NOVÝ OBJEKT POBOČKY ČESKÉHO HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU V PLZNI

NOVÝ OBJEKT POBOČKY ČESKÉHO HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU V PLZNI

Dne 1. 7. 2004 byl za účasti vedení ČHMÚ, v čele s ředitelem ústavu Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc., zástupců MŽP ČR, Krajského úřadu Plzeňského kraje, Magistrátu města Plzně, starosty a zástupců městského obvodu Plzeň 1, dalších hostů z orgánů státní správy i samosprávy, zejména z oblasti životního prostředí, a sdělovacích prostředků slavnostně otevřen nový provozní objekt pobočky ČHMÚ v Plzni. Realizaci stavby zajistil Zlínstav a. s., Zlín, jako generální dodavatel, technický dozor zajišťoval Bohemiaplan, s. r. o. a autorský dozor Ing. arch. Hysek, zástupce zpracovatele projektu Architektonického studia Hysek, s. r. o.

V průběhu července byla novostavba zaplněna vybavením a pracovníky a uvedena do zkušebního provozu. Nyní jsou již meteorologická měření a pozorování, regionální předpovědi, stejně jako posudky a další informace poskytovány z nové adresy: Mozartova 41, 323 00 Plzeň.

Při příležitosti této události dovolte malý výlet do historie pobočky k objasnění všeho, co slavnostnímu dni předcházelo.

Pracoviště ČHMÚ v Plzni vzniklo v polovině šedesátých let minulého století. Prvých 10-15 let však bylo zaměřeno jednoúčelově, pouze pro potřeby hydrologické předpovědní služby. Tříčlenná skupina sídlila nejprve v plzeňské vodárně a poté na ČOV v Plzni v Jateční ulici. Již před rokem 1980 bylo zřejmé, že se činnost pracoviště bude rozšiřovat. Proto byl požádán tehdejší podnik Povodí Berounky, který připravoval výstavbu nové provozní budovy na Denisově nábřeží, o zařazení několika místností pro ČHMÚ do jeho projektu.

V souvislosti s přestavbou organizační struktury ústavu po r. 1980 bylo vedením ČHMÚ rozhodnuto o zřízení samostatných poboček v Plzni, Hradci Králové a Českých Budějovicích, které převzaly komplexní péči o oblast své působnosti, Plzeň převážně tehdejší Západočeský kraj. S rozvojem činností souvisel i postupný nárůst počtu pracovníků a nároků na prostory. Proto byly pronajaty další místnosti v Radčické ulici a podnik Povodí Berounky byl současně požádán o přidělení většího prostoru v nově budovaném objektu. Tento požadavek však již nemohl být akceptován. Byl ale v polovině roku 1984 částečně realizován předáním budovy v Malostranské ulici po jejím uvolnění pracovníky podniku Povodí. Pracoviště pobočky se tehdy z ČOV přemístilo do nové budovy Povodí Berounky na Denisovo nábřeží a nově vznikající oddělení staniční sítě pak do Malostranské ulice.

S ohledem na technický stav objektu v Malostranské ulici byla připravována a v letech 1992-1993 provedena jeho rekonstrukce. Původní záměr rozšířit budovu výškově i plošně byl realizován jen z malé části. Útvar koncepce a rozvoje města Plzně v dohodě s památkáři bohužel nepovolil rekonstrukci v požadovaném rozsahu.

Tento stav trval prakticky do otevření nového provozního objektu. Pobočka byla do té doby jediným regionálním útvarem ČHMÚ, který byl rozdělen do dvou od sebe dosti vzdálených objektů s celou řadou provozních problémů. Dalším nedostatkem bylo nereprezentativní umístění meteorologické stanice a hlavně pak nevhodná poloha „Malostranské“ v záplavovém pásmu Radbuzy, což se projevilo zejména v srpnu 2002.

Nerealizovatelnost zvětšení objektu Malostranská tak, aby se do něj vešla celá pobočka a bylo odstraněno i potenciální nebezpečí zatopení, vedla vedení ČHMÚ k myšlence získat vlastní plně vyhovující objekt, do nějž by bylo možno obě pracoviště sloučit.

Pro toto řešení se nabízely dvě varianty, a to získat hotový dům, který by se přizpůsobil potřebám ČHMÚ, jako v Hradci Králové a Českých Budějovicích, nebo postavit vlastní podle svých představ. Prvá cesta vedoucí přes realitní kanceláře i magistrát města Plzně se ukázala jako nereálná. Z tohoto důvodu byla zvolena cesta druhá, tj. vlastní výstavba „na zelené louce“. V době kdy toto rozhodnutí uzrálo, byla to jen idea bez jakéhokoliv konkrétního návrhu.

