Jaroslav Šantroch

Rozhovor s ing. Jaroslavem Šantrochem, CSc., náměstkem pro obor ochrana čistoty ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu

1. Pane náměstku, ve srovnání s tradičními obory meteorologie a hydrologie je obor ochrany čistoty ovzduší „mladíkem“, činnost ústavu o tento obor byla rozšířena v roce 1967. Jste považován za jednoho z „otců zakladatelů“ a jistě i proto můžete zprostředkovat, jak a s jakými představami jste tehdy začínali?

Historie oboru ochrany čistoty ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu je ve srovnání s tradičními obory meteorologie a hydrologie skutečně krátká, avšak kvůli problémům, které musely být řešeny ve státě s nejvyššími emisemi oxidu siřičitého (v sedmdesátých a osmdesátých letech) na obyvatele v Evropě, velice bohatá a zajímavá. Problematika ochrany čistoty ovzduší byla do činnosti Hydrometeorologického ústavu začleněna v r. 1967 po schválení zákona č. 35/1967 Sb. o opatřeních proti znečišťování ovzduší a s tím souvisejícím přechodem problematiky ochrany ovzduší do rezortu ministerstva lesního a vodního hospodářství, kdy byla zřízena speciální složka ochrany čistoty ovzduší jako odborná základna objektivního sledování a hodnocení vývoje znečištění ovzduší pro potřeby ministerstev, národních výborů a investorů při rozvoji oblastí, asanaci území a ochraně prostředí. Její zaklad tvořili pracovníci, pod vedením dr. Bedřicha Böhma, kteří přišli z hygienické služby. V r. 1968 bylo z této složky, vybavené několika desítkami odborníků a potřebnou technikou, vytvořeno výzkumné a odborné pracoviště pod názvem Laboratoř ochrany ovzduší, která po federalizaci v r. 1969 byla přejmenována na odborné středisko ochrany čistoty ovzduší, s detašovanými pracovišti na pobočkách HMÚ v Ústí nad Labem, Ostravě a Brně. Je až neuvěřitelné, že jsem začal pracovat v tomto převážné mladém a perspektivním kolektivu již před 37 lety, zpočátku v oddělení měření radioaktivity ovzduší a později v laboratořích zajišťujících monitorování kvality ovzduší. V roce 1970 byla činnost OSOČO rozšířena o výzkum a inventarizaci emisí u zdrojů znečišťování ovzduší. V rámci státního výzkumného úkolu Výzkum rozptylu škodlivin v atmosféře s ohledem na zajišťování čistoty ovzduší, řešeného v letech 1968–1970, byla vybudována první síť měřicích stanic oxidu siřičitého a polétavého prachu v Československu a byly vytvořeny předpoklady pro systematický výzkum znečišťování ovzduší na jeho území.

2. Asi je možné konstatovat, že problém znečišťování ovzduší si ve druhé polovině 20. století vynutil vznik specializovaného pracoviště v instituci zabývající se procesy v atmosféře a hydrosféře, tedy v ČHMÚ. Jaké byly úkoly tohoto pracoviště a jak se postupně rozšiřoval rozsah činnosti.

