You are here

Významné meteorologické události Česka

Přechod na nový klimatický normál 1991–2020

Vzhledem k ukončení dalšího třicetiletého období ČHMÚ v současnosti přechází na nový klimatický normál 1991–2020. Přechod je opožděn z důvodu nutných a poměrně náročných příprav staničních dat pro výpočet nových normálů. Poděkování zde patří všem kolegům, kteří se na této přípravě podíleli zejména kolegům z Oddělení meteorologie a klimatologie pobočky Brno.

Pro hodnocení daného období z klimatologického hlediska či pro popis průměrných hodnot klimatických prvků v daném místě jsou používány klimatické normály. Standardní klimatické normály dle Světové meteorologické organizace (WMO, z angl. World Meteorological Organization) jsou počítány jako 30leté průměry z homogenizovaných a doplněných řad klimatických prvků.

Dle doporučení WMO byly dříve tyto normály aktualizovány každých 30 let. S ohledem na rychle probíhající změny klimatu WMO v červnu 2015 resolucí Resolution 4.1(4)/2 (Cg-17) nově doporučilo provádět klimatologické hodnocení aktuálního období vzhledem k nejblíže skončenému třicetiletí. Na základě tohoto doporučení bylo používané normálové období 1961–1990 nahrazeno obdobím 1981–2010. Toto normálové období bylo používáno do současnosti až do přípravy nových normálů 1991–2020. Normál 1961–1990 dle doporučení WMO zůstává platným měřítkem pro hodnocení dlouhodobých změn klimatu.

Za účelem výpočtu hodnot nových normálů jsou na ČHMÚ připravovány technické řady (tj. řady měření homogenizované a doplněné o chybějící hodnoty) jednotlivých klimatologických prvků. Technické řady jsou zatím připraveny pro základní klimatické prvky teplota vzduchu a srážkové úhrny v lokalitách vybraných stanic s dostatečně dlouhou řadou pozorování. Příprava technických řad dalších prvků prozatím není dokončena.

Napočtené technické řady byly využity pro výpočet územních normálů 1991–2020 (tj. normálů pro území České republiky a jednotlivých krajů) průměrné teploty vzduchu a srážkových úhrnů. Prostorové průměry byly připraveny běžně používanými interpolačními metodami používanými v ČHMÚ v prostředí GIS.

Přestože dosud užívané normálové období 1981–2010 a nové období 1991–2020 se 20 let překrývají, je u teploty vzduchu dobře patrný nárůst. Normál průměrné roční teploty vzduchu za období 1991–2020 pro území ČR (8,3 °C) je o 0,4 °C vyšší než normál 1981–2010 (7,9 °C). V jednotlivých krajích činí změna ročního normálu teploty vzduchu většinou 0,4–0,5 °C. Pro většinu měsíců se průměrná teplota na území ČR zvýšila o 0,5–0,7 °C. Menší změna nastala v jarních a podzimních měsících březen, květen, září a říjen. Nižší nárůst teploty vzduchu v září a říjnu je pozorován dlouhodobě. V řadě územních teplot za období 1961–2020 vykazují statisticky nevýznamný trend nárůstu méně než 0,2 °C za 10 let.

Normál ročního úhrnu srážek na území ČR a jednotlivých krajů se téměř nezměnil vůči normálu 1981–2010. Ve většině krajů normál 1991–2020 představuje 98–102 % normálu 1981–2010. O něco znatelnější snížení nastalo pouze v Libereckém a Královéhradeckém kraji (o 4–5 % vůči normálu 1981–2020). Rozdíly však pozorujeme v rozložení srážek v průběhu roku. Srážkový normál 1991–2020 pro území ČR je o více než 5 % nižší oproti normálu 1981–2010 v měsících duben, listopad a prosinec. Naopak výraznější nárůst průměrného úhrnu srážek nastal v měsíci říjen a u některých z krajů také v červnu a září. Měsícem s nejnižším průměrným úhrnem srážek na území ČR a většině krajů zůstává únor, v některých krajích především v severní polovině Čech se však minimum srážek v ročním chodu vyskytuje v dubnu. Měsícem s nejvyšším průměrným úhrnem srážek zůstává ve všech krajích červenec.
Kompletní článek s přílohami a diskusí na: http://www.infomet.cz/index.php?id=read&idd=1643815773

Lenka crhová, Infomet 2.2.2022


 

Rozhovor s novou předsedkyní ČMeS, RNDr. Taťánou Míkovou

Na své pravidelné výroční konferenci, která se konala 21. až 23. září 2021 v Lounech, zvolilo valné shromáždění nové představitele České meteorologické společnosti (ČMeS). Předsedkyní ČMeS se stala RNDr. Taťána Míková.

Taťána Míková je meteoroložka, klimatoložka a moderátorka zpráv o počasí. Vystudovala Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou Českého vysokého učení technického v Praze a následně pak obor meteorologie a klimatologie na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala v Českém hydrometeorologickém ústavu. V České televizi působí od roku 1994, kde byla dlouhé roky vedoucí redakce počasí. Již od roku 1990 moderuje pořad Předpověď počasí. Je autorkou či spoluautorkou řady vědeckých i populárních publikací a článků z oblasti klimatologie a meteorologie.

V září jste se stala novou předsedkyní ČMeS. Co vás vedlo ke kandidatuře? Jaká byla vaše motivace?

Myslíte, že jsem přišla do výboru jako nováček a hned se přihlásila za předsedkyni? Tak to opravdu ve výboru ČMeS nefunguje. Byla to nominace kolegů z výboru, kterou jsem po určitém zvažování přijala.

Co byste chtěla jako nová předsedkyně změnit? Jakým směrem by se měla vydat celá ČMeS v dalším období?

Žijeme ve zvláštní době, která spolkovému životu moc nepřeje, a nikdo z nás neví, jak dlouho se budeme vyrovnávat s podobnými podmínkami. Na druhé straně online komunikace se velice rozvíjí, a ČMeS tak má před sebou hodně úkolů v rozvoji webu, sociálních sítí, online přednášek a pevně věřím, že i při osobním setkávání členů. Účastníci výroční konference v Lounech už si určitě všimli, že její formát se trochu lišil od předcházejících seminářů. Rádi bychom, aby se každoroční konference stala příležitostí nejen pro setkání odborníků v meteorologii a klimatologii a výměnu jejich názorů, ale i základem pro formování jejich další spolupráce a nových projektů.

ČMeS je organizací působící v zájmu rozvoje české vědy, především meteorologie a příbuzných oborů, v souladu s potřebami a tradicemi české meteorologie. Jaké aktivity chystáte v dalším období?

Diskutovali jsme o tom s novým výborem už v Lounech a také na posledním online setkání výboru ČMeS. Meteorologie, klimatologie i příbuzné obory se v posledních letech s rozvojem výpočetní techniky nesmírně posunuly a někdy ani není v silách všech členů ČMeS, udržet si přehled o výsledcích výzkumu ve všech specializacích našich oborů. Představujeme si, že by se členové ČMeS, pokud na to mají čas a kapacitu, mohli seznámit s nejnovějšími poznatky i v jiných zaměřeních, než kterým se věnují nebo věnovali ve svém pracovním životě. Naší ambicí je i prohloubení komunikace mezi členy společnosti, abychom si mezi sebou rozuměli a vůči veřejnosti prezentovali pokud možno ty nejnovější poznatky, které v našich oborech máme. Víte, že třeba v klimatologii to kvůli opravdu rychlému rozvoji v poslední době není vůbec jednoduché.

Považujete popularizaci za součást vědecké práce? A měli by být vědečtí pracovníci v popularizaci vědy aktivnější?

Každý vědec je jiný: někdo dokáže svoje výsledky prezentovat nejen před svými kolegy, ale perfektně je vysvětlí i lidem, kteří nemají víc než obecné vzdělání. A jiný předčí druhé ve výzkumu, ovšem pro popularizaci a zjednodušení nemá trpělivost ani náturu. Dnešní doba přeje spíš těm prvním, ale myslím, že právě organizace, jako je ČMeS, by měla pomoci všem, aby se jejich nové poznatky dostaly jak mezi odborníky, tak k veřejnosti. Myslím si ovšem, že je skvělé, když popularizaci vědy dokážou realizovat přímo ti, kteří se na výzkumu podílejí.

Jak hodnotíte současný stav spolupráce ČMeS s tuzemskými partnery, zejména s Českým hydrometeorologickým ústavem a vysokými školami? Měla by se spolupráce v oblasti meteorologie a klimatologie prohloubit?

Zatím se seznamuji se všemi vazbami ČMeS vůči dalším organizacím. Zdá se mi, že byla v posledních letech trochu uzavřená, ale to samozřejmě v době, ve které žijeme, potkalo řadu spolků, organizací a firem. S kolegy v současném výboru ČMeS bychom si chtěli ujasnit, jaké jsou názory členů. Už dnes ovšem komunikujeme o spolupráci s ČHMÚ, dalšími vědeckými společnostmi a diskutujeme i o návrzích institucí, které by potřebovaly absolventy oborů meteorologie a klimatologie pro svou činnost. Řekla bych, že před dvaceti lety byla tato spolupráce trochu hlubší, a rádi bychom na tuto historii navázali. Dnes ovšem existuje mnohem širší spektrum oborů, které s meteorologií a klimatologií úzce souvisejí, na mnoha univerzitách v Česku. Bude to bezesporu náročný úkol.

Jste autorkou či spoluautorkou řady publikací a článků z oblasti klimatologie a meteorologie. Podílela jste se na vzniku Atlasu podnebí Česka. Zbývá vám ještě čas na vědeckou a publikační činnost?

Moje závazky v České televizi mi trochu omezují možnosti spolupráce s některými dalšími institucemi, ale o to víc se věnuji popularizaci oboru. Čtenáři doufám znají naši poslední knihu Když se blýská na časy a možná i naše speciály o počasí na ČT24. Pracuji na historickém mapování vysílání počasí v ČST a ČT, ale i ve světě, a na mém pracovním stole je teď i jeden nový projekt. Ale o něm si raději popovídáme, až bude mít jasnější kontury.

Redakce děkuje za poskytnutý rozhovor a přeje mnoho úspěchů.

redakce MZ 2021/6


 

Ocenění stanic s více než 100letou řadou pozorování

Měření a pozorování na meteorologických a klimatologických stanicích je záslužná činnost, která je časově náročná, vyžaduje pečlivost, trpělivost a vytrvalost. Pozorovatelé na meteorologických a klimatologických stanicích jsou ti, kteří nejsou příliš vidět, avšak přínos jejich práce je nevyčíslitelný. Výsledkem jejich činnosti jsou řady meteorologických pozorování a měření, která jsou cenná nejen pro klimatologický výzkum, ale jsou rovněž součástí kulturního dědictví národa.

Pro ocenění a podporu udržení pozorování na stanicích s dlouhou řadou měření Světová meteorologická organizace (WMO) zařazuje stanice s délkou řady měření 100 a více let splňující kritéria stanovená WMO mezi tzv. Centennial Observing Stations a uděluje jim certifikát. Tímto certifikátem se může pyšnit 291 stanic na celém světě (Centennial Observing Stations World Meteorological Organization (wmo.int)). Od letošního roku se mezi tyto stanice se řadí i 6 stanic ležících na území České republiky. Stanice Opava a Praha-Klementinum získaly certifikát již v roce 2017 a 2018, v letošním roce k nim přibyly stanice Klatovy, Milešovka, Šumperk a Přerov.

Bližší informace ohledně pozorování a měření na uvedených stanicích lze najít buď v monografiích, nebo v publikaci Brázdil et al. (2012).

Literatura:

BRÁZDIL, R., BĚLÍNOVÁ, M., DOBOROVOLNÝ, P., MIKŠOVSKÝ, J., PIŠOFT, P. et al., 2012. Temperature and Precipitation Fluctuations in the Czech Lands during the Instrumental Period. Brno: Masarykova Univerzita. ISBN 978-80-210-6052-4.

ČHMÚ, 1976. Meteorologická pozorování v Praze – Klementinu I a II., Praha 1976. Praha: Hydrometeorologický ústav Praha.

HLAVÁČ, V., 1937. Tepelné poměry hl. města Prahy. Pražské studie geofysikální VIII. Praha: Statní úřad statistický.

HOSTÝNEK, J., 2014. Klimatologická stanice Klatovy, 100 let měření a pozorování. Praha: Český hydrometeorologický ústav.

SEYDL, O., 1952. Meteorologie na pražské hvězdárně a v Čechách v minulosti (1852–1839). Praha: Nakladatelství Státního meteorologického ústavu.

ZACHAROV, P., BLIŽŇÁK, V., CHLÁDOVÁ, Z., MATÚŠEK, M., PEŠICE, P. et al., 2015. Observatoř Milešovka. Edice: Věda kolem nás. Praha: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., pro Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i.

Anna Valeriánová, MZ 2021/6


 

60 let měření ozonu na Solární a ozonové observatoři v Hradci Králové

V letošním roce si připomínáme 60 let měření ozonu na Solární a ozonové observatoři v Hradci Králové, v budově hvězdárny. Monitoring ozonové vrstvy nad územím ČR zde byl zahájen pravidelným měřením pomocí Dobsonova spektrofotometru č. 074. Tento typ spektrofotometru byl po mnoho desetiletí základním přístrojem pro měření celkového ozonu v celosvětové síti, vybudované v rámci programu WMO/GAW a na řadě stanic je používán dosud.

Metoda měření je založena na principu diferenční optické absorpční spektroskopie (DOAS). Optický systém Dobsonova spektrofotometru rozkládá dopadající sluneční záření hranolem. Z takto vzniklého spektra se soustavou štěrbin vyberou vhodné vlnové délky v UV oblasti. Na některých z nich absorbuje ozon UV záření silněji, na jiných slaběji. Právě s pomocí rozdílů intenzit záření na silně a slabě absorbujících vlnových délkách lze pro známou výšku Slunce nad obzorem vypočítat množství ozonu v atmosféře.

Základním typem měření Dobsonovým spektrofotometrem je měření typu DS (Direct Sun), tedy v přímém slunečním záření, dopadajícím na povrch. Pokud nelze přímé sluneční záření detekovat, nejčastěji z důvodu přítomnosti oblačnosti, lze provádět i měření typu ZB (Zenith Blue) nebo ZC (Zenith Cloud). Jsou to měření v zenitu, buď s jasnou oblohou, nebo s oblačností v nadhlavníku. Při zpracování dat jsou preferována měření DS, protože jsou nejpřesnější (kolem 1 %), zatímco zenitová měření vykazují poněkud větší nejistotu (1–2 % ZB, resp. 1–3 % ZC). Od počátku měření však nejsou na SOO Hradec Králové uchovávána jen data o celkovém ozonu, ale i prvotní datové soubory (odečty hodnot přímo na přístroji, ze kterých se množství ozonu následně počítá). To umožní v budoucnosti bezproblémový přepočet celé datové řady, pokud by se metodiky výpočtu ozonu změnily.

Měření Dobsonovým spektrofotometrem č. 074 trvá od roku 1961 dosud, i když dnes už spíše jen pro referenční účely. Přístroj je pravidelně každých 5 let kalibrován a nedávno u něj došlo k výměně elektroniky a fotonásobiče, což dává dobré předpoklady pro měření i v dalších desetiletích. Jeho nevýhodou bylo a je, že vyžaduje manuální obsluhu a vzhledem k citlivosti na vlhkost (jde o přístroj s otevřenou optikou) nelze měřit např. při dešti, sněžení, mlze a podobných podmínkách.

V roce 1994 byl na SOO Hradec Králové uveden do provozu přístroj „nové generace“, Brewerův spektrofotometr č. 098 (jednoduchý monochromátor, Mk-IV). I ten pracuje na principu DOAS, jen využívá poněkud jiné vlnové délky než Dobsonův spektrofotometr a k rozkladu světla na spektrum používá optickou mřížku místo hranolu. Navíc jde o přístroj s uzavřenou optikou, umístěný na trackeru, který přístroj natáčí za Sluncem. Může tedy měřit za každého počasí a je řízen počítačem, takže nevyžaduje lidskou obsluhu. I pro tento přístroj je základem měření typu DS (z přímého slunečního záření).

Pokud je Slunce zastíněno oblačností, může přístroj provádět měření typu ZS (Zenith Sky, tedy ze zenitu bez rozlišení, zda je tam oblačnost nebo modrá obloha), a pokud ani toto měření není možné, provádí měření GI (Global Iradiance), kdy detekuje záření z celé horní polosféry. I tady jsou ale měření ZS a GI méně přesná než měření DS. Přístroj je schopen automaticky provádět mnoho měření denně, v létě, kdy je den nejdelší, jsou to i desítky měření denně.

Instalace Brewerova spektrofotometru znamenala ale i další pokrok v měření ozonu, a to zahájení tzv. umkehr měření vertikálního profilu ozonu. Tento typ měření využívá určitých optických zvláštností v závislosti zenitové intenzity UV záření na zenitovém úhlu Slunce v době těsně po východu, nebo těsně před západem Slunce. Z průběhu těchto „anomálií“ lze pak odhadnout vertikální profil ozonu. Tyto odhady na jednu stranu nejsou tak přesné, jako je tomu třeba u výstupů z balonových ozonových sondáží, oproti nim ale obsahují i informaci o množství ozonu ve střední a vyšší stratosféře, kam měření pomocí balonových sond nedosáhne.

Dalším novým produktem Brewerova spektrofotometru bylo spektrální měření intenzit UV záření v oblasti cca 285 až cca 325 nm s krokem 0,5 nm. To umožnilo přesnější sledování UV záření, zejména v oblasti biologicky aktivního UV-B záření.

V roce 2004 bylo přístrojové vybavení SOO Hradec Králové doplněno o další Brewerův spektrofotometr, č. 184 (dvojitý monochromátor, Mk-III). Tento přístroj je ještě o něco přesnější než jednoduchý monochromátor a má větší rozsah vlnových délek pro spektrální měření UV záření (cca 285 až cca 363 nm s krokem 0,5 nm, zahrnuje tedy většinu UV-B oblasti a velkou část UV-A). I tento přístroj samozřejmě měří celkový ozon a vertikální profily ozonu umkehr metodou.

Třetí Brewerův spektrofotometr, č. 199 (rovněž Mk-III) byl pak pořízen v roce 2009. Neměří na SOO Hradec Králové, ale je v rámci mezinárodní spolupráce používán pro měření v severních nebo jižních subpolárních oblastech. V letech 2010–2020 měřil na argentinské stanici Marambio na Antarktickém poloostrově, od roku 2021 je instalován v severních subpolárních oblastech na stanici Reykjavík na Islandu. I tento přístroj měří kromě celkového ozonu i ultrafialová spektra a vertikální zvrstvení ozonu umkehr metodou. Jeho měření lze tak považovat za jeden z mezinárodních příspěvků ČR a ČHMÚ k plnění závěrů Vídeňské konvence o ochraně ozonové vrstvy a Montrealského protokolu o látkách, poškozujících ozonovou vrstvu.

Tím ale mezinárodní spolupráce zdaleka nekončí. Pod vedením bývalých vedoucích, dr. Píchy a dr. Vaníčka, získalo pracoviště velice silnou mezinárodní prestiž. V současné době pracuje jako sekundární evropské kalibrační centrum Dobsonových spektrofotometrů, subregionální kalibrační centrum Brewerových spektrofotometrů a velice úzce spolupracuje s observatoří DWD na Hohenpeissenbergu na problematice kalibrací.

A díky aktivitám ing. Staňka ve spolupráci s organizací IOS (International Ozone Services, Toronto, Kanada) například pochází velká část celosvětově používaného a unifikovaného software pro měření Brewerovými spektrofotometry právě ze SOO Hradec Králové.

Datové řady, naměřené za 60 let na SOO Hradec Králové, jsou pak velice často využívány odborníky z celého světa. Šedesátiletá řada měření ozonu jedním přístrojem a na jednom místě je i ve světovém srovnání poměrně unikátní z důvodu své přístrojové a lokální homogenity. Více než 26 let souběžných měření Dobsonovým a Brewerovým spektrofotometrem zase umožnilo detekovat a kvantifikovat některé systematické rozdíly mezi měřeními obou typů přístrojů, a tím umožnilo přesnější homogenizaci dlouhých časových řad měření ozonu na celém světě.

Ladislav Metelka, MZ 2021/6


 

Klimatologická ročenka České republiky 2020

Úsek meteorologie a klimatologie Českého hydrometeorologického ústavu zveřejňuje elektronickou publikaci „Klimatologická ročenka České republiky 2020”. Ročenku naleznete v odkazu zde https://info.chmi.cz

Klimatologická ročenka za rok 2020 volně navazuje na ročenky ovzdušných srážek a ročenky povětrnostních pozorování, které byly vydávány od 20. let minulého století do roku 1978. Po více než čtyřiceti letech tak obnovujeme tradici souhrnných ročních klimatologických hodnocení. Celorepubliková hodnocení a roční přehledy jsou doplněny extrémy prvků dosaženými v roce 2020 a během celé doby jejich sledování, a to i pro jednotlivé měsíce a území krajů.

Předložená ročenka přináší hodnocení základních klimatologických charakteristik na území České republiky v roce 2020. Vyhodnocení je provedeno na základě dat naměřených v síti meteorologických, klimatologických a srážkoměrných stanic ve správě Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), ale i dalších subjektů.

Ročenka je rozdělena do 9 kapitol: Úvod, Shrnutí/Summary (česky/anglicky), Teplota vzduchu, Srážky, Sníh, Sluneční svit a oblačnost, Vítr, Zajímavé nebo mimořádné projevy počasí, Fenologické charakteristiky a Staniční síť.

Text ročenky, včetně grafických a vybraných tabelárních podkladů, lze stáhnout v pdf formátu. Český hydrometeorologický ústav předpokládá publikování ročenky v interaktivní webové a v tištěné verzi v průběhu ledna nebo února 2022.

Na stránce https://info.chmi.cz naleznete i klimatologickou ročenku České republiky za rok 2019, kterou jsme vytvořili před několika měsíci a sloužila jako šablona pro tvorbu ročenky 2020. Vzhledem k tomu, že i tato ročenka byla zdařile zpracována, je také publikována v elektronické formě.

Z důvodu omezeného rozsahu, zejména tištěné verze klimatologické ročenky, nebylo možné uvést podrobnější a přehledné informace o staniční síti, jak bylo zvykem uvádět v různých typech meteorologických ročenek.

Obsah jednotlivých kapitol ve webové interaktivní ročence 2019 je zajímavě a moderně zpracován ve formě textů, map, tabulek a grafů. Veškerý obsah ročenky si může čtenář stáhnout k dalšímu využití.

Grafy je možné si uložit ve formátech svg, png, nebo csv. U některých grafů je možné použít zoom, samozřejmostí je interaktivní odečet hodnot posunem po ose. Mapa se po kliknutí zvětší a je možné ji stáhnout v jpg formátu.

Hodnoty v tabulkách je možné řadit dle vybraného sloupce. Prvním kliknutím se řádky v tabulce seřadí vzestupně podle sloupce, jehož záhlaví bylo kliknuto. Dalším kliknutím do záhlaví stejného sloupce docílíte sestupného řazení.  V tabulkách je také umožněno filtrování a hledání. Pod záhlavím každého sloupce je dynamické textové pole, kam je možné zadat hledaný výraz či jeho část. Filtry je možné vzájemně kombinovat, tzn. filtrovat jeden sloupec např. podle číselné hodnoty a ve vyfiltrovaných řádcích dále filtrovat podle jiného sloupce. Je také možné řádky filtrovat i na základě logických matematických operací. Tabulky si lze stáhnout ve formátech json, csv, xlsx a doc. Výše popsané funkce jsou blíže uvedeny v nápovědě tabulek.

Pokud by čtenáře zajímaly podrobnější a rozsáhlejší informace o meteorologické staniční síti Českého hydrometeorologického ústavu, tak je možné je nalézt v příspěvku kolektivu autorů pod názvem Meteorologická staniční síť ČHMÚ v roce 2020, který vyšel v časopise Meteorologické zprávy číslo 5/2021 a je k dispozici na stránce časopisu: https://www.chmi.cz/files/portal/docs/reditel/SIS/casmz/assets/2021/MZ_05_2021.pdf

Pavel Lipina a kol, MZ 2021/6


 

Storočnica letiskovej meteorologickej stanice v Bratislave

13.1.2022 | KLIMATOLÓGIA | ANALÝZA | JOZEF PECHO, DALIBOR VÝBERČI, BRANISLAV CHVÍLA

více informací: https://www.shmu.sk/sk/?page=2049&id=1188

SHMÚ, 13.1.2022


 

100 rokov od založenia meteorologickej stanice Košice-letisko

29.12.2021 | KLIMATOLÓGIA | ANALÝZA | JOZEF PECHO, DALIBOR VÝBERČI

více informací: https://www.shmu.sk/sk/?page=2049&id=1186

SHMÚ, 29.12.2021


 

ČHMÚ slavnostně otevřel nové Centrální předpovědní pracoviště

Dosud sídlilo Centrální předpovědní pracoviště (CPP) ve skromné budově v prostorách ČHMÚ v Praze-Komořanech. Postupně se rozšiřovaly služby a bylo nutné propojovat meteorologii a hydrologii, proto dosavadní kapacita a technické vybavení budovy již nebyly dostačující.
Nová budova byla postavena ve stejném areálu. Prostory jsou koncipovány tak, aby vyhověly lepší spolupráci meteorologů a hydrologů. Všichni předpovědní meteorologové a hydrologové budou pohromadě v jedné budově, a budou tak moci lépe kooperovat i mimo směnný provoz. V budově bude pracovat celkem cca 35 lidí. Směnný provoz počítá s 20 zaměstnanci v jednom okamžiku.

Stavba byla započata v roce 2019 a celková investice, včetně nábytku, IT vybavení, venkovních úprav a parkoviště byla 130 mil. Kč (včetně DPH). Architektonický návrh budovy a interiéru vytvořil Ing. arch. Václav Kruliš, hlavní projektant stavby byl Ing. Jan Roškot. Objekt je navržen v pasivním standardu Nové technologie umožní komfortnější spolupráci s regionálními pracovišti i se složkami integrovaného záchranného systému. Nová zasedací místnost umožní pořádat až dvě přednášky nebo porady najednou, nezávisle na sobě. Díky nahrávacímu studiu budou aktuální informace o očekávaných, či nebezpečných jevech lépe a rychleji publikovány. V natáčecím plánu jsou i informativní videa k počasí a výstrahám.
 

Hana Stehlíková, MZ 2021/4


 

Změna způsobu pojmenování hurikánů

Výbor pro hurikány při Světové meteorologické organizaci (WMO) vyřadil ze seznamu několik jmen tropických cyklonů. Jednalo se o bouři Dorian z roku 2019 a bouře Laura, Etu a Iota z roku 2020. Jména bouří, která způsobí extrémní škody nebo si vyžádají velký počet obětí, se ruší, aby tyto tragédie tolik nepřipomínala. Od roku 1953, kdy se podle současného systému začaly pojmenovávat bouře, bylo ze seznamu povodí Atlantiku vyřazeno celkem 93 jmen. Dorian bude v roce 2025 nahrazen Dexterem a Lauru v roce 2026 nahradí Leah.
Rovněž se rozhodlo, že se nebudou používat k pojmenování bouří písmena řecké abecedy. Tato praxe byla matoucí a zaměřovala pozornost nikoliv na samotnou nebezpečnou bouři, ale na její jméno.
Výbor pro hurikány souhlasil se změnami pojmenování na svém virtuálním zasedání od 15. do 17. března 2021. Na zasedání byla také posouzena rekordní atlantická sezóna 2020 a doladěny přípravy na rok 2021, včetně poskytování předpovědí a varování, stejně jako posouzení dopadů pro nebezpečí větru, bouří a povodně.
K situaci, kdy musela být pro příliš vysoký počet hurikánů použita řecká abeceda, došlo zatím jen dvakrát. V roce 2005 v případě dvou bouří a v roce 2020 v případě devíti bouří.
Pokud se vyskytne více než 21 pojmenovaných bouří, další dostanou jména z nového doplňkového seznamu. V něm jsou na začátku Adria, Braylen, Caridad a Deshawn, na konci je Willem. Meteorologové současně připravili i nový záložní seznam jmen pro východní Pacifik, kde budou pojmenování od Aidana a Bruny až k Zoe.
Literatura:
WMO, 2021. WMO Hurricane Committee retires tropical cyclone names and ends the use of Greek alphabet [online]. World meteorological organization [18. 3. 2021]. Dostupné z WWW: https:// public.wmo.int/en/media/press-release/wmo-hurricane-commit-tee-retires-tropical-cyclone-names-and-ends-use-of-greek.
 

Hana Stehlíková, MZ 2021/3


 

Anketa: Co si myslí přední čeští odborníci o ochraně ozvduší? - v přiloženém pdf souboru na konci stránky

MZ 2020/6


 

ALADIN je podrobnější a přesnější

informace z časopisu MŽP Priorita z 2020/6 je uveden v pdf souboru na konci této stránky.

PRIORITA 2020/6


 

HAMR: on-line systém pro zbládání sucha – webová prezentace pro veřejnost

Příspěvek kolektivu autorů z časopisu VTEI je uveden v pdf souboru na konci této stránky

VTEI 2020/5


 

Projekt PERUN

V této době se v Českém hydrometeorologickém ústavu a dalších spoluřešitelských institucích rozbíhá jeden z největších projektů posledních let co do počtu zapojených institucí i délky trvání – 6,5 roku. Projekt PERUN SS02030040 (Predikce, hodnocení a výzkum citlivosti vybraných systémů, vlivu sucha a změny klimatu v Česku) je zaměřen na výzkum klimatických extrémů, sucha a důsledků jeho prohlubování v České republice. Garantem projektu je Ministerstvo životního prostředí a kromě ČHMÚ je do řešení zapojena řada dalších odborných institucí: Česká geologická služba, Matematicko-fyzikální fakulta a Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i., Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. i. a PROGEO, s. r. o. Projekt bude prezentován pod názvem PERUN, který vznikl zkrácením anglického Prediction, Evaluation and Research for Understanding National sensitivity and impacts of drought and climate change for Czechia.
Projekt je prvním krokem k nově pojatému dlouhodobému výzkumu v oblasti změny klimatu a jejích důsledků na území ČR. Úkolem projektu je podrobně analyzovat probíhající a predikované budoucí změny, včetně identifikace rizik pro životní prostředí a pro společnost. Výstupem budou i podklady nutné pro přípravu a aktualizaci strategických dokumentů a pro rozhodovací procesy nejen v oblasti adaptací na změnu klimatu, ale i pro doporučení a hodnocení mitigačních opatření (zmírňování klimatické změny) v procesu jejich přípravy i realizace.
Projekt je rozdělen do osmi hlavních oblastí, které se vzájemně doplňují a postupují v řešení od modelování klimatu přes přípravu scénářů jeho změny až k analýze důsledků například v zemědělství, lesnictví, hydrologii. Projekt a jeho výstupy umožní reagovat na změny ve vodní bilanci (sucho i povodně), analyzovat rizika pro společnost spojená s hydrometeorologickými extrémy, změnou hydrologického režimu i souvisejícími důsledky v krajině.
Projekt je pestrý jak spojením různých odborností, tak návazností jednotlivých řešených úkolů. Tato pestrost umožní komplexní pohled na zkoumanou problematiku změny klimatu a povede ke snížení nejistot získaných výsledků.

Radim Tolasz, MZ 2020/5


 

Projekt ARAMIS

V rámci Programu aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v oblasti životního prostředí – Prostředí pro život, který je administrován Technologickou agenturou ČR (TA ČR), vzniká unikátní výzkumné centrum ARAMIS („Integrovaný systém výzkumu, hodnocení a kontroly kvality ovzduší“ / „Air quality Research, Assessment and Monitoring Integrated System“). Tento projekt sdružuje klíčové experty z rezortních organizací Ministerstva životního prostředí, vysokých škol a Akademie věd ČR a disponuje špičkovým vybavením a infrastrukturou mateřských institucí.
Projekt je prioritně zaměřen na vývoj, aktualizaci a tvorbu nástrojů, metodik a postupů pro hodnocení kvality ovzduší, emisí klasických znečišťujících látek i skleníkových plynů včetně jejich projekcí a kvantifikaci dopadů na zdraví obyvatelstva a ekosystémů, spotřebu energie, ekonomiku a další aspekty života. Ambicí projektu je prostřednictvím aplikace výsledků přispět ke zlepšení životního prostředí, zejména kvality ovzduší na území republiky.
Hlavním řešitelem projektu je Český hydrometeorologický ústav. Spoluřešiteli jsou Česká geologická služba, Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze, Matematicko-fyzikální fakulta a Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, Ústav informatiky AV ČR, v. v. i., Ústav chemických procesů AV ČR, v. v. i., Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Výzkumné energetické centrum a Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i.. Projekt je unikátní mimo jiné také tím, že v rámci jednoho centra jsou společně řešena témata, kterými se v minulosti zabývaly různé instituce v rámci různých projektů. Řešení projektu je naplánováno na dobu 6,5 let.
Cílem projektu je vývoj metod kontroly kvality ovzduší, identifikace zdrojů znečišťování ovzduší a jejich podílů na koncentracích znečišťujících látek se zaměřením na hlavní stávající problémy kvality ovzduší a obtížně kvantifikovatelné druhy znečištění. V návaznosti na výše uvedené budou vyvíjeny modelové nástroje pro posuzování rozptylu znečistění ovzduší, a to jak s ohledem na aktuální koncentrace, tak i se zaměřením na budoucí rozvoj technologií. Součástí výzkumu je i rozvoj laboratorních metod pro sledování a hodnocení kvality ovzduší, a to jak metod manuálních, tak i metod automatických jako jsou například metody izotopové analýzy prvků ve vzorcích aerosolových částic, elementární analýzy aerosolových částic elektronovým mikroskopem, stanovení cukrů a iontů iontovou chromatografií, automatické stanovení amoniaku a plynné rtuti v ovzduší. Se zřetelem na vliv na zdraví obyvatelstva bude na vybraných lokalitách v České republice hodnocen dopad ultrajemných částic, a to i s ohledem na vnější vlivy, jako jsou např. meteorologické podmínky. V rámci řešení projektu bude také vyhodnoceno rozmístění stanic sledování kvality ovzduší, které vyústí v návrh obnovy státní sítě imisního monitoringu. Součástí řešení projektu je také odhad podílu mlhy a námrazy na celkové atmosférické depozici.
Zajímavým výsledkem projektu budou i mapy fytotoxických dávek ozonu pro různé rostliny. Celým projektem se prolíná hodnocení vlivu dopravy, a to jak na zdraví obyvatelstva, tak na množství emisí znečišťujících látek a skleníkových plynů. Neopomenutelným úkolem tohoto projektu je vývoj metodik a emisních faktorů využívaných v přípravě emisních bilancí a to v návaznosti na reportingové povinnosti EU a požadavky mezinárodních závazků (Úmluva LRTAP a její protokoly).
Součástí výzkumu metodik v oblasti skleníkových plynů je i analýza potenciálu biomasy a také predikce budoucího vývoje emisí a kvantifikace dopadů politických nástrojů zajišťujících snižování emisí, nebo dodržování emisních stropů na spotřebu energií, ekonomiku a další indikátory pomocí makro-ekonomických modelů a optimalizačního modelu energetického systému. V neposlední řadě budou vyvinuty datové standardy pro informace o zdrojích, emisích a imisích, které budou základním prvkem následně vyvíjeného komplexního informačního systému o kvalitě ovzduší.
Informace o projektu jsou dostupné na webových stránkách www.projekt-aramis.cz.

Jitka Haboňová, MZ 2020/5


 

Czech Globe Star

Dne 12. 2. 2020 proběhlo v Americkém centru v Praze ocenění 3 nejaktivnějších škol zapojených v programu GLOBE. Program GLOBE je mezinárodní vzdělávací program, ve kterém žáci zkoumají přírodu a aktivně zlepšují životní prostředí v okolí své školy.
GLOBE (neboli Global Learning and Observation to Benefit the Environment) využívá osvědčených metod badatelsky orientovaného vyučování. Program GLOBE v České republice propaguje vzdělávací organizace TEREZA.
Prestižní ocenění Czech GLOBE Star, které organizace TEREZA každoročně uděluje školám zapojeným v programu GLOBE za jejich mimořádné počiny, si letos převzaly 3 skvělé školní týmy – Gymnázium Jana Palacha, ZŠ a MŠ Štefcova Hradec Králové a ZŠ Mánesova Otrokovice.
Gymnázium Jana Palacha každý rok pořádá Oslavy Dne Země – zkoumají přírodní prostředí ve městě a okolí, bádají a v případě zjištění problému navrhují a realizují řešení. ZŠ a MŠ Štefcova Hradec Králové se zapojili do projektu přetvořit školní zahradu k větší biodiverzitě organismů a účastní se mezinárodní fenologické kampaně, kde společně bádají se zahraničními školami. ZŠ Mánesova Otrokovice se věnuje pozorování meteorologických jevů a nastávajících klimatických změn. Zapojují se do mezinárodních kampaní a Virtual Science Symposia a pravidelně se účastní badatelské konference na GLOBE Games. V letošním roce se zaměřují na pedologii a problematiku vysychání půd.
Školy úzce spolupracují s vybranými odborníky z ČHMÚ, fenologické tématice se velmi úzce věnuje ZŠ Mánesova Otrokovice. Za ČHMÚ byla požádána členka Vědecké rady GLOBE, aby předala ceny vítězným školám a pronesla pár slov. Členka Vědecké rady se aktivně podílí i na tvorbě metodik a spolupracuje se školami i průběhu roku.
Slavnostního předávání cen se zúčastnili i zástupci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva životního prostředí, kulturní atašé Americké ambasády v Praze pan Erik Black a další členové Vědecké rady Michal Plundr a Jan Spratek.
 

Lenka Hájková, MZ 2020/2


 

10. výročí plného členství České republiky v organizaci EUMETSAT

Na letošní 12. květen 2020 připadá desáté výročí završení procesu vstupu České republiky do organizace EUMETSAT formou plného členství. Pojďme si při této příležitosti stručně připomenout nejen jednotlivé fáze postupného přibližování ČHMÚ a Česka k této organizaci, ale i historii samotné organizace EUMETSAT.
Mezinárodní organizace EUMETSAT (European Organization for the Exploitation of Meteorological Satellites, Evropská organizace pro využití meteorologických družic) formálně vznikla v roce 1986. Tomu ale předcházelo několik etap:
• v listopadu 1977 vypouští Evropská vesmírná agentura (ESA) první evropskou meteorologickou družici na geostacionární dráhu, družici Meteosat-1;
• v lednu 1981 přichází rozhodnutí o založení organizace EUMETSAT;
• v březnu 1984 vzniká EUMETSAT jako jedna ze sekcí uvnitř ESA;
• 19. 6. 1986 dochází k osamostatnění organizace EUMETSAT, která se tím stává mezinárodní organizací se stejným postavením jako ESA. V době vzniku má EUMETSAT celkem 17 členských států, prvním generálním ředitelem EUMETSATu se stává John Morgan.

Více informací na http://www.cmes.cz/cs/node/297

Martin Setvák, MZ 2020/1


 

Cenu za komunikaci změny klimatu dostal klimatolog Radim Tolasz

V pondělí 16. 9. 2019 odpoledne v pražském sídle OSN byla udělena „Cena za komunikaci globální výzvy změny klimatu“. Prvním laureátem se stal klimatolog Českého hydrometeorologického ústavu, pan Radim Tolasz. Celkem bylo navrženo 9 nominací. Radim Tolasz zastupuje ČR v Mezivládním panelu pro změnu klimatu (IPCC), účastní se mezinárodních konferencí. Dlouhodobě přispívá do médií a snaží se odborné výsledky práce komunikovat se širokou veřejností. Své myšlenky zaznamenává na blogu, často komunikuje se studenty a přednáší na vysokých školách. Ve svých článcích často reaguje na přímé dotazy veřejnosti, vždy s důrazem na srozumitelnost. Věříme, že se nedá odradit a bude pokračovat dál v přátelské rétorice a trpělivém vyjasňování složitých témat veřejnosti.

Více např. na:

http://portal.chmi.cz/

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/cenu-za-komunikaci-zmeny-klim...

https://www.tolasz.cz/news/cena-za-komunikaci-globalni-vyzvy-zmeny-klimatu/

https://www.respekt.cz/tydenik/2019/41/katedralni-mysleni

-pl- 18.9.2019


 

PROJEKT FENOFAZE.CZ

Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) a Ústav výzkumu globál­ní změny AV ČR, v. v. i. představu­jí společný projekt www.fenofaze.cz, který zajišťuje monitoring vývojo­vých fází (fenologických fází, zkráce­ně fenofází) vybraných rostlinných dru­hů v rámci celé ČR. Monitoring dopo­sud prováděný pozorovateli ČHMÚ, který je doplňován a zahušťován pozo­rováním studentů na univerzitách, je nyní otevřen také pro širokou veřejnost. Portál www.fenofaze.cz, který zve k monitorování tzv. fenologických fází rostlin, nevyžaduje žádné spe­ciální vybavení a zapojit se může kdo­koliv, kdo má rád přírodu a kraji­nu kolem sebe pravidelně navště­vuje a dokáže vnímat její proměny. Otevřením fenologického pozorování i pro širokou veřejnost, díky webovému portálu www.fenofaze.cz, sledujeme zásadní zahuštění, a tedy zlepšení stáva­jící sítě monitorovaných druhů a bližší kontakt mezi všemi, které proměny naší přírody zajímají a fascinují.

Lenka Hájková, MZ 2019/2, roč. 72, str. 56


 

MODEL ALADIN MÁ NYNÍ LEPŠÍ PŘEDPOVĚDI DÍKY VYŠŠÍMU ROZLIŠENÍ

ČHMÚ vylepšilo aplikaci předpovědního modelu Aladin pro Českou republiku. Statistiky výsledků nového nastavení ukazují zlepšení předpovědí proti předchozí verzi. Numerický model stále počítá předpověď na následující tři dny, nyní však na výpočetní síti se čtyřikrát více body. Změn oproti předcho­zí verzi je však více. Výsledky z nové verze modelu Aladin můžete vidět na webu ČHMÚ nebo v mobilní aplikaci ČHMÚ od 5. 3. 2019.

V každém horizontálním směru se krok modelu zvýšil ze 4,7 km na 2,3 km. Bylo zachováno 87 vertikálních hladin. Co se významně vylepšilo, je detailnější zpracování topografie. V dří­vější verzi byl terén více shlazen právě vlivem hrubšího rozliše­ní 4,7 km. Některé horské polohy tak byly nižší, než je skuteč­nost. Nyní je možné počítat s jemnější orografií, od které si sli­bujeme přesnější předpovědi nejen pro české hory nebo údolí, ale obecně zlepšení výsledků pro celou oblast střední Evropy.

Tato změna je možná díky instalaci nového superpočíta­če, ke které došlo v roce 2018. Navýšená výpočetní kapa­cita umožňuje nejen počítat na hustší síti bodů, ale zároveň lze použít složitější a výpočetně náročnější metody. Jednou z nich je přepnutí modelu do tzv. nehydrostatické verze. Aladin nyní používá přesnější systém rovnic, který rozšiřuje popis dynamických jevů v atmosféře. Jsou to například vlny způsobené vztlakovými silami, typicky za horskými hřebeny, které jsou dobře patrné v oblačnosti. Díky tomuto zpřesnění lze očekávat zlepšení předpovědi atmosférických podmínek, které mohou vést k vývoji nebezpečných počasových jevů.

Nová provozní verze modelu zúročuje předchozí investice do vývoje celého systému. Na procesu se podílelo celé oddě­lení numerických předpovědí počasí i se zapojením do mezi­národní spolupráce. Samotná příprava na tak podstatnou změ­nu, která se týká nejen vědeckého obsahu modelu jako takové­ho, ale i nutných technických úprav, probíhala zhruba rok při současném zajištění produktů pro velké množství odběratelů dat, kteří výstupy numerického modelu používají.

Martina Součková, MZ 2019/2, roč. 72, str. 45


 

METEOROLOGICKÝ SLOVNÍK V NOVÉM KABÁTĚ

V roce 2018 uplynulo již čtvrtstoletí od významného mez­níku v historii české meteorologické terminologie, kterým bylo knižní vydání Meteorologického slovníku výkladového a termi­nologického, zpracovaného terminologickou skupinou České meteorologické společnosti pod vedením Bořivoje Sobíška. Na bouřlivý rozvoj terminologie v následujících letech reagova­la ČMeS obnovením práce terminologické skupiny, která ten­tokrát pod vedením Daniely Řezáčové připravila na základě knižního vydání doplněnou a podstatně upravenou elektronic­kou verzi slovníku. Ta sloužila odborné veřejnosti od oficiální­ho spuštění na začátku ledna 2015 a do prosince 2018 doznala řadu dílčích aktualizací. Mezitím byly nicméně zahájeny práce na zcela novém systému slovníku, který naplno rozvinul výho­dy, které webové prostředí poskytuje.

Pomineme-li jinou grafickou úpravu slovníku, přináší sou­časná inovace řadu nových užitečných nástrojů pro práci se slovníkem. Hlavním technickým rozdílem je redakční systém slovníku, spolupracující s databází termínů a explikací hesel, který nahradil stávající statické webové stránky. Využití data­báze umožňuje uživatelům fulltextové vyhledávání jak v termí­nech, tak v explikacích termínů, editorům slovníku pak přístup k jednotlivým heslům a jejich opravy. Po zadání opravy hesla editorem vyčká opravené nebo nově navržené heslo na schvá­lení administrátorem a oprava hesla se zobrazí online. Dochází tak k výrazně rychlejší aktualizaci slovníku. Další uživatelsky příjemnou novinkou je prolinkování odkazů v jednotlivých hes­lech. Uživatel nemusí odkazovaná hesla hledat, ale po kliknu­tí na odkaz se heslo otevře v tzv. modálu nad stránkou a uživa­tel si může přečíst explikaci odkazu, aniž by byl nucen původní heslo opustit. Do slovníku jsou v současné době začleněny celé dostupné rejstříky v angličtině, slovenštině a ruštině a výrazné části francouzského a německého rejstříku, které ještě stále pro­cházejí kontrolami.

Současná podoba slovníku je provozována Českou mete­orologickou společností za přispění Ústavu fyziky atmosfé­ry AV ČR, v. v. i., na vytvoření této verze se podílela finanč­ně jak ČMeS, tak Akademie věd ČR prostřednictvím progra­mu Strategie AV21. Terminologická skupina ČMeS věří, že se uživatelům bude se slovníkem dobře pracovat a že se odvděčí autorům slovníku četnými připomínkami a návrhy na zlepšení. Dovolujeme si rovněž požádat o propagaci slovníku, aby z něj mohl profitovat co nejširší okruh uživatelů. Upravený elektro­nický meteorologický slovník najdete od ledna 2019 na webové stránce http://slovnik.cmes.cz.

Petr Zacharov, Miloslav Muller a další členové terminologické skupiny ČMeS, MZ 2019/1, roč. 72, str.32


 

VANGUARD 2 - 60. VÝROČÍ STARTU PRVNÍ EXPERIMENTÁLNÍ METEOROLOGICKÉ DRUŽICE

17. února 1959 byl vypuštěn Vanguard 2, první experi­mentální družice zaměřená na studium atmosféry Země (pro­to se někdy - trochu nepřesně - označuje jako „první meteo­rologická družice“).

Ve srovnání se současnými meteorologickými družice­mi se jednalo o velmi jednoduchou technologii a plánované experimenty. Prvním z nich bylo pokusné snímání rozložení oblačnosti v pásu kolem rovníku, přibližně do 35° zeměpis­né šířky, které mělo být realizováno jednoduchými kamera­mi, snímajícími ve viditelném oboru, s využitím rotace druži­ce. Vzhledem k problémům rotace (způsobených při oddělení družice od posledního, třetího stupně nosné rakety) byla data z těchto kamer téměř nepoužitelná. Tento přístroj se odmlčel po 18 dnech provozu.

Druhým experimentem bylo studium vlivu vysokých hladin atmosféry na dráhu družice (brzdění družice zbytko­vou atmosférou) při průletu družice perigeem - nejnižším bodem protáhlé eliptické oběžné dráhy. Kromě atmosféry se na změnách dráhy rovněž podílí tlak slunečního větru a nerovnoměrnosti gravitačního pole Země. Pro zaměřování dráhy byla družice vybavena jednoduchým radiomajá- kem, který se odmlčel po 26 dnech provozu (družice nebyla vybavena solárními panely a byla závislá pouze na bateri­ích). Díky moderním metodám sledování umělých těles na oběžné dráze Země se ale Vanguard 2 pro studium vlivu atmo­sféry na dráhy družic používá dodnes. V současné době je zároveň jedním z nejstarších umělých těles na oběžné dráze Země, v nejbližším bodě své dráhy se dostává do vzdálenosti pouhých cca 560 km nad zemský povrch, v nejvzdálenějším bodě je vzdálena 2950 km. Dle současných předpokladů družice vydrží na oběžné dráze ještě cca dvě až tři staletí, než se její rychlost vlivem tření o vysokou atmosféru sníží natolik, že nakonec v atmosféře, kterou celý svůj „život“ studova­la, zanikne (při finálním vstupu do atmosféry v ní shoří). Nejstarším umělým tělesem, které je doposud na oběžné dráze, je družice Vanguard 1, první družice vybavena solár­ními panely.

První družicí, která již poskytovala meteorologická pozo­rování v operativním režimu, byla přibližně o rok později dru­žice TIROS-1, jejíž 60. výročí startu si připomeneme příští rok, 1. dubna 2020.

Zdroj informací: NASA, NOAA, a další odkazy uvedené na https://en.wikipedia.org/wiki/Vanguard_2

Martin Setvák, MZ 2019/1, roč. 72, str. 18-19


 

Chemtrails - společné vyjádření ČHMÚ, ÚFA AVČR, KMOP MFF UK a ČMeS

Vzhledem ke zvýšené aktivitě kolem chemtrails v těchto dnech se znovu vracíme k oblíbenému tématu chemtrails a dovolujeme si Vám, čtenářům, nabídnout Společné vyjádření Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR (ÚFA AVČR), Katedry meteorologie a ochrany prostředí Matematicko‐fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (KMOP MFF UK) a České meteorologické společnosti (ČMeS) k problematice tzv. „chemtrails“.

Jedná se o tiskové prohlášení vydané 17.2.2010 a publikované na serveru army.cz, jehož plné znění Vám přinášíme:

Společné vyjádření Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR (ÚFA AVČR), Katedry meteorologie a ochrany prostředí Matematickofyzikální fakulty Univerzity Karlovy (KMOP MFF UK) a České meteorologické společnosti (ČMeS) k problematice tzv. „chemtrails“.

V několika posledních měsících došlo k nárůstu zájmu veřejnosti o kondenzační stopy za letadly, zkresleně interpretované jako tzv. „chemtrails“ (viz např. http://cs.wikipedia.org/wiki/Chemtrail). Vzhledem k tomu, že již i jedna soukromá celoplošná televize v ČR nedávno odvysílala neobjektivní reportáž na toto téma, a že i některé ze státních orgánů vznesly dotaz na názor meteorologických institucí na „chemtrails“, považujeme za nutné se k tomuto tématu vyjádřit formou tiskového prohlášení.

Cílem tohoto prohlášení není polemizovat se zastánci „chemtrails“ ale poskytnout veřejnosti a sdělovacím prostředkům vyjádření k jevům označovaným jako „chemtrails“ – kondenzačním stopám za letadly – z úst odborníků, meteorologů a fyziků.

Kondenzační stopy za letadly (anglicky contrails neboli condensation trails) jsou běžným jevem, pozorovaným již od počátku leteckého provozu v dnešních standardních letových hladinách, přibližně mezi 8 až 12 kilometry nad hladinou moře. S růstem intenzity leteckého provozu roste i celkové množství kondenzačních stop, a tedy i frekvence jejich pozorování. Kondenzační stopy mohou mít velmi rozmanitý vzhled a dobu trvání v závislosti na meteorologických podmínkách v oblasti letové hladiny. Je to právě hrubá neznalost těchto vlivů na vzhled kondenzačních stop, která vede „znalce chemtrails“ k pokusům o různá alternativní, většinou „konspirační“ a z pohledu odborníků naprosto scestná vysvětlení. Je s podivem, jak úspěšně se těmto nesmyslům daří ovlivňovat část populace. Bohužel se zde projevuje tendence mnohých uvěřit snáze „tajemnu“ a  nikoliv racionálnímu vysvětlení.

Kondenzační stopy mohou vznikat na bezoblačném nebi jako přirozený důsledek promíchávání chladného vzduchu s horkými produkty spalování kerosínu. Chemické složení plynných a pevných složek těchto leteckých emisí i jejich působení na okolní vzduch je známo. Na přirozených i dodaných částicích vznikají nejprve drobné vodní kapky, které rychle mrznou na ledové krystalky vytvářející kondenzační stopu. Na vzhled a dobu trvání kondenzačních stop mají vliv především vlhkost a teplota okolního prostředí. Pokud je okolní vzduch příliš suchý nebo teplý, kondenzační stopa nevznikne nebo mizí krátce po průletu letadla. Pokud naopak okolní prostředí obsahuje dostatečné množství vodní páry, původně drobné ledové krystalky dále rostou, a tím stopu ještě více zviditelňují. O dalším vzhledu stopy rozhodují i vertikální pohyby vzduchu. Pokud se v místě stopy vyskytují sestupné pohyby, dochází rychleji k jejímu rozpouštění. Právě velká horizontální proměnlivost vertikálních pohybů při rozvlněné atmosféře má na svědomí „mizení“ nepravidelných úseků kondenzačních stop, podobně jako je tomu u přirozené oblačnosti. Turbulence proudění pak způsobuje různé deformace stop, tvorbu různých vln či „kliček“, apod. Pokud je stopa stabilnější, může být prouděním vzduchu přenesena na značné vzdálenosti. V extrémním případě se stopy mohou rozšířit natolik, až se zcela propojí a vytvoří tak souvislou vrstvu připomínající běžné ledové oblaky ‐ cirry. Často se stopy hojně tvoří právě při výskytu přirozených cirrů, od nichž je pak již téměř nelze odlišit. O vzhledu stopy rozhoduje i nasvícení Sluncem. Podobně jako jiná přirozená oblačnost i kondenzační stopa může někdy vypadat světle, jindy tmavě, a může rovněž vrhat stíny na níže ležící řídké vrstvy vysoké nebo střední oblačnosti.

Jako jedním z „důkazů chemtrails“, majících souvislost s meteorologií, je často argumentováno i různými pokusy o umělé zásahy do počasí, které probíhají v některých oblastech světa. Podobné akce či experimenty však využívají jiné technické prostředky než civilní dopravní letadla a s kondenzačními stopami za letadly je nelze v žádném případě zaměňovat. Navíc oblasti, kde se tak děje, jsou mimo území ČR, které je pro podobné experimenty klimatologicky zcela nevhodné.

Závěrem nezbývá než apelovat na zdravý rozum a v kondenzačních stopách nehledat, co tam není.

Český hydrometeorologický ústav

Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR

Katedra meteorologie a ochrany prostředí Matematickofyzikální fakulty Univerzity Karlovy

Česká meteorologická společnost

Zdroj: army.cz nebo také na http://www.flymag.cz/article.php?id=4544

-pl- 27.2.2019


 

MEZINÁRODNÍ ÚSPĚCH ODBORNÝCH ČLÁNKŮ PUBLIKOVANÝCH V METEOROLOGICKÝCH ZPRÁVÁCH

Odborníci ČHMÚ jsou součástí řady mezinárodních orgá­nů, vyjednávání a hodnotících komisí. Jedním z těchto orgá­nů je tzv. Emission Factor Database (EFDB), která je součás­tí technické jednotky Mezivládního Panelu pro změnu klimatu. Do hodnotící komise této databáze jsou vybíráni odborníci se zkušenostmi s vykazováním emisí a propadů skleníkových ply­nů na základě svých odborných úspěchů.

Do databáze jsou odesílány návrhy pro začlenění nově vyvi­nutých, změřených a vědecky podložených emisních faktorů pro reporting emisí a propadů skleníkových plynů. Experti hod­notící komise pak rozhodují, zda je výzkum dostatečně podlo­žený, data jsou exaktní a vyvinuté emisní faktory jsou relevantní pro vykazování emisí a propadů skleníkových plynů.

Součástí této komise je nyní i současná koordinátorka české inventarizace emisí a propadů skleníkových plynů E. Krtková, která během letošního setkání hodnotící komise EFDB navrh­la článek publikovaný v Meteorologických zprávách, The PHOENIX calculation model for emission estimates of f-gases used in refrigeration and air conditioning (Ondrušová, Krtková 2018). Tato publikace byla ostatními členy komise velmi pozi­tivně přijata a emisní faktory v ní publikované budou nyní sou­částí EFDB. Konkrétní hodnoty emisních faktorů jsou v rámci databáze odkazovány na konkrétní publikaci, tudíž i tato, publi­kovaná v Meteorologických zprávách, bude její součástí.

