Světový meteorologický den 1990

Světový meteorologický den (SMD)

Světový meteorologický den se slaví na celém světě dne 23. března. Tento den byl zvolen proto, že k jeho datu vstoupilo v platnost ustavení nové vládní odborné organizace OSN, Světová meteorologická organizace (SMO), která nahradila dosavadní nevládní Mezinárodní meteorologickou organizaci, vzniklou na vídeňském kongresu v roce 1873.

V roce 1947 byla od 4. srpna do 12. září svolána mezinárodní meteorologická konference deseti technických komisí do Toronta v Kanadě a v návaznosti potom až do 12. října 1947 do Washingtonu v USA, konference ředitelů meteorologických služeb. Z Československa byla vyslána delegace Státního meteorologického ústavu ve složení (vědecké tituly podle tehdejšího stavu): doc. Dr. Alois Gregor, vedoucí delegace, prof. Dr. Mikuláš Konček a Dr. Antonín Vesecký, členové delegace. Startovali 17. srpna čtyřmotorovým Constellationem z pražského letiště přes Shanon a Gander nejdříve do Toronta a po skončení tamní konference se přesunuli na konferenci do Washingtonu, která začala 22. září 1947. Ředitelé meteorologických služeb podepsali ve Washingtonu konvenci o ustavení SMO, ke které se ještě v právní lhůtě 120 dní připojily další země, v celkovém počtu 42. Československo svým podpisem na této konferenci bylo mezi prvními signatáři. Tím však ještě SMO nebyla ustavena. Podle legislativních pravidel bylo nutné, aby smlouva nabyla právní moci ratifikací vládami příslušných států a teprve po schválení 30. státem a po 30denní lhůtě, mohla být slavnostně vyhlášena SMO. Než se dostala tato otázka na pořad jednání jednotlivých vlád, uplynula poměrně značná doba. První ratifikoval konvenci Island, a to 16. ledna 1948. Československo bylo v pořadí dvacáté dnem 26. června 1949. Klíčový 30. stát, který konvenci ratifikoval, byl Irák dne 21. února 1950. Od tohoto data běžela lhůta 30 dní, takže SMO vznikla de jure i de facto dne 23. března 1950. Proto 23. březen byl vyhlášen jako Světový meteorologický den. Prvním generálním sekretářem SMO se stal původně pražský meteorolog Dr. G. Swoboda. Potom probíhaly další ratifikace a byly přijaty též nově vzniklé státy, příp. teritoria. V současné době je to 156 států a pět teritorií. Poslední, nedávno vzniklý stát, který byl přijat do SMO, je Antigua a Barbuda, dnem 16. listopadu 1988. Z výše uvedeného vyplývá, že 23. březen 1990 je zvlášť významný, protože od založení SMO uplynulo 40. roků.

Oslavy Světového meteorologického dne 23. března 1990 jsou zaměřeny na „Omezování přírodních katastrof: Jak mohou pomoci meteorologické a hydrologické služby“. Téma bylo zvoleno proto, že záchrana lidských životů a snížení nebezpečí, které vzniká vlivem počasí, bylo vždy v celé historii SMO v popředí jejího zájmu. Vážnost tématu byla potvrzena OSN, která vyhlásila mezinárodní desetiletí 1990–1999, desetiletím omezování přírodních katastrof (IDNDR), kde bude hrát SMO vedoucí úlohu. Zde by měly všechny státy světa, všechny odborné agendy spojit své úsilí a postavit se proti přírodním dějům, jako jsou bouře, záplavy, zemětřesení, extrémní sucha a snažit se o jejich včasnou předpověď, když už jim nelze zcela předejít. Např. v USA a v Japonsku ztráty na životech vlivem tropických cyklón a záplav byly radikálně sníženy pomocí výtečných předpovědí a výstražných systémů. Stalo se, že bylo možno včas přesunout automobily, hospodářské zvířectvo a mobilní majetek z ohrožených oblastí.  Na Jamajce, kde bylo půl miliónu domů ohroženo nebo zničeno hurikánem Gilbert v roce 1988, byly ztráty na životech omezeny jen na několik desítek lidí, díky vynikající předpovědi a díky výstražnému systému. V případě katastrofálního sucha v Sahelu pomohl program AGRHYMET SMO/UNEP, kde odborné instruktáže redukovaly zemědělské ztráty. Rovněž Světový klimatický program umožnil pomocí předpovědí určit oblasti sucha nebo dešťů, a tak mohlo být zemědělství a vodní hospodářství v předstihu upozorněno na očekávané důsledky. Bohužel, znalost techniky, která snižuje ztráty, není ještě efektivně využívána v malých zemích světa. Též je nezbytná regionální spolupráce, která je např. v pěti regionálních výborech SMO při tropických cyklónech.

Proč byla vyhlášena mezinárodní dekáda omezení přírodních katastrof? Bylo zjištěno, že přírodní katastrofy způsobily během posledních dvaceti let na světě ztráty asi tří miliónů lidí a negativně ovlivnily dalších 800 miliónů lidí. Tropické cyklóny, jako hurikány a tajfuny a další vichřice, způsobily ročně v průměru škody na majetku asi za 2 miliardy dolarů. Sucha zase mají rozsáhlý negativní dopad zejména v Africe, kde ovlivnily životy miliónů lidí. Přírodní katastrofy neznají politických hranic. Nejefektivnější obranou proti nim je široká mezinárodní prevenční činnost. Generální sekretář SMO vytvořil ad hoc skupinu expertů, která má po ukončení dekády proti přírodním katastrofám připravit zprávu na 44. zasedání OSN. Ve skupině je 25 vědců a specialistů pod vedením Národní akademie věd USA. Mezi nimi je zastoupeno i Československo.

