50 let ČHMÚ (2004)

PROJEV K 50. VÝROČÍ ČESKÉHO HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU

Vážený pane ministře, pane prorektore, páni děkani, vážení představitelé partnerských organizací, vážení spolupracovníci, dámy a pánové,

dovolte mně, abych Vás přivítal na našem dnešním slavnostním shromáždění, zde v historické budově Karolina, které pořádáme k oslavě vzniku Hydrometeorologického ústavu. Slavíme 50. výročí sloučení dvou základních oborů meteorologie a hydrologie do jedné kombinované služby a vytvoření jednoho Hydrometeorologického ústavu (HMÚ). Ten byl vytvořen 1. ledna roku 1954 Nařízením vlády Československé republiky ze dne 27. listopadu 1953, kdy došlo ke sloučení Státního meteorologického ústavu a hydrologické a hydrografické služby Vodohospodářského rozvojového a investičního střediska. Do ústavu byla znovu začleněna i povětrnostní předpovědní služba, která byla rok předtím od Státního meteorologického ústavu oddělena. Je třeba zdůraznit, že Hydrometeorologický ústav působil na celém území tehdejší Československé republiky, a tedy i na Slovensku, a proto si toto výročí letos připomínají i naši kolegové ze Slovenského hydrometeorologického ústavu.

Nynější Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) si připomíná zrod Hydrometeorologického ústavu jako významnou událost, neboť je jednou z jejích dvou nástupnických institucí, a tedy přímým pokračovatelem. Byl ustanoven o 15 let později výnosem Ministerstva lesního a vodního hospodářství ze dne 21. listopadu 1968 s platností od 1. ledna 1969 po vyhlášení Československé federace, kterým byl tehdejší Hydrometeorologický ústav rozdělen na dva samostatné národní subjekty, Český hydrometeorologický ústav a Slovenský hydrometeorologický ústav, resp. Hydrometeorologické ústavy se sídly v Praze a Bratislavě.

Zřízením HMÚ v roce 1954 se poprvé v českých zemích dostaly pod jednu střechu meteorologie a hydrologie, což byl začátek jejich novodobé historie. Toto spojení, které trvá dodnes, znamená pro dlouhodobý rozvoj ústavu hodně, je funkční a efektivní, což se ukázalo mj. i při předpovídání povodní v roce 1997 na Moravě či v roce 2002 v Čechách.

Je třeba říci, že obě složky, jejichž sloučením HMÚ vznikl, měly v českých zemích dlouhou tradici a přestože jejich vývoj probíhal odděleně, měl dosti společných rysů. Řadu cenných informací včetně zajímavých obrázků přináší zvláštní publikace ČHMÚ k tomuto výročí, kterou jste dnes dostali, a proto se ve svém vystoupení zmíním pouze o významnějších faktech z bohaté historie ústavu.

Meteorologická pozorování v širším měřítku zavedla v Čechách v 2. polovině 18. století Pražská hvězdárna v Klementinu pod vedením prof. Antonína Strnada, jehož portrét máme na pamětní medaili ČHMÚ. Po zřízení Ústředního ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus ve Vídni v roce 1851 se organizace meteorologických měření přenesla z Prahy do Vídně, avšak na Moravě paralelně prováděl rozsáhlá pozorování a hodnocení výsledků Přírodovědecký spolek v Brně, jehož aktivním členem byl Johann Gregor Mendel. Z té doby pochází také první pozorování množství přízemního ozonu, insolace a teploty půdy.

Organizovaná hydrologická služba v Čechách, která v příštím roce oslaví již 130. výročí, vznikla již v roce 1875 založením Hydrografické komise pro Království české. Její hydrometrickou sekci řídil prof. Andreas Rudolf Harlacher, ombrometrickou prof. František Josef Studnička. Po zřízení Ústřední hydrografické kanceláře ve Vídni v roce 1893 byla v hlavních městech českých zemí - Praze, Brně a Opavě založena hydrografická oddělení pro povodí Labe, Moravy a Odry.

Po vzniku Československé republiky převzaly v roce 1919 funkce meteorologické a hydrologické služby Státní ústav meteorologický (SÚM) a Státní ústav hydrologický (SÚH). Posledně jmenovaný, který v roce 1930 rozšířil název na Státní výzkumné ústavy hydrologický a hydrotechnický T. G. Masaryka, metodicky řídil hydrografická oddělení při zemských úřadech. Kromě toho vznikly Státní výzkumné ústavy bioklimatologické s vlastními pozorovacími sítěmi, které se zabývaly hlavně zemědělskou meteorologií a fenologií, k jejichž pokroku nejvíce přispěl prof. Václav Novák. Všechny uvedené ústavy, ačkoliv podléhaly různým ministerstvům, používaly na veřejnosti společný název Československé ústavy pro meteorologii a hydrologii. Synoptická a letecká služba, která přispěla k rozvoji letecké dopravy u nás, přinesla Státnímu ústavu meteorologickému již v meziválečném období finanční podporu pro jeho rozvoj. Významným představitelem předpovědní služby byl dr. Gustav Swoboda, pozdější první generální sekretář Světové meteorologické organizace.

Během války působil na území protektorátu Ústřední meteorologický ústav pro Čechy a Moravu (ÚMÚ) zřízený v roce 1939 v Praze, který zahrnoval dřívější SÚM, srážkoměrné oddělení Státních výzkumných ústavů hydrologického a hydrotechnického a meteorologická oddělení a sítě bioklimatologických ústavů. K integraci meteorologické a hydrologické služby a výzkumu však nedošlo.

Po skončení války se pražský ústav vrátil k názvu Státní meteorologický ústav a v roce 1950 po sloučení s ústavem bratislavským získal celostátní působnost. Byl podřízen Ministerstvu dopravy. V roce 1952 přešla pod rezort obrany synoptická a letecká služba. Mezitím v roce 1951 byl z dosavadních Státních ústavů hydrologického a hydrotechnického vytvořen Výzkumný ústav vodohospodářský a v roce 1952 vzniklo Vodohospodářské rozvojové a investiční středisko, jehož činností byla i hydrologická a hydrografická služba.

Jak již bylo řečeno, sloučení meteorologické a hydrologické služby do jednoho ústavu v roce 1954 znamenalo pro vývoj meteorologie a hydrologie u nás historický mezník. V roce 1961 byl ústav organizačně rozčleněn na tři služby - Klimatologickou, Hydrologickou a Synoptickou s leteckou a počet pracovníků překročil 700. Dalším přelomem v rozvoji ústavu byl rok 1967, kdy po schválení zákona č. 35/1967 Sb. o opatřeních proti znečišťování ovzduší došlo k rozšíření činnosti ústavu o nový „třetí“ obor ochrany čistoty ovzduší, a tedy i k většímu zaměření ústavu na otázky životního prostředí. Činnost pak zahrnovala výzkum znečišťování ovzduší, kontrolu hlavních zdrojů emisí, předpovídání znečištění ovzduší a rozptylových podmínek i ukládání dat do imisního informačního systému. Zařazením ochrany čistoty ovzduší v roce 1967 byl dovršen proces, na jehož konci dnes Český hydrometeorologický ústav vykonává funkci ústředního státního ústavu České republiky pro obory čistota ovzduší, hydrologie, jakost vody, klimatologie a meteorologie, jako objektivní odborné služby poskytované přednostně pro státní správu. Z tohoto pověření vyplývá, že ČHMÚ sleduje stav atmosféry a hydrosféry, a to jak z hlediska okamžitých změn, tak i s ohledem na dlouhodobý vývoj.