Literatura:

ONDRUŠOVÁ, B., KRTKOVÁ, E., 2018. The PHOENIX calcu­lation model for emission estimates of f-gases used in refrigera- tion and air conditioning. Meteorologické zprávy, roč. 71, č. 1, s. 24-29. ISSN 0026-1173.

Eva Krtková, MZ 2018/6, roč. 71, str. 185


 

MIMOŘÁDNÁ ZPRÁVA IPCC K OTEPLENÍ O 1,5 °C

Mezivládní panel pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC) publikoval 8. října 2018 prv­ní ze tří mimořádných zpráv, které jsou naplánovány do roku 2021. Zpráva s názvem „Globální oteplení o 1,5 °C“ má pod­titul „Speciální zpráva IPCC o dopadech globálního oteple­ní o 1,5 °C ve srovnání s předindustriální úrovní a vývoj glo­bálních emisí skleníkových plynů v souvislosti s posílením mezinárodní reakce na ohrožení klimatickou změnou, s udr­žitelným rozvojem a s úsilím o vymýcení chudoby“. Zpráva byla připravena na základě požadavku, uvedeného v Pařížské dohodě z roku 2015, širokým týmem více než 200 autorů, s využitím více než 6 000 citovaných publikací. Podle pra­videl IPCC byla zpráva průběžně připomínkovaná přihlá­šenými experty a v poslední fázi i vládami členských zemí. Autoři připravili stručné shrnutí 800stránkové zprávy pro politické představitele (tzv. Summary for Policy Makers), které bylo rovněž posuzováno širokým týmem expertů a diplomatů.

Zpráva je členěna do pěti základních částí, od popi­su aktuálního stavu měnícího se klimatu a jeho projekce do budoucích desetiletí, přes popis možných způsobů snižo­vání emisí skleníkových plynů, dopady oteplení na přírod­ní a antropogenní systémy, možnosti reakce lidstva na tento problém, až k hodnocení udržitelnosti a k možnostem zmen­šování chudoby a nerovností. O tom, že změna klimatu pro­bíhá a přináší lidstvu problémy, už nikdo nepochybuje, pro­to považuji za nutné zmínit, že aktuální modely ukazují velký rozdíl v dopadech pro lidskou společnost a přírodní ekosysté­my při oteplení o 1,5 nebo o 2,0 °C. Zpráva však ukazuje, že udržení růstu globální teploty pod 2,0 °C předpokládá zahá­jení masívního snižování množství emisí skleníkových plynů již do roku 2030, s následným poklesem na tzv. čistou nulu v polovině století (zbytkové emise budou dorovnány tzv. pro­pady uhlíků například z nových lesních porostů nebo zachy­táváním uhlíku přímo na zdrojích). Toho lze však dosáhnout jen radikálními změnami v energetice, průmyslu, dopravě, zemědělství, lesnictví, vodohospodářství a dalších oborech. Na takové změny není lidstvo ani technicky, ani psychicky připraveno, a další vývoj bude proto záležet na politických reprezentacích jednotlivých států.

Radim Tolasz, MZ 2018/5, roč. 71, str. 137


 

30 LET MONTREALSKÉHO PROTOKOLU

V roce 1973 vyslovili chemici Frank Sherwood Rowland a Mario Molina teorii, podle které atomární chlor uvolňovaný z chlorofluorokarbonů (CFC) působením ultrafialového záření ve stratosféře, může pomocí procesů podobných katalytickým rozkládat ozon a tím poškozovat ozonovou vrstvu. Tato teorie byla zpočátku terčem kritiky, zejména ze strany chemických průmyslových kruhů, jejichž ekonomické aktivity byly založeny právě na využívání CFC. Postupně se ale stále více ukazovalo, že tato teorie je správná a CFC představují reálné riziko pro stav ozonové vrstvy. Na základě těchto zjištění byla v roce 1985 podepsána Vídeňská konvence o ochraně ozonové vrstvy. Šlo o rámcovou dohodu, bez konkrétních závazků na redukci emisí CFC. V platnost vstoupila po ratifikaci ve 20 zemích 22. září 1988 a do současnosti ji ratifikovalo 197 států, tedy prakticky všechny členské státy OSN.

Definitivní experimentální potvrzení Rowlandovy a Molinovy teorie přišlo v roce 1985, kdy odborníci z British Antarctic Survey, Joe Farman, Brian Gardiner a Jonathan Shanklin, detekovali výraznou redukci ozonu nad stanicí Halley Bay v Antarktidě a ta byla navíc nezávisle potvrzena odborníky z NASA pomocí satelitních měření. Toto markantní snížení množství ozonu v oblasti tzv. ozonové díry vedlo k potřebě realizace konkrétních kroků zaměřených na redukci emisí CFC. Navíc množství ozonu postupně začalo klesat nejen v antarktické oblasti, ale i v mírných zeměpisných šířkách obou polokoulí. Výsledkem politických jednání byla mezinárodní dohoda, která byla podepsána 16. září 1987 v Montrealu a která poprvé kvantifikovala požadavky na snižování emisí látek poškozujících ozonovou vrstvu. Tato dohoda je známa pod názvem Montrealský protokol. Od jejího podpisu tedy nedávno uplynulo 30 let.

Montrealský protokol vstoupil v platnost 1. 1. 1989 a do současnosti ho ratifikovalo rovněž všech 197 členských států OSN. Z tohoto pohledu jsou Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy a Montrealský protokol první univerzálně ratifikované dohody v historii OSN.

Montrealský protokol představoval ve své době „maximum možného“, ale ještě zdaleka nezaručoval účinnou ochranu ozonové vrstvy v takové míře, jak bylo třeba. Postupně ovšem bylo přijato několik jeho revizí a dodatků. Mezi ty podstatné dodatky patří zejména Londýnský (1990), Kodaňský (1992), Montrealský (1997), Pekingský (1999) a dodatek z Kigali (2016 - ještě nevstoupil v platnost). Lze konstatovat, že teprve kodaňský dodatek z roku 1992 znamenal takové zpřísnění emisí CFC a dalších látek poškozujících ozonovou vrstvu, které mohlo vést k její postupné regeneraci v průběhu 21. století.

Montrealský protokol a jeho dodatky postupně vedly k náhradě nebezpečných CFC (chlorofluorokarbony) méně nebezpečnými HCFC (hydrochlorofluorokarbony). I ty jsou ale postupně nahrazovány sloučeninami typu HFC (hydrofluorokarbony). HFC neobsahují chlor, nejsou tedy nebezpečné pro ozonovou vrstvu, jsou to ale silné skleníkové plyny. Přitom jsou stále používány ve velké míře (např. HFC-134a v automobilových klimatizacích). Jejich redukcí a náhradou za méně skleníkově aktivní sloučeniny se zabýval např. dodatek z Kigali (2016). Je zde tedy vidět celkem jasné propojení problematiky ochrany ozonové vrstvy (Montrealský protokol a jeho dodatky) a problematiky ochrany klimatu (Kjótský protokol, resp. Pařížská dohoda).

Výsledky Montrealského protokolu a jeho dodatků jsou nesporné a jasně měřitelné. K největšímu poškozování ozono- vé vrstvy docházelo v 90. letech 20. století. Od té doby koncentrace reaktivního chloru ve stratosféře zvolna klesají, množství ozonu v mírných šířkách obou polokoulí zvolna roste a i rozsah a hloubka každoroční ozonové díry nad Antarktidou začaly vykazovat klesající trend. Návrat ozonové vrstvy do jejího přirozeného stavu ale i tak potrvá ještě několik desetiletí, a lze ho předpokládat někdy ve třetí čtvrtině 21. století.

Už dnes lze ale konstatovat, že Montrealský protokol se stal dosud nejúspěšnější globální dohodou podobného typu.

Ladislav Metelka, MZ 2018/2, roč. 71, str. 38


 

Česká republika se stala právoplatnou smluvní stranou Pařížské dohody

V praxi to znamená, že se bude moci zapojit do aktivního rozhodování o pravidlech naplňování celosvětového úsilí o ochranu klimatu. „Je symbolické, že Česká republiko po zdlouhavých debatách v Poslanecké sněmovně dokončila ratifikaci a stala se smluvní stranou přesně rok poté, co Pařížská dohoda vstoupila v platnost,''uvedl ministr životního prostředí Richard Brabec.

Pařížská dohoda byla přijata 12. prosince 2015, v platnost vstoupila 4. listopadu 2016 poté, co se k ní připojilo 55 států se souhrn­ným 55procentním podílem na globálních emisích skleníkových plynů a naplnily se tak podmínky pro její platnost. Nyní má Dohoda 169 smluvních stran, k nimž patří také Evrop­ská unie a všechny její členské státy.

Pařížská dohoda upravuje základní zá­sady mezinárodní ochrany klimatu pro ob­dobí po roce 2020, kdy by měla nahradit dosavadní Kjótský protokol. Jejím dlouho­dobým cílem je přispět k výraznému snížení emisí skleníkových plynů a tím k udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí.

Na základě Dohody se Česko společně s ostatními členskými státy Unie zavázalo ke společnému cíli snížit do roku 2030 emi­se skleníkových plynů o nejméně 40 procent ve srovnání s rokem 1990. Tento společný cíl Evropské unie a jejích členských států byl přijat Evropskou radou už v roce 2014. Čes­ká republika by s naplněním svého závazku neměla mít za současného stavu problém. Po roce 2020 bude ale nutné realizovat i u nás razantnější kroky vedoucí ke snižování emisí. V současné době přispívá ke snižování emisí masivní zateplování budov a domů z progra­mu Nová zelená úsporám a z Operačního programu Životní prostředí, zvyšování podí­lu OZE nejenom v domácnostech, zavádění chytrých opatření v obcích a městech včetně podpory elektromobility.

Na rozdíl od Kjótského protokolu ukládá Dohoda povinnosti všem státům bez rozdílu. Hospodářsky vyspělé i rozvojové státy jsou povinny stanovit si redukční závazky snižo­vání emisí. Jejich naplňování se bude pravi­delně v pětiletých intervalech vyhodnocovat.

Dohoda dále formuluje globální adaptač­ní cíl, který má vést k posílení schopností jed­notlivých států se adaptovat na změnu klima­tu a být odolnější vůči negativním projevům změny klimatu. Zároveň vymezuje rámec opatření na vnitrostátní úrovni a v oblasti spolupráce a podpory rozvojových států.

Rozvinuté státy mají s Dohodou také povinnost přispívat finančními prostředky na opatření v oblastech snižování emisí skle­níkových plynů a adaptace na změnu klima­tu v nejchudších rozvojových zemích. Podle Dohody mohou opatření finančně podpořit i rozvojové státy, které jsou již natolik hospo­dářsky vyspělé, že i ony jsou schopny se podí­let na financování klimatických opatření.

V současné době smluvní strany projed­návají podrobná pravidla pro praktické naplňování Dohody. Ta mají být přijata už na zasedání smluvních stran v roce 2018 v polských Katovicích.

Priorita, Informační zpravodaj Státního fondu životního prostředí ČR, č. 12, prosinec 2017

Dne 5. září 2017 dala Poslanecká sněmovna souhlas s ratifikací (dříve už tak učinil Senát), prezident dokončil kroky k ratifikaci svým podpisem 14. září 2017. Ratifikace nastala 5. října, samotná dohoda pro Českou republiku vstoupila v platnost 4. listopadu 2017.

Radim Tolasz, Pavel Lipina, 15. ledna 2018


 

Dne 21. prosince 2017 byl zřízen FB profil České meteorologické společnosti

-pl- 15.1.2018


 

10 LET S INFORMAČNÍM SYSTÉMEM VISUAL WEATHER V PŘEDPOVĚDNÍ SLUŽBĚ

Letos uplynulo 10 let od chvíle, kdy byla na půdě Českého hydrometeorologického ústavu provedena první instalace informačního systému Visual Weather a kdy se tak začala psát historie využití tohoto komplexního nástroje na centrálním i regionálních předpovědních pracovištích a na pracovištích letecké meteorologie. Za tu dobu se Visual Weather stal jedním z hlavních a v určitých ohledech dost možná i nepostradatelných pomocníků meteorologa v předpovědní službě. Slouží k prohlížení a prezentaci podkladových materiálů ve formě map, meteogramů, aerologických diagramů, hodografů nebo tabulek obsahujících jak pozorované údaje, tak výstupy numerických předpovědních modelů. Tyto produkty lze manuálně i automaticky exportovat a dále distribuovat pro potřeby dalších odběratelů mimo ČHMÚ.

Současně je systém v dnešní době již téměř výhradním nástrojem tvorby obecných i speciálních textových předpovědí a předpovědí ve formě ikon ukládaných do xml souborů. Prvním produktem odeslaným z příslušné dílčí aplikace - Message Editoru - byla na CPP v květnu 2010 předpověď pro evropská města ve formě ikon. Původní, ručně kreslenou frontální analýzu nahradila velmi brzy po nasazení Visual Weather do provozu frontální analýza prováděná za pomoci zde dostupného nástroje. Nadto se Visual Weather využívá k pravidelné tvorbě objektivních analýz vybraných meteorologických parametrů, které slouží mj. i jako podklad právě při tvorbě výše zmíněných frontálních analýz. Možnosti systému dále významně rozšiřuje schopnost zpracovávat různé vlastní typy dat nebo nástroj, s jehož pomocí lze provést výpočet dodatečných diagnostických polí zpracováním dat numerických předpovědních modelů. Řadu úkonů, jakými mohou být automatická tvorba některých produktů nebo uvedený výpočet dodatečných polí, lze v systému zavést jako naplánovanou úlohu.

V současné době se dokončuje implementace nové dílčí aplikace pro zajištění Systému integrované výstražné služby (SIVS) a Smogového varovného a regulačního systému (SVRS) a změny navazujících interních předpisů. Aplikace - Alert Editor - využívá napojení na databázi Visual Weather a její vlastní databáze je založena na struktuře všeobecného výstražného protokolu (Common Alerting Protocol, CAP), který je zároveň hlavním výstupním produktem. Od září 2017 jsou již v tomto formátu dodávána data na výstražný portál Meteoalarm.eu. Přechod ke všeobecnému výstražnému protokolu umožní snadnější třídění a filtrování výstrah před konkrétními nebezpečnými meteorologickými jevy, včetně příslušných doprovodných textů. Toto zaručí možnost adresného informování uživatele výstrahy, kterého se varování skutečně týká, při značném omezení zbytečného informačního šumu, ke kterému někdy dochází v důsledku distribuce výstrah popisujících situaci z hlediska celého území České republiky. V dosavadním SIVS není možné oddělit oblasti a jevy, u nichž nedošlo při aktualizaci výstrahy k žádné změně, a výstraha tak může být vícenásobně distribuována i do oblastí, jichž se změna netýká. Právě tato vlastnost současného výstražného systému byla v minulosti, např. v souvislosti s červnovými povodněmi v roce 2013, předmětem velké kritiky.

Databáze Visual Weather obsahuje data z profesionálních i automatických měřicích stanic, data z aerologických sondáží, data ze stanic silniční sítě, vodní stavy a průtoky, radarová a družicová měření a výstupy numerických předpovědních modelů. Předpovědi meteorologů zůstávají i nadále zahrnuty jen v podobě ucelených produktů (textů a tabulek). Poslední verze informačního systému však umožní v rámci dalšího budoucího vývoje funkční přístup ke konkrétním předpovídaným hodnotám vybraným na základě zvoleného parametru, místa a času, a bude tak možné z předpovědí meteorologů snadno sestavovat velké množství dalších produktů, zobrazovat jejich předpovědi v mapách a vyvinout systém hodnocení úspěšnosti i bodových předpovědí. To pomůže ke zpřesnění regionalizace obecných předpovědí i výstrah.

Možnosti informačního systému Visual Weather se s postupujícím časem stále rozrůstají. Je to dáno tím, že tento systém dnes využívají pro svou práci povětrnostní služby již na všech kontinentech, včetně meteorologických stanic v Antarktidě. Uživatelé systému tvoří komunitu, která se pravidelně setkává, a vzájemná výměna informací o vytvářených produktech a způsobech používání jednotlivých nástrojů vede k rozvoji mezinárodní spolupráce a bohaté a pro budoucí vývoj důležité inspiraci domácí služby i samotného tvůrce informačního systému.

Pavel Borovička, MZ 2017/6, roč. 70, str. 199-200


 

NOVÝ KOMUNIKAČNÍ PROTOKOL VÝSTRAŽNÝCH ZPRÁV - CAP

Počáteční písmena výrazu Common Alerting Protocol se v posledních letech stala symbolem sjednocení a zobecnění formátu sdělení obsahujícího informaci o blížícím se nebo již pozorovaném nebezpečí, o jeho lokalizaci, době trvání, doporučeném způsobu chování, včetně odkazu na podrobnější informace z autorizovaného zdroje. Stále intenzivnější potřeba univerzálního protokolu byla předurčena jak četností přírodních katastrof s narůstajícím počtem obětí, tak rozvojem telekomunikací, informačních technologií, globální navigace i prostředků dálkového průzkumu Země. Sběrná centra výstrah umožňují bezprostřední sdílení podle potřeby filtrovaných zpráv, ať už se jedná o pohyb hurikánů, vlny tsunami, sesuvy půdy, šíření vulkanického prachu, zemětřesení, nebezpečné projevy počasí nebo úniky chemických látek. Standard CAP je propagován pod záštitou Světové meteorologické organizace (WMO), Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) a odborné komise pro krizové řízení (OASIS) prostřednictvím každoročních workshopů - v roce 2016 proběhlo jednání v Bangkoku s cílem podpořit zavedení protokolu CAP v Asii a Indonésii. Dosud se nový formát výstrah rozšířil z amerického kontinentu do Austrálie, jižní Afriky, několika zemí východní polokoule a prostřednictvím Meteoalarmu se dostává na evropský kontinent.

Vývoj univerzálního protokolu nezávislého na technologiích a varovných systémech provozovaných v různých oblastech světa byl iniciován doporučením Národní rady pro vědu a technologii USA (NTSC), která koncem roku 2000 ve zprávě o potřebě efektivního varování před katastrofami doporučila vyvinout standardní metodu pro okamžitý a automatický sběr a přenos výstrah na všechny typy rizika od lokálního až po národní měřítko. Pracovní skupina 130 odborníků z různých zemí s využitím vědeckých poznatků o krizových situacích a reakcích lidí v postižených oblastech odsouhlasila první verzi protokolu v roce 2001. Během následujících dvou let byl protokol testován ve Virginii a Kalifornii a v roce 2004 přijat jako standard OASIS CAP 1.0. V roce 2007 byla ve spolupráci s mezinárodní telekomunikační unií ITU uvolněna verze 1.1 zahrnující kódování ASN.1 a v roce 2008 po zpracování připomínek uživatelů dosud platná verze CAP 1.2.

Mezi výhody nového protokolu patří bezesporu možnost publikovat výstrahu současně různými prostředky, od složek civilní ochrany přes rozličná média, webové servery národní i zahraniční, lidé se tak o hrozícím nebezpečí dozví z většího počtu zdrojů, což zvyšuje věrohodnost výstrahy. Kompatibilní sdělení navíc umožňuje skládat informační mozaiku u jevů překračujících hranice. CAP může prezentovat výstrahu ve více jazycích nebo nářečích. Ošetřena je návaznost upřesňujících výstrah nebo naopak včasného odvolání. Sledování linie souvisejících výstrah pak může být prospěšné v procesu verifikace, dokonce v nadnárodním měřítku. K vymezení postižených území se používají standardní geokódy nebo polygony vymezené geografickými souřadnicemi, oblasti tak lze operativně zobrazit v mapách nebo prostředí GIS.

Rozsáhlejší katastrofy vyžadují mezinárodní koordinaci záchranných prací, včasné varování před takovými událostmi tak zvyšuje účinnost následných opatření a poskytuje předstih k organizování technické a humanitární pomoci. V Evropě tuto funkci plní koordinační středisko Emergency Response Coordination Centre (ERCC) podílející se na záchranných misích po celém světě. Aktuální situaci lze monitorovat na portálu ERCC pod záložkou „ECHO Flash“ (viz odkazy pod článkem) s denním přehledem aktuálních rizik v rámci Evropy i ve světě, s možností vstupu do archivu. Aktivity ERCC jsou podporovány projektem Copernicus, který je zaměřen na získávání dat z různých měřicích zařízení, zejména pak z flotily šesti satelitů Sentinel provozovaných Evropskou kosmickou agenturou (ESA). Pokud nastane mimořádná událost, je pozastaven vědecký program a satelity jsou využity pro cílené snímkování postižené oblasti (rapid mapping), jehož výsledky je možné využít v reálném čase pro záchranné práce nebo později pro vyhodnocení extremity události a ekonomických dopadů. Copernicus dále podporuje projekty globálních systémů pro monitorování a předpovídání povodní (EFAS), pro varování před nebezpečím požárů (EFFIS), pro globální monitoring sucha (GDO) a další. Informační podporu ERCC bude zajišťovat také projekt integrovaného varování ARISTOTLE (All Risk Integrated System TOwards Trans-boundary Holistic Early-warning) zaměřený na expertní analýzy různých typů katastrof. Do plného provozu s nepřetržitou službou by měl vstoupit během roku 2018.

Je zřejmé, že systémy včasného varování jsou velmi žádoucí a že jsou kladeny velké nároky na konkrétní obsah výstrah. Common Alerting Protocol poskytuje prostor pro splnění těchto požadavků. Současně umožňuje tvořit databázi výstrah společně s katalogem extrémních projevů počasí a změn klimatu a s ukládáním informací o bezprostředních škodách a dlouhodobých ztrátách (návaznost na Rezoluci 9, Cg-17 WMO). Výstrahy budou operativně shromažďovány v tzv. Alert Hub WMO napojeném na další světová centra (např. krizové mapy Google) rozesílajícím výstražné zprávy. Dlouhodobým záměrem WMO je vybudování celosvětového varovného sytému Global Meteo Alarm System (GMAS).

Internetové odkazy na projekty a stránky zmíněné v textu:

http://erccportal.jrc.ec.europa.eu/ECHO-Flash http://www.copernicus.eu

https://sentinels.copernicus.eu/web/sentinel/home

http://emergency.copernicus.eu/

http://alerthub.meteoalarm.eu/

http://www.google.org/crisismap/weather_and_events

http://www.wmo.int/pages/prog/amp/pwsp/CommonAlerting

Protocol_en.html

Jan Sulan, MZ 2017/6, roč. 70, str. 193 a 197


 

Meteorologické geostacionární družice nové generace

V roce 2017 si evropská meteorologie připomíná 40. výročí vypuštění družice Meteosat-1, první meteorologické geostacionární družice vyrobené Evropskou kosmickou agenturou (European Space Agency, ESA). Start družice 23. listopadu 1977 se sice ještě uskutečnil pomocí amerického nosiče Delta, nicméně úspěch této družice inicioval vznik mezinárodní organizace EUMETSAT (European Organisation for the Exploitation of Meteorological Satellites, Evropská organizace pro využití meteorologických družic). EUMETSAT následně od ESA převzal operativní program družic Meteosat (přičemž ESA i nadále pro EUMETSAT zajištuje vývoj a výrobu samotných družic), v současnosti zastoupený družicemi Meteosat druhé generace (Meteosat Second Generation, MSG). Pojďme se nyní stručně poohlédnout po historii těchto družic, následně pak nahlédněme na meteorologické geostacionární družice nejnovějších, nastupujících generací.

Geostacionární družice (družice na geostacionární dráze) jsou družice s kruhovou oběžnou dráhou nad zemským rovníkem, s poloměrem dráhy 42 168 km. Oběžná dráha je zvolena právě tak, aby oběžná doba družice kolem Země byla stejná jako doba rotace Země. Družice tak zdánlivě „visí“ nad jedním pevným místem na Zemi nad zemským rovníkem a snímají stále stejnou oblast zemského povrchu, k družici přivrácenou polokouli (např. obr. 1).

Vůbec první meteorologická geostacionární družice byla vypuštěna v roce 1966 americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (National Aeronautics and Space Administration, NASA). Jednalo se o družici ATS-1 (Applications Technology Satellite). První evropská geostacionární družice, Meteosat-1, byla vypuštěna o 11 let později, viz výše. Tato družice patřila do kategorie družic Meteosat první generace (Meteosat First Generation, MFG). Poslední družice této generace, Meteosat-7 vypuštěná v roce 1997, dosloužila letos začátkem února v pozici nad Indickým oceánem, kam byla přesunuta v roce 2006.

V současnosti je oblast Evropy, Afriky a přilehlých částí Atlantiku a Indického oceánu, snímána geostacionárními družicemi Meteosat druhé generace (MSG). První družicí této generace byla MSG-1, po uvedení do provozu přejmenovaný na Meteosat-8, jejíž start se uskutečnil 28. srpna 2002. Hlavním přístrojem družic MSG je radiometr SEVIRI (Spinning Enhanced Visible and Infrared Imager), který pořizuje snímky Země ve 12 spektrálních kanálech. Při standardním režimu, kdy je snímána oblast celého zemského disku, jsou snímky k dispozici každých 15 minut. Tato služba je v současnosti zajišťována družicí Meteosat-10 (MSG-3). V režimu rapid scan (Rapid Scanning Service, RSS) snímá záložní družice, v současné době Meteosat-9 (MSG-2), pouze třetinu zemského disku, ale poskytuje snímky této oblasti každých 5 minut. Prostorové rozlišení dat měřených přístrojem SEVIRI, v obou režimech snímání, je pro prvních 11 kanálů v poddružicovém bodě 3x3 km (velikost obrazového pixelu), pro kanál HRV (High Resolution Visible) pak 1x1 km. Více informací o družicích MSG lze nalézt např. v práci Setváka (2004).

Poslední z družic Meteosat druhé generace, MSG-4 (Meteosat-11), byla vypuštěna 15. července 2015 a je na oběžné dráze připravena k využití, jakmile jí bude potřeba. Ukončení provozu série družic Meteosat druhé generace se očekává kolem roku 2025 či později, dle aktuálního stavu samotných družic a jejich zásob paliva, potřebného pro stabilizaci družice a závěrečné navedení družice na tzv. hřbitovní dráhu.

Na druhou generaci družic Meteosat již za několik let naváží chystané družice Meteosat třetí generace (Meteosat Third Generation, MTG). Družice MTG budou dvojího typu, lišící se svým určením a přístrojovým vybavením. První skupinou jsou družice označované jako MTG-I (MTG Imager), zaměřené především na pořizování obrazových dat. Start první z nich, MTG-I1, je momentálně plánován na rok 2021 až 2022, přičemž se předpokládají celkem čtyři družice této skupiny (MTG-I). Druhou skupinou budou družice zaměřené na vertikální sondáž atmosféry, MTG-S (MTG Sounder), které budou celkem dvě. Jejich start se uskuteční až po úspěšném startu první z družic MTG-I; družice MTG-S potřebuje pro své poslání plně funkční družici MTG-I.

V posledních letech již byly vypuštěny dvě japonské, americká a čínská geostacionární družice nových generací, které v řadě svých parametrů výrazně překonávají současné družice Meteosat druhé generace, a v řadě ohledů se blíží budoucím družicím Meteosat třetí generace. Jedná se o družice Himawari-8 a Himawari-9, provozované JMA (Japan Meteorological Agency), GOES-16 (GOES-R), provozovanou NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration), a FY-4A, provozovanou CMA (China Meteorological Administration). Himawari-8 byla vypuštěna v říjnu 2014 a v červenci 2015 se stala operativní družicí (umístěnou na poloze 140,7° v. d.). Himawari-9 (přibližně stejná poloha jako Himawari-8) a GOES-16 byly vypuštěny v listopadu 2016. Družice GOES-16 bude od prosince 2017 operativní družicí na pozici GOES-E, tedy na 75° z. d. Družice FY-4A byla vypuštěna v prosinci 2016 a bude využita jako experimentální. Operativně budou využity až následující družice této generace (FY-4), kterých bude šest, budou postupně vypuštěny přibližně ve dvou až tříletém odstupu a budou umístěny v rozmezí 86,5° až 105° v. d. Hlavním přístrojem družic Himawari je AHI (Advanced Himawari Imager), GOES-16 je vybaven radiometrem ABI (Advanced Baseline Imager) a družice FY-4A přístrojem AGRI (Advanced Geostationary Radiation Imager). Všechny tři přístroje jsou si velmi blízké, což je dáno také tím, že mají společného výrobce, firmu Exelis Geospatial Systems, nyní přejmenovanou na Harris Space & Intelligence Systems. Družice MTG-I ponesou přístroj FCI (Flexible Combined Imager), pro EUMETSAT vyvíjený, společně se samotnou družicí MTG-I, firmou Thales Alenia Space. Srovnání těchto přístrojů s radiometrem SEVIRI využívaným na současných družicích MSG je uvedeno v tab. 1. Všechny čtyři nové přístroje umožňují získat větší množství informací, neboť mají více (AHI, ABI, FCI - 16, AGRI - 14) spektrálních kanálů oproti přístroji SEVIRI (12 kanálů). Příkladem jsou přidané kanály v oblasti blízkého infračerveného záření (mezi 0,8-2,5 pm), které poskytují informace zejména o mikrofyzikálních vlastnostech oblačnosti. Tyto přístroje také nově snímají i v kratších vlnových délkách než předchozí generace přístrojů. Jedním z nových spektrálních kanálů přístrojů AHI, ABI a AGRI je 0,47 pm (azurová), resp. u přístroje FCI 0,444 pm (střed modré složky slunečního záření). Dalším přidaným kanálem (FCI a AHI) bude, resp. je kanál kolem 0,51 pm v zelené oblasti. Společnou vlastností všech těchto krátkovlnných kanálů je vyšší citlivost na atmosférické aerosoly, což byl hlavní důvod pro jejich zařazení. Vedlejším přínosem je možnost poskytovat snímky v téměř (AHI, ABI a AGRI), resp. ve zcela (FCI) „pravých barvách“ (tzv. True Color Imagery), ukázkou je obr. 1.

Další výhodou nových přístrojů je lepší prostorové rozlišení (viz tab. 1). S novými přístroji dochází také ke zlepšení ve frekvenci snímání. Družice GOES-16 (a další tři družice GOES této generace) bude operativně poskytovat zároveň snímky celého zemského disku (ukázka viz obr. 1) každých 15 minut, snímky kontinentální oblasti USA (tzv. CONUS) s časovým krokem 5 minut a snímky menší oblasti (1 000x1 000 km) s nastavitelným zeměpisným umístěním s krokem 30 sekund. Časový interval mezi snímky celého zemského disku je sice stejný jako u starší evropské družice MSG a časový interval pro CONUS odpovídá režimu RSS družic MSG, avšak v případě družic MSG je pro zajištění snímků celého disku a snímků služby RSS zapotřebí dvou družic, zatímco družice GOES-16 zajišťuje všechny tři režimy snímání najednou. Družice Himawari poskytují snímky celého zemského disku každých 10 minut, snímky zachycující oblast Japonska a přilehlého okolí každé minuty, a navíc umožňují snímaní ještě tří menších oblastí s nastavitelným zeměpisným umístěním. Jedná se o oblast velikosti 1 000x1 000 km snímanou s intervalem 2,5 minuty a dvě oblasti o velikosti 1 000x500 km snímané každých 30 sekund. Experimentální družice FY-4A umožňuje snímání celého zemského disku s intervalem 15 minut a nastavitelné menší oblasti každých 1-5 minut, v závislosti na velikosti oblasti. Další, operativní, družice generace FY-4 by měly umožňovat snímání celého zemského disku dokonce každých 5 minut. Kromě toho bude mít přístroj AGRI na těchto družicích o další 4 kanály více a prostorové rozlišení kanálů v infračervené části spektra bude 2 km (oproti 4 km u FY-4A). Družice MTG-I budou snímat celý zemský disk každých 10 minut a v režimu RSS budou poskytovat snímky čtvrtiny zemského disku každé 2,5 minuty. Stejně jako u družic MSG bude pro zajištění snímání celého zemského disku a služby RSS zapotřebí dvou družic.

Dalším přínosem nových generací družic GOES, FY-4 a budoucích MTG je možnost detekce blesků. Na družici GOES-16 je zajišťována přístrojem GLM (Geostationary Lightning Mapper). Družice FY-4 budou vybaveny přístrojem LMI (Lightning Mapping Imager). Na družicích MTG-I bude za tímto účelem přístroj LI (Lightning Imager).

Více informací o geostacionárních družicích nových generací a jejich přístrojích lze nalézt na internetových stránkách jejich provozovatelů (EUMETSAT 2017; GOES-R 2017; JMA 2017; NSMC 2017).

V zájmu úplnosti uveďme, že i další provozovatelé meteorologických geostacionárních družic chystají své nové družice (WMO 2017). Jižní Korea chystá na příští rok (2018) start první ze svých geostacionárních družic nové generace, GEO- KOMPSAT-2A. Tato družice, která bude umístěna na pozici 128,2° v. d., ponese, mimo jiné, přístroj AMI (Advanced Meteorological Imager), velmi blízký přístrojům AHI, ABI, AGRI, opět od stejného výrobce. Současné ruské geostacionární družice série Electro-L by měly být nahrazeny novější generací Electro-M, která bude srovnatelná s výše diskutovanými družicemi, kolem roku 2025. Detaily zatím nebyly zveřejněny. Současné indické geostacionární meteorologické družice (INSAT-3) nesou zobrazovací přístroj, jehož parametry jsou srovnatelné s dosavadní generací amerických družic GOES (do družice GOES-15), a zatím nebyla zveřejněna žádná informace o plánech na novější generaci tohoto přístroje.

Na závěr ještě dodejme, že všechny výše uvedené družice nesou i jiné než výše zmíněné zobrazovací přístroje. Jedná se o různé vybavení pro monitorování vlastností okolního vesmírného prostředí či sluneční aktivity, což je důležité pro předpovědi a výstrahy „space weather“. Dále jsou na družicích umístěny jednotky pro vyhledávání a sběr nouzových zpráv (systémy „Search and Rescue“), a především radiometry či interferometry pro vertikální sondáž atmosféry z oběžné dráhy (pouze u některých družic).

Literatura:

EUMETSAT, 2017. MeteosatThird Generation [online]. [cit. 29. 6. 2017]. Dostupné z WWW: http://www.eumetsat.int/website/ home/Satellites/FutureSatellites/MeteosatThirdGeneration/ index.html.

GOES-R, 2017. GOES-R [online]. [cit. 29. 6. 2017]. Dostupné z WWW: http://www.goes-r.gov/.

JMA, 2017. Himawari User‘s Guide [online]. [cit. 29. 6. 2017]. Dostupné z WWW: http://www.jma-net.go.jp/msc/en/support/ index.html.

NSMC, 2017. Introduction of FY-4 [online]. [cit. 29. 6. 2017]. Dostupné zWWW: http://www.nsmc.org.cn/NSMC/Channels/ FY4A_en.html.

SETVÁK, M., 2004. MSG - Meteosat druhé generace. Meteorologické zprávy, roč. 57, č. 1, s. 15-20, ISSN 0026-1173. WMO, 2017. Observing Systems Capability Analysis and Review Tool, List of all Satellites [online]. [cit. 29. 6. 2017]. Dostupné z WWW: https://www.wmo-sat.info/oscar/satellites.

Michaela Radová, Martin Setvák, MZ 2017/5, roč. 70, str. 165-167


 

Klimatologie a klimatologové dnes a v blízké budoucnosti

Meteorologické zprávy v letošním roce uzavírají svůj 70. ročník. Po celou dobu své existence dávají prostor pro prezentaci oborů úzce spjatých s meteorologií, klimatologií, hydrologií i čistotou ovzduší. Odborné články a prezentace výsledků práce jednotlivých expertů i autorských kolektivů, informace o technologických novinkách a zahraničních publikacích jsou dokladem vývoje těchto oborů v Česku. Klimatologie je vážná věda s dlouhou historií. Podnebí a změna klimatu se však v posledních letech staly mediálním tahákem, a ne vždy jsou dostupné informace správné a úplné. Klimatologie jako věda bývá zpochybňována a klimatologové ostouzeni. I proto se redakce s otázkami „Jak ovlivňuje a v dalších desetiletích bude ovlivňovat podnebí život člověka? Jakáje a bude role klimatologie a klimatologů?“, obrátila na několik českých a slovenských odborníků, kteří jsou aktivními klimatology. Odpovědi těch, kteří našli odvahu se veřejně podělit o své názory, zde předkládáme v abecedním pořadí (Doc. RNDr. Tomáš Halenka, CSc., RNDr. Radan Huth, DrSc., Prof. RNDr. Milan Lapin, Ph.D., RNDr. Ladislav Metelka, Ph.D., Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., RNDr. Jan Pretel, CSc. RNDr. Ing. Jaroslav Rožnovský, CSc., RNDr. Radim Tolasz, Ph.D. a Prof. Ing. Zdeněk Žalud, Ph.D.). Hodnocení jednotlivých pohledů necháváme na čtenářích.

http://www.cmes.cz/sites/default/files/CHMU_MZ_4-17_120-128.pdf

MZ 2017/4, roč. 70, str. 120-128


 

Nový mezinárodní atlas oblaků SMO

Generální tajemník Světové meteorologické organizace (SMO) Petteri Taalas představil dlouho očekávané oficiální vydání internetové verze Mezinárodního atlasu oblaků (MAO). Protože doposud chyběl on-line přístup k MAO SMO, začaly se na webu objevovat alternativní atlasy, což v důsledku vedlo k ohrožení globální standardizace klasifikace oblaků, která byla hlavním důvodem vzniku původního MAO v roce 1939. Přesné a neměnné pozorování oblačnosti a jevů je stále velmi důležité pro meteorologii, klimatologii a hydrologii a nová verze tak zajistí, že pozorování zůstává celosvětově standardizované. Nový MAO byl proto poprvé vytvořen ve formě webových stránek a tato elektronická podoba umožňuje jeho lepší využití při výcviku a vzdělávání. Webová stránka byla navržena pracovní skupinou a odborníky z observatoře v Hongkongu a byla vytvořena a je provozována jménem WMO na domovské stránce portálu (https://www.wmocloudatlas.org). Struktura hlavních záložek menu webové podoby atlasu z velké části reflektuje text aktualizace atlasu z roku 1975.

První záložka v menu zavede uživatele k definici jevů pozorovaných v atmosféře nebo na zemském povrchu - meteorů a základní klasifikaci těchto jevů na hydrometeory, litometeory, fotometeory a elektrometeory.

Pod následující záložkou lze najít nejen rozdělení 10 druhů oblaků podle výšky a vertikálního rozsahu do tří pater (nízké, střední a vysoké) a jejich definice, popisy, symboly či zkrat ky a další specifikace podle tvarů, odrůd, zvláštností, či průvodních oblaků, ale i vlivy orografie či oblaka horní atmosféry (např. noční svítící oblaky). Původní klasifikace 10 druhů oblaků zůstala stejná (stratus, stratocumulus, cumulus, cumulonimbus, nimbostratus, altostratus, altocumulus, cirrus, cirrostratus a cirrocumulus), ke 14 dosavadním tvarům (fibratus, uncinus, spissatus, castellanus, floccus, stratiformis, nebulosus, lenticularis, fractus, humilis, mediocris, congestus, calvus a capillatus) přibyl jeden nový tvar (volutus, obr. 1). 9 odrůd oblaků zůstalo beze změn (intortus, vertebratus, undulatus, radiatus, lacunosus, duplicatus, translucidus, perlucidus a opacus).

Mezi zvláštnosti oblaků (incus, mamma, virga, praecipitatio, arcus a tuba) bylo přidáno 5 nových (asperitas, cauda, cavum (obr. 2), fluctus (obr. 3) a murus) a mezi průvodní oblaky (pannus, pileus a velum) jeden nový průvodní oblak (flumen). Tvar floccus byl oficiálně uznán i v souvislosti se stratocumulem. Dříve oddělená část o mateřských a speciálních
oblacích jako jsou cataraktagenitus, flammagenitus, homogenitus, silvagenitus a homomutatus byla připojena ke klasifikačnímu schématu oblačnosti.

Pod samostatnou záložkou jsou popsány všechny zbývající atmosférické jevy (jiné než oblaky). Mezi hydrometeory bylo zahrnuto několik dalších jevů, například sněhový vír či vír z mlhy z vypařování nad hladinou (obr. 4), tzv. „rarášci“, a byly přidány podrobnosti týkající se typů tornád. Optické jevy (fotometeory) se značně rozšířily o popisy halových jevů, duhy a fata morgány. Přidány byly elektrometeory horní části atmosféry (polární stratosférické a mezosférické oblaky jako irizují- cí perleťové oblaky, skřítci nebo noční svítící oblaky), které ještě nebyly všeobecně známé v době předchozího vydání.

Samostatný oddíl tvoří návod pro pozorování oblaků, obsahuje části z předešlého vydání, které se zabývalo tvorbou a názvy kódování pro pozorování. Novou přínosnou pomůckou pro určení oblačnosti a jejího správného kódování jsou vývojové diagramy s barevnými ilustracemi zpracované MeteoSwiss. Pro amatérské příznivce počasí je připojen průvodce pro identifikaci základních druhů oblaků.

Webová forma atlasu umožnila vznik zcela nové funkce, prohlížeče obrázků, který umožňuje zobrazit všechny fotografie shromážděné v tomto vydání atlasu. Je možné vyhledat metadata, která jsou spojená s každým obrázkem, hledat obrázky jednotlivých oblaků nebo jiných jevů pomocí filtrů a porovnávat různé obrázky mezi sebou.

Poslední dvě záložky zahrnují výkladový abecední rejstřík použitých termínů a část obsahující další informace, které poskytují přístup k předmluvám a dodatkům z předchozích ročníků a PDF verze předchozích vydání ke stažení.

Nové vydání koresponduje s nejnovějšími vědeckými poznatky a novými technologiemi, použito bylo mnoho nových, barevných, digitálních obrázků s vysokým rozlišením s metadaty a podrobnými popisy včetně synoptických analýz, satelitních nebo radarových snímků či výstupů z aerologických sondáží. V některých případech byly použity časové sledy obrázků nebo videa, které pomáhají pozorovateli pochopit vývojové fáze konkrétního typu oblaku.

Stránky atlasu jsou přehledné a velice dobře se s nimi pracuje.

Literatura:

SMO, 2017. International Cloud Atlas, Manual on the Observation of Clouds and Other Meteors (WMO-No. 407) [online]. World Meteorological Organization [cit. 30. 5. 2017] Dostupné z WWW: https://www.wmocloudatlas.org.

Ilona Zusková, MZ 2017/3, roč. 70, s. 92-94


 

Mezinárodní fenologická spolupráce a program GLOBE

Fenologové se scházejí nejen na evropských a celosvětových konferencích, ale jednou za rok i na pravidelném pracovním jednání v rámci výzkumné aktivity PEP 725 (Pan European Phenology Project 725). Toto jednání se obvykle koná na pracovišti rakouské meteorologické služby ZAMG (Zentralanstalt für Meteorologii und Geodynamik) ve Vídni, zpravidla ve stejném termínu jako je konference EGU (European Geosciences Union). Je to z důvodu, aby se fenologové mohli zúčastnit i této konference a zároveň mohli být přizváni odborníci na odpolední sympozium. Projekt PEP 725 (www.pep725.eu) navazuje na spolupráci COST 725, kdy byla poprvé vytvořena společná evropská databáze, a je financován v rámci odborných aktivit EUMETNET. V současné době je do projektu PEP 725 zapojeno 20 meteorologických služeb a 7 dalších partnerů. ČHMÚ je členem od vzniku COST 725, pravidelně poskytuje vybraná fenologická data do společné evropské databáze a podílí se na dalších aktivitách. Evropská fenologická databáze je veřejně přístupná, je určena pro vzdělávání, vědu a výzkum, a na základě těchto dat již vznikla spousta zajímavých publikací (např. Intercomparison of satellite sensor land surface phenology and ground phenology in Europe).

Na jednání se zpočátku diskutovalo o importu, kontrole a validaci fenologických dat. Dále se intenzivně probíralo družicové pozorování, protože i ve fenologii se v současné době využívají nejen výsledky z pozemního fenologického pozorování, ale i družicové snímky. Vyhodnocování družicových snímků má však svá úskalí, kvalita snímků je např. velmi závislá na množství oblačnosti a pro fenologické účely je velmi důležitý detail rozlišení. Kombinace obou metod je sice významným pomocníkem v mnoha biologických modelech, ale i tak se bez pozemního fenologického pozorování nelze obejít! V podstatě nejvíce diskutovaným tématem bylo, jak nejlépe zapojit veřejnost do fenologických pozorování. Kolegové z Holandska vyvinuli aplikaci GrowApp (www. growapp.today), která byla spuštěna v rámci mezinárodní fenologické kampaně, rok 2017 byl totiž vyhlášen mezinárodním fenologickým rokem. Prostřednictvím této aplikace se může do fenologického pozorování zapojit kdokoliv, což je velmi důležitá forma spolupráce. Evropští fenologové spolupracují i prostřednictvím facebooku (http://www.facebook. com/groups/pep725), kde sdílejí aktuální fenologické informace z různých koutů Evropy. Na zahradě rakouské meteorologické služby byl vybudován tzv. vědecký park pro veřejnost (obr. 1), v jehož rámci je věnován samostatný oddíl rovněž fenologii (obr. 2). Jsou zde uvedena i fenologická roční období, u každého období jsou vysázeny rostliny, které dané období charakterizují.

ČHMÚ se podařilo navázat spolupráci s nadací TEREZA, která zaštiťuje program GLOBE (Global Learning and Observation to Benefit the Environment) v České republice. GLOBE je mezinárodní vzdělávací program, ve kterém žáci zkoumají přírodu a aktivně zlepšují životní prostředí v okolí své školy. A tak, jak je ten letošní rok celosvětově vyhlášen mezinárodním fenologickým rokem, bude rok 2018 ve znamení fenologického roku v České republice. Postupně jsou navazovány kontakty, abychom prostřednictvím žáků a studentů získali další fenologické údaje. Zúčastnili jsme se tzv. GLOBE games (obr. 3), které se konají pravidelně každým rokem. V letošním roce se konaly v Moravských Budějovicích ve dnech 11. 5. až 14. 5. Při setkání s učiteli byla podána informace o fenologickém pozorování v ČHMÚ včetně představy, jak by se žáci a studenti mohli, podle jednoduché metodiky připravené ČHMÚ, aktivně zapojit do fenologického pozorování. Názorná ukázka byla dětem předvedena při sobotní terénní hře. Jak učitelé, tak děti projevili velký zájem o fenologická pozorování. Přímo na místě v Moravských Budějovicích požádali o přednášky na jejich školách.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Více informací o fenologickém pozorování a jeho významu např. v oborech agrometeorologie, klimatologie či bioklimatologie Vám rádi sdělí zaměstnanci oddělení biometeorologických aplikací (OBA).

Lenka Hájková, MZ 2017/3, roč. 70, s. 89-90


 

Přechod na klimatický normál 1981–2010

Na základě doporučení vyplývajících z Rezoluce Světové meteorologické organizace (WMO 2015) připravil ČHMÚ normály vybraných klimatických prvků za období 1981 až 2010. Hodnocení aktuálního období z klimatologického hlediska by mělo být prováděno vzhledem k tomuto nejblíže skončenému třicetiletí.

Pro hodnocení daného období z klimatologického hlediska či pro popis průměrných hodnot klimatických prvků v daném místě jsou používány klimatické normály. Standardní klimatické normály dle WMO jsou počítány jako 30leté průměry teploty, srážek a dalších klimatických prvků. Tyto normály byly donedávna aktualizovány každých 30 let. Dle tohoto přístupu bylo v současnosti platné normálové období 1961 až 1990. Vzhledem k probíhajícím klimatickým změnám WMO doporučuje, přepočítávat klimatické normály pro operativní účely každých deset let. Současným standardním klimatickým normálem je tedy normál spočtený za období 1981 až 2010. Normál 1961-1990 však zůstává platným měřítkem pro hodnocení dlouhodobých změn klimatu.

Pro výpočet územních normálů 1981-2010, tj. normálů pro území České republiky a jednotlivých krajů, byly využity hodnoty normálů vybraných klimatických prvků stanovené pro jednotlivé stanice. V případě teploty vzduchu byly využity technické řady staničních hodnot (technická řada je řada měření, která je homogenizovaná a doplněná o chybějící hodnoty). Pro výpočet územních normálů srážkových úhrnů byly využity jak staniční normály vypočtené z technických řad, tak i staniční hodnoty normálů určené přímo z pozorovaných hodnot pro stanice, které nemají zatím technickou řadu připravenu. Prostorové průměry byly připraveny interpolačními metodami používanými v ČHMÚ v prostředí GIS.

U teploty vzduchu je dobře patrný její nárůst mezi normálovými obdobími 1961-1990 a 1981-2010. Normál průměrné roční teploty vzduchu za období 1981-2010 pro území České republiky je o 0,4 °C vyšší než normál 1961-1990. Největší zvýšení teploty vzduchu pro území ČR oproti normálu 1961 až 1990 bylo zaznamenáno v letních měsících červenec a srpen, kde se hodnota zvýšila o 0,9 °C. Naopak v měsíci září hodnota zůstala shodná s normálem 1961-1990. O pouhých 0,1 °C se normál teploty vzduchu na území ČR zvýšil v měsících říjen a prosinec (obr. 1). V některých krajích je v těchto měsících nový normál dokonce nižší než normál 1961-1990. K nejvýraznějšímu poklesu v hodnotě normálu teploty vzduchu došlo v Karlovarském kraji, kde je hodnota nového normálu pro září o 0,5 °C nižší oproti normálu 1961-1990. V tomto kraji došlo k mírnému poklesu teploty u většiny měsíců, nový normál průměrné roční teploty vzduchu pro Karlovarský kraj je o 0,2 °C nižší oproti normálu 1961 až 1990.
Pro vysvětlení tohoto faktu je nutné poznamenat, že vedle časového vývoje teploty vzduchu má na výslednou hodnotu územních průměrů (normálů) také vliv počet a rozmístění stanic vstupujících do výpočtu. Oproti období 1961-1990 je území ČR meteorologickými stanicemi obsazeno hustěji, což je pro výpočet plošných průměrů upřesňující faktor. V Karlovarském kraji přibyly ve výpočtu normálu vzduchu za období 1981-2010 stanice nacházející se v Krušných horách (např. stanice Šindelová, která je umístěna v mrazové kotlině), což může v tomto případě vést ke snížení celkového plošného průměru a k záporné odchylce oproti normálu 1961-1990.

 

Normál ročního úhrnu srážek za období 1981-2010 pro území České republiky nezaznamenal oproti normálu 1961 až 1990 větších změn, činí 102 % normálu 1961 až 1990. I na území jednotlivých krajů nastaly v hodnotě normálu ročního úhrnu srážek pouze malé změny, normál 1981-2010 představuje ve většině krajů 97-105 % normálu 1961-1990. Pouze v Karlovarském kraji je rozdíl vyšší, zde nový normál činí 111 % normálu 1961 až 1990. Toto navýšení může být vysvětleno vyšší hustotou staniční sítě, kdy do výpočtu nového normálu byly zahrnuty i stanice umístěné v lokalitách s vyššími úhrny srážek, které v období 1961-1990 nepozorovaly a data z této oblasti nebyla k dispozici.

 

O něco výraznější rozdíly oproti normálovému období 1961 až 1990 nastávají v měsíčních úhrnech srážek (obr. 2). Největší navýšení normálu měsíčních srážek nastalo v měsíci březen (120 % normálu 1961-1990), červenec a září (111 a 112 % normálu 1961-1990). Naopak měsíční úhrny srážek poklesly nejvíce v měsících duben a červen (89 % normálu 1961-1990).

 

 

 

 

Územní normály 1981-2010 teploty vzduchu a srážek jsou uvedeny v tabulce 1 a 2. Na obr. 1 a 2 je zobrazeno srovnání normálu 1981-2010 s normálem 1961-1990 pro území ČR.

Literatura:

WMO, 2015. Seventeenth World Meteorological Congress Resolution [online]. World Meteorological Organization [cit. 30. 1. 2017] Resolution 4.1(4)/2 (Cg-17), Geneva, 25 May-12 June 2015. Dostupné z WWW: http://www.wmo.int/aemp/sites/default/files/wmo_1157_en.pdf.

Lenka Crhová, Slávek Podzimek, MZ 2017/3, roč. 70, s. 89-90


 

Recertifikace ČHMÚ k poskytování leteckých meteorologických služeb

Tradice a současně povinnost Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) zabezpečovat civilní letectví v ČR je logicky spojena s jeho vznikem. Ovšem osvědčování ČHMÚ jako způsobilého poskytovatele leteckých meteorologických služeb v rámci letových navigačních služeb započalo s nástupem uplatnění evropské legislativy a příslušných změn zákona č. 49/1997 Sb. o civilním letectví. Podle těchto nových pravidel, zahrnujících zejména požadavky na zajištění provozní bezpečnosti, byl ČHMÚ poprvé certifikován Úřadem pro civilní letectví (ÚCL) v roce 2007. Tehdy získal osvědčení pro poskytování meteorologické služby pro civilní letectví v ČR s platností na 4 roky, do 30. 4. 2011, a to v souladu s ustanovením § 49a odst. 2 zákona o civilním letectví, nařízením (ES) č. 550/2005 o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2096/2004. Na stejné období byl ČHMÚ na základě úspěšně absolvovaných auditů, žádosti a předložení nemálo důkazných materiálů o plnění požadavků u ÚCL pověřen službu poskytovat v letové informační oblasti Praha (vzdušném prostoru ČR) a na letištích Karlovy Vary (LKKV), Praha/Ruzyně (LKPR), Brno/Tuřany (LKTB) a Ostrava/Mošnov (LKMT).

Obnova platnosti certifikace proběhla pro ČHMÚ úspěšné v roce 2011 a platnost osvědčení i pověření byla prodloužena na následujících 6 let, s platností do 30. 4. 2017. Certifikáty z r. 2007 i 2011 byly specifikovány obecně jen na poskytování meteorologické služby bez upřesnění. Rozhodnutím ÚCL ze dne 22. 8. 2013 byla sjednána náprava tohoto formálního nedostatku z roku 2011 v podobě administrativně revidovaného osvědčení pro poskytování meteorologických služeb pro civilní letectví v rozsahu: Pozorování a hlášení, Předpovědní služba, Výstražná služba, MET informace.

 

V lednu 2017 ČHMÚ podal na ÚCL žádost o recertifikaci leteckých meteorologických služeb z důvodu končící platnosti vydaného osvědčení. Po ověřovací proceduře ze strany ÚCL, kterou vykonal Ing. R. Doba (inspektor meteorologických služeb) a po zaplacení správního poplatku obdržel ČHMÚ dne 6. 3. 2017 Rozhodnutí, které jej osvědčuje pro poskytování meteorologických služeb pro civilní letectví ve výše uvedeném rozsahu s těmito podmínkami (zjednodušený výčet):

  • Meteorologické služby pro civilní letectví poskytovat v režimu H24 (nepřetržitě).
  • Pozorování a hlášení meteorologických podmínek vykonávat pomocí automatizovaného meteorologického pozorovacího systému, který odpovídá podmínkám vzletů, přiblížení a přistání podle kategorie ICAO (Světová organizace pro civilní letectví) na letištích Praha/Ruzyně, Ostrava/Mošnov, Brno/Tuřany a Karlovy Vary.
  • Poskytování meteorologických informací je vymezeno na poskytování brífinku, informací letecké klimatologie a na rozšiřování meteorologických informací.
  • Zajistit ty druhy celosvětově šířených provozních meteorologických informací, které jsou přímo součástí výše uvedených poskytovaných meteorologických služeb, a akceptovat podmínky týkající se příjmu, zpracování a distribuce těchto celosvětově šířených informací.
  • Neposkytovat meteorologické služby v případě, že provozní personál neprokazuje příslušnou kvalifikaci, schválená zařízení nedosahují požadované provozní výkonnosti a nemají platné kalibrační protokoly nebo dokončené předepsané ověřovací zkoušky a zařízení pro rozšiřování informací nezajišťují integritu dat a nemají k dispozici požadovaná vstupní data.

Na základě Rozhodnutí o osvědčení požádal ČHMÚ o vydání příslušného pověření poskytovat LMS (Meteorologické služby pro civilní letectví) na letištích Karlovy Vary, Praha/Ruzyně, Brno/Tuřany a Ostrava/Mošnov.

Vlastní Osvědčení ONS/1/2017, platné od 1.5.2017, bylo v listinné podobě předáno zástupcům Odboru letecké meteorologie (OLM) ČHMÚ shodou okolností na Mezinárodní meteorologický den, tj. 23. 3. 2017, na ÚCL ředitelem provozní sekce Ing. V. Hezkým. Udělené Osvědčení (navazující na minulá) je poprvé časově neomezeno, což je projevem uznání víceleté kvality služeb poskytovaných ČHMÚ a splnění řady společných i specifických podmínek v oblasti poskytování letových navigačních služeb, kam patří i letecké meteorologické služby ČHMÚ. Poděkování patří zejména všem meteorologům, pozorovatelům a technikům OLM ČHMÚ za jejich dlouholetou a bezchybnou práci.

