40 let pracoviště v Doksanech (1990)

40 LET AGROMETEOROLOGICKÉHO PRACOVIŠTĚ V DOKSANECH

V druhé polovině roku 1990 dovrší agrometeorologické pra­coviště ČHMÚ v Doksanech 40 let svého trvání. Pracoviště historicky navazuje na činnost meteorologické stanice v rámci Fürstlich Schwarzenbergsche Agriculturchemische Versuchsstation in Lobositz (zřízena již v r. 1866) a na agrometeorologickou stanici při rolnické škole v Roudnici nad Labem (nepřetržité pozorování 1876—1950).

Agrometeorologické pracoviště v Doksanech vzniklo na zá­klade dohody mezi tehdejším Státním meteorologickým ústa­vem a Výzkumným ústavem pro rostlinnou výrobu (v dalším jen VURV) poté, co tento ústav získal pro svoji činnost ob­jekte a pozemky bývalého doksanského kláštera (založeného již v r. 1144).

Hlavním úkolem pracoviště měla být těsná spolupráce s VURV (provádění mikroklimatických měření v porostech zemědělských kultur za účelem zjištění příznivých podmínek pro vznik a šíření rostlinných chorob a škůdců a konstrukce nových přístrojů pro tato měření). Avšak k plnému rozvinutí spolupráce s VÚRV nedošlo, neboť již během r. 1952 z rozhod­nutí vlády se VÚRV přestěhoval do Prahy-Ruzyně. Nezbý­valo tedy, než navázat přímou spolupráci se zemědělskými pod­niky kraje. Jak se později ukázalo, tato okolnostmi vynucená spolupráce nebyla žádným handicapem pro pracoviště. Nejtěsnější spolupráce byla navázána především se zemědělskými podniky okresu Litoměřice (díky velmi pestré skladbě pěsto­vaných plodin tento okres není nadarmo nazýván „Zahradou Čech", či podle barokního učence Bohuslava Balbína „Rohem hojnosti země české"). Po poměrně krátké době se stalo doksanské pracoviště známým a vyhledávaným pro řešení četných agrometeorologických problematik. Postupně byla navázána spolupráce s řadou výzkumných ústavů a pracovišť z celé ČSSR.

Po svém vzniku so stalo doksanské pracoviště součásti agrometeorologického oddělení tehdejšího SMÚ, které v té době vedl ing. Vojtěch Lenner. Ten měl největší zásluhu o zřízení tohoto pracoviště. Po něm se ve funkci vedoucího odděleni postupně vystřídali ing. Hrbek, ing. Čulík a ing. Jelínek. V době organizačních změn na začátku osmdesátých let bylo pracoviště zařazeno do odboru OEX.

Od samého začátku činnosti doksanského pracoviště se na něm vystřídalo 27 pracovníků, z nichž většina zde působila jen krátkou dobu. Z těch, kteří zde pracovali déle, je nutné v prvé řadě jmenovat Karla Pejmla. Ten v Doksanech působil jako vedoucí pracoviště ihned po svém příchodu v r. 1952 a v této funkci setrval až do svého odchodu do důchodu v r. 1978. Tento známý publicista (dosud mu vyšlo více jak 100 prací) zásluhou značné tematické šíře řešených úloh (agrometeoro­logie, kolísání klimatu, regionální a dynamická klimatologie, dějiny meteorologie a popularizace meteorologie) významně ovlivnil náplň činnosti pracoviště. Jeho práce jsou citovány v naší odborné a cizí literatuře. Ještě déle zde působil a vlastně ještě působí Václav Havlík (nastoupil do Doksan již v r. 1955). Funkci vedoucího pracoviště zde zastával během let 1978 až 1989. Má zásluhu na rekonstrukci objektu Doksany a realizaci archívu ČHMÚ v Brozanech. Významně se zaslou­žil o rozvoj aplikované agrometeorologie. Zbývá se ještě zmínit o dlouholetém působení pozorovatelky Vlasty Páté (od r. 1970). Významně se přičinila o dobrý chod účelových meteoro­logických stanic v obou hlavních chmelařských oblastech, které již téměř dvacet roků metodicky řídí.

Již z výše uvedeného je patrná pracovní náplň, která se od samého vzniku pracoviště příliš neměnila. Kromě výzkumné a experimentální činnosti při řešení agrometeorologických pro­blematik funguje pracoviště jako středisko operativních infor­mací především pro potřeby zemědělství. Kromě sítě účelo­vých meteorologických stanic pro účely Výzkumného ústavu chmelařského v Žatci byly ještě při některých zemědělských podnicích zřízeny účelové meteorologické stanice pro potřeby okresní zemědělské správy. Doksanští pracovníci obě sítě účelových meteorologických stanic metodicky řídí a soustře­ďuji, revidují i zpracovávají naměřené hodnoty. Doksanské pracoviště, ačkoliv patří co do počtu pracovníků k nejmenším, přináší ročně snadno vyčíslitelné mnohamilionové úspory za ušetřené postřiky ve chmelnicích, nemluvě o jeho přínosu pro zemědělství nejenom v Severočeském kraji.

Martin Možný, MZ 1990/4, ročník 43, str. 123