Od roku 1954 prodělal ústav poměrně složitý vývoj s řadou etap i změn v organizaci a vybavení. Od samého začátku patří k důležitým činnostem pozorování, které zajišťují nejen zaměstnanci ústavu, ale i velký počet (dnes ca 3 000) dobrovolných pozorovatelů. S vývojem přístrojového vybavení i rozvojem metodik se postupně zvyšovaly i nároky na odborné znalosti pracovníků ústavu. Výsledky ústavu byly sledovány nejen nadřízenými rezorty, ale v každodenním životě i veřejností, která je vlastně konečným odběratelem produktů ústavu - především dat a informací o stavu atmosféry a hydrosféry.

Řekl bych, že každodenní kontrola výsledků naší práce veřejností je pro naši instituci specifická a zároveň velmi náročná. Rychlý rozvoj ČHMÚ v posledních letech by však nebyl možný bez návaznosti na kvalitní odbornou základnu vytvořenou v letech 1954-1992 a to jak v metodice, tak i organizaci všech činností. Jsem proto rád, že jsme na dnešní oslavu mohli pozvat řadu našich dřívějších pracovníků, kteří k rozvoji ústavu významně přispěli a také jim za jejich úsilí poděkovat. K rozvoji ústavu přispělo značnou měrou i uvolnění mezinárodní situace po roce 1989 a tím i zvýšení rozsahu mezinárodní spolupráce.

Po vzniku samostatné České republiky v roce 1993 se Český hydrometeorologický ústav stal příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo životního prostředí ČR, které věnuje rozvoji ústavu trvalou pozornost. Proto jsem rád, že dnes mezi námi mohu znovu přivítat jeho představitele v čele a panem ministrem.

ČHMÚ se vyvíjel současně ve všech třech hlavních oborech s tím, že v některém období byl rozvoj (financování) intenzivnější v jednom oboru a v dalších letech zase v jiném. Ústav také udržuje budovy v dobrém stavu a průběžně buduje i nové objekty (např. pobočky v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Plzni, laboratoře v Praze, oba radary či nové profesionální stanice).

V dlouhé historii ústavu patřilo k milníkům vytvoření poboček a systému pozorovacích stanic, napojení na mezinárodní sítě a vytvoření Regionálního telekomunikačního centra v systému Světové meteorologické organizace. Dále to bylo důsledné zavádění moderních počítačů a počítačových sítí včetně internetu/intranetu a v neposlední řadě i získání superpočítače pro numerické modelování počasí. Vzhledem ke komplexní náplni se ČHMÚ kromě úzkého kontaktu se zřizovatelským rezortem životního prostředí neobešel bez spolupráce s řadou partnerských organizací z mnoha oborů. Rád bych proto mezi námi ještě jednou přivítal představitele těchto organizací a poděkoval jim za spolupráci.

V meteorologii se ústav stále více orientuje na moderní distanční měření (radiosondy, družice, radary, detekce blesků). Důležitost si stále udržuje letecká meteorologie a do popředí se postupně dostává i meteorologie silniční. Rozvíjí se databáze i aplikace GIS ve všech oborech i velice efektivní využívání modelů. Vývojovým skokem bylo zapojení ČHMÚ do vývoje a později i operativního počítání regionálního numerického modelu počasí ALADIN společně s Francií a středoevropskými zeměmi.

Hydrologie se zaměřila zejména na zdokonalování a automatizaci pozorovacích sítí pro sledování množství i jakosti povrchových i podzemních vod, rozvoj předpovědní povodňové služby a rovněž na vyhodnocení katastrofických povodní v posledních letech. Právě v moderním systému předpovídání povodní se značnou měrou uplatnily výhody spojení meteorologů a hydrologů zajištěné sloučením obou oborů v roce 1954.

Ochrana ovzduší byla od samého počátku zaměřena na sledování kvality atmosféry, od počátku devadesátých let pak především pomocí sítě automatického imisního monitoringu AIM, jejímž výstupem se stal smogový (varovný) regulační systém. ČHMÚ vytvořil registr emisí REZZO i systém laboratoří s důrazem na kalibraci a kvalitu používaných metod.

Ústav stále více přizpůsobuje poskytované informace a služby požadavkům uživatelů ze státní správy, privátního sektoru i přímo z řad veřejnosti a část těchto služeb poskytuje od přechodu na příspěvkový statut v roce 1993 na komerční bázi. K šíření dat a informací k uživatelům využívá ČHMÚ moderní telekomunikační prostředky a v poslední době zejména internet.

Během uplynulých padesáti let byl ústav zapojen do mezi-národní spolupráce jak v oblasti výměny dat, tak při výměně a vývoji metodik. Kromě spolupráce zejména s obdobnými institucemi ze sousedních zemí, jejichž představitele mezi námi ještě jednou srdečně vítám, se ústav zapojoval i do činnosti mezinárodních organizací (SMO, ICAO, UNESCO, ECE) i do řešení mezinárodních projektů. Významnou se stala v poslední době i zahraniční pomoc ČR poskytovaná prostřednictvím ČHMÚ rozvojovým zemím. Postupně roste i spolupráce s institucemi z EU a účast na jejích rámcových výzkumných programech. Pro rozvoj infrastruktury pomohla ústavu podpora z rozvojových fondů EU, zejména PHARE a začínajícího projektu z programu ISPA.

Jaký bude vývoje ČHMÚ v nejbližších letech? Po vstupu České republiky do EU dojde ke změně vnějších podmínek pro činnost ústavu a časem pravděpodobně i ke změně jeho právního a ekonomického statutu. Pro zlepšování své infrastruktury bude ústav pokračovat ve využití programu ISPA či kohezních fondů EU a posilovat výzkum zapojením do evropských výzkumných programů (6. rámcový program).

V meteorologii bude pokračovat automatizace pozorovacích sítí i rozvoj služeb pro letectvo, údržbu silnic, média a další zákazníky. Budou k dispozici kvalitnější a zároveň mnohem rozsáhlejší informace z nových evropských stacionárních (Meteosat 2 a 3) i polárních družic (METOP). V předpovědích se ČHMÚ více zaměří na velmi krátkodobou předpověď počasí (nowcasting) a na specializované služby.. Pochopitelně dále poroste i význam klimatických pozorování i hodnocení či předpovědi dopadů možné změny klimatu.

Bude pokračovat orientace na využívání numerických modelů počasí i spolupráce ČHMÚ s Francií a dalšími zeměmi v této oblasti především na vývoji modelu s vysokým rozlišením ALADIN-2. Pracovníci předpovědi budou dále zlepšovat střednědobou předpověď ve spolupráci s Evropským centrem pro střednědobou předpověď počasí (ECMWF) v Readingu a budou se snažit interval předpovědí dále prodlužovat. ČR by se měla kromě SMO stát plným členem evropských organizací pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) i modelování (ECMWF). Lze očekávat i budoucí dělbu specializací meteorologických služeb v rámci EU.

