Zajímavé články

Sat, 2016/03/05 - 17:29 — plipina

Na tomto místě přinášíme výběr zajímavých článků a příspěvků, které nelze zařadit do stávajících kategorií a přesto stojí za to, aby byly na webu Meteorologické společnosti zveřejněny

JMENOVCI MEZINÁRODNÍCH JEDNOTEK

Autoři: Jaroslav Folta a Jana Nekvasilová. Praha: Národní technické muzeum 2003. 36 stran. ISBN 80-7037-119-6.

Znáte původ míry ar nebo hektar? Nebo, od kdy se datuje první pokus o sjednocení měr v českých zemích? A kdy byla zavedena metrická soustava v Rakousko-Uhersku? V útlé publikaci Jmenovci mezinárodních jednotek najdete na podobné otázky odpovědi a navíc se seznámíte s protagonisty, podle nichž byly pojmenovány základní a odvozené jednotky mezinárodních měrných soustav. Ale pro úplnost: Ar (hektar) má původ patrně v Mezopotámii, když se délka brázdy násobila počtem brázd a to vyjadřovalo výrazem ára. O sjednocení měr se u nás poprvé pokusil Václav I. a později Přemysl Otakar II. (1233-1278) a zákon o mírách a váhách, který v Rakousko-Uhersku nastolil metrickou soustavu, byl přijat v roce 1871. Za nedostatek však pokládáme nerozlišení základních jednotek SI (z francouzského Systéme International d‘Unités) od odvozených jednotek. V úvodu je sice oněch sedm základních jednotek vyjmenováno (metr, kilogram, sekunda, ampér, kelvin, mol, kandela), ale u jmen objevitelů již autoři nedůsledně významově diferencují, a tak jsou pouze odvozené jednotky většinou uváděny jako jednotky v SI (týká se to jednotek newton, joule, watt, henry, volt, farad, tesla, weber, becqurel, gray a coulomb).

Obsah publikace je tematicky řazen do osmi kapitol víceméně jednotně strukturovaných: jméno vědce včetně zpodob- nění (kromě D. G. Fahrenheita), základní životopisné údaje, charakteristika objevu nebo vynálezu, definice jednotky. V jednotlivých tematických okruzích jsou uváděny:

Teplota

William Thomson, lord Kelvin (1824-1907), jednotka termodynamické teploty kelvin (K) v SI
Anders Celsius (1701-1744), Celsiův stupeň (°C)
William John Macquorn Rankine (1820-1872), Rankinův stupeň - rankine (°R)
Daniel Gabriel Fahrenheit (1686-1736), Fahrenheitův stupeň (°F)
René Antoine Ferchalult de Réaumur (1683-1757), Réaumurův stupeň (°R)

Tlak

Blaise Pascal (1623-1662), jednotka pro tlak (Pa) v SI
Evangelista Torricelli (1608-1647), jednotka tlaku torr (Torr)

Síla

Isaac Newton (1643-1727), jednotka síly newton (N) v SI

Práce, Teplo, Energie, Výkon

James Prescott Joule (1818-1889), jednotka síly pro práci joule (J) v SI
James Watt (1736-1819), jednotka výkonu watt (W) v SI

Elektřina

André-Marie Ampére (1775-1836), jednotka elektrického proudu v ampér (A) v SI
Jean Baptiste Biot (1774-1862), jednotka elektrického proudu abampér (biot Bi nebo aA)
Joseph Henry (1797-1878), jednotka pro magnetickou vodivost henry (H) v SI
Georg Simon Ohm (1789-1854), jednotka elektrického odporu ohm (Q) v SI
Werner von Siemens (1816-1892), jednotka elektrické vodivosti siemens (S)
Karl Wilhelm Siemens (1823-1883) - trvá diskuse, zda nebyl objevitelem elektrické vodivosti (bratr W. von Siemense)
Alessandro Giuseppe hrabě Volta (1745-1827), jednotka elektrického napětí volt (V) v SI
Charles-Augustin de Coulomb (1736-1806), jednotka elektrického náboje coulomb (C) v SI
Michal Faraday (1791-1867), jednotka elektrické kapacity farad (F) v SI
Benjamin Franklin (1706-1796), jednotka elektrického náboje a elektrického indukčního toku franklin (Fr) nebo statcoulomb (sC)

Magnetismus

Nikola Tesla (1856-1943, jednotka magnetické indukce tesla (T) v SI
Wilhelm Eduard Weber (1804-1891), jednotka indukčního magnetického toku weber (Wb) v SI
Carl Friedrich Gauss (1777-1855), jednotka magnetické indukce gauss (G)
James Clerk Maxwell (1831-1879), jednotka magnetického toku maxwell (M nebo Mx)
Hans Christian 0rsted (1777-1851), jednotka intenzity magnetického pole oersted (Oe)