Bohumil Techlovský, René Tydlitát, MZ 2017/2, roč. 70, s. 64


 

Konvekční x konvektivní

Vážení kolegové,
tak konečně jsme se dostali k nějakému rozumnému výsledku, který Vás potěší (viz níže). Bohužel to již nemůžeme použít u č. 1 letošních MZ, ale do dvojky dáme pro informaci buď s citací mailu od Ústavu pro jazyk český, nebo jako redakční sdělení a začneme používat adjektivum konvektivní. Jen budeme v nakladatelství a redakci trvat na tom, aby použití bylo jednotné v celém článku nebo publikaci.

Zdravím a přeji pěkný den.

Olga Šuvarinová, SIS ČHMÚ, 16. 2. 2016

Vážená paní Šuvarinová,

jak jsem slíbila, na dnešní poradě jsme prodiskutovali dvojici konvekční bouře – konvektivní bouře. Podle našeho názoru jsou přídavná jména konvekční a konvektivní synonymní; z čistě jazykového hlediska lze tedy použít ve spojení s podst. jménem bouře jak konvektivní, tak konvekční. V Českém národním korpusu je poměr výskytů konvektivní bouře – konvekční bouře 69 : 1. Zdá se tedy, že v současné době spojení konvektivní bouře, možná i vlivem angličtiny, převládá. Obě hesla v Internetové jazykové příručce upravíme. Je však na odbornících příslušného oboru, aby se rozhodli, zda budou nadále preferovat konvekční bouři, nebo upřednostní konvektivní bouři, nebo budou užívat obojí (např. v lingvistice se  používá obouvidý i obouvidový, bezpředmětný i bezpředmětový).

S pozdravem

Ivana Svobodová, Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, 16. 2. 2016


 

Prodloužení předpovědi modelu ALADIN na 72 hodin

Vážení uživatelé modelu ALADIN,

počínajíc dnešní (21. 1. 2016) 06 UTC produkcí byla předpověď modelu ALADIN/ČHMÚ prodloužena z 54 na 72 hodin. Prodloužení se týká běhů z 00, 06 a 12 UTC. Běh z 18 UTC zůstane počítaný na 54 hodin.

V první fázi se prodloužení týká produktů pro interní uživatele a veřejného webu (ALADIN mapy a meteogramy). Pokud se Vám ALADIN mapy na 72 hodin v prohlížeči nezobrazí, zkuste obnovit stránku (stlačením klávesy F5, případně Alt+F5).

Za operativní tým modelu ALADIN na ČHMÚ Ján Mašek (oficiální informace z ONPP ČHMÚ)


 

Meteorologický slovník na webu ČMeS

Začátkem února 2015 zveřejnila Terminologická Skupina ČMeS (dále jen TS) elektronickou verzi meteorologického slovníku (dále jen eMS) na webovských stránkách ČMeS a v březnu proběhl první upgrade slovníkových stránek. Uživatelé najdou slovník na linku http://slovnik.cmes.cz/, na který odkazuje úvodní stránka webu ČMeS (http://www.cmes.cz/cs) ve sloupci odkazů.

Slovník považujeme za otevřený produkt, který bude TS aktualizovat na základě vlastních poznatků i podnětů od uživatelů eMS. Komunikace s uživateli je v současnosti umožněna zasláním sdělení na emailovou adresu slovník@cmes.cz. Přes tuto adresu i přímo na adresy členů TS jsme již dostali  několik uživatelských návrhů na opravy a doplnění explikací. Je třeba říci, že vždy šlo o věcné a konstruktivní připomínky. Část z nich již TS projednala a použila, některé jsou připraveny pro další upgrade a část připomínek je nyní v jednání. Zdá se tedy, že uživatelé přijali eMS pozitivně a všech připomínek si velmi ceníme. Počet přístupů ke slovníku je týdně automaticky registrován přes TOPlist.cz a od zavedení eMS na webové stránky ČMeS jsme zaregistrovali 1834 přístupů.

Informace o práci TS na přípravě eMS je zahrnuta do předmluvy dostupné z titulní stránky produktu. Členové ČMeS byli o vývoji eMS informováni na stránkách Věstníku ČMeS, na seminářích ČMeS a informace o zprovoznění eMS byla uvedena i v časopisu Meteorologické Zprávy (2/2015) v rubrice INFORMACE-RECENZE. Mezi informace dostupné z titulní stránky eMS patří i složení TS a seznam externích spolupracovníků, kteří v různém rozsahu přispěli k tvorbě explikací. Tento seznam i složení TS se jistě bude doplňovat a vyvíjet. O uvolnění z práce TS požádal doktor Karel Vaníček vzhledem k odchodu do důchodu. Za jeho rozsáhlou a kvalitní práci při revizi a aktualizaci řady explikací mu patří naše velké poděkování.

V současné době je práce TS zaměřena na řešení několika problémových okruhů. Na prvním místě jde o opravy a aktualizaci hesel a příslušných explikací spolu s doplňováním hesel nových. Je zřejmé, že tento proces bude pokračovat i v budoucnu a komunikace s uživateli je jeho důležitou součástí. Druhým úkolem je aktualizace věcných rejstříků. Do zahajovací verze byl zařazen aktualizovaný český a anglický rejstřík a při březnovém upgradu byl připojen rejstřík slovenský. V současné době probíhá práce na aktualizaci dalších tří cizojazyčných rejstříků. Teprve po dokončení této práce budeme moci přejít od současného pracovního označení BETA verze ke skutečné ALFA verzi. Třetím okruhem budoucí práce, kterému TS věnovala již řadu diskusí, je modernizace eMS jako softwarového produktu. Koncepce databázového přístupu k uloženým informacím i požadavek na rozšiřování vyhledávacích prostředků jsou v zásadě jasné. Obtížnější je jejich realizace, při níž potřebujeme asistenci i nad rámec meteorologických a klimatologických znalostí.

Závěrem této stručné informace chci jménem TS poděkovat všem za vlídné přijetí eMS. Věříme, že členové ČMeS přijmou tento produkt za svůj a pomohou nám s jeho dalším zlepšováním.

                Daniela Řezáčová, Věstník ČMeS 2015/1 vydaný v červenci 2015


 

Facebook ČHMÚ Čistota ovzduší

Dne 25. června 2014 byl zveřejněn první příspěvek o čistotě ovzduší na Facebooku ČHMÚ

Vladimíra Volná, ústní sdělení 25.1.2017


 

Ukončení provozu meteorologické stanice a služebny na letišti Přerov

V souvislosti s dlouho avizovaným odchodem Armády České republiky z letiště Bochoř u Přerova došlo 30. září 2013 i k ukončení provozu letecké meteorologické stanice a služebny na tomto letišti.

Stanice byla založena roku 1953 a první historicky zaznamenané měření bylo provedeno v listopadu 1953 (od tohoto data existuje 60ti letá souvislá řada měření a pozorování meteorologických podmínek). Od roku 2003 byla meteorologická služba na letišti Přerov způsobilá poskytovat letecké meteorologické služby i civilnímu letectví. Certifikaci k této způsobilosti vystavil odbor vojenského letectví MO. Služebna i stanice vedle letištních výstrah a předpovědí zajišťovala sestavování meteorologických zpráv INTER, SYNOP a v rámci vojenského i civilního letectví zejména zpráv METAR a SPECI.

Poslední vyslaná zpráva: METAR LKPO 010000Z VRB01KT CAVOK 11/10 Q1011 RMK CNCLD DUE END OF FLYING=

Během řady let se na meteorologické stanici i služebně Přerov vystřídalo nemálo specialistů hydrometeorologické sužby Armády České republiky. Někteří z nich se následně uplatnili na významných pozicích na Velitelství pozemních sil v Olomouci, ve výcvikovém středisku pro přípravu vojenských meteorologů v Prostějově nebo po ukončení vojenské kariéry na pracovištích ČHMÚ.

Se všemi těmito specialisty mi bylo ctí sloužit a spolupracovat.

René Tydlitát, MZ 2014/1, ročník 67, str. 32


 

Mapa roku 2012 pro Atlas fenologických poměrů Česka

Cenu Mapa roku 2012 Kartografické společnosti České republiky získal Atlas fenologických poměrů Česka vydaný společnými silami ČHMÚ a Univerzity Palackého. Slavnostní vyhlášení se konalo 16. května v rámci prestižního veletrhu Svět knihy 2013 v Literárním sále na pražském Výstavišti. V konkurenci 19 dalších publikací Atlas zvítězil v kategorii Atlasy, soubory a edice map. Diplom převzala hlavní autorka odborné části za ČHMÚ Ing. Lenka Hájková (vlevo). Blahopřejeme autorům a nezbývá než si přát, aby meteorologická (klimatologická, fenologická...) obec sbírala vavříny i v příštích letech.

Martin Novák, MZ 2013/3, ročník 66, str. 87


 

ČR převzala významné ocenění za práci v oblasti ochrany ozonové vrstvy

Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa převzal 17. 9. 2012 z rukou zástupce Programu pro životní prostředí OSN plaketu, která oceňuje 25 let práce České republiky a její významnou roli v ochraně ozonové vrstvy a v Montrealském protokolu.

Před 25 lety byla podepsána mezinárodní smlouva, na jejímž základě se činí konkrétní opatření k zastavení poškozování ozonové vrstvy Země. Dne 16. 9.1981 byl sjednán Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu. Díky plnění závazků, stanovených v protokolu, se podařilo snížit spotřebu a výrobu látek poškozujících ozonovou vrstvu (freonů, halonů, metylbromidu, tetrachlormetanu) od roku 1987 o 98 %. Valné shromáždění OSN proto vyhlásilo 16. září Mezinárodním dnem ochrany ozonové vrstvy.

Při plnění Montrealského protokolu se podařilo dosáhnout toho, že se v průmyslu, zemědělství i v dopravním sektoru používají náhrady, které jsou z hlediska ochrany ozonové vrstvy bezpečné. Ovšem kvůli množství látek v prostředí a jejich dlouhodobému působení (až 100 let) dochází k obnově ozonové vrstvy pomalu a k úplné obnově dojde (podle posledních modelových výpočtů) pravděpodobně až kolem 2050–2065.

Solární a ozonová observatoř Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové monitoruje stav ozonové vrstvy nepřetržitě již od r. 1962. Data z Hradce Králové jsou vzhledem ke své kvalitě a délce řady standardně používána ke sledování dlouhodobých globálních trendů a ke kalibraci družicových měření ozonu. Již 21 měsíců (od ledna 2011) je ozonová vrstva nejen nad ČR, ale i nad velkou částí Evropy zeslabena. Důsledkem je zvýšené množství pronikajícího UV-záření. V roce 2011 byla naměřena druhá nejvyšší roční dávka UV záření od roku 1964.

Česká republika výrazně přispívá k tomu, že se závazky, stanovené v Montrealském protokolu daří plnit. Na národní úrovni vytvořila funkční systém právní úpravy a kontroly pro nakládání s látkami, poškozujícími ozonovou vrstvu a předává své zkušenosti státům ve východní a jižní Evropě. České firmy nabízejí technologie, které ozonovou vrstvu nepoškozují. Experti Solární a ozonové observatoře ČHMÚ pomáhali s instalací a kalibrací Dobsonových ozonových spektrofotometrů, např. v Keni', Egyptě, Jihoafrické republice či Botswaně. Část pomoci byla realizována prostřednictvím české zahraniční rozvojové spolupráce.

A co více, čeští vědci měří stav ozonu a UV-záření také v Antarktidě. Tato data pak využívají vlády, které spolupracují v rámci Montrealského protokolu a Vídeňské úmluvy na ochranu ozonové vrstvy k tomu, aby rozhodly, zdaje nutné celosvětovou regulaci zpřísnit, a jak. Vědci dávají podklady k tomu, aby politici rozhodli, jak správně jít dál.

Za 25 let práce v této oblasti proto výkonný ředitel Programu OSN pro Životní prostředí Achim Steiner a výkonný tajemník ozonového sekretariátu Marco GonzáIez udělil České republice plaketu, která uznává zásadní přínos České republiky v ochraně ozonové Vrstvy pro další generace.

Obr. Plaketa programu pro životní prostředí OSN, která oceňuje 25 let práce České republiky a její významnou roli v ochraně ozonové vrstvy a v Montrealském protokolu.

Michal Janouch, MZ 2012/6, ročník 65, str. 190


 

Český teplotní rekord – Dobřichovice 20. 8. 2012

I když se v současné době věnuje různým rekordům zbytečně velká pozornost, je překonání hodnoty 40,2 °C, která byla dosud pokládána za nejvyšší teplotu naměřenou na standardní meteorologické stanici v České republice, událostí, které by měla být věnována naše pozornost. V pondělí 20. srpna 2012 v 15:20 SELČ byla na stanici Dobřichovice (14° 16’33‘‘ v. d., 49° 56‘00‘‘ s. š.) naměřena teplota vzduchu 40,4 °C. Tím byl překonán dosud uznávaný teplotní rekord pro Českou republiku z 27. července 1983 naměřený v Praze-Uhříněvsi ve Výzkumném ústavu živočišné výroby.

Více informací je uvedeno na samostatné stránce k této události

Luboš Němec, MZ 2012/5, ročník 65, str. 145–148


 

Ivan Hanl – osobnost českého letectví

Na 3. zasedání Podvýboru pro vědu výzkum, letectví a kosmonautiku, spadajícího pod Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které se konalo v Kongresovém centru Letiště Praha dne 5. dubna. 2012, tj. přesně v den 75. výročí zahájení provozu na letišti v Praze-Ruzyni, se uskutečnil slavnostní akt vyhlášení osobností čs. letectví a kosmonautiky za rok 2011. Jde o ocenění pro osobnosti a pracovní týmy českého letectví a kosmonautiky za celoživotní přínos nebo mimořádné výsledky v těchto odvětvích. v tajném hlasování byl za rok 2011 vybrán z 23 návrhů jeden pracovní tým a osm jednotlivců. Mezi nimi byl oceněn p. Ivan Hanl, a to za celoživotní působení v oblasti letecké meteorologie ve funkci vedoucího letecké meteorologické stanice na letišti Praha-Ruzyně, za předpisovou a certifikační činnost a za zavádění nových měřicích a monitorovacích systémů do letištního provozu.

Letecká meteorologická stanice na letišti Praha-Ruzyně hraje významnou roli v poskytování široké škály meteorologických informací pro letový provoz, zejména pro finální fáze letu, tj. vzlety a přistání zvláště při ztížených meteorologických podmínkách - letech za tzv. podmínek nízkých dohledností kategorie IIIb dle klasifikace Mezinárodní organizace pro civilní letectví ICAO (International Civil Aviation organization). Předpisově správné a včasné dodávání těchto informací z jednotlivých senzorů, jejich vyhodnocení a zpracování a tvorba a distribuce leteckých zpráv v souladu s předpisem L3-METEOROLOGIE je zprostředkována systémem AWOS (Airport Weather observation System) finské firmy Vaisala, jehož 3. generace Avimet (oficiální verze software 6.0.8.0) je v současné době testována a bude v červnu provozně certifikována Úřadem pro civilní letectví a poté nasazena do rutinního provozu.

Ivan Hanl byl vedoucím letecké meteorologické stanice neuvěřitelných 35 let (1974–2009). V současné době žezlo vedoucího již předal mladší generaci, stále však pracuje jako letecký meteorologický pozorovatel a významným způsobem se podílí na ladění výše zmíněného systému Avimet, stejně jako se podílel na ladění a uvádění do rutinního provozu jeho předchůdců v 1. a 2. generaci, tj. systémů AWOS MIDAS 600 (Meteorological Information and Data Aquisition System) a AWOS MIDAS IV.

Bohumil Techlovský, MZ 2012/3, ročník 65, str. 94–95


 

Teplotní rekordy

Kdo dál, kdo výš, kdo rychleji, to jsou závody. Nejvydařenější jsou ty, při nichž padají rekordy. Těch je více druhů: halové, osobní, národní, světové a jiné. Také jaro, léto, podzim a zima jsou vydařenější, když přinášejí rekordy. Nejoblíbenější jsou denní rekordy teploty vzduchu, které s radostí oznamují komerční televizní stanice, a veřejnoprávní televize nemůže zůstat pozadu. Zvláště letos v únoru byly svědomitě ohlašovány a zmiňovány i tehdy, když se nevyskytly, přestože se očekávaly. Škoda. (Kolik posluchačů ví, že tzv. rekordy se týkají jen jednotlivých konkrétních dní v roce?)

Naštěstí pozorovací řady některých meteorologických stanic jsou tak krátké, že k tomu, aby vzniklo nové absolutní denní minimum teploty vzduchu, nebo nové absolutní denní maximum teploty vzduchu není moc zapotřebí. Dokonce na stanicích, které teprve pozorovat začínají, je každá nejnižší teplota naměřená v noci a každá nejvyšší teplota naměřená přes den hodnotou rekordní, a tedy mediálně vítanou.

Jakmile v uplynulé zimě více přituhlo, hodně bylo omíláno české a československé absolutní minimum teploty vzduchu 42,2 °C, naměřené 11. února 1929 na klimatologické stanici v Litvínovicích. (Je zajímavé, že se nikdo z televizních redaktorů či moderátorů nezeptal, jak se změřilo rtuťovým teploměrem, když rtuť, jak známo, tuhne při –39 °C.). I z hlasu meteorologů bylo možno vycítit lítost nad tím, že se letos teplota při nočním poklesu Zastavila poněkud předčasně a litvínovický rekord nebyl překonán.

Slovenské absolutní minimum teploty vzduchu –41,0 °C zjištěné na stanici VígIaš, Pstruša pochází z téhož dne jako minimum české. Nedá mi nepřipomenout konstatování profesora Mikuláše Končeka, že kdyby v té době už fungovala stanice Erdúdka (nyní Oravská Lesná), že by minimum bylo ještě nižší. Myslel tím samozřejmě teplotu naměřenou v regulérní staniční síti.

Dnes je situace jiná: objevili se lovci mrazů. Jsou to čmuchalové, kteří v horských oblastech hledají v ploché sníženině dolík s přikrčenou teplotou, kterou by mohli omráčit svět. Mají smůlu, jelikož mimořádně tuhá zima 1928/1929 je dávno za námi, tak že podobná slídění během ní už nelze zopakovat.

Klimatologové vědí, že absolutní extrémy delších řad nemůžeme odvozovat nebo zpětně doplňovat. A moudří prognostici také nikdy rekordy nepředpovídají, protože vědí, že vznikají souhrou mnoha příčin, zpravidla nepostižitelných.

Je dobře, že některé novináře hejna rekordů neomámila a nepřiplavila o kritický pohled na věc. Důkazem je názor Zbyňka Petráčka, redaktora Lidových novin, který napsal:

Jakmile udeří opravdu silné mrazy, nastává sezona „lovců rekordů“. Ve vzácné shodě postupují média, amatérští meteorologové, ba i státní ústav. „Mrazy překonaly rekordy všech stanic na Vysočině“, „Historický rekord –42,2 °C nepadl“, tak zní titulky dnešních dnů. Jaký to má smysl? Na to už se lidé moc neptají.

Pro média je smysl jasný, neboť rekordy prodávají noviny a tituly s čísly mají svůj půvab... Pro vědce by měly rekordy význam v pražském Klementinu, kde se měří už 237 let. To už je slušná řada. Jenže nelze jen tak srovnávat údaje naměřené v éře nedlážděných ulic a koní s čísly z doby, kdy technologický rozvoj dělá z velkoměst „tepelné ostrovy“. A jaký smysl mají mrazové rekordy stanic na Vysočině, které fungují jen 23 let? Mluvčí hydrometeorologického ústavu prohlásil, že kdyby se na Kvildě měřilo už v únoru 1929, naměřili by –50 °C. To je logika „kdyby byly někde ryby“. Kdyby měl v roce 1936 Jesse Owens dnešní výstroj a tréninkové možnosti zaběhl by stovku za 9,5 sekundy. Zkuste to vyvrátit.

Ne, honba za mrazovými rekordy je spíše honbou za technikou měření. Na letošní zimě je zajímavější cosi jiného. Všimněte si, jak je extrémně suchá a jak výrazné a náhlé změny přináší? (Lidové noviny 4. 2. 2012.)

V březnu se oteplilo víc, než mělo, a zas už kdesi padly rekordy. Pomatení občané jsou pyšní na to, že prožívají něco, co tu ještě nebylo a lovci letních veder již přemýšlejí, jak se dostat k teplotě vzduchu vyšší než 40,2 °C, aby Praha-Uhříněves upadla do zaslouženého zapomenutí.

Přátelé z meteorologické branže, je přerekordováno a všeho moc škodí.

Karel Krška, MZ 2012/2, ročník 65, str. 57


 

Twitter ČHMÚ Meteorologie

V červenci roku 2011 byl zahájen meteorologický informační servis na Twitteru

Radim Tolasz, ústní sdělení 25.1.2017


 

Facebook ČHMÚ Meteorologie

Dne 20. dubna 2011 byl zveřejněn první meteorologický příspěvek na Facebooku ČHMÚ

Radim Tolasz, ústní sdělení 25.1.2017


 

50 let Ústavu fyziky atmosféry

Ústav zabývající se výzkumem atmosféry Země v celém jejím rozsahu od přízemní vrstvy až po magnetosféru a kosmické okolí slaví v lednu 2014 padesáté výročí svého vzniku.

Ústav fyziky atmosféry vznikl 1. ledna 1964. Jeho založení předcházelo ustavení samostatného meteorologického pracoviště v Československé akademii věd. Z iniciativy prof. A. Gregora a prof. S. Brandejse vznikl v Geofyzikálním ústavu ČSAV tzv. meteorologický sektor, z něhož se vyvinulo samostatné pracoviště – Laboratoř meteorologie. Byla ustavena 1. ledna 1961 a zaměřila se na základní meteorologický a klimatologický výzkum.
ÚFA zahájil svou činnost na základě rozhodnutí Prezídia ČSAV z 30. října 1963. K ústavu, jehož hlavní část se nachází v areálu Geofyzikálního ústavu AV ČR v Praze na Spořilově, dále patřilo detašované pracoviště v Hradci Králové, meteorologická observatoř na Milešovce a později i observatoř Kopisty u Mostu. Ústav sestával ze tří oddělení: fyziky oblaků; všeobecné cirkulace atmosféry; mezní vrstvy. Tato struktura odpovídala trojici hlavních směrů výzkumu, jimiž byly laboratorní a experimentální studium fázových změn v atmosféře a analýza vlivu umělých příměsí na vznik srážkových částic, studium vývoje velkoprostorových polí meteorologických proměnných včetně studia využitelnosti družicových informací v meteorologii a výzkum mezní vrstvy atmosféry se zaměřením na otázky čistoty ovzduší.

Více informací na: http://abicko.avcr.cz/2014/01/06/index.html

-pl- 21.1.2022


 

ALADIN – 20 let mezinárodní spolupráce v numerické předpovědi počasí

Dne 15. prosince 2010, za přítomnosti náměstkyně ministra Životního prostředí Rut Bízkové, bylo slavnostně podepsáno již čtvrté memorandum o porozumění konsorcia ALADIN. Toto memorandum bude na dalších pět let zajišťovat spolupráci šestnácti národních meteorologických služeb na společném programu v oboru numerické předpovědi počasí.

ALADIN je meteorologům i širší veřejnosti znám v prvé řadě jako název předpovědního modelu počasí. Tak tomu i historicky bylo – jméno ALADIN je francouzský akronym „Aire Limitée Adaptation dynamique Dévéloppement International“, který vyjadřuje, že jde o model na omezené oblasti, vyvíjený mezinárodním týmem. Tento akronym vystřídal původní méně poetický, zato velmi technický název LAM ARPEGE („Limited Area Model“ tvořící součást globálního systému ARPEGE). Teprve později se původní projekt, přejmenovaný na ALADIN, stal programem a kolem něho se postupně vybudovalo stejnojmenné sdružení mnoha zemi. Protože jsme na sklonku roku 2010 mohli spolu s podpisem nového memoranda oslavit i dvacet let od začátku této nevšední spolupráce, máme tak dobrou příležitost připomenout si na jakých principech vznikla, a jak ovlivnila rozvoj oboru nejenom u nás, ale v celém regionu střední Evropy.

Na konci listopadu 1990 napsal tehdejší ředitel Météo-France, André Lebeau, dopis svým kolegům v zemích střední a východní Evropy. Nabídl jim účast na projektu, jehož cílem bylo společně vyvinout regionální verzi globálního modelu ARPEGE. Z odborného hlediska šlo skutečně o součást, která chyběla v tehdejších plánech společného globálního projektu IFS/ARPEGE mezi Météo-France a Evropským centrem pro střednědobou předpověď počasí (ECMWF), a která měla zajistit operativní nasazení systému ve vysokém rozlišení. Nabídka byla velmi konkrétní a znamenala zapojení do relativně komplexního projektu. Tehdy krátce po revoluci na začátku devadesátých let zároveň znamenala pro Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko a Rumunsko, země bývalého socialistického bloku, jeden z prvních kroků ke spolupráci mezi národními meteorologickými službami západní a východní Evropy, rozdělené po mnoho let železnou oponou.

Projekt nového regionálního modelu byl samozřejmě koncipován jako vzájemně výhodný. Nicméně ve svých počátcích se musel vyrovnat s velkými rozdíly ve financích a dostupných technologiích zúčastněných zemí. André Lebeau proto navrhl postupovat po etapách, které pak v praxi skutečně proběhly podle předvídaného scénáře. V první fázi probíhal vývoj modelu ALADIN jenom na jednom místě – novém moderním pracovišti Météo France v Toulouse prostřednictvím vědeckých a vývojových stáži, jejíchž financování v tomto důležitém začátku podpořila francouzská vláda. Ze strany všech zúčastněných služeb se jednalo v této fázi o dlouhodobou investici do lidského odborného potenciálu. Doslova na Zelené louce byl vybudován mezinárodní tým, kde docházelo ke konfrontaci vědeckých myšlenek, výměně znalostí, seznámení se s technologiemi vysoce výkonného počítání a v neposlední řadě s architekturou kódu modelu IFS/ARPEGE, určenému pro početně efektivní provoz.

Vývoj první verze modelu ALADIN započal v září 1991 a trval přibližně dva a půl roku. První provozní výpočty modelu byly slavnostně zahájeny 31. května 1994, tehdy ještě na superpočítači Cray C90 v Toulouse. Výpočetní oblast zahrnovala všechny zúčastněné státy střední a východní Evropy, a protože internet byl v té době ještě v plenkách, tak se první produkty ve formě mapek přenášely pomocí satelitního programu RETIM.

V pozvánce ke spolupráci je též zmíněno, že v budoucnu získáme přístup k výkonným počítačům. Z tohoto pohledu je důležité zmínit vědeckou a technologickou iniciativu rakouské národní meteorologické služby (ZAMG), která započala též na podzim roku 1990 a která později dala zrod středoevropskému programu spolupráce RC LACE (Regional Cooperation for Limited Area modeling in Central Europe), ve kterém je nyní sdruženo sedm zemí (Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko). RC LACE významně napomohlo strukturovat úsilí zúčastněných zemi a vzájemně se doplňovalo s programem ALADIN. V jeho rámci vznikl první tým starající se o operativní konfiguraci modelu ALADIN pro země středoevropského regionu. Tato aplikace dostala název ALADIN/LACE a zpočátku se na základě vzájemné smlouvy počítala stále v Toulouse na počítači Cray J90, v letech 1996 až 1998.

Mezitím se RC LACE rozhodlo přemístit svoji centrální aplikaci do střední Evropy, a to konkrétně do Českého hydrometeorologického ústavu, kde byl ALADIN/LACE počítán pro všechny členské země na superpočítači NEC SX4 až do konce roku 2002. Přesun aplikací modelu ALADIN do členských států pak pokračoval, a nyní je provozován ve všech šestnácti členských zemích.

Současně s technologickým pokrokem nabíral v programu ALADIN na obrátkách výzkum a vývoj, ať již šlo o dizertační práce, řadu vědeckých publikací, nebo projekty financované evropskou komisí. ALADIN získal svoje pevné místo na evropské a světové scéně numerické předpovědi počasí. Bezesporu pomohl pozvednout vědeckou a technologickou úroveň všech zúčastněných členských institucí. Stále více výzkumu a vývoje dnes probíhá na pracovištích národních meteorologických služeb, zatímco Météo-France i nadále zajišťuje hlavní koordinaci programu a údržbu zdrojových knihoven modelu.

ALADIN je od svého počátku založen na principu vědecké spolupráce, která umožňuje každému členovi aktivně přispívat k rozvoji společného systému a sdílet moderní vědecké postupy a technologie. V současné době kapacita společného mezinárodního týmu odpovídá sedmdesáti špičkovým odborníkům pracujícím na plný úvazek, a takový tým by si těžko mohly dovolit jednotlivé stáry, obzvláště ty malé. Pro český tým a pro českou meteorologii obecně je velmi potěšitelné, že se z hlediska příspěvku do vývoje společného systému nachází hned na druhém místě za Météo-France.

Výše zmíněný princip účasti na vědeckém a technickém vývoji byl nepochybně atraktivní pro konsorcium HIRLAM, které podepsalo smlouvu o spolupráci s konsorciem ALADIN v roce 2005. Obě konsorcia nyní představují sílu celkem dvaceti šesti zemi, a to spolu s logistickou podporou ECMWF, znamená vynikající základ pro další budoucí rozvoj tohoto systému. Společné úsilí obou konsorcií získalo název HARMONIE (Hirlam Aladin Regional Meso-scale Operational NWP In Euromed).

Před numerickou předpovědí počasí stojí v budoucnu značně náročné úkoly. Se zvyšujícím se rozlišením modelů vstupujeme do málo prozkoumaného prostoru částečně, ale nikoliv plně rozlišených procesů, jako jsou konvekce a turbulence. Současně úžasným způsobem narůstá množství nekonvenčních pozorování z radaru a družic, které je potřeba asimilovat pro získání co nejlepší počáteční podmínky pro předpověď. Dále logicky narůstá tlak veřejnosti na zlepšování předpovědí a konstrukce probabilistických scénářů, kde je numerický předpovědní systém jedním z důležitých článků celého řetězce nezbytných kroků.

Přejme si tedy společně, aby rozvoj systému ALADIN pokračoval i nadále podle dobrých principů, na kterých vznikl, a abychom tak společnou investicí zajistili vysokou úroveň kvality našeho operačního systému a tvorby produktu pro mnohostranné využití ve všech činnostech moderní společnosti, s cílem co možná nejvíce zmírnit rizika spojená s počasím a podnebím.

Foto: Představitelé šestnácti meteorologických služeb při podpisu memoranda konsorcia ALADIN. Foto O. Šuvarinová.

Radmila Brožková, MZ 2011/1, ročník 64, str. 30–31


 

Meteorologie, média a společnost

Na jaře tohoto roku (2010) byli mnozí meteorologové poněkud znepokojeni obrazem meteorologie ve sdělovacích prostředcích. Dlužno uvést, že se jednalo spíše o média bulvárnějšího zaměření, která jistě nejsou ve středu zájmů odborníků, ale která nicméně zasahují značnou a možná i dominantní část veřejnosti. České veřejnosti se např. předkládaly různé neověřené a nepravděpodobné hypotézy o významném vlivu výbuchu sopky Eyjafjallajökull na chladnější a deštivější jaro, přičemž tyto hypotézy byly prokládané různými odbornými "perlami", které dosud slouží k pobavení, ale provázené poněkud kyselým úsměvem. Mnozí kolegové a kolegyně z Českého hydrometeorologického ústavu i dalších institucí zabývající se meteorologií a klimatologií nelibě nesli a nesou takovou "reprezentaci" meteorologie. V současné době se navíc jako houby po dešti rozšiřují různé webové stránky nabízející zdarma nebo i za úplatu meteorologické analýzy i předpovědi, avšak často velmi proměnlivé úrovně.

Jak je možné, že meteorologické předpovědi dnes může vydávat v podstatě každý trochu schopnější programátor či soukromá firma? K zodpovězení této otázky je vhodné se nedříve podívat trochu do minulosti. Ještě před dvěma desítkami let byly meteorologické informace v podstatě monopolní záležitostí národních meteorologických služeb, dostupnost meteorologických dat, zejména aktuálních, byla z dnešního pohledu velmi silně omezena. Numerické předpovědní modely, na jejichž vývoji se mj. podílel i doc. Zikmunda, byly sice již používány, ale jejich výsledky měli k dispozici téměř výhradně pouze profesně aktivní meteorologové národních meteorologických institucí.

S nástupem Internetu v posledních 10–15 letech se však situace velmi radikálně změnila. Většina národních meteorologických služeb poskytuje mnoho aktuálních informací přes celosvětovou digitální pavučinu jako veřejnou službu. Asi nejvíce otevřenou je v tomto smyslu zřejmě Národní povětrnostní služba USA. Jejich globální model GFS patří k poměrně kvalitním a jeho výstupy je možné získat  relativně snadno pro jakoukoliv oblast. To, o čem snili "otcové zakladatelé" numerických metod, se nyní stává v podstatě veřejným statkem a stačí již jen podprůměrné, někdy i téměř laické, znalosti meteorologie k základní interpretaci mnohých výstupů numerických modelů. Přidáme-li k bohatému celosvětovému servisu placenému lidem USA (ovšem také využívajícímu naměřené údaje z celého světa) nemalé zdroje informací národních meteorologických služeb či mezinárodních agentur jako EUMETSAT nebo částečně i ECMWF, má dnes v podstatě každý člověk s přístupem k Internetu bezprecedentně bohatý servis meteorologických informací. Velkou roli v jejich interpretaci či pak hraje i "zabalení" do atraktivních animací prezentovaných veřejnosti, v čemž soukromé subjekty podnikající v meteorologii určitě nemají nějaké velké rezervy. Národní meteorologické služby, zaměstnány navíc vlastním měřením, archivací či zpracováním dat s celou nemalou agendou, často nemají atraktivní prezentaci informací jako svou prioritu.

Rostoucí konkurence soukromých agentur, ať už jakkoliv odborně (ne)kvalitních, však musí vést k přehodnocení postoje meteorologických služeb k veřejnosti. Asi nemá smysl soupeřit v oblasti barevnějších a "úžasnějších" obrázků či animací, ale národní meteorologická služba musí více a efektivněji ukazovat svoji roli jako odborně fundovaného institutu. Nestačí se takto prezentovat jenom vůči státní správě a samosprávě, ale je nutné více ukazovat tuto roli před veřejností.

Mediální aktivity soukromých firem proměnlivé úrovně v oblasti meteorologie byly jedním z impulzů zavedení webových stránek www.infomet.cz, jejichž autorem je RNDr. Petr Dvořák, od jara 2010 tiskový mluvčí meteorologicko-klimatologického úseku ČHMÚ. Tyto stránky mají sloužit jako hlavní a pružné komunikační pojítko mezi meteorology a klimatology ČHMÚ na straně jedné a novináři i veřejností na straně druhé, přičemž by se měla zajistit maximální odborná úroveň informací. Při prezentaci zajímavostí, vysvětlovaní odborných problémů apod. hrají hlavní roli pracovníci ČHMÚ. Vítána je i aktivita členů a příznivců České meteorologické společnosti a v podstatě celé veřejnosti. Stránky "Infomet" umožňují přidávat podněty či psát příspěvky, které ale na rozdíl od autorů z ČHMÚ musejí čekat na případné schválení pověřeným moderátorem a správcem, schválení však netrvá dlouho. První zkušenosti ukazují, že si mediální sféra v České republice rychle zvykla na nové aktivity ČHMÚ a novináři nové tiskové služby aktivně využívají.

Další z využívaných možností mediální prezentace meteorologických informací či zajímavých informací je vedení osobních blogů. V této oblasti jsou jistě velmi zajímavé a přínosné stránky R. Tolasze a L. Metelky na adrese www.aktualne.cz.

Milan Šálek s přispěním R. Tolasze, Věstník ČMeS 2010/1, říjen 2010


 

www.infomet.cz

Dne 20. května 2010 byl na Infometu zveřejněn první příspěvek:

Český hydrometeorologický ústav se vydává na nelehkou cestu směrem k mediální práci. Zatím v úseku meteorologie a klimatologie. Informační portál www.infomet.cz je malým krůčkem pro nás, ale věřme, že velkým přínosem pro Vás. Najdete zde informace o počasí a klimatu, o měření a předpovídání, o vědě a popularizaci. Nejedná se pouze o další server v řadě, kterou již dobře znáte (www.chmi.cz, portal.chmi.cz, hydro.chmi.cz, biblio.chmi.cz) — jde o novou kvalitu, kterou však budete rozvíjet hlavně Vy. Očekáváme Vaše připomínky a návrhy — media@infomet.cz, popište zajímavé počasí ve vašem okolí —  formulář vlevo nebo pošlete "počasovou" fotografii, kterou zveřejníme. Jsme tady pro Vás.

Radim Tolasz, Infomet, 20.5.2010


 

Nový superpočítač v Českém hydrometeorologickém ústavu

Při příležitosti zprovoznění nového superpočítače NEC SX-9 uspořádal Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) 26. 1. 2010 tiskovou konferenci, na které představitelé ústavu (I. Obrusník – ředitel ústavu, R. Tolasz – náměstek pro meteorologii a klimatologii) i specializovaní odborní pracovníci (R. Brožková – vedoucí oddělení numerických předpovědí počasí, J. Daňhelka – vedoucí oddělení hydrologických předpovědí) seznámili novináře nejen s novým technologickým zařízením a jeho očekávanými přínosy, ale také s postavením a významem ČHMÚ v rámci Integrovaného záchranného systému ČR. S prezentacemi vystoupili také zástupci dodavatelských firem – Bull, s. r. o. a NEC Corporation. Kromě médií, která o superpočítači poměrně obsáhle informovala (např. Mladá Fronta Dnes s předstihem již 23. 1. s titulkem Revoluce v předvídání počasí), se konference zúčastnili také zástupci MŽP ČR (náměstkyně ministra R. Bízková), Státního fondu životního prostředí ČR a jato milý host i bývalý ministr Životního prostředí P. Kalaš. Součástí tiskové konference byla exkurze na pracoviště informačních technologií spojená s prohlídkou superpočítače a výkladem.

Po ničivých následcích povodní v letech 1997, 2002, 2006 a 2009, které způsobily obrovské materiální škody i ztráty na lidských životech, našlo volání ČHMÚ po výkonnějším počítači příznivou odezvu u nadřízeného rezortu vyústěnou v pořízení počítače. Nový superpočítač byl pořízený za 70 milionů korun v rámci projektu 3MP – Modernizace systému Měření, Modelování a Předpovědí povodňové služby České republiky. Financování bylo z 85 % saturováno z evropských fondů zahrnutých do operačního programu Životní prostředí. ČHMÚ tak může na kvalitativně vyšší úrovni pokračovat ve výzkumu a zejména aplikacích meteorologického předpovědního modelu ALADIN, který vznikl z iniciativy Météo-France v roce 1991 a na němž se ústav podílí jako zakládající člen. V současné době konsorcium ALADIN zahrnuje již 16 států a je evropským projektem pro vývoj modelů předpovědi počasí. Jak uvedla R. Brožková „nový superpočítač umožní zdvojnásobit rozlišení modelu ALADIN a také využít jeho novou verzi, která explicitně modeluje velké srážkové systémy a zároveň konzistentně parametrizuje srážkové systémy malých měřítek, jako jsou např. bouřky. Zdokonalení provozní verze předpovědního modelu ALADIN umožní kvalitnější zabezpečeni systému včasného varování a tím posílení preventivní složky ochrany zdraví a majetku obyvatel Česka.“

V hierarchii Integrovaného záchranného systému tvoří předpovědní služba ČHMÚ prvotní důležitou součást přenosu informací reagujících na extrémní hydrometeorologické jevy. Celková efektivita bude i nadále odvislá od součinnosti a výkonnosti všech složek tohoto systému.

Zdeněk Horký, MZ 2010/1, ročník 63, str. 31–32


 

Podpis smlouvy o plném členství ČR v EUMETSAT

EUMETSAT (European Organisation for the Exploitation of Meteorological Satellites) je mezivládní evropskou organizací, s hlavním sídlem v německém Darmstadtu, která se zabývá vývojem a provozem meteorologických družic. Její počátky jsou úzce spojeny s Evropskou kosmickou agenturou (ESA), která roku 1977 vypustila na oběžnou dráhu první evropskou geostacionární meteorologickou družici, Meteosat 1. Po tomto úspěchu se objevily první myšlenky zřídit evropskou organizaci starající se výhradně o meteorologické družice. Tak byla v roce 1984 nejprve vyčleněna sekce EUMETSAT uvnitř ESA, od roku 1986 je již samostatnou organizací. Odpovědnost za systém Meteosat převzala formálně v lednu 1987.

Generální ředitel EUMETSAT Lars Prahm a ministr životního prostředí Ladislav Miko při podpisu smlouvy

V roce 1991 začal EUMETSAT vyvíjet nový program MSG – Meteosat druhé generace, v současnosti je již druhá družice z této série v operativním provozu s názvem Meteosat 9. Zároveň je zálohována družicí Meteosat 8, což je první Meteosat druhé generace.

Kromě družic geostacionárních vypustil EUMETSAT na oběžnou dráhu také první družici na polární dráze MetOp 19. října 2006. Na tomto projektu úzce spolupracuje s americkou organizací NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration). Zároveň společně provozují další družice na polární dráze, Jason a Jason - 2.

První spolupráce EUMETSAT a ČHMÚ se datuje již od roku 1992, kdy EUMETSAT vůbec poprvé podepsal smlouvu o využití dat s nečlenskou zemí. Československo bylo první ze středoevropských států, jehož meteorologické služby (ČHMÚ a SHMÚ) podepsaly v únoru 1992 dvoustrannou dohodu o využití dat z družic Meteosat. Od října 1991 může široká veřejnost pravidelně sledovat družicové snímky na televizních obrazovkách; zpočátku na televizním kanále OK3 v rámci relace "Každá sudá počasí", v současné době jsou uváděny v relacích České televize. Dvoustranná dohoda o využívání dat z družic Meteosat byla několikrát prodloužena a platila až do konce roku 2004.

Na přelomu května a června 2004 se v Praze konala výroční konference EUMETSAT (zcela výjimečně v jiném než členském státě), na níž byla 31. května 2004 podepsána smlouva o přistoupení České republiky k EUMETSAT formou přidruženého členství. Tato forma členství na přechodnou dobu trvá 3–5 let, kdy spolupracující členský stát má při nižších poplatcích stejný přístup k datům jako státy s plným členstvím, ale nemá rozhodovací práva, ani jeho firmy se nemohou účastnit výběrových řízení vyhlášených EUMETSAT.

V lednu 2008 byly zahájeny přístupové rozhovory o plném členství České republiky v organizaci EUMETSAT. 2. února letošního roku rozhodla vláda ČR o plném členství od 1. ledna 2010. Dohodu podepsali 22. června 2009 ministr životního prostředí Ladislav Miko a generální ředitel EUMETSAT Lars Prahm. Smlouva by nyní měla být ratifikována Parlamentem ČR a podepsána prezidentem republiky. Teprve poté oficiálně vstoupí v platnost.

Martina Francová, MZ 2009/5, ročník 62, str. 164


 

90 let československé meteorologické služby

K připomenutí výročí 90. let československé meteorologické služby bylo vydáno speciální číslo Meteorologických Zpráv (2009/5).

Obsah výtisku Meteorologických Zpráv 2009/5:

  • 90 let československé meteorologické služby
  • Doufám, že se nám podaří udržet a dále zlepšovat dobré postavení mezi národními meteorologickými službami v Evropě. Rozhovor s ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc.
  • Milan Lapin – Vladimír Pastirčák: 90. výročie československej meteorologickej služby na Slovensku
  • Radim Tolasz: Meteorologie a klimatologie tvoří v Českém hydrometeorologickém ústavu nedělitelný systém
  • Josef Hladný: Vývojové trendy české hydrologické služby
  • Jan Macoun: Historie, současnost a perspektivy ochrany čistoty ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu
  • Zdeněk Horký – Luboš Němec: Pobočky Českého hydrometeorologického ústavu
  • Karel Krška: 50. výročí založení Československé meteorologické společnosti

Příspěvky 90 let československé meteorologické služby a Rozhovor s ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc. z tohoto čísla jsou uvedeny na samostatné záložce

MZ 2009/5, ročník 62, str. 129–164


 

Cena „Soecial Achievments in GIS“ pro Atlas podnebí Česka

Otcové našich otců a dědové našich dědů jezdívali do Ameriky za prací a na zkušenou. Cestovat však do Ameriky pro ocenění za práci je určitě příjemnější. Jsem rád, že jsem mohl v USA zastupovat rozsáhlý tým odborníků, kteří se podíleli na přípravě Atlasu podnebí Česka a převzít Special Achievement in GIS na uživatelské konferenci ESRI User Conference 2008.

Atlas podnebí Česka [1] vydal v roce 2007 Český hydrometeorologický ústav v koedici s Univerzitou Palackého Olomouc. Výsledek se nerodil zcela snadno a více než 50 klimatologů, kartografů, grafiků a dalších specialistů věnovalo jeho přípravě od roku 2003 hodně času i nervů. A málokdo si uvědomuje, že bez desetiletí trvajících pozorování základních klimatologických prvků na stovkách míst bychom žádný Atlas vytvořit nemohli. Tisíce dobrovolných pozorovatelů a stovky profesionálů se za zpracovávané období 1961–2000 vystřídalo na srážkoměrných, klimatologických i profesionálních stanicích, aby každý den, každou hodinu, ale i každou minutu věnovali svou pozornost projevům počasí a záznamům různých přístrojů. Bez jejich práce by Atlas nebyl. Ohromný pokrok ve zpracování dat za posledních deset, patnáct let nám rovněž usnadnil práci. V české klimatologii máme už od roku 2000 k dispozici klimatologickou databázovou aplikaci CLIDATA [2], jejíž součástí je i aplikace pro geografické zpracování dat navržená s využitím software ESRI (CLIDATA-GIS). Na jedné straně jsme tak získali nástroj pro „snadné vytváření různých produktů (včetně map), ale zároveň nám je umožněno se na klimatologická data podívat jiným pohledem, který ukazuje nové souvislosti. Postupně i v klimatologii přecházíme od sledování ročních chodů na základě měsíčních průměrů a úhrnů k objevování denních chodů na základě hodinových, patnáctiminutových i minutových dat. Pokrok od tužky, papíru a kalkulačky k databázím a „gisovskému“ zpracování dat je obrovskou výzvou. I Atlas podnebí je odpovědí klimatologů na tuto výzvu.

Po vydání Atlasu se objevily i kritické připomínky k jeho obsahu nebo k jeho formálnímu zpracování. Nebylo jich málo. Pokud budu ještě jednou dělat Atlas, pokusím se k různým připomínkám přihlížet. Některé skutečnosti jsou však mimo dosah klimatologa. Nejzávažnější připomínkou k Atlasu totiž je nezveřejnění datových tabulek, na základě kterých byl Atlas vytvořen. Podle některých kritiků měla být data součástí Atlasu. Rovněž zpřístupnění map v některém ze standardních GIS formátů by odborná veřejnost jistě uvítala. Bohužel, ekonomické postavení Českého hydrometeorologického ústavu nás nutí chovat se jinak. To je objektivní realita a Atlas je tak určen hlavně široké veřejnosti, žákům, studentům a nadšencům. Odborná veřejnost potřebuje jiné výstupy z naší klimatologické databáze, než je „pouhá“ kniha.

Přesto se Atlas dostal do širokého povědomí nejen v Česku, ale i v zahraničí. Atlas si objednalo mnoho univerzitních pracovišť z celého světa, různé specializované knihovny, a po návštěvách v ČHMÚ si ho odvážejí představitelé meteorologických a hydrologických služeb. Česká klimatologie je dnes ve světě uznávaná a Atlas, společně s aplikací CLIDATA, k tomu jistě přispívá. Atlas se dostal do rukou i prezidentu firmy ESRI, který takto komplexní mapové dílo ocenil nejen v osobních rozhovorech s představitelů firmy ArcData Praha, ale i osobním dopisem řediteli ČHMÚ. Přesto jsem byl překvapen jeho pozváním na uživatelskou konferenci, která proběhla v americkém San Diegu. Dne 6. srpna 2008 jsem v zastoupení širokého autorského kolektivu převzal z jeho rukou společně s ředitelem ArcData „Special Achievement in GIS“ (obr. 1). Měl jsem možnost na této uživatelské konferenci vidět hodně skvělých kartografických děl z různých oboru, oblastí lidského konání i z různých koutů Světa. Určitě bych pro toto významné ocenění našel jiné adepty. Neskromně však musím konstatovat, že se Atlas v této konkurenci neztratil. Dík a tato cena patří všem, kdo se na vzniku Atlasu jakkoliv podíleli.

Uživatelská ESRI konference je obrovská akce. Podle údajů organizátorů se letos zúčastnilo téměř 14 000 uživatelů. Je málo míst na světě, kde lze zajistit dostatečnou konferenční kapacitu pro akce takového rozsahu. San Diego Convention Center tímto místem je (obr. 2). Výstavní, přednáškové, diskusní i stravovací kapacity jsou natolik rozsáhlé, že akce působí mnohem menším, skoro bych řekl rodinným dojmem. Zájemci o GIS v energetice se nemusí, ale mohou, potkat s odborníky na lesní hospodářství, klimatolog s politiky. Každý si najde uplatnění pro svůj zájem a všechny zájmy zastřešuje GIS. Na této konferenci a v posledních letech i v odborném životě. San Diego jistě stojí za návštěvu.

(Psáno společně pro Meteorologické Zprávy a ArcReview.)

Literatura

[1] TOLASZ, R. (ed.), 2007. Atlas podnebí Česka. 1. vyd. Praha – Olomouc: ČHMÚ, Univerzita Palackého. 256 s. ISBN 978-80-86690-26-1.

[2] TOLASZ, R., 2008. Databázové zpracování klimatologických dat. 1. vyd. Praha: ČHMÚ. 68 s. Sborník prací ČHMÚ, sv. 52. ISBN 978-80-86690-50-6.

Obr. 1 Předání ceny. Zleva P. Seidl, prezident ESRI J. Dangermand, R. Tolasz.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 2 Konferenční centrum

Radim Tolasz, MZ 2008/5, ročník 61, str. 157–158


 

Cena Josefa Hlávky za rok 2007: Fyzika oblaků a srážek

Na zámku v Lužanech udělil Český literární fond Cenu Josefa Hlávky za rok 2007 v oblasti věd o neživé přírodě knize Fyzika oblaků a srážek (viz recenze J. Bednáře v MZ č. 3/2008, s. 94–95). Redakce Meteorologických Zpráv blahopřeje autorům Daniele Řezáčové, Marku Kašparovi (Ustav fyziky atmosféry AV ČR), Petru Novákovi a Martinu Setvákovi (Český hydrometeorologický ústav) k tomuto významnému vědeckému a společenskému ocenění.

Foto: Zámek Lužany, 23. 6. 2008, slavnostní předání ceny Josefa Hlávky, v popředí zleva: Petr Novák, Marek Kašpar, Daniela Řezáčová, Martin Setvák. Foto R. Tolasz.

Zdeněk Horký, MZ 2008/4, ročník 61, str. 112


 

Konvekční i konvektivní

Od 1. čísla Meteorologických Zpráv v roce 2008 bude termín konvekční a konvektivní používán v rovnovážném postavení. V jednotlivých člávcích však musí být dikce jednotná, tj. buď konvekční nebo konvektivní.

Redakce, MZ 2007/6, ročník 60, str. 197


 

Atlas podnebí Česka u prezidenta

Představitelé Českého hydrometeorologického ústavu, ředitel Ivan Obrusník a náměstek pro meteorologii a klimatologii Radim Tolasz, předali dne 29. března 2007 prezidentu republiky Václavu Klausovi Atlas podnebí Česka. Tato publikace navazuje na Atlas podnebí Československé republiky (1958) a doplňující díla, tj. na Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky (1961), obsahující podkladový materiál ke všem mapám publikovaným v Atlase i další prvky a statistické hodnoty, i na publikaci Podnebí Československé socialistické republiky – Souborná studie (1969), která syntetizovala poznatky o klimatických poměrech státu v době vydání. Jestliže předchozí studie shrnovaly data a údaje za období do roku 1960 (většinou referenční období 1901–1950, 1901–1960, 1931–1960), pak současný Atlas zahrnuje poznání vesměs z období 1961–2000 a ve formě komentářů a mapového i grafického vyjádření je prezentuje. Tato speciální encyklopedická publikace by měla relevantním způsobem odrážet proměnlivost a dynamiku vývoje podnebí na našem území podle znalostí dostupných na počátku 21. století.

Podle dojmu Radima Tolasze ze čtyřicetiminutové audience se Atlas panu prezidentovi patrně líbil, o čemž svědčilo i jeho konstatování, že si ho prostuduje.

Foto: Představitelé ČHMÚ na Hradě, zleva Radim Tolasz, prezident Václav Klaus a Ivan Obrusník. Foto M. Krumphanzl, ČTK.

Zdeněk Horký, MZ 2007/2, ročník 1960, str. 42


 

Vychází Atlas podnebí Česka

Hledáte místo s nejdelším slunečním svitem? Zajímá vás kolik tropických dnů můžete ročně čekat ve vašem městě? Potřebujete vědět, jak často u vás prší? Odpověď na tyto a další podobné otázky dává právě vycházející Atlas podnebí Česka.

Atlas je podobný encyklopedii a patří k nejkomplexnějším publikacím o klimatu České republiky. Na 260 stranách najdete více než 300 map, 150 grafů a množství názorných fotografií s vysvětlujícím textovým doprovodem v češtině i angličtině. Kapitoly jsou přehledně uspořádané podle jednotlivých prvků, např. teploty, srážek, sněhu, vlhkosti, slunečního svitu nebo větru, a obsahují většinou mapy za období let 1961–2000. Dlouhodobý pohled je doplněn zpracováním vybraných výjimečných situací v uplynulém období, mezi které patří i povodně z posledního desetiletí.

Na nejnovější zpracování charakteristik už netrpělivě čekají nejen meteorologové a klimatologové, ale také experti z oborů více či méně spjatých s podnebím a závislých na rozmarech počasí – např. zemědělství, stavebnictví, dopravy, územního plánování nebo třeba pojišťovnictví. Mezi těmi, kdo mají publikaci už několik měsíců objednanou, jsou ale také laici, kteří pro srovnání s extrémy počasí, chtějí mít po ruce dlouhodobé hodnoty klimatických prvků.

Příprava knihy trvala více než padesátičlennému autorskému týmu čtyři roky a objevuje se téměř po 50 letech od vydání předchozí podobné publikace. Tentokrát ale při zpracovávání jednotlivých map nahradily tužku a papír počítače a geografický informační systém, který znají např. dnešní uživatelé GPS. Publikaci vydává Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci. Na přípravě se podílel také Národní klimatický program ČR a projekt podpořilo i Ministerstvo životního prostředí ČR. Prodejní cena při osobním odběru 700,- Kč.

MZ 2007/2, ročník 60


 

Jak se zrodilo jméno cyklony Kyrill

Pojmenovávání cyklon příliš dlouhou tradici nemá. Tento zvyk se ujal během 2. světové války v Pacifiku, kde byly americkou meteorologickou službou pojmenovávány tajfuny, u nás se však nevyskytující. Pojmenovávání tropických cyklon má od 50. let 20. století oficiální charakter, bylo vytvořeno na základě podkladů národní povětrnostní služby USA, ale zodpovídá za něj Světová meteorologická organizace.

V Evropě se jedná o zvyk o něco novější, postrádající však punc oficiality. Začali s tím v 50. letech meteorologové na Ústavu meteorologie Svobodné univerzity v Berlíně z iniciativy meteoroložky Karly Wege. Na rozdíl od tropických cyklon pojmenovávají všechny tlakové útvary, tedy tlakové níže i tlakové výše, ovlivňující počasí v Evropě. Není bez zajímavosti, že původně byly tlakové níže pojmenovávány ženskými jmény, zatímco tlakové výše, většinou spojené s klidným a hezkým počasím, jmény mužskými. Toto rozdělení se některým meteorologům či spíše meteoroložkám zdálo být diskriminačním, a tak se rozdělení mužských a ženských jmen podle charakteru tlakových útvarů od roku 1998 každoročně střídá.

Pojmenovávání mělo spíše regionální dosah, bylo známé spíše v okolí Berlína, nicméně v poslední době jeho popularita vzrůstá a jména významných tlakových útvarů se stále častěji objevují ve zprávách velkých mediálních agentur. Nicméně j e nutné připomenout, že tento zvyk nemá žádnou oficiální podporu ze strany meteorologických služeb.

od roku 2002 je pojmenovávání tlakových útvarů využíváno jako významný zdroj financí pro udržení nepřetržitého pozorování na meteorologické stanici Berlin-Dahlem, jež zaznamenává meteorologické jevy od roku 1701 a která měla přejít z důvodů rozpočtových škrtů na automatický provoz s pozorováním omezeným pouze na ranní směnu. Po složení částky v řádu několika stovek eur, neboli „adopci“, může každý požádat o jméno vybraného tlakového útvaru. Takto se zrodilo označení Kyrill pro výraznou tlakovou níži, která se během své cesty z Atlantiku dále prohloubila a svými větrnými proudy ničivě zasáhla 18. a 19. ledna velkou část Evropy. Nadja, Boris a Rumen původně zakoupili jméno tlakové výše jako originální dárek k 65. narozeninám otce rodiny Kyrilla již v roce 2006, ale s přechodem roku a změnou zadávání mužských a ženských jmen pro cyklony a anticyklony se uvedené jméno užilo pro cyklonu (viz obrázek z družice MSG), jejíž jméno od 18. ledna skloňovala půlka Evropy, i když před necelými deseti lety (1999) byla ničivá síla cykIony Lothar mnohonásobně vyšší (škody vyčíslené pojišťovnami tehdy dosáhly 8,9 mld eur, zatímco u Kyrilla prozatím přes 1 mld eur). Na závěr připomínáme, že uvedené jméno se do češtiny překládá jako Cyril.

Milan Šálek, MZ 2007/1, ročník 60, str. 32


 

Vycházíme barevně (Meteorologické Zprávy)

Když téměř před šedesáti lety, 30. dubna 1947, spatřilo světlo světa první číslo časopisu Meteorologické Zprávy, označil přednosta Státního meteorologického ústavu dr. Alois Gregor jako hlavní důvod vydávání zveřejňování dříve separátně vydávaných zpráv. A tak první ročníky naplňovaly převážně přehledy o průběhu počasí, tabulky s klimatickými údaji, informace o počasí určené zemědělcům apod. Postupem času se ukázalo, že toto zpravodajské zaměření dává časopisu pouze technicko-zprostředkovatelskou úroveň. Proto byla zpravodajská část vyčleněna do samostatně vydávaných bulletinů a v časopisu začal převažovat obsah odpovídající nárokům kladeným na odborné časopisy.

Meteorologické Zprávy prošly za dobu své existence celou řadou provozních peripetií, např. ročník 1951 nevyšel, protože se nepodařilo zajistit tiskárnu a velké problémy se zajišťováním tisku byly i v 70. letech minulého století.

Časopis vycházel v černobílém provedení, protože jiné možnosti ani nebyly. Vliv technologického pokroku na rozvoj barevného tisku však způsobil, že většina grafických výstupů (grafy, mapy, fotodokumentace)je dnes vytvářena v barevné podobě. Proměna z barvy do černobílého tisku je velmi obtížná a neobejde se často bezvýrazného snížení vypovídací schopnosti. Proto jsme zařadili v posledních letech pro větší názornost alespoň některé obrázky do barevných příloh.

Díky pochopení vedení Českého hydrometeorologického ústavu proto, stejně jako jiné odborné časopisy, začínají Meteorologické Zprávy vycházet od letošního roku barevně! Autoři si již nemusí lámat hlavu, jak vyřešit odlišení čar na složitějších grafech nebo překonat úskalí valérů barev na mapách. A ještě jedna příjemná zpráva na konec: cena časopisu zůstává v roce 2006 nezměněna.

Redakce, MZ 2006/1, ročník 59, str. 32


 

FENOLOGICKÝ ATLAS

Coufal, L., Houška, V., Reitschläger, J. D., Valter, J., Vráblík, T. Praha: Český hydrometeorologický ústav 2004. 263 s.

Fenologii můžeme definovat jako vědu o časovém průběhu periodicky se opakujících životních projevů rostlin a živočichů a o vazbách fenologických fází ke střídání povětrnostních a půdních podmínek ročních období. (Bioklimatologický slovník terminologický a explikativní (Academia, Praha, 1980). Po pročtení Fenologického atlasu jsem si tyto souvislosti znovu uvědomil, protože jeho vydáním Český hydrometeorologický ústav (dále jen ČHMÚ) právě fenologii významně pomohl. Jde o to, že se čas od času objevují úvahy o tom, zda fenologická pozorování mají význam, zda je vůbec provádět. Jisté však je, že právě v současné době, kdy se tak usilovně hledá posouzení dopadů možné změny klimatu, jsou feno- logické řady velmi potřebné.

Dovolím si připomenout, že počátky vědecké fenologie spadají do poloviny 18. století a jsou spojeny se jmény jako Linné, Kraft aj. Zdokonalení fenologického pozorování nastalo zásluhou pražského meteorologa a hvězdáře Fritsche (19. století), který jako jeden z prvních data odborně vyhodnocoval. Po první světové válce byla fenologická pozorování v Československé republice organizována na širokém celostátním základě Výzkumnými ústavy zemědělskými. Bohužel žádná z fenologických stanic založených ve dvacátých letech minulého století již nepozoruje.

Na rozvoji fenologie se významně podílel prof. ing. dr. Václav Novák, DrSc., který organizoval síť nově zakládaných fenologických stanic ve dvacátých letech minulého století. Vypracoval pro fenologická pozorování „Zásadní pravidla“ a návrh jednotného formuláře výkazu fenologických pozorování s doplňky a úpravami zaměřenými však více k účelům zemědělským než botanickým. „Příručka fenologického pozorovatele“ byla však vydána až v roce 1956 a je nutné říci, že přes změny v metodikách fenologických pozorování byla určitým základem stále. Již také tím, že měla obrazovou část, tvořenou však převážně perokresbami.

Vydání Fenologického atlasu tak vyplňuje chybějící informace v české literatuře o fenologických fázích vybraných druhů rostlin, a je tak názornou pomůckou pro fenologická pozorování lesních rostlin, ovocných dřevin a polních plodin. Perokresby a fotografie zachycují jednotlivé pozorované fenofáze: rašení, první listy, plné olistění, butonizace, počátek kvetení, konec kvetení, tvorba pupenů, počátek fruktifikace, žloutnutí listí, opad listí a zralost plodů. V Atlasu je uvedeno 45 druhů lesních rostlin, 16 druhů polních plodin a 13 druhů ovocných plodin. Rozdělení na tyto tři skupiny odpovídá platným metodickým předpisům, kdy č. 10 je „Návod pro činnost fenologických stanic. Lesní rostliny“, předpis č. 2 „Návod pro činnost fenologických stanic. Polní plodiny“ a předpis č. 3 „Návod pro činnost fenologických stanic. Ovocné dřeviny“. Pořadí v Atlasu a řazení předpisům neodpovídá, taktéž není vysvětleno, proč autoři v Atlasu mění název z běžného označení ovocných dřevin na ovocné plodiny.

Za úctyhodný považuji počet fotografií, které Atlas přináší, je jich 492. A není jim takřka co vytknout, když si uvědomíme, že zveřejněné jsou ty, které prošly náročným výběrem. Proto je nutné vyslovit uznání autorům za mimořádně rozsáhlou a pečlivou práci při přípravě základních podkladů, které určitě v terénu nebylo možné získat jen jednou návštěvou. U každého druhu je jedna či více perokreseb, celkem jich je 111. Jejich význam s ohledem na výstižné fotografie je menší, dokonce v několika případech jde o perokresby nevýstižné, zvláště u pšenice seté a žita setého. Nejen v těchto případech jde o duplicitu s daleko názornější fotografií. Uvedené perokresby v již vzpomenuté „Příručce...“ byly kvalitnější.

Tím, že ČHMÚ Atlas prodává i zájemcům o fenologii, je možné slyšet i jejich názory. Tím, že šlo o doplnění metodických předpisů, nebylo možné více rozšířit text k fázím, který je výstižný, ale lakonický. Podrobnější popisy ve vlastních „Návodech.“ však již zájemci o fenologii nezískají.

Obdobné je to i s připomínkou, že by bylo vhodné v popisech jednotlivých druhů uvést základní odlišné fenologické informace o příbuzných druzích. Např. lípa srdčitá raší a rozkvétá o 14 dní později než lípa velkolistá, hloh jednoblizný rozkvétá o 6-10 dnů později než hloh obecný, sasanka hajní rozkvétá o týden dříve než sasanka pryskyřníkovitá. Na druhé straně bych souhlasil s názorem, že by bylo vhodné zařadit přehledný fenologický kalendář uvedených druhů. Právě z uživatelského pohledu, tedy pomůcky pro pozorovatele, je Atlas méně praktický, určitě není nejvhodnější pro terénní práci.

Vydání Fenologického Atlasu je významný počin ČHMÚ, je to dílo reprezentativní, velmi kvalitně provedené. Autoři si za Atlas zaslouží mimořádné uznání ve všech směrech. Jestliže se z oboru meteorologie objevilo v posledních letech několik publikací vzniklých mimo ČHMÚ, potom právě Atlas je více než srovnatelný a postavil i do budoucna pomyslnou laťku kvality velmi vysoko. Určitě není jen mým přáním, abychom podobných publikací z „dílny“ ČHMÚ měli více.

Jaroslav Rožnovský, MZ 2005/6, ročník 58, str. 190-191


 

30 LET EVROPSKÉHO CENTRA PRO STŘEDNĚDOBÉ PŘEDPOVĚDI (ECMWF)

Meteorologové už před desetiletími uznávali potřebu úzké spolupráce mezi jednotlivými státy. Zároveň v 60. letech minulého století už byly zkušenosti s numerickými krátkodobými předpověďmi a klimatologickými simulacemi. Vznikala tu i snaha zabývat se problematikou numerických předpovědí počasí také ve střednědobém rozsahu, který byl definován od 3. do 10. dne dopředu. Vědecké a technické problémy, které se objevovaly, byly značné, jen několik států mělo s nimi dostatek zkušeností a bylo třeba je řešit na základě mezinárodní spolupráce. V říjnu 1967 rada ministrů Evropského společenství přijala usnesení realizovat program společného vědeckého a technického výzkumu, vedoucí k návrhu zřízení Evropského meteorologického výpočetního centra. Samotná konvence Evropského centra pro střednědobé předpovědi (ECMWF) o jeho zřízení a zaměření byla podepsána v říjnu 1973 patnácti evropskými zeměmi a vešla v platnost 1. listopadu 1975. Toto datum je také považováno za datum vzniku ECMWF. V letošním roce tak ECMWF oslavilo své 30. výročí.

Hlavními cíli ECMWF se staly vývoj dynamického modelu atmosféry pro přípravu střednědobých předpovědí počasí prostřednictvím numerických metod a příprava vstupních dat pro tento model, denní operativní výpočty střednědobé předpovědi na 10 dnů dopředu, které jsou určeny národním meteorologickým službám členských a přidružených zemí, vědecký a technický výzkum vedoucí ke zlepšování těchto předpovědí a vývoj v oblasti operativních měsíčních a sezonních předpovědí. Zvláštní pozornost se věnuje vývoji produktů ke zlepšení předpovědi nebezpečných meteorologických jevů.

ECMWF také provádí sběr a archivování potřebných meteorologických dat. Vytváří počítačové kapacity určené svým členským zemím pro jejich vlastní výzkum, prioritně na poli numerických předpovědí počasí. Dalšími důležitými cíli jsou pomoc v realizaci programů Světové meteorologické organizace, jakož i provádění školení pro odborníky meteorologických služeb členských a přidružených zemí na poli numerických předpovědí a umožnění přístupu k provedeným studiím a výzkumům.

Operativní střednědobé předpovědi tohoto centra jsou vydávány od roku 1979. Zpočátku jedna předpověď denně na 10 dní dopředu byla vydávána v pěti dnech v týdnu a byla počítána modelem s rozlišením 200 km. Ansámblové předpovědi se začaly počítat v roce 1992 a v roce 1998 i experimentální sezonní předpovědi.

V současnosti má ECMWF celkem 18 členských zemí a 8 přidružených (cooperation agreement) zemí. Dále spolupracuje s WMO, EUMETSAT, Evropskou kosmickou agenturou (ESA) a několika dalšími mezinárodními organizacemi. České republika se stala přidruženým členem 1. srpna 2001. To umožnilo přístup ČHMÚ k široké škále kvalitních podkladů pro přípravu a tvorbu předpovědí, především střednědobých, včetně podkladů pro výstražnou službu. Novinkou pro meteorology byly zejména produkty tzv. systému ansámblové předpovědi, které mohou ukazovat na možné rozdílné scénáře vývoje povětrnostní situace a tedy i počasí a umožňují vytvářet pravděpodobnostní předpovědi.

Ke 30. výročí založení ECMWF byla vydána kniha Medium-Range Weather Prediction - the European Approach, kterou napsal jeho bývalý pracovník Austin Woods. Tato čtivá kniha popisuje zajímavý příběh vzniku ECMWF od prvních představ jeho vzniku v politicky složitém období v 60. letech v Evropě. Shrnuje politické, vědecké, technické a finanční diskuse, které vedly k jeho vzniku v Readingu, 60 km západně od Londýna. Kniha popisuje vývoj v jednotlivých činnostech centra od analýz a předpovědních modelů, využití družicových dat, přes vývoj v oblasti superpočítačů a telekomunikací, až po komerční záležitosti v meteorologii. Zároveň se snaží o nastínění dalšího vývoje vědy a technologie v nadcházejících letech.

František Sopko, MZ 2005/6, ročník 58, str. 183


 

NÁVŠTĚVA MINISTRA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POSLANCŮ PARLAMENTU ČR V ČHMÚ

Cílem návštěvy uskutečněné 19. července 2005 bylo zjistit úroveň realizovaných opatření v protipovodňové službě Českého hydrometeorologického ústavu s tříletým odstupem po katastrofální povodni v roce 2002. Ministr životního prostředí L. Ambrozek i poslanci M. Kalousek a P. Severa potvrdili nutnost další modernizace technologických zařízení ústavu tak, aby systém včasného varování občanů mohl komplexně fungovat.

Zdeněk Horký, MZ 2005/4, ročník 58, str. 126


 

ZŘÍZENÍ EVROPSKÉ FENOLOGICKÉ DATABÁZE V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE

Z iniciativy Německé povětrnostní služby, ke které se při-pojily meteorologické služby České republiky, Rakouska, Slovenska a Švýcarska (návrh musí podat nejméně pět zemí) bylo zpracováno předepsané Memorandum of Understanding (MoU) spolu s technickými přílohami k vědeckotechnické spolupráci (COST) s názvem Establishing a European Phenological Data Platform for Climatological Applications. Po projednání v Technické komisi pro meteorologii byla akce schválena 3. října 2003 na 156. zasedání Komise vysokých představitelů COST Evropské unie pod číslem COST, akce 725.

První zasedání řídící komise (MC) COST, akce 725 „Zřízení evropské fenologické databáze pro klimatologické aplikace“ se konalo v Bruselu 5.-6. dubna 2004. MC je tvořena ze zástupců řešitelských zemí. Byli přítomni fenologové, klimatologové a databázoví odborníci ze 14 zemí (ČR, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Holandsko, Irsko, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Norsko, Rakousko, Slovensko, Švýcarsko), k akci se dosud přihlásily ještě další čtyři země (Itálie, Polsko, Španělsko, Velká Británie). Akce je pětiletá, potrvá tedy do roku 2009. Aktivita je vykonávána cestou pracovních skupin (WG). Obsah práce je zřejmý z jejich názvů (WG1: Inventory of data and metadata, WG2: Guidelines for data selection, observations and archiving, WG3: Applications with phenological data).

Zasedání zahájil a do voleb řídil P. Nejedlík, vědecký tajemník COST pro meteorologii. Předsedající informoval o mechanizmu, koordinaci a statutu COST, posléze byla přijata procedurální pravidla pro řídící komisi COST, akce 725. Předsedkyní MC byla zvolena E. Koch, ZAMG Vídeň, místopředsedou A. van Vliet, Universita Wageningen, Holandsko, vedoucím první pracovní skupiny (WG) J. Nekovář, ČHMÚ, třetí WG A. Menzel, Universita Mnichov. K vedení druhé WG se na prvním zasedání nikdo nepřihlásil, a zůstala otevřena i otázka umístění centrální evropské databáze. Byl diskutován pracovní plán pro realizaci COST, akce 725 (účel, cíle, metody organizace a řízení, distribuce úloh, časový plán). Druhé zasedání MC je plánováno do Budapešti na říjen 2004 společně se závěrečným jednáním COST, akce 719.

Český představitel navrhl, aby se zasedání v roce 2005 nebo v roce 2006 konalo v Praze a Doksanech.

Pracovní skupiny ve své činnosti budou na sebe navazovat, začne se operativní inventurou dat a metadaty o fenologických sítích a stanicích v jednotlivých účastnických zemích. Bude zpracován přehled dosavadních inventur dat na základě předchozích dotazníků Evropské fenologické sítě (EPN), Mezinárodních fenologických zahrádek (IPG) a dokumentů Německé povětrnostní služby (DWD), zpracovaných při příležitosti přechodu na číselné kódování fenologických fází (BBCH). Dále bude následovat zpracování návodů pro výběr fenologických dat pro evropskou databázi, pro pozorování a archivaci dat ve druhé pracovní skupině. Aplikace fenologických dat a jejich metody pro klimatologické účely budou náplní třetí pracovní skupiny. Tyto metody jsou již nyní široce aplikovány ve využití fenologických informací pro studium klimatické změny. A to jak na seminářích národních bioklimatických společností, tak i na kongresech Mezinárodní biometeorologické společnosti (ICB) 1999 v Sydney, 2002 v Kansas City, kde je fenologie trvalou a významnou součástí programu. Na 16. mezinárodním kongresu ICB na podzim 2004 ve Vancouveru přednese předsedkyně MC E. Koch přednášku o práci COST, akce 725, na 17. kongresu ICB v září 2005 v Garmisch-Partenkirchenu budou přítomni všichni členové řídící komise, neboť v tomto termínu se zde uskuteční i zasedání akce.

Jednou z výhod vědeckotechnické spolupráce je skutečnost, že cestovní náklady jsou hrazeny z rozpočtu Evropské unie. Je také možné požádat ve veřejné soutěži o poskytnutí dotace na podporu vybraného programového projektu výzkumu a vývoje v rámci programu COST jak na investice k řešení akce, tak i na neinvestiční prostředky, včetně školení na programy GIS. V České republice může dotace poskytovat Ministerstvo školství z prostředků Evropské unie. ČHMÚ se již podílel na řadě akcí vědeckotechnické spolupráce a připravuje se návrh na novou akci s pracovním názvem Půdní klima podporující fenologii.

K tomu bude využito účasti na kongresu ICB na podzim 2005 i pozvání řídící komise COST, akce 725 do České republiky na jaře 2006.

Jiří Nekovář, MZ 2004/3, ročník 57, str. 77


 

EUMETSAT – konference a podpis smlouvy o vstupu České republiky

Ve dnech 31. 5. až 4. 6. 2004 se v Praze v konferenčním centru hotelu Diplomat uskutečnila konference The 2004 Eumetsat Meteorological Satellite Conference, o níž již předem informovaly Meteorologické Zprávy (2004, ročník 57, č. 1, str. 27). Tyto konference se doposud každoročně konaly v některém z členských států organizace EUMETSAT (podrobně k této organizaci viz článek věnovaný MSG – Meteosatu druhé generace – v témže čísle MZ, str. 15–20). Poslední z nich v roce 2002 v Irském Dublinu a v roce 2003 v německém Výmaru. Česká republika byla první pořádající zemí, která v době zahájení konference ještě neměla žádnou formu členství v organizaci EUMETSAT.

Hlavními tématy konference byly současné a budoucí družicové systémy a přístroje, chemismus atmosféry, MSG – první výsledky, nowcasting a pozorování silných bouří, monitorování hydrologického cyklu, asimilace družicových dat, výuka a vzdělávání, virtuální laboratoře, globální pozorování oceánů a klimatologie oceánů a atmosféry. Konference se zúčastnilo 236 řádně registrovaných posluchačů, což byla doposud nejvyšší zaznamenaná účast na těchto konferencích. Konferenční služby pro ČHMÚ a pro EUMETSAT byly smluvně zajištěny agenturou Guarant. Sborníky příspěvků, CD s přednesenými přednáškami (ve formátu Power Point), program přednášek a seznam účastníků budou k dispozici k zapůjčení u účastníků konference. Jako všechny odborné akce, i tato konference byla doprovázena společenskými akcemi: „Icebreaker Coctail“ se uskutečnil první den konference na Žofíně, večeře VIP (na pozvání generálního ředitele organizace EUMETSAT) druhý den v restauraci Petřínské terasy, a konečně hlavní společenská akce, „Gala Dinner“ v Břevnovském klášteře.

Kromě samotné konference došlo ale i k jiné, pro ČR a ČHMÚ patrně daleko důležitější události, a sice k podpisu smlouvy o přistoupení České republiky k organizaci EUMETSAT formou spolupracujícího členství. ČVR byla posledním státem střední Evropy, který doposud nebyl ani plným, ani spolupracujícím členem organizace EUMETSAT (podrobnosti k formám členství viz MZ 2004, ročník 57, č. 1, str. 15–20). Za Českou republiku smlouvu podepsal ministr životního prostředí Liubor Ambrozek, za organizaci EUMETSAT její generální ředitel, Dr. Tillmann Mohr. Smlouva nyní musí být ratifikována parlamentem ČR, jednak koncilem organizace EUMETSAT. Po schválení oběma subjekty se ČR stane spolupracujícím členem (někdy též nepřesně označované jako přidružené členství) organizace EUMETSAT k 1. lednu 2005.

Spolupracující členství je přechodnou formou k plnému členství, přičemž toto přechodné stádium by nemělo trvat déle než 5 let. Členský poplatek spolupracujícího člena činí 50 % sumy, kterou by dotyčný stát platil při plném členství, přičemž základ této sumy se odvíjí od aktuálního národního hrubého důchodu. Suma poplatků, kterou spolupracující stát zaplatí za celou dobu svého spolupracujícího členství, se následně odečte od vstupního poplatku (čítajícím trojnásobek ročního poplatku plného člena), standardně hrazeném při vstupu formou plného členství. Spolupracující členství zajišťuje plný přístup k veškerým datům, produktům a službám organizace EUMETSAT a zároveň z tohoto vyplývajících povinností. Neumožňuje však podílet se na řízení organice a na přijímání různých rozhodnutí, dále neumožňuje národním firmám spolupracujícího státu uzavírat kontrakty s organizace EUMETSAT a jeho občanům zakazuje stát se zaměstnancem organice. Tyto jisté restrikce jsou zcela zrušeny až při vstupu formou plného členství.

Martin Setvák, Věstník ČMeS 2004/1, červen 2004 (připraveno pro Meteorologické Zprávy)


 

OPERATIVNÍ HYDROLOGIE PŘED VZNIKEM HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU

V tomto roce slavíme 50. výročí Hydrometeorologického ústavu, který byl zřízen vládním nařízením č. 96 ze dne 27. 11. 1953 s účinností od 1. 1. 1954 jako ústřední ústav pro obory meteorologie, klimatologie a hydrologie. Tím byly poprvé v celostátním (československém) měřítku včleněny do jediné instituce hydrologie a meteorologie jako dva obory blízké předmětem zkoumání i svým uplatněním a vytvořeny lepší předpoklady pro hodnocení přírodních procesů, které vyžaduje interdisciplinární přístup [1]. Protože čtenáři Meteorologických zpráv znají pravděpodobně lépe vývoj meteorologických součástí dnešního Českého hydrometeorologického ústavu, soustřeďujeme se na minulost jeho hydrologické složky, jejíž metodický a vědecký přínos pro evropskou hydrologii byl pozoruhodný. Historii hydrologické služby na Slovensku se věnuje nová publikace I. Panenky a kol. [2].

V Čechách organizovaná hydrologická služba zahájila činnost v roce 1875, když v předchozím roce byla rozhodnutím Českého sněmu zřízena Hydrografická komise pro Království české se dvěma sekcemi - hydrometrickou a ombrografickou. Patřila k nejstarším svého druhu na světě a stala se i předlohou C. k. ústřední hydrografické kanceláře při Ministerstvu vnitra ve Vídni založené o 18 let později, v roce 1893. Podle Organizačního statutu hydrografické služby v Rakousku z roku 1894 byla kancelář nejvyšším výkonným orgánem s funkcí řídící, metodickou, posudkovou a publikační, zatímco hydrologickým měřením, průzkumem i předpovědní službou se měla zabývat hydrografická oddělení zřízená při stavebních odborech zemských úřadů, v českých zemích tedy v Praze (pro povodí Labe), Brně (pro povodí Moravy) a Opavě (pro povodí Odry).

Uvedený model rozdělení hydrologických činností byl zachován i po vzniku Československa, kdy úkoly ústředí hydrologické služby převzal od rakouské kanceláře Státní ústav hydrologický zřízený 19. 12. 1919 a podléhající Ministerstvu veřejných prací. Byl pověřen vědeckým výzkumem vod ovzdušných, povrchových a podzemních, a po rozšíření svého programu v roce 1930 změnil název na Státní výzkumné ústavy hydrologický a hydrotechnický T. G. Masaryka (od 9. 1. 1951 Výzkumný ústav vodohospodářský) [3]. Usměrňoval činnost hydrologických oddělení zemských úřadů a zpracovával výsledky jejich pozorování.

Po zřízení krajů namísto zemí dne 1. 1. 1949 se bývalá zemská hydrografická oddělení v Praze a Brně změnila v oddělení technických referátů KNV. Vyhláškou ministra stavebního průmyslu č. 234 z 16. 8. 1952 byla však hydrologická a hydrografická služba přesunuta z KNV do Vodohospodářského a investičního střediska, zřízeného vyhláškou téhož ministra č. 191 z 16. 7. 1952. Středisko sídlící v Praze a s pobočkami v Brně a Ostravě mělo širokou pracovní náplň, plnilo také dvojí úkoly operativní hydrologie: hydrologickou a hydrografickou službu zahrnující i doplňování Státního vodohospodářského plánu a vypracovávání podkladů pro všechny vodohospodářské potřeby a dále návěštní, předpovědní a hlásnou službu pro potřeby plavby, při povodních, odchodech ledu apod. Vznikem HMÚ v roce 1954 se pracoviště operativní hydrologie stala součástí nového ústavu.

Literatura

[1] HLADNÝ, J. - RAK, J., 1984: Význam vztahu meteorologie a hydrologie v činnosti hydrometeorologických ústavů. Meteorologické zprávy, roč. 37, č. 4, s.98-100.

[2] PANENKA, I. a kol., 2003: Obrázky z novodobej historie hydrologickej služby na Slovensku. 1. vyd. Bratislava: SHMÚ. 128 s.

[3] Výzkumný ústav vodohospodářský. Historie - současnost - perspektivy, 1990. Praha: VÚV v SZN. 120 s.

Karel Krška, MZ 2004/1, ročník 57, str. 10


 

ZÁKLADY METEOROLOGIE A KLIMATOLOGIE PROFESORA STANISLAVA HANZLÍKA VE TROJÍM VYDÁNÍ

Letos jsme již v tomto časopise připomenuli [4], že před 80 lety v české meteorologické literatuře vyšly dvě významné publikace vysokoškolských učitelů, a to Základy zemědělské meteorologie a klimatologie Josefa Kopeckého a Stručný nárys klimatologie a balnelogie Vladislava Mladějovského. Zbývá tedy upozornit, že v témž roce (1923) byla také poprvé vydána knížka Základy meteorologie a klimatologie, titul dobře známý několika generacím studentů meteorologie, fyziky, geografie a dalších oborů.

Její autor, Stanislav Hanzlík (1878-1956), tehdy mimořádný profesor meteorologie a klimatologie na Univerzitě Karlově, ji však nepsal jako studijní rukověť, i když z jeho přednášek na škole pravděpodobně vycházela, ale jako ucelené pojednání o počasí a podnebí pro libovolného zvídavého čtenáře, který podobný text v českém jazyce zatím postrádal. Knížka měla být současně úvodem k jinému Hanzlíkovu popularizačnímu spisu Podnebí a člověk [2], prvnímu českému antropoklimatologickému dílu, které sepsal na základě zahraničních pramenů i vlastních zkušeností, jež získal na cestách po zemích v různých klimatických pásmech. Základy meteorologie a klimatologie [3] se dočkaly tří vydání, a v tom je z našeho meteorologického písemnictví předčil jen první díl Fysického zeměpisu Františka Vitáska [5], věnovaný atmosféře a hydrosféře, jenž vyšel ve čtyřech vydáních.

Mezi prvním a druhým podstatně rozšířeným a přepracovaným vydáním Hanzlíkovy publikace uplynulo 24 roků, během nichž nastal v meteorologii obrovský pokrok. Je zřejmý i z porovnání obou vydání, z nichž druhé komplexností a rozsahem látky má už charakter vysokoškolské učebnice. Vyniká srozumitelností, svižným podáním, četnými obrázky i přílohou, kterou tvoří hlavně fotografie oblaků od Antonína Bečváře.

Mezi druhým a třetím vydáním byl mnohem menší časový rozdíl (9 roků), a proto třetí vydání, které zastihlo profesora Hanzlíka v posledním roce jeho života, se od druhého jen málo liší. V roce 1956 byl již navíc u nás k dispozici i slovenský překlad prvního dílu moderní učebnice profesora Geografické fakulty Lomonosovy univerzity M. S. Averkijeva [1], pořízený Mikulášem Končekem. Hanzlíkovu knihu však studenti používali i nadále, zejména proto, že obsahovala klimatologii světadílů.

Sledovat vývoj odborného díla, který se táhne několika desetiletími, je vždy zajímavé, neboť odráží pokroky vědy, myšlení, někdy i lidské osudy a společenské poměry. Je patrný i ze závěrečných vět úvodu Hanzlíkova titulu, které nacházíme v 1. a 2. vydání: „Povětrnostní ráz určuje obyvatelnost a neobyvatelnost kraje; podnební ráz se projevuje rostlinným porostem, který zasahuje plně do agrokultury, brzdí nebo umožňuje výživu člověka a udává směrnice pro jeho podniky. Z těchto příkladů vysvítá, jak je sloučen člověk a jeho cíle s počasím a podnebím. Je ovládnouti a říditi aspoň zčásti je dosud bláhovým lidským snem; takové pokusy, o kterých se někdy dočítáme, jsou buď důkazem lidské nevědomosti nebo šarlatánství“. Ve 3. vydání z roku 1956 profesor Hanzlík poslední souvětí „Je ovládnout...“ vypustil. Můžeme se jen domnívat, že důvodem bylo, že starý pán nabyl jiného přesvědčení, anebo že v době oficiálně šířeného hesla „Poručíme větru, dešti“ by uvedené tvrzení mohlo působit zpátečnicky.

Literatura

[1] AVERKIJEV, M. S., 1954. Meteorologia (překlad z ruštiny). Praha: Naše vojsko. 490 s.

[2] HANZLÍK, S., 1924. Podnebí a člověk. Praha: Česká grafická unie. Příroda a lidé, sv. 53. 171 s.

[3] HANZLÍK, S., 1923, 1947, 1956. Základy meteorologie a klimatologie. 1. vyd. Praha: Česká grafická unie. Příroda a lidé, sv. 46. 127 s. 2. vyd. Praha: Česká grafická unie. 253 s. + příl. 3. vyd. Praha: ČSAV. 321 s. + příl.

[4] KRŠKA, K., 2003. Výročí pokroků české bioklimatologie. Meteorologické Zprávy, roč. 56, č. 4, s. 112.

[5] VITÁSEK, F., 1934, 1948, 1953, 1956. Fysický zeměpis I. Ovzduší a vodstvo. 1. vyd. Praha: Melantrich. 289 s. 2. vyd. Praha: Melantrich. 398 s. 3. vyd. Praha: Nakl. ČSAV. 488 s. 4. vyd. Praha: Nakl. ČSAV. 496 s.

Karel Krška, MZ 2003/6, ročník 56, str. 191-192


 

VÝROČÍ POKROKŮ ČESKÉ BIOKLIMATOLOGIE

V tomto roce si připomínáme 80. výročí několika významných počinů v české, resp. československé bioklimatologii, které ukazují, jak se u nás poměrně brzy od vzniku samostatného státu vzmáhala věda. V roce 1923 byla zásluhou přednosty Agrometeorologické a pedologické sekce Moravského zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně a honorovaného docenta Vysoké školy zemědělské v Brně, Václava Nováka (1888-1967) a s přispěním jiných zemských výzkumných ústavů vybudována celostátní fenologická služba. Není pozoruhodné jen to, že patřila k nejstarším v Evropě (starší byla snad jen v Itálii z roku 1922), ale že nebyla zaměřena botanicky, nýbrž k zemědělským potřebám. Přičiněním V. Nováka a Josefa Šimka z brněnského pracoviště byly vydány první české fenologické ročenky nazvané „Fenologické pozorování na Moravě a ve Slezsku v r. 1923 a 1924“ (Zprávy výzkumných ústavů zemědělských, č. 16, Praha 1926. 72 s.), jejichž přílohou byly fenologické mapy. Mapy příchodu jara, počátku jarních polních prací a žitných žní sestavené na základě fenologických dat z roku 1923 (měřítko 1 : 750 000), jsou první mapové dokumenty svého druhu u nás a znamenají tedy začátek naší fenokartografie.

Před 80 lety byly vydány také dvě závažné bioklimatologické publikace charakteru učebnic, jaké do té doby odborná veřejnost postrádala. Autorem knížky Základy zemědělské meteorologie a bioklimatologie (Publikace Ministerstva zemědělství, roč. 1923, č. 29, Praha 1923, 128 s.) byl Josef Kopecký (1865-1935), profesor Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v Praze, spisu Stručný nárys klimatologie a balneologie (Příruční knihovna časopisu Praktický lékař, sv. 1, Praha 1923, 164 s.) Vladislav Mladějovský (1866-1935), profesor balneologie a klimatologie na Univerzitě Karlově v Praze. Úkolem obou příruček, vycházejících zajisté z přednášek obou učitelů, nebylo jen poskytnout texty jejich studentům, nýbrž obecně vzbudit zájem o nové obory a uvést do bioklimatologické problematiky zemědělské odborníky a praktické lékaře, kteří již působili v terénu.

Karel Krška, MZ 2003/4, ročník 56, str. 112


 

16. ZASEDÁNÍ RADY PROJEKTU LACE V PRAZE

Zasedání Rady LACE (modelování pro omezené oblasti ve střední Evropě) se konalo 27. až 28. března v ČHMÚ za účasti zástupců vedení hydrometeorologických služeb šesti členských zemí (Česko, Chorvatsko, Maďarsko, Rakousko Slovensko, Slovinsko), partnerské francouzské meteorologické služby a rovněž členů odborného vedení projektu. Cílem pravidelného setkání, které řídil prezident projektu Dr. Gelo z Chorvatska, byla především konkretizace spolupráce odborníků šesti zemí na dalším vývoji a při operativním využívání numerického regionálního modelu počasí ALADIN.

Vstup do roku 2003 znamená totiž pro další spolupráci v modelování významnou změnu, neboť rokem 2002 skončilo společné počítání modelu pro všech šest členů na jednom superpočítači NEC SX-4 v ČHMÚ v Praze a počínaje rokem 2003 si budou operativní počítání modelu zajišťovat členské služby na „svých“ superpočítačích samy a společně budou řešeny jen důležitější problémy používaného kódu a další vývoj a výzkum modelu ALADIN ve spolupráci s Météo France.

Rada schválila aktivity v posledním roce prezentované ve zprávě z prvního zasedání Řídícího výboru projektu, který zajišťuje odborné řízení projektu a plánování výzkumu. Dále byla projednána možnost využití francouzského satelitního systému RETIM 2000 pro každodenní posílání okrajových podmínek pro ALADIN z Toulouse do členských zemí LACE. Využití systému RETIM bude zřejmě levnější než dosavadní přenášení dat pomocí evropského komunikačního systému RMDCN. Problémem však bude spolehlivost přenosů dat RETIMem, a proto bude na základě usnesení Rady prověřena členy LACE do začátku června 2003. Rada vyslechla informaci o projektu nového modelu francouzské služby AROME s předpokládaným rozlišením 2,5 km (oproti ALADINu - 10 km). Jeho realizace do roku 2008 přinese nejen kompletní změny „fyziky“ modelu, ale i značné zvýšení nároků na výpočetní kapacity. Météo France počítá se spoluprací zemí LACE na tomto novém projektu a podrobnosti přechodu z ALADINa na AROME budou dojednány na speciálním semináři 11. a 12. dubna v Praze.

Rada dále schválila rozpočet projektu LACE na rok 2002 i návrh rozpočtu na rok 2003. Těžiště práce bude soustředěno do tří pracovních skupin pro dynamiku, fyziku a asimilaci dat a rovněž schválila i některé aktuální změny v jejich personálním vedení. Příští zasedání Rady se bude konat v lednu 2004 ve Vídni.

Zasedání RC LACE v Praze 27.-28. 3. 2003. Zleva D. Klaric (Chorvatsko), I. Obrusník (ČHMÚ), B. Gelo (Chorvatsko). Foto J. Jandouš.

Ivan Obrusník, MZ 2003/2, ročník 56, str. 63-64


 

Katastrofální povodeň v České republice v srpnu 2002

Koncem roku 1997 jsme vydali (ČHMÚ) zvláštní číslo Meteorologických Zpráv s tematikou povodně v červenci 1997. Prostřednictvím přímých účastníků povodňové předpovědní služby jsme chtěli ukázat a vysvětlit, jak k tehdejší katastrofální povodni došlo. Články v tomto čísle proto zachytily tuto významnou událost jak z pohledu meteorologů a klimatologů, tak z hlediska hydrologů. Zároveň jsme chtěli zhodnotit organizaci a úspěšnost naší předpovědní služby. Samozřejmě jsme se domnívali, že tato událost byla tak mimořádná, že už nikdo z nás, členů vedení Českého hydrometeorologického ústavu nebo meteorologů a hydrologů, kteří během povodně sloužili, nic takového nezažije. Proto jsme se snažili shromáždit veškeré informace zkušenosti s co nejmenším odstupem od katastrofické povodně, abychom je uchovali pro budoucí generace pro případ, že se s povodní podobného katastrofického rozměru setkají. Myslím, že se nám to tehdy vydáním specializovaného čísla (MZ 1997/6, ročník 50) podařilo. Na druhé straně jsme se chtěli z podrobné analýzy příčin povodně a fungování naší předpovědní služby poučit a učinit opatření ke zlepšení této služby po odborné i organizační stránce.

Příroda si však s námi zahrála a nová, a zřejmě ještě katastrofálnější, povodeň nás postihla již po pěti letech a my sami jsme mohli prokázat, jak jsme se z předcházející povodně v roce 1997 poučili. Myslím si, že celkové zlepšení bylo výrazné, a to nejen díky opatřením v předpovědní službě ČHMÚ uskutečněným od roku 1997, ale také díky jejímu důslednému napojení na nově vzniklý celostátní systém krizového řízení a integrovaného záchranného systému (IZS). Plně se osvědčila nová organizační struktura Předpovědní a výstražné služby (PVS) ČHMÚ, soustředěné do šesti regionálních předpovědních center (RPP) na pobočkách propojených s centrálním předpovědním pracovištěm v Praze.

Při srovnání povodně v Čechách v srpnu 2002 s povodní v roce 1997 nelze opomenout tato významnější fakta. Spolupráce s americkou povětrnostní službou (NWS) v posledních čtyřech letech iniciovala několik změn v činnosti ČHMÚ, především mnohem lepší propojení meteorologické a hydrologické části PVS, důslednější využívání radarů, kvalitnější a také početnější data z postupně automatizovaných srážkoměrných a vodoměrných sítí apod. Zlepšil se též sběr a přenosy dat po technické stránce. PVS se také více opírala o kvalitnější radarovou síť – oproti roku 1997 byl v provozu nový radar v Brdech, který ukazoval okamžité srážky mnohem lépe než jeho „předchůdce“ v Praze-Libuši, právě v Čechách, které byly katastrofickou povodní zasaženy tentokrát. Významný pokrok byl učiněn i v numerickém modelování počasí, kde se předpověď srážek z modelu ALADIN, počítaného na superpočítači přímo v ČHMÚ Praze-Komořanech, stala základem pro hydrologickou předpověď. Ta je postavena na využití hydrologických srážkoodtokových modelů (které nám v roce 1997 chyběly) pro hlavní toky v oblastech zasažených povodní. Snažili jsme se i co největší prodloužení intervalu předpovědí. Kromě modelu ALADIN jsme využívali i řadu dalších modelů počasí na dobu 3–5 dní a pro dobu až do 8–10 dnů jsme poprvé rutinně využili i model z Evropského centra pro střednědobou předpověď v Readingu (ECMWF), který sloužil spíše k určení trendu vývoje počasí – pro důležitá rozhodnutí krizových štábů byly rozhodující výstupy z modelu ALADIN (avšak pouze do 48 hodin dopředu).

Srovnáme-li povodně z roku 1997 a z letošního roku (2002) z hlediska povodňové služby, pak mezi největší klady patří dobré fungování napojení PVS ČHMÚ na systém krizového řízení a integrovaný záchranný systém (IZS) v souladu se souborem nových krizových zákonů platných od začátku roku 2000. Hlavní tok výstrah, předpovědí a dalších informací směřoval z Centrálního předpovědního pracoviště ČHMÚ (CPP) na operační a informační středisko (OPIS) generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru (HZS) v Praze a odtud dále na OPIS krajských ředitelství HZS a pak dále na okresy (OPIS IZS) a v konečné fázi k obcím a jednotlivým občanům. Regionální předpovědní pracoviště (RPP) ČHMÚ byly obdobně přímo spojeny s příslušnými operačními a informačními středisky na krajských či okresních úřadech. Paralelně probíhala i nepřetržitá výměna informací mezi PVS ČHMˇU a příslušnými dispečinky podniků Povodí, s.p. a potřebné informace dostávaly i povodňové komise (PK). Ty však velice brzy, po vyhlášení krizového stavu, přešly do příslušných krizových štábů (KŠ), řízených na úrovni kraje hejtmany a na úrovni státu (ústřední krizový štáb) ministrem vnitra. Nový systém krizového řízení se při tak velké katastrofě uplatnil v ČR poprvé a dá se jednoznačně říci, že úspěšně.

Pro zlepšení přímého informování veřejnosti zavedl ČHMÚ prezentaci všech upozornění, výstrah a informací na své internetové stránce včetně prezentace aktuálních stavů na vybraných vodoměrných stanicích. Dále po dohodě s ČT zavedl zveřejňování dosažených stavů pro stupně povodňové aktivity na teletextu a do vybraných hlásných profilů instaloval stanice podávající fonickou informaci aktuálního stavu na telefonické zavolání (tzv. mluvící stanice). Všechna tato opatření napomohla ke zlepšení informačních funkcí ČHMÚ i při povodni v srpnu 2002. Činnost ČHMÚ při srpnové povodni, důsledné napojení na systém krizového řízení a zejména dobrá spolupráce meteorologů a hydrologů, mají značný ohlas i v zahraničí. Dobrá byla i zkušenost se zapojením zástupců ČHMÚ do činnosti krizových štábů.

V tomto čísle MZ jsou shrnuty zkušenosti ze srpnové povodně spíše odborného rázu, ke kterým se budeme stále vracet i s větším odstupem. Předpokládám, že po dokončení projektu Vyhodnocení katastrofální povodně v srpnu 2002, schváleného vládou, jistě přibude řada dalších informací a poznatků jak z meteorologické, tak i hydrologické části předpovědní služby, které budeme moci využít pro praxi PVS. Zároveň však bude třeba vyhodnotit i druhou část řešení povodňových situací – napojení na celostátní systém krizového řízení a spolupráci ČHMÚ s dalšími složkami tohoto systému. Podobně jako u odborných otázek PVS, i v této spolupráci bude možné řadu činností zlepšit. To však nic nemění na tom, že mohu dne s v závěru tohoto úvodu ke zvláštnímu číslu MZ konstatovat, že ČHMÚ při této extrémní zkoušce „ohněm“ jako celek obstál, a proto bych rád poděkoval nejen pracovníkům ústavu, ale i dobrovolným pozorovatelům i pracovníkům spolupracujících organizací, bez jejichž přispění bychom srpnové pohromě čelili mnohem hůře. Myslí, že si to plně zaslouží.

Ing. Ivan Obrusník, DrSc., ředitel ČHMÚ, MZ 2002/6, ročník 55, str. 163–165 (zvláštní číslo MZ věnované povodni v srpnu 2002 a památce zesnulého RNDr. Mariána Woleka)


 

ZLATÁ MEDAILE PŘÍRODOVĚDECKÉ FAKULTY UK Ing. JOSEFU HLADNÉMU, CSc.

Za dlouholetou vynikající spolupráci v pedagogické a vědeckovýzkumné činnosti s geografickou sekcí udělila Karlova univerzita v Praze dne 23. května 2002 ing. Josefu Hladnému, CSc. z Českého hydrometeorologického ústavu zlatou medaili Přírodovědecké fakulty. V průběhu slavnostního aktu zdůraznil děkan Přírodovědecké fakulty UK osobní přínos ing. Hladného při výuce mnoha desítek vysokoškolských studentů v oborech aplikované hydrologie a vodního hospodářství. Zároveň ocenil i další kontakty, které jmenovaný v průběhu své odborné kariéry rozvíjel v pedagogické sféře s jinými školami při výchově mladé generace hydrologů.

Zh, MZ 2002/3, ročník 55, str. 95


 

Prezentace knihy Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku

V recepčních prostorech Karolina se dne 23. října 2001 uskutečnila prezentace knihy Karla Kršky a Ferdinanda Šamaje Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku, kterou vydalo nakladatelství Karolinum s finančním přispěním Českého hydrometeorologického ústavu.

Prezentace se kromě autorů a tvůrců podílejících se na vzniku publikace zúčastnilo okolo sedmdesáti hostů, zastupujících zejména akademickou obec, spolupracující vědecké instituce, armádu ČR, Český hydrometeorologický ústav a sdělovací prostředky.

V úvodním vystoupení vyjádřil ředitel Karolina PhDr. Jaroslav Jirsa osobní uspokojení nad tím, že tato monografická knížka vyšla právě v nakladatelství Univerzity Karlovy. V hlavním projevu, který je připojen, poukázal profesor RNDr. Jan Bednář, CSc., vedou Katedry meteorologie a ochrany prostředí MFF UK, na dlouholetou spolupráci mezi univerzitními pracovišti a meteorologií. Za zakladatele moderní české meteorologie je právem pokládán Antonín Strnad, mimořádný profesor a rektor pražské univerzity, který 1. ledna 1775 zahájil pravidelné měření meteorologických prvků v Klementinu a řada měření jím započatá pokračuje dodnes. Karlova univerzita vychovala celou řadu významných odborníků, kteří vedli a rozvíjeli obor meteorologie a klimatologie. Tato spolupráce pokračuje i v současnosti na nejrůznějších úrovních v národním i mezinárodním měřítku. Ředitel Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Ivan Obrusník, DrSc. Předal při této příležitosti rektorátu Univerzity Karlovy pamětní medaili Antonína Strnada, kterou převzal prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., prorektor pro vědu a výzkum. Medaile Antonína Strnada byla též udělena doc. Dr. Ferdinandu Šamajovi, DrSc. K 70. narozeninám.

Jak zdůraznili v krátkých projevech autoři, idea vytvoření knihy vznikla před více než čtvrtstoletím, původní autoři svůj záměr nedokončili, a tak se úkolu ujala dvojice K + Š. Zároveň tvůrci konstatovali, že bez knuty otiskování první verze „dějin“ v Meteorologických Zprávách (od roku 1994 do roku 2000) by možná i oni „utekli z boje“. Naštěstí se tak nestalo, a tak se široká obec příznivců meteorologie v Česku i na Slovensku může právem těšit na krásně vypravenou a odborně vysoce fundovanou knihu

Zdeněk Horký, MZ 2001/6, ročník 54, str. 191–192


 

Projev profesora Bednáře na prezentaci Dějin meteorologie

Vaše Magnifiscence, pane prorektore, dámy a pánové, vážení přátelé, kolegové,

scházíme se u příležitosti prezentace knížky Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku, která vychází ve spolupráci nakladatelství Karolinum a Českého hydrometeorologického ústavu. V této souvislosti bych chtěl pronést kratičkou poznámku k obecným dějinám meteorologie jako vědního oboru a o málo více než kratičkou připomínku o spolupráci akademické sféry, jejímž reprezentantem je Univerzita Karlova, s institucemi praktické meteorologie, jejich reprezentativním zástupcem je Český hydrometeorologický ústav.

V dějinách některých věd se vyskytují dramatické zlomy, které ve své době radikálně měnily myšlení celé lidské civilizace. Typickým příkladem mohou být často zmiňovaná tři velká pokoření novověkého člověka:

  • koperníkovský heliocentrický systém, jenž člověku ukázal, že není středem vesmíru
  • Darwinova vývojová teorie šokující představou, že lidský tělesný život se neliší od života živočichů
  • Freudova psychoanalýza připomínající člověku, že není absolutním pánem ani svého vědomí a podvědomí.

Jiné okamžiky v různých přírodních vědách sice neznamenaly totální změny ve společenském myšlení své doby, ale přesto měly charakter tzv. změny paradigmatu, představovaly striktní rozchod s dřívějšími teoriemi a výraznou změnu směru na vývojové cestě určitého vědního oboru.

Pokud však jde o meteorologii, dovolím si vyslovit názor, s nímž ovšem nemusí nutně všichni souhlasit, že její historický vývoj byl zatím spíše kontinuální, ubíral se cestou ani ne tak dramatických vyvracení starých přestav jako spíše konzumace dřívějších poznatků a jejich vplynutí a rozplynutí se do nitra nových dokonalejších a širších vědeckých koncepcí.

Ilustrativním školským příkladem v tomto směru mohou být z dnešního pohledu již prastaré teorie cyklogeneze, např. teorie termická, divergenční apod. Tyto dnes již dávno překonané teorie však nebyly vyvráceny, pouze ztratily jim neprávem přisuzovaný obecný rozměr a vplynuly jako dílčí, podružné mechanizmy do moderní teorie tlakových změn v atmosféře.

Právě proto, že v dějinách meteorologického poznání se jen málo ztratilo, bylo beze zbytku principiálně zavrženo či beze stopy zmizelo, jsou tyto dějiny velmi zajímavé a poučné, přičemž plným právem lze říci, že představují opravdový klíč k současnosti.

Pokud jde o druhou poznámku, začnu od slavné tradice klementinských meteorologických pozorování. Již jejich zakladatelé, Strnad a Stepling, spojují akademickou dráhu s intenzivními snahami o praktické aplikace meteorologie zejména pro zemědělce.

V právě uplynulých týdnech jsme vzpomínali 150 let existence meteorologické služby ve střední Evropě. Jde především o pro nás historicky významnou podunajskou část střední Evropy a zde můžeme uvézt řadu vynikajících osobností, např. K. Kreil, K. Fritsch atd., kteří vyšli z okruhu pražského Klementina a staly se posléze klíčovými postavami meteorologické a fenologické služby v někdejším Rakousku-Uhersku.

Postupme nyní dále do období formování a budování mladého československého státu, kdy někdejší Státní ústav meteorologický, předchůdce dnešního ČHMÚ, nalézá své dočasné útočiště v univerzitní budově Ke Karlovu3, Praha 2, kde posléze sídlí až do roku 1978 meteorologické pracoviště Univerzity Karlovy, původně Meteorologický ústav UK, později katedra, v některých oddělení začleněné do struktury širších geovědních kateder. Období, kdy univerzitní a státně organizační meteorologická pracoviště mají společnou střechu nad hlavou, je blízké době vrcholné vědecké a pedagogické aktivity Stanislava Hanzlíka, profesora meteorologie na UK, jenž byl i významným souputníkem slavné Norské školy, která představovala základ pro meteorologické služby po velkou část 20. století.

Je zajímavé, že významné postavy naší meteorologie se většinou výrazně zapisovaly do historie jak univerzitní meteorologie na UK, tak historie linie institucí vedoucí k dnešnímu ČHMÚ. Jako významný příklad jmenujme profesora Aloise Gregora, kterému se dostalo cti podepisovat roku 1947 za Československo zakládací listinu Světové meteorologické organizace. Mohli bychom pokračovat ještě dlouho, ale není naším úkolem zde podat vyčerpávající výčet, ten by měl čtenář získat četbou prezentované knížky. Připomeňme proto ještě jen posledních několik desítek let, kdy řada pracovníků ČHMÚ působí na Univerzitě Karlově jako externí učitelé, vedoucí diplomových, kandidátských a nyní doktorských prací, kdy studenti meteorologie docházejí na praxe do ČHMÚ, kdy naopak univerzitní meteorologové působí na ČHMÚ v různých komisích a odborných grémiích, kdy se řeší řada společných výzkumných úkolů, v poslední době grantů a úloh VaV.

Dokladem dobré spolupráce je nakonec i dnes prezentovaná knížka a naše setkání. Přejme proto „Dějinám meteorologie“ šťastnou cestu ke čtenářům a poděkujme autorům za nezměrné úsilí, s nímž dílo dovedli ke zdárnému konci, poděkujme i všem, kdo se výtvarně, redakčně či organizačně podíleli na jeho vydání. A především mějme naději a důvěru v další plodnou spolupráci.

Jan Bednář, MZ 2001/6, ročník 54, str. 191–192


 

PŘISTOUPENÍM K EVROPSKÉMU CENTRU PRO STŘEDNĚDOBOU PŘEDPOVĚĎ POČASÍ SE PŘEDPOVĚDI JEDNOZNAČNĚ ZKVALITNÍ

Rozhovor redakce s ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc. na aktuální téma

1. Pane řediteli, od srpna letošního roku se Česká republika stala členskou zemí Evropského centra pro střednědobou předpověď počasí (ECMWF) se sídlem v anglickém Readingu. Je známo, že o připojení k Evropskému centru usilovalo vedení ČHMÚ delší dobu, realizace se opožďovala především z ekonomických důvodů. Můžete uvést, proč je pro naši službu zapojení do tohoto centra tak důležité?

Podepsání smlouvy o spolupráci s ECMWF je pro ČHMÚ, ale konec konců i pro ČR, důležité z několika důvodů. Patří k nim především snaha o zlepšení Předpovědní a výstražné služby (PVS) ČHMÚ pro případy povodní, ale i dalších mimořádných situací vzniklých působením nebezpečných meteorologických jevů. Dalším důvodem je snaha o prodloužení intervalu předpovědí z numerických modelů počasí z dosavadních ca 5 dnů až na 9 až 10 dní. Dosud využívané a velmi kvalitní předpovědi a produkty z regionálního modelu ALADIN, počítané u nás, mají jen omezený časový rozsah do 48 hodin, dosud dostupné globální modely asi na 5 dnů dopředu. Kromě zmíněného „prodloužení předpovědí“ bude přínosný i přístup k datům z tzv. „ansámblů“, což přispěje ke zlepšení objektivity předpovědí zejména u extrémních jevů a zároveň i k postupnému přechodu na pravděpodobnostní typ předpovědí. Bude to znamenat i podstatný kvalitativní skok pro uživatele našich předpovědi, ať již se jedná o veřejnost nebo o podnikovou sféru. Třetím důvodem je zlepšeni kontaktů se západoevropskými meteorology a zlepšeni přístupu ke všem datům a produktům z ECMWF - v konečné fázi to zlepši úroveň nejen operativní meteorologie, ale i klimatologie a obecně i úroveň výzkumu v těchto oborech u nás. Tím mám na mysli výzkumu v celé ČR, nikoliv pouze v ČHMÚ. Nelze opomenout i přistup k experimentálním sezonním předpovědím na bázi výstupů z „ansámblů“. Poslední důležitý přinos je spíše v politické rovině - naši meteorologové získají nástroje podobné kvality jako jejich kolegové v EU a podobně i uživatelé budou mít přistup k datům a informacím evropské úrovně. Lze to považovat za jeden z kroků ČR při přistupování k EU.

2. Předpovědní pracoviště ČHMÚ využívá dosud produkty několika numerických modelů (ALADIN, britský, americký, německý). Problematikou využívání meteorologických podkladů pro varovnou službu se nedávno zabýval v našem časopisu J. Pavlík [Meteorol. Zpr., 2001, č. 1], jenž na základě analýzy několika konkrétních případů demonstroval značné rozdíly v odhadech jednotlivých modelů. Na základě čeho Evropské centrum (podklady, programy, metody) vytváří kvalitnější produkty než jiná pracoviště? Z Vašich informací poskytnutých dennímu tisku jednoznačně vyplývá, že spolupráce s Evropským centrem umožní přesnější předpověď, včetně prodloužení délky z pěti na deset dnů. Je to realistický předpoklad?

Už samotný vznik Evropského centra vycházel z předpokladu, že pouze společným úsilím a sdružením finančních prostředků bude možné vyvinout a operativně provozovat dostatečně kvalitní numerický model počasí pro prodloužený předpovědní interval. Proto vycházel model ECMWF z nejmodernějších klimatických modelů a z velmi kvalitní asimilace dat na globální úrovni. Vámi zmíněné modely mají své výhody, ale umožňují předpovědi na kratší dobu (ALADIN na 48 hodin, globální model na 3-5 dnů), model na střednědobý interval (5-10 dní) do vzniku ECMWF zcela chyběl. J. Pavlík demonstroval právě skutečnost, že při použití více modelů dosahujících byť poněkud jiným způsobem podobné kvality, můžeme získat několik poměrně odlišných výsledků či předpovědí. V praxi to pak klade na meteorologa veliké nároky, ke kterému modelu se má při konečném rozhodování přiklonit. Tuto situaci příliš nezlepšíme použitím ještě většího počtu těchto modelů. Východiskem může být (a referáty na poslední konferenci o aplikované meteorologii ECAM 2001 z Budapešti to v plné míře potvrzují) použití poněkud jiného modelu vysoké kvality, který může rozhodování v obtížných situacích usnadnit. Tímto modelem je právě model z ECMWF. Řada západoevropských meteorologických služeb používá v rutinní praxi kvalitní model pro omezené oblasti (jako např. ALADIN) na 48 hodin dopředu a dále až do 8-10 dnů model ECMWF: Ostatní globální modely používá spíše jako doplňkové. Evropské centrum vytváří kvalitnější produkty především díky většímu výše zmíněnému lidskému potenciálu i mohutnějšímu materiálnímu zajištění. ECMWF vychází z velmi dobře napozorovaných dat a jejich kvalitní asimilace, zpracovaných prostřednictvím sofistikovaného modelu využívajícího účinné numeriky, dobré parametrizace a efektivního systému ansámblů, které mohou eliminovat chyby vstupních dat. Evropské středisko využívá i nejvýkonnější superpočítače, které si jednotlivé státy nemohou dovolit. Myslím, že produkty z ECMWF vysokou kvalitu skutečně mají a je to uznáváno i mimo Evropu (např. v USA či Japonsku).

Informace pro tisk zdůrazňovaly očekávané přínosy spolupráce s ECMWF ve velmi zkrácené formě: Při optimálním využívání produktů a dat z ECMWF, které se naši meteorologové musí teprve naučit, a zejména nasazení produktů EPS (z ansámblů) pro předpovědi extrémních situací a využití uváděných pravděpodobností a očekávaných chyb numerických předpovědí určitě ke zkvalitnění předpovědí z ČHMÚ dojde. Obdobně dojde i k prodloužení intervalu předpovědí. Samozřejmě nelze očekávat, že to bude platit každý den. Rád bych zdůraznil nutnost postupného seznamování našich meteorologů s produkty z ECMWF a jejich zaváděním do praxe. Očekávám i větší pomoc z výzkumných pracovišť v ČR, pro které bude práce s produkty z ECMWF rovněž velkým přínosem. Konečně nelze opomenout ani zdokonalování přístupu k ostatním datům (z pozorovacích sítí, satelitních obrázků, radarovým datům či zpřístupnění údajů o blescích). Pracujeme i na vývoji „nowcastingu“, kalibraci radarů ze srážko- měrných sítí apod. Jinými slovy, i když přistoupením k ECMWF se předpovědi jednoznačně zkvalitní, ČHMÚ paralelně rozvíjí i další metody a postupy, které využití dat z ECMWF doplní a v konečné fázi povedou ke zlepšení celého předpovědního systému u nás.

3. Vraťme se ještě k Vašemu konstatování, které prošlo také denním tiskem: „Kdybychom měli již v roce 1997 informace z Evropského centra, věděli bychom, že nebude pršet dva dny, ale šest dnů, a mohli jsme s větším před-stihem rozhodnout, zda půjde o katastrofickou povodeň, která přesáhne i do Polska a Německa, nebo o povodeň pouze regionální.“ Jste skutečně přesvědčen, že přístup k informacím z ECMWF by umožnil odhadnout charakter a rozsah tehdejší povodně?

Myslím si, že rozhodně ano. V případě výstražné činnosti jde obvykle spíše o odhady a rozhodnutí varovat či nevarovat, případně pro jaký rozsah. I když nám tenkrát chyběly (nyní postupně zaváděné) hydrologické modely pro hlavní toky, katastrofický průběh bychom patrně za pomocí výstupů z ECMWF předpověděli. Pokud by srážky byly pouze dvoudenní a nikoliv šestidenní, měla by povodeň způsobená těmito srážkami patrně pouze regionální charakter, kdežto povodeň z vícedenních srážek obvykle vede (a také to tak dopadlo) ke katastrofě. Proto si myslím, že mé konstatování v tisku nebylo daleko od pravdy. Bylo však formulováno velmi jasně a stručně, jak je to pro podobné případy nutné. Rád bych ještě upozornil na fakt, na který se často zapomíná, a sice že ALADINa jsme nasadili do operativy poměrně těsně před povodní 97 a právě jeho použití nám pomohlo při vydávání výstrah, byť na regionální povodeň. Byl to obrovský úspěch praktického využití regionálního numerického modelu pro povodňovou situaci a výstupy z něj jsme okamžitě dali k dispozici Polákům, což jimi bylo po skončení povodně oceněno.

4. Jsou v ČHMÚ vytvořeny potřebné technické i personální předpoklady pro optimální využití poskytovaných informací? Máme na mysli zejména softwarové zabezpečení, zajištění přenosu dat, zácvik pracovníků prognózního pracoviště apod.

Vaše otázka je zcela na místě. Všechny Vámi zmíněné problémy se snažíme řešit za chodu a prakticky současně. Za rychlé řešení každého z uvedených dílčích problémů zodpovídá jeden nebo dva z našich špičkových pracovníků v dané oblasti. Prakticky již od srpna jsme schopni využívat předpovědi srážek z ECMWF a, alespoň kvalitativně, výstupy z „ansámblů“ pro tento účel. ECMWF pro nás zpřístupnilo meteogramy a řadu ostatních aplikací, na několika dalších pracujeme sami a ve spolupráci s některými firmami připravujeme i vhodný software. Pokud možno brzy bychom měli inovovat i obecné programové vybavení pro předpovědní pracoviště (upgrade stávajícího amerického systému METPRO nebo podobný komplexní software od jiné firmy), které umožní i lepší překládání meteorologických dat přes sebe, distribuci obrazových materiálů a map a přímé využití výstupů na internet. Jako patrně největší problém vidím důkladný zácvik či vyškolení našich prognózních pracovníků, neboť řada z nich nezískala při svých studiích před řadou let dostatečné znalosti v právě dnes moderních aplikacích dynamické meteorologie s využíváním modelů, radarů a satelitů. Právě v tomto týdnu (od 6. 11. 2001) probíhá v našem školicím centru v Radostovicích první část programu vzdělávání odborných pracovníků z oboru meteorologie, které je prvním vykročením k postupnému přeškolení a doškolení našich pracovníků v moderní meteorologii. S Katedrou meteorologie a ochrany prostředí MFF UK jsme uzavřeli dohodu o společném komplexním programu vzdělávání meteorologů, které zahrne i bakalářské a postgraduální studium.

5. Lze po necelých dvou měsících sdělit první zkušenosti s využíváním podkladů z ECMWF. Pokud ano, můžete ilustrovat pozitivní nebo negativní zkušenosti na nějakém příkladu?

První zkušenosti jsou rozhodně pozitivní, již teď vidíme v modelových výstupech dále dopředu a doufám, že již v těchto dnech dostávají naši občané informace o výhledu vývoje počasí na 9-10 dnů dopředu. Pro objektivnější vyhodnocení neuplynula ještě dostatečná doba a ani software pro všechny aplikace není ještě hotov. Na druhé straně naše snaha o rychlé a komplexní využívání dat a informací z ECMWF prakticky ihned po vstupu a naše poměrně velmi dobrá připravenost na tento krok vyvolala pozornost i v samotném ECMWF - zatím se u „nováčků“ s takhle rychlým postupem nesetkali. Jen doufám, že nám to vydrží i dál a že se co nejdříve materiály z ECMWF stanou standardními v naší denní prognostické praxi. Velmi si slibuji i od příklonu k objektivnějším přístupům s využitím údajů o pravděpodobnosti (produkty z „anasámblů - EPS). Začátkem října jsem se spolu s náměstkem ředitele pro meteorologii Dr. Wolkem zúčastnil i prvního (pro nás) zasedání reprezentantů zemí, které mají uzavřenou smlouvu o spolupráci s ECMWF a byli jsme překvapeni, jak dobře nás mezi sebe přijali. Šéf ECMWF Dr. Burridge nás rovněž seznámil s programem ECMWF na nejbližší léta a diskutoval s námi, byť ne zcela plnoprávnými členy, některé problémy a návrhy jejich řešení. Velmi se nám líbil čistě pragmatický a striktně pracovní přístup jednání na tomto zasedání.

6. Produkty ČHMÚ na úseku předpovědní a výstražné služby tvoří důležitou součást v rámci fungování Integrovaného záchranného systému, prohlubuje se spolupráce s Hasičským záchranným sborem, součástí předpovědí počasí jsou ve stále větší míře varování před extrémními povětrnostními jevy. V tomto smyslu plní ČHMÚ svou povinnost, kterou má vůči státní správě i veřejnosti. Nicméně v anketě na téma „synoptická meteorologie a předpovídání počasí v blízké budoucnosti“ [Meteorol. Zpr., 2001, č. 2] se několik předních odborníků shodlo, že prognostické modely nikdy nemohou plně vystihnout realitu atmosférického systému. Nasnadě je otázka: Neobáváte se možné kontraproduktivnosti a zklamání veřejnosti, pokud se proklamovaná zlepšení předpovědí neuskuteční?

Toho se neobávám, mám spíše signály o tom, že se naše předpovědi i pro případy extrémních situací zlepšují. Pochopitelně se i nyní můžeme splést. Ale na druhé straně si musíme uvědomit, že problém výstražné služby není často ve vlastní přesnosti předpovědi (kolik mm srážek bude, v kterou hodinu a v které přesné lokalitě), ale v tom, zda jsme spustili svým varováním celý systém či ne. Zde nás dříve někdy „přílišné zajišťování“ před možnou nepřesností předpovědi extrémních jevů vedlo k tomu, že jsme upozornění nebo zejména výstrahu vůbec nevydali. A to je obvykle horší, než když ji vydáme, a předpovídaný jev se nakonec nevyskytne nebo je menší. Kromě odborných věcí si zvláště cením nové organizace našich předpovědních pracovišť (CPP a RPP) i velmi pozitivního přístupu prognostiků právě k výstražné službě. Ta je nejdůležitější vizitkou ČHMÚ. Zklamání veřejnosti se můžeme často vyhnout i vhodnější formulací předpovědí, zvláště upozornění a výstrah, ve spornějších případech sháněním doplňujících informací o meteorologických parametrech či celkové situaci z našich profesionálních či dobrovolných stanic, dispečinků podniků Povodí, konzultace¬ mi s odborníky ČHMÚ, kteří jsou v kritickou dobu doma pomocí mobilního telefonu apod. Konečně je třeba využívat všechna data a informace, které jsou k dispozici, což jsem již zmínil v odpovědi na druhou otázku. Rovněž si myslím, že díky poměrně častému výskytu extrémních jevů a mimořádných událostí v posledních letech získala řada našich prognostiků jednak velké zkušenosti a zároveň přehled a „profesionální“ nadhled. To brání zbytečným zmatkům z stresům a v konečné fázi to rovněž vede ke zkvalitnění předpovědní a výstražné služby. Zkvalitnili jsme i všechny druhy spojení, přístup k materiálům prostřednictvím intranetu apod. a rovněž spolupráce s našimi protějšky v operačních a informačních střediscích Hasičského záchranného sboru se neustále zlepšuje. Nelze opomenout i zkvalitnění našich „výstupů“ na internetu včetně nových stránek povodňové služby. Nakonec bych zmínil i neustálé zlepšování spolupráce s médii; zejména s Českým rozhlasem a Českou televizí.

7. Z Vašich předchozích odpovědí vyplývá, že nároky na provoz i technický a odborný rozvoj ústavu neustále stoupají. Může ústav plnit své úkoly se současnými disponibilními prostředky? Domníváme se, že jako nezbytný předpoklad uvedete technologickou modernizaci služby, která povede k integraci pozorovacích sítí, zvýšení součinnosti s odborníky z jiných domácích institucí i další zintenzivnění mezinárodní spolupráce.

Pochopitelně prostředků jak na investice pro modernizaci, tak zejména na provoz není nikdy dost a celkový objem státního příspěvku pro ČHMÚ spíše klesá, než stoupá. Situaci průběžně řešíme, i když často s velkými obtížemi. Probíhá automatizace staniční sítě (u profesionálních a interových stanic je již před dokončením), přikročili jsme k budování jednotného databázového systému ČHMÚ pro všechny tři obory ústavu, sjednotili přenosy dat apod. Na druhé straně nepůjde vytvořit jednotnou síť stanic, které by ze stejného místa prováděly meteorologická, hydrologická a „čistotářská“ pozorování. Velmi dobrou součinnost máme s vojenskými meteorology, kde jsme vytvořili Systém integrované výstražné služby (SIVS) a zlepšuje se i naše spolupráce s výzkumnými pracovišti v ČR. Konečně i mezinárodní spolupráce se stále zkvalitňuje a roste. K již tradičním (Méteo France, US Weather Service, Deutscher Wetterdienst, SHMÚ, LACE, EUMETSAT atd.) přibyla právě spolupráce s ECMWF, tj. se špičkovou institucí evropského rozsahu. Roste naše spoluúčast i na grantech, jednak na národní úrovni, jednak na úrovni mezinárodní, především v projektech výzkumného programu EU.

8. V kontextu prohlubující se mezinárodní spolupráce se stále častěji objevuje myšlenka o vytvoření Evropské meteorologické služby. Ztotožňujete se s touto vizí?

Musíme si přiznat, že tato vize je logicky velmi reálná a zároveň trochu „nebezpečná“ především pro meteorologické služby v malých zemích, které patrně nebudou schopny urvat „dostatečný kus koláče“ při zakládání společné evropské služby. Je zcela logické, že by společná služba vedla k úsporám i ke zkvalitnění práce a produktů. Ve výzkumu je dobrým příkladem právě ECMWF, které je vlastně takovým prvním společným evropským pracovištěm a při hodnocení jeho práce klady jednoznačně převládají nad zápory. Osobně si však myslím, že vytvoření společné služby budou oddalovat vojenské aspekty a patrně též určitá rivalita mezi největšími službami (Velká Británie, Francie, Německo).

Za redakci Zdeněk Horký, MZ 2001/6, ročník 54, str. 161-163


 

ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV ČLENEM EVROPSKÉ METEOROLOGICKÉ SPOLEČNOSTI (EMS)

Ve dnech 16.-17. března 2001 se na pozvání České meteorologické společnosti uskutečnilo v Praze zasedání Rady Evropské meteorologické společnosti (EMS). Připomínáme, že Stanovy EMS byly publikovány v Meteorologických zprávách, 52, 1999, č. 4, str. 126-127. (V tomto textu bylo použito názvu Koncil místo vhodnějšího Rada; dodatečně se čtenářům omlouváme.)

Jednání se konalo v hlavní budově Akademie věd ČR v Praze. Účastnili se ho Alica Bajic (Chorvatsko), Jan Bednář (ČMeS), David Burridge (pozorovatel), Tanja Cegnar (zvaný expert, meteorologie v médiích, Slovinsko), Stanley Cornford (vicepresident a hospodář EMS, Velká Británie), Raino Heino (Finsko), Nils Olof Karlberg (pozorovatel), René Morin (president EMS, Francie), Fritz Neuwirth (vicepresident EMS, Rakousko), Mike Phillips (pozorovatel, EUMETSAT), John Thomson (pozorovatel), Werner Wehry (Německo), John Wieringa (vicepresident EMS, Holandsko), Arne Spekat (sekretář EMS, Německo). Omluveni byli Luigi Mariani (Itálie), Eva Žižková (vědecká tajemnice ČMeS).

Pro informaci uvádíme, že v roli pozorovatelů bez práva hlasovat se zúčastňují různí odborníci a představitelé institucí se statutem přidružených členů EMS.

Podrobnější informace o programu jednání byl uvedeny ve Věstníku ČMeS.

Novými přidruženými členy EMS se staly Météo-France a Český hydrometeorologický ústav.

Hlavním výstupem z jednání Rady bylo formulování záměru iniciovat činnost pěti pracovních komisí:

1. Komise pro konferenční činnost.

2. Komise pro vzdělávání v meteorologii.

3. Komise pro akreditaci.

4. Komise pro prezentaci meteorologie v médiích.

5. Komise pro další záležitosti v oblasti meteorologie.

V souvislosti s komisí pro akreditaci se do budoucnosti předpokládá, že činnost EMS a jejích členských národních meteorologických společností by mohla nabýt některých prvků obdobných profesním komorám vypracovávajícím kritéria pro oprávněnost vystupovat oficiálním způsobem za daný obor vůči veřejnosti. Komise pro další záležitosti by se starala o náměty z agendy nespadající do kompetence prvých čtyř komisí. Další rozpracování činnosti a zajištění provozu zmíněných komisí bude probíhat na dalších zasedáních Rady EMS, která mají půlroční frekvenci. Nejbližší z nich proběhne souběžně s kongresem ECAM (24.-28. 9. 2001 v Budapešti).

Dále byl předložen seznam mezinárodních vědeckých akcí, na nichž se má EMS podílet:

1. Annual Meeting of EMS (25.-26. 9. 2001) jako součást kongresu ECAM (Budapešť, 24.-28. 9. 2001).

2. International Conference on Radar Meteorology (19. - 25. 7. 2001, Mnichov).

3. European Conference on Severe Storms (26.- 30. 8. 2002, Praha).

4. XI. Festival de la Météorologie (23. - 27. 5. 2001, Montreal).

5. 6th Education: Weather, Ocean, Climate (EWOC) Conference (7. - 11. 7. 2003, Madrid).

Řada dalších akcí je z hlediska podílu EMS v jednání. Snahou EMS bude i organizovat mezinárodní granty na řešení aktuálních otázek z meteorologie. Jak je z výše uvedeného výčtu patrné, pro Český hydrometeorologický ústav znamená přijetí za přidruženého člena EMS zejména pružnější napojení na některé zdroje informací a činností, a to i na půdě akademické a společenské. Zvláště řešení problémů týkajících se otázek prezentace údajů a akreditací může mít pro ČHMÚ i praktické dopady.

Domníváme se, že podobně jako kdysi široká mezinárodní výměna meteorologických dat nejprve telegraficky, později dálnopisy a posléze použitím Globální telekomunikační sítě SMO, byla předzvěstí propojení informačních systémů celého světa, je nyní sdružení meteorologických společností a ústavů kamínkem mozaiky, která bude jednou, doufejme, tvořit obraz nekonfliktního uspořádání společnosti.

Jan Bednář - Helena Vondráčková, MZ 2001/4, ročník 54, str. 123


 

POČASÍ ZŮSTÁVÁ, ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV SE MĚNÍ

ROZHOVOR S NÁMĚSTKEM PRO METEOROLOGII A KLIMATOLOGII ČESKÉHO HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU RNDR. MARIÁNEM WOLKEM

1. Pane náměstku, přestože letopočtová symbolika sehrává ve skutečnosti jistě významově podružnější roli, než se jí obecně přisuzuje, náš rozhovor se odehrává na prahu nového milénia. Přinese začátek nového tisíciletí pro českou meteorologii něco zcela nového nebo bude pokračovat vývoj kontinuálně? Pokud půjde o kontinuální vývoj, které trendy můžete uvést jako nejvýznamnější?

Neočekávám na začátku nového milénia výrazné změny v meteorologii a předpokládám, že vývoj bude pokračovat kontinuálně. Je nutné zdůraznit, že za posledních několik let dochází průběžně k výraznějším změnám. Zatím co v minulém století a podstatnou měrou i v tomto století se měřilo stejným způsobem (teplota, vlhkost, tlak apod.), začíná se přecházet na nové technologie měření, např. u větru ultrasonické měření apod., a co je důležité, stále ve větší míře se přechází na automatické bezobslužné měření. Tyto skutečnosti podněcují aktivity v rámci Světové meteorologické organizace (SMO) a je nutné v nejbližších letech očekávat změnu jak v kódování, tak i v systému přenosu dat. Výrazným způsobem pokročily metody měření v aerologii. Začínají se používat sodarová měření, systém WIND Profiler, a zlepšila se družicová technologie. METEOSAT druhé generace (MSG) spolu s připravovanou polární družicí v rámci programu EUMETSAT bude znamenat revoluci v měření a pozorování z kosmu. MSG po několika odkladech by měla být umístěna na oběžné dráze začátkem roku 2002. Výrazným způsobem pokročil i vývoj v letecké meteorologické přístrojové technice a též zavedení systému SADIS, čímž se dosahuje standardizace letecké meteorologické dokumentace. Zdá se mi, že ani není třeba zdůrazňovat rozvoj radiolokačních metod měření po celé Evropě a jejich využívání v operativním provozu.

2. Jak se v dané souvislosti daří Českému hydrometeorologickému ústavu jako ústřednímu ústavu státní správy pro meteorologii a klimatologii (ale i pro hydrologii, jakost vody a čistotu ovzduší) plnit svěřené úkoly, splňuje vaše představy, co se podařilo, a naopak, co se nedaří?

Mé hodnocení této otázky může být hodně subjektivní a snad by nás měl hodnotit nadřízený orgán, případně spolupracující organizace. Myslíme si, že svěřené úkoly vcelku zvládáme. Vzhledem k současné finanční politice státu jsme se zaměřili na zabezpečení pracovních podmínek (výstavba poboček, sociálních a školicích zařízení). Současně přestavujeme jednotlivé technologie zařízení, ale i softwarové výstupy (výstavba radiolokátorů, hydrologických objektů, letištních objektů). Rozumí se, že ve všech nových objektech se nacházejí nové moderní technologie. Doporučuji si prolistovat výroční zprávy ústavu, a zjistíme, že již pomalu zapomínáme, co se před pěti šesti lety udělalo a jak se ústav změnil. Z mého pohledu jsem neočekával, že v Komořanech bude pracovat RC LACE, což je obrovský úspěch spolupráce meteorologů střední Evropy, kteří se podílejí na provozu a vývoji modelu ALADIN. Naopak jsem očekával, že výraznějším způsobem postoupí automatizace všech sítí a integrace letecké a všeobecné meteorologické předpovědi.

3. Uplatňování technologického pokroku v meteorologii - např. nové přístrojové vybavení, pokračující automatizace moderních metod a systémů při zpracování dat a předpovídání počasí - zvyšuje značně finanční náklady. Do jaké míry se může ústav vyrovnat s touto skutečností v situaci, kdy rozpočet nejen nenarůstá, ale je naopak krácen?

V úseku meteorologie a klimatologie se s tímto problémem vyrovnáváme částečně zvýšenou komerční činností. Vždyť příjmy od roku 1992 vzrostly do současnosti pětkrát. Zatím se vedení ústavu daří snižování státní dotace nahrazovat z jiných zdrojů, jako např. různé granty, projekty, popř. Státní fond životního prostředí. Když sledujeme vývoj v evropských službách, zjistíme, že prakticky ve všech dochází ke snižování stavu pracovníků, omezování některých činností. A to zvláště v oblastech, které jsou duplicitní. Je nutné se připravit na to, že podobný dopad může být i na naši službu. Perspektivu mají projekty RC LACE hrazené z financí jednotlivých států, a nebo mezinárodních programů.

4. Jaké jsou dosavadní zkušenosti s působností nově utvořených integrovaných předpovědních pracovišť na ústředí v Praze-Komořanech a na pobočkách. Domníváte se, že toto uspořádání přispěje k dalšímu zkvalitnění předpovědní služby zejména na regionální úrovni?

Dle mého názoru jsou zkušenosti z tohoto řešení dobré. Zvýšila se příjmová část poboček z této činnosti, co je však podstatnější, zlepšila se komunikace mezi ústavem a regionálními organizacemi, které využívají našich služeb. Očekávám, že výrazný pokrok nastane v roce 2001-2002 zlepšením činnosti výstražné služby a upozorňování obyvatelstva na blížící se nebezpečné jevy počasí cestou regionálních médií. Osobně předpokládám, že regionální předpovědní pracoviště budou mít opodstatnění ještě minimálně 15 let. Při této otázce je též nutno zdůraznit, že v rámci našeho úseku jsou koordinovány některé odborné činnosti z regionálních pracovišť, např. operativní a režimová databáze z Ostravy, klimatické modelování z Hradce Králové apod. Zdá se, že toto rozhodnutí bylo správné.

5. Již delší dobu se připravuje sloučení synoptické a letecké meteorologické služby do Centrálního předpovědního pracoviště v Praze-Komořanech. Jaké jsou důvody k tomuto kroku a jaké očekáváte výsledky z hlediska odborného, provozního a ekonomického?

V současné době již probíhá 1. etapa přemísťování leteckých meteorologů z Ruzyně do Komořan. Důvody jsou především ekonomické. K tomuto kroku bylo nutné zabezpečit spolehlivé a kvalitní telekomunikace, což se v roce 2000 podařilo. Je všeobecný tlak na snižování nákladů na leteckou meteorologickou službu. Prostory, ve kterých se budou vykonávat činnosti spojené s meteorologickým „briefingem“, jsou nejdražší, a proto je účelné, aby byly co nejmenší. Ostatní činnosti jsou ve vzdálenějších, levnějších prostorách. V současné době technika a telekomunikace dokonce umožňují, že mohou být vzdálené několik desítek kilometrů. Je možné též očekávat, že se zlepší komunikace a odborná informovanost mezi jednotlivými odbory. A lze též předpokládat úsporu pracovních sil v podpůrných činnostech.

6. Vedle již existujících firem zabývajících se na různých úrovních „obchodováním s počasím“ (např. Meteopress, Meteogres) budou vznikat i další. Potřebné informace získají nejrůznějšími cestami ať již kompilativně nebo únikem, třeba i z ČHMÚ. Jak se na tuto situaci ČHMÚ připravuje a jaká bude politika ústavu v oblasti komerčních aktivit v nejbližších letech?

Politika ČHMÚ v oblasti komerčních aktivit se v nejbližších letech podstatněji nezmění. Bude zřejmě nutné personálně posílit malou skupinu lidí o odborníky, kteří se komerčními aktivitami zabývají. Je nutné zdůraznit, že nemůžeme očekávat výrazný nárůst příjmů, protože se v současné době pohybujeme na její horní hranici. V zahraničních meteorologických službách přicházejí k poznatku, že je důležité věnovat se rozhodujícím velkým zákazníkům. Na odstranění případných úniků dat a informací a udržení malých klientů jsou náklady podstatně vyšší, než je skutečný zisk z této činnosti. Očekávám, že vznik národních a nadnárodních privátních firem i na našem území bude pokračovat. V rámci středoevropské iniciativy máme „gentlemanskou dohodu“ a v rámci Světové meteorologické organizace se touto problematikou zabývá rezoluce 40. Tyto dokumenty částečně upravují komerční vztahy na mezinárodní úrovni. I nadále se budeme snažit únik dat a informací omezit. Je jasné, že organizace jako Meteopress a Meteogres, ale i ČTK jsou někde napojené na naše data.

7. Není tajemstvím, že většina vysokoškoláků po ukončení studia hledá možnosti dostatečného výdělku mimo meteorologické instituce. Zároveň však průměrný věk zaměstnanců některých oddělení i vedoucích pracovníků ČHMÚ napovídá, že za 5 až 10 let bude personální obsazení některých meteorologických pracovišť hodně odlišné. Jaké vidíte perspektivy spolupráce mezi Matematicko-fyzikální fakultou UK, event. Přírodovědeckou fakultou a ČHMÚ při získávání „mladé krve“?

Tato otázka obsahuje dva zásadní problémy. První z nich je skutečnost, že starší zaměstnanci se brání odchodu do důchodu při dosáhnutí důchodového věku, protože se jim výrazněji sníží životní úroveň a u mnohých pracovníků je nutno zdůraznit, že jejich celoživotní zájem byla práce v ústavu a nemají jiného koníčka pro volný čas. Myslím, že ústav by měl do budoucna vytvořit takové prostorové, technické a sociální podmínky, aby odborníci (důchodci) měli možnost docházet na ústav, věnovat se svému oboru, dělat poradce vedoucím pracovníkům, konzultanty v daných oborech a školitele odborných prací. Druhý okruh problémů souvisí s nízkým příjmem nastupujících vysokoškoláků na ústav. Matematicko-fyzikální fakulta připravuje absolventy s vysokou odbornou erudicí a není problém, aby se tito absolventi zaměstnali v jiných oborech činnosti s podstatně lepšími platovými podmínkami. V současné době se již trh pracovní síly v této oblasti naplňuje a v posledních dvou letech se nám začíná dařit získávat „mladou krev“.

8. Se vstupem ČR do EU se zásadně zvýší požadavky na schopnost zaměstnanců státní správy spolupracovat a komunikovat se svými evropskými partnery. Jak hodnotíte připravenost řídících, výzkumných a provozních pracovníků ČHMÚ na tuto skutečnost po odborné a jazykové stránce. Bude tato připravenost součástí kvalifikačních požadavků při řešení personálního rozvoje a tarifní struktury ústavu? Jaké jsou vlastně záměry ohledně doškolovacích programů pro pracovníky ČHMÚ? Počítá se s nějakou organizovanou formou nebo dáváte přednost osobnímu studijnímu rozvoji?

Hodnocení připravenosti řídících, výzkumných a provozních pracovníků ČHMÚ na vstup ČR do EÚ bych raději nechal na jiných. Je nutno však konstatovat, že náš ústav má celou řadu výzkumných pracovníků, kteří se podílejí na mezinárodních programech, grantech a projektech a jsou na mezinárodní úrovni vysoce odborně hodnoceni. Jak je všeobecně známo, v roce 2001 budeme připravovat nové zařazení pracovníků do 16 tříd, jehož součástí budou i nové popisy práce včetně kvalifikačních požadavků. ČHMÚ spolu s Karlovou univerzitou připravuje doškolovací programy, jejichž rozsah a náplň budou upřesněny v průběhu tohoto roku. Jedná se ve smyslu vysokoškolského zákona o při akreditaci ČHMÚ k univerzitě v oblasti doktorského studia, postdoktorandského studia a postgraduálu, kterému pracovně říkáme rekvalifikační postgraduál. Bude určen pracovníkům s vysokoškolským vzděláním z jiného oboru. Největší váhu přikládáme na přípravu bakalářského studia, které by absolvovali pracovníci s úplným středním vzděláním a které by bylo zaměřeno kromě teoretických základů na plnění provozních úkolů ústavu. V rámci tohoto studia bude požadována i jazyková příprava především pro pracovníky letecké meteorologické služby.

9. Český hydrometeorologický ústav jako majoritní meteorologické pracoviště vždy dbal na pěstování dobrých vztahů a spolupráce s příbuznými organizacemi a institucemi. V oblasti meteorologických služeb to byli zejména armádní meteorologové (Povětrnostní ústředí), na poli výzkumu pak Ústav fyziky atmosféry AV ČR, na úseku vzdělávání Katedra meteorologie a ochrany prostředí MFF UK, ale i Přírodovědecká fakulta UK v Praze a Přírodovědecká fakulta MU v Brně. Můžete konkretizovat, v čem spolupráce v současné době spočívá a jakými směry by se měla ubírat v příštích letech?

Jak již bylo uvedeno, ČHMÚ jako největší meteorologická organizace v zemi, plní úkoly ústředního ústavu státní správy pro pověřené obory. Kromě provozní činnosti však ČHMÚ v minulosti měl a i v současnosti má poměrně velkou výzkumnou složku, která přispívá k rozvoji vědního oboru meteorologie a klimatologie i dalších oborů. Vedení ústavu se pravidelně setkává s vedeními jednotlivých meteorologických pracovišť, kde se hodnotí spolupráce v oblasti odborné výchovy pracovníků a spolupráce v odborných činnostech. Abych byl konkrétní, ČHMÚ má databázi meteorologických údajů, kterou poskytuje jednotlivým vědeckým pracovištím, diplomantům a doktorům při zpracování jejich prací. Naši odborníci jsou externími učiteli na jednotlivých fakultách a univerzitách. Jsme zapojeni i do řešení různých grantů, hlavně s Ústavem fyziky atmosféry AV ČR a Katedrou meteorologie a ochrany prostředí MFF UK. Spolupráce s armádní hydrometeorologickou službou (Povětrnostní ústředí) je především v provozních oblastech. Máme zpracovanou studii o integraci civilní a vojenské hydrometeorologické služby. Očekávám, že uvedená spolupráce bude pokračovat i v příštích letech.

10. Československá, od roku 1993 Česká hydrometeorologická služba (ČHMS), byla jednou ze třiceti zakládajících členů Světové meteorologické organizace. O vysoké prestiži ČHMS svědčí i skutečnost, že prvním generálním tajemníkem SMO byl Gustav Swoboda, do svého útěku před fašismem občan Československa, a že ředitel ČHMÚ jako stálý zástupce ČR byl několikrát zvolen do vrcholného orgánu SMO - Výkonné rady. Je ČHMÚ jako hlavní představitel ČHMS úspěšným pokračovatelem tradic mezinárodní spolupráce? Rozvíjí se tato spolupráce dynamicky nebo jde o setrvalý stav?

Jsme si vědomi významu osoby Gustava Swobody pro SMO, a stejně tak i dalších pracovníků, kteří v orgánech SMO pracovali (Hrbek, Dřevikovský, Novotný, Dvořák a další) V posledních deseti letech se nám do orgánů SMO nepodařilo prosadit žádného našeho kandidáta. Naproti tomu spolupráce se i nadále vyvíjí, a to formou přípravy různých odborných akcí a setkání, které ČHMÚ organizuje, jakož i vysílání našich odborníků do komisí SMO. ČHMÚ poskytuje technickou pomoc rozvojovým zemím. Jedná se o pomoc především v oblasti školení pracovníků na měření a zpracování dat pomocí Dobsonova spektrofotometru. Tuto činnost vykonává specializované pracoviště v Hradci Králové, kde jsme školili odborníky z Asie, Afriky a Jižní Ameriky. Solární a ozonová observatoř v Hradci Králové je metodickým a kalibračním pracovištěm SMO - RA VI. Technickou pomoc též poskytujeme v oblasti klimatických databází. V tomto případě, kromě vyškolení odborníků, ČHMÚ poskytuje i hardwarové prostředky. Můžeme konstatovat, že náš ústav je zapojen do několika mezinárodních dvoustranných i vícestranných spoluprací (např. s Météo France a Národním meteorologickým úřadem USA). Rád uvádím, že ČHMÚ měl jako jeden z prvních postkomunistických států legalizován vztah s EUMETSATem a na tuto službu přispíval. S radostí mohu konstatovat, že vláda ČR svým usnesením z prosince minulého roku odsouhlasila vstup ČR do Evropského centra pro střednědobou předpověď (ECMWF). Bylo by možné ještě připomenout různé příhraniční odborné aktivity, aktivity našich zaměstnanců v orgánech Mezinárodní organizace civilního letectví apod. V závěru je nutno si uvědomit, že samotné SMO je ve stavu výrazné reorganizace. Původní „zakládající listina“ v současné době neodpovídá reálným podmínkám a připravuje se nová. Tím, že SMO má největší počet členů (států), její formulace a odsouhlasení potrvá řadu let. Při úvahách o novém zaměření SMO se též hovoří o podílu privátních meteorologických služeb v činnosti SMO. Všechny tyto aktivity jsou zaměřeny na zefektivnění a zlevnění této organizace.

11. Pane náměstku, vraťme se s jistou licencí k názvu naše-ho rozhovoru. Z Vašich odpovědí vyplývá, že meteorologie v ČHMÚ prošla řadou významných změn na úseku odborném, technologickém i organizačním, které by měly přispět k výraznému zefektivnění výkonnosti služby. Gordon A. McBean, generální ředitel Kanadské meteorologické služby, uvedl v článku Předpověď počasí pro 21. století [Meteorol. Zpr., 52, 1999, s. 129-133], že: „Budoucnost spočívá v integrovaném systému pozorování - optimalizované síti určené k poskytování komplexních atmosférických, hydrologických, povrchových a oceánických dat k uspokojení stále rostoucích potřeb nejrůznějších kategorií klientů. Se zvětšujícím se rozsahem předpovědí počasí budou mít národní služby v 21. století možnost stát se organizacemi, které své občany a vlády varují a informují o změnách ve spojitě se posouvajícím časovém měřítku od několika minut po několik desetiletí, např. varování před tornádem minuty předem, před zimní bouřkou a smogovými situacemi několik dní předem, před povodněmi a suchem týdny předem a změnami klimatu desetiletí předem“. Jde o vizi nebo reálný odhad vývoje? Anebo ještě jinak: jaká bude naše meteorologická služba za deset let?

Já jsem si podrobně vyslechl přednášku Gordona A. McBeana na posledním kongresu. Jeho přednáška hodně zaujala nejen mne. Souhlasím s jeho názory, že cíl a budoucnost meteorologických služeb spočívá v integrovaném systému pozorování. Služby budou poskytovat komplexní informace o atmosférických a hydrologických procesech k uspokojení stále rostoucích potřeb nejrůznějších kategorií klientů s požadavkem vzájemné provázanosti a zpětné vazby klienta se službou. Kromě základních informací pro chod některých organizací a podniků (energetika, plynárny, zemědělství apod.) bude kladen důraz na varování a informování vlády a občanů, týkající se nebezpečných jevů spojených s počasím a upozorňování na možné změny klimatu na desetiletí dopředu. Jak jsem už řekl, v podstatné části souhlasím, že je to reálný odhad vývoje. Vždyť už v současné době se „potichu“ mluví o integrované (jednotné) Evropské meteorologické službě. Získávání informací a dat distančními metodami ve větší míře smaže získávání dat národními službami. V současnosti stojí před odborníky úkol věnovat se asimilaci dat, získaných např. z radarů a družic, do modelů. Požadavek na kvalitní předpověď v časovém měřítku od několika minut až po několik let podpoří výzkum a vývoj nových prostředků na zabezpečení těchto předpovědí. Na otázku, jaká bude naše meteorologická služba za deset let, mohu říct následující: V případě, že věříme, že v roce 2030 budou zabezpečovat měření a pozorování atmosféry a hydrosféry jenom automaty, pak v roce 2010 bude náš ústav vypadat přibližně jako teď, ale „nastartuje“ proměna ústavu v oblasti pozorování, zpracování a vyhodnocování naměřených údajů. Vliv jednotlivců na rozvoj ústavu bude menší a při této příležitosti si dovolím ocitovat z přednášky Prof. Dr. Studničky ze dne 4. 7. 1880, ve které říká „Především táhla se má snaha k tomu, abych pozvolna zařídil, pokud sahaly skromné prostředky naší mizerně dotované kommisse pro vědecký výzkum Čech, co možná hustou síť dešťoměrných stanic s pozorovateli spolehlivými, což se mi v několika letech při hojných známostech osobních dosti dobře vydařilo “. Když to stručně shrnu, bude docházet k integraci, kterou můžeme nazvat nepopulárním výrazem „globalizace“. Bude na úrovni a kvalitě národních služeb, aby zabezpečily odborný vliv na tyto aktivity a alespoň částečný národní charakter služeb.

Rozhovor se uskutečnil v lednu 2001.

MZ 2001/1, ročník 54, str. 1-4


 

JAN KYSELÝ ZÍSKAL CENU MINISTRA ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR každoročně uděluje cenu Talent roku mladým pracovníkům do 26 let, kte­ří dosáhli významných vědeckých výsledků.

Ve čtvrtek 22. června 2000 převzal z rukou ministra Eduarda Zemana cenu Talent 99 Mgr. Jan Kyselý, postgradu­ální student Katedry meteorologie a ochrany prostředí MFF UK a zaměstnanec Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Spolu s ním tuto cenu získalo sedm dalších mladých vědeckých pra­covníků, dále pak ministr udělil několik čestných uznání. Převážná většina oceněných pracuje v oblasti přírodních věd. Jan Kyselý získal cenu za soubor čtyř prací zabývajících se problematikou horkých vln. Dvě z nich byly otištěny v Me­teorologických zprávách, jedna vyšla v časopise Studia geophysica et geodaetica a jedna v prestižním časopise Climatic Change. Všechny čtyři studie vycházejí z diplomové práce Mgr. Kyselého a jeho připravované doktorské práce, jež ved­la a vede doc. Jaroslava Kalvová.

Oceněný soubor prací se zabývá zejména výskytem hor­kých vln v České republice, jejich vazbou k atmosférické cir­kulaci a validaci jejich charakteristik v modelech všeobecné cirkulace atmosféry. O udělení ceny Mgr. Kyselému rozhod­la mimo jiné i skutečnost, že se jedná o první komplexní ana­lýzu horkých vln na území ČR na základě jednoznačného objektivního kritéria a o vůbec první analýzu (i v celosvěto­vém měřítku) horkých vln ve výstupech z cirkulačních mode­lů a první výzkum jejich změn způsobených zesílením skle­níkového efektu. Celkem příznačně proběhlo udílení cen v den, kdy vyvrcholila vlna červnových veder.

Za všechny spolupracovníky přeji Mgr. Kyselému hodně chuti do další práce a mnoho úspěchů v jeho právě úspěšně začínající vědecké kariéře.

Radan Huth, MZ 2000/4, ročník 53, str. 123


 

K 80. VÝROČÍ ČESKOSLOVENSKÉ HYDROMETEOROLOGICKÉ SLUŽBY

Na závěr minulého roku připadlo významné výročí česko­slovenské hydrometeorologické služby, které jsme si připomněli v Meteorologických zprávách několika bilančními a vý­hledovými články (MZ, 42,1999, č. 6). K tomuto výročí uspořá­dal Český hydrometeorologický ústav 18. listopadu 1999 slav­nostní shromáždění, na kterém byla vzpomenuta historie, při­pomenuta současnost a naznačeny i cesty budoucího rozvoje.

Při této příležitosti byli vedením ústavu za přítomnosti významných hostů oceněni zasloužilí pracovníci ústavu a spo­lupracujících organizací plaketami. Na shromáždění pronesl projev i profesor RNDr. Jan Bednář, CSc, vedoucí Katedry meteorologie a ochrany prostředí Matematicko-fyzikální fakul­ty UK, ve kterém ozvláštnil meteorologii jako integrující obor zasahující do mnoha oblastí života člověka a společnosti.

Jsme přesvědčeni, že myšlenky profesora Bednáře zau­jmou širokou obec čtenářů Meteorologických zpráv a budou podnětné pro meteorologii v obecném slova smyslu. Projev profesora Bednáře proto otiskujeme v plném znění.

Redakce

Svůj krátký pozdravný proslov k 80. jubileu Meteorolo­gických ústavů na území někdejšího Československa bych chtěl založit na chvále pronesené vůči samotné meteorologii. Tento možno říci chvalozpěv se pokusím opřít o pět sloupů.

Sloup první

Meteorologie obdivuhodným způsobem syntetizuje a har­monizuje dědictví prakticky celé klasické fyziky, neboť orga­nicky v sobě zahrnuje a tvořivě aplikuje mechaniku, hydro­dynamiku, termodynamiku, fyziku záření, molekulární fyzi­ku, optiku, akustiku, elektřinu a magnetismus, má tradiční vazby k astronomii atd. Podivuhodně tak reprezentuje onen vzestupný oblouk postupně se rozvíjejícího lidského poznání od řeckých filozofů ke Galileimu, Newtonovi a dále až po 20. století.

Sloup druhý

Prestiží snad každé vědní disciplíny je schopnost prognó­zy. Ať již jde o předpověď výsledků experimentů na základě předběžných hypotéz, časový vývoj materiálních objektů či společenského dění. A právě zde jde meteorologie ze své vůle nepředstavitelně daleko. Zatímco v jiných vědních oborech se mnohdy považuje za velký úspěch pouze řádová shoda kvan­titativně vyjádřené prognózy se skutečností, jež je dostupná

Jan Bednář (The Faculty of Mathematics and Physics, Charles' University, Prague)

pouze zasvěceným odborníkům v uzavřené laboratoři, meteo­rologie se sama vystavuje riziku veřejné kritiky, kdy kritéri­em pro hodnocení úspěšnosti prognózy je někdy doslova to, zda určitému občanu spadne na nos dešťová kapka.

Sloup třetí

Rozvoj vědy má dva hlavní hybatele. Prvním je přirozená touha lidského rozumu po poznání jako takovém, druhým možnosti praktických aplikací usnadňujících a obohacujících život člověka. V dějinách vědy lze nalézt mnohá svědectví o tom, že tito dva hybatelé mezi sebou vytvářejí někdy plod­ná, jindy však i disharmonická napětí. Těžko však nalezneme další vědní obor, kde jsou, a to, nebojím se říci, že ze samé podstaty věci, v tak vyváženém poměru jako v meteorologii.

Sloup čtvrtý

Na půdě meteorologie vzniklo na počátku druhé poloviny 20. století něco, co se posléze vyvinulo v teorii nelineárních dynamických systémů či teorii tzv. deterministického chaosu. Právě v meteorologii tak klasická fyzika do jisté míry překo­nává sama sebe, když pootevírá směrem k nové kvalitě svůj dosud snad příliš těsný striktně deterministický rámec.

Sloup pátý

Z hlediska řadového občana v současné, optimismem nepříliš oplývající době, je to asi sloup nejdůležitější.

Meteorologie nám pozvedá hlavu i zrak k obloze. K té obloze, na níž je více než polovina krásy světa. Polovina, jak kdysi říkal prof. Hanzlík, je v oblacích, ale na nebi máme i mnohé další krásy v podobě řady optických jevů či prostých tónů modře oblohy. Ale meteorologie nám současně naléha­vě připomíná, že vždy nutno počítat s tím, že naše nohy nemo­hou spočinout jinde než na zemi, tzn. často i v prachu cest nebo blátě. Žádný meteorolog přece nemůže zapomenout, že zemský povrch tvoří neopomenutelnou přirozenou okrajovou podmínku pro všechny atmosférické děje.

Potom, co jsem přednesl tuto chválu na meteorologii, vraťme se na okamžik k Českému hydrometeorologickému ústavu. Jistě nesnížím význam institucí vychovávajících např. vysokoškolské studenty meteorologie či zabývajících se výzkumnými úkoly ve fyzice atmosféry, zdůrazníme-li jeho dvojjedinou, neodmyslitelnou a nezastupitelnou roli: integro­vat jednotlivé části a složky meteorologie vzájemně v harmo­nický celek a současně integrovat meteorologii nejen k dalším vědním disciplínám, ale doslova do celé společnosti.

Jan Bednář, MZ 2000/1, ročník 53, str. 1-3


 

Slavnostní zahájení provozu superpočítače

Za přítomnosti představitelů Ministerstva životního pro­středí, Českého hydrometeorologického ústavu, Akademie věd ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, armá­dy, tisku i dalších hostů, byl 28. ledna 1999 slavnostně zahá­jen provoz superpočítače NEC SX-4, pracujícího dosud ve zku­šebním provozu v ČHMÚ v Praze-Komořanech. Se svými čtyř­mi gigabity operační paměti je v současné době nejvýkonnějším počítačem v Česku. I když čtenáři Meteorologických zpráv již byli o aktivitách spojených s pořízením tohoto superpočíta­če informováni, zrekapitulujeme alespoň základní ozřejmující fakta.

Potřeba získat dostatečně výkonný superpočítač pro para­lelní a vektorové počítání se v Česku objevila počátkem 90. let, a to jak v meteorologické službě (ČHMÚ), tak i v akademické vědecké komunitě (Ústav termomechaniky AV ČR, Fyzikální ústav AV ČR, vysoké školy apod.). Kdysi špičkový počítač Cray Y-MP-L, který byl instalován ve Fyzikálním ústavu AV ČR, svým výkonem již nestačil uspokojovat potřeby vědecké a výzkumné sféry. Nové možnosti vědecké spolupráce po r. 1989 urychlily nutnost zásadního řešení tohoto problému.

V první polovině 90. let vyvinuli čeští meteorologové spo­lečně s Francií a některými zeměmi střední Evropy lokální model numerického modelování počasí známý pod zkratkou ALADIN. Počítání numerického modelu má specifické nároky - vyžaduje dvakrát denně ca kolem jedné hodiny plnou kapaci­tu výkonného vektorově-paralelního počítače, aby byl model spočten dostatečně rychle a mohl být využit aktuálně pro před­pověď počasí a další aplikace. Pro zbývající část denní kapacity je superpočítač prakticky volný pro výzkum a vývoj.

Myšlenka společného počítání modelu na superpočítači pro střední Evropu vznikla již v roce 1990. Avšak teprve v roce 1994 založily země střední Evropy (Česko, Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko, Maďarsko, Rakousko) společný pro­jekt vybudování středoevropského centra pro numerické modelování v omezeném prostoru (LACE) předpokládající získání odpovídající počítačové kapacity. Po mimořádném úsilí (zajištění finančních prostředků) podařilo se ČHMÚ na základě tendru vybrat vektorově paralelní superpočítač SX-4 od japonské firmy NEC, který byl v ústavu instalován. I když výrazným faktorem při rozhodování o pořízení superpočítače byla nutnost zlepšení meteorologické předpovědi, počítalo se od počátku se širším multidisciplinárním využitím.

Pro meteorologické účely je kapacita superpočítače vyu­žívána zhruba z jedné poloviny a na tyto provozní náklady při­spívají členské země sdružené v projektu LACE. V ČHMÚ se dvakrát denně počítá model ALADIN pro oblast střední Evropy ze vstupních dat z globálního modelu ARPEGE. Pro­dukty modelu jsou pak přes Vídeň pravidelně distribuovány do všech členských států LACE. Superpočítač slouží i pro výchovu nové generace meteorologů.

ČHMÚ nabídl volnou kapacitu superpočítače české vědecké komunitě. Partnerem se stal Ústav termomechaniky AV ČR, který získal potřebné prostředky na provoz 50% kapacity z programu „Rozvoj informační infrastruktury pro výzkum a vývoj - INFRA 2" od Ministerstva školství, mlá­deže a tělovýchovy.

Na projektu se podílejí i pracovníci Fyzikálního ústavu AV ČR a předpokládá se další využití ze strany vědeckých pracovníků AV, vysokých škol i studentů.

Pro řízení a organizaci práce (programové vybavení, roz­dělení výpočetních kapacit apod.) byla zřízena správní rada projektu. Vzniklo virtuální výpočetní středisko Meteor, které organizuje výpočty na počítači, a pro zpřístupnění veškeré dokumentace byl vytvořen internetovský server. Na superpo­čítači lze počítat i na dálku s využíváním počítačových sítí -připravuje se i připojení k vysoce výkonné síti PASNET.

Zdeněk Horký, MZ 1999/1, ročník 52, str. 16


 

ZASEDÁNÍ EUMETSATU V PRAZE

Na pozvání ředitele Českého hydrometeorologického ústavu uspořádal EUMETSAT v Praze ve dnech 26. a 27. března 1998 2. fórum ředitelů meteorologických služeb států střední a východní Evropy.

EUMETSAT je mezinárodní organizace, která zřizuje a udržuje operativní meteorologické družice pro 17 západoevropských států. Ze sídla své organizace v Darmstadtu provozuje EUMETSAT své družice Meteosat.

Kontrolní středisko v Darmstadtu je součástí pozemního systému, který zahrnuje základní pozemní stanici ve Fucinu v Itálii a dále stanice v Bracknelu (Velká Británie), Toulouse a Římě. Snímky a data z Meteosatu jsou významným příspěvkem k předpovídání nebezpečných jevů v Evropě a okolních kontinentech.

Programy geostacionárních družic EUMETSAT budou pokračovat v současné podobě nejméně do roku 2003 a systém druhé generace na období do roku 2012 je ve vývoji. Probíhají také práce na novém polárním družicovém systému - první vypuštění se plánuje na začátek nového tisíciletí.

Zasedání v Praze se zúčastnilo 11 zemí: Albánie, Bosny a Hercegoviny, České republiky, Chorvatska, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Polska, Rumunska, Slovenska a Slovinska. Za přítomnosti ředitele EUMETSATu Dr. Tillmana Mohra byli účastníci seznámeni s politikou a službami EUMETSATu včetně možností odpovídajícího proškolení. Podle rozhodnutí rady EUMETSATu z minulého roku mají zúčastněné země možnost uzavřít s organizací státní dohodu, která zajistí stejná práva a povinnosti pro přístup a využívání produkovaných dat a služeb jako řádným členům, ale s finančním příspěvkem ve výši 50 % plného členského příspěvku. Dohoda by umožnila získat později plné členství v organizaci.

Představitelé EUMETSATu v diskusi zodpověděli řadu dotazů týkajících se možných technických a odborných problémů vzniklých v procesů připojení k organizaci. Postoj zástupců meteorologických služeb zúčastněných zemí byl vesměs pozitivní, a proto lze očekávat i brzké stvrzení spolupráce na formální úrovni.

Všichni zúčastnění vyjádřili spokojenost jak s odborným průběhem, tak i s organizačním a společenským zabezpečením zasedání v Praze.

Zdeněk Horký, MZ 1998/3, ročník 51, str. 91


 

www.chmi.cz

V polovině roku 1997 byly zprovozněny webové stránky Českého hydrometeorologického ústavu

Radim Tolasz, ústní sdělení, 25.1.2017


 

Katastrofální povodeň v České republice v červenci 1997

Červencová povodeň v roce 1997 byla výjimečnou událostí, která v českých zemích nebyla v tomto století zaznamenána. Dokumentují to i obrovské materiální škody odhadované na šedesát miliard korun a 50 lidských obětí. Proto je velmi důležité vysvětlení vzniku této povodně nejen z pohledu hydrologů, ale i na základě meteorologických a klimatologických znalostí. Povodeň ve svých mnohostranných důsledcích zasáhla nejen obyvatelstvo v postižených oblastech, ale také důkladně prověřila systém protipovodňové ochrany ČR a odhalila některé jeho nedostatky, zejména v součinnosti organizací a institucí z různých resortů.

Je třeba co nejdůkladněji posoudit všechny příčiny, které k červencové povodni vedly, a proto inicioval Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) spolu s redakční radou vydání tematického čísla časopisu Meteorologické Zprávy, které poměrně rychle, a přitom v dostatečné šíři, problematiku červencové povodně 1997 obsáhne.

Obsah povodňového čísla MZ ve formátu pdf naleznete v záložce Počasí v Česku

Ivan Obrusník, úvodní text tematického čísla MZ k povodni v červenci 1997, MZ 1997/6, ročník 50


 

Stoleté výročí pozorování na Lysé hoře

K připomenutí zahájení pravidelných meteorologických pozorování před sto lety, dne 15. července 1897, byl na Lysé hoře (1 323 m n. m.) v Beskydech uspořádán ve dnech 28. až 29. května 1997 krátký odborný seminář s exkurzí na meteorologickou stanici. Oslavy významného výročí této dlouhé řady horského meteorologického pozorování (bohužel i s několika přerušeními) byly ukončeny přátelským posezením účastníků, ke kterým patřili zástupci vedení ČHMÚ, SHMÚ, podniku Povodí Odry, pobočky ČHMÚ Ostrava, starostka obce Krásná, vedoucí stanic severomoravského kraje a pozvaní bývalí pracovníci MS Lysá hora.

Odborný seminář zahájil náměstek ředitele pro meteorologii a klimatologii ČHMÚ RNDr. Marián Wolek. Po přivítacím úvodním projevu pak ředitel ČHMÚ Ing. Ivan Obrusník, DrSc. předal třem bývalým dlouholetým pracovníkům stanice Ladislavu Hrtoňovi, Vladimíru Ondruchovi st. A Dušanu Rodovskému vyznamenání „Vzorný pozorovatel“ a zároveň poděkování za obětavou práci pro ústav s přáním zdraví a pohody na zaslouženém odpočinku.

Na semináři odeznělo celkem pět hlavních referátů, které se zabývaly vesměs historií vzniku a vývoje pozorování a prezentací výsledků zpracování klimatografických charakteristik Lysé hory a nejbližšího okolí. Účastníci semináře měli také možnost sledovat množství zajímavých charakteristik, grafů a čísel ve sborníku referátů "100 let meteorologických pozorování na Lysé hoře“, který ČHMÚ vydal k této slavnostní příležitosti.

Jan Strachota, MZ 1997/3, ročník 50, str. 87


 

Padesát let Meteorologických Zpráv

Na obálce tohoto čísla Meteorologických Zpráv se u ročníku objevuje číslice 50. Toto výročí nám připomíná, že časopis Meteorologické Zprávy byl založen v roce 1947 s cílem zajistit pravidelné publikační možnosti pro progresivně se rozvíjející obor meteorologie. Jako každý úzce zaměřený časopis, byť s významným praktickým posláním, prodělaly Meteorologické Zprávy řadu proměn, způsobených jak technickými a kapacitními problémy, tak i dynamickým rozvojem oboru. Obsah časopisu i způsob zpracování se výrazně měnily, články popularizační a informativní byly postupně nahrazovány syntetickými příspěvky postihujícími nové oblasti oboru (např. radiolokační a družicová meteorologie apod.). Vývoj v tomto směru nejlépe dokumentují dvě bibliografie časopisu z roku 1979 a 1992, které podávají úplný přehled všech publikovaných článků až do roku 1990.

Meteorologické Zprávy byly od svého zrodu časopisem českých a slovenských meteorologů, i když vydavatelem zůstával pouze Český hydrometeorologický ústav. Od roku 1993 se stal spoluvydavatelem i Slovenský hydrometeorologický ústav, který se také podílel nejen na organizačním zajišťování časopisu, ale i na ekonomických nákladech.

Změny politických i ekonomických poměrů v posledních letech měly vliv i na vydávání časopisu. Proto bude od letošního roku po vzájemné dohodě jediným vydavatelem opět Český hydrometeorologický ústav s tím, že časopis zůstane přístupný i pro slovenské autory a jejich články budou publikovány ve slovenském jazyce. Vybrané kvalitní články je možné také publikovat v angličtině. Slovenský hydrometeorologický ústav bude mít i nadále zastoupení v redakční radě.

Padesát let vydávání Meteorologických Zpráv je významným jubileem. Proto si všichni přejeme, aby vydávání časopisu pokračovalo i nadále a to nejen po stránce technického zlepšování jednotlivých čísel, ale především v odborné náplni.

Přeji všem čtenářům Meteorologických Zpráv hodně výborných článků a zároveň doufám, že autoři na náš časopis nebudou zapomínat s kvalitními a zajímavými příspěvky.

Ivan Obrusník, MZ 1997/1, ročník 50, str. 1


 

ZASEDANÍ RC LACE V PRAZE

Ve dnech 5. a 6. února 1996 se v Praze konalo 4. zasedá­ní rady RC LACE (Regional Centre for Limited Area Mo­delling for Central Europe - Regionální centrum pro modelo­vání na omezené oblasti pro střední Evropu).

Zasedání se zúčastnili zástupci všech členských zemí RC LACE (Česká republika. Chorvatsko, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko a Rakousko) a pozvaní pozorovatelé, což byli zástupci francouzské meteorologické služby (Météo-France) jako partnera RC LACE pro numerické modelování, a zástup­ci poradních výborů RC LACE (vědeckého, technického a finančního).

Jednání vedl současný prezident Rady, Ing. Štefan Škulec, CSc., ředitel Slovenského hydrometeorologického ústavu v Bratislavě. V programu bylo projednání celkem šestnácti bodů.

Po poměrně obsáhlé diskuzi byla přijata změna statutu RC LACE tak, aby ustavení centra mělo právní platnost, i když účastnickými zeměmi nebyla dosud složena částka přesahují­cí 80 % plánovaného rozpočtu, jak požadovalo původní zně­ní statutu.

Dalším významným a široce diskutovaným problémem bylo podání návrhu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) na umístění RC LACE v Praze; původně se předpo­kládalo, že RC LACE bude umístěno ve Vídni. Vzhledem k tomu, že ZAMG (Zentral Anstalt für Meteorologie und Geodynamik) nezískal finanční podporu rakouské vlády, aby mohl zajistit vybavení výpočetního centra dostatečně výkon­ným počítačem tak, jak se požaduje po hostující zemi, není umístění RC LACE ve Vídni reálné. Pro nejbližší období bylo dohodnuto, že pro účely RC LACE budou výpočty modelu ALADIN pro oblast vyhovující zemím střední Evropy prová­děny v Météo-France v Toulouse. Toto řešení však nemůže být definitivní.

ČHMÚ podal návrh na zřízení výpočetního centra v Praze (dostatečně výkonný počítač by byl sdílen s Akademií věd České republiky) a umístění pracoviště RC LACE v Praze-Komořanech. Tento návrh byl většinou členských zemí příz­nivě přijat s tím, že souhlas vlád lze získat teprve po oficiální nabídce ČHMÚ (resp. ČR). Bylo dohodnuto, že tato nabídka bude rozeslána členským zemím do dvou týdnů a odpověď na ni obdrží ČHMÚ do 19. března 1996.

V průběhu jednání byly dále projednány zprávy poradních výborů (vědeckého, technického a finančního).

Vědecká spolupráce bude probíhat na základě dlouhodo­bých dohod a nového grantu francouzské vlády pro podporu postgraduálního studia PhD. Další zasedání výboru pro vědu se bude konat v Budapešti 14. března 1996.

Zpráva technického poradního výboru nedala zcela jasné návrhy týkající se komunikací, archivačního centra a spojení Toulouse - centrum - členské státy právě vzhledem k výše zmíněným nejasnostem s umístěním centra. Météo-France podala návrh, aby další zasedání tohoto výboru probíhalo sou­běžně se zasedáním výboru pro vědu.

Ve zprávě finančního výboru byl uveden přehled příspěv­ků zaplacených k 31. 1.1996 členskými zeměmi. Celková dis­ponibilní šumaje 2 308 170,37 ATS. Příští zasedání výboru se uskuteční 29. března 1996 ve Vídni.

Vedoucím projektu (project manager) byl zvolen Miroslav Ondráš ze Slovenského hydrometeorologického ústavu v Bra­tislavě. Bude hlavním placeným výkonným úředníkem RC LACE do té doby, než bude ustaven ředitel RC LACE.

Miroslav Ondráš byl požádán, aby z titulu své funkce uspořádal pracovní setkání o využití výsledků modelu ALADIN/LACE v předpovědní praxi koncem června v Bratislavě.

Slovinská služba nabídla uspořádání pracovního setkání o využití verze modelu ALADIN/LACE pro pracovní stanici koncem května v Lublani.

Helena Vondráčková, MZ 1996/2, ročník 49, str. 64


 

AD: ROZHOVOR S VEDOUCÍM ODDĚLENÍ NUMERICKÝCH PŘEDPOVĚDÍ FRANCOUZSKÉ METEOROLOGICKÉ SLUŽBY - J.-F. GELEYNEM

Ve třetím čísle Meteorologických zpráv 48. ročníku (1995) byl zveřejněn rozhovor s vedoucím oddělení numeric­kých předpovědí počasí francouzské meteorologické služby J.-F. Geleynem. Autor odpovědí na otázky formulované M. Škodou z ČHMÚ se v něm několikrát kriticky vyjadřuje k postoji ČHMÚ vůči projektu ALADIN, přičemž z formula­cí jednoznačně nevyplývá, kdo konkrétně je předmětem kriti­ky. Je však nasnadě, že se problematika bezprostředně týká pracoviště předpovědi počasí v ČHMÚ Praze-Komořanech, a proto bych se chtěl ke kritice vyjádřit.

Nejprve si připomeňme hlavní kritické připomínky. Cituji:

.. pro mnohé vedlejší problémy lidé v ČHM Ú skutečně nejsou strženi pokrokem v projektu ALADIN." „Neváhám říci, že mezi meteorologickými službami v rámci LACE je ČHMÚ zároveň tou institucí, která nejvíce přispěla k projektu ALA­DIN, i tou, která z něj patrně bude mít méně užitku ve smyslu budoucího rutinního využití... Mám pochopení pro individuál­ní pozici každého jednotlivého prognostika, váhajícího změnit své zvyklosti přechodem z jednoho typu produktů na jiný. Avšak jestliže tyto individuální zájmy pracující kolektivně proti zájmu meteorologické služby tím, že spoléhají na 'betonově jisté' názory, jež jsou zcela v rozporu s tím, co se stalo v posledních letech, potom nevím, jak mám situaci kvalifikovat!" „Pokládám dokonce za neuvěřitelné, že někteří lidé si součas­ně mohou stěžovat, že část potenciálu ČHMÚ pomáhá pokro­ku Météo-France. a zároveň dělat vše, co-je v jejich silách, aby ČHMÚ zabránili profitovat z přesně téhož pokroku." „..jakou mají všechny tyto snahy cenu, jestliže v ČHMÚ neexistuje kolektivní vůle přijmout model ALADIN za vlastní. "

Z citací je zřejmé, že kritika pana J.-F. Geleyna je alespoň do určité míry zaměřena do řad meteorologů-prognostiků. V tomto směru však kritika zřejmě vychází z nepravdivých informací. Jsem přesvědčen, že na zmíněném meteorologic­kém pracovišti není meteorolog, který by dělal vše, co je v jeho silách, aby ČHMÚ zabránil profitovat z pokroku spo­jeného s projektem ALADIN. Pokud někdo takový existuje, pak na jiném pracovišti. Rovněž pokládám za absurdní, aby někdo z meteorologů prosazoval osobní zájem, stavící se pro­ti zájmu meteorologické služby, tím, že by např. lpěl na mate­riálech z jiného zdroje a kategoricky odmítal využít produkty modelu ALADIN - to by nedávalo smysl.

Základní pracovní zaměření pracoviště meteorologické prognózy v Komořanech musí vycházet a také vychází z jeho poslání: poskytovat meteorologické informace, zejména předpovědi počasí, všem uživatelům lak, aby přinášely opti­mální užitek. Informace musejí být podle možností, které dává současný stupeň vývoje meteorologie, přesné, podané srozumitelné, „šité na míru" s ohledem na potřeby uživatelů. Současně však musejí být seriózní; nevyplatilo by se předstí­rat, že je možno předpovědět něco, co v současné době ještě nelze. Pro kvalitní předpovědi využívá meteorologická služ­ba všech informací, které jsou k dispozici, a mezi nejdůležitější patří ovšem produkty modelů s hustou sítí bodů určené pro krátkodobou předpověď, mezi něž patří i ALADIN. Neméně důležité jsou pochopitelně produkty modelů slouží­cí střednědobé předpovědi.

Vedle ALADINu jsou v naší službě využívány i další dva modely s hustou sítí bodů, a sice model německé služby v Offenbachu a britské služby v Bracknellu. Každý meteoro­log brzy pozná, že pro předpověď počasí neexistuje nic „beto­nově jistého", ani produkty modelů. Je logické, a zkušenost to potvrzuje, že se vyplatí pro předpovědi brát v úvahu a kritic­ky posuzovat všechny dostupné podklady. (To platí nepo­chybně obecně pro jakékoliv rozhodování. Vždyť kdo by se bránil všem dostupným informacím např. při důležitém osob­ním rozhodování?) Omezit se pouze na některé podklady či informace pokládám za přístup sice pohodlnější, někdy i ali­bistický, konec konců však méně zodpovědný a účinný.

Jaký je tedy vztah komořanských meteorologů pracují­cích na prognóze k modelu ALADIN? Produkty tohoto mode­lu přijímáme jako další důležitý podklad pro předpovědi počasí. Oceňujeme práci, která byla vložena do jeho vývoje. Jeho produkty pokládáme za přibližně stejně kvalitní jako produkty modelů německého a britského. To ostatně potvrzu­je i jednoduché hodnocení předpovědi těchto tří modelů, kte­ré jsme provozně začali provádět v červnu. V tomto měsíci byly rozdíly v kvalitě těchto modelů velmi malé, jako nejlepší se v červnu ukázal model britský, pak německý a ALADIN. Přes veškeré úspěchy těchto modelů však žádný z nich proza­tím není schopen být dostatečně spolehlivým podkladem pro podrobnější regionalizaci předpovědi na Území ČR. zejména pokud se týče srážek. Jsme si vědomi výhody modelu ALA­DIN, která spočívá v tom, že můžeme uplatňovat zpětnou vaz­bu. To ovšem neznamená, že se budeme orientovat pouze na něj, podle našeho názoru by to nepřispělo ke zkvalitnění naší práce.

Nevidím důvod k obavám, proč by česká meteorologická služba měla mít méně užitku z modelu ALADIN než služby jiné, sdružené v LACE, a myslím, že by návštěva pana J.-F. Geleyna v naší službě jeho obavy rozptýlila.

Jan Pavlík, MZ 1995/5, ročník 48, str. 149


 

ROZHOVOR S VEDOUCÍM ODDĚLENÍ NUMERICKÝCH PŘEDPOVĚDÍ POČASÍ FRANCOUZSKÉ METEOROLOGICKÉ SLUŽBY J.-F. GELEYNEM

1. Nejprve mi dovolte, abych Vám poděkoval za příklad­nou péči a zájem o naše pracovníky působící ve Francouzské meteorologické službě v Toulouse. Po ro­ce 1989 se naskytla možnost spolupráce se západoev­ropskými meteorologickými službami. Naše synoptická služba byla a do jisté míry stále ještě je orientová­na na Offenbach. Očekával jsem tudíž zájem ze strany Německé meteorologické služby. Prof. Reiser přislíbil návštěvu našeho ústavu, ale později ji odvolal v dů­sledku sjednocování služeb s bývalou NDR. Ředitel Francouzské meteorologické služby naopak přijel okamžitě do Prahy (i do dalších služeb) a navrhl roz­sáhlý program spolupráce včetně spolupráce na pro­jektu ARPEGE-ALADIN. Předcházela této cestě něja­ká příprava, vytypovaní možných oblastí spolupráce, nebo šlo o spontánní projev zájmu o postkomunistické meteorologické služby?

Pro případ, že by snad někteří čtenáři nebyli zcela sezná­meni s kontextem tohoto interview, dovolte, abych upřesnil, co to je projekt ARPEGE-ALADIN, známější též jako ALA­DIN. Od poloviny roku 1991 několik národních meteorolo­gických služeb zemí střední a východní Evropy se společně s francouzskou meteorologickou službou Météo-France zúčastnilo na vývoji, ověřování a údržbě numerického před-povědního modelu počasí na omezené oblasti (Numerical Weather Prediction - NWP). Tento model je těsně spjat se systémem ARPEGE/IFS, který byl společně vyvinut Evrop­ským centrem pro střednědobé předpovědi počasí (European Centre for Medium Range Weather Forecasts - ECMWF) a Météo-France, v tomto případě pro globální aplikace. Od 31.5.94 je ALADIN provozován kvazioperativně na hlavním počítači Météo-France pro partnery ze střední a východní Evropy. Některé produkty jsou v současné době rozšiřovány pomocí satelitního přenosu (RETIM), přičemž přechod na Internet je na dobré cestě. Existují velmi pokročilé plány v rámci akce Regionálního centra pro modelování na omeze­né oblasti ve střední Evropě (Regional Centre for Limited Area modeling for Central Europe - RC LACE) provozovat ALADIN častěji, dříve, možná lépe a určitě s větší flexibili­tou pro Rakousko, Českou republiku, Chorvatsko, Maďarsko, Slovensko a Slovinsko. Počítač by v tomto případě byl umís­těn ve Vídni, přičemž by počáteční a boční okrajové podmín­ky byly předávány v reálném čase z Toulouse do Vídně, což by umožnilo paralelní provoz ALADIN + ARPEGE. Pro úpl­nost: partneři Météo-France v projektu ALADIN, kteří se neúčastní projektu LACE, jsou Bulharsko, Maroko, Polsko a Rumunsko. Abychom vám poskytli představu o výsledcích společného úsilí: koncem března 1995 zúčastněných 11 part­nerů dodalo v průměru 10 osob, které na projektu pracovaly po dobu 44 měsíců, přičemž český podíl činil 64 měsíců ze 440, což je ze strany Českého hydrometeorologického ústavu příspěvek rozhodně nezanedbatelný. Slovenský příspěvek dosáhl jen 10 měsíců, což je důsledkem toho, že Dr. Škulec, poté co nastoupil do funkce, musel zvrátit předchozí rozhod­nutí projektu se neúčastnit. V nedávném interview poskytnu­tém též pro Meteorologické zprávy prof. P. Steinhauser, ředi­tel Rakouské meteorologické služby, sdělil, že akce LACE zvolila pro své budoucí operační aktivity „francouzský model ALADIN", dodaný Météo-France. Ve vší úctě, a aniž bych jakýmkoliv způsobem snižoval rozhodující význam projektu LACE, musím mu bohužel odporovat ve dvou bodech: zapr­vé, ALADIN není model francouzský a nebude ani rakous­kým, až se LACE dostane do operačního stavu, není to ani model český nebo slovenský ani nikoho jiného, je to prostě intelektuální vlastnictví všech lidí a služeb, majících podíl na jeho vzniku. Zadruhé, věřím, že spíše úspěch modelu ALA­DIN dal šanci konceptu LACE, než že LACE si vybrala model ALADIN, neboť ve světě je vlastnictví hardwaru jako znám­ka vlivu stále více nahrazováno pochopením a ovládáním vel­mi komplikovaného softwaru. Jako poslední poznámku bych chtěl podotknout, že dosažení kvazioperativního stavu po méně než třech letech velmi tvrdé práce se jeví jako výkon, který si zasluhuje respekt ve světě numerické předpovědi počasí.

Nyní se vraťme k vaší původní otázce: vznikla tato impo­zantní akce jednoduše ze spontánního projevu zájmu o post­komunistické meteorologické služby ze strany Météo-France, a proč nevznikla ze strany Německé meteorologické služby (Deutscher Wetterdienst - DWD)? To je velmi zajímavá otáz­ka; v posledních čtyřech letech jsem o tomto námětu velmi přemýšlel a myslím, že o něm mohu mluvit otevřeně: roz­hodnutí nabídnout spolupráci bylo spontánní, nebylo však pošetilé, neboť zde byly velice dobré podmínky a za součas­né situace tato spolupráce nemohla být DWD navržena ani pod její koordinací realizována.

O návrhu, týkajícím se modelu ALADIN, který jsme uči­nili meteorologickým službám střední a východní Evropy, bylo rozhodnuto 16. 10. 1990, když pan Lebeau (ředitel Mé­téo-France) a já jsme si náhle uvědomili, že došlo k časové shodě tří okolností: odhodlání Météo-France zvýšit své ambi­ce na poli numerické předpovědi počasí a z toho plynoucí potřeba sdílet je s partnery, aby vůbec byla nějaká naděje je zkonkretizovat (v oné době se rodila také naše dohoda s HIR-LAM)*); vědecká příležitost pro model na omezené oblasti, který stále chyběl ve „skládačce ARPEGE/IFS"; skutečnost, že - jak říkáte - postkomunistické meteorologické služby očekávaly nějakou nabídku spolupráce. V tomto smyslu bylo toto rozhodnutí zcela spontánní, avšak přesto logické.

Kromě této příznivé časové shody, jaké byly ony příznivé podmínky, o nichž jsem se právě zmínil? Pokud jde o Météo-France, zkušenost se společnou vývojovou prací, kterou jsme získávali při práci s ECMWF na ARPEGE/IFS, nás seznámi­la jak s výhodami, tak s nebezpečími takovýchto akcí. Poté, co jsme byli svědky toho, jak ECMWF hrálo vůči nám roli „stabilnějšího partnera" a vědouce, že toto může vést k pře­mrštěné výběrovosti, byli jsme připraveni stát se „stabilním partnerem" projektu ALADIN, avšak s mnohem větším pochopením pro situaci našich menších partnerů. Pokud jde o vaše služby, příležitost poskytnutá událostmi roku 1989 spo­čívala v tom, že jste nebyli v přehnané míře vázáni historic­kými omezeními, pokud jde o volbu numerického předpoví­dání počasí. Pak oprávněná touha vašich mladých vědců sko­čit (i když poněkud nepřipraveni) do originálního dobro­družství, vycházejíce přitom z nulového stavu, nemohla být zamítána ve jménu něčeho již existujícího. Je to pravda i pře­sto, že vše, čeho bylo předtím dosaženo - jako např. v Čes­kém hydrometeorologickém ústavu za velmi obtížných podmínek, bylo hodno značného obdivu. Bylo to pro nás prostě důvodem pro to, abychom vás považovali za rovnocenné part­nery, za předpokladu, že projevíte dostatečnou moudrost a v rámci projektu ALADIN nebudete požadovat nějakou nevhodnou kontinuitu s dříve dosaženým.

Úvahy, jak nejlépe uvést akci ALADIN do chodu, byly zčásti také inspirovány spoluprací mezi DWD a švýcarskou meteorologickou službou SMA. Existoval však jeden pod­statný rozdíl: DWD a SMA si vyměňovaly náměty a „hotové" části programu, zatímco my jsme byli rozhodnuti skutečně společně pracovat na vývoji tak, aby všichni lidé v týmu ARPEGE/ALADIN byli vzájemně zaměnitelní. Vzhledem k velkému rozdílu v dostupnosti moderní technologie mezi Météo-France a jejími partnery to představovalo jedinou pou­žitelnou strategii (za předpokladu, že by mohla být financo­vána pomocí nějakých grantů, což se také skutečně stalo). DWD má v oboru problémů numerické předpovědi počasí ve zvyku spoléhat na externí základní výzkum a soustřeďovat se (se značnou dovedností) na sbírání a optimalizaci operačních řešení. Neodvážila by se tudíž nikdy zahájit nějaký společný výzkum/vývoj jako ALADIN a nemohla by ani nalézt perso­nální kapacitu pro to, aby jej mohla zorganizovat v tak flexi­bilní a otevřené formě, jaká byla potřebná. Víte, že jsem vět­šinu svých vědomostí o numerické předpovědi počasí získal za svého studia v Mohuči od profesora Hinkelmanna. Ten velice věřil v praktickou konfrontaci základních myšlenek jako v cestu k lepší vědě; v tomto smyslu jsem přesvědčen, že by se mu velmi líbil náš společný projekt ALADIN, kdyby se ho byl dožil. Mohu se dokonce domnívat, že realizací tohoto projektu jsem byl blíže typu ambicí, které měl prof. Hinkelmann v oboru numerického předpovídání počasí v Evropě, než DWD se svou současnou politikou založenou na „distribuci produktů". Opravdu, kdyby se bylo naplnilo vaše očekávání o spolupráci mezi DWD a Českým hydrome­teorologickým ústavem, silně věřím, že ČHMÚ by nyní byl již ztratil jakoukoliv příležitost ovlivnit vývoj numerického předpovídání počasí v Evropě; doufám, že se mnou alespoň budete souhlasit v tom, že to je něco, co je nynější situaci vzdálené, a to díky úspěchu projektu ALADIN.

Opravdu, když - s výhodou pohledu nazpět - si přečteme dopis, který projekt oficiálně zahajoval a byl datován 27. 11. 1990, vždy na mne zapůsobí, když vidím, jak mnoho jsme řekli o tom, co budeme dělat a udělali to, co jsme ohlásili. Úspěch projektu ALADIN patří těm, kdo na něm skutečně pracovali; z toho dvě třetiny byli pracovníci mimo Météo-France. Obvykle říkávám, že k tomu, abychom v projekt na začátku uvěřili, stačilo být objektivním. Přesto existují dvě věci, na které jsem v této věci velmi hrdý. O té první doufám, že budu mít příležitost se zmínit později. Druhá věc je tato charakteristika: „Dělám to, co jsem řekl, řekl jsem, co budu dělat" - což je v současné době možná něco poněkud neob­vyklého.

 

2. Domníváte se, že u zrodu této iniciativy mohly stát i zájmy francouzských firem vyrábějících meteorolo­gické přístroje a techniku? Dito otázku kladu proto, že paní Rigaud při návštěvě observatoře v Praze-Libuši neskrývala jisté rozpaky při pohledu na systémy VAI­SALA, instalované na observatoři (automatická me­teorologická stanice Miloš 200 a systém Digicora pro sondáž atmosféry).

Určitě nejsem v takovém postavení, abych mohl komen­tovat vaši interpretaci pocitů paní Rigaudové (z oddělení mezinárodních a evropských záležitostí Météo-France). Měli jste se jí tehdy přímo zeptat. Nechci však přejít podtext vaše­ho dotazu. V zásadě je možno doufat, že když lidé ze dvou meteorologických služeb budou mít stále více příležitostí k výměně myšlenek, zkušeností a plánů, mohlo by to vytvo­řit podmínky také pro praktičtější nebo konkrétnější vztahy. Je pravda, že v roce 1990 naše strana začínala s dvojím han­dicapem: protože jsme neprosazovali politiku, kdy by pro­dukty numerické předpovědi počasí byly šířeny bez přidruže­ných akcí, které by pomohly při jejich optimálním využití, naše know-how v rozvoji výzkumu bylo v ČHMÚ ignorová­no; ulpívala na nás věčná reputace Francouzů, že nedovedou organizovat věci ani realizovat své ideje. Tento handicap jsme dokonce zvětšili, když jsme se upřímně snažili pomoci vám tím, že jsme vám poskytli přístup k technologii satelitního přenosu (RETIM), kterou jsme vyvíjeli, tak brzy, jak jen bylo možno, a téměř bezplatně, ve značném předstihu proti DWD a UKMO. Jako každý jiný nový produkt měl i tento své dět­ské nemoci, které byly „dobře mínícími" přáteli snadno zdů­razňovány s úmyslem očernit spolupráci, založenou na pro­jektu ALADIN. Je pravda, že během posledních čtyř let něk­teří lidé v Météo-France byli zklamáni tím, že viděli, jak pro mnohé vedlejší problémy lidé v ČHMÚ skutečně nejsou str­ženi pokrokem projektu ALADIN. Aniž bych osobně šel tak daleko, jsem sám dosti smutný z toho, že mnozí lidé v ČHMÚ vůbec nezměnili svůj postoj vůči Météo-France, zatímco bez rozpaků odmítají uznat objektivní fakta: ano, ukázali jsme, že jsme byli schopni organizovat s úspěchem velmi složitý pro­jekt v jednom z nejnáročnějších oborů moderní technologie; ano, ukázali jsme, že s pomocí všech lidí, kteří v něj věřili (ve Francii i jinde), jsme byli schopni dostat jej v rekordním čase do kvazioperativního stavu. U nás máme pro tento postoj pří­sloví: „Nikdo není více hluchý než ten, kdo slyšet nechce". Kdyby to vše zůstalo v určité vzdálenosti od našeho hlavního společného projektu, mohl by být takový postoj ignorován. Bohužel tomu tak není: neváhám říci, že mezi meteorologic­kými službami v rámci LACE je ČHMÚ zároveň tou institu­cí, která nejvíce přispěla k projektu ALADIN, i tou, která z něj patrně bude mít méně užitku ve smyslu budoucího rutin­ního využití. Zdrženlivé vyjádření vaší první otázky („a do jisté míry je stále ještě orientovaná na Offenbach") je ovšem u kořene problému. Mám pochopení pro individuální pozici každého jednotlivého prognostika, váhajícího změnit své zvy­klosti přechodem z jednoho typu produktů na jiný. Avšak jest­liže tyto individuální zájmy pracující kolektivně proti zájmu meteorologické služby tím, že spoléhají na „betonově jisté" názory, jež jsou zcela v rozporu s tím, co se stalo v posledních čtyřech letech, potom nevím, jak mám situaci kvalifikovat! Dovolte mi nyní, abych se vyslovil pro postoj založený na zdravém rozumu. Každá objektivní studie vývoje v meteoro­logii v posledních deseti letech ukazuje čtyři „důrazné" ten­dence: zvýšenou úlohu komercializace, téměř úplnou auto­matizaci všech objektivních aspektů meteorologovy práce (včetně explozivního rozvoje numerického předpovídání počasí), internacionalizaci rozvoje softwaru a zvýšenou úlo­hu součinnosti mezi člověkem a strojem jako pojistky proti možné „divergenci" automatických postupů. Jestliže toto vše shrneme a provedeme extrapolaci, je relativně snadné sestavit následující prognózu: národní meteorologické služby budou moci důsledky komercializace důstojně přežít tehdy, jestliže udrží v rámci komplexních mezinárodních akcí svou schop­nost ovlivnit obě strany základního spojení mezi člověkem a strojem podle svých vlastních potřeb. Nezávisle na všech ostatních aspektech projektu nabízí ALADIN svým účastní­kům jak flexibilní koncepci, tak právo „intelektuálního vlast­nictví", které dávají i nejmenšímu nebo nejchudšímu partne­rovi šanci zachovat svou identitu. Na této úrovni by neměla existovat otázka, zda ten nebo onen prognostik bude dávat přednost modelu DWD, ani etické úvahy o tom, zda pracovat s tím partnerem, který vám chce skutečně pomoci. ALADIN by se měl stát hlavním prostředkem krátkodobého předpoví­dání počasí v ČHMÚ jednoduše proto, že to je jediný model moderní generace, u něhož ČHMÚ může mít naději, že vytvo­ří politiku obousměrné interakce (mezi výzkumem-vývojem a využitím), která pomůže udržet určitý náskok před konku­rencí, která by nezvládla tento stále více rozhodující aspekt. Jestliže si toto všichni neuvědomí nebo na to nebudou brát ohled, pak to bohužel přispívá k udržení nebo zvětšování výše zmíněného rozporu mezi investicemi do projektu ALADIN a užitkem z něho v ČHMÚ. V mé radě se neskrývá komerční zájem; ve světle svých vlastních zájmů a přesvědčení bych si jednoduše přál, aby ČHMÚ zůstal ambiciózní a aktivní insti­tucí, tak aby mohl nadále přispívat k našim společným výzkumně vývojovým projektům v oblasti ALADIN; bohu­žel však nejsem přesvědčen o tom, že tak tomu bude moci být příliš dlouho.

 

3. Z Vašich úvodních odpovědí jsme se chtěli dopátrat příčin zájmu Francouzské meteorologické služby o naše ústavy. Jsme samozřejmě rádi, že šlo o nezišt­nou pomoc. Na základě této iniciativy se ve Vašem oddělení objevila řada mladých meteorologů střední a jihovýchodní Evropy. Věnujete se jim po stránce odborné, technické, psychologické, učíte je přednášet své výsledky, a to vše nad rámec svých nemalých odborných činností. Prosím o upřímnou odpověď, zda to nebyla a není pro Vás ztráta času?

Domnívám se, že jsem právě poskytl většinu informací k tomu, abych odpověděl i na tuto otázku. Ne, nebyli jsme nezištní. Bez účasti partnerů ze střední a východní Evropy bychom postrádali ústřední část naší strategie numerického předpovídání počasí, jíž se ALADIN pomalu ale jistě stává. Brzy budeme také (buďto sami, nebo ve spolupráci se španěl­skou meteorologickou službou) pracovat s verzí modelu ALADIN, která bude přizpůsobena naší vlastní geografii. Uvažujeme také o „bezpečnostní verzi", schopné aplikace kdekoli na zeměkouli a kdykoli dle potřeby. Aby toto vše mělo úspěch, budeme potřebovat pokračování existující výborné vědecké spolupráce, která dále přináší řadu odvoze­ných výhod: lepší viditelnost práce týmu, společné publikace, dobré vzájemné doplňování mezi projekty ARPEGE a ALA­DIN při sdílení specifických výzkumných problémů případ od případu... Ne, skutečně jsme nebyli nezištní, avšak na dru­hé straně jsme ani nebyli „vykořisťovateli" vašeho intelektu­álního potenciálu jak to - pokud vím - popisují naši „dobře mínící přátelé" tu a tam ve střední Evropě. Všechny výše zmí­něné plody společné práce mohly být na základě rovnosti využívány všemi partnery a určitě hodně převyšují to, co by byla dokázala jednotlivá meteorologická služba sama, včetně Météo-France, kdyby byla zůstala v izolaci. Tato poznámka se vztahuje dokonce i na kvazioperační využívání počítačové kapacity, kde jsme pokládali za samozřejmé, že pomáháme našim partnerům na oplátku za jejich pomoc při vývoji pro­jektu ALADIN. Jestliže tomu tak v praxi bohužel vždy není, aby (například) ČHMÚ profitoval ze společného základního úspěchu tolik jako Météo-France, je to z důvodů, které jsou mimo můj vliv, jak jsem vysvětlil ve své odpovědi na vaši předchozí otázku. Pokládám dokonce za neuvěřitelné, že něk­teří lidé si současně mohou stěžovat, že ěást potenciálu ČHMÚ pomáhá pokroku v Météo-France a zároveň dělat vše, co je v jejich silách, aby ČHMÚ zabránili profitovat z přesně téhož pokroku. Abych se vrátil k vaší otázce: v protikladu k tomuto objevu některých velmi temných stránek lidského chování bylo pro nás skutečně potěšením pomáhat našim kolegům z meteorologických služeb ve střední a východní Evropě, aby dohnali moderní technologii a předvedli své kva­lity a svůj potenciál mezinárodní komunitě (to představuje pro projekt ALADIN mnohem lepší ocenění než to, jež jsem s politováním právě uvedl). Neváhám říci, že - i kdyby všech­ny ostatní aspekty selhaly - tento samotný fakt způsobil, že se vynaložené úsilí vyplatilo.

 

4. Spolupráce na projektu ARPEGE/ALADIN je pro naše mladé spolupracovníky výborná škola s možnos­tí uplatnit jednak svoje znalosti a jednak požadavky synoptiků, dosud převážně orientovaných na offenbašskou školu a výsledky německých modelů (DWD). Přenos vašich předpovědí via RETIM, zapůjčený nám v prvních letech bezúplatně, představuje pro nás nejen kvalitativně vyšší telekomunikační systém přenosu informací, ale hlavně škálu nových netradičních dia­gnostických i prognostických polí, dovolujících zkva­litnit předpověď počasí. Je naděje, že bude postupně rozšířeno vysílání výsledků LAM ALADIN na více než 21 stránek? S tím úzce souvisí i další otázka. Světová meteorologická organizace ustanovila Francouzskou meteorologickou službu tzv. Specializovaným regio­nálním meteorologickým centrem pro výpočty trajek­torií a disperzních modelů v případě radiační havárie. Jaké postavení má ALADIN v tomto projektu?

Na rozdíl od předchozích otázek se tato dvojitá otázka dá zodpovědět snadno. Jak víte, máte nyní se mnou interview u příležitosti prvního zasedání vědeckého poradního výboru (Scientific Advisory Committee - SAC) projektu RC LACE, v němž jsem pozorovatelem. Výbor právě rozhodl vybrat 32 produkty pro každou ze šestihodinových předpovědí a dát jim významnou prioritu tak, aby byly v rozumném čase (tj. za čtvrt hodiny) předány do Vídně (buď přes linky ECMWF, nebo přes Internet), kde každý z partnerů RC LACE by měl být schopen je získat podle svých vlastních priorit. To by se pravděpodobně mohlo začít uskutečňovat ještě dříve, kdyby se to bylo stalo první prioritou akce RC LACE.

Pokud jde o úlohu Météo-France v rámci WMO v oboru trajektoriových a disperzních modelů a o úlohu, kterou by v tom mohl hrát ALADIN, odpověď je jednoduchá: „Přijde na to." Skutečně flexibilní charakter, o němž jsem se již zmínil (a to by byla jedna z hlavních výhod, kterou by ČHMÚ mohl případně získat ze silnější operační účasti na projektu ALA­DIN), nám v Météo-France umožňuje zpracovávat trajektoriové a disperzní modely jako nezávislé moduly, které odebíra­jí své vstupy ze standardizovaných výstupních dat, lhostejno zda z programu ECMWF, ARPEGE nebo ALADIN. Máme v úmyslu, pokud to financování dovolí, poněkud rozšířit kon­cepci spolupráce ALADIN na výzkum a vývoj právě tohoto problému příští zimu, ve spolupráci nejprve s ČMHÚ. Avšak opakuji ještě jednou: jakou mají všechny tyto snahy cenu, jestliže v ČHMÚ neexistuje kolektivní vůle přijmout model ALADIN za vlastní?

 

5. Prakticky paralelně s iniciativami Francouzské mete­orologické služby probíhala intenzivní jednání, semi­náře a konzultace organizované Rakouskou meteoro­logickou službou se službami střední Evropy. Na řadě jednání jste se objevoval jako deus ex machina. Vaše iniciativy byly základní osnovou projektu LACE, pod­porovaným řediteli středoevropských služeb. Jak bude podle Vašeho názoru toto připravované centrum fun­govat, uvědomíme-li si vzdálenost mezi Toulouse a Vídní, přičemž se model ALADIN neobejde bez výsledků modelu ARPEGE?

Nyní mě chcete trochu provokovat! Když jsme na této záležitosti pracovali v dobré shodě v letech 1990/92, určitě si pamatujete, že Météo-France (prostřednictvím koncepce ALADIN) vůbec nebyla „deus ex machina" projektu RC LACE. My jsme prostě jen navrhli jediné schůdné řešení pro současné vytvoření jak modelu, tak v této věci zkušeného týmu, zatímco ředitelé a technici měli mít obtížný úkol orga­nizovat právní rámec a potřebné infrastruktury pro chystané centrum. A to je můj nejprvnější důvod pro osobní hrdost v této záležitosti: kromě softwarového produktu ALADIN existuje nyní mezinárodní moderní komunita mladých vědců mezi všemi partnery projektu ALADIN, lidí, kteří mohou s důvěrou spolupracovat i vzájemně žertovat s pomocí moder­ní technologie, kterou jsou obklopeni, kteří se vzájemně nav­štěvují, kteří se rádi setkávají v zahraničí při vědeckých akcích... Toto vše by neexistovalo, kdyby původní koncepce LACE (importujme model jako „černou skřínku" a kupme počítač), které se nám společně podařilo zabránit, byla reali­zována.

Nyní k vaší otázce o vzdálenosti a o nutnosti předávat hra­niční podmínky z ARPEGE do modelu ALADIN, tj. z Toulouse do Vídně. Řekl bych pravý opak: vzdálenost je při­bližně správná! Skutečně, kdyby soubor zemí LACE a Francie měly společnou hranici, pak by místní aplikace s velmi vyso­kým rozlišením musely sdílet větší část svých příslušných oblastí a nechat běžet model ALADIN na dvou počítačích by určitě představovalo zbytečné zdvojení úsilí. Na druhé straně by logistické problémy začaly být rozhodujícími, kdybychom hovořili o vzdálenostech čtyř tisíc kilometrů nebo více, zatím­co nyní jsme v interaktivním světě, kde přihlášení se do počí­tače o dveře vedle nebo do jiného ve vzdálenosti jednoho až dvou tisíc kilometrů je téměř stejné. Pokud jde o náklady, musí být nalezena rovnováha buď mezi předáváním poměrně ma­lých množství hraničních podmínek a větším vydáním za výpočty, nebo tím, že výpočty dělá někdo jiný za vás levněji a předává se objemnější množství výsledků. Skutečně odhady ukazují, že náklady se zhruba vzájemně vykompenzují, takže výhody „deponovaného" řešení jsou v podstatě ty, které jsem uvedl. Výpočty v RC LACE by skutečně nezměnily produkty, které byste obdrželi z projektu ALADIN, ale umožnily by vám kolektivně přesně rozhodnout o tom, kdy, s jakou frekvencí aktualizace a s jakým rozlišením si je přejete, a dokonce model provozovat podle speciálních mimořádných potřeb. To jsou možnosti snad nikoliv prestižní, avšak velmi podstatné! Skutečně upřímně věřím, že RC LACE udělal velkou strate­gickou chybu tím, že ignoroval to, co jsem právě připomenul o rovnováze mezi výdaji na telekomunikace a na výpočty a spíše soustředil svou budoucnost na okamžitou dostupnost hlavního počítače. Již v roce 1991 jsem navrhl progresivní pří­stup k budoucímu operačnímu využití produktů programu ALADIN ve střední a východní Evropě, čímž (například) RC LACE by se stal za prvé telekomunikačním uzlem (čímž nyní stejně bude po dobu nejméně jednoho roku), za druhé domo­vem vědeckého týmu pracujícího na malém, ale kompatibil­ním vývojovém počítači (přičemž by operativní provoz zůstal dislokován v Toulouse) a nakonec úplnou jednotkou, která by měla být zaměřena na konstrukci. Bylo mi poté dáno na sro­zuměnou, že jsem při navrhování tohoto schématu dostatečně nepochopil jemnosti střední Evropy. Dnes, kdy RC LACE sto­jí před velmi vážnými finančními obtížemi, pokud nechce nechat svůj časový plán zaostávat čím dál tím víc, nevím, zda jsem se mýlil tak mnoho, jak se v té době říkalo! Opravdu, když si sám sebe představím v kůži toho, kdo rozhoduje o penězích, nedovedu si představit, jak by mne mohl někdo přesvědčit více názorem „kupme počítač a to vytvoří všechny technické a psychologické podmínky pro úspěch" spíše než názorem „podívejte se na tyto produkty - nemyslíte, že by bylo užitečné mít je častěji, dříve, v případě nezbytnosti tak rychle, jak jen možno"?

 

6. Část projektu ALADIN byla financována z grantu Evropské unie Copernicus I. Po jeho skončení nebyl však získán nový grant Copernicus II. Jak se Vám jeví další spolupráce jednak na základě tohoto výsledku a jednak v podmínkách regionálního centra LACE ve Vídni?

Je pravda, že COPERNICUS II byl největší grant, o jaký jsme se kdy ucházeli na podporu projektu ALADIN a že tato žádost byla odmítnuta. Musím však dodat, že to byla jediná žádost z našich dvanácti, která byla odmítnuta (výsledek, kte­rý by ráda prokázala většina obdobných projektů!). Přesto bude zima 95/96 obtížná (to bylo také diskutováno na vědec­kém poradním výboru projektu RC LACE), ale přesto důvě­řuji v další budoucnost. K lepší situaci za rok přispějí tři věci: doufejme, že dynamika pokroku RC LACE pomůže zjedno­dušit koordinaci úkolů v rámci projektu; možnost provozovat model ALADIN počínaje tímto létem v redukované výzkum­né verzi na pracovních stanicích v každé ze zúčastněných zemí (zvláště na tzv. decentralizovaných jednotkách RC LACE) sníží potřebu dlouhých stáží v Toulouse; konečně, což je zajímavější, v přítomné době pozorujeme nový jev: obje­vují se nám nyní možnosti financování práce na projektu ALADIN, aniž bychom to předem navrhovali! Alpský projekt ve středním měřítku (Mesoscale Alpine Project), Klimatický regionalizační vzájemně srovnávací projekt (Climate Regio-nalisation Intercomparison Project), program COMPARE -všechny usilují o účast specialistů z projektu ALADIN při svých činnostech. Tento nový trend prostě svědčí o tom, co jsem uvedl výše: mezinárodní vědecká komunita má mnohem příznivější úsudek o práci na projektu ALADIN než mnozí samozvaní odborníci v účastnických zemích. Takže, jestliže se nám podaří najít nouzová řešení pro příští zimu, věřím, že vědecká budoucnost programu ALADIN bude dobrá. Ani skutečnost, že bude nutno pracovat s dodatečnou úrovní vzniklou decentralizovanými jednotkami, by neměla předsta­vovat handicap. Tento nový typ koordinace stěží může být horší než návštěvy třiceti-čtyřiceti lidí z deseti zemí v Toulouse, financovaných z téměř tuctu zdrojů a pobývají­cích tam dva týdny až šest měsíců, v průměru čtvrtinu jejich celkového času!

7. Pokud se najdou finanční prostředky, počítá se s roz­vinutím nehydrostatické varianty modelu ALADIN, kterou rozpracovala ve spolupráci s Vámi dr. R. Bub­nová?

Děkuji vám za tuto poslední otázku, protože mi umožní úplnou odpověď na třech různých úrovních tak, že užiji pří­klad, který může být označen jako nejpříznačnější pro pro­jekt. Opět mi dovolte pro neinformované čtenáře několik věcí upřesnit: vývoj, o němž se zmiňujete, odpovídá celosvětové premiéře; může mít neobyčejně blahodárné účinky na další vývoj numerické předpovědi počasí, byl realizován v rámci externí aspirantury (Ph.D.) na ČHMÚ pod dozorem jak MFF UK, tak University Paula Sabatiera v Toulouse a financován francouzským ministerstvem pro výzkum a další vzdělávání pomocí specifického grantu projektu ALADIN, pokrývající­ho náměty čtyř dizertací. Avšak bez ohledu na spektakulárnost tohoto příkladu - „vlajkové lodi" - by se neměla zakrý­vat skutečnost, že české a slovenské příspěvky k projektu ALADIN daleko přesahují tento rámec: souběžně s vývojem této nehydrostatické verze R. Bubnová vykonala hodně práce při předávání vícehladinové informace z ARPEGE do mode­lu ALADIN a na přípravě kódu pro kvazioperační přechod, jakož i pro chystané testy v LACE; M. Baťka vyvinul origi­nální a překvapivě výkonný algoritmus zajišťující kompatibi­litu mezi spektrálním charakterem projektu ALADIN a jeho podstatou modelu na omezené oblasti; M. Janoušek vyvinul v rekordním čase kvazioperativní verzi semilagrangeovského schématu modelu ALADIN a pracuje nyní na další opti­malizaci tohoto schématu; M. Janisková optimalizovala nereflektivnost boční okrajové podmínky a připravila verzi modelu ALADIN „klimatického typu", která pomohla při ověřování celkového správného chování fyzikální parametri­zace; M. Sandev byl klíčovou osobou při mezinárodním pokusu synoptického ověřování, který předcházel kvazioperativnímu provozu, zatímco L. Špaček, V. Pastirčák, J. Mareš a Z. Pišutová hráli méně viditelnou, avšak též významnou roli při eliminaci nesprávných cest při rozvoji modelu.

Nyní se tedy vrátím k vaší otázce o nehydrostatické verzi, která funguje velmi dobře za určitých řízených podmínek, avšak dosud nikoliv s celou požadovanou flexibilitou:

První odpověď: Tato verze je dostatečně významná pro budoucnost projektu, abych si byl jist, že práce bude pokra­čovat, ale prostě nevím, za jakých podmínek.

Druhá odpověď: Vycházíme-li z toho, že současnou hlav­ní překážkou, stojící před potenciálními aplikacemi této ver­ze, je její dočasná neslučitelnost se semi-lagrangeovským schématem a vzhledem k výětu výše zmíněných kompetencí, ČHMÚ a Météo-France se společně snaží opatřit potřebnou finanční podporu pro „české tažení za nehydrostatický semi-lagrangeovský vývoj v projektu ALADIN" příští zimu. Jestliže by toto bohužel nevyšlo, neexistují žádné „vyhražené oblasti" uvnitř tak komplexního týmu, jako je tým projektu ALADIN, takže téma by mohlo snadno přestat být českou specialitou.

Třetí odpověď: Existují určité šance, že první operační aplikace této metody budou v rámci RC LACE, takže vaše otázka by měla být položena také lidem, kteří rozhodují o ča­sovém plánu a strategii vědecké implementace RC LACE. Jinými slovy (a to bude můj závěr): Météo-France se pokouší pomoci všem těm, kdo se účastní na ALADINu a bude v tom pokračovat, avšak nemůže být stále náhradou za současný zřejmý nedostatek zájmu v RC LACE o cokoliv vědeckého nebo technického, vyjma zakoupení superpočítače.

Druhá odpověď je ovšem pravdě nejblíže, avšak ani zbý­vající dvě nejsou nesprávné.

*) Projekt skandinávských zemí vývoje numerického předpovědního modelu počasí s vysokým rozlišením.

Rozmlouval Miroslav Škoda, MZ 1995/3, ročník 48, str. 65-69


 

75. VÝROČÍ ÚSTAVU

Ve skromných podmínkách si vybraní pracovníci ústavu připomněli 75. výročí založení ústavu, který pod názvem Státní ústav meteorologický vznikl na základě rozhodnutí ministerské rady dne 9. 12. 1919.

Na slavnostním semináři, který se uskutečnil dne 15. prosince 1994 v budově Řízení leteckého provozu v Praze-Ruzyni, si pozvaní účastníci připomněli i další dílčí jubilea: 40. výročí Hydrometeorologického ústavu (1954) a 25. vý­ročí vzniku národního ústavu - dnešního Českého hydro­meteorologického ústavu. Semináře, tematicky zaměřeného k historii i k současnému stavu a rozvoji ústavu, se zú­častnili i zástupci SHMÚ, Akademie věd ČR, Matematic­ko-fyzikální fakulty UK, Armády ČR, OMNIPOLu i firmy VAISALA. Chyběl, bohužel, zástupce Ministerstva životní­ho prostředí ČR.

V úvodním referátu se ředitel ČHMÚ I. Obrusník soustředil především na prezentaci současného stavu a vymezení nejdůležitějších úkolů. Mezi priority zařadil nutnost nového přístrojového vybavení jak v profesionální staniční síti (automatizace), tak i síti dobrovolnické. Pokračuje se v do­budování radiolokačního zabezpečení (dokončování radaru Skalky na Moravě) i vybavení pracovišť výpočetní techni­kou (např. instalace telekomunikačního počítače NETSYS v závěru roku - viz článek K. Pešaty v tomto čísle). Dochází i ke kompletní výměně zařízení letištního meteorologického provozu na letišti v Praze-Ruzyni a postupně i na dalších letištích ČR. S budovaným systémem od firmy VAISALA (MIDAS 600) se účastníci seznámili přímo v objektu letecké meteorologické stanice v areálu letiště. Na úseku předpo­vídání počasí byl akcentován význam využití poznatků z mo­delování atmosféry.

V referátu zaměřeném na historii české meteorologie shrnul K. Krška důležité mezníky rozvoje, zejména budování staniční sítě (v r. 1919 - 56 stanic, v r. 1928 - 193 stanic), význam letectví pro posílení společenského a odborného významu ústavu („letectví se stalo motorem rozvoje mete­orologie"), postupné přidružování dalších odborných činnos­tí (1954 hydrologie, 1967 čistota ovzduší), úroveň publikační činnosti v meziválečném období. Postupné budování po­boček ústavu od 60. let až k současnému stavu umožnilo operativnější poskytování služeb na regionální úrovni. V zá­věru vzpomenul na všechny zaměstnance, kteří vytvořili v průběhu několika generací nezpochybnitelné hodnoty a zasloužili se o dobré jméno ústavu.

Informačně zajímavý a přínosný byl referát Z. Nováka o historii letecké meteorologické služby - upravenou verzi publikujeme v tomto čísle.

S meteorologickým zajištěním sportovního létání, zejmé­na bezmotorového, seznámil J. Kopáček. Stručně charakte­rizoval vysokou úroveň těchto služeb v 60. letech. Zároveň s politováním konstatoval, že zpravodajství pro plachtaře zmizelo před několika lety z rozhlasu a v televizi lze čerpat pouze ze všeobecné relace o počasí.

Zástupce Armády ČR F. Sochor zdůraznil zejména vý­znam dohody o spolupráci uzavřené v roce 1993 s ČHMÚ, která umožňuje vzájemné používání služeb i programového vybavení. Od roku 1995 bude na našem území fungovat šest vojenských letišť s nepřetržitým provozem: Praha-Kbely, Čáslav, Pardubice, Plzeň-Líně, Náměšť nad Oslavou a Přerov.

V pozdravných projevech vyslovil I. Zuzula přání nadále rozvíjet spolupráci po desítiletí vytvářenou jak na úseku odborném, tak i na úrovni osobních vztahů. J. Štekl (Ústav fyziky atmosféry AV ČR) zdůraznil význam tradic a čerpání z tradic a poukázal na důležitost dalších institucí zabýva­jících se meteorologií, mezi nimiž ÚFA AV sehrává výraznou roli.

Večer se pak pozvaní hosté zúčastnili ještě koktajlu, sponzorovaného firmou VAISALA, na kterém byla vzpo­menuta i padesátiletá spolupráce mezi Světovou meteoro­logickou organizací a Mezinárodní organizací pro civilní letectví.

Je dobré, že v době, jež není oslavám příznivě nakloněna, nebylo výročí ústavu zcela opominuto. Je potěšitelné, že šlo o vzpomínku neokázalou, skromnou, pracovní. Zdá se nám však, že skromnost a anonymita byly až přílišné. 751etá existence ústavu mohla a měla být využita k posílení tra­dice, odborné příslušnosti, k pěstování stavovské hrdosti. Pozváním několika „pamětníků" a zástupců mladé generace by se náklady o moc nezvýšily.

Zdeněk Horký, MZ 1995/1, ročník 48, str. 8


 

Ad: ROZHOVOR S VEDOUCÍM KATEDRY METEOROLOGIE A OCHRANY PROSTŘEDÍ MATEMATICKO-FYZIKÁLNÍ FAKULTY UK

(Meteorologické Zprávy č. 5/1994)

POZNÁMKY K ODPOVĚDÍM DOC. RNDr. OTAKA­RA ZIKMUNDY, CSc.

Když jsem se zamýšlel nad formulacemi otázek pro ve­doucího katedry meteorologie, klimatologie a životního prostředí MFF UK, byl pro mne dominantní dlouhodobý plán rozvoje oboru (do roku 2005), přijatý letos v dubnu Komisí pro atmosférické vědy Světové meteorologické orga­nizace, doplněný představou, že se z odpovědí čtenář a za­ujatý meteorolog či adept meteorologie dočte o rozvoji a ná­sledné profilaci katedry v důsledku výrazných posunů pro­bíhajících v oboru.

Meteorologie, klimatologie i ochrana životního prostředí zaznamenaly v poslední dekádě výrazné změny, které se netýkají toliko bouřlivého rozvoje objektivních numerických předpovědních metod v důsledku využívání superpočítačů a koncentrace odborníků v několika národních či meziná­rodních centrech, ale též rozvoje a využívání nových pří­strojových technologií. Uveďme namátkou monitorování dy­namických procesů v oblacích pomocí mikrovlnných radiometrů, dopplerovských radarů a leteckého vzorkování. Ke studiu přízemní vrstvy atmosféry se využívají dopplerovské sodary (jen v ČHMÚ A UFA AV ČR jich je nejméně 5), senzory na měření turbulence, laserová technika na měření toků vodní páry. Úmyslně se nezmiňuji o radarových auto­matizovaných systémech či přístrojích na palubách družic s polární drahou letu a geostacionárních družicích.

Profilace katedry vzhledem k vybudovaným tradicím dalších kateder jiných vysokých škol (Přírodovědecká fa­kulta Masarykovy univerzity v Brně či katedry životního prostředí v Praze a Ústí nad Labem) je životně důležitá. V době tržního hospodářství, a s tím souvisejícími kladnými i zápornými důsledky, bude probíhat „boj" o posluchače. Posluchačovy požadavky budou jazýčkem na misce vah existence jednotlivých kateder, a to nejen v našem oboru. Katedry poskytující pouze všeobecně vzdělávací přehled (což všichni považujeme za samozřejmost) budou během několika příštích let bez šancí, nebo budou vzdělávat jen průměrné posluchače.

Není totiž pravdou, že ve velkých mezinárodních centrech pracují na modelech libovolného horizontálního či časového měřítka v hydrostatické či nehydrostatické verzi výhradně specialisté na numerické metody, tedy matematici. Naopak žádoucí jsou meteorologové - specialisté, mající samozřejmě ucelený přehled o oboru, doplněný speciálním zaměřením na soudobou statistiku, numerickou matematiku, fyziku či dokonce i chemii, o přízemní vrstvě ani nemluvě. Poněkud spornější je specializace na technické prostředky pozorování jevů.

Přístrojová technika a její důsledná komputerizace je na MFF UK úplnou popelkou. A to je škoda. Řada dosud „ne­přímo odvozovaných" parametrů a veličin je již nyní přímo měřena. Zatím dostupné výsledky odkrývají nové pohledy na řadu jevů. K jejich analýze jsou nutné nové statistické metody stejně jako u syntetických pohledů na asimilaci dat, post-processing a řadu dalších disciplín.

Je nesporné, a to s panem docentem Zikmundou souhla­sím, že počet hodin je limitujícím faktorem při sestavování učebních plánů a že tento počet hodin, má-li se postihnout celý obor kurzovními přednáškami, v podstatě ani nestačí. Z tohoto faktu je však třeba vyvodit závěry směřující k pro­filaci katedry, k jejímu zaměření na dvě tři disciplíny a ostat­ní přenechat jiným specializujícím se katedrám. Dobře vím, že pokud byla federální republika, konzultovaly katedry v Praze a Bratislavě svoje učební plány, snažily se, aby se ani na jedné nepřednášelo méně disciplín, i když třeba nebyli k dispozici odborníci na dané katedře. Obě katedry si vzá­jemně vypomáhaly a využívaly též externích pracovníků SHMÚ, ČHMÚ a ÚFA AV ČR. Celý problém by bylo možné řešit při zachování současného stavu, pro který horuje do­cent Zikmunda, vypsáním většího počtu seminářů a nepo­vinných přednášek.

Jsem přesvědčen, že během nejbližších let dojde k vý­raznému posunutí myšlení jak v ČHMÚ, tak na Katedře MFF UK, dojde ke konzultacím nejen mezi Prahou a Bra­tislavou, ale i mezi katedrami vysokých škol České republiky tak, aby nedocházelo k úbytku posluchačů nebo k jejich odchodu na studie do zahraničí. Stejně tak doufám, že si pracovníci katedry vychovají svoje nástupce, kteří se budou věnovat nejen vědecké činnosti, ale i promyšlené a cílené pedagogické činnosti.