Již od počátku činnosti oboru ochrana čistoty ovzduší v HMÚ byla hlavní pozornost zaměřena na monitorování kvality ovzduší, protože pouze na základě naměřených dat a stanovení podmínek pro šíření a rozptyl škodlivin je možno realizovat na zdrojích technologická opatření vedoucí ke snížení emisí. Hlavním problémem kvality ovzduší v Československu a na většině území Evropy byly exhalace ze spalovacích procesů, proto byly jako základní škodliviny pro monitorování vybrány oxid siřičitý a prašný aerosol. Dále se měřily oxidy dusíku, oxid uhelnatý a některé další specifické škodliviny. Již na počátku sedmdesátých let pracovalo v sítích HMÚ více než sto stanic pravidelně měřících znečištění ovzduší, převážně diskontinuálními manuálními metodami. S rozvojem citlivosti analytických metod a jejich automatizací byly některé stanice později vybavovány automatickými analyzátory. Znalost kvality ovzduší v reálném čase se současnou prognózou meteorologické situace dávala předpoklad využití těchto dat pro regulaci zdrojů znečišťování ovzduší. První systém regulace velkých zdrojů znečišťování ovzduší, pracující na základě prognózy meteorologické situace a naměřených imisních dat, byl uveden do provozu v osmdesátých letech v Severočeském kraji a později na Ostravsku. V těchto letech byly skutečně při smogových epizodách prováděny zásahy do režimu provozu velkých zdrojů emisí a především elektráren v Severočeském kraji, včetně výměny nekvalitního, vysoce sirnatého paliva za uhlí kvalitnější, což byl komplikovaný a bohužel většinou dlouhodobější proces prakticky bez efektu na kvalitu vnějšího ovzduší. Soustavné sledování kvality ovzduší v sítích stanic představuje obrovské množství získaných údajů. Kvalitativní změnou ve zpracování výsledků měření byla realizace Interního informačního systému. Tento systém zahájil činnost v r. 1971 a jeho výsledkem bylo vytvoření banky dat na nových, i když z dnešního hlediska jednoduchých počítačích a vydávání tištěných ročenek čistoty ovzduší. Hydrometeorologický ústav již v sedmdesátých letech zpracovával výsledky měření všech organizací zajišťujících monitoring kvality ovzduší na území České republiky. Bohužel publikace těchto dat nebyla pro státní orgány žádoucí, proto ročenky Českého hydrometeorologického ústavu o kvalitě ovzduší měly označení „Pouze pro služební potřebu“. Zavedení nové organizace ČHMÚ na počátku osmdesátých let znamenalo roztříštění činnosti v oboru ochrana čistoty ovzduší do různých útvarů ústavu. Kvůli tomu se omezila, a tím i zhoršila, spolupráce jednotlivých útvarů ochrany čistoty ovzduší, což se projevilo ve výrazném snížení odborné úrovně, především pak v kvalitě poskytovaných dat jak v oblasti monitorování, tak i v oblasti jejich zpracování a vyhodnocování.

Návrat k oborovému členění Českého hydrometeorologického ústavu, a s tím související vytvoření úseku ochrany čistoty ovzduší počátkem devadesátých let, posílil postavení ústavu v této oblasti tak. Že v současnosti je ČHMÚ vedoucí institucí na úseku sledování a vyhodnocování kvality ovzduší v ČR.

3. Projevy a symptomy znečištění ovzduší byl jistě srovnatelné s dalšími zeměmi, u nás patrně vzhledem k zátěži těžkým průmyslem zejména v některých oblastech zřetelnější. Vycházeli jste při koncipování systému měření, sledování a prognózy ze zahraničních zkušeností? Ptáme se, protože většina užívaných programů existuje více jak čtvrtstoletí v původním pojetí, pouze s aktuálními obsahovými modifikacemi. Uveďme např. Prognózní a signální systém ochrany ovzduší (PSS), Imisní informační systém (IIS), Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO) apod.