V hydrologii zajistí ČHMÚ plnění evropských směrnic pro oblast vody zejména při sledování její jakosti a bude dále zdokonalovat předpovědní povodňovou službu v úzké spolupráci s meteorology i s využitím nejmodernější výpočetní techniky. Poroste spolupráce především se sousedními zeměmi a ústav bude dodávat informace o stavu vody a ovzduší do celoevropských informačních systémů.

Monitorování stavu ovzduší se bude více orientovat na „nové“ především organické znečišťující látky a ozon i na kontrolu limitů pro tyto látky v souladu s evropskou legislativou. K tomu budou využívány moderní laboratoře ČHMÚ v Praze-Libuši i na pobočkách. Ve všech třech oborech vzroste úloha kalibračních laboratoří a ústav jako celek zavede pro zajištění kvality systém řízení podle normy ISO 9000.

Dá se očekávat i stále silnější zapojení ústavu do krizového řízení a Integrovaného záchranného systému ČR. Vláda věnuje snižování následků živelných a jiných pohrom velkou pozornost, což potvrdilo schválení Programu modernizace předpovědní a výstražné služby ČHMÚ na léta 2004-2007.

Závěrem bych rád poděkoval všem minulým i současným pracovníkům ČHMÚ, ať již z pražského centra, poboček, stanic, observatoří a dalších pracovišť, kteří se podíleli na rozvoji ústavu, i těm, co dnes s námi nemohli být. Poděkování patří i všem dobrovolným pozorovatelům, jejichž důležitá činnost je pro většinu lidí skryta. Konečně poděkování patří i zřizovatelskému rezortu, představitelům Karlovy univerzity, kteří nám umožnili setkat se dnes tady, v historické budově Karolina, všem partnerským organizacím, které nemohu všechny vyjmenovat a které ústav dlouhodobě podporují a pomáhají mu při řešení úkolů a v neposlední řadě i všem našim zahraničním partnerům. Zvlášť bych chtěl poděkovat kolegům ze Slovenského hydrometeorologického ústavu, kteří s námi prožili značnou část našeho historického vývoje. Rád bych popřál nám všem hodně úspěchů a také pevné zdraví v blížícím se náročném období po vstupu ČR do EU. Budeme se snažit, abychom byli vždy na špici v našem oboru jak u nás, tak i v rámci EU, a pevně věřím, že se nám to podaří.

Ivan Obrusník, MZ 2004/2, ročník 57, str. 29-31

---

 

POSELSTVÍ GENERÁLNÍHO TAJEMNÍKA SVĚTOVÉ METEOROLOGICKÉ ORGANIZACE M. JARRAUDA K 50. VÝROČÍ ČESKÉHO HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU

U příležitosti 50. výročí Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) mi dovolte, abych jménem Světové meteorologické organizace (SMO) a svým jménem s potěšením poblahopřál českému státu i pracovníkům ústavu, kteří v průběhu těchto let přispěli k jeho úspěchům.

V uplynulých padesáti letech bylo v oborech hydrologie i meteorologie dosaženo podstatného pokroku. S potěšením připomínám, že k tomuto pokroku přispěl i ČHMÚ. Od té doby, kdy se v roce 1950 stalo Československo jako jedna ze zakládajících zemí naší organizace členem SMO, je jeho příspěvek a následně příspěvek České republiky k programům a činnosti SMO příkladný. Příspěvek Českého meteorologického ústavu k celosvětovému úsilí Světové meteorologické organizace představuje vytváření, zpracování a výměnu dat o počasí a klimatu i hydrologických údajů a souvisejících informací o životním prostředí a jejich aplikaci v širokém spektru společensko-hospodářských aktivit a pro účely ochrany životního prostředí.

Jsem rád, že této příležitosti mohu také využít, abych poblahopřál řediteli ČHMÚ a jeho pracovníkům, kteří se aktivně zabývají modernizací zařízení a vybavení ústavu. Díky tomu se neustále zkvalitňují služby poskytované nejrůznějším odvětvím národního hospodářství. Integrované služby, zejména služby související s předpověďmi a vydáváním varování, prokázaly svou úspěšnost při vydávání včasných výstrah během dvou katastrofálních povodní v letech 1997 a 2002. Jak moderní zařízení a metody (radary, numerické předpovědní modely, hydrologické srážko-odtokové modely), tak i úzká spolupráce se státním systémem včasného varování a krizového řízení významným způsobem přispěly k omezení ztrát na životech a majetku během těchto katastrof.

Jsme také rádi, že můžeme zdůraznit cenný příspěvek Českého hydrometeorologického ústavu k aktivitám SMO v oblasti odborné pomoci. Jako příklad lze uvést důležitou úlohu ČHMÚ v souvislosti s numerickou předpovědí počasí pro omezené oblasti, kdy ústav působil jako pražské centrum projektu ALADIN-LACE pro šest středoevropských zemí. Rád bych také ČHMÚ poděkoval za jeho příspěvek k činnosti ženevského sekretariátu SMO. V této souvislosti mi dovolte, abych připomněl, že první generální tajemník SMO Dr. Gustav Swoboda (1950 až 1955) působil před 2. světovou válkou v ČHMÚ. Kromě toho se čeští odborníci podílejí na činnosti celé řady pracovních skupin, komisí a dalších orgánů SMO. Ředitel ČHMÚ a stálý představitel České republiky při SMO Ing. Ivan Obrusník, DrSc. působil v letech 1995-1999 jako člen Výkonné rady SMO.

Loňský 14. světový meteorologický kongres zdůraznil, že před SMO a jejími členy, zejména národními hydrologickými a meteorologickými službami členských zemí, stojí stále náročnější úkoly. Patří mezi ně i otázky vyvolané globalizací ekonomiky a rostoucí poptávka po kvalitních produktech činnosti národních hydrologických a meteorologických služeb. V tomto ohledu ČHMÚ nepochybně přispěje svými bohatými padesátiletými zkušenostmi k trvale udržitelnému rozvoji České republiky a celého světového společenství.

Jako uznání tohoto významného příspěvku ke společensko-hospodářskému rozvoji a programům a aktivitám SMO bych rád této příležitosti využil k vyjádření ocenění panu řediteli I. Obrusníkovi, pracovníkům ČHMÚ a vládě České republiky ze strany SMO i svým vlastním jménem.

Těším se na další posilování výborných vztahů mezi Českou republikou a SMO tak, abychom se vyrovnali s výzvami trvale udržitelného rozvoje 21. století.

