Meteorologické stanice a observatoře

Meteorologická pracoviště, stanice a observatoře

V Česku a na Slovensku máme mnoho významných meteorologických institucí, pracovišť, stanic a observatoří s dlouhou a kvalitní řadou meteorologických, popř. jiných pozorování.

Na tomto místě budou umístěny informace z časopisu Meteorologické zprávy, kde byly jsou a budou tyto významné stanice a jejich výročí připomínána.

Článek o výročí 65. let Slovenského hydrometeorologického ústavu je uveden v pdf souboru na konci této stránky.

Meteorologický časopis 22/2019

Článek o meteorologické staniční síti ČHMÚ v roce 2020, jako příloha Klimatologické ročenky 2020 je uvedena v pdf souboru na konci této stránky.

MZ 2021/5

Čtyřicet let pobočky Praha ČHMÚ

Prvního ledna 1980 byla v rámci nové koncepce ústavu společně s pobočkami České  Budějovice, Plzeň, a Hradec Králové zřízena i pobočka Praha. Zatímco tři prvně jmenované pobočky byly pokračováním pracovišť KPVIS (krajská povodňová výstražná a informační služba), pobočka Praha vznikla jako zcela nový útvar. Nová koncepce spočívala v naprosto odlišném dělení útvarů. Na místo dělení oborového bylo založeno na základě rozdílného způsobu poskytování informací na útvary režimové, operativní a staniční sítě. Pobočky byly zřízeny ve všech tehdejších krajských městech, ale místní působnost nebyla určena krajskými hranicemi, ale podle jednotlivých povodí. Území pobočky Praha se skládalo z povodí Labe od Nymburku po Mělník, povodí Jizery, povodí Vltavy od Orlíku, povodí Sázavy a povodí Berounky od soutoku s Rakovnickým potokem. Mimo to měla pobočka z hlediska hydrologie ve své správě i vlastní tok Labe od Mělníku po státní hranice. Pobočka Praha, která byla umístěna do prostor bývalé hydrologie v tak zvaném domečku na smíchovském břehu Vltavy pod Jiráskovým mostem s adresou Praha 5, Nábřežní 4, se skládala ze tří oddělení. Oddělení staniční sítě, režimových informaci a materiálně technického zajištění. Jako jediná z poboček neměla oddělení operativních informací. Tuto činnost zajišťoval odbor operativních informací sídlící v Komořanech. Hydrologická předpověď sídlila zpočátku ještě v domečku. Do oddělení staniční sítě patřily mimo jiné i profesionální meteorologické stanice. Zpočátku zajišťovala pobočka Praha za pobočky České Budějovice, Plzeň a Hradec Králové správu staniční sítě i režimové informace a postupně jim tyto činnosti předávala. Před zřízením AIM (automatický imisní monitoring) měřila pobočka na vybraných dvojicích míst v Praze a nejbližším okolí znečištění ovzduší s ohledem na dopravní provoz.
Veškerou tuto činnost mělo v roce 1980 na starost celkem 80 pracovníků a cca 1500 dobrovolných pozorovatelů. Při rozdělování zaměstnanců na jednotlivá pracoviště koncem roku 1979 se nelze ubránit dojmu, že na pobočku byli ve finále při děleni pracovníci v předdůchodovém věku, maminky s malými dětmi, případně nezkušení začátečníci. Další problém spočíval v ukončení spolupráce s výpočetním střediskem v Ústí nad Orlicí. Než se podařilo plně nahradit jeho činnost, bylo třeba v oboru klimatologie veškeré výstupy zpracovat ručně. Přesto pobočka zvládala své úkoly a bez větších problémů postupně předávala jednotlivé činnosti na příslušné pobočky. V polovině osmdesátých let sílil tlak VRV na Český hydrometeorologický ústav na uvolnění budovy na Nábřežní 4, a tak se nejdřív na pracoviště v Modřanech u nádraží přesídlila pracoviště staniční síť podzemních vod s čistotou ovzduší. V prosinci 1988 se zbytek pobočky přestěhoval do nově postavené budovy BRI v Komořanech, kde sídlí dodnes. V roce 1990 po reorganizaci nastoupil na pobočku jako vedoucí oddělení hydrologie bývalý ředitel ČHMÚ Ing. Richter, který byl až do svého odchodu do důchodu vzhledem ke svým zkušenostem a znalostem především v investiční politice platným členem vedení pobočky.
Kromě běžné činnosti se na pobočce s nástupem mobilních datových technologií začalo s testováním přenosu dat ze sítě automatických stanic. Technologie GPRS (General Packet Radio Service) nahradila dosud drahé spojení přes pevné telefonní linky a po úspěšném odladění byla postupně rozšířena na všechny automatizované stanice včetně profesionálních.
Od této doby je možné sledovat aktuální klimatologická data téměř on-line. Data ze stanic jsou stahována v intervalu 10 minut a ihned se automaticky importují do databáze Clidata a zároveň jsou k dispozici i na webu ČHMÚ v podobě populárních grafů. Pobočka se také podílí na zavádění nových hydrologických přístrojů do ČHMÚ a projektech do OPŽP (Operační program Životního prostředí) a posléze na budování a modernizaci měřících stanic, nákupu nových přístrojů do stanic a přístrojů na měření průtoků.
V současné době má pobočka 20 zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že předala správu profesionální sítě a má zajištěnou činnost týkající se správy budov, předpovědní službu a kvalitu ovzduší centrálními útvary, dělí se na vedení pobočky (4 pracovníci), oddělení meteorologie a klimatologie (6) oddělení hydrologie (10). Snižování stavu s postupným předáváním činností se vedoucí pracovníci pobočky snažili vždy dělat citlivě, především tím, že se rušila místa zároveň s odchodem pracovníků do důchodu. Za celou dobu existence pobočky se vystřídali ve vedení celkem 4 vedoucí, ředitelé pobočky: od začátku roku 1980 do roku 1989 Ing. Jiří Nekovář, CSc., Ing Jan Vašátko (1989 až 1999), RNDr. Luboš Němec (1999 až 2004) a Ing. Daniel Kurka (od 2005 dosud).