Souhlasím s Vámi, Že hlavní směry aktivit byly již od počátku činnosti oboru ochrana ovzduší v ČHMÚ nastaveny dobře. Je to především zásluha kolektivu odborníků, kteří tyto programy připravovali a realizovali. Z velkého počtu odborníků bych rád zmínil alespoň dr. Bedřicha Böhma a dr. Milana Koldovského v oblasti meteorologických aspektů znečišťování ovzduší, dr. Jitku Hrdou v oblasti databází a informačních systémů a ing. Jiřího Kurfürsta v oblasti registru emisí a zdrojů. Ale i další, kteří postupně přicházeli, zajistili, že vybudovaný systém měl vysokou odbornou úroveň, a tím byl i snadno aplikovatelný při realizaci nové legislativy při přípravě vstupu ČR do EU. Přesto však Vámi zmiňované programy byly v posledních letech významně inovované. V r. 2004 byla dokončena inovace informačního systému ISKO2 a jeho přechod pod databázi ORACLE. Nový systém je realizován s ohledem na rychle vzrůstající požadavky na ukládání a zpracování naměřených údajů a metadat a je v něm řešeno i ukládání a zpracování operativních dat, které dříve bylo realizováno v oddělené databázi. Současně je zpracována a dále rozšiřována softwarová podpora, vyplývající z požadavků reportingu směrem k EU, výstupů pro státní správu a podkladů pro každoroční zpracování tabelárních sestav a ročenek ČHMÚ. Registr emisí a zdrojů byl postupně upraven tak, aby splňoval požadavky na zpracování pravidelné roční bilance emisí za ČR podle standardně používané metodiky EMEP/CORINAIR. Legislativně je nově zpracován ústřední, krajský a místní regulační řád, s nezanedbatelnou rolí ČHMÚ, o zdrojích znečištění, kvalitě ovzduší a o stavu a předpovědi rozptylových podmínek. V souladu s požadavkem zpřístupňování aktuálních informací o úrovni znečištění ovzduší za účelem ochrany zdraví lidí byla upravena lokalizace monitorovacích stanic automatizované sítě a je zajištěno předávání dat v reálném čase o kvalitě ovzduší pro rozhlas, televizi, tisk, počítačové sítě a jiné hromadné sdělovací prostředky.

4. Jaké jsou hlavní úkoly úseku ochrany čistoty ovzduší v současnosti a jak je úsek personálně vybaven?

Základním úkolem Českého hydrometeorologického ústavu podle zřizovací listiny je vykonávat funkci ústředního státního ústavu pro obory čistota ovzduší, hydrologie, jakost vody, klimatologie a meteorologie, jako odborné služby poskytované přednostně pro státní správu. V úseku ochrany čistoty ovzduší ústav zabezpečuje získávání objektivních informací o dosavadním vývoji, současném stavu znečištění ovzduší a jeho prognóze pro potřebu státní správy, samosprávy, informování veřejnosti a poskytování informací zahraničním partnerům. Základní informační vstupy jsou zajišťovány provozováním monitoringu kvality ovzduší na území ČR a zajišťováním provozního informačního systému kvality ovzduší (ISKO), zahrnujícím kromě imisních dat i data o emisích a jejich zdrojích (REZZO). Zvláštní pozornost je věnována zajištění činností vyplývajících ze zákona č. 86/2002 Sb., v platném znění, o ochraně ovzduší, které jsou specifikovány ve zřizovací listině.

5. Jaké jsou hlavní výstupy a v jaké formě jsou poskytovány orgánům státní správy a veřejnosti?

Hlavními pravidelnými každoročními výstupy jsou souhrnný roční tabelární přehled Znečištění ovzduší a atmosférická depozice v datech, Česká republika a grafická ročenka znečištění ovzduší na území České republiky. Uvedené roční přehledy jsou určeny pro práci orgánů a organizací řešících problematiku Životního prostředí a ochrany ovzduší v našem státě. Bezplatně jsou poskytovány orgánům státní správy v ochraně ovzduší (MŽP ČR, referátům životního prostředí krajských a městských úřadů a České inspekci životního prostředí, včetně oblastních inspektorátů). Pro potřeby MŽP jsou každoročně zpracovávány podklady pro vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší. Na základě emisní inventury a zpracovaných přehledů o kvalitě ovzduší je předáván příspěvek do zprávy MŽP Životní prostředí v České republice, která je každoročně předkládána vládě ČR. Každoročně jsou dále pro vládu připravovány zprávy o vyhodnocení imisního monitoringu a hodnocení provozu smogových regulačních systémů. Prezentace informací o kvalitě ovzduší je zajišťována na internetových stránkách ČHMÚ, teletextu České televize nebo na telefonní lince 14 110.

6. Podle pověření vyplývajícího ze současné legislativy provozuje ČHMÚ státní imisní síť. Z jakých stanic tato síť sestává? Je rozmístění stanic reprezentativní a odpovídá jejich technické vybavení soudobým požadavkům?

V souladu se zákonem o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb., byl ČHMÚ pověřen monitorováním kvality ovzduší na území České republiky. Síť imisního monitoringu je základním článkem sledování kvality ovzduší v ČR. Účelem takto pojaté státní imisní sítě je poskytování potřebných informací státním orgánům z hlediska řízení celého státu a pro plnění úkolů vyplývajících z nové státní legislativy v oblasti ochrany ovzduší, z příslušných směrnic EU a ze závazků plynoucích z mezinárodních dohod uzavřených Českou republikou. Tato síť byla v letech 2002–2004 renovována tak, aby vyhovovala požadavkům legislativy ČR a EU. Koncepční řešení této renovace navázalo na zkušenosti s provozem měřicí sítě automatizovaného imisního monitoringu vybudované začátkem devadesátých let. Z hodnocení zajištění monitorování kvality ovzduší podle požadavků příslušných směrnic EU vyplynulo, že hlavní pozornost bude zaměřena na zkvalitnění monitorování jemné frakce prašného aerosolu – PM₁₀, na prekurzory ozonu těkavé organické látky (benzen) a oxidy dusíku, na těžké kovy a perzistentní organické látky. Zvláště bylo nutno zajistit zlepšení kvality monitorování prašného aerosolu, protože kvalita měření stávajícími přístroji nebyla vyhovující. V souladu s legislativním  požadavky byla proto státní síť navržena tak, aby bylo zajištěno sledování úrovně znečištění ovzduší v aglomeracích Praha, Brno a Moravskoslezský kraj, ve všech 12 zónách (krajích) a dále ve všech městech s počtem obyvatel od ca 30 tisíc. Při stanovení počtu stanic v jednotlivých aglomeracích a zónách se dále přihlíželo k velikosti jejich emisního a imisního zatížení. Podle nařízení vlády 350/2002 Sb. je proto na území celého státu zajišťován provoz automatizované měřící sítě pro kontinuální měření koncentrací znečišťujících látek v ovzduší, doplněné měřeními manuálními. V rámci této sítě jsou analyzátory měřeny v reálném čase s přenosem do vyhodnocovacího centra koncentrace oxidu siřičitého, suspendovaných částic PM₁₀, PM_2.5, oxidů dusíku, oxidu dusičitého, oxidu dusnatého, oxidu uhelnatého, benzenu a ozonu, v doplňkové manuální síti potom koncentrace těžkých kovů – olova, kadmia, arzenu a niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků. V současnosti tvoří státní síť imisního monitoringu 64 základních automatizovaných stanic, kterou doplňuje 13 účelových automatizovaných stanic pro monitorování přízemního ozonu a 4 účelové automatizované stanice v dopravně exponovaných lokalitách. Dále je tato síť doplněna sítí manuálních monitorovacích stanic, určených především pro sledování těžkých kovů a polycyklických aromatických uhlovodíků, na kterých příslušné odběrové aparatury vyžadují lidskou obsluhu a odebrané vzorky je nutno následně vyhodnotit ve specializovaných chemických laboratořích ústavu.

7. Z uplynulých letech byla s nemalými náklady zřízena kalibrační laboratoř imisí s akreditací přidružené laboratoře Českého metrologického institutu. Můžete stručně charakterizovat náplň činnosti tohoto pracoviště a význam osvědčení o akreditaci pro imisní monitoring ČHMÚ?

Kalibrační laboratoř imisí je součástí sdružení akreditovaných referenčních laboratoří Metrochem, jako součást programu EUROMET, které metrologicky zastřešuje příslušná chemická referenční měření v České republice. V roce 2000 laboratoř získala osvědčení o akreditaci podle ČSN EN 45001 pro kalibraci pro měření oxidu siřičitého, oxidů dusíku, oxidu uhelnatého a ozonu v ovzduší, které bylo v roce 2001 rozšířeno o měření benzenu, toluenu a xylenu (BTX) a v r. 2002 reaktivováno podle ČSN EN 17025. Kalibrační laboratoř imisí se jako přidružená laboratoř Českého metrologického institutu zúčastňuje Programu rozvoje metrologie v ČR zajišťováním a udržováním provozu etalonu SRP č. 17 NIST (standardní referenční fotometr) pro kalibraci analyzátorů ozonu, který bude v tomto roce vyhlášen jako státní etalon. Kalibrační laboratoř imisí vykonává funkci regionálního kalibračního centra SMO/GAV a EMEP/EHK OSN pro střední a východní Evropu pro kalibraci analyzátorů ozonu. Základním úkolem kalibrační laboratoře je však zajištění kalibrací a návaznosti etalonů pro imisní monitoring provozovaný Českým hydrometeorologickým ústavem. Zajištění návaznosti kalibračních etalonů bylo základem pro přípravu udělení osvědčení o akreditaci pro laboratoře a monitorovací síť imisního monitoringu ČHMÚ podle ČSN EN 17025, které vydal v r. 2005 Český institut pro akreditaci. V současnosti zahrnuje všechny komponenty požadované legislativou ČR a EU. Uvedený systém v návaznosti na akreditovanou kalibrační laboratoř imisí splňuje přísná kritéria vyžadovaná směrnicemi EU, což bylo potvrzeno v rámci Asociace referenčních laboratoří pro kvalitu vnějšího ovzduší ES (AQUILA).

8. Úsek ochrany čistoty ovzduší řešit v minulosti řadu výzkumných úkolů. Můžete uvést hlavní výzkumné projekty a granty, na kterých se pracoviště nyní podílí? Od příštího roku bude ČHMÚ veřejnou výzkumnou institucí. Bude v souvislosti s touto orientací nutné změnit náplň činnosti?

Již od vzniku oboru ochrany čistoty ovzduší v Hydrometeorologickém ústavu jeho pracovníci zajišťovali řešení výzkumných úkolů z této oblasti' Jednalo se o státní úkoly z programu ochrana a tvorba prostředí, ve kterých byly získávány a zpřesňovány první informace o zdrojích emisí a jejich šíření do okolí' byly vypracovány metodiky měření emisí a imisí, zpracován řád provozu měřicích sítí a byl připraven systém řízení emisí v případě kritického znečištění ovzduší. Od počátku devadesátých let se výzkumná činnost úseku zaměřila na řešení úkolů z programu vědy a výzkumu, které byly orientovány na podporu plnění úkolů státní správy v oblasti ochrany ovzduší. Významným výstupem bylo zpracování metodiky SYMOS'97 pro výpočet rozptylu znečišťujících látek v ovzduší pro bodové, plošné a mobilní zdroje znečišťování ovzduší, která byla legislativně potvrzena jako referenční metoda pro ČR. V oblasti monitorování byl v rámci výzkumného úkolu připraven projekt renovované imisní sítě, který byl úspěšně realizován v letech 2002–2004. V době přípravy vstupu České republiky do EU byly hledány způsoby aplikace legislativy EU do systému ochrany ovzduší v ČR. Jednalo se o nový systém inventarizace emisí, výzkum a vývoj nových měřicích metod pro hodnocení znečišťování ovzduší, zpracováni systému integrovaného hodnocení a řízení kvality ovzduší v návaznosti na směrnice EU a vypracování informační podpory pro navrhování strategií řízení kvality ovzduší, včetně modelování účasti zdrojů na znečištění ovzduší v aglomeracích. V posledních letech jsou řešeny projekty týkající se výzkumu modelů šíření znečišťujících látek do ovzduší, omezování emisí znečišťujících látek do ovzduší, studia vzniku sekundárních částic z plynných prekurzorů a jejich podílu na celkové imisní zátěži a studia původu prašných částic v exponovaných oblastech pro programy zlepšování kvality ovzduší.

Přechod ČHMÚ na veřejnou výzkumnou instituci od počátku příštího roku je dán zákonem a v současnosti se připravuje jeho realizace. I když výzkumná činnost je důležitou částí úkolů, které zajišťuje úsek ochrany čistoty ovzduší, hlavním úkolem úseku je Zajistit Získávání objektivních informací o dosavadním vývoji a současném stavu znečištění ovzduší a jeho prognóze pro potřeby státní správy, samosprávy, informování veřejnosti a poskytování informací zahraničním partnerům z EU a dalších zemi. Získávání a zpracování informací o kvalitě ovzduší představuje v současnosti 90 % činnosti úseku. Dlouhodobé řady získávání informací není možno drasticky omezit nebo přerušit pouhými administrativními zásahy, proto bude nutno urychleně vyřešit otázky financování další činnosti úseku v případě přechodu ústavu na veřejnou výzkumnou instituci.

9. Nutnost mezinárodní spolupráce je alfou a omegou v oblasti ochrany ovzduší a týká se jak oblasti monitorování (výměna naměřených dat), tak i účasti v mezinárodních programech. Můžete specifikovat nejvýznamnější aktivity a formy této spolupráce?

Transport znečištěného ovzduší nerespektuje hranice států, což je jeden z hlavních důvodů mezinárodní spolupráce v tomto oboru. Proto již v roce 1979 byla vyhlášena Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států v Evropě, kterou Československo ratifikovalo v r. 1983. l když v osmdesátých letech byla Úmluva velice často využívána jako politický nástroj, je nepopiratelné, že splnila požadavky na zlepšení kvality ovzduší především významným snížením emisí síry jako hlavní komponenty acidifikace prostředí celé Evropy. Součástí Úmluvy je Kooperativní program pro monitorování a vyhodnocování dálkového šíření látek znečišťujících ovzduší v Evropě, na jehož plnění se již od jeho vyhlášení v r. 1984 významně podílí ČHMÚ. Představitel ČHMÚ je místopředsedou Řídícího výboru EMEP, observatoř Košetice pracuje jako jedna ze základních monitorovacích regionálních stanic EMEP s rozšířeným programem a ČHMÚ je odpovědný za zpracování a reporting emisních inventur. V rámci Světové meteorologické organizace se zajišťuje monitorovací program Globálního pozorování atmosféry (WMO/GAW). Se Vstupem České republiky do EU se významně rozšířila spolupráce s Evropskou agenturou pro životní prostředí. Podle rozhodnutí Evropské komise jsou předávána data o kvalitě ovzduší do Evropského informačního systému AIRBASE. Připravuje se předávání dat v reálném čase ze všech stanic imisního monitoringu do tohoto systému. Tým pracovníků ČHMÚ, který je členem konsorcia Evropského tematického střediska pro ovzduší a klimatickou změnu (ETC/ACC) Evropské agentury životního prostředí, zpracoval mapy imisního zatížení Evropy, zprávy o koncentracích přízemního ozonu V letních obdobích posledních let na území Evropy a zprávu o vývoji a testování interpolačních a asimilačních metod mapování znečištění ovzduší v evropském měřítku. Tento kolektiv je dále členem konsorcia 10 evropských institucí, které zvítězilo ve výběrovém řízení na pokračování činnosti ETC/ACC pro období 2001–2010. Pracovníci úseku se dále podílejí na řešení projektu GEMS (Globální a regionální systém monitoringu Země) a na projektu Interreg – TAQI (Zlepšování kvality ovzduší v nadnárodním měřítku).

10. V článku nazvaném odpady? Daleko horší je smog (Lidové noviny, 16. 3. 2006) uvedl Bedřich Moldan, že vláda by měla řešit nejen dovoz odpadů, ale také znečištění ovzduší, jež ohrožuje zdraví a životy. V článku se píše: „Podle odhadů EU působí škodliviny ve vzduchu v Česku asi deset tisíc úmrtí ročně navíc. Dopad nedávného smogu přímo zhodnocen není, znamenalo by to dosti náročný výzkum, avšak podle analogií z jiných studií byl nepochybně významný.“ Pokud citovaná konstatace je relevantní, pak zpochybňuje úvahy jisté části odborníků o zřetelném zlepšování ovzduší v Česku. V jakém směru podle Vás dochází ke zlepšení, a kde naopak ke zhoršení? A jaké závěry vyvozujete pro další směřování ochrany čistoty ovzduší v ČHMÚ?

Profesor Moldan zmiňuje lednovou epizodu vysokých koncentrací prašného aerosolu, kdy na většině území České republiky, a především na Ostravsku, při několikadenní inverzní situaci překračovaly naměřené průměrné hodinové koncentrace prašných částic frakce PM₁₀ mnohonásobně imisní limit. Zpráva Evropské agentury pro Životní prostředí ukazuje oblast Slezska (Ostravsko a oblast Katovic) jako jednu z nejvíce znečištěných ve střední a západní Evropě prašnými částicemi. Proto bude nutno v této oblasti urychleně realizovat opatření na snížení emisí prašných částic především z technologických procesů a spalování a zpracování uhlí. Jemné prašné částice v ovzduší se staly v posledních letech největším problémem znečišťování ovzduší v celé Evropě. I přes krátkodobé překračování imisních limitů prašných částic, které může mít Vážné negativní důsledky na zdraví obyvatelstva, je nutno konstatovat významné zlepšení kvality ovzduší v ČR v posledních dvaceti letech. Díky technologickým opatřením, odsířením velkých elektráren a omezením výroby těžkého průmyslu klesly emise oxidu siřičitého v České republice od roku 1990 o 88 %. Podobně klesly emise tuhých částic o 87 %. Vysoké emise oxidu siřičitého měly za následek extrémní znečišťování ovzduší v ČR v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Nejvyšší průměrné denní koncentrace oxidu siřičitého na území Československa byly naměřeny při smogové situaci v lednu 1982, kdy přesahovaly na většině území Severočeského kraje hodnotu 3 000 µg/m³. Podobně dlouhodobě průměrné denní koncentrace prašného aerosolu v Severočeské a Severomoravském kraji v osmdesátých letech dosahovaly až 1 600 µg/m³. Pro srovnání při známé smogové epizodě v Londýně v prosinci 1952, kdy bylo jako důsledku extrémně znečištěného ovzduší prokázáno až 12 000 úmrtí, byly naměřeny koncentrace oxidu siřičitého kolem 3 500 µg/m³ a černých sazí až 4 500 µg/m³. V současnosti nepřekračují nejvyšší naměřené průměrné denní koncentrace oxidu siřičitého 150 µg/m³ a prašných částic hodnotu 300 µg/m³, s výjimkou při profesorem Moldanem zmiňované epizodě, kdy byly krátkodobě naměřeny průměrné hodinové koncentrace až 750 µg/m³. Můžeme konstatovat, že kvalita ovzduší v ČR v posledních letech se díky významnému snížení emisí stala srovnatelnou s vyspělými státy Evropy, se všemi problémy, které přináší zvyšování životní úrovně, a především obrovský nárůst automobilismu. Snížení emisí prašných částic z autodopravy je nejvážnější úkol ochrany ovzduší pro blízkou budoucnost.

Zdeněk Horký, MZ 2006/4, ročník 59, str. 97–101