MZ 2004/2, ročník 57, str. 31-32

 

 

 

---

 

SLAVNOSTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ K 50. VÝROČÍ ČESKÉHO HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU

V Praze 18. března 2004 se v historické budově Karolina uskutečnilo slavnostní shromáždění k padesátému výročí vzniku Hydrometeorologického ústavu. Na tomto setkání obdrželo 300 současných i minulých zaměstnanců pamětní grafické listy, 12 pracovníkům byly uděleny zlaté a 36 stříbrné medaile Antonína Strnada. Zlaté medaile byly rovněž uděleny přítomným představitelům partnerských meteorologických služeb ze Slovenska, Rakouska, Chorvatska, Maďarska, Polska, Slovinska a Německa. Za tyto služby vystoupili s pozdravnými projevy Vladimír Pastirčák (Slovenský hydrometeorologický ústav), připomenuvší mnoholeté společné osudy ústavů, a Udo Gärtner (Německá meteorologická služba), vysoce hodnotící přínos české hydrometeorologické služby.

 

 

 

 

 

 

 

 

Slavnostního shromáždění se kromě delegace Ministerstva životního prostředí jako zřizovatelské orgánu, vedené ministrem Liborem Ambrozkem a náměstkyní ministra Ivanou Jiráskovou, dále zúčastnili zástupci více než 35 partnerských organizací reprezentujících vysoké školy (Univerzita Karlova, Masarykova univerzita, Česká zemědělská univerzita, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Palackého univerzita Olomouc, Ostravská univerzita, Západočeská univerzita, Vysoké učení technické v Brně, Vojenská akademie), Armádní hydrometeorologickou službu, ústavy Akademie věd a vědecké společnosti (Ústav hydrologie AV SR, Ústav fyziky atmosféry, Ústav hydrodynamiky AV ČR), rezortní a jiné organizace (zejména Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Státní podniky Povodí Vltavy, Labe, Ohře, Moravy, Odry, Česká geologická služba, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Řízení letového provozu).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V hlavním projevu (viz str. 29-31 v tomto čísle) ředitel ČHMÚ I. Obrusník zhodnotil padesátiletí ústavu a nastínil další vývojové perspektivy. Při této příležitosti poděkoval pracovníkům ČHMÚ za vykonanou práci. S pozdravnými projevy dále vystoupili

• ministr životního prostředí Libor Ambrozek, jenž zdůraznil význam ČHMÚ jako víceoborové organizace, poskytující informace a služby pro státní správu a veřejnost
• ředitel vodohospodářské politiky Ministerstva zemědělství Pavel Punčochář, zdůrazňující zejména nezaměnitelný význam činnosti ústavu pro vodohospodářské organizace při krizových situacích (předpověď množství srážek v aktuálním časovém rozpětí při povodních v r. 1997 a 2002)
• prorektor České zemědělské univerzity Pavel Kovář, postihující důležitost ústavem produkovaných hydrologických podkladů (např. pro zpracování katastrů vodnosti apod.)
• vedoucí Katedry meteorologie a životního prostředí MFF UK Jan Bednář, poukázavší na historická sepětí a prolínání Karlovy univerzity a Hydrometeorologického ústavu. Uvedl významné osobnosti, které v daném kontextu významně reprezentovali českou meteorologii ve světě
• ředitel Centra pro životní prostředí UK Bedřich Moldan, zdůrazňující aktivity ČHMÚ spojené s probíhajícími změnami životního prostředí (globální oteplení)
• zástupce ředitele Geografického ústavu při Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity Miroslav Kolář, který předal z pověření rektora zlatou medaili udělenou ČHMÚ Masarykovou univerzitou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Při příležitosti 50. výročí vyšla zdařilá publikace, kterou obdrželi všichni účastníci.

K úspěšnému a důstojnému průběhu shromáždění přispěla dobrá organizace, genius loci Karolina i společenské setkání s pohoštěním uspořádané při této příležitosti.

Obr. 1 Předsednictvo slavnostního shromáždění. V čele zleva B. Moldan, L. Ambrozek, I. Obrusník, J. Šantroch, I. Jirásková, P. Punčochář. Foto J. Jandouš.

Obr. 2 Pohled do auly Karolina při slavnostním shromáždění. Foto P. Šolar.

Obr. 3 Předávání zlatých medailí významným pracovníkům ústavu. Foto P. Šolar.

Zdeněk Horký, MZ 2004/2, ročník 57, str. 33-34

---

 

ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV V PUBLIKACÍCH

1. ÚVOD

V proměnách času a politických poměrů se mění názvy nejen státních útvarů, ale i organizací a institucí všeho druhu. Proto mohl Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) před pěti lety oslavovat 80. výročí svého založení, a tudíž v letošním roce 85. jubileum, ale zároveň i 50. a 35. jubileum. Padesáté výročí se vztahuje k ustavení Hydrometeorologického ústavu (HMÚ) v r. 1954, zatímco 35. výročí k jeho rozdělení na dva samostatné subjekty se sídlem v Praze a v Bratislavě po vzniku československé federace v roce 1969. Tyto ústavy začaly používat od 80. let minulého století národní označení. Přitom jde stále o jednu a tutéž odbornou instituci, jejíž základy sice zůstávaly, avšak podstatně se měnil rozsah její územní působnosti a rozšiřovala se její náplň o další obory.

Téměř polovinu své existence byl ústav jednooborový, až v roce 1954 k němu byla přidružena hydrologie a v roce 1967 také ochrana čistoty ovzduší, čímž vznikla organizace pokrývající obory meteorologie, klimatologie, hydrologie, jakost vody a ochrana čistoty ovzduší. V historii měl ústav celkem pět názvů:

• 1919-1939 Státní ústav meteorologický (SÚM)
• 1939-1945 Ústřední meteorologický ústav pro Čechy a Moravu (ÚMÚ)
• 1945-1953 Státní meteorologický ústav (SMÚ)
• 1954-1980 Hydrometeorologický ústav (HMÚ)
• 1981- dosud Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ)

K výročí ústavu nebo při jiných příležitostech vyšlo postupně mnoho druhově i účelově zaměřených publikací. Jsme přesvědčeni, že tato specifická produkce může být důležitým zdrojem poznání nejen administrativního i personálního vývoje instituce, nýbrž i oborů a činností v ní soustředěných a pěstovaných. Z žánrových hledisek rozdělujeme přehled na publikace vydávané k výročím nebo jiným významným událostem, na výroční zprávy, sborníky s vyhraněným akcidenčním posláním a obdobně i tematicky koncipovaná speciální čísla Meteorologických Zpráv nebo jiných titulů [22]. Zvláštními, ale neopomenutelnými díly jsou také Podnebí a vodní režim ČSSR [23] a Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku [24].

Rozvoj moderních grafických prostředků a elektronické reprografie umožnil i produkci úzce zaměřených drobných tiskovin, jako jsou letáky, prospekty nebo několikastránkové brožurky, rozmnožované v malých nákladech k různým příležitostem. Tato oblast však není předmětem našeho zájmu, stejně tak jako vydávané ročenky a informativní odborné bulletiny.

2. PUBLIKACE VYDÁVANÉ K VÝROČÍM ÚSTAVU NEBO K VÝZNAMNÝM PŘÍLEŽITOSTEM

K dílčím výročím nebo k jiným příležitostem vydal ústav postupně sedm publikací.

2.1 Státní ústav meteorologický v prvním desetiletí republiky 1918-1928 [1]

První vydaná publikace má atypický formát 235 x 310 mm (obr. 1). Unikátní hodnota spočívá ve faktografickém zachycení činnosti československé meteorologické služby v prvním desetiletí samostatnosti.

V kapitole Všeobecný úvod historický jsou obsaženy i stanovy československého státního ústavu meteorologického schválené výnosem ministra školství a osvěty 14. 1. 1920. Mají charakter současných zřizovacích listin a stanovují základní povinnosti a úkoly „shromažďovati a vědecky zpracovati pozorování meteorologická z celé oblasti státu československého, pěstovati a všemožně podporovati bádání meteorologická, účastniti se mezinárodních výzkumů v oboru meteorologie, činiti denně na vědeckém podkladě předpověďpovětrnosti a vydávati úřední dobrozdánína dotazy úřadů i soukromníků.“ Publikace má kromě všeobecného historického přehledu pět kapitol, které zpracovali Alois Gregor (Staniční síť, Zpracování statistiky klimatické a sdělování výsledků pro veřejné účely), Gustav Swoboda (Služba prognózní a informační, Služba pro zajištění leteckého provozu), Ferdinand Kocourek (Observatoř a laboratoř ústavu, Observatoř na Staré Ďale), Jan Hrdý (Dodatek obsahující jmenovitý stav personálu, seznam vydaných publikací, účast ústavu na různých výstavách, přehled publikační, informační a popularizační činnosti odborných pracovníků ústavu, jmenovitý seznam meteorologických stanic zasílajících pozorování SÚM podle stavu v roce 1928 s členěním na Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko, Podkarpatskou Rus a seznam zahraničních vědeckých ústavů (korporací), s nimiž SÚM vyměňuje publikace). Na 59 obrázcích jsou fotografie osob, objektů, přístrojů, ukázky zpráv, map, grafická znázornění. Spis podává plastický obraz činnosti prvního desetiletí ústavu a je nepostradatelným pramenem k poznání naší meteorologie.

2.2 Padesát let Československé meteorologické služby [2]

Publikace vydaná v roce 1969 je dílem kolektivu autorů pod redakčním vedením Bořivoje Sobíška. Poslání a zaměření publikace vyjadřují autoři v doslovu: „Autoři této knížky nejsou historikové, a proto si ani nekladli za cíl podat zde vědecký rozbor a zhodnocení naší československé meteorologické služby od jejího vzniku, od vytvoření samostatného československého státu, po dnešní dobu. Autoři - meteorologové - chtěli jen kaleidoskopicky ukázat zájemcům o tento obor, jak se nám naše státní meteorologická služba rodila a jakými cestami se v celku a v jednotlivých oborech vyvíjela.“ Přestože vybavení knížky je skromnější, co do rozsahu i počtu obrázků (pouze 8), jsou ve dvou tematických oddílech podány základní informace o všeobecné historii (organizační a personální vývoj, ředitelé ústavu, zahraniční činnost, dokumentační a publikační činnost, technické vybavení, budovy používané ústavem, meteorologické školství, meteorologie mimo ústav) i o historii oborů zastoupených v ústavu (klimatologie, synoptická a letecká meteorologie, agrometeorologie a biometeorologie, fenologie, technická meteorologie, radioaktivní služba, meteorologie a čistota ovzduší). Cenné poznatky o organizaci podávají schémata z let 1940, 1952, 1954 a 1961.

2.3 Hydrologická a meteorologická služba Československé socialistické republiky [3]

V roce 1969 zároveň také vyšla v nákladu 4 000 výtisků trojjazyčná brožura (v češtině, ruštině a angličtině) obsahující kromě textu 52 obrázků. Přehled si klade za cíl telegrafickým způsobem a obrazovou formou dokumentovat mnohostrannou činnost obou československých hydrometeorologických ústavů, tj. v Praze a v Bratislavě. Poprvé je publikováno rozhodnutí o vybudování oblastních hydrometeorologických středisek (dnes poboček) v Ostravě (1968), Košicích (1968), Brně (1970) a Ústí nad Labem (1973). V kapitolce Základní staniční sítě se uvádí celkem 3 983 stanic a objektů v ČR a 2 875 na Slovensku.

2.4 Meteorology and hydrology in the Czechoslovak socialist Republic [4]

Při příležitosti sedmého zasedání Oblastního sdružení SMO pro Evropu konaného v roce 1978 v Praze vyšla trojjazyčná brožura (angličtina, francouzština, ruština), jejímiž autory byli Bořivoj Sobíšek a Antonín Vesecký. Publikace stručně seznamuje s historií meteorologie a hydrologie v českých zemích a na Slovensku i se současnou činností na úseku získávání a zpracování dat a poskytování služeb veřejnosti, vodnímu hospodářství, dopravě, průmyslu apod. Jsou prezentovány aktivity vztahující se ke vzdělávání, výzkumu, vědeckotechnickým informacím i publikační činnost. Textovou část doprovází 21 obrázků.

2.5 Hydrometeorologický ústav a národní hospodářství [5]

Publikaci vydanou k 60. výročí vzniku SÜM a 25. výročí HMÜ připravil kolektiv autorů pod vedením odborného redaktora Bořivoje Sobíška. Z názvu je patrný záměr: seznámit veřejnost se službami, které poskytuje ústav národnímu hospodářství i s efekty těchto služeb. Obálka i úprava knížky byla zadána profesionálnímu grafikovi Jindřichu Topičovi (obr. 2) - každá z kapitol (Historie meteorologie a hydrologie v ČSSR, Vodní hospodářství, Zemědělství, Doprava, Průmysl, Projekce staveb, Životní prostředí, Služby veřejnosti, Mezinárodní spolupráce, Technologická linka ústavu, Ekonomická efektivnost činnosti HMÚ) - je uvozena logem znázorňujícím tematické zaměření. I když brožura obsahuje 50 vyobrazení, těžiště spočívá v důkladné prezentaci konkrétních textových informací. Jde o první publikaci tohoto typu popisující uživatelské služby ústavu. V kapitole Technologická linka ústavu je v návaznosti s realizovanými změnami organizační struktury podán progresivní způsob zpracování dat i nové pojmy (operativní informace, režimové informace). Poprvé je také publikován odhad ekonomické efektivity činnosti HMÚ - roční úspory byly vyčísleny na 1,25 miliardy Kč při rozpočtových nákladech na službu 250 milionů Kč.

