Rozhovor s prof. RNDr. Janem Bednářem, CSc. (1997)

Rozhovor s prof. RNDr. Janem Bednářem, CSc., vedoucím Katedry meteorologie a ochrany prostředí Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy

1. Hned na úvod mi dovolte, abych Vám upřímně poblahopřál k jmenování profesorem naší Alma Mater. Jaké jste měl pocity a dojmy ze setkání s prezidentem Václavem Havlem

V této záležitosti Vás asi poněkud zklamu, neboť současná praxe je taková, že prezident republiky jmenuje vysokoškolské profesory podepsáním příslušných jmenovacích dekretů, které pak jmenovaným předává zástupce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy již bez osobní přítomnosti prezidenta. Toto předávání se letos uskutečnilo 18. dubna 1997 ve Velké aule Karolina, dekrety předával první náměstek ministra školství prof. Ondráček za osobní přítomnosti ministra ing. Pilipa, místopředsedy vlády ing. J. Luxe a delegovaného zástupce Kanceláře prezidenta republiky.

2. Odchodem pana profesora Brandejse v roce 1975 byla na 22 roků přerušena profesorská kontinuita Katedry meteorologie a klimatologie MFF UK. Domníváte se, pane profesore, že se Vám podaří toto vakuum úspěšně zaplnit, zvláště z pohledu vědecké rady MFF a univerzity?

Doba dvaceti dvou let představuje bezmála jednu generaci a takto dlouhé období života katedry bez profesora by bylo ve standardních vysokoškolských poměrech prakticky nemyslitelné. V tzv. normalizačním období 70. let však byla role vysokoškolského profesora silně zbagatelizována a tento stav se v podstatě udržel až do konce vlády komunistů. V revoluční vlně dvou až tří následujících let pak nebyly tituly přirozeně tím nejdůležitějším. Teprve potom nastává na našich vysokých školách návrat ke standardním a ve světě běžným poměrům. Osobně mám pocit, že jsme byli nějak katapultováni přes období, které dnes zpětně vnímáme jako těžký sen. Tato skutečnost paradoxně do jisté míry usnadňuje překonání Vámi zmíněného vakua. Nezastírám si však obtížnost přijatého úkolu, přesto ale hledím do budoucnosti s důvěrou a střízlivým optimismem.  

3. Zastáváte řadu významných vědeckých a akademických funkcí, jste předsedou Akademického senátu Karlovy Univerzity, předsedou České meteorologické společnosti, vedoucím katedry, přednášíte na Katedře životního prostředí Přírodovědecké fakulty UK a pochopitelně na Matematicko-fyzikální fakultě. Domníváte se, že Vám zbude ještě čas na vědeckou a publikační činnost?

Nějaký čas prostě zůstat musí, i když si nelze dělat iluze, že jej bude hodně. Nevidím v tom však tragédii, ale spíše přirozený běh života na vysoké škole. Vysokoškolský učitel prochází několika obdobími. Nejprve se musí do hloubky seznámit s metodami vědecké i pedagogické práce a důkladně se v nich procvičit. V tomto období může např. publikovat studiem získané vědomosti ve formě syntetických referátů, řeší dílčí výzkumné úkoly, vede cvičení, event. koná specializovanější přednášky. Postupně pak přechází do období vrcholného rozvoje vědecké aktivity, kdy obvykle produkuje množství původních publikací, připraví si a vede základní přednášky. V období mezi 50. a 60. rokem života, což je mimochodem doba, do níž jsem nedávno vstoupil, jsou na jeho bedra vkládány řídící funkce, starost o zabezpečení činnosti kolektivů kateder, resp. Celých fakult či vysokých škol, shánění finančních prostředků, grantů, různých kontaktů apod. Pedagogická činnost samozřejmě spojitě pokračuje, zatímco vědecká aktivita se více soustřeďuje na výchovu doktorandů, vypracovávání nejrůznějších posudků, resp. Expertíz, a zejména na poskytování myšlenkových impulzů mladším kolegům, event. na teoretické rozpracovávání vědeckých témat, která pak tito mladší spolupracovníci ke svému i obecnému prospěchu dotahují do úspěšného završení. Někteří v tomto období zůstávají až do konce své akademické dráhy, přičemž se někdy dostávají i do vrcholných akademických funkcí. Jiní mají to štěstí, že mohou břemena administrativních úkolů předat svým následovníkům natolik včas, aby ještě stihli další období, kdy je jim poskytnuta příležitost literární formou synteticky shrnout své profesní zkušenosti. Nezastírám, že bych si přál takový osud.

4. Můj předchozí dotaz směřoval k tomu, že pan prof. Brandejs byl zakladatelem objektivních předpovědních metod v ČSR. Povedete katedru v duchu této tradice nebo se ještě úžeji zaměříte na problematiku čistoty a ochrany životního prostředí, modelování přenosu znečištění a teorii přízemní vrstvy atmosféry a numerické předpovědní metody ponecháte svým spolupracovníkům?