Pro představu lze uvést i některé ilustrativní příklady katastrof z poslední doby. Jednou může být hurikán Gilbert (1988), jeden z největších v tomto století, jehož intenzita větru přes 300 km/h v Karibské oblasti, kudy prošel, ničila vše, co mu stálo v cestě. V červnu 1988 byly v Bangladéši obrovské záplavy, kde byly tři čtvrtiny země zatopeny a více než 1500 lidí přišlo o život a 45 miliónů utrpělo škody. Lepší předpovědi říčních povodní mohly v kombinaci s integrovaným rozhodovacím programem, výrazně snížit katastrofální dopady. V téže zemi v roce 1988 tropický cyklón zpustošil pobřežní oblast, kde zůstalo 2000 mrtvých lidí a 2,5 miliónu bez přístřeší. Přesto jsou to čísla proti rokům 1985 a 1970 podstatně nižší. Tehdy 11 000 a 300 000 lidí. Výstražnému systému se podařilo aspoň část obyvatelstva evakuovat. Příkladem nemeteorologické katastrofy může být vražedné zemětřesení 7. prosince 1988 v Arménii, které si vyžádalo značné množství mrtvých, a bezprostřední ekonomické ztráty dosáhly 8,5 miliardy rublů. Bohužel, předpovídání nemeteorologických jevů nedosáhlo dosud stavu význačného praktického využití.

Mnohé nebezpečné atmosférické jevy lze předpovídat, ale jejich přesnost a časové určení jsou stále ještě poměrně neuspokojivé. V posledních letech se však přece jejich předpovídání výrazně zlepšilo, zejména monitorováním počasí, využitím meteorologických družic a jiné dálkové techniky, včetně vývoje numerické předpovědi počasí. Narůstající pochopení interakčních procesů atmosféra–oceán otevírá nové možnosti pro využití dlouhodobé předpovědi počasí zejména v tropech. Nutno konstatovat, že i telekomunikace hrají význačnou roli při snižování škod vlivem přírodních jevů. A patří sem rovněž televize, rozhlas, noviny apod.

Většina činností SMO, které mají vztah k IDNDR je napojena na Světovou službu počasí (WWW), na hydrologii a vodní zdroje a na Světový klimatický program (WCP). Meteorologické a hydrologické služby mohou být nápomocny při všem, co způsobuje i nemeteorologické katastrofy. Při požárech lesních porostů je významná informace o větru a vlhkosti. Při šíření hmyzu, např. kobylek, jsou to atmosférické podmínky, které určují jejich výskyt a směr a pohybu. To se týká i dalšího hmyzu a výtrusů a používání ochranných postřiků proti nim. Při zemětřesení závisí mnohá rozhodnutí, která činí společnost po destrukcích, na následném počasí i na narušených změnách vodních režimů.

V posledních letech jsou vážným problémem zplodiny, ať již přírodní nebo antropogenní, které se náhle dostávají do atmosféry a ohrožují zdraví a životy lidí. Jako příklady lze uvézt havárie v Bopálu a v Černobylu, kdy bylo evakuovat tisíce lidí ze zasažených oblastí, dále erupce sopek (Sv. Helena, USA aj.). Oblaka zplodin jsou roznášena od zdrojů větrem v různých hladinách atmosféry do velkých vzdáleností. Tak např. podle směru a rychlosti větru lze uvažovat o zasažení oblastí i o stupni koncentrací v prostorovém a časovém průběhu. Např. nechvalně známé havárie obřích tankerů na oceánech, u pobřeží i havarijní výtoky chemických látek kanalizačními sítěmi do vodních toků, do zdrojů podzemních vos apod.

SMO provedla zkoušku operativního využití telekomunikačního systému WWW s fiktivní vloženou zprávou o jaderné havárii. Byla přijata většinou velkých center již během pěti až šesti minut a většina členských zemí SMO byla informována do půl hodiny. Tento telekomunikační systém lze využít i k informaci o seismologických poruchách.

Co tedy je nutno dělat, aby se co nejvíce omezil negativní vliv těchto katastrof? Základním úkolem SMO je vytvořit mechanismus, na jehož základě by jednotlivé členské země SMO byly schopné samostatně rozhodovat o standardech, kódech a o úrovni výměny dat, která by jim pomohla. SMO musí dále zkoordinovat informační činnost meteorologických a hydrologických služeb s dalšími mezinárodními organizacemi, které představují uživatelskou sféru.

Cílem SMO a jejich členů během mezinárodního desetiletí omezování přírodních katastrof musí být záruka, aby koncem roku 1999 mohly všechny země ve svých oblastech vydávat včasné a fundované předpovědi očekávaných katastrofálních přírodních jevů a operativně vyklizovat z předpokládaného zasažení vše živé i mobilní majetek a snažit se stabilizovat imobilní stavby a zařízení. Okamžitě a fundovaně zasahovat a likvidovat katastrofální úniky škodlivých látek jak do vodních zdrojů, tak do ovzduší.

Otto Šebek, MZ 1990/2, ročník 43, str. 47 a 64