Luboš Němec, MZ 2020/1

30 LET OBSERVATOŘE KOŠETICE

V letošním roce uplynulo třicet let od založení observatoře Českého hyd­rometeorologického ústavu (ČHMÚ) v Košeticích (OBK). Pracoviště bylo ofi­ciálně uvedeno do provozu v červnu 1988 jako specializovaná stanice pro zabezpe­čení účasti tehdejšího Československa a později České republiky (ČR) v mezi­národních programech monitoringu kvali­ty přírodního prostředí (především ovzdu­ší) v regionálním měřítku pod názvem Experimentální pracoviště přírodního prostředí. Monitorovací aktivity ale pro­bíhaly v provizorních lokalitách již od počátku osmdesátých let minulého století, kdy bylo o výstav­bě observatoře rozhodnuto. Název Observatoř Košetice se začal oficiálně užívat po roce 1990. Od letošního roku je pak pro celou výzkumnou infrastrukturu (VI), vytvořenou během třiceti let včetně aktivit partnerských organizací, užíván název Národní atmosférická observatoř Košetice (NAOK). Hlavním cílem je po celou dobu existence observatoře detekování dlouhodobých trendů kvality ovzduší v regionálním měřítku České republiky, tedy v relativně čisté lokalitě bez přímého vlivu blízkých zdro­jů znečištění.