Tato otázka má zdravě provokativní charakter, neboť předstírá, že jí jde o to, zvolit mezi A a B. To však již dnes není možné.  Problémy znečištění ovzduší či dynamiky mezní vrstvy atmosféry nelze řešit jinak než v kontextu celé termodynamiky, statiky, dynamiky a energie atmosféry, tedy, chcete-li, dynamické meteorologie v širším slova smyslu. Obdobně dnes nemůžeme např. vést jasnou rozlišující hranici ani mezi tradičními disciplínami synoptické a dynamické meteorologie, neboť již nastoupila jakási „Synoptica Nova“ integrující do sebe rozsáhlou oblast interpretací numerických předpovědních metod. Chce-li Katedra meteorologie splnit svůj úkol, musí z jednotícího pohledu rozvíjet dynamickou meteorologii, numerické předpovědní metody, problematiku znečištění ovzduší i studium aktuálních problémů stratosférického ozonu či klimatických změn. Je přirozené, že jednotliví členové kolektivu katedry se úžeji zaměřují na tu či onu tematickou oblast, ale výlučná specializace zde není možná.

5. Předpokládám, že budete pokračovat v tradičně vynikající spolupráci s ČHMÚ. Jak se však Vaše katedra vypořádá s vysokými nároky ČHMÚ na absolventy v souvislosti s pravděpodobným otevřením mezinárodního centra LACE a bezesporu odborně náročnou spoluprací s Météo France v Toulouse?

To, že se již několik absolventů katedry velmi rychle, bez problémů a zdá se, že jednoznačně úspěšně, zapojilo do právě zmíněných mezinárodních aktivit, vidím jako záruku do budoucnosti. Vážné problémy jsou však v poněkud jiné poloze. V posledních letech řada našich absolventů, a bohužel byli mezi nimi i ti, kteří se jevili jako nejnadanější, odešla ve snaze ekonomicky postavit na nohy své mladé rodiny, či se prostě jen ekonomicky osamostatnit, pracovat tam, kde se jim nabízel plat nesrovnatelně vyšší, než mohli dostat v meteorologických institucích. Problém není ani tak ve studiu a jeho obsahu či kvalitě, ale v širších ekonomicko-politických souvislostech. Chtěl bych rovněž připomenout, že naši studenti tráví pět týdnů odborné praxe v ČHMÚ, cvičení ze dvou předmětů probíhají dnes přímo na pracovišti tohoto ústavu, nezanedbatelný počet studentů řeší v ČHMÚ diplomové práce nebo má v něm již během studia menší pracovní úvazek. Pracovníci ČHMÚ jsou našimi externími učiteli, členy komise pro Státní závěrečné zkoušky, resp. členy Oborové rady postgraduálního doktorandského studia. To je velký potenciál možností, jak může ČHMÚ na studenty přímo působit. S tím však na druhé straně souvisí i nemalá odpovědnost, neboť studenti jsou na pracovištích ČHMÚ neobyčejně bystrými pozorovateli a mohou reagovat nejen klady, ale i zápory.

6. Dnes se skloňuje ve všech pádech restrukturalizace. Budete, vážený pane profesore, restrukturalizovat výuku v souvislosti s vážným generačním problémem katedry, a pokud ano, dotkne se to výrazně základních kurzovních přednášek?

Slovo restrukturalizace se mi v pedagogické oblasti nezdá nejvhodnější, neboť příliš zavání náhlým aktem vyvolávajícím diskontinuitu. Takový postu je vhodný tam, kde třeba modifikovat nebo změnit nefungující systém. Nechtěl bych být nekritický, ale myslím, že to není případ naší katedry. Samozřejmě, že dílčích nedostatků je zde, jako ostatně téměř všude kolem nás, mnoho. Pro jejich léčení je ale vhodný spíše proces, který možno charakterizovat jako rozvážnou trvale probíhající reformu. Jestliže dnes srovnáváme naše studijní plány, a zejména sylaby jednotlivých předmětů se stavem před jen několika lety, vidíme značný vývoj.

7. Na závěr mi dovolte osobní otázku. Bezesporu je snem každého vysokoškolského kantora dosáhnout profesury. Vám se té cti dostalo v předvečer 650. výročí založení Karlovy univerzity. Připravuje se katedra speciálně na toto výročí? Budete organizovat nějaký odborný seminář ve spolupráci s Českou meteorologickou společností, ve kterém zhodnotíte význam katedry jak na Přírodovědecké fakultě, tak později na nově založené Matematicko-fyzikální fakultě, nebo se budete aspoň podílet na vydání reprezentační publikace Univerzity?

Věřím, že ano. V příštím roce by se pod patronací České meteorologické společnosti měl uskutečnit seminář, který poskytne celé naší meteorologické obci příležitost k zamyšlení nad vývojem oboru na prahu nového století. Otázky vzdělávání a výuky meteorologie zde jistě budou představovat jeden z hlavních bodů. Téma meteorologie a Karlova univerzita jistě nalezne uplatnění, a to i s přihlédnutím ke zmíněnému jubileu univerzity. Kromě toho je značná naděje, že v tomto jubilejním roce se konečně podaří v důstojné knižní formě publikovat dějiny naší meteorologie.

S prof. Janem Bednářem rozmlouval Miroslav Škoda, MZ 1997/5, ročník 50, str. 129–130