Milan Koldovský

K pětašedesátinám RNDr. Milana Koldovského

Narodil se 16. 8. 1929 v Liberci, kde také prožíval své ranné mládí. Podmínky předcházející 2. světovou válku donutily celou rodinu Koldovských k vystěhování z pohraničí a zakotvení na Jičínsku. K obci Jinolice byla potom vázána podstatná část života dr. Koldovského.

V r. 1945 při studiu na jičínském gymnasiu se v místním aeroklubu začal aktivně věnovat plachtařskému sportu a odtud byl jen symbolický, nepatrný krůček k hlubokému zájmu o meteorologii. Ostatně v tomto období se většina českých meteorologů „rodila“ především z řad plachtařů. Výbornou jazykovou erudici, tak potřebnou při studiu meteorologie, získal mimo jiné koncem války, kdy po dobu několika měsíců ukrývali Koldovští ve svém domě dva uprchlé australské zajatce.

Dr. Koldovský studoval na Přírodovědecké fakultě Karlovy university v Praze a později na Přírodovědecké fakultě Masarykovy university v Brně, kde v r. 1966 získal titul doktora přírodovědy.

Spektrum jeho činnosti v meteorologii bylo velmi široké. V roce 1951 a potom v letech 1967–68 pracoval v oddělení letecké meteorologie HMÚ v Praze-Ruzyni. V letech 1953–58 pracoval v Laboratoři meteorologie Geofyzikálního ústavu ČSAV na pracovišti v Hradci Králové a v letech 1959–67 na observatoři na Milešovce. V r. 1968 přešel do nově vznikajícího útvaru čistoty ovzduší CHMÚ. V letech 1978–90 působil ve Výzkumném ústavu energetickém v oddělení ochrany ovzduší. V letech 1990–92 byl ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu. V této funkci se zasloužil o významnou modernizaci výpočetní techniky a systémů používaných v aerologii, družicové a radarové meteorologii a především o aktivní spolupráci s Météo France na poli numerických předpovědních metod. V listopadu 1992 byl z funkce ředitele odvolán nešťastným a podle mého soudu necitlivým až urážlivým, nespravedlivým administrativním rozhodnutím Ministerstva životního prostředí. Od roku 1993 je dr. Koldovský v důchodu.

Šíře jeho odborného záběru je úctyhodná. Koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let jsou to práce především v otázkách stability atmosféry a předpovědi konvekce, které vznikaly při jeho působení ve Výzkumném oddílu ARČS. V letech 1948–51 bezprostředně spojeném s jeho aktivní leteckou činností. Kádrové problémy vlastní té době tuto činnost jemu i dalším jeho spolupracovníkům ukončily.

Po vykonání vojenské prezenční služby a návratu k odborné meteorologické činnosti byl dr. Koldovský pověřen prof. Brandejsem vypracováním rešerše o umělém dešti, o problému v té době atraktivním a ostře sledovaném. Zvláštní zmínku zaslouží jeho činnost v oblasti fotografie v meteorologii. Na tomto poli dosáhl v mezinárodních soutěžích mnoha špičkových úspěchů a uznání. Je nutné se zvlášť zmínit především o knižní publikaci ''Fotografie in der Meteorologie'', vyšlé v r. 1960 v Německu (Halle). Další významné práce publikoval v oboru znečištění atmosféry a šíření příměsí. Patřil k průkopníkům této disciplíny a podílel se na konstrukci základních přístupů k řešení tohoto problému.

Dr. Koldovský publikoval celkem více než 90 vědeckých a odborných prací v oboru synoptické a letecké meteorologie, šíření znečišťujících příměsí v atmosféře a využití fotografických metod při pozorování oblačnosti.

Dr. Koldovský je členem ČMeS od jejího vzniku. V letech 1967–75 působil jako vědecký tajemník společnosti, v letech 1990–92 byl členem výboru ČSMS. Zastával také různé funkce výboru pražské pobočky ČSMS.

Do dalších let přejeme jistě všichni dr. Koldovskému ještě hodně plodné práce v oboru, aby překročil stovku odborných publikací, ale především pevné zdraví, optimismus, klid a pohodu soukromého života.

Jaroslav Kopáček, Věstník ČMeS 1994/2, září 1994