Vlastní realizace této myšlenky byla zahájena před 8 lety v závěru roku 1996. Významnou roli při výběru lokality sehrála i potřeba vybudovat novou meteorologickou stanici, která by svými údaji vyplnila rozsáhlé „ bílé místo“ na mapě mezi Karlovými Vary, Chebem, Přimdou, Kocelovicemi a Churáňovem a nahradila tak s odchodem vojáků zrušenou stanici na letišti v Líních.

V prvém pololetí 1998 byla zpracována vyhledávací studie pro pět vytipovaných lokalit. Následovala celá řada předběžných jednání, která výběr postupně zužovala. Až padla volba na lokalitu Mikulka.

Nebylo ale vše tak jednoduché, důkazem je skutečnost, že celá příprava až do zahájení stavby trvala více než 5 let. Po získání pozemku od Fakultní nemocnice v Plzni, začala klíčová záležitost, a tou byla změna územního plánu města Plzně (schválená 24. 8. 2000), následovalo územní rozhodnutí (nabytí právní moci 15. 11. 2001) a stavební povolení (20. 6. 2002). Vlastní stavba byla zahájena v prosinci roku 2002, 17. 6. 2004 kolaudován a 1. 7. 2004 byl celý objekt slavnostně otevřen.

Ani realizace stavby nebyla jednoduchá. Nejprve musely být přeloženy dálkové kabely Telecomu. Problémy pokračovaly při zakládání stavby, kdy pod částí objektu bylo zjištěno nevhodné podloží a muselo dojít ke změně projektu. Následovaly další a další potíže a problémy, se kterými se realizační tým potýkal po celou dobu výstavby. Nakonec se vše podařilo dovést do zdárného konce.

Nový objekt tvoří dvě budovy a oplocené zázemí obsahující i meteorologickou zahrádku profesionální meteorologické stanice. Menší budova - energoblok - zahrnuje vlastní trafostanici, rozvodnu a záložní zdroj - dieselový agregát. Větší budova, v níž jsou umístěna všechna pracoviště pobočky, je vybavena ekologickým vytápěním tepelnými čerpadly, využívajícími geotermální energii získávanou z 11 téměř stometrových vrtů umístěných na dvoře objektu. Strukturovaná kabeláž jednoho z nejmodernějších typů umožňuje spojení každého pracoviště prostřednictvím serverů a telefonní ústředny uvnitř i vně objektu. Jednotlivá oddělení mají nyní k dispozici dostatečné prostory pro svoji činnost. Tyto nové prostory splňují i požadavky na autorizaci a akreditaci vybraných odborných činností. V přízemí budovy sídlí oddělení ochrany čistoty ovzduší, včetně jeho technického zázemí, a pracoviště technického zabezpečení provozu celé pobočky a profesionální stanice. V prvém patře je umístěno oddělení hydrologie, komunikační centrum, včetně serverů a telefonní ústředny, vedení pobočky a zasedací místnost, postupně vybavovaná audiovizuální technikou. Druhé patro je vyhrazeno meteorologii a klimatologii. Sídlí zde jak klimatologové, tak meteorologové a hydrologové Regionálního předpovědního pracoviště a své zázemí zde má rovněž profesionální meteorologická stanice. Korunu celé budovy tvoří kruhový prostor pro regionální prognózu a pozorování pracovníků profesionální meteorologické stanice. Z tohoto pracoviště je nádherný výhled na větší část Plzeňské kotliny a lze zde za dobrých podmínek dohlédnout až na Šumavu, Český les a Brdy. Tedy podmínky jsou nesrovnatelně lepší než na předchozích rozdělených pracovištích pobočky.

Závěrem dovolte ocitovat konec slavnostního projevu ředitele ČHMÚ Ing. Obrusníka, DrSc.: „Dovolte mi, abych vyslovil přání a zároveň víru, že tato stavba bude úspěšně a bez problémů sloužit plzeňské pobočce dlouhou řadu let, že se podaří zaplnit zmiňované bílé místo ve staniční síti meteorologie a objekt bude základem pro úspěšné pokračování činnosti pobočky ČHMÚ Plzeň.“

Zdeněk Roubal, MZ 2004/5, ročník 57, str. 151-152