Při příležitosti tohoto výročí se 27. června 2018, na den přesně 30 let po slavnostním zahájení provozu, uskutečnil na observatoři odborný seminář. Cílem nebylo pořádat okázalou mezinárodní akci, kterých se konalo v posledních letech na observatoři hned několik, ale pozvat pamětníky a dlouhodo­bé spolupracovníky, kteří nějak přispěli k rozvoji observatoře. Po úvodním slově ředitele ČHMÚ M. Riedera a náměstka (teh­dy, dnes již ředitele) úseku OČO (dnes KO) J. Macouna násle­doval úvodní vzpomínkový blok. Vedoucí observatoře M. Váňa ve svém referátě shrnul třicet let existence v historii observato­ře. V úvodu zmínil význam zakladatele observatoře B. Bohma, který letos v květnu ve věku 84 let zemřel. Zdůraznil, že tři­cet let je z pohledu monitoringu kvality ovzduší velmi dlouhá doba, během níž se změnilo prakticky vše od technik monitorin­gu a analytických procedur po tok, archivaci a zpracovaní dat. Vyzdvihl zásadní význam zapojení do mezinárodních programů a projektů pro rozvoj pracoviště. Výsledky na základě dlouho­dobých homogenních řad měření jednoznačně potvrzují i správ­nost výběru lokality. Poté mohli účastníci zhlédnout dnes již his­torický krátký televizní film režiséra Viktora Polesného „stani­ce GEMS“ z roku 1986, který připomněl aktivity v zájmovém území v „prehistorii“ před založením observatoře. V podobném duchu pak pokračoval I. Holoubek, který je součástí dějin obser­vatoře od samého počátku coby zástupce RECETOX a nyní Ústavu výzkumu globální změny (UVGZ) AV ČR. V příspěvku „Národní atmosférická observatoř Košetice v prostoru a čase“ na sérii historických fotografií ukázal některé zajímavé aspek­ty vývoje krajiny kolem observatoře. Cílem následujících dvou referátů bylo hodnocení dlouhodobých trendů na základě třice­tileté homogenní řady měření. A. Holubová se soustředila na trendy v oblasti kvality ovzduší a J. Svobodová na hodnocení výsledků integrovaného monitoringu v malém lesním povodí. V závěru sekce M. Váňa zdůraznil význam zapojení celé NAOK v mezinárodní VI ACTRIS. První blok přednášek byl zakon­čen promítnutím videa o VI ACTRIS-CZ, které bylo dokonče­no v loňském roce.

Druhá část byla věnována prezentaci partnerských orga­nizací, zapojených ve VI ACTRIS-CZ na NAOK. Ředitelka výzkumného centra RECETOX (Masarykova Univerzita) J. Klánová zmínila dlouhodobou vzájemně výhodnou spoluprá­ci RECETOX a ČHMU. Od samého počátku je na observatoři realizován vícesložkový monitoring perzistentních organických polutantů (POPs), jehož výsledkem je i z celosvětového pohle­du unikátní řada měřeni. Zástupce Ústavu chemických procesů (UCHP) AV ČR V. Ždímal v podobném duchu hovořil o spolu­práci v oblasti monitoringu a výzkumu atmosférických aeroso­lů a I. Holoubek popsal aktivity UVGZ v rámci NAOK. V závě­rečné části pak vystoupili se svými příspěvky spolupracovníci observatoře z ČHMÚ. L. Černikovský se obecně zamyslel nad interpretací dat dlouhodobých časových řad a mezioborovými souvislostmi. J. Keder ukázal některé příklady možností zpraco­vání gradientových měření na stožáru NAOK a H. Plachá hovo­řila o speciálních měřeních PAH a ultrajemných částic ve vzta­hu ke Státní síti imisního monitoringu. Ve večerních hodinách pak proběhla slavnostní recepce. Přestože počasí příliš nepřálo (v kontextu letošního extrémně teplého léta bylo velmi chlad­no s občasnými přeháňkami), akce proběhla v přátelské a uvol­něné atmosféře.