 

 

 

2.6 Český hydrometeorologický ústav [6]

K 30. výročí HMÚ byla vydána v roce 1984 útlá publikace, jež reflektovala nové organizační uspořádání realizované od roku 1980. Jak je patrné z obrázku 3, ústav byl rozčleněn na úsek vědeckovýzkumný, provozně technický, provozně správní a na pobočky. Páteří činnosti ústavu se stala tzv. technologická linka zahrnující veškeré práce s úplným souborem dat z území ČSSR a výběrovými soubory dat ze zahraničí. Systém zpracování toku dat prostřednictvím technologické linky zahrnoval celkem 62 provázaných operací v těchto seskupeních:

• budování a zajištění sítě
• získání dat v síti v uživatelském útvaru
• přeprava dat
• systém kontrol v uživatelském útvaru
• autorizace
• systém kontrol v Centrálním výpočetním středisku
• vytváření databází a databanky
• základní zpracování materiálu
• následné zpracování dat
• archivace dat
• mikrofišování

2.7 Český hydrometeorologický ústav 1954-2004 [7]

Při příležitosti letošního výročí sloučení hydrologie a meteorologie do společné služby vydal ústav publikaci profilující vývoj ústavu v posledních padesáti letech. Autoři textu - Zdeněk Horký, Karel Krška, Ivan Obrusník - shrnují sice rovněž vývoj před vznikem Hydrometeorologického ústavu, ale hlavní pozornost věnují období od vzniku samostatné České republiky. Kromě předmluvy, ve které ředitel ústavu nastiňuje i výhledy do budoucnosti, a stručného vhledu do historie, je převážná část publikace věnována současné náplni založené na integraci meteorologie, hydrologie a ochrany čistoty ovzduší. Jsou v ní uvedeny hlavní úkoly, objekty, technologické zázemí a produkty ústavu, výzkumné aktivity, kooperace, publikační činnost i rozvoj mezinárodní spolupráce.

Cílem autorů bylo podat v přehledné formě obraz ČHMÚ v jeho oborové celistvosti. Knížka má sice jen 64 stran, ale obsahuje 128 převážně barevných fotografií a několik mapek, výstupů a grafických znázornění. Poprvé jsou pohromadě ve formě tabel publikovány fotografie všech objektů ústavu - budov regionálních poboček, leteckých meteorologických stanic, profesionálních meteorologických stanic i observatoří a také portréty ředitelů ústavu.

Text knížky i podpisky k obrázkům jsou zároveň v angličtině, což umožní dobré uplatnění v mezinárodní výměně a propagaci ústavu.

3. VÝROČNÍ ZPRÁVY

Výroční zprávy vydával ústav ve třech časových periodách: v letech 1969-1976, dále souhrn za pětiletí 1981-1985 a od roku 1993 po jednotlivých letech až dosud; neoficiální zpráva bez vydavatelských náležitostí vyšla již za rok 1992. V letech 1977-1980 a 1986-1992 výroční zprávy nevycházely. Z hlediska původního účelu, které mají standardní výroční zprávy plnit, tj. podávat faktograficky nezkreslenou výpověď o činnosti organizace jednou za rok, se jeví jako celistvější a přesvědčivější výroční zprávy vydávané v 70. letech minulého století. Z obsahu, který posléze uvedeme, je patrné, že tyto zprávy nejsou zdaleka tak zatíženy zdůrazňováním jednotlivých oborů a že poskytované informace jsou méně duplicitní. V novodobé řadě výročních zpráv, která byla koncipována s poněkud jiným posláním, jsou posíleny prvky propagačně reprezentativní, což umožňují i současné moderní reprodukční prostředky. Tyto zprávy se hezky prohlížejí, avšak s odstupem času jako pramen poznání poslouží patrně hůře.

3.1 Výroční zprávy Hydrometeorologického ústavu za léta 1969 až 1976 [8]

Vyšlo celkem osm ročníků ve formátu A4 o průměrném počtu 50 stran. Zprávy mají strohou, téměř úřední formu sdělení, až na nepatrné výjimky jsou bez obrázků. Obsah zůstává téměř beze změny, v roce 1974 dochází v důsledků nové organizační struktury k dílčím úpravám. Kromě předmluvy obsahují tyto kapitoly:

• Organizace (informace o proběhlých změnách)
• Pracovníci (tabulky obsahující složení pracovníků a vzdělání, osobní údaje)
•  Výchova pracovníků (jmenovité seznamy studujících pracovníků)
• Složení poradních sborů a ústředních komisí
• Staniční sítě (tabulkové přehledy dobrovolnické i profesionální staniční sítě)
• Výzkumné útvary (Laboratoř hydrologie, meteorologie, ochrany čistoty ovzduší, techniky) - od r. 1974 Výzkum a vývoj (přičlenění Vědeckotechnických informací)
• Ústřední odborné útvary - od r. 1974 Provozní úsek (Hydrologická služba, Klimatologická služba, Letecká meteorologická služba, Synoptická meteorologická služba, Regionální telekomunikační centrum, Observatoř Praha-Libuš)
• Ústřední technické útvary (Technická služba, Spojovací služba, Výpočetní oddělení, Ekonomika, Oborové informační středisko) - od r. 1974 Technickoekonomický úsek
• Střediska - od r. 1974 Pobočky
•  Mezinárodní spolupráce
• Bezpečnost a ochrana zdraví
• Doprava - od r. 1974 v Technickoekonomickém úseku
• Zájmová činnost pracovníků

O tom, proč vedení ústavu po roce 1975 rozhodlo nepokračovat ve vydávání výročních zpráv po roce1975, relevantní informace nejsou, lze se domnívat, že jedním z důvodů bylo „opakování“ informací z roku na rok, což je těžko překonatelné úskalí.

3.2 Zpráva o činnosti za roky 1981-1985 [9]

Po několikaletém přerušení ústav navázal na předchozí výroční zprávy pětiletým souhrnem, ve kterém jsou částečně zohledněna i léta 1977-1980. Kromě předmluvy obsahuje toto kompendium osm kapitol týkajících se organizačního, kádrového, personálního a ekonomického vývoje i výsledky činnosti odborných útvarů včetně výzkumu. Na 12 stranách je shrnuta činnost poboček, dobře je podchycena i mezinárodní spolupráce. Publikace obsahuje bibliografický přehled vydané periodické i neperiodické produkce. Organizační schéma platné od 1. 1. 1980 (obr. 3) ilustruje uspořádání ústavu s počty pracovníků.

3.3 Výroční zprávy Českého hydrometeorologického ústavu od roku 1993 do současnosti [10]

Počínaje rokem 1993 (obr. 4) obnovil ČHMÚ pravidelné vydávání výročních zpráv.

S ohledem na uplatnění v zahraničí je text publikován i v angličtině. V prvních dvou letech, 1993 a 1994, je grafická úprava skromnější, obsahuje pouze čtyřstránkové barevné vložky. Postupně se v souladu s technickými možnostmi přechází k celobarevné publikaci a stránkový rozsah se rozšiřuje zhruba na dvojnásobek, tj. na 60 až 70 tiskových stran.

Od roku 1997 byla nastolena obsahová osnova, která reflektuje v hlavních rysech organizační uspořádání a zůstává v téměř nezměněné podobě. Obsah tvoří kapitoly:

• Hlavní události
• Působnost a hlavní úkoly (zřizovací listina)
• Mezinárodní spolupráce
• Činnost v hlavních oborech (meteorologie a klimatologie, hydrologie, ochrana čistoty ovzduší)
• Pobočky ústavu
• Ostatní (Informační služby, Telekomunikační a počítačové služby, Ekonomika)
• Publikační činnost

Příležitostně jsou zařazovány aktuální vstupy - např. kapitola Povodeň v srpnu 2002 do Výroční zprávy 2002.

Problém překrývání informací a z toho vyplývajících duplicit se zpracovatelé snažili postupně odstranit, proto od roku 2000 přešli k heslovitějšímu pojetí sdělení, přesto však zůstává úkolem k řešení. Za uvážení stojí přechod z analytického uvádění činností dílčích pracovišť ke komplexnějšímu pojetí, což uživatele především zajímá. Kritičtěji je rovněž nutné přistupovat k výběru některých informací vzhledem na jejich význam.

4. SBORNÍKY Z TECHNICKOEKONOMICKÝCH NEBO VĚDECKÝCH KONFERENCÍ

Od roku 1977 bylo zorganizováno pět konferencí, až do roku 1984 ve dvouletých intervalech, poslední se uskutečnila v roce 1989. Sborníky z konferencí jsou podnětnými dokumenty zachycujícími stav a vývoj ústavu v dobových souvislostech.

4.1 Sborník referátů z technickoekonomické konference na počest 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce [11]

Konference se zabývala zhodnocením vývoje ústavu před zpracováním a zahájením realizace připravované koncepce rozvoje ústavu do roku 1990. Koncepce vycházela z nutnosti překonat úzký oborový přístup a přejít k systému „nadoborovému“, založenému na integrovaném zpracování a zprostředkování dat. Na konferenci zaznělo 24 referátů, včetně dobou vyžadovaných ideologicky laděných úliteb.

4.2 Sborník referátů vědeckotechnické konference [12]

Převážná část je věnována realizaci koncepce rozvoje ústavu a programovým cílům do roku 1990. Vedoucí pracovníci objasnili náplň a funkci nově vzniklých útvarů v systému tzv. technologické linky (operativní informace, režimové informace, experimentální pracoviště, role poboček při správě staničních sítí). Technologická linka byla charakterizována jako systém komplexního a kontinuálního zpracování toku informací, nezbytných pro činnost ústavu pomocí vyspělých technických zařízení.

4.3 III. technicko-ekonomická konference, Praha, 12. 11. 1982 [13]

Ze 14 příspěvků má sice šest v názvu XVI. sjezd KSČ, avšak jejich obsah není touto dobovou „povinností“ příliš poznamenán. Referáty jsou zaměřeny na konkrétní služby a úkoly ústavu ve vodním hospodářství, zemědělství, dopravě, ochraně životního prostředí apod. V té době ČHMÚ koordinoval čtyři státní výzkumné úkoly.

4.4 Trendy rozvoje hydrologie a meteorologie a jejich využití v národním hospodářství [14]

Konference se svým pojetím lišila od předchozích a byla vedena na federální úrovni. Proto byla uvozena obsáhlým referátem F. Šamaje a B. Sobíška Perspektívy rozvoja hydrometeorologických ústavov v ČSSR a s 21 specializovanými příspěvky vystoupili externí odborníci z partnerských. organizací. Na konferenci předneseno 35(!) referátů.

4.5 Zkvalitňování vědecké a technologické činnosti ČHMÚ v podmínkách přestavby hospodářského mechanismu v ČSSR [15]

Obsah sborníku z poslední „předrevoluční“ konference konané v roce 1989 rezonuje očekávané celospolečenské změny. Programové zaměření je naprosto věcné, oproštěné od dříve nepostradatelných ideologismů. Ze sedmi příspěvků má většina velmi dobrou úroveň a stojí za přečtení i dnes (J. Hladný: K intenzifikaci vědy a výzkumu v ČHMÚ; B. Böhm: Účast ústavu na péči o přírodní složky životního prostředí; L. Coufal: Technologická linka a práce s daty). Předpokládalo se pokračování technologické linky, „která odstranila organizační bariéry mezi hydrology, meteorology a pracovníky ochrany čistoty ovzduší a zefektivnila náklady na provoz“. Realita 90. let však byla jiná a znamenala návrat k oborovému principu řízení, pouze zřízení integrovaných prognózních pracovišť (Centrální prognózní pracoviště a Regionální prognózní pracoviště) je částečným návratem k původní myšlence.

5. ČLÁNKY V ČASOPISECH

Postupná výročí ústavu nacházela odezvu především na stránkách Meteorologických zpráv. Ale nejen zde - první referenci lze zaznamenat již v roce 1922 od A. Gregora [16]

5.1 Meteorologické zprávy, 1949

K 30. výročí ústavu vyšel článek dlouholetého ředitele SÚM (1919-1945) R. Schneidera [17], který zajímavým způsobem popisuje nejen počátek institucionalizace meteorologie v samostatném státu, nýbrž i její další odborný a personální vývoj. Přínosné jsou informace o umístění pracovišť i úvahy o neuskutečněných projektech definitivního umístění ústavu po roce 1945 (petřínské bašty, okolí Haunspalky, Barrandov).

5.2 Meteorologické zprávy, 1960

Převážná část čísla 2/1960 je tematicky zaměřena k 40. výročí československé hydrometeorologické služby. Články J. Málka, J. Zítka, V. Nováka, M. Končeka, A. Bratránka, J. Pacla, E. Quitta [18] se vztahují k výročí i v širších souvislostech (vztahy zemědělské meteorologie a agrometeorologického výzkumu, výzkum meteorologie na akademických pracovištích, vývoj hydrologie v Československu, hydrologická služba na Slovensku).

5.3 Meteorologické zprávy, 1984 [19]

Třiceti letům činnosti ČHMÚ a SHMÜ je cele věnováno číslo 4. Ve 14 článcích je shrnuta činnost ústavu ve všech tematických okruzích s akcentem na současný stav. Sepsáním každého z článků byli pověřeni vždy dva odborníci, každý z jiného ústavu. Jde o profilové číslo, jehož informační hodnota se s časovým odstupem zvyšuje.

5.4 Meteorologické zprávy, 1999, [20]

V čísle je v několika bilančních článcích připomenuto 80. výročí ústavu: historie hydrometeorologické služby na území někdejšího Československa (K. Krška), vývoj ČHMÚ po roce 1992 a jeho perspektivy (I. Obrusník), společné úkoly meteorologické a hydrologické služby ČHMÚ (J. Kubát), ochrana čistoty ovzduší - nový obor v ČHMÚ (J. Šantroch). V Meteorologických zprávách č. 1/2000 byl otištěn projev J. Bednáře [21], ve kterém charakterizoval meteorologii jako integrující obor zasahující do mnoha oblastí života člověka a společnosti.

5.5 Počasí [22]

V roce 2002 připravil ČHMÚ k vydání cestou MŽP publikaci nazvanou Počasí, která seznamuje s moderními předpovědními metodami a prevencí vedoucí ke snižování následků přírodních katastrof. V nákladu 5 000 výtisků dostala veřejnost odborně fundovanou a zároveň osvětově působící pomůcku. Některé články jsou klasickou ukázkou toho, že i sofistikované téma lze podat velmi srozumitelně - nebyl dosud napsán lepší článek na dané téma než R. Brožkové: Předpověď počasí a modely atmosféry. Cenné je také zařazení příspěvků o silniční meteorologii a meteorologickém zajištění provozu atomových elektráren.

6. PODNEBÍ A VODNÍ REŽIM ČSSR [23]

V roce 1984 zpracoval široký tým 16 autorů z ČHMÚ a SHMÚ pod vedením Jaroslava Červeného dílo Podnebí a vodní režim ČSSR. Publikace shrnuje kvalitativní i kvantitativní poznatky o tehdejším stavu a tendencích vývoje podnebí a vodního režimu. S cílem poskytnout informace o podnebí a vodním režimu jsou analyzovány vybrané hydrometeorologické charakteristiky a prvky, jako např. atmosférické srážky, odtoky ze srážek, kvalita ovzduší. Je podána hydrometeorologická charakteristika jak vybraných oblastí státu, tak i národohospodářských činností a to s důrazem na antropogenní ovlivňování přírodního prostředí. V publikaci je obsáhlý faktografický materiál (94 tabulek, 32 obrázků). Prezentované prognostické výhledy na 20 až 30 let se splnily se střídavými výsledky - pokud se týká klimatických očekávání byly poměrně velmi přesné, vliv hospodářských činností se v důsledku politických změn odehrál v jiných rozměrech.

Tato průřezová kniha má odborný charakter, nicméně významně přispívá k poznání ústavu a jeho činností.

7. DĚJINY METEOROLOGIE V ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU [24]

Tato kniha se vymyká z vymezeného pole sledovaných publikací. Existence a činnost ústavu je však v tomto syntetickém díle ozřejmována v mnoha polohách a dějinných souvislostech. Chod a působení hydrometeorologických ústavů v Praze a v Bratislavě jsou zachyceny od roku 1919 až do roku 1992 (do vzniku samostatných republik). Cenná je i průvodní dokumentace - dějiny obsahují 1 100 bibliografických citací, 41 vkomponovaných drobných medailonů významných osobností, 61 černobílých fotografií v textu a 53 barevných fotografií v příloze.

8. ZÁVĚR

V průběhu 85 let existence Českého hydrometeorologického ústavu vyšlo několik desítek druhově odlišných i obsahově zaměřených publikací, popisujících jeho organizaci a společenské uplatnění. Tato publikační činnost přispívá k poznání jedné z prvních odborných institucí vytvořených po vzniku Československa. Dokumentuje, jak se tato instituce vyvíjela po stránce odborné, technické, kapacitní, personální i objektové. Svědčí o tom, jak rozšíření do instituce pokrývající tři obory, umožnilo dnes poskytovat komplexní synchronizované informace o stavu atmosféry, hydrosféry, jakosti vody a čistoty ovzduší. Pokusili jsme se podchytit hlavní výstupy z této produkce, aby nezůstaly opomenuty, ne-li zapomenuty.

Literatura

[1] Státní ústav meteorologický v prvém desetiletí republiky., 1928. Praha: Státní ústav meteorologický. 91 s.

[2] Padesát let Československé meteorologické služby., 1969. Praha: Hydrometeorologický ústav v Praze. 64 s.

[3] Hydrologická a meteorologická služba Československé socialistické republiky., 1970. Praha: Hydrometeorologický ústav. 56 s., 52 obr.

[4] Meteorology and hydrology in the Czechoslovak socialist Republic., 1978. Praha: Hydrometeorologický ústav. 48 s., 21 obr. [Paralelní text ve francouzštině a ruštině.]

[5] Hydrometeorologický ústav a národní hospodářství., 1979. Praha: Hydrometeorologický ústav. 80 s., 50 obr.

[6] Český hydrometeorologický ústav., 1984. Praha: Český hydrometeorologický ústav. 80 s.

[7] Český hydrometeorologický ústav 1954-2004., 2004. [Czech Hydrometeorological Institute 1954-2004.] Praha: Český hydrometeorologický ústav. 64 s.

[8] Výroční zpráva Hydrometeorologického ústavu., 1969 (73 s.), 1970 (52 s.), 1971 (47 s.), 1972 (52 s.), 1973 (56 s.), 1974 (70 s.), 1975 (40 s.), 1976 (72 s.). 1970-1977. Praha: Hydrometeorologický ústav.

[9] Zpráva o činnosti za roky 1981-85., 1986. Praha: Český hydrometeorologický ústav 1986. 83 s.

[10] Výroční zpráva Českého hydrometeorologického ústavu 1993 (34 + 4 s. příl), 1994 (44 s. + 4 s. příl.), 1995 (44 s.), 1996 (49 s.), 1997 (56 s.), 1998 (58 s.), 1999 (52 s.), 2000 (46 s.), 2001 (54 s.), 2002 (67 s.), 2003 (v tisku), 1994-2004. Praha: Český hydrometeorologický ústav.

[11] Sborník referátů z technicko-ekonomické konference na počest 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce., 1977. Praha: Hydrometeorologický ústav. 158 s.

[12] Sborník referátů vědeckotechnické konference., 1979. Praha: Hydrometeorologický ústav. 136 s.

[13] III. Technicko-ekonomická konference., Praha 12. 11. 1981, 1982. Praha: Český hydrometeorologický ústav. 114 s.

[14] Trendy rozvoje hydrologie a meteorologie a jejich využití v národním hospodářství., 1984. Praha: Český hydrometeorologický ústav. 206 s.

[15] Zkvalitnění vědecké a technologické činnosti ČHMÚ v podmínkách přestavby hospodářského mechanismu v ČSSR. V. technicko-ekonomická konference., 1989. Praha: Český hydrometeorologický ústav. 65 s.

[16] GREGOR, A., 1922. O činnosti Státního ústavu meteorologického. In: Sborník Československé společnosti zeměpisné, roč. 28, s. 88-92.

[17] SCHNEIDER, R., 1949. K třicetiletí Státního meteorologického ústavu. Meteorologické Zprávy, roč. 3, č. 6, s. 89-91.

[18] Meteorologické Zprávy., 1960, roč. 13, č. 2.

[19] Meteorologické Zprávy., 1984, roč. 37, č. 4.

[20] Meteorologické Zprávy., 1999, roč. 52, č. 6.

[21] BEDNÁŘ, J., 2000. K 80. výročí československé hydrometeorologické služby. Meteorologické Zprávy, roč. 53, č. 1, s. 1-3.

[22] Počasí. Moderní předpovědní metody, prevence a snižování následků katastrof., 2002. Praha: MŽP. 64 s.

[23] ČERVENÝ, J. a kol., 1984. Podnebí a vodní režim ČSSR. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 414 s.

[24] KRŠKA, K - ŠAMAJ, F. 2001. Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku. Praha: Karolinum. 568 s.

Obr. 1 Titulní list první souhrnné publikace o činnosti ústavu z roku 1928.

Obr. 2 Titulní list publikace Hydrometeorologický ústav a národní hospodářství vydané v roce 1979.

Obr. 3 Schéma organizačního uspořádání ústavu z 80. let minulého století, založené na tzv. technologické lince.

Obr. 4 Titulní list první z řady novodobě vydávaných výročních zpráv z roku 1993

Lektor RNDr. K. Krška, CSc., rukopis odevzdán v únoru 2004.

Zdeněk Horký, MZ 2004/2, ročník 57, str. 35-40