Akustika

Heinrich Hertz (1857-1894), jednotka frekvence (kmitočtu) hertz (Hz) v SI
Anders Jonas Ángstrom (1814-1874), jednotka o vlnových délkách ángstrom (Á)
Alexander Graham Bell (1847-1922), jednotka používaná pro hladinu intenzity zvuku a pro hladinu akustického tlaku bel - decibel (db)

Radioaktivita

Antoine Henri Becquerel (1852-1908), jednotka pro aktivitu zářiče becqurel (Bq) v SI
Pierre Curie (1859-1906), Marie Sklodowska-Curie (1867-1934), bývalá jednotka aktivity curie (Ci)
Louis Harold Gray (1905-1965), jednotka radioaktivní látky gray (Gy) v SI
Wilhelm Conrad Röntgen (1845-1923), dříve užívaná jednotka ozáření roentgen ®
Rolf Maxmilian Sievert (1896-1966), jednotka absorbované dávky záření sievert (Sv).

Recenzovaná brožurka plní především osvětové poslání a podle názvu slouží hlavně k seznámení s objeviteli jednotek. Pokud čtenář potřebuje zevrubnější a přesnější informace, zvolí pochopitelně jiný informační pramen - např. publikaci I. Kaplera: Míry, jednotky, veličiny. Ostrava: Repronis 2000. 101 s. ISBN 80-86122-43-3.

Zdeněk Horký, MZ 2004/1, ročník 57, str. 27-28

LOUČENÍ S METEOROLOGIÍ

1. MÍSTO PŘEDMLUVY

Vážená redakční rado!

Vím, že příspěvek, který si vám dovoluji zaslat, je poněkud kacířský, nebo, abych mluvil současným (ošklivým) jazykem, poněkud kontroverzní. Mohu mít dokonce pochybnosti o tom, zda do časopisu, jehož posláním je přinášet zprávy o nejnovějších pokrocích české (a snad stále i slovenské) meteorologie, vůbec patří. Nepřináší žádné nové objevy, ale pouze pocity, s nimiž z aktivní služby odchází jeden stárnoucí letecký meteorolog. Proto vám slibuji, že se na nikoho z vás nebudu zlobit a dokonce ani mračit, pokud můj příspěvek odmítnete. Zároveň si dovoluji upozornit, že článek nepíši proto, abych dostal poslední honorář. Toho se předem zříkám, nepřijmu jej a prosím, aby byl použit někde, kde to bude meteorologii prospěšnější.

S veškerou úctou vás zdraví níže podepsaný.

Laskaví čtenáři!

Jak vás znám, jistě jste si přečetli i předešlý odstaveček, ačkoli vám nebyl určen. Proto vám již nemusím vysvětlovat, o co v následujícím příspěvku půjde. Chci jen upozornit, že jej považuji za nepřístupný všem mladým meteorologům nebo adeptům meteorologie do 35 let a kolegům a kolegyním od 35 do 45 let přístupný jen se svolením rodičů, nebo jejich zákonných zástupců a příslušných nejbližších nadřízených.

Srdečně vás zdraví váš bývalý kolega N.

2. PROČ JSEM CHTĚL BÝT LETECKÝM METEOROLOGEM

Na gymnáziu nám pan profesor Mládek vyprávěl o žáku, který chtěl studovat meteorologii. Když se jej zeptal proč, odpověděl ten mladý muž: „Pane profesore, já chci, aby ty předpovědi počasí byly lepší!“ Jmenoval se Miroslav Škoda.

Také mne, jako žáka výcviku pilota bezmotorových letadel, meteorologie okouzlila. Měl jsem to štěstí, že mi moji učitelé věnovali několik knížek o letecké (dnes bych řekl spíše plachtařské) meteorologii, seznámili mě s meteorologem a plachtařem dr. Házou - a bylo rozhodnuto. Vždyť vše vypadalo tak krásně a jednoduše. Pak se mi (zřejmě nedopatřením) podařilo proplout úskalími Matematicko-fyzikální fakulty UK a stal jsem se promovaným meteorologem.

Ale ani na vysoké škole, okouzlen krásami meteorologie, jsem ještě neprokoukl záludnosti této dámy. Srdce mě nejvíce táhlo k meteorologii synoptické, která tehdy byla samozřejmým základem k letecké meteorologii, ale obdivoval jsem i meteorologii dynamickou, i když na pohrávání si s jejími nádhernými rovnicemi můj intelekt nestačil. Přesto jsem měl k těm, kdo dokázali vyvíjet první předpovědní modely, nesmírnou úctu.

Vše uvádím jen proto, aby laskavý čtenář viděl, že i já jsem meteorologii chtěl dělat „aby ty předpovědi byly lepší“. Měl jsem na mysli zejména předpovědi pro létání, kterým jsem se po celou svou aktivní službu věnoval, ať už jejich tvorbě v nepřetržitém provozním kolotoči, nebo později přemýšlení o tom, jak je s novými vstupními podklady zlepšovat.

3. ČTYŘICET ROKŮ V LETECKÉ METEOROLOGICKÉ SLUŽBĚ

Když jsem se na letišti v Ruzyni „učil leteckým meteorologem“, měli jsme kromě aktuálních přízemních a výškových map k dispozici jedině faksimilovou předpověď přízemní synoptické situace na 24 hodin z centra v Offenbachu. Teprve v druhé polovině 60. let se začaly vysílat předpovědi AT 500 hPa, nejprve na 24 hodin a později i na 48 hodin. To už bylo něco! V té době byla na naše pracoviště zavedena další „věc“, které jsme si velmi považovali: paralelní výstup z radaru, kontrolujícího letecký provoz nad letovou oblastí Praha. Výhodou byla možnost nepřetržitého sledování vývoje kupovité oblačnosti, nevýhodou to, že radar byl určen ke sledování letadel a zobrazování oblačnosti bylo technicky potlačováno.

Nebudu zde vyjmenovávat, jak nám postupně přibývaly technické prostředky a předpovědní materiály získávané jako výstupy z numerických modelů, to by byla látka na samostatný článek (viz [1]).

Celých těch 40 let, vždy když mi předpověď „kiksla“, tj., když se počasí začalo ubírat jiným směrem, než jsem předpokládal (a to rozhodně nebyl řídký jev), jsem si říkal: „Až...“. A doplňoval jsem: až budu mít víc zkušeností, až budeme mít častěji obrázky z družic, radarové odrazy, ale hlavní „až“, ke kterému se upínaly mé naděje, bylo dostatečné množství numericky předpověděných polí, zejména v husté síti uzlových bodů.

Myslím, že v současnosti má meteorolog k dispozici jak většinu dostupných technických prostředků, tak i předpovědních materiálů z několika center, i vlastní počítačovou techniku. A tak si zase musím pokládat otázku: Jsou výsledky mé práce (snad ale mohu klidně použít i zájmeno naší) výrazně lepší a uspokojují uživatele?

4. POKUS O ODPOVĚĎ NA PŘEDEŠLOU OTÁZKU

Myslím, že na předchozí otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Zejména obrovský rozvoj numerických předpovědí polí meteorologických prvků posunul o ohromný kus kupředu střednědobou předpověď. Jestliže od průkopníků této předpovědi u nás, Zdeňka Gregora a Honzy Brádky, byla velká odvaha, když se jen na základě synoptické zkušenosti pokoušeli předpovídat na pozítří a popozítří, dnes můžeme trend vývoje počasí předpovídat na 6 až 10 dnů, pochopitelně, že ne vždy se stoprocentním úspěchem. Ale jsou případy, že modely odhalí významnou přestavbu proudění prakticky na týden dopředu. To považuji za největší pokrok meteorologie v uplynulých třiceti letech.

Ani všeobecná předpověď „na dnes odpoledne a na zítra“ na tom není tak nejhůře. Kolegové mi asi dají za pravdu, že nejméně problémů je s předpovědí větru. Též předpověď „místy odpoledne přeháňky, k ránu ojediněle mlhy“ obvykle vyjde, i když uživatele by asi zajímalo, jestli ta přeháňka nebo mlha bude právě u nich ve Lhotě. Nejproblematičtější je asi předpověď minimálních a maximálních teplot, protože ta souvisí s množstvím oblačnosti. Předpověď oblačnosti (viz dále) je přes veškeré obrázky z družic a radarové odrazy stále největším problémem. Dalším problémem je předpověď skupenství srážek při teplotách okolo 0 °C a namrzajících srážek. Vždyť tady záleží doslova na desetinách °C, a to nejen v přízemní vrstvě, ale v celé spodní troposféře. A pokud jde o ukládání pevných srážek, pak záleží i na toku tepla z půdy.

Ale co „předpověď na teď“ neboli nowcasting a předpověď bodová a nebo liniová? Je vůbec současná meteorologie se všemi svými technickými prostředky schopna uspokojit neobyčejně náročné požadavky uživatelů? O tom chci uvažovat v dalších kapitolách.

5. NĚKTERÉ POŽADAVKY NA PŘEDPOVĚDI PRO LETECTVÍ

Budu se zmiňovat především o požadavcích na bodové předpovědi. Tak např. dohlednost pro hodnoty 700 m a méně má být předpověděna s přesností ±200 m, nad touto hranicí s možností odchylky do ±30 % z předpovídané hodnoty. U oblačnosti je podstatné, zda jsou jí 4/8 a méně (ta není provozně významná), nebo 5/8 a více, protože ta už provozně významná je. U provozně významné oblačnosti s výškou základen do 120 m může být odchylka ±30 m, nad touto hranicí opět do ±30 % z předpovídané hodnoty. Pro směr větru je tolerance ±30°, pro rychlost ±2,5 m.s^-1 pro hodnoty do 12,5 m.s^-1, nebo ±20 % z předpovídané hodnoty pro rychlosti vyšší (tyto podmínky platí též pro nárazy větru).

Pokud jde o počasí, musí být předpověděny bouřky, srážky mírné nebo silné intenzity, namrzající srážky jakékoliv intenzity, zvířený sníh a některé další jevy, které se u nás naštěstí prakticky nevyskytují. Složky pečující v zimním období o stav letištních ploch ovšem vyžadují výstrahu „na každou vločku“.

6. PROMĚNLIVOST METEOROLOGICKÝCH PRVKŮ

V roce 1995 byl na letišti v Ruzyni instalován nový a zatím nejdokonalejší automatický měřicí systém AWOS firmy Vaisala. Dráhovou dohlednost a tlak vzduchu měří na pěti stanovištích vzdálených od sebe 1-2,5 km, oblačnost a vítr na třech stanovištích, teplotu a vlhkost na jednom stanovišti. Terminál s nepřetržitě měřenými hodnotami je k dispozici i na pracovišti prognózního meteorologa. Tak letecký meteorolog dostal možnost sledovat nejen časovou, ale i prostorovou proměnlivost jednotlivých prvků.

Často jsem při službách, pokud mi to ostatní povinnosti leteckého prognózního meteorologa dovolovaly, sledoval obrazovku, a to jak při přechodech front, tak i v případech, kdy se „makrosynopticky“ v atmosféře vůbec nic nedělo. Časová i prostorová proměnlivost jednotlivých prvků se mi zdála neuvěřitelná. Při frontálních situacích mě to tolik nepřekvapilo, při těch ostatních ano.

O proměnlivosti oblačnosti jsem si nedělal iluze ani předtím - AWOS jen potvrdil mé pochybnosti o využitelnosti výstupné kondenzační hladiny pro předpověď základen vrstevnaté oblačnosti. Jednotlivé vrstvy oblačnosti se totiž nad měřicí body nasouvají a opět mizí naprosto nepředvídatelně, a to v různých hladinách.

Také dohlednost (přesněji řečeno dráhová dohlednost, protože právě ta je na obrazovce AWOSu indikována) je prostorově i časově nesmírně proměnlivá. Souvisí to jistě s vlhkostí a se směrem a rychlostí přízemního větru, ale rozhodně ne tak jednoznačně, jak nás o tom informují učebnice synoptické a letecké meteorologie. Nebudu zde uvádět příklady, protože by to byla látka pro samostatný článek.

Pokud jde o vítr, nepřekvapilo mě kolísání rychlosti a směru při turbulentním proudění, ale spíše kolísání rychlosti při situacích s malým tlakovým gradientem v noci. Z rychlosti 2-3 m.s^-1 se vítr během několika minut zcela utiší a za nějaký čas se bez zjevné příčiny znovu rozfouká. Tato okolnost je nepříjemná právě vzhledem k předpovědi vzniku mlhy. Pokud jde o teplotu vzduchu, udivilo mě, že „bubliny“ teplého a chladného vzduchu neexistují jen ve dne při termické konvekci, ale i za hluboké zimní noci při stabilním zvrstvení, kdy jsem pozoroval změny teploty o 2-3 °C během 5-10 minut.

Je snad jen logické, že z toho všeho na mě silně začala dotírat otázka, je-li toto předpověditelné a zda je možno jednotlivé prvky předpovídat s přesností, jakou požaduje ICAO a náš předpis L-3 (viz kap. 5).

7. OBJEKTIVNÍ PŘEDPOVĚDI METEOROLOGICKÝCH PRVKŮ

Nebudu se v této kapitolce zabývat výsledky globálních modelů, protože jejich přínos jsem zhodnotil již v kap. 4. Zaměřím se na modely na omezené oblasti (LAM), nejen počítané, ale i prezentované v síti uzlových bodů s krokem 50 km nebo méně. Pomineme-li výsledky modelu ALADIN, prezentované systémem RETIM v dosti těžko čitelné formě, bylo to až v letech 1996-1998, kdy meteorologové dostali ve vyhovující formě výsledky modelu ALADIN (intranet) a modelu německého (DWD) ve formátu T4 nebo GRID/GRIB v kartézské síti uzlových bodů. Přímo nadšení ve mně pak vzbudilo publikování prognózních TEMPů modelu ALADIN a časových vertikálních řezů některých prvků na síti intranet.

Předpovědi pole tlaku vzduchu redukovaného na nulovou nadmořskou výšku (model DWD) jsme využívali jednak k předpovědi tzv. oblastního tlaku QNH (vysvětlení tohoto pojmu najde zvídavý čtenář v [2]) a dále k výpočtům geostro- fického větru, který slouží jako prediktant k předpovědi přízemního větru na několika letištích v ČR (metoda je popsána v [3]). Po několik let byly využívány výsledky globálního modelu, v posledním roce pak modelu LAM. Předpovědi oblastního QNH nedělají větší problémy (předpovídá se jen na prvních 24 hodin). Předpověď tlakového gradientu pro výpočet geostrofického větru se využívá na 48 hodin a zde je patrný dost podstatný rozdíl v kvalitě předpovědi na prvních 24 hodin a na dalších 24 hodin. Zatímco v prvém případě je gradient předpověděn úspěšně v 80-90 % případů, ve druhém je to již jen okolo 70 %. Časová tíseň mi bohužel nedovolila objektivně porovnat rozdíl kvality mezi předpověďmi globálními a LAM, ale subjektivní dojem je ten, že předpovědi LAM nejsou nijak výrazně lepší.

Kvalita předpovědí pole teploty ve volné atmosféře je uspokojivá. Odchylky předpovědi od skutečnosti větší než ±2 °C jsou spíše výjimkou. O kvalitě předpovědi teploty v „hladině meteorologické budky“ to však již rozhodně říci nejde. Rozdíy, zejména v minimálních, ale někdy i maximál¬ních teplotách o 2-4 °C jsou poměrně běžnou záležitostí a zdá se mi, že ani jeden z výše zmíněných modelů na tom není nějak výrazně lépe.

Velké naděje jsem vkládal do předpovědí srážek produko-vaných modely v husté síti uzlových bodů. Jako leteckému meteorologovi mi nešlo ani tak o množství srážek, jako o jejich prostorové a časové upřesnění. Dnes by se moje pocity daly označit jako smíšené. Zažil jsem třeba to, kdy model ALADIN předpověděl velmi přesně vznik nočního mezosynoptického konvektivního systému, ale daleko častější byl pocit zklamání. Předpovědi srážek na jeden šestihodinový interval se velmi často od sebe výrazně liší u obou modelů, nebo se u téhož modelu podstatně liší předpověď na jeden interval počítaná z dvou různých výchozích termínů. Z vlastní praxe vím, že se nelze spolehnout ani na to, že na určitý interval předpovídají v určitém prostoru srážky oba modely - nemusí spadnout ani kapka (vločka), a naopak v případě, že ani jeden model srážky nepředpokládá, můžete parádně zmoknout. Pokud jde o rozdíly v předpovídaných a skutečných množstvích srážek, odkazuji na článek J. Pavlíka [4]. Suma sumárum tohoto odstavce: využití předpovědí srážek k jejich časovému i místnímu upřesnění považuji za dosti problematické (zde již slyším své přátele J. Kopáčka a M. Škodu, jak se mnou hluboce nesouhlasí).

Perspektivu předpovědních TEMPů ALADIN jsem viděl jednak ve využití pro předpověď konvekce, jednak pro předpověď vzniku mlh. Plachtařští meteorologové budou namítat, že pro předpověď konvekce jsou tyto předpovědi nepoužitelné, protože v podstatě nepředpoví jednotlivé zadržující vrstvy ve volné atmosféře. To je samozřejmě pravda, nicméně hrubou informaci o zvrstvení a o rozložení vlhkosti s výškou mi dají. Nemohu tedy od nich čekat přesnou předpověď konvekční kondenzační hladiny nebo horních hranic oblačnosti, ale to, zda konvekce bude vysoká (bouřková), nebo nízká, se s jistou pravděpodobností dá předpovědět i na příští den. Pokud jde ovšem o relativní vlhkost v přízemní vrstvě a její využití pro předpověď vzniku mlh, pak musím opět mluvit o zklamání. Předpověď poměrů v přízemní vrstvě (viz výše o teplotě) bude asi ještě nějaký čas problémem i pro modely v husté síti uzlových bodů.

Shrnuto: Ačkoliv jsem pevně věřil, že model musí být chytřejší než meteorolog, v případě krátkodobé předpovědi mě „život“ přesvědčil, že to nemusí být vždy pravda. Navíc, tu pro leteckého meteorologa nejdůležitější vlastnost vzduchu - průzračnost, nebo přímo dohlednost - mi dosud, pokud vím, žádný model nepředpoví.

8. POŽADAVKY ZÁKAZNÍKŮ A MOŽNOSTI SOUČASNÉ METEOROLOGIE

V současné době se z uživatelů většiny našich předpovědí jak v letectví, tak i v některých jiných odvětvích, stali zákaz¬níci, protože za naše produkty musí platit. To samozřejmě silně zvyšuje jejich nároky na naše předpovědi.

Teď konkrétněji k některým našim produktům, nejen leteckým.

Bodové předpovědi pro letectví

Můžeme je rozdělit na dvě skupiny. První tvoří předpovědi s platností od 9 hodin („krátký“ TAF) až po 24 hodin („dlouhý“ TAF). Zde jsou jednak určité možnosti ve vyjadřování času změny (u trvalé změny se její interval může pohybovat od jedné do tří hodin a nesmí přesáhnout čtyři hodiny, přechodné změny se mohou vyskytovat od intervalu jedné hodiny až po interval platnosti celé předpovědi). Navíc u méně pravděpodobných jevů má meteorolog (v současnosti, bohužel, dosti omezenou) možnost vyjádřit pravděpodobnost přechodných změn. Podle kritérií uvedených v kap. 5 je požadováno 80 % úspěšných předpovědí pro vítr, dohlednost a počasí a 70 % pro oblačnost. U těchto předpovědí vidím v současnosti jeden velký koncepční nedostatek. V roce 1996 byla při novelizaci kódu TAF zrušena možnost uvádět jevy, které meteorolog očekává jen s pravděpodobností 10 nebo 20 %, protože údajně jsou pro uživatele nezajímavé. Když se však potom posádka s nějakým takovým jevem setká (např. zimní noční bouřka), tak křičí, že na výskyt takového jevu nebyla v předpovědi upozorněna.

Do druhé skupiny bodových předpovědí patří tzv. přistávací předpovědi. Jejich platnost je pouhé dvě hodiny a vydávají se každých 30 minut. Jde tedy o skutečný nowcasting. Požadavkům přesnosti podle kap. 5 musí vyhovovat 90 % předpovědí každého prvku. Na letišti v Ruzyni provádíme vyhodnocování těchto předpovědí a lze říci, že naše předpovědi zmíněnému požadavku vyhovují, i když u oblačnosti je to „s odřeným hřbetem“ (okolo 90 % úspěšných předpovědí). Pro srovnání vyhodnocujeme i předpovědi z některých jiných letišť a úspěšnost našich předpovědí je srovnatelná s úspěšností předpovědí pro letiště Frankfurt nad Mohanem a slabě převyšuje úspěšnost na jiných letištích. Toto hodnocení je ale trochu klamné a vysoké úspěšnosti jsou dosahovány jen proto, že zahrnují i spoustu bezproblémových předpovědí. Jakmile bychom zkoumali předpovědi v situacích s nízkými dohlednostmi nebo oblačností, s proměnlivým a nárazovitým větrem, jsou výsledky (a nejen naše) podstatně horší (třeba i 60-70 %). Lze tedy říci, že tyto předpovědi jsou určitým „podvodem“ na uživateli, protože současná meteorologie není schopna ve složitých situacích dát předpovědi v požadované kvalitě ani na tak krátký časový interval.

Systém výstrah pro letecký provoz

Zde se mi jako nejproblematičtější jeví výstrahy na dva jevy - namrzající srážky a sněžení. O problematice předpovědi namrzajících srážek byla stručná zmínka v kap. 4. Chtěl bych jen dodat, že praxe mne poučila, že namrzající srážky nemusí vypadávat jen tehdy, je-li nad vrstvou záporných teplot při zemi vrstva s kladnými teplotami, ale díky možnosti existence přechlazených vodních kapek se směle vyskytují i když v celé vrstvě atmosféry teplota nevystoupí nad -5 °C.

Rovněž předpověď sněžení pro určité místo je velmi obtížná a to i na krátké období. Jak známo, v zimě může sněžit z „každého cáru“ a tak mnohdy oblačnost, z níž slabě sněží, nemusíme na radaru vůbec vidět. A o problematice odhadu množství srážek na základě numerických předpovědí (i LAM) jsem se již zmínil v kap. 7.

Liniové předpovědi

Sem patří zejména předpovědi pro zimní údržbu silnic a dálnic, produkované synoptickou službou. Zde se projevují problémy bodových předpovědí zmíněné u výstrah na sněžení a namrzající srážky v ještě složitější formě, protože tady jsou těch „bodů“ desítky až stovky km, a proto je nemusím znovu rozebírat.

Všeobecné výstrahy

Zde mi leží na srdci zejména výstrahy na extrémní srážky. Vřele souhlasím s názory, které k této problematice vyslovil v článku [4] J. Pavlík. Proto jen stručné shrnutí. Na velkoplošné srážky frontálního, cyklonálního a orografického původu lze s jistou pravděpodobností a s určitým časovým předstihem výstrahu vydat. Předpověď konkrétního množství srážek, kterou by potřebovali hydrologové pro povodí jednotlivých toků, je však vzhledem k tomu, co bylo konstatováno v kap. 7, značně problematická.

Výstraha na extrémní srážky z konvektivní oblačnosti vydaná s takovým předstihem, aby uživatelům k něčemu byla, je však prakticky nemožná. Vzpomeňme na nejznámější případ z poslední doby: Orlické hory 1998. Neumím si představit mistra, který by předpověděl, že mezosynoptický konvektivní systém zůstane nad prostorem několika desítek km2 asi 10 hodin, že ovlivní prakticky jen povodí dvou horských říček (Zlatý potok a Bělá), a že např. povodí jen asi 5-7 km vzdálené Kněžné zůstane téměř nedotčeno. A takových případů, kdy ani pečlivé sledování radaru vám nepomůže k tomu, abys¬te řekli, že za deset či dvacet minut bude na daném místě silná přeháňka, a zda bude trvat deset minut nebo šest hodin, bych měl v paměti více.

9. CO Z TOHO VŠEHO VYPLÝVÁ?

V předešlých kapitolách jsem, stručně řečeno, chtěl upozornit na to, že možnosti současné meteorologické prognózy, při všech dostupných vymoženostech ještě zdaleka nestačí na to, abychom zákazníkovi mohli říci, že na určitém místě bude přesně tak či onak. My to vždy můžeme předpovídat jen s větší či menší pravděpodobností.

Loni v září jsem na semináři ČMeS v Pasohlávkách vyslechl velmi pěknou přednášku pana kolegy L. Metelky, ve které pohovořil na toto téma. V současnosti již byla i publikována [5].

Proto bych chtěl apelovat:

a) na kolegy, kteří se meteorologickou předpovědí zabývají, aby zejména v bodových a liniových předpovědích, ale i všeobecných, které nemají předpisem stanovenou formu (jako, v tomto směru, bohužel, předpovědi letecké), preferovali pravděpodobnostní vyjádření předpovědi před deterministickým,

b) na „kapitány“ meteorologie (a to nejen naší, české, ale i na ty, kteří jednají s uživateli mezinárodně, např. v ICAO), aby s nimi jednali otevřeně a vysvětlili jim, co meteorologie umí a co dosud ještě nemůže. Myslím, že by to odstranilo mnohá rozčarování na straně zákazníků a mnohý stres na straně meteorologů.

10. ZÁVĚREM

Milá meteorologie,

Ty děvko krásná, ale nevděčná, dokud jsem neprohlédl Tvou věrolomnost, bylo mi s Tebou dobře. Teď se však s Tebou loučím bez slzy v oku. Zato po kamarádech, které jsem díky Tobě poznal, po těch se mi stýskat bude.

Sbohem. Kdysi Tvůj Zdeněk Novák.

Literatura

[1] Novák, Z. : Z historie meteorologického zabezpečení civilního letectví v České republice. Meteorol. Zpr., 48, 1995, č. 1, s. 18-21.

[2] Novák, Z. - Staša, P: Poloautomatická předpověď oblastního tlaku vzduchu QNH. Meteorol. Zpr., 47, 1994, č. 1, s. 26-29.

[3] Novák, Z.: Předpověď přízemního větru na některých letištích. Meteorol. Zpr., 44, 1991, č. 4, s. 97-102.

[4] Pavlík, J.: Problematika využívání meteorologických podkladů pro varovnou službu. Meteorol. Zpr., 54, 2001, č. 1, s. 5-7.

[5] Metelka, L.: Optimalizace kategoriálních předpovědí. Meteorol. Zpr., 54, 2001, č. 2, s. 39-45.

Zdeněk Novák, MZ 2001/6, ročník 54, str. 186-183

BUDÚCNOSŤ SYNOPTICKEJ METEOROLOGIE Z POHLADU SÚČASNEJ PRAXE

ÚVOD

Keď sme přibližné před rokom s André Simonom připravovali anketu o vývoji v synoptickej meteorologii na začiatku 21. storočia, nečakali sme, že niektoré odpovede ďaleko presiahnu rámec povodne koncipovanej otázky. Išlo nám hlavne o to, aby sa meteorológovia vyjadrili o vzťahu klasického synoptického prístupu pri predpovedaní počasia a moderného, založeného na interpretácii výstupov numerických modelov. Publikovanie rozsiahlejších úvah, ktoré sa dotýkali aj spoločenských vzťahov synoptiky alebo širších historických súvislostí, vyprovokovalo u mňa snahu napísať do nášho časopisu vlastný pohlad na súčasnú synoptickú službu vzhladom na skúsenosti z bratislavského (desať rokov) a pražského (štyri roky) prognózneho pracoviska a úvahu o možnom vývoji synoptickej meteorológie v najbližších rokoch. Súčasne som chcel opísať niekolko podla mňa doležitých aspektov, ktoré sa týkajú praktickej stránky uplatňovania nových prvkov v synoptickej prevádzke, ktoré ešte neboli spomenuté a z toho vyplývajúce perspektívy do blízkej budúcnosti. Príspevok som sa snažil napísať s dorazom na praktickú stránku každodennej práce predpovednej služby a keďže som na stránkach MZ dávno nevidel úvahu o stave synoptickej služby, pokúsil som sa (s vedomím pikantnosti danej témy) trochu načrtnúť problémové body súčasnej pražskej synoptiky.

SÚČASNÝ STAV

Aký je vzťah medzi súčasným stavom v synoptickej praxi a budúcnosťou synoptiky? Zásadný! V prognóznej službe dochádza vždy k viac alebo menej kontinuálnej výmene generácií, pričom tá nastupujúca vždy preberá časť postojov (návykov) svojich „učitelov“.