Závěrem lze konstatovat, že observatoř plní své základ­ní úkoly, tedy detekovat dlouhodobé trendy kvality ovzdu­ší (a v širším měřítku i přírodní složky životního prostředí) a zabezpečit účast ČR v mezinárodních monitorovacích programech a projektech. Zajišťuje širokou škálu měření ve státních monitorovacích sítích, řízených ČHMÚ a zároveň nabízí infra­strukturu pro speciální měření výzkumných institucí. Hlavni devizou observatoře je excelentní lokalizace a homogenní dato­vá řada nejen v oblasti kvality ovzduší a srážek, ale i meteorolo­gie, radiace a dalších složek přírodního prostředí. Výrazné zlep­šení pro uživatele VI a provoz observatoře přinesla komplexní rekonstrukce objektu v letech 2015-2016. Kmenový kádr pra­covníků observatoře by měl byt schopen kvalitně a dlouhodo­bě realizovat široké spektrum měření, provádět základní zpraco­vaní získaných výsledků a zajistit zastoupení v mezinárodních programech, v nichž reprezentuje ČR. Na druhé straně je zřej­mé, že svou současnou pozici v mezinárodních výzkumných a monitorovacích strukturách si nemůžeme udržet jen vlastní silou pěti odborných pracovníků. Jako zásadní je proto do budouc­na jednoznačně pokračování a rozšiřování spolupráce s aka­demickými a univerzitními pracovišti na základě oboustranné výhodnosti. V současné fázi se jeví jako perspektivní a mimo­řádně výhodné zakotvení NAOK v ACTRIS, významné evrop­ské VI na poli výzkumu a monitoringu atmosféry. Svým koncep­tem dlouhodobě přispívá k soustavnému vylepšování měřicích technik, postupů a zajišťuje kontinuální kontrolu kvality měře­ných dat. Zabezpečení panevropské koordinace v dlouhodobém horizontu umožní optimalizované a raci­onální využití prostředků investovaných členskými státy. Účast NAOK v ACTRIS přinese garanci odborného rozvoje v kon­textu prestižní panevropské VI a v nepo­slední řadě zajistí dlouhodobé financová­ní výzkumných aktivit na NAOK a nebu­de nutno spoléhat na časově omezené projekty.

Milan Váňa, MZ 2018/6, roč. 71, str. 195-196

SPOLEČNÁ PORADA HORSKÝCH METEOROLOGICKÝCH STANIC ČHMÚ A SHMÚ

Na základě doporučení metodické porady odboru meteorologických stanic SHMÚ se dne 9. října 2003 na Lysé hoře uskutečnila první společná metodická porada vedoucích profesionálních horských meteorologických stanic ČHMÚ a SHMÚ. Porady se zúčastnili vedoucí MS Červená, Chopok, Churáňov, Lomnický štít, Lysá hora, zástupci vedení odborů profesionálních staničních sítí obou ústavů a náměstek ředitele ČHMÚ pro meteorologii a klimatologii RNDr. R. Tolasz, pod jehož záštitou se porada uskutečnila. Účastníci jednání se podrobně seznámili s pracovištěm MS Lysá hora a projednali tyto tematické okruhy:

• současný stav měření,
• metodiky měření,
•  problémy a zkušenosti s měřením,
• automatizace a údržba přístrojů s důrazem na měření směru a rychlosti větru, vlhkosti vzduchu, teplot vzduchu, sněhové pokrývky a námrazy v horských podmínkách.

V diskusi vyjádřili zástupci SHMÚ své nedobré zkušenosti s testováním snímačů rychlosti větru Vaisala WAS-425AH a Lambrecht Quatro na MS Chopok. K měření výšky sněhové pokrývky a její vodní hodnoty konstatovali, že v horských podmínkách existují rozdíly v platných metodikách. Na nesrovnalosti v metodikách při měření námrazy poukázal zejména vedoucí MS Lomnický štít.

Zástupci ČHMÚ informovali o technickém vylepšení vyhřívání ultrazvukového anemometru Vaisala WAS-425AH, řešení problematiky měření vlhkosti a teplot vzduchu přemístěním snímače HMP 45 z radiačního krytu do meteorologické budky. Vedoucí MS poukázali na problematiku měření relativní vlhkosti snímači Vaisala a vzájemně si vyměnili zkušenosti s odstraňováním chyb měření.

Závěrem porady se její účastníci shodli na potřebnosti takovéto výměny zkušeností a pravidelném konání těchto porad, které budou střídavě zabezpečovány oběma ústavy, neboť na metodických poradách odborů profesionálních staničních sítí není z časových důvodů možno se zvláštnostem horských stanic dostatečně věnovat.

Antonín Chalupský, MZ 2003/6, ročník 56, str. 177

Ústav fyziky atmosféry AV ČR oznamuje meteorologické veřejnosti, že od 1. ledna 1998 bude na observatoři Milešovka obnoven synoptický provoz.

MZ 1997/6, ročník 50, str. 196

Zajímavé články o meteorologických stanicích: