40 LET AGROMETEOROLOGICKÉHO PRACOVIŠTĚ V DOKSANECH
V druhé polovině roku 1990 dovrší agrometeorologické pracoviště ČHMÚ v Doksanech 40 let svého trvání. Pracoviště historicky navazuje na činnost meteorologické stanice v rámci Fürstlich Schwarzenbergsche Agriculturchemische Versuchsstation in Lobositz (zřízena již v r. 1866) a na agrometeorologickou stanici při rolnické škole v Roudnici nad Labem (nepřetržité pozorování 1876—1950).
Agrometeorologické pracoviště v Doksanech vzniklo na základe dohody mezi tehdejším Státním meteorologickým ústavem a Výzkumným ústavem pro rostlinnou výrobu (v dalším jen VURV) poté, co tento ústav získal pro svoji činnost objekte a pozemky bývalého doksanského kláštera (založeného již v r. 1144).
Hlavním úkolem pracoviště měla být těsná spolupráce s VURV (provádění mikroklimatických měření v porostech zemědělských kultur za účelem zjištění příznivých podmínek pro vznik a šíření rostlinných chorob a škůdců a konstrukce nových přístrojů pro tato měření). Avšak k plnému rozvinutí spolupráce s VÚRV nedošlo, neboť již během r. 1952 z rozhodnutí vlády se VÚRV přestěhoval do Prahy-Ruzyně. Nezbývalo tedy, než navázat přímou spolupráci se zemědělskými podniky kraje. Jak se později ukázalo, tato okolnostmi vynucená spolupráce nebyla žádným handicapem pro pracoviště. Nejtěsnější spolupráce byla navázána především se zemědělskými podniky okresu Litoměřice (díky velmi pestré skladbě pěstovaných plodin tento okres není nadarmo nazýván „Zahradou Čech", či podle barokního učence Bohuslava Balbína „Rohem hojnosti země české"). Po poměrně krátké době se stalo doksanské pracoviště známým a vyhledávaným pro řešení četných agrometeorologických problematik. Postupně byla navázána spolupráce s řadou výzkumných ústavů a pracovišť z celé ČSSR.
Po svém vzniku so stalo doksanské pracoviště součásti agrometeorologického oddělení tehdejšího SMÚ, které v té době vedl ing. Vojtěch Lenner. Ten měl největší zásluhu o zřízení tohoto pracoviště. Po něm se ve funkci vedoucího odděleni postupně vystřídali ing. Hrbek, ing. Čulík a ing. Jelínek. V době organizačních změn na začátku osmdesátých let bylo pracoviště zařazeno do odboru OEX.
Od samého začátku činnosti doksanského pracoviště se na něm vystřídalo 27 pracovníků, z nichž většina zde působila jen krátkou dobu. Z těch, kteří zde pracovali déle, je nutné v prvé řadě jmenovat Karla Pejmla. Ten v Doksanech působil jako vedoucí pracoviště ihned po svém příchodu v r. 1952 a v této funkci setrval až do svého odchodu do důchodu v r. 1978. Tento známý publicista (dosud mu vyšlo více jak 100 prací) zásluhou značné tematické šíře řešených úloh (agrometeorologie, kolísání klimatu, regionální a dynamická klimatologie, dějiny meteorologie a popularizace meteorologie) významně ovlivnil náplň činnosti pracoviště. Jeho práce jsou citovány v naší odborné a cizí literatuře. Ještě déle zde působil a vlastně ještě působí Václav Havlík (nastoupil do Doksan již v r. 1955). Funkci vedoucího pracoviště zde zastával během let 1978 až 1989. Má zásluhu na rekonstrukci objektu Doksany a realizaci archívu ČHMÚ v Brozanech. Významně se zasloužil o rozvoj aplikované agrometeorologie. Zbývá se ještě zmínit o dlouholetém působení pozorovatelky Vlasty Páté (od r. 1970). Významně se přičinila o dobrý chod účelových meteorologických stanic v obou hlavních chmelařských oblastech, které již téměř dvacet roků metodicky řídí.
Již z výše uvedeného je patrná pracovní náplň, která se od samého vzniku pracoviště příliš neměnila. Kromě výzkumné a experimentální činnosti při řešení agrometeorologických problematik funguje pracoviště jako středisko operativních informací především pro potřeby zemědělství. Kromě sítě účelových meteorologických stanic pro účely Výzkumného ústavu chmelařského v Žatci byly ještě při některých zemědělských podnicích zřízeny účelové meteorologické stanice pro potřeby okresní zemědělské správy. Doksanští pracovníci obě sítě účelových meteorologických stanic metodicky řídí a soustřeďuji, revidují i zpracovávají naměřené hodnoty. Doksanské pracoviště, ačkoliv patří co do počtu pracovníků k nejmenším, přináší ročně snadno vyčíslitelné mnohamilionové úspory za ušetřené postřiky ve chmelnicích, nemluvě o jeho přínosu pro zemědělství nejenom v Severočeském kraji.
Martin Možný, MZ 1990/4, ročník 43, str. 123