Domníval jsem se, že vedoucí katedry ve svých odpo­vědích zdůrazní vznik školy numerických předpovědních metod, školy, která vychovala řadu vynikajících odborníků, kteří na svých nových pracovištích dále rozvíjejí tuto prob­lematiku, a to jak v ÚFA AV ČR, ČHMÚ, či v posledních letech i v zahraničí. Profesor Brandejs, využívající svých rozsáhlých znalostí a prozíravé intuice, rozvíjel systematicky tuto školu. Byl hluboce přesvědčen o perspektivě tohoto oboru, jeho prosazování nebylo jednoduché, protože proti němu stála jako monolit hradba klasických synoptiků od Chebu až po Košice. Navíc je pozoruhodné, že to nebyl ani Američan, ani Angličan či Rus, kdo napsal první uce­lenou učebnici numerických předpovědních modelů, ale právě prof. Brandejs, a navíc, listujeme-li v Meteorolo­gických zprávách šedesátých a sedmdesátých let, stěží ob­jevíme ěíslo, ve kterém by nebyl zveřejněn příspěvek Brandejse nebo jeho prvních žáků.

V osmdesátých letech nelze opominout rozsáhlou publi­kační činnost J. Bednáře se zaměřením na tematiku přízemní vrstvy atmosféry. Výsledky vyústily do modelu rozptylu a přenosu antropogenních ingrediencí. Model vypracovaný Vaším kolektivem převzal ČHMÚ. J. Bednář vychoval řadu zdatných následovníků, z nichž někteří se uplatňují v me­zinárodních projektech a R. Bubnová byla zvolena Komisí pro atmosférické vědy SMO reportérkou problematiky pří­zemní vrstvy atmosféry v rámci Pracovní skupiny krátko­dobých numerických předpovědí.

Myslím též, že úloha, kterou sehrává J. Kalvová se svými žáky v rámci Národního klimatického programu není též zanedbatelná. Činnost M. Baťky při formulaci a hlavně realizaci numerického modelu Českého hydrometeorologického ústa­vu je dostatečně známá a není ji třeba zde znovu deklarovat. Domnívám se, že pověstná skromnost vedoucího katedry pana docenta Zikmundy je zbytečná.

Nejpodstatnější však je, že po smrti prof. Brandejse chybí na katedře profesor a jediný doktor věd není původem me­teorolog, ale matematik. Chci věřit, že tento nedostatek bude v brzké době napraven, a to jak v zájmu katedry, tak tradic české meteorologie.

Miroslav Škoda, MZ 1994/6, ročník 1947, str. 191-192


 

ROZHOVOR S VEDOUCÍM KATEDRY METEOROLOGIE A OCHRANY PROSTŘEDÍ MATEMATICKO-FYZIKÁLNÍ FAKULTY UK DOC. RNDr. OTAKAREM ZIKMUNDOU, CSc.

1. Pane docente, jakou tradici má studium meteorologie a klimatologie na Matematicko-fyzikální fakultě UK, jak se měnilo v průběhu let jeho zaměření v návaznos­ti na praktické požadavky?

Tradice na vysokých školách většinou znamená, že delší dobu se věnuje zvýšená pozornost některému směru vědního oboru, která se promítne též do výuky. V meteorologii by to např. mohlo být řešení teoretických otázek, problematika měřících metod, záření, změny klimatu, studium jevů ve vysoké atmosféře atd. V takto nebo podobně úzce vyhra­něných směrech katedra tradici nemá, i když možná v po­vědomí odborné veřejnosti se považují za tradici otázky spojené s řešením objektivizace předpovědi počasí. Osobně se domnívám, že důležitější „tradicí" je poskytování zá­kladních znalostí, které jsou v souladu se současnými poznatky oboru. Proto se nezbytně náplň studia měnila a do značné míry se přizpůsobovala požadavkům, které Světová meteorologická organizace doporučovala pro vysokoškolsky vzdělané pracovníky v oboru.

2. Můžete stanovit na základě obsahového zaměření výuky určité významné dílčí etapy, které charakte­ristickým způsobem ovlivnily nejen způsob výuky, ale i „kvalifikaci" absolventů?

Jak jsem se zmínil, výuka meteorologie na Matematic­ko-fyzikální fakultě UK v Praze se přizpůsobovala novým vědeckým poznatkům a požadavkům praktické služby. Kromě dobrého přehledu přes meteorologii (vyjímaje ná­mořní meteorologii, příp. biometeorologii), myslím, že absolventi mají solidní znalosti např. z otázek týkajících se znečištění atmosféry, antropogenních vlivů na klima a jeho změny, příp. i využití matematických a statistických metod při řešení praktických úloh. Mnohdy se proto mohou uplatnit i mimo obor. Výuka za několik desítek let se po­stupně přizpůsobovala zejména požadavkům praxe. Proto nechci stanovovat určité dílčí etapy ve změnách, ostatně nejsem velkým příznivcem nějakých revolučních změn, ze­jména ne ve výuce.

3. Po roce 1989 došlo v našem oboru k důležitým změ­nám (kvalitní výpočetní technika, zavedení automa­tických pozorovacích systémů aj.). Někteří z absolventů katedry se úspěšně prosadili i v zahraničí, o čemž svědčí např. spolupráce s Météo France na vývoji modelu ALADIN. Jaký je Váš názor na tyto kontakty a na do­sažený posun v odborné přípravě?

Po mnoha letech výrazné izolace je třeba každý mezi­národní kontakt na řešení vědeckých úkolů uvítat a rozumně podporovat. Otázka je ovšem formulována v příliš úzké ná­vaznosti na model ALADIN. Jedná se o jednorázovou akci. i když vzhledem k rozsáhlosti trvá několik let; nemyslím, že nějakým podstatnějším způsobem by se měl měnit obsah výuky posluchačů meteorologie na fakultě. Pokud je mi známo, ale mohu se mýlit, spolupráce spočívala především v matematicko-technických úkolech a nikoliv ve formulo­vání modelu po meteorologické stránce. Domnívám se, že v podobné spolupráci by mohli úspěšně vystupovat i absolventi jiných směrů na Matematicko-fyzikální fakultě UK, např. matematického nebo fyzikálního modelování, příp. i teoretické fyziky. Z tohoto důvodu tedy nepokládám za významné měnit obsah výuky meteorologie.

4. Rozdělení Československa se nijak nedotklo výuky meteorologie a klimatologie v České republice. Do­mníváte se, že výuka na přírodovědeckých fakultách v Brně a Praze a na Vaší fakultě pokrývá potřeby výzkumných a provozních ústavů, nebo si myslíte, že by bylo žádoucí více diferencovat výuku, např. pod­statně intenzivnějším studiem matematiky a kyberne­tiky u Vás?

Požadavky a potřeby výzkumných a provozních ústavů týkající se meteorologie jsou velmi rozsáhlé. Další dife­renciace u tak malého oboru, jakým meteorologie je, není únosná. Nelze přece vychovávat úzce zaměřeného speci­alistu pro nějaké místo, na které možná ani nebude chtít v budoucnosti nastoupit a nenastoupí. Pokud se týká intenzivnějšího studia matematiky a kybernetiky v rámci meteorologie, nemyslím, že je možné a nutné. Pokud ústavy požadují hlubší znalosti v těchto směrech, mohou zaměstná­vat absolventy jiných zaměření, o nichž jsem se zmínil v předcházející otázce.

5. Jaký je zájem o studium meteorologie - má vzestup­nou nebo sestupnou úroveň? Domníváte se v této sou­vislosti, že nový vysokoškolský zákon počítající s pří­spěvky rodičů na studium ovlivní počet zájemců o obor, který rozhodně nelze považovat za finančně atraktivní?

Zájem o studium meteorologie je již řadu let na přibližně stejné úrovni. Výjimkou byl jen rok 1991, kdy po uvolnění tehdejších studijních předpisů se přihlásil „rekordní" počet posluchačů. Odhadnout další vývoj zájmu studentů o me­teorologii není snadné, zejména v souvislosti s předpoklá­daným „školným". Objevuje se totiž tendence, a to nikoliv pouze v meteorologii, že posluchači po úspěšném ukončení studia a získání příslušného vysokoškolského diplomu od­cházejí do finančně atraktivnějších zaměstnání mimo obor. Tato tendence bude zřejmě trvalejšího rázu a na trhu práce bude výrazně ovlivňovat nástup odborníků do specializo­vaných institucí.

6. Jaká je úroveň spolupráce s Českým hydrometeoro­logickým ústavem z hlediska dlouhodobých zkušenos­tí i současného stavu?

Spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem mohu posuzovat pouze z hlediska katedry. Podle mého ná­zoru byla několik desítek let na velmi dobré úrovni, a to nejenom v rámci vědecké spolupráce, ale i po pedagogické stránce (externí učitelé a členové zkušebních komisí z pra­covníků ČHMÚ, praxe studentů o prázdninách na praco­vištích ČHMÚ apod.). Současný stav jistě lépe posoudí představitelé ČHMÚ, osobně se domnívám, že spolupráce se nezhoršila, případně podstatně nezměnila.

7. V roce 1995 uplyne 90 let od doby, kdy V. Bjerknes zformuloval fyzikálně-matematické podmínky pro nu­merickou předpověď počasí. Po neúspěšném Richardsonově pokusu ve 20. letech došlo sice k zapomnění této metody, ale s rozvojem výpočetní techniky po dru­hé světové válce došlo k bouřlivému rozvoji předpo­vědních metod a výsledky jsou nepopiratelné. Domní­váte se, že je možné i nadále aplikovat klasickou nor­skou synoptickou školu na výsledky numerických me­tod? Jste nakloněn myšlence, že pojem klasické fronty se z numerických předpovědních metod vytrácí?

Zpochybňovat výsledky fyzikálně matematických metod  pro předpověď tlakového a teplotního pole na několik dní dopředu nemůže žádný soudný odborník, protože ve všech směrech vysoce překonávají možnosti klasické norské školy pri předpovědi tzv. synoptické situace. Ovšem využití pojmu „fronta" při předpovědi počasí není ve sporu s objektivními předpovědními výsledky celkové situace. Fronty jsou určitou zvláštností atmosféry a zatím mi není známo, že by byly vhodným způsobem zahrnuty do objektivního předpovědního procesu. Dosavadní zmenšování kroku sítě na několik málo desítek kilometrů při řešení prognostických soustav je totiž spíše matematickou formální otázkou než fyzikálním vyjádřením reality front. Ostatně dosavadní pozorování oblačnosti z družic dokazují, že v převážné většině případů jsou modelová schémata norské školy správná. Bude záležet na prognózním úředníkovi, jak bude schopen využít všech údajů a znalostí k zpřesnění předpovědi počasí. I kdyby v budoucnosti pojem fronty zmizel z předpovědi počasí, myslím, že trvale zůstane ve znalostech meteorologických odborníků. Jinou otázkou je, zda se v současné době pojem fronty zbytečně nezneužívá.

8. Jste spokojen s výsledky katedry, kterou řídíte? Myslíte si, že je uspokojivě zajištěna kontinuita výuky v nejbližších letech s ohledem na věkovou skladbu učitelů?

Spokojenost s výsledky nějakého pracoviště je vždy ne­bezpečná, a to ať se jedná o vědecká, školská nebo jiná pracoviště. Sebeuspokojení nemůže vést k rozumnému po­kroku, pouze k stagnaci nebo úpadku. K druhé části otázky podotýkám pouze to, že jistá kontinuita bude pravděpodobně zajištěna. Svědčí o tom totiž některé shrnující publikace, jejichž autory jsou mladší pracovníci katedry. Skladbu uči­telů bohužel nebylo možné a ani není možné podstatněji ovlivnit. Dříve to byly ideologické zábrany kombinované s umělými představami o perspektivních a ne­perspektivních oborech, v současné době jsou to především málo přitažlivé platy začínajících pracovníků vysokých škol.

Rozhovor připravil Miroslav Škoda, srpen 1994, MZ 1994/5, ročník 47, str. 129-130


 

ROZHOVOR S ŘEDITELEM ÚSTAVU FYZIKY ATMOSFÉRY AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY RNDr. JOSEFEM ŠTEKLEM, CSc.

1. Pane řediteli, pro meteorologickou veřejnost je Váš ústav dostatečně známý. Bylo by však účelné, kdybyste pro širší okruh čtenářů blíže charakterizoval Ustav fyziky atmosféry a jeho aktivity.

Náš ústav jako jedno z pracovišť Akademie věd ČR se v souladu se zákonem ČNR č. 283/1992 Sb. zabývá vě­deckým výzkumem. V našem případě se jedná o výzkum­nou činnost v oblasti meteorologie, klimatologie a od mě­síce dubna t. r. i o vědecký výzkum procesů, probíhajících v horní atmosféře. Dovolte mi, abych toto lakonické sdělení poněkud rozvinul.

V polovině roku 1990 se zaměření výzkumu na UFA AV ČR korigovalo s ohledem na tvůrčí výkonnost jednotliv­ců a pracovních týmů, s ohledem na předpokládaný vývoj jednotlivých vědních disciplín a na celospolečenské potřeby. Byly utlumeny výzkumy, které v posledních letech nevy­kazovaly publikační aktivitu, které neměly dostatečné instru­mentální zázemí, dále ty, které neměly zajištěnou generační kontinuitu. Hlavním cílem této korekce byla koncentrace vědeckého úsilí do několika málo hlavních směrů a vytvo­ření podmínek pro práci ve vědeckých týmech vedených nejerudovanějšími vědeckými osobnostmi.

K roku 1990 se váže i orientace ústavu na klimatologický výzkum. Předpokládám, že tato orientace byla v době ra­zantního rozvoje klimatického modelování nezbytná. I když výsledky po založení nového výzkumného směru nepřichá­zejí okamžitě, lze říci, že první plody ve formě kvalitních publikací se již objevily.

Dalším netradičním směrem výzkumu (chápáno z hle­diska ústavu), jehož vznik se datuje k polovině roku 1990, je studium meteorologických procesů mezosynoptického měřítka a metod jejich lokální předpovědi. Jednalo se o kontinuitu s dříve nerealizovanými aktivitami v konci osmdesátých let, které usilovaly o společný výzkum s oběma hydrometeorologickými ústavy v oblasti metod předpovědi nebezpečných meteorologických jevů. Cílem to­hoto výzkumu je zlepšení metod objektivní předpovědi me­teorologických jevů v mezosynoptickém měřítku se zvláštním zřetelem na orografické poměry České republiky.

Dobrou pozici, uznávanou mezinárodně, si vypracoval vědecký tým zkoncipovaný dr. Reinem a zabývající se teo­retickým a experimentálním studiem procesů v mezní vrstvě. Po roce 1990 se nám mimo jiné podařilo terénními expedicemi verifikovat výsledky modelových výpočtů de­formace proudění terénem, které vycházely z řešení trojrozměrným nestacionárním nehydrostatickým modelem mezní vrstvy atmosféry. Až po tomto kroku a zdokonaleních, která z verifikačního experimentu vyplynula, prokázal tento model, označovaný jako „svobodovský", svoji živo­taschopnost. Další teoretické zdokonalování modelu, zlepšo­vání metod parametrizace fyzikálních procesů, ověřování funkčnosti modelu v podmínkách vertikálně členitého te­rénu s postupným zmenšováním kroku sítě, využívání výstu­pů z tohoto modelu při řešení modelového šíření škodlivin Lagrangeovským stochastickým principem; to jsou směry dalšího výzkumu v této oblasti.

Naznačené tři hlavní směry vědeckého výzkumu UFA AV ČR nevylučují možnost výzkumu v příbuzných oblastech. Ta je podmíněna vysokou úrovní výzkumné práce, kde srovnávacím etalonem je evropská úroveň. Vedení ústa­vu podporuje takové vědecké projekty, které uspěly v grantových agenturách (GA AV ČR, GA ČR) nebo mají charakter společných grantů se zahraničními i našimi vě­deckými pracovišti. Pro úplnost musím dodat, že výzkum v naznačených hlavních vědeckých směrech je existenčně spojen s přijatými grantovými projekty. Vědečtí pracovníci ústavu, jejichž počet nedosahoval čísla 20, získali za uply­nulá léta deset projektů GA AV ČR, dva projekty GA ČR a podílejí se na jednom grantovém projektu Evropského spo­lečenství.

A nyní mi dovolte ještě jednu informaci, která má cha­rakter čerstvé informace ze „schvalovací kuchyně" Akade­mické rady. V souladu s principy transformačního procesu AV ČR se připravuje vznik nově koncipovaného vědeckého pracoviště, zaměřeného na výzkum procesů v zemské atmosféře připojením pracovníků Geofyzikálního ústavu AV ČR, kteří se zabývají fyzikou vnější atmosféry (oddělení ionosféry GFÚ) k Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Tato delimitace se připravuje k 1. dubnu 1994. Nově organizo­vaný ústav bude pokrývat výzkum celé atmosféry od zem­ského povrchu až do magnetosféry. Pracovníci GFÚ, kteří delimitací přejdou do ÚFA, se zabývají výzkumem střední a vnější atmosféry Země, zejména její ionizované složky, a účinky sluneční aktivity na různé oblasti zemské atmosfé­ry. Mezinárodně je zvlášť známý a uznávaný tým, který zkonstruoval několik geofyzikálních družic MAGION (jedna z nich by měla být vypuštěna koncem t. r.) a příjmem dat z těchto družic získává jedinečný experimentální ma­teriál.

Takto vytvořené pracoviště se zhruba 75 pracovníky (z toho 50 vysokoškoláků) bude odpovídat současným předsta­vám o velikosti moderního mimouniverzitního vědeckého pracoviště.

2. Důsledkem transformace ČSAV na Akademii věd České republiky byla likvidace nebo redukce celé řady pracovišť. V tisku byly jednotlivé případy široce ko­mentovány, uváděly se účelové argumenty obvyklé v takových případech. Váš ústav, byť malý počtem pracovníků, zůstal zachován. Co podle Vašeho názoru přesvědčilo prezidium Akademie, že rozhodlo tak, jak rozhodlo?

Transformace Akademie věd měla a má mimořádně intenzivní charakter. Z původních 13 900 pracovníků kon­cem roku 1989 v prosinci roku 1993 zbylo 7100 pracovníků, z původních 87 pracovišť pracuje nyní 66. Nezbytná redukce pracovníků, podmíněná i redukcí rozpočtu AV ČR, probíhala selektivně. Nejvýraznější snížení rozpočtu je spojeno s rokem 1992. Tehdy byla vytvořena pro každé ze tří od­dělení věd hodnotitelská komise, která se skládala z 12 interních a 6 externích členů. Tyto komise na základě ob­šírných písemných podkladů, na základě publikačních výsledků, na základě citačních ohlasů, grantové úspěšnosti, popularizační, pedagogické a organizátorské činnosti i tren­du vývoje ústavu zařadily ústavy AV ČR do pěti skupin. Na zařazení ústavů záleželo procento krácení jejich rozpočtu. Ústavy ve skupině 5 byly rušeny, z ústavů ve skupině 4 pouze nejlepší týmy přešly na jiná pracoviště AV nebo na vysoké školy. V této fázi, i když jsme byli vyhodnoceni mezi nejlepšími ústavy 2. skupiny, bylo nezbytné snížit stav pracovníků na polovinu výchozího stavu z roku 1989 (64). Zkráceně odpovězeno, hodnotitelskou komisi mohly pře­svědčit pouze výsledky práce ústavu. Součástí transformace jsou i atestace všech vysokoškolských pracovníků, které v AV ČR a tedy i v našem ústavu v tomto roce proběhly. Hodnocení práce ústavů AV ČR se stává běžnou součástí její činnosti. Bude probíhat za účasti zahraničních vědců pod vedením již ustaveného nezávislého hodnotitelského grémia ve čtyřletém cyklu.

3. Za jakých ekonomických podmínek provozujete svoji činnost? Jste plně dotovanou organizací nebo si na část rozpočtových nákladů můžete (musíte) vydělat?

Použiji slovního obratu předsedy Akademie věd prof. R. Zahradníka. Prostředky, které dostávají ústavy, slouží pouze k jejich bazálnímu metabolizmu. Jinak řečeno, jsou to prostředky na základní režijní náklady ústavů a na pokrytí nárokových platů redukovaného počtu pracovníků. Investice jsou proti původnímu stavu v roce 1989 nižší zhruba o 50 %. Proto příjmy z grantových zdrojů, ze smluv o dílo a podobné příjmy jsou prostředky, z nichž si pracovníci mohou hradit cesty na konference, stáže v zahraničí, nákup přístrojů a počítačů a eventuálně i prostředky na vylepšení tarifních platů. Potřebujeme-]i přijmout nového pracovníka, pak nezbývá než s jiným rozvázat pracovní poměr nebo si vydělat na mzdu nového pracovníka včetně částky na zdra­votní a sociální pojištění. A jistě uznáte, že v meteorologii je taková činnost nesrovnatelně náročnější než u technicky či aplikačně zaměřených ústavů.

4. Domníváte se stále ještě, že Vaše rozhodnutí zrušit synoptická pozorování na Milešovce bylo správné? Jaký je Váš záměr do budoucna s touto historickou observatoří?

Zrušení synoptického provozu na Milešovce nebylo otáz­kou dobrého či špatného rozhodnutí; bylo určeno ekono­mickým tlakem redukovaného rozpočtu ústavu. Žádný ře­ditel by nemohl obhájit propuštění výkonného vědeckého pracovníka za cenu zachování synoptického provozu na Mi­lešovce. S touto skutečností byla vedení meteorologických služeb seznámena, proto bych ani tuto otázku neočekával. Stále však platí naše nabídka: po získání finančních prostřed­ků na mzdy dvou pracovníků bude možno synoptický provoz obnovit. Jen tak na okraj. Překvapila mě malá síla hlasů synoptických a leteckých meteorologů, volajících po ob­nově tohoto pozorování. Jinak Milešovka bude i nadále udržovat klimatickou řadu mimořádné hodnoty.

5. Z vaší participace na projektech větrných elektráren, kterých jsme se dočetli v denním tisku, lze usuzovat, že éra tzv. čisté vědy, zaobalené pod zaštiťujícím ná­zvem „základní výzkum", skončila. Spolupracujete na jiných analogických projektech?

Obávám se, že bychom byli velmi nepřesní, kdybychom formulovali rovnici, kde na jedné straně je účast ÚFA v pro­jektu rozvoj větrné energetiky a po rovnítku na druhé straně rovnice je deklarován konec základního výzkumu. I když z formulace otázky lze vycítit vzpomínku na občasné ka­muflování výzkumu v minulosti nedotknutelným pojmem „základní výzkum". Neřeknu nic nového, když uvedu, že přechod mezi základním a aplikovaným výzkumem je ply­nulý, hranice jsou často nejasné a vzdálenost mezi nimi je překvapivě krátká. Významný moment v mojí odpovědi má ekonomickou podstatu. Žádná společnost není tak bohatá, aby nevyužívala výsledků vědeckého výzkumu pro svoje potřeby. A vypracování podkladů pro kvalifikované zhodno­cení možností větrné energetiky na území ČR vycházející z analýzy pole větru je nejen náročná vědecko-výzkumná činnost, ale činnost přinášející vysoký ekonomický efekt. Přiznejme, že UFA v tomto směru nedrží primát; řadí se pouze k universitním a vědecko-výzkumným pracovištím v Hannoveru, Karlsruhe, Berlíně, Oberpfaffenhofenu u Mnichova, Drážďanech a mnohým dalším.

6. Řešení praktických úkolů není možné realizovat bez potřebných dat. Jak je získáváte, když nemáte k dispozici potřebné údaje z vlastních pozorovacích sítí?

Dovolím si upřesnit Vaše konstatování. Bez dat se ne­obejdou „praktické studie", ale jakýkoliv moderní meteoro­logický výzkum. Dále musím upozornit na data, která jsou vlastnictvím ústavu. Rozdělme Vaši otázku na dvě části. Nejdříve tu jednodušší odpověď. Jedná-li se o data, která slouží ke komerčnímu účelu, pak tato data musíme jako kterýkoliv jiný zákazník zaplatit. Druhá část otázky se váže na data potřebná k řešení grantových projektů. Zde by podle našeho názoru mělo mít řešení dvě větve. Jsou-li v grantu uděleny prostředky na pořízení dat, pak se neobjevuje prob­lém. Není-li v grantu zajištěn obnos na nákup dat (s rostou­cími nároky na finanční prostředky klesá naděje na přijetí grantového projektu i bez ohledu na jeho vědeckou hodno­tu), pak předpokládáme individuální posouzení významu grantu pro celospolečenské zájmy, případně zájmy ČHMU a účelové bezplatné poskytnutí dat. Zpracovatel dat se sa­mozřejmě zaváže k tomu, že využije data pouze pro účely grantové úlohy.

7. Předchozí otázka evokuje další dotaz: Jaká je sou­časná úroveň spolupráce s Českým hydrometeorolo­gickým ústavem?

Možná, že impulz k této otázce dodal všeobecný pocit čehosi skřípajícího v soukolí spolupráce mezi oběma ústavy v začátku devadesátých let. Jsem rád, že již dříve před roz­hovorem s představiteli MZ jsem mohl při několika příle­žitostech prohlásit, že spolupráce mezi ČHMÚ a ÚFA se dostala po nastoupení nového vedení ČHMU na vyšší kva­litativní bázi, kde podle mého dojmu oběma stranám jde o vstřícné racionální řešení otázek spojených s rozvojem meteorologie a klimatologie. Z toho důvodu moje odpověď nemá charakter povinné zdvořilosti a na jejím obsahu ne­hodlám cokoliv měnit. Věřím, že zásady, na nichž jsme se vzájemně dohodli, se podaří plnit.

8. Přes nejrůznější vývojové peripetie si meteorologie upevnila v posledních letech svoje místo i prestiž ve společnosti. Svědčí o tom i skutečnost, jaký ohlas vzbudila změna pojetí televizní relace „Jaké bude po­časí", která z širšího pohledu je asi opravdu nej-frekventovanějším vstupem vědy na televizní obra­zovku. Jaký osud přisuzujete meteorologii a stávají­cím meteorologickým institucím v budoucnosti? Za­jímá nás Váš osobní názor.

Sdílím s Vámi radostný pocit z toho, že synoptická me­teorologie vyrostla z problematického období subjektivních metod do současné doby, kdy dominují metody exaktní. Byly to právě ony, které získaly zmíněnou prestiž ve spo­lečnosti. Zvlášť je povzbudivé, že čeští meteorologové nestá­li v tomto procesu zcela stranou. Pro budoucnost musíme být pamětliví toho, že každá země, která chce čerpat ze světového fondu poznání, musí do něho také podle svých možností přispívat. Vyvarujme se nebezpečí, abychom ztra­tili krok s vývojem, abychom nejen nepřinášeli vlastní obecně platné myšlenky, ale ztratili i schopnost aplikovat obecné myšlenky druhých. Meteorologie má v tomto směru otevře­ný široký prostor. Není důležité, v jakých organizačních di­menzích tento proces bude probíhat. Vše záleží na tom, jak jej budeme schopni řídit v daných ekonomických pod­mínkách a kolik kvalitních „mozků" pro tento proces při­praví vysoké školy. Ale já osobně jsem optimista.

Rozhovor se uskutečnil v březnu 1994, otázky připravili Zdeněk Horký a Miroslav Škoda.

MZ 1994/3, ročník 47, str. 97-99


 

Rozhovor s ředitelem ČHMÚ Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc.

1. Pane řediteli, s jakými pocity jste přijal jmenování do funkce ředitele Českého hydrometeorologického ústavu v lednu letošního roku. Dostal jste nějaká konkrétní zadání a úkoly od Ministerstva životního prostředí ČR s ohledem na situaci, která se v ústavu vytvořila po odvolání předchozího ředitele dr. Koldovského?

■ Jmenování do funkce ředitele ČHMÚ jsem přijal se smí­šenými pocity, neboť na jedné straně to bylo lákavé a na druhé straně jsem věděl, že půjde o nesmírně těžký úkol. Ministerstvo životního prostředí mi žádné konkrétní úkoly nedalo - snad jen v tom smyslu, že je potřeba ústav co nejrychleji konsolidovat a postupně očistit jeho jméno v očích veřejnosti, notně pošramocené ventilová­ním vnitřních problémů ústavu v televizi a jiných sdě­lovacích prostředcích.

2. Z vedení malého pracoviště výzkumného charakteru jste se dostal do čela velkého a složitého ústavu co do počtu personálu (900), náplně odborné činnosti (meteorologie, klimatologie, hydrologie, ochrana čistoty ovzduší), organizační struktury (11 odborů, 50 oddělení, 7 regionálních poboček), technologického vybavení i mezinárodní spolupráce. Do jaké míry jste se stačil zorientovat v této složitosti a k jakým závě­rům jste dospěl?

■ Skutečně ČHMÚ je velmi složitý organizmus, který není výzkumným ústavem v pravém slova smyslu, neboť řada jeho činností má charakter služby pro stát. Právě tyto činnosti musí často běžet nepřetržitě a bez závad. Sa­mozřejmě určitým šokem pro mne byla i velikost ústavu a jeho rozmístění v mnoha místech ČR. Orientace pro mne byla velice obtížná zejména ze začátku, kdy jsem jako člověk „odjinud" měl velmi málo informací o struktuře ústavu a zejména o vztazích mezi lidmi, da­ných často dlouhou historií. Také jsem nevěděl, komu mohu věřit a komu ne. Na druhé straně ministerstvo chtě­lo, aby nový ředitel byl člověk zvenčí, nesvázaný mi­nulostí s ústavem. Dospěl jsem k závěrům, že konsoli­daci ČHMÚ bude nutné provést postupně s pomocí no­vých nejbližších spolupracovníku, zejména náměstků. Rovněž bylo jasné, že s přechodem na příspěvkovou organizaci vzroste úloha ekonomických faktorů.

3. Za jeden z Vašich závěrů lze považovat úpravu orga­nizační struktury k 1. 7. 1993. Na první pohled se dá konstatovat, že „pavouk" ústavu se příliš nezjedno­dušil (kromě poboček existuje stále okolo 50 odborů a oddělení na centrálních pracovištích). Jednou z podstatných změn je začlenění odboru výpočetních a telekomunikačních služeb pod Vaši přímou podří­zenost - jde o systémovou změnu nebo o projev ná­klonnosti k výpočetním médiím?

■ Úprava organizační struktury od 1. 7. byla jen prvním krokem ke konsolidaci a skutečné změny byly menší, než jsem původně chtěl. Tato struktura však není konečná a změny směřující ke zjednodušení organizace a ke sní­žení počtu pracovníků by měly pokračovat. Musím říci, že i když to vypadá, že se struktura ústavu příliš ne­zjednodušila, není to tak docela pravda. Přešli jsme z trojstupňového řízení na řízení dvoustupňové - s vý­jimkou úseku meteorologie a klimatologie, který je pro dvoustupňové řízení příliš velký. Dále jsme „rozbili" obrovskou uměle vytvořenou strukturu PTZ. Už při této první etapě změn klesl počet vedoucích (bez poboček) z 69 na 49! Začlenění OVTS pod přímou podřízenost ředitele bylo logickým krokem, neboř úloha výpočetních a telekomunikačních služeb je v ČHMU nesmírně důle­žitá a musí být koordinována tak, aby sloužila všem od­borným úsekům (meteorologii a klimatologii, hydrologii a čistotě ovzduší). Dosavadní naprosto nekoordinovaný způsob nákupu a využívání výpočetní a telekomunikační techniky v ČHMÚ byl neúnosný a byla při něm utracena zbytečně spousta peněz. Na druhé straně musím přiznat, že mám i určitou náklonnost k výpočetním médiím, ale to bylo v tomto případě druhořadé.

4. S organizační strukturou, založenou na oborovém principu, která funguje od poloviny r. 1990, je spojena značná samostatnost jednotlivých odborných úseků. Kromě nezanedbatelné otázky odborné spolupráce, existuje přinejmenším jeden problematický důsledek této nezávislosti: celoústavní nekoordinovanost technologického vybavení (výpočetní technika). Po­kusíte se tento stav napravit? Jak je z Vašeho pohledu využíván technologický systém ústavu (vstupy, zpra­cování dat, poskytování informací, archivace)?

■ O celoústavní nekoordinovanosti, zejména výpočetní techniky, jsem se zmínil již u předešlé otázky. Hříchy z minulosti jsou v této oblasti obrovské. Jako velký klad a příslib do budoucna vidím zejména to, že se mi (alespoň si to zatím myslím) podařilo vytvořit ze svých nejbližších spolupracovníků - náměstků tým, který je schopen uva­žovat v širších souvislostech a řešit problémy nejen z hle­diska jejich, poměrně samostatných úseků, ale především z hlediska přínosu pro ústav jako celek. Za svůj hlavní úkol považuji právě to, abych plnil funkci koordinátora, a při tom neprotěžoval zájmy jednoho úseku oproti dru­hému.

Technologický systém ústavu (vstupy, zpracování dat, po­skytování informací, archivace) je využíván tak, jak tomu nesprávná koncepce a špatná koordinovanost v minulos­ti dovoluje. Intenzivně však pracujeme na zlepšení tohoto systému, a některé výsledky tohoto úsilí se již začínají projevovat. Byla ustavena investiční komise, která pra­cuje velmi dobře, koordinují se nákupy malé výpočetní techniky, objednali jsme nový telekomunikační počítač a snažíme se sjednocovat i software (např. databázové systémy). Chceme co nejdříve skončit s používáním po­čítače EC 1057 a přesunout vše na počítač ICL, který bude poměrně brzy pro tento účel „posílen". Problémem je zatím převedení některých dat z EC 1057 na ICL, obdobně je tomu i u některých programů. Vedle komu­nikací a výpočetní techniky nelze zapomínat na zasta­ralost přístrojového vybavení našich stanic. I zde bude­me muset investovat a snažit se některá měření auto­matizovat.

5. Za jakých materiálně technických podmínek provo­zuje ústav svoji činnost? Máme na mysli stav budov, přístrojů, spojových služeb apod. Co nového se bu­duje, jak pokračuje restaurace zámku v Komořanech?

■ O některých novinkách z oblasti přístrojového vybavení jsem již mluvil v předešlé otázce. Vzhledem k prostřed­kům, které máme, řešíme spíše jen nejnutnější opravy budov. Restaurace zámku v Komořanech pokračuje a ve­dení ČHMÚ se shoduje v tom, že „Zámeček" bude patřit mezi klíčové budovy ČHMÚ. Brzy uděláme dlouhodobější harmonogram dalších úprav a prací na tomto objektu. Přechod na příspěvkovou organizaci nám ukládá prová­dění odpisů, což se může postupně kladně projevit na investiční činnosti, ať již v oblasti staveb, tak na inovaci měřicí a výpočetní techniky. Samozřejmě na krytí odpisů si musíme částečně „vydělat".

6. Od letošního rokuje CHMU příspěvkovou organizací. Jaký je stávající rozpočet, kolik si ústav vydělává, jaké jsou plánované výdělečné aktivity, kde jsou re­zervy? Jaký je postoj zaměstnanců k „vydělávání peněz"?

■ Rozpočet (lépe řečeno státní příspěvek) ústavu po do­datečném posílení z ministerstva činil letos cca 200 mil. Kč. K tomu jsme přidali 32 mil. Kč, které máme letos získat výdělečnou činností. Rezervy jsou zejména v tom, že se nepodařilo zcela odstranit plýtvání prostředky ve všech oblastech činnosti ústavu. Na druhé straně postoj většiny zaměstnanců k „vydělávání peněz" je kladný. Řada z nich teprve teď vidí, jakou má jejich práce hodno­tu, a že informace je často velmi cenným „zbožím". Sa­mozřejmě, i zde se teprve učíme (zvláště při „prodeji") a myslím si, že v příštím roce bude ČHMU ve výnosech mnohem úspěšnější než v roce 1993.

7. Existuje přímá závislost mezi redukcí zaměstnanců a řešením platových poměrů zejména u odborníků, na jejichž setrvání má ústav zájem?

■ To je ožehavá otázka. Byl bych rád, kdyby to tak bylo. Dělám vše možné, abychom mohli zlepšit platy pro naše odborníky, jejichž práce je pro ústav přínosem. Poněkud tomu brání i nedostatky v zákonech a vyhláškách a je­jich časté změny. Na druhé straně se ČHMÚ musí, a také bude, postupně zbavovat lidí, kteří nemají o práci zájem a zároveň i těch, jejichž práce není pro ústav přínosem. Doufám, že se to projeví alespoň částečně už letos při zlepšování příjmů klíčových zaměstnanců ve formě odměn a dobrého osobního hodnocení a naopak, malým nebo nulovým osobním hodnocením u špatných pra­covníků. Bohužel, vedoucí všech stupňů zatím nemají dostatek odvahy diferenciaci tímto způsobem zvyšovat.

8. Jako instituce působící v rezortu Ministerstva životní­ho prostředí se ústav významně podílí na realizaci ekologické politiky České republiky. Bude ČHMU podle Vaší představy přizpůsobovat svoji dosavadní činnost a strukturu záměrům MZP, zejména pokud jde o vytváření tzv. Agentury životního prostředí?

■ Ústav pochopitelně bude muset do jisté míry přizpůso­bovat svou činnost a strukturu záměrům MZP, zejména v souvislosti s možným vytvářením tzv. Agentury ži­votního prostředí. Navíc struktura ústavu se systémem poboček je pro toto možné začlenění do Agentury po­měrně výhodná. Na druhé straně se však budeme snažit, aby se ústav vyvíjel tak, jak to odpovídá jeho úkolům a významu a aby byly sledovány dlouhodobé cíle jeho rozvoje. Tyto úkoly někdy sahají až za rámec činnosti rezortu MŽP. ČHMU se musí proto vyvíjet do jisté míry samostatně s tím, že se musí přizpůsobit nově vzniklým podmínkám ve státě a svými výsledky dokázat, že je pro plnění řady úkolů v oblasti sledování ZP, meteorologie a klimatologie i hydrologie, nejvhodnější institucí. Statut příspěvkové organizace a možnost ovlivnění vlastního rozpočtu výnosy ze služeb poskytovaných ústavem mohou sehrát při vytváření budoucí pozice ústavu v ČR pozitivní roli.

9. Jaká je spolupráce se Světovou meteorologickou orga­nizací a jak hodnotíte úroveň mezinárodní spolupráce vůbec?

■ Spolupráce se Světovou meteorologickou organizací (WMO) se rozvíjí dobře. Museli jsme formálně do WMO znovu vstoupit jako „nový" stát. Faktem je, že kontakty s WMO, které byly v minulých letech zprostředková­vány přes společného zástupce ze Slovenska, jsou velmi dobré a rychlejší než dříve. Je potřeba znovu postupně budovat naše „pozice" v rámci WMO a snažit se posílat naše odborníky (nejen z CHMU) do různých komisí a dalších orgánů WMO. Zatím největším problémem v této oblasti je nedostatek mladých, jazykově dobře při­pravených odborníků, kteří by se mohli do aktivní spo­lupráce s WMO zapojit. Mezinárodní spolupráce i mimo rámec WMO je v ČHMÚ na dobré úrovni a je to znát na počtu zahraničních cest našich pracovníků i na me­zinárodních akcích, pořádaných letos u nás. Zahraniční spolupráce může citelně přispět ke zvyšování odborné úrovně našich pracovníků a v neposlední řadě přináší i finanční prostředky ve formě grantů. Snad bych se ještě zmínil o velmi dobré spolupráci meteorologických slu­žeb v rámci středoevropské iniciativy, jejímž konkrétním výsledkem by mělo být vybudování společného centra pro lokální modelování ve Vídni.

10. Na závěr delikátní otázka: odpovídají výsledky činnosti ústavu Vašim představám? Co chcete změnit a co změnit nemůžete?

■ Výsledky činnosti ústavu zatím neodpovídají mým představám. Potřebuji hlavně změnit myšlení některých pracovníků ústavu, kteří si snad ani nevšimli, že byl rok 1989 a neuvědomují si, že svým špatným přístupem k práci „neokrádají" stát jako tomu bylo dříve, ale ČHMÚ a ostatní spolupracovníky. K provedení dalších změn (zvláště na vedoucích místech) mi brání nedostatek fundovaných odborníků střední generace v ústavu. Dou­fám, že se situace v této oblasti časem zlepší. Důležité je to, aby lidé sledovali nejen zájmy svého oddělení a úseku, ale především zájmy ČHMÚ jako celku. Myslím si, že „ síla " ústavu je právě ve spojení a dobré spolupráci tří hlavních odborností. Co zatím nemohu změnit, a co mi určitým způsobem vadí, je neznalost dlouhodobější koncepce činnosti MŽP a určitá „nestabilita" a nejasnost ekonomických a legislativních podmínek ve státě. Pak lze jen velmi těžko vypracovat dlouhodobější plán roz­voje ČHMÚ. Závěrem bych chtěl říci, že jsem zatím poměrně potěšen dobrou úrovní činnosti poboček. I zde v Praze je řada pracovníků jak starší, tak i mladší ge­nerace, kteří novému vedení fandí a pomáhají. S tako­vými lidmi by mělo být možné dostat ústav postupně zpět na místo, na které svým významem a tradicí patří.

Rozhovor se uskutečnil v říjnu 1993.

Za redakci se dotazoval Zdeněk Horký, MZ 1993/6, ročník 46, str. 161-163


 

Meteorologický slovník výkladový a terminologický

Sobíšek, B. a kol., 1993. Praha, Academia, Ministerstvo životního prostředí ČR, 594 s.

Začátkem roku 1993 začal Český hydrometeorologický ústav v Praze a Slovenský hydrometeorologický ústav v Bratislavě distribuovat a předávat dlouho očekávaný první meteorologický slovník vydaný na území České a Slovenské republiky. Slovník obsahuje 4 111 hesel v češtině a slovenštině, z toho 3 222 výkladových a 889 odkazových. Hesla jsou seřazena v abecedním pořadí podle podstatných jmen. Cizojazyčné názvy hesel z výkladové části slovníku v pěti jazycích jsou uvedeny hned za výkladem hesla a také v samostatných rejstřících v pořadí jazyk slovenský, anglický, francouzský, německý a ruský. Mimo meteorologických termínů slovník obsahuje také nejvíce používané odborné názvy z fyziky, geografie a dalších vědních disciplín.

Slovník je výsledkem 30letého úsilí několika desítek českých a slovenských meteorologů, ze kterých 37 uvedených na stranách 13 a 14 na něm pracovalo systematicky 10 let. Iniciátorem tohoto záslužného díla byl prof. Dr. A. Gregor, DrSc., který už v roce 1959 zorganizoval a vedl odbornou skupinu pro českou a slovenskou terminologii v rámci Československé meteorologické společnosti. Slovník byl sestavený na základě nejnovější meteorologické literatury, bohatého dokumentačního materiálu Světové meteorologické organizace, početných zahraničních učebnic, atlasů a slovníků. V redakční radě pod vedením dr. B. Sobíška, DrSc., pracovali naši přední odborníci, kteří svým odborným zaměřením pokrývají všechny oblasti meteorologie a jsou tak garanty odborné úrovně této rozsáhlé publikace.

Mimo úvodu, který je věnovaný historii práce na slovníku a seznam členů autorského kolektivu, publikace přináší vysvětlivky jak pracovat se slovníkem, seznam použitých zkratek, seznam použité literatury, jmenný rejstřík autorů citovaných v heslech a abecední rejstříky v uvedených pěti jazycích. Celkově obsahuje 594 stran. Členění slovníku je vhodné a velmi ulehčuje orientaci při hledání hesel a jejich cizojazyčných názvů.

Slovník je koncipovaný jako explikativní a překladový. Uvádí téměř všechny meteorologické názvy s jejich vysvětlením, co je zárukou správného překladu těchto názvů z češtiny a slovenštiny do hlavních světových jazyků a naopak. Vhodný odborný výklad hesel najde odezvu i v pedagogické činnosti při přípravě nových odborníků, při popularizaci a propagaci meteorologie a výsledku práce meteorologů. Bude užitečným pomocníkem nejen pro další rozvoj meteorologie a klimatologie, ale také pro mezioborovou spolupráci, která je potřebná při účelovém uplatňování poznatků vědy v praktických aplikacích. Je chvályhodné, že už v čase přípravy slovníku do tisku byl slovník využívaný při překladech meteorologické literatury do češtiny a slovenštiny, při zpracování meteorologických norem apod.

Vydání rozsáhlého díla, jakým je předmětný slovník, je příkladem lásky k meteorologii, svědomitosti a vytrvalosti. Je napsaný na vysoké profesionální úrovni a poslouží širokému okruhu odborníků, kteří se problematikou meteorologie zabývají. Slovník je pěkně redakčně zpracovaný s vhodnou úpravou obálky. Vyznačuje se vzácně malým počtem překlepů, chyb a nepřesností. Hesla klasifikace atmosférických front, klasifikace instability (stability) ovzduší Normandova, měření záření a potenciální výpar si vyžádají opravu. Větší pozornost měla být věnovaná slovenskému názvosloví (správně: ión, srieň, skupenské (latentní) teplo, turbulentní tok tepla, viskozita, insolační, vznos a úplav nejsou vhodné termíny apod.).

Knižní vydání Meteorologického slovníku výkladového a terminologického pokládám za významný čin obohacující českou a slovenskou meteorologickou literaturu. Autoři slovníku si zaslouží upřímné poděkování za kvalitní práci, která je příkladem vysoce efektivní spolupráce českých a slovenských meteorologů.

Ján Tomlain, MZ 1993/5, ročník 46, str. 156


 

Konec rozhlasových zpráv pro plachtaře

V neděli 14. dubna 1991 v 8.30 letního času odezněla naposled desetiminutová relace Meteorologické zprávy, každodenní nejdelší a nejsoubornější zpravodajství o počasí na stanici Československo. Nové vedení Čs. rozhlasu zdůvodnilo jednostranné zrušení tohoto pravidelného pořadu tím, že se prý „zájem posluchačů o něj blížil nule“.

Pátráme-li po tom, kdy zmíněné zpravodajství vlastně vzniklo a co původně obsahovalo, musíme se vrátit o více než 40 let zpátky. A. Kelnar z Ústředního archivu Čs. rozhlasu v Praze na můj dotaz odpověděl, že „meteorologické zprávy se začaly vysílat od 1. března 1949. Od té doby se denně vysílalo na stanici Praha 1 od 9.58 do 10 hodin, mimo soboty a neděle, pod názvem Zprávy o povětrnostní situaci pro plachtaře… Rozhlasový programový týdeník z té doby nic neuvádí“.

Totéž datum potvrzuje i tehdejší ředitel Státního ústavu meteorologického v Praze – předchůdce Českého hydrometeorologického ústavu – doc. Dr. A. Gregor tímto konstatováním na stránkách Meteorologických Zpráv: „S povděkem uvítaly plachtařské kruhy, že pro ně rozhlas uvolnil od března t.r. denně v 9 hodin 58 minut na vlně Praha 1 relaci o stavu větru a teploty ve volném ovzduší a celkové povětrnostní situace podle výsledků měření radiosondami“.

K poznání struktury tehdejší zprávy nás přibližuje např. článek J. Černocha v Křídlech vlasti z května 1952: „Státní ústav meteorologický zavedl zprávy pro plachtaře, které obsahují povětrnostní mapu ze 4.00 SEČ, výstup Praha, směr a sílu přízemního a výškového větru (v Praze), pásmo námrazy, předpověď a tlakovou tendenci. Zprávy jsou vysílány až v 10.03, zákres mapy a stavové křivky trvá půl hodiny, což znamená, že plachtař se může na přelet vydat až kolem 11. hodiny, a tj. obvykle již pozdě. Kromě toho nejsou vysílány zprávy o nedělích a svátcích, na kteréžto dny je odkázáno 90 % našich plachtařů… Všechny organizace, které mají na plachtění skutečný zájem, by jistě uvítaly, kdyby bylo s Čs. Rozhlasem projednáno vysílání zpráv denně, to je i v neděli a ve svátek v 8.00 ráno. Tím může nám Čs. rozhlas dopomoci k tomu, že po dokonalé přípravě budou následovat výkony, které naše lidové letectví zařadí mezi nejlepší na světě.“

Ještě v první polovině roku 1952 tedy ve zpravodajství chyběla aerologická data z výstupu Poprad. Tuto okolnost spolu s dalšími podněty vyjádřilo usnesení z I. celostátní meteorologické konference v Bratislavě z října téhož roku: „Konference doporučuje, aby zprávy pro plachtaře byly rozšířené tak, že

  • 1. situace bude kromě dosavadního obsahovat slovní popis polohy a očekávaného vývoje tlakových středů
  • 2. zpráva bude obsahovat výstupy obou aerologických stanic pražské i popradské
  • 3. předpověď dalšího vývoje počasí bude rozšířena na celé území ČSR (Československé republiky)
  • 4. aerologickou zprávu bude prostřednictvím bratislavského rozhlasu vysílat i slovenská povětrnostní služba technická, podrobnosti si prostřednictvím Dosletu s bratislavským rozhlasem projedná slovenská povětrnostní služba sama“

Zajímavou otázkou je, jak byly v této době kódovány polohy front a tlakových útvarů. Podle J. Langera se jednalo o čtyřčíslí, složené ze zeměpisné šířky a délky, při poloze západně od nultého poledníku byla skupina doložena slůvkem západ. Např.: tlaková níže 987 mb 6207 západ, podružná tlaková výše 1017 mb 4720… Naopak dle J. Förchtgotta, který uvádí obsah zprávy na příkladu z 29. června 1951, se již v té době jednalo o později běžná pětičíslí. Tlakové pole bylo vyjádřeno sudými izobarami po 2 mb a začátek rozhlasové zprávy byl v 9.05 SEČ.

Definitivní obsah a metodiku vyhodnocení pak vyčerpávajícím způsobem popsal a rozebral J. Förchtgott jednak na stránkách Meteorologických Zpráv (1956/2), jednak v úspěšné příručce plachtařské meteorologie (Naše vojsko, 1956). V této podobě pak zpráva o povětrnostní situaci byla každodenním průvodcem vážným zájemcům o počasí až do svých posledních dnů.

Že se po 42 letech předčasně uzavřela jedna z novodobých tradic, pokud jde o službu veřejnosti na rozhlasových vlnách, není tedy vinou Českého hydrometeorologického ústavu. Je to bezesporu škoda, neboť se jednalo o jednu z prospěšných věcí, které v poválečné totalitní éře vznikly. Věřím proto, že uživatelé zmíněného zpravodajství vyjádří svůj nesouhlas s jednostranným stornem Čs. rozhlasu písemně a to v míře co nejmasovější.

Názor, že v době pestřejších přenosových možností se ranní zpráva stala do jisté míry anachronismem, je totiž možno uznat pouze v rovině teoretické. Totiž vyřazení kódovaného přenosu synoptické mapy a dalších údajů z rozhlasového přenosu by mělo určité opodstatnění jen tehdy, kdyby ho v analogické časové poloze nahradila nějaká nově koncipovaná relace v televizi. Jenže tomu tak bohužel není a navíc zůstávají v terénu rozhlasové informace stále těmi nejdostupnějšími (což se týká nejen plachtařů, nýbrž i zemědělských letadel a vrtulníků).

A jakému pořadu zpráva pro plachtaře vlastně ustoupila? Nahlédnutím do týdeníků Rozhlasu snadno zjistíme, že od 15. dubna t. r. se na stanici Československo od 8.30 vysílá pořad „Čteme ze slovenského tisku“.

Článek je uveden bez literárních pramenů, které naleznete v MZ (viz níže).

Jan Munzar, MZ 1991/4, ročník 44, str. 114


 

Finská firma Vaisala u nás

Nové politické a hospodářské trendy v naší vlasti se projevují i v rostoucím zájmů světových výrobců prosadit se na našem trhu meteorologické techniky.

Po dlouhých letech odmlky včetně tuzemských veletrhů se dne 18. 4. 1990 v Praze a 20. 4. 1990 v Bratislavě představila firma Vaisala na sympoziu o nové přístrojové technice. Akce byla spojena s ukázkami a bližším seznámením s producentem a produkcí, zaměřenou na širší meteorologické aplikace.

Samotná firma představuje moderní výrobní, obchodní a servisní uskupení, prakticky obsahující celý svět. Svědčí o tom několik údajů. Firma má celkem 650 zaměstnanců, roční obrat činí 50 mil. Dolarů. Přímé filiálky má v sedmi zemích, zastoupení v 60 zemích, vlastní vývojové a výzkumné základny ve dvou zemích, ve své produkci uplatňuje přes 300 patentů. Moderní zařízení pro výzkum, vývoj, výrobu, cílevědomý program výchovy svých pracovníků, zaměření na kvalitu, metrologickou a technickou spolehlivost, nejmodernější technologie, pohotový servis, starost o zákazníka a uživatele i dobrá obchodní politika činí firmu ve svém oboru špičkovou.

Seminář vedený týmem sympatických finských specialistů byl zaměřen zejména na nové moderní finální výrobky. Největšímu zájmu se těšil předváděný radiosondážní komplex, který nemá ve světě konkurenci a výsledky radiosondáží složí jako porovnávací normál. O kvalitě svědčí mimo jiné produkce 258 tisíc radiosond ročně. Dále byl představen systém automatického dálkového měření MILOS 200, umožňující v řadě variant provádět, předzpracovávat a předávat měření meteorologických prvků podle zadaných rozsahů a programů, včetně aplikací pro dálniční zabezpečení, využití na letištích aj. Z moderních snímačů byl představen měřič optických parametrů ovzduší (transmissometr), jehož výstupy jsou vhodné pro další výpočty viditelností a optických dosahů, dále detektor mlhy, měřič výšky základny oblaků a další. Účastníkům byl předán dobře zpracovaný propagační materiál a technické popisy. V diskusi byly zodpovězeny všechny dotazy k technice, technologii i k práci firmy.

Z uvedené produkce je dále zajímavý rozvoj oblasti měření profilů větru vertikální sondáží pomocí krátkého radiového impulzu (windprofiler), rozvoj aplikací dalších snímačů, jako např. barometrických (s dobře vymyšlenou garancí za spolehlivost výsledků), parametrů stavu a předpovědí stavu povrchu vozovek, složek solární radiace, měření parametru větru aj.

Obě zúčastněné strany konstatovaly, že rozvoj další spolupráce a kontaktů je více než potřebný. Stojíme u nás před širší automatizací služby a vyřešení problému kvalitních snímačů a moderní techniky je klíčovou otázkou nástupu, přístupu a hodnocení její efektivnosti. Očekáváme proto s nadějí, že se podaří zajistit dostatek deviz na pořízení potřebné techniky a v našich provozech potvrdit mezi odborníky známý fakt, že Vaisala – to je kvalita, záruka a provozní spolehlivost.

Lubomír Hodan, MZ 1990/4, ročník 43, str. 123–124


 

ŘÁD PRÁCE ČESKÉMU HYDROMETEOROLOGICKÉMU ÚSTAVU

V jubilejním roce 40. výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého boje československého lidu a osvobození naší vlasti Sovětskou armádou bylo českému hydrometeorologickému ústavu propůjčeno — na návrh ministra lesního a vodního hospodářství a po schválení příslušnými stranickými a odborovými orgány — vysoké státní vyznamenání Řád práce.

Vysoké státní vyznamenání převzali dne 30. dubna 1985 na Pražském hradě zástupci Českého hydrometeoro­logického ústavu.

V návaznosti na udělení Řádu práce se 21. května 1985 v sále Kulturního domu v Praze 4 na Novodvorské uskutečnil Aktiv brigád socialistické práce a komplexních racionalizačních brigád pod heslem „Úkoly XVI. sjez­du plníme". Více než 300 delegátů aktivu z ČHMU přivítalo významné hosty, vedoucího 10. oddělení ÚV KSČ dr. Julia Vargu, ministra LVH ing. Františka Kalinu, zástupce ČSLA generálmajora Otakara Vlacha, náměstka primátora hl. m. Prahy ing. Bohumila Moravce a další zástupce stranických, státních, odborových orgánů i vědeckých institucí. Vedoucí delegací ve svých projevech vysoce zhodnotili dosavadní úspěšnou činnost ústavu, ale zároveň zdůraznili závaznost dosažených výsledků pro splnění dalších ještě náročnějších úkolů. *

Jako velmi vhodné se ukázalo ocenění několika desítek nej lepších pracovníků ČHMU za dosažené pracovní výsledky i za dlouholetou angažovanou činnost v odborovém hnutí právě při této příležitosti. V diskusních vystoupeních zhodnotili zástupci některých BSP dosavadní výsledky, shrnuli kladné zkušenosti a upozornili i na překážky a nedostatky, které je nutné odstranit jako předpoklad k splnění všech úkolů v následujícím období. S pozitivní odezvou se setkal zpevněný socialistický závazek pracujících ČHMÚ i provolání BSP a KRB zúčastněných na aktivu.

V redakční zkratce uvádíme faktografii základních údajů o ČHMÚ tak, jak zazněla v hlavních projevech na aktivu.

Propůjčení Řádu práce Českému hydrometeorologickému ústavu je oceněním jeho dlouholeté práce pro všechna odvětví národního hospodářství, pro správní a politické orgány a především pro veřejnost, kterým poskytuje komplexní předpovědi a informace o stavu atmosféry a hydrosféry, informace o kvalitě vodních zdrojů, o kvalitě ovzduší a vlivu člověka na atmosféru a hydrosféru. Ústav zvýšenou aktivitou a iniciativou pracovního kolektivu úspěšně plnil zejména v posledních letech úkoly vyplývající ze značně vystupňovaných nároků na rozsah a přesnost poskytovaných informací. Zpracovával předpovědi průtoků na tocích, nutné ze­jména v povodňových situacích k ochraně socialistického majetku, při manipulaci na vodních dílech a při udržování splavnosti vodních cest. V letecké dopravě poskytoval informace nutné pro bezpečnost i pro hospo­dárnost letů, v silniční a městské dopravě informace přispívající k včasným opatřením pro sjízdnost vozovek. V energetice sloužily předpovědi větru a námraz k zajištění přenosu elektrické energie. Ústav současně vypra­coval podklady pro využívání netradičních zdrojů energie — slunečního záření a větru. Hydrometeorologické informace stále intenzivněji využívá naše zemědělství, zejména při sklizni obilí, lnu, chmele, sena, brambor, ovoce a hroznového vína a k opatřením proti škůdcům. Ústav vydával i speciální předpovědi pro filmaře, letní kina, divadla a koncerty v přírodě, pro sportovní a společenské akce, zemědělské letectví, montáže apod.

Neméně významné národohospodářské dopady měly hydrometeorologické informace o dlouhodobém režimu atmosféry a hydrosféry na území ČSSR. Pro vodohospodářské stavby to byly hydrologické podklady pro vy­pracování projektové dokumentace, pro výstavbu a provoz jaderných elektráren informace o meteorologických a hydrologických podmínkách, pro spojaře nutné podklady pro stavby rozhlasových a televizních stožárů, pro vývozce strojů a zařízení klimatologické informace o zemích odběratelů, pro zdravotníky údaje nutné pro zkoumání vlivu počasí na psychiku lidí, na zvýšený počet infarktů i na šíření nakažlivých chorob, pro útvary VB, pojišťovny a soudy podklady nutné pro vyšetřování nehod i trestné činnosti atd. Od roku 1983 zabezpe­čuje ústav v Severočeské hnědouhelné pánvi prognózní a signální systém, který umožňuje provádět opatření při nevhodných podmínkách pro rozptyl exhalací. Klimatologické údaje se staly nezbytným podkladem pro projektování sídlišť, průmyslových závodů, komunikací, hospodářských a zdravotnických zařízení i k rozho­dování při vytipování oblastí vhodných pro pěstování plodin a zalesňování.

V rámci plnění současných úkolů i pro další rozvoj a kvalitu poskytovaných služeb řeší ústav závažné vě­deckovýzkumné úkoly. V této pětiletce jsou to zejména čtyři státní výzkumné úkoly a řada podnikových úkolů zaměřených převážně na problematiku životního prostředí.

Zaváděním nových forem hydrometeorologických služeb a zkvalitněním informací prakticky pro všechna odvětví i pro veřejnost se ústavu podařilo pokrýt bez podstatného nárůstu pracovních sil nejdůležitější poža­davky a potřeby. Významným racionalizačním opatřením, které umožnilo užší kontakt s uživateli hydrome­teorologických informací, jakož i zefektivnění práce, je budování krajských komplexních pracovišť ústavu.

Data, která ústav využívá k plnění svých informačních a vědeckých úkolů, vznikají ve složitém a technicky i organizačně náročném technickém systému, ať jde o data z vlastní staniční sítě, která dnes představuje víc než 5000 objektů, nebo z radiosond, z radiolokátoru nebo ze snímků pořízených z meteorologických družic. Přenos dat se uskutečňuje prostřednictvím telekomunikační sítě, přičemž pražské centrum je propojeno s cen­trem v Moskvě a v Offenbachu (NSR) a poskytuje své služby připojeným národním institucím v NDR. PLR, MLR a Rakousku.

Mimořádně významným uznáním práce československé hydrometeorologické služby bylo v roce 1983 jme­nování ředitele ústavu členem výkonné rady Světové meteorologické organizace. Rovněž spolupráce v rámci orgánu představitelů hydrometeorologických a meteorologických služeb socialistických zemí přináší efektivní zdroj informací k sledování celosvětového vývoje a konkrétní výsledky pro rozvoj ústavu i pro celé národní hospodářství. Rada specialistů ústavu úspěšně pomáhala při budování hospodářství rozvojových zemí.

Z rozsáhlé publikační činnosti je nutno zejména upozornit na dvě významná díla oceněná státními cenami. V roce 1960 byla udělena Státní cena Klementa Gottwalda za vydání „Atlasu podnebí ČSR" a v roce 1975 státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu" za vydání rozsáhlé publikace „Hydrologické poměry ČSSR".

V rámci omezených možností rozpočtové organizace zajišťuje ústav sociální program, podle něhož poskytuje pionýrskou letní a zimní rekreaci ročně pro víc než 200 dětí, zabezpečuje rekreaci svým pracovníkům ve vlast­ním rekreačním zařízení i dražební výměnnou rekreaci s NDR a reciproční rekreaci pro organizace vodního hospodářství v Jugoslávii.

Propůjčení vysokého státního vyznamenání ČHMÚ je výrazem zhodnocení jeho všestranného rozvoje v po­sledním období i naplňování úkolů, které pro jeho činnost stanovil XVI. sjezd KSČ ve svých závěrech. Pro všechny pracovníky ČHMÚ je toto ocenění závazkem nejen k upevnění dosažených výsledků, ale i k ještě usilovnější práci pro rozvoj našeho národního hospodářství a celé socialistické společnosti.

MZ 1985/4, ročník 38, str. 97-99


 

GENERÁLNÍ SEKRETÁŘ SVĚTOVÉ METEOROLOGICKÉ ORGANIZACE PROFESOR GODWIN OLU PATRICK OBASI

Na IX. kongresu Světové meteorologické organizace (SMO) v Ženevě v květnu 1983 byl jmenován generálním sekretářem SMO profesor Godwin Olu Patrick Obasi z Nigérie.

Profesor Obasi se narodil v Nigérii 24. 12. 1933. V roce 1956 zahájil svoji meteorologickou dráhu jako pozorovatel. Studo­val v USA, kde absolvoval Technický institut ve státě Massa­chusetts a získal titul doktora v oboru meteorologie. Je nosi­telem ceny C. Rossbyho za nejlepší rigorózní práci v tomto institutu. Je držitelem čestného titulu v oboru matematiky a fyziky Univerzity Mc Gilla v Montrealu.

V roce 1963 se profesor Obasi vrátil do Nigérie a zastával různé funkce, mimo jiné pracoval jako samostatný meteoro­log a měl na starosti oblast výzkumu a výchovy a Meteorolo­gické předpovědní centrum Nigérie. V roce 1973 se stal exter­ním výzkumným pracovníkem Státní univerzity na Floridě v USA a současně prováděl výzkumnou práci pro Národní centrum výzkumu atmosféry v Boulderu ve státě Colorado. Jako odborník vyslaný SMO v rámci Rozvojového programu OSN (UNDP) zastával funkci odborného asistenta v oboru meteorologie na univerzitě v Nairobi (Keňa), později se staL profesorem meteorologie, vedoucím katedry meteorologie a dě­kanem fakulty věd této univerzity (1967—1976). Po svém návratu do Nigérie koncem roku 1976 se stal poradcem Fede­rální vlády Nigérie pro výzkum a výchovu v meteorologii a ředitelem tamního Ústavu meteorologického výzkumu a vý­chovy. V roce 1978 byl jmenován do sekretariátu SMO v Že­nevě jako vedoucí oddělení pro vzdělání a výcvik.

Profesor Obasi publikoval celou řadu vědeckých a odbor­ných pojednání z různých oblastí meteorologie a hydrometeorologie, zabývá se vědeckou činností na národní i mezinárodní úrovni. V letech 1976—1978 byl předsedou Nigérijského ná­rodního výboru experimentu WAMEX a hlavním nigerijským delegátem v Mezivládním výboru pro První celosvětový ex­periment Programu globálního výzkumu atmosféry (FGGE) pořádaného SMO ve spolupráci s Mezinárodní radou vědec­kých svazů (ICSU), byl koordinátorem pro západní Afriku v přípravném programu Mezinárodní federace vědeckých spo­lečností pro další vzdělání (IFIAS). Byl předsedou pracovní skupiny pro tropickou meteorologii Komise atmosférických věd SMO (1965—1967), v roce 1978 se stal zástupcem prezidenta této komise. V letech 1967—1976 byl členem Mezinárodní ko­mise pro dynamickou meteorologu Mezinárodni společnosti meteorologie a fyziky atmosféry. Je rovněž členem britské Společnosti statistiků jako odborník v oblasti zemědělské statistiky.

Profesor Godwin Olu Patrick Obasi se ujal své funkce od 1. 1. 1984 a vystřídal profesora Aksela C. Wiin-Nielsena z Dánska, který byl generálním sekretářem SMO od roku 1980.

Ing. Václav Richter, ředitel ČHMÚ, člen výkonné rady Světové meteorologické organizace, MZ 1984/3, ročník 37, str. 69


 

OSLAVY VÝROČÍ HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU V ROCE 1979

Kromě 25. výročí vzniku Hydrometeorologického ústavu (HMÚ), k němuž se vztahuje úvodní článek v 1. čísle Meteoro­logických zpráv z letošního roku, připadá na rok 1979 i druhé významné výročí ústavu, 60. výročí založení Státního ústavu meteorologického. K založení tohoto předchůdce meteorolo­gické části dnešního HMÚ došlo rozhodnutím ministerské rady CSR dne 9. 12. 1919.

Ústav soustředil oslavy obou výročí v druhé polovině března. V tomto období byla vystupňována popularizace činnosti ústavu zejména ve sdělovacích prostředcích. Do roz­hlasu i televize bylo zařazeno několik pořadů věnovaných propagaci služeb, poskytovaných ústavem národnímu hospo­dářství i veřejnosti. V březnu vyšla rovněž účelová publikace „Hydrometeorologický ústav a národní hospodářství'', za­měřená zejména na přínosy, které vznikají při cílevědomém využívání hydrometeorologických informací v různých obo­rech.

Vyvrcholením oslav bylo uspořádání vědeckotechnické kon­ference, zaměřené na zhodnocení současného stavu a perspek­tiv rozvoje hydrometeorologických ústavů. Na přípravě od­borné části konference se podílely HMÚ v Praze i Bratislavě a konference se pak zúčastnily, kromě představitelů nad­řízených a spolupracujících organizací, početné delegace ve­doucích a zasloužilých pracovníků a dlouholetých dobro­volných pozorovatelů obou ústavů. Konference se konala v Kulturním domě pracujících Dopravních podniků v Praze 7 ve dnech 27. a 28. března.

Referáty konference se dotýkaly dvou tématických okruhů: systému využívaného ústavy pro získávání, přenos a zpraco­vání hydrometeorologických dat a služeb poskytovaných ústavem národnímu hospodářství a společnosti.

V prvním tématickém okruhu, který byl zahájen po vstup­ním referátu ředitelů ústavů, naznačujícím hlavní tendence budoucího vývoje obou ústavů, byly předneseny referáty tý­kající se tzv. technologické linky, tj. systému tvořeného sítí hydrometeorologických stanic, telekomunikační sítí ústavu a jeho výpočetní technikou. Zvláštní pozornost byla věnována aerologickým a ozonometrickým měřením, meteorologické radiolokační technice, využívání údajů meteorologických dru­žic i radioizotopových metod při hydrologických měřeních.

Přechodem k druhému tématickému okruhu byly referáty, hodnotící výsledky činnosti poboček ústavů, výsledky vý­zkumných prací a mezinárodní spolupráce. Referáty hodnotící služby poskytované ústavem byly zaměřeny zejména na vy­užití hydrologických informací, soustředěných v hydrofondu, pro potřeby hydrologického dispečinku i pro další účely, vy­užití klimatologických informací, informací pro zabezpečení činnosti civilního a speciálního letectví a pro účely ochrany čistoty ovzduší; byly rozebrány i perspektivy zvyšování úrovně předpovědí vydávaných HMÚ.

Průřez činnostmi obou ústavů, který byl na konferenci podán, jasně prokázal, že ústavy v zásadě úspěšně v uplynulém období plnily své hlavní poslání a že si do budoucnosti vy­tyčují úkoly, které jsou v souladu s potřebami našeho hos­podářství a společnosti i se silami a prostředky, které ústavy budou mít podle dnešních předpokladů k dispozici.

V rámci konference odezněly také osobní vzpomínky nej-starších pracovníků české a slovenské meteorologie na naše učitele, kolegy a spolupracovníky, kteří se letošních výročí nedožili. Referáty přednesené na vědeckotechnické konferenci vydá HMÚ v Praze ve zvláštním sborníku.

Součástí konference byl slavnostní večer, na němž ministr lesního a vodního hospodářství s. Ing. Ladislav Hruzik předal čestná uznání dlouholetým pracovníkům ústavů i zasloužilým dobrovolným pozorovatelům. Ředitelé ústavu předali při této příležitosti rovněž ocenění nejlepším pracovníkům vyhodno­ceným v socialistické soutěži.

Oslavy byly důstojným zhodnocením minulé společensky významné práce ústavů. Těšily so značné pozornosti nejen pracovníků ústavu, ale i širší veřejnosti.

Bořivoj Sobíšek, MZ 1979/5, ročník 32, str. 159


 

VYZNAMENANÍ PRACOVNÍCI HYDROMETEOROLO­GICKÉHO ÚSTAVU V BRATISLAVĚ

Za dlhoročnú vedeckú a odbornú činnosť, pri příležitosti ži­votného jubilea udělil prezident Československej socialistickej republiky štátne vyznamenanie

„ZA VYNIKAJÚCU PRÁCU", s. RNDr. Margite Kurpelovej, CSc., vedúcej výskumného oddelenia klimatológie.

Minister lesného a vodného hospodárstva Slovenskej socialis­tickej republiky udělil za pracovně zásluhy čestný odznak ministra „Budovatel vodného hospodárstva" týmto pracovníkom:

  1. Juraj Jurkovič, vedúci skupiny v klimat, odbore
  2. Kamila Kadulová, prom. knih., vedúca OBIS-u
  3. Doc. RNDr. Ferdinand Šamaj, CSc, riaditel' HMÚ SSR

 

VYZNAMENANÍ PRACOVNÍCI HYDROMETEOROLO­GICKÉHO ÚSTAVU V PRAZE

Při příležitosti stoletého trvání Hydrologické služby bylo Hydrometeorologickému ústavu v Praze v roce 1975 propůjčeno státní vyznamenání „ZA ZÁSLUHY O VÝSTAVBU"

Ministr lesního a vodního hospodářství propůjčil odznak mi­nistra a ÚV ČOS „Nejlepší pracovník" za pracovní zásluhy těmto pracovníkům:

  1. RNDr. Jiří Barbořík, PHMÚ Ústí nad Labem
  2. Hana Daňková, prom. geogr., HIS Praha 5
  3. Jarmila Chodová, PHMÚ Ústí nad Labem
  4. Alois Jíša, LMS Praha-Ruzyně

Redakce, MZ 1976/3, ročník 29, str. 94


 

Koncentrace evropských meteorologických mozků,

nebo jediná cesta k zvýšení účinnosti meteorologických služeb v národním hospodářství, nebo reakce Evropy na vytvoření světových meteorologických center a jiné podobné otázky se vy­noří při pečlivém čtení preambule Úmluvy o zřízení evropského ústředí pro střednědobou předpověď.

Dne 11. října 1973 podepsaly úmluvu Belgie, NSR, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Holandsko, Velká Británie, které jsou členy Evropského hospodářského společenství, dále Finsko, Řecko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Jugoslávie. Očekává se podpis Rakouska.

Vznikla nová, samostatná evropská meteorologická instituce, nového typu, která má mezinárodní status, v jejímž čele stojí Rada a ředitel a jejíž úkoly jsou tyto:

  • Výzkum a ověřování vhodných matematických modelů pro střednědobou předpovědi.
  • Pravidelné vydávání střednědobé předpovědi na 4 — 10 dnů.
  • Postgraduální výchova evropských meteorologů v oboru numerické předpovědi.
  • Vybudování banky dat, která bude k disposici národním služ­bám.

Během příštích 5 let uvede v život tuto instituci 120 meteorolo­gů a jiných specialistů, ve vlastní budově, s vlastním počitačem schopným provádět 50 miliónů instrukcí za vteřinu. Zákazníky tohoto ústředí budou předevšim národní služby států, které úmluvu podepsaly a které zřízení a provoz centra financuji. Ústředna bude umístěna ve Shinfield Park, Berkshire v Anglii.

Miloslav Novotný, MZ 1974/3, ročník 27, str. 95


 

Komořanský zámek

Synoptická a letecká povětrnostní služba HMÚ oslavila 28. září 1969 své desetileté výročí činnosti v zámečku Komořany, kam se přestěhovala z ruzyňského letiště. Turista jdoucí po zbraslavské silnici či plující po Vltavě u Modřan upoutá svůj zrak na půvabný zámeček s dvěma věžičkami proti Lahovicím, dnes již na území hl. města Prahy blízko Závisti, známé archeo­logickými objevy.

Tento dříve poměrně málo známý zámeček je dnes u naší veřejnosti velmi populární. Kdo by neměl zájem o předpovědi počasí. Ovšem málokterá povětrnostní služba na světě se může pochlubit tím, že sídlí v historickém objektu, v zámeckém pro­středí, nad jehož některými částmi památková péče drží svou ochrannou ruku. A právě Hydrometeorologickému ústavu může tento zámeček vděčit, že se opět probudil k novému životu, že opět zazářil leskem a že se zpopularizoval, jak o tom svědčí velké množství účastníků exkursí od školní mládeže až po důchodce, kteří s nevšedním zájmem během 10 let tento historický objekt navštívili. Byl to zájem o meteorologii či trochu o historii? Jistě, že obojí. Ovšem těm, které poutal jen historický zájem, nebylo možno mnoho ukázat. Zámeček původně renesanční je jedno-poschoďový s osmihrannou věží, kde je kaple s klenutou valenou klenbou s lunetami, strop i stěny jsou zdobeny štuky a freskami (Svatá Rodina). Fasáda severního průčelí věže je zdobena sgrafitovou rustikou. V kapli je barokní hranolovitý oltář s obra­zem Madony s dítětem. Tedy tato zámecká kaple, dvě věže a zámecká brána - to je to zámecké prostředí. Jaká je jeho historie?

Komořany patřily hejtmanství smíchovskému, okresu a poště zbraslavské a farnosti modřanské, jak zní záznamy z Rakousko-uherské monarchie. Původně zde byly 2 vsi, Komořany a Komořánky, které se připomínaly r. 1088 v zakládací listině vyše­hradské. Komořany patřily kapitule vyšehradské a Komořánky později zbraslavskému klášteru do doby husitské.

Císař Zikmund, který byl přijat za českého krále r. 1436 a těšil se své hodnosti královské jen rok, zapsal tyto pozemky, neb podle tehdejší terminologie „zboži komořanské", panu Matěji Védetovi z Moštěnic, kterého následoval Ojiř z Očelidic za vlády husitského krále Jiřího Poděbradského v druhé pol. 15. st. V době, kdy měl Komořany místosudí Českého království Václav Šturm z Hiršfeldu (r. 1589), byla zde vystavěna tvrz. V Komořanech se připomínají Radničtí ze Zhoře a později od r. 1612 Jáchym Šturm z Hiršfeldu.

Po pobělohorských konfiskacích r. 1622 pro účast na stavov­ském povstání r. 1618 proti Ferdinandovi II. byly Komořany zabrány a dostaly se zbraslavskému klášteru z počátku za nájem a r. 1638 dědičně.

V 18. st. na místě staré tvrze zde byl postaven barokní zá­meček, který byl později mnohokráte upravován.

Počátek vlády Marie Terezie byl poznamenán vpádem cizí soldatesky a jejím dočasným pobytem na našem území. Za hranicemi vystupovali nepřátelé, kteří chtěli získat části habs­burského dědictví a dohodli se na podílu z kořisti. Sašové a Francouzi se zmocnili r. 1741 Prahy a po roce, tedy r. 1742, bylo v komořanském zámku sjednáno příměří mezi vojskem Marie Terezie, které podepsal za Rakousko kníže Eszterhazy a jejími odpůrci, jež podepsali za Francii maršál Belleisle a za Bavory kníže z Bayernu. Tato událost z července 1742 byla zobrazena ve velkém sále koncem 18. st. (není zachováno).

Cisterciácký řád na Zbraslavi měl v držení zámek od doby bělohorské až do doby josefínské, tj. do konce 18. st., kdy byl řád Josefem II. zrušen. Komořany připadly pak královské ko­moře. Roku 1825 je koupil od král. komory kn. Öttingen-Wallerstein z Bavor, roku 1866 se stal novým majitelem zámku rytíř z Albertů, který koupil panství za 100 000 zl. Koncem min. st. se objevuje v knihách pozemkových první nešlechtický majitel r. 1889 velkostatkář Richard Procházka, který prodal Komořany r. 1912 ing. K. Schulzovi. Nový majitel investoval po první svět. válce 2 mil. Kč do veškerých úprav. Vyhlášený konkurs r. 1936 znamenal opět změnu majitele. Posledním předválečným ma­jitelem blízké továrny na výrobu rour, zal. r. 1913 ing. Schulzem, která tvořila část celého panství, byl Fr. Pánek. Politická škola ÚV KSČ, umístěná v zámku po druhé světové válce, byla jen krátkou episodou zámečku.

Komořany vystřídalo v posledních dvou stoletích mnoho držitelů, avšak to vše bylo již bez nějakého většího významu. Odbývalo se zde hodně hodokvasů, bývalo v zámku veselo, kdy se podávalo dobré vínko a bohatá krmě. Zámek se mnohokráte měnil vnitřními i vnějšími úpravami. Zámecký nimbus se po­malu ztrácel a komořanský lid nevšímavě chodil kolem zá­mečku, který již pomalu počínal dožívat. A zde jsme u našeho historického mezníku - dne 28 záři 1959 - kdy se historie zámku v Komořanech pro budoucí generace obohatila. Znamenalo to pro zámek nové držitele, nové osazenstvo, novou tvář a nové poslání XX. st., které jsme v nedávné době právě oslavili.

Vlastimil Bělohlávek, MZ 1970/1, ročník 23, str. 30


 

Vyznamenání pracovníkům Hydrometeorologického ústavu v Praze

president Československé socialistické republiky na návrh ministra lesního a vodního hospodářství propůjčuje za mimořádné pracovní výsledky vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu" s. JOSEFU ZÍTKOVI, řediteli Hydrometeorologického ústavu v Praze.

Ministr lesního a vodního hospodářství ČSR propůjčuje za pracovní zásluhy čestný odznak ministra „Budovatel vodního hospodářství" těmto pracovníkům   Ing. Miroslavu SOMMEROVI, ved. střediska Brno, dr. Bedřichu Bohmovi, CSc, vedoucímu laboratoře ochrany ovzduší, Josefu Medunovi, prac. výzkumu Synoptické-laborator. meteorologické služby, Ing. Josefu Hladnému, vedoucímu výzkumu Hydrologické služby, dr. Jaroslavu Píchovi, vedoucímu observatoře Hradec Králové, Josefu Tatýrkovi, ved. odd. let. služeben Synoptické a letecké služby a RNDr. Emilii Trefné, ved. inženýr odd. všeobec. met. a klimat.

Jménem všech zaměstnanců ústavu blahopřejeme vyznamenaným a přejeme jim hodně dalších pracovních a osobních úspěchů.

MZ 1969/2, ročník 22, str. 43


 

Československá federace v meteorologii

Ústavním zákonem ze dne 27. října 1968 byla utvořena federace České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky jako samostatných státních útvarů v rámci Československé socialistické republiky.

V souvislosti s tím se tvoří v ČSSR nové vládní útvary i nové instituce. Také v československé meteorologii dochází k zásadní reorganizaci. Připravuje se nový zákon o Československé akademii věd a zákony o České akademii věd a Slovenské akademii věd. Podobně se připravuje federalizace v Československé meteorologické společnosti. Slovenská meteorologická společnost, která byla dříve součástí Československé meteorologické společnosti, bude samostatnou společností, a připravuje se utvoření České meteorologické společnosti a Československé meteorologické společnosti jako společného orgánu.

Také v meteorologické službě byl dnem 1. ledna 1969 vytvořen samostatný Hydrometeorologický ústav v Bratislavě podléhající ministerstvu lesního a vodního hospodářství Slovenské socialistické republiky; Hydrometeorologický ústav v Praze, podléhající ministerstvu lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky, omezuje svou působnost jen na území Čech, Moravy a Slezska. Oba ústavy však nadále navzájem úzce spolupracují a ředitelé obou ústavů uzavřeli proto dohodu o spolupráci. V této dohodě je mimo jiné řešena i otázka dalšího vydávání Meteorologických zpráv. Bylo dohodnuto, že by nebylo v současné době účelné, aby oba Hydrometeorologické ústavy vydávaly vlastní časopis, a proto zůstávají Meteorologické zprávy odborným časopisem obou ústavů. Časopis Meteorologické zprávy bude nadále vydáván v Praze, avšak s paritním zastoupením odborníků Hydrometeorologického ústavu v Bratislavě, v redakčním kruhu. Toto opatření vstupuje v platnost počínaje prvním číslem ročníku XXII - 1969.

J. Zítek, ředitel HMÚ v Praze Doc. dr. F. Šamaj, CSc., ředitel HMÚ v Bratislavě, MZ 1969/2, ročník 22, str. 33


 

Zbierame meteorologické pamiatky . . .

V 17. bode uzneseni IV. celoštátnej meteorologickej konferencie z r. 1957 konanej v Bratislavě je doporučenie, aby Hydro­meteorologický ústav sledoval otázku zriadenia Meteorologického múzea. V uzneseni sa hovoří, že čs. meteorológia má svoju históriu a tradíciu a preto je žiadúce začať už teraz so zbieraním a uschováváním pamiatok pre budúce múzeum.

Vzhladom na stále sa rozširujúce úlohy a povinnosti HMÚ, podujala sa sledovať túto otázku Československá meteorologická spoločnosť, ktorá pre organizovaný zber meteorologických pa­miatok na celom území ČSSR ustanovila osobitnú komisiu so sídlom v Bratislavě.

Komisia začala svoju činnosť 1. VII. 1965 a jej úlohou je zozbierať, sústrediť a opatrovat' písomný, přístrojový a iný do­kumentačný materiál, jednak o vývoji a rozvoji meteorologie u nás a jednak o jej udomácnení v našich širokých ludových ma­sách od najstarších dób.

Výhládový plán činnosti tejto komisie předpokládá, že zo sústredených meteorologických zbierok sa časom naozaj vybu­duje samostatné odborné múzeum tak pre vedeckú potřebu, ako aj pre všeobecné poučenie.

Vdaka porozumeniu riaditelstva pobočky Hydrometeorolo­gického ústavu v Bratislavě má už komisia zaistený priestor pre svoje účely, nutný aspoň pre začiatok svojej činnosti, v budově PHMÚ na Kolibě.

Po predbežnom usporiadaní novozískaných exponátov plá­nuje sa tu trvalá výstavka historických meteorologických zbierok, určená hlavně pre školské exkurzie, ktoré na ústav dochádzajú v hojnom počte a to nielen zo samotnej Bratislavy, ale aj zo širšieho okolia.

Prácu komisie usměrňuje osobitný štátút, schválený hlavným výborom ČSMS. Meteorologické pamiatky získavajú sa zásadné ako dary, bezplatné. Výnimky sú možné iba v osobitných a zvlášť odóvodnených pripadoch.

Komisia sa aj touto cestou obracia na všetky naše meteorolo­gické pracoviská, ako aj na jednotlivých pracovníkov a priaznivcov meteorologie, aby v rámci svojich možností podporovali myšlienku Meteorologického múzea a aby sa zapojiji do akcie zberu meteorologického pamiatkového materiálu.

Všetky zásielky a korešpondenciu týkajúcu sa meteorologic­kých pamiatok adresujte: V. Briedoň, pracovník HMÚ, Bratisla­va-Koliba, Jeseniova 43.

Vojtech Briedoň, MZ 1966/2, ročník 19, str. 62


 

D. A. Davies v Praze

Ve dnech 28. června až 3. července t. r. navštívil Československo generální sekretář Světové meteorologické organisace pan D. A. Davies s chotí. Přijeli do Prahy na pozvání ministra zemědělství, lesního a vodního hospodářství s. inž. J. Buriana.

Účelem návštěvy pana Daviese bylo, aby se seznámil s československou hydrometeorologickou službou, s československou meteorologickou vědou, s organisací práce a dosaženými výsledky v meteorologické praxi i vědě. V souvislosti s tím navštívil pan Davies pracoviště Hydro­meteorologického ústavu v Komořanech u Prahy, kde si prohlédl československé národní ústředí pro předpovědi počasí, mezinárodní centrum pro výměnu základních meteorologických informací (IMTNE), mezinárodní centrum pro výměnu letecko-meteorologických informací (MOTNE) a československé ústředí pro radioaktivitu atmosféry. V besedě s pracovníky Hydrometeorologického ústavu, jíž se zúčastnili i někteří významní pracovníci Ústavu fyziky atmosféry Československé akademie věd a Meteorologického ústavu Karlovy university, byl pan Davies informován zejména o teoretických studiích pro numerické předpovědi počasí, o prováděných experimentálních pokusech a o zkušenostech z denní praxe používání grafického řešení předpovědí: host velmi kladně ocenil dosažené výsledky a zvláště vysoce hodnotil úzkou a účinnou spolupráci mezi meteorologickou službou a vědeckými meteorologickými institucemi.

S širší meteorologickou veřejností se p. Davies seznámil na besedě v Československé akademii věd v rámci Československé meteorologické společnosti. Na této besedě byl p. Davies informován o historii, o vývoji a o výhledech meteorologie v Československu. Pan Davies pak promluvil o mezinárodní meteorologii, o významu mezinárodní spolupráce a jejím historickém vývoji, o úkolech Světové meteoro­logické organisace a o její spolupráci s jinými mezinárodními organisacemi.

Uvedl, že Světová meteorologická organisace se zabývá nejen koordinováním meteorologických služeb, ale i koordinací výzkumu v atmo­sférických vědách a usměrňováním rozvoje meteorologie ve světovém měřítku. K tomu účelu byl v rámci SMO ustaven zvláštní poradní sbor, složený z vynikajících vědců světa, a v sekretariátu SMO byla zřízena plánovací skupina, která rozpracovává návrhy poradního sboru pro aplikaci v praxi. Jako příklad uvedl pan Davies velkorysý plán Světové meteorologické organisace na tzv. „Světovou službu počasí", která má systémem světových, regionálních a národních center podstatně zvýšit efektivnost a ekonomičnost meteorologických služeb světa, jakož i kvalitu a objektivnost poskytovaných služeb: v tomto projektu se počítá i s využitím umělých družic Země pro posky­tování meteorologických informací o rozložení oblačnosti, sněhu a ledu na zeměkouli, o výskytu tropických cyklonů, o slunečním záření aj. V závěru besedy byla pak odborná diskuse, po jejímž zakončení poděkoval pan Davies československým meteorologům za jejich dobrou práci.

Za svého pobytu v Praze byl pan Davies přijat ministrem zemědělství, lesního a vodního hospodářství inž. J. Burianem, ministrem za­hraničních věcí V. Davidem a místopředsedou Československé akademie věd akademikem J. Kožešníkem.

Kromě Prahy navštívil pan Davies s chotí také vltavskou přehradu Orlík, meteorologickou stanici na letišti v Karlových Varech, zá­padočeské lázně Karlovy Vary a Mariánské Lázně a státní zámky Konopiště a Kynžvart. Na závěr svého pobytu v Československu zúčastnili se naši hosté i III. celostátní spartakiády.

Věříme, že návštěva generálního sekretáře Světové meteorologické organisace v československé socialistické republice splnila svůj účel, že poskytla p. Daviesovi reálnou představu nejen o úrovni naší hydrometeorologické služby a naší meteorologické vědy, ale i o životě, práci a úspěších naší společnosti a našeho lidu.

MZ 1965/4, ročník 18, str. 93


 

Ústav pro meteorologii a klimatologii university Karlovy v Praze zahájil právě cyklus přednášek a rozhovorů o meteorologii.

Ústav pro meteorologii a klimatologii university Karlovy v Praze zahájil právě cyklus přednášek a rozhovorů o meteorologii. První v této sérii byla přednáška RNC Jiřího Föerchtgotta: O orograficky podmíněném vlnění atmosféry (dlouhá vlna) dne 14. listopadu 1947.

Přednášející podal výklad k úkazu překážkových mraků t. zv. moazagotlů a t. zv. rotorů, t. j. válcových vírů, které vznikají na závětrných stranách horských masivů. (obrazová příloha tohoho čísla Meteorologických zpráv zachycuje takovou situaci na Tatrách.) Vědecky zkoumal tyto úkazy jmenovitě Joachym Küttner na Krkonoších a popsal je v článku Die Role der Tropopause bei der Zyklogenese (Beiträge zur Physik der fr. Atmosphäre, 26; 1940), kde podal též teoretický výklad, jehož i přednášející převážně použil. Küttner předpokládá existenci přízemní a výškové invere, aby vzniklo vinění atmosféry. Teplý vzduch klouže po inversní ploše, stoupá před hřebenem hor a klesá za nimi. Dynamickým podtlakem nastává před pohořím zvýšení hladiny přízemního chladnějšího vzduchu a opačným účinkem tlakovým nastává na závětrné straně snížení hladiny přízemního vzduchu. Kinetická energie pohybujícího se vzduchu (rychlost proudění vzduchu na Sněžce bývá až 25 m za vteřinu) se zvětšuje na závětrné straně ještě o potencionální energii padající vzdušné hmoty, takže na inversní ploše, na níž vzdušná hmota dopadá, vznikají stojaté gravitační vlny. Rozličná rychlost větru v teplém výškovém proudu a chladném přízemním vzduchu deformuje tvary vln, překlápí sousední vrcholy a tvoří rotory v hladině přízemní inversní plochy. Promícháváním chladného přízemního vzduchu s teplým výškovým vzduchem se zvyšuje teplota pod inversní vrstvou a snižuje se teplota v horní části vírové vrstvy, takže v rotorech vzniká adiabatický gradient. K udržení rotace válcového víru stačí při adiabatickém gradientu jen malé množství energie, které dodává výškový proud. Je-li vzduch dostatečně vlhký, projevují se válcové víry živou a velmi pohyblivou oblačností. Řady rotorů v přízemním závětrném prostoru hor jsou tedy stálým průvodním zjevem föhnové situace a vlnivého proudění vzduchu.

Analogicky podle zákonů hydrodynamických vysvětluje Küttner vznik vlnění na inversi výškové: předpokládáme-li, že v počátečním stadiu měly všechny částice vzduchu mezi oběma inversemi stejnou rychlost pohybu, pak vznik vlny na spodní inversi způsobuje zrychlení částic nad vrcholem vlny a tím dynamický podtlak, který zároveň sníží hladinu výškové inverse. Obdobně pak v místě snížení hladiny přízemní inverse nastává zvednutí inverse výškové. Stojaté vlny na výškové inversi jsou tedy vůči vlnám přízemním horizontálně o půl vlny posunuty. Dosahují-li vrcholy vln v teplém vzdušném proudění kondensační hladiny, dávají vznik protáhlým čočkovitým mrakům (AItocumulus lenticularis).

Föhnové mraky za Krkonošemi tvoří někdy i několik poschodí a horizontálně se členi až v šest rovnoběžných řad přibližně stejně vzdálených.

Vertikální rozsah orograficky podmíněného vlnění atmosféry sahá až do stratosféry. Dokazuje to jednak plachtový let před alpským föhnovým mrakem do výšky 11.400 m, jednak souvislost zjevu t. zv. „perleťových oblaků“' (20–30 km výšky), jak ji uvádí prof. Mohn a prof. Störmer. Podle Störmera i „svítící noční oblaka“', která se vyskytují ve výšce až 80 km, jeví charakteristické znaky föhnových mraků.

Po přednášce p. J. Förchtgotta sledované se zájmem jak našimi meteorology, tak i zájemci z kruhů plachtařských, se rozpředla živá rozprava, která zdůraznila nutnost vzájemné spolupráce a výměny zkušeností. Se strany odborníků (pp. Dřevikovský, dr Jílek, dr Papež, dr Vesecký a dr Veselý) bylo konstatováno, že Küttnerovy předpoklady nebývají vždy splněny a že spolupráce meteorologů s plachtaři mohla by tu ještě mnohé objasnit, případně uvést na pravou míru.

Cyklus přednášek a rozhovorů o meteorologii pokračoval dne 27. XI. 1947 přednáškou doc. dr Aloise Zátopka: Mikroseismy a pohyb tlakových extrémů a dne 11. XII. 1947 přednáškou RNC Jaroslava Píchy: Sluneční činnost a její vliv na počasí. O přednáškách podáme opět zprávu na tomto místě.

V lednu a v únoru 1948 cyklus pokračuje těmito přednáškami: 1. I. 1948 RNC Jan Brádka: Hodnocení kvality krátkodobých prognos. 29. I. 1948 prof. Jiří Antropius: Hodnocení a vyčíslování výškových barogramů pro plachtařské účely. 12. II. 1948 RNDr Pavel Uhlíř: Rosa jako meteorologický faktor.

Začátek přednášek vždy v 17 hod. Přednášky se konají v posluchárně meteorologického ústavu Karlovy university v Praze II, U Karlova 3/II. posch.

Zprávy, MZ 1947/5, ročník 1, str. 127


 

Československý meteorologický rekord středoevropský dosud nepřekonaný

Móda držitelů rekordů nás svádí k tomu, abychom se i v meteorologii pochlubili prvenstvím. Jsou to největší srážky za 24 hodin; rekord nepředstižitelný je velice starého data. Je to déšť v Nové Louce v Jizerských horách dne 29. VII. 1897, který vydal 345 mm za den. Ačkoliv jest ve střední Evropě na tisíce stanic, které měří srážky už po desetiletí, odnikud nebylo ještě hlášeno, pokud je nám známo, číslo vyšší. Je zajímavo, že Nová louka má roční úhrn srážek okolo 1200 mm, kdežto ve střední Evropě jsou místa (v Alpách), kde spadne ročně až 3000 m deště. A přece je nositelem 24hodinového rekordu Nová Louka. Déšť, který se stal takto památným, se vyskytl v souvislosti se známou povodňovou situací poruch na trati Vb, které jdou ze Středozemního moře na severovýchod přes Alpy a jsou u nás známy jako nositelé nejvydatnějších a nejdelších dešťů, t. zv. krajinných. O těchto situacích bude ještě řeč ve vhodné chvíli v těchto zprávách.

Evropský rekord z novější doby spolehlivě ověřený činí podle Hanna 465 mm v Ripostu na Sicílii zaznamenaný dne 17. XI. 1908.

Světový rekord srážek za 24 hodin ovšem nebudeme moci nikdy překonat, neboť činí 1168 mm za den v Baguio na Filipínách dne 14. 7. 1911. Takové hodnoty dosáhne opravdu jen déšť tropický. Vždyť je to číslo rovnající se celoroční dávce srážek např. právě ve zmíněné vlhké horské Nové Louce. Ani si nepřejeme, aby se kdy u nás takový rekord vyskytl, neboť by to byla nepředstavitelná katastrofa. Vždyť i náš rekord v Nové Louce měl tehda vzápětí katastrofální škody.

Meteorologické drobnosti, MZ 1947/2, ročník 1, str. 47


 

Československo ve Světové meteorologické organizaci

Po skončení 2. světové války lidstvo vyvinulo enormní snahu rozšířit mezinárodní spolupráci a zabránit možnosti vzniku další světové války. Ve snaze realizovat tato úsilí vznikla Organizace spojených národů. Jejími výkonnými orgány se stala řada specializovaných organizací, mezi nimi i Světová meteorologická organizace (SMO), anglicky World Meteorological Organization (WMO). Československo podepsalo konvenci WMO v roce 1947 v pořadí jako 17. stát na světě. Tato organizace postupně sdružila téměř všechny státy světa. V roce 1996 bylo jejími členy 179 států a 6 svobodných oblastí (teritorií). Vytvořila široký fungující systém mezinárodní spolupráce meteorologických a hydrologických služeb celého světa, zahrnující činnost od unifikace pozorování, automatizace měření, přenosu a zpracování údajů o počasí, výchovu odborníků až po organizování globálních experimentů a umělé ovlivňování počasí. Její různé programy značně rozšířily meteorologické poznatky a podstatně vzrostlo uplatnění výsledků meteorologických služeb v mnoha odvětvích národního hospodářství.

Karel Krška – Ferdinand Šamaj, Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku, 2001, str. 279

Podpis Deklarace Světové meteorologické organizace prof. A. Gregorem 21. března 1950

Miroslav Škoda, Věstník ČMeS 1996/1, duben 1996


 

Nový organizační a jednací řád Státního meteoro­logického ústavu v Praze.

Dne 27. května 1947 ve své 87. schůzi se vláda Česko­slovenské republiky usnesla včleniti Státní meteorologický ústav v Praze do ministerstva dopravy.

Ještě v červnu jsme začali jednati s ministerstvem (hlavně s presidiem) o právním postaveni ústavu k mi­nisterstvu dopravy. Neměli jsme pro to žádné vzory, nýbrž pouze částečně ustálený, avšak nejasný poměr k minister­stvu techniky, kde ústav byl zařazen předtím. Neobyčej­nou ochotou a zájmem ministerstva dopravy o náš ústav jsme docílili, že dne 22. prosince 1947 byly vydány pod čís. Pres 12.500/47:

„Zatímní organizační řád státního meteorologického ústavu",

„Zatímní jednací řád státního meteorologického ústavu",

„Předpis, upravující vztah státního meteorologického ústavu k ministerstvu dopravy".

Všechny tyto důležité dokumenty byly uveřejněny v „Úředním věstníku ministerstva dopravy" čís. 49 ze dne 31. prosince 1947.

V organizačním řádu, který má 9 paragrafů, jsou po­drobně vytyčeny úkoly ústavu, rámcově jest probrán roz­sah služeb ústavu pro státní úřady, soudy, veřejnoprávní korporace, soukromníky apod., je určen poměr k vyso­kým školám a vzájemná spolupráce, dále se zřizuje porad­ní sbor k podpoře činnosti ústavu. Z oddílu o hospodaření, správě ústavu a o zaměstnancích jest patrno, že ústav má rozsáhlou autonomii ve finančních i správních věcech. V odborných záležitostech jest ústav téměř úplně samo­statný. Důležité ustanovení jest uvedeno v § 3: „Ústav jest státním ústavem, přičleněným k ministerstvu dopravy ja­ko jeho samostatná složka". Tento odstavec se prakticky projevuje tak, že ústav jest přičleněn k presidiu minister­stva dopravy.

Jednací řád pojednává v 18 paragrafech o členění ústa­vu, o funkci ředitele ústavu a jeho zástupců, přednostů od­děleni a jich zástupců, o referátech, zpracovatelích, pra­covním postupu v ústavu, o poradách, o styku ústavu na­venek, o služebních cestách, publikační činnosti atd.

Ústav je členěn takto:

1. ředitelství,.

2. odborná oddělení:

    I. odd. — klimatologie,

    II. odd. — zemědělská meteorologie a fenologie,

    III. odd. — bioklimatologie a lázeňská meteorologie,

    IV. odd. — synoptická a letecká povětrnostní služba,

    V. odd. — přístroje, zkušebny a ústřední observa­toř,

    VI. odd. — knihovní, publikační a dokumentační služba,

3. referáty:

    a) personální,

    b) rozpočtový a účtárna,

    c) hospodářská správa.

Konečně byl vydán předpis, upravující vztah státního meteorologického ústavu k ministerstvu dopravy. Tento předpis, jest „prováděcím nařízením" k zmíněným dvěma řádům. Ministerstvo dopravy si vyhrazuje některé správ­ní a administrativní záležitosti pro sebe, vymezuje a speci­fikuje v podrobnostech např. zastupování meteorologické služby na fóru mezinárodním a ukládá ústavu povinnost organisovati leteckou povětrnostní službu podle pokynů a potřeb leteckého odboru ministerstva atd.

Vydáním organizačního a jednacího řádu a služebního předpisu vykonalo ministerstvo záslužnou a velkou práci.

Můžeme už nyní říci, že jest teprve začátkem, neboť veš­kerá meteorologická služba v ČSR dostane v nedlouhé budoucnosti pevnou, jednotnou a celostátní zákonnou zá­kladnu. Tím bude splněna dávná tužba meteorologického ústavu, a proto jsme vděčni ministerstvu dopravy, že vy­dáním jmenovaných řádů byl k tomuto cíli učiněn sice prvý, ale rozhodný krok.

Hš., MZ 1948/1, ročník 2, str. 24


 

První číslo Meteorologických Zpráv vyšlo v Praze 30. dubna 1947

V úvodním článku prvního čísla Meteorologických Zpráv, který napsal přednosta Státního meteorologického ústavu v Praze Dr. Alois Gregor, bylo uvedeno, že nový časopis bude navazovat svým obsahem na pravidelné tzv. měsíční přehledy, které vydával Státní meteorologický ústav za první republiky, a které byly velmi žádané.

Více naleznete na samostatné stránce věnované prvnímu číslo Meteorologických Zpráv.


 

Pokroky československé letecké meteorologie před 80 roky

Nejprve si připomeňme, že československá letecká povětrnostní služba při Státním ústavu meteorologickém v Praze byla zřízena v roce 1921 a že v roce následujícím byla založena zvláštní pozorovací síť pro leteckou dopravu. K meteorologickému zabezpečování tehdy malého počtu letů se začala využívat pozorování některých klimatologických stanic Státního ústavu meteorologického, vojenských stanic a především leteckých povětrnostních hlídek, které se souhlasem ministerstva pošt a telegrafů z roku 1922 byly organizovány při poštovních úřadech, Iežících podél a po obou stranách letových tratí.

Letecké povětrnostní hlídky prováděly pozorování bez přístrojů. Zprávy o aktuálním počasí, nazývané v té době depeše, posílaly do sběrného centra (většinou do Prahy) před každým startem letadlo, pokud mělo letět po trati, pro níž byla hlídka zřízena. Předávání zpráv do ústředí se dělo zásadně telegraficky. Na Slovensku se povětrnostní hlášení shromažďovala přímo v Bratislavě a Košicích, na Moravě mimořádná hlášení směřovala přímo na letiště v Brně [2].

Prudký rozvoj civilní letecké dopravy, který v Evropě nastal v polovině 20. let minulého století, urychloval také u nás vývoj letecké meteorologie, která se stala nejdynamičtějším oborem meteorologického ústavu. Podle úrovně organizace letecké meteorologické služby patřilo Československo k nejvyspělejším evropským státům. Právě před 80 lety, v roce 1926, tedy po pěti letech od jejího založení, nastaly v její praktické činnosti pozoruhodné změny.

1. od července 1926 byly zavedeny tzv. objednávací telegramy, jimiž se povětrnostní hlídky žádaly o zaslání zprávy o počasí v jiném čase, než vyplývalo z letového řádu. V šifrovaném stavu se pozorovatelům sdělovalo datum a čas požadovaného pozorování, obsah zprávy a adresa, na kterou má být jejich zpráva odeslána. Tímto způsobem bylo možno zabezpečovat mimořádné lety, pro které by jiné povětrnostní zprávy již nemusely být aktuální.

2. od června 1926 byly zavedeny tzv. národní depeše letecké, pravidelné hodinové zprávy, vysílané v denní době všem domácím i zahraničním posádkám. Obsahovaly jednak řádné depeše podle letovým řádů, jednak mimořádná letecká pozorování a hlášení o změnách, čili veškerý informační materiál, který byl k dispozici, nikoliv jen zprávy z různých termínů a zasílané na určitou adresu. Toto opatření si vynutila zvyšující se hustota letového provozu.

3. V roce 1926 vydal Státní ústav meteorologický v Praze první návod k povětrnostnímu hlášení pro letecké účely [1] určený leteckým povětrnostním stanicím. Rozuměly se jimi jak letecké povětrnostní hlídky při poštách, tak meteorologické stanice ústavu, které prováděly i jiná pozorování. Návod obsahoval předpisy pro pozorování a klíče šifer používaných v řádných i mimořádných leteckých meteorologických zprávách, opírajících se jen o pozorování bez přístrojů. Tvar hlášení byl normalizován Mezinárodní komisí pro letectví (CINA), subkomisí pro meteorologii. Předtím československé stanice používaly jednoduchého schématu pro meteorologická hlášení již od roku 1922, které bylo inovováno v roce 1924. Jeho dodatkem bylo pozorování oblačnosti v horských oblastech, které navrhl G. Swoboda a které postupně přijaly i zahraniční služby a stalo se i součástí mezinárodních kódů.

Literatura

[1] Návod k povětrnostnímu hlášení pro leteckou dopravu, 1926. Praha: Státní ústav meteorologický, Příručka VIII. Nákl. ministerstva veřejných prací. 39 s., příl.

[2] SWOBODA, G., 1928. Služba pro zajištění leteckého provozu. In: státní ústav meteorologický v prvém desetiletí republiky 1918–1928. Praha: Státní ústav meteorologický publ. řady C, svazek I. s. 48–65.

[3] Padesát let československé meteorologické služby (red. B. Sobíšek), 1969. Praha: Hydrometeoro1ogický ústav. 64 s.

Karel Krška, MZ 2006/6, ročník 59, str. 171


 

Nejstarší zobrazení plošného rozložení srážek na Moravě a ve Slezsku

V dějinách moravské meteorologie zaujímá významné místo zasedání Moravsko-slezského lesnického spolku, sekce Zemědělské společnosti, které se konalo ve Frýdlantu nad Ostravicí v roce 1880. Na něm Johann Jackl, vrchní Iesmistr z Kroměříže, inicioval podle vzoru z Čech rozšíření meteorologických měření a pozorování, zvláště srážek, také na Moravě a ve Slezsku. Pro zakládání stanic získal podporu olomouckého biskupství i šlechty a jeho snahy uvítala také státní administrativa, jež se připravovala na regulaci řek. Proto byla v Přírodozpytném spolku sídlícím v Brně vytvořena meteorologická komise, s níž spolupracoval kromě jiných Moravský zemský stavební úřad. Komise si vytkla za úkol organizovat pozorování a zveřejňovat jeho výsledky. Obsažné ročenky pozorování za roky 1881 až 1911, které vydala s finanční podporou zemského výboru Markrabství moravského v německém, později českém jazyce pod redakcí profesorů brněnské techniky Gustava von Niessla z Mayerdorfu a Artura Szarvassiho, jsou pozoruhodným dílem velké faktografické ceny a širokého využití.

Tabulkovou část ročenek od jejich prvního čísla doplňovaly mapové přílohy, týkající se hlavně geografického rozložení srážek. Nejstarší ročenkové mapy sestavené vždy pro dvě roční období zobrazovaly množství spadlých srážek pomocí obdélníků s různým šrafováním, které byly umístěny v blízkosti příslušné stanice. Na obr. 1 obdélníky orientované vodorovně vyjadřují srážkové úhrny léta 1881, obdélníky orientované svisle podzimní srážky téhož roku. Šipky udávají převládající směr větru, u některých stanic je uvedena i průměrná sezonní teplota vzduchu. Popsané znázorněni srážek, které bylo vynuceno neznalostí závislosti srážek na nadmořské výšce, bylo nepřehledné a nepraktické. Z toho důvodu na přání vodohospodářů začali tvůrci ročenek počínaje svazkem za rok 1890 zobrazovat srážky pomocí izohyet a plochy mezi nimi vyznačovat rozličnou šrafurou (obr. 2), k reliéfu krajiny však nemohlo být ještě dosti přihlíženo. Mapy začaly být sestavovány odděleně pro čtyři roční období a rok.

Ročenek Přírodozpytného spolku z let 1883–1902 využil ke zhodnocení srážkových poměrů Moravy a Slezska Hermann Schindler, který v roce 1904 vyhotovil první klimatologickou mapu srážek uvedených zemí [5]. Závislost srážek na nadmořské výšce podrobněji studoval až F. Říkovský [3, 4].

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 1 Ukázka mapy srážek (léto a podzim 1881) u první ročenky Přírodozpytného spolku v Brně (vlevo)

Obr. 2 Ukázka mapy izohyet (léto 1890) z ročenky Přirodozpytného spolku v Brně (vpravo)

Literatura

[1] Bericht der meteorologischen Commission des naturforschenden Vereines in Briinn tiber die Ergebnisse der meteorologischen Beobachtungen im Jahre 1881, 1882. Brünn: Verlag des Vereines. 132 s. + příl.

[2] X. Bericht der meteorologischen Commission des naturforschenden Vereines in Brünn. Ergebnisse der meteorologischen Beobachtungen im Jahre 1890, 1892. Brünn: Verlag des Vereines. 176 s. + příl.

[3] ŘÍkovský F., 1925. Vliv tvářnosti půdy na srážkové poměry na Moravě a v našem Slezsku. Sborník čs. společnosti zeměpisné, sv. 31, s. 163.

[4] ŘÍkovský F., 1926. Vztah mezi atmosférickými srážkami a nadmořskou výškou na Moravě a ve Slezsku. Spisy vydávané Přírodovědeckou fakultou Masarykovy university, č. 78. 15 s.

[5] Schindler, H.: Beitrag zur Kenntnis der Niederschlags verhältnisse Mährens und Schlesiens, 1904. Brünn: Verlag des naturforschenden Vereines. 13 s. + příl.

Karel Krška – Václav Vlasák, MZ 2007/4, ročník 60, str. 127–128


 

Největší historická průtrž mračen 25. – 26. května 1872 v Českých zemích s následnými povodněmi v povodí Berounky a vznikem Mladotického hrazeného jezera

(doc. RNDr. Bohumír Jánský, Miloslav Müller, RNDr. Vilibald Kakos), sylabus přednášky konané v Praze 28. 5. 2002)

Bouřkové průtrže mračen v posledních hodinách 25. 5. 1872, trvající místy s bezdeštnými přestávkami až přes půlnoc následujícího dne, postihly neobvykle rozsáhlou oblast asi 500 km2 západně od Prahy vymezenou přibližně městy Plzní, Příbramí, Berounem, Louny a Karlovými Vary. Podle historických pramenů způsobily nejničivější náhlou přírodní pohromu na území ČR za posledních nejméně 500 let s 337 oběťmi na lidských životech při následných katastrofálních povodních na dolní Berounce a jejich přítocích a částečně v povodí Ohře. V důsledku sesuvu svahů vzniklo na Mladotickém potoce u obce Odlezly (okres Plzeň-sever) hrazené jezero jako jediné s dobou vzniku v posledních tisíciletích na našem území. Na dvou lokalitách byly zaznamenány až dosud největší krátkodobé intenzity srážek v ČR, a to v Mladonicích (blízko Odlezelského jezera) 237 mm asi za 1 hodinu a 289 mm asi za 10 až 15 hodin v Měcholupech (6 km jižně od Žatce), které leží v klimaticky nejsušší oblasti našeho státu s malou nadmořskou výškou. Na základě veškerého dostupného archivního materiálu z několika stanic v Čechách (průběh počasí, tlaku, teploty, vlhkosti, směru a rychlosti větru), podrobných klementinských měření z příslušné ročenky, rakouských velmi zjednodušených synoptických map a pozorování počasí mnoha laických pozorovatelů v postižené oblasti dle literárních pramenů bylo zjištěno, že se tato oblast nacházela ve studené části poměrně hluboké cyklony, jejíž střed postupoval pravděpodobně velmi zvolna jižně od Plzně a Prahy dále k severovýchodu až východu. Dle celkové analýzy uvedených materiálů z několika předcházejících dnů před 25. květnem a dne následujícího s uvážením i místy dosti podrobného pozorování tahu oblaků a postupu bouřek až s extrémními projevy (průtrže mračen, silná krupobití, orkánové nárazy větru, úplné setmění za dne, nepřetržité hřmění) převládal v průběhu 25. 5. výrazný vertikální střih větru ve směru (v nižších hladinách směr severovýchodní, ve vyšších hladinách jihozápadní). Analýza tohoto případu naznačuje, že střih větru může neobvykle výrazným frontálním rozhraním (které bylo prokázáno nad územím Čech např. mezi Chebem a Šumavou) v oblasti poblíž středu cyklony působit velice příznivě jako spouštěcí mechanismus pro vznik mohutné organizované konvektivní oblačnosti s opakovaným výskytem silných přívalových dešťů nad určitou lokalitou.

Na přednášce bylo také provedeno srovnání dosažených srážkových intenzit v roce 1872 s příslušnými světovými extrémy ještě s mnohem většími intenzitami, které se vyskytly v některých místech USA, v důsledku rozdílných aerologicko-synoptických podmínek.

Vilibald Kakos, Věstník ČMeS 2002/1, červen 2002