Po roku 1989 sa situácia mení dramatickejšie. Kvalitatívny skok, sposobený nástupom počítačov a numerických produktov vytvoril istý druh napátia v staršej generácii, ktorá nebola zvyknutá na rýchle zmeny. Numerické modely produkujú stále viac grafických výstupov a synoptik má problémy sa orientovať. Ani zosúladenie klasických predstáv nórskej školy s predpoveďami modelov (príp. s objektívnymi analýzami diagnostických polí) nevychádza občas dobre. Navyše pre synoptika je nepríjemným prekvapením, keď zistí, že v rámci modernizácie meteorologickej služby (napr. nahra- dzovanie synoptických pozorovaní ludskou obsluhou automatickými stanicami) prichádza o časť informácií (stav počasia, množstvo oblačnosti). Do života meteorologa vstupuje komercionalizácia. Zvažovanie finančnej výhodnosti každej činnosti postupne znechutí aj mladých nadšencov, ktorí ak nechcú zanechať meteorológiu, musia sa nakoniec prisposobiť.

Nesporne najvážnejším zásahom do práce synoptickej služby je metóda numerických prognóz, ktorá sa v priebehu posledných desatich rokov stala dominantnou predpovednou metódou. Avšak aký zmysel má práca numerikov závisí vo velkej miere na interpretačnej schopnosti synoptického mete- orológa.

Myslím, že odbornú úroveň synoptikov ako v Bratislave, tak aj v Prahe, negatívne ovplyvnila spolupráca s masmédiami. Práca meteorológov pre masovokomunikačné prostriedky má podstatne iný charakter ako práca na vedeckej úrovni. Kam potom patrí synoptik, keď jeho práca je na rozhraní týchto dvoch prostredí? Jediným, podla mňa uspokojivým, riešením je oddeliť predpovedanie od prezentácie na verejnosti. Tieto dva prístupy majú totiž príliš rozdielny charakter na to, aby ich meteorológ (česť výnimkám!) obidva zvládol.

Hlavnú úlohu v tomto probléme zohrala finančná stránka veci. Ak meteorológ dostane za 2-3 vystúpenia v rozhlase alebo televízii tolko ako za váčší článok v odbornom časopise, nemožno sa čudovať, že pri relatívne nízkych príjmoch štátnych zamestnancov sa meteorológ bude radšej venovať menej hodnotnej (ale viac ohodnotenej) masmediálnej sfére ako viac hodnotnej (ale menej ohodnotenej) vedeckej sfére. Tu nehovorím o „velkej vede“, kde sa posúvajú hranice poznania, a ku ktorému odborník dospieva po zváčša dlhšom čase, ale o obyčajnom tvorivom úsilí odborného pracovníka, výsledkom ktorého je aspoň stručný rozbor nejakej výnimočnej poveternostnej situácie. Ďalšou možnosťou je, že meteorológ „zavesí predpovedanie na klinec“ a pojde robiť do banky, poisťovne alebo do súkromnej firmy, kde pri podobnom pracovnom zaťažení (niekde váčšom, niekde menšom) dostane omnoho vyšší plat.

Aké sú v súčasnosti praktické požiadavky kladené na synoptika? V prvom rade zvládnuť rutinné postupy pri spra- covávaní predovšetkým prognóznych materiálov, zorientovať sa v pracovných a organizačných pokynoch a zvládnuť technickú stránku práce, čo v súčasnosti znamená predovšetkým prácu na počítačoch. Základným výstupným produktom prognóznej služby zostáva naďalej všeobecná predpoveď počasia, rozširovaná masmédiami medzi širokú verejnosť. Tým je práca synoptického meteorológa špecifickou oproti iným prá- cam vo vedeckej sféře, pretože jej výsledky sú prostredníc- tvom masmédií denne posudzované najširšou verejnosťou, do ktorej patria aj intelektuálne najnižšie vrstvy spoločnosti.

Laická verejnosť nemože spoznať, či sa naše predpovede zlepšujú, a to minimálne z dvoch dovodov:

1. Každý jednotlivec hodnotí predpoveď podlá počasia aké mal on, zatial čo synoptik hodnotí počasie plošne.

2. Predpovede sa zlepšujú tak pomalým tempom (oproti technologickým možnostiam súčasnej doby, kde - obrazne povedané - výrobok z pondelka je vo štvrtok už nemoderný), že to laik nemože postrehnúť. Objektívna verifikácia však (našťastie!) prezrádza, že v dlhodobom trende sa meteorologické predpovede pomaly zlepšujú.

Búrlivý rozvoj technologií, najma v oblasti spotrebnej elektroniky a výpočtovej techniky, sa negatívne prejavil aj na vzťahu prognostik - užívatel’. Ludia si podvedome predstavujú, že keď sa tak rýchlo vyvíja technika, mali by sa rovnako očividne zlepšovať aj predpovede počasia.

PSYCHOLOGICKÉ FAKTORY

Podobne ako v iných sférach ludského života v tejto časti planéty, aj tu pribúda stresových faktorov, čo následne ovplyvňuje medziludské vzťahy, kvalitu práce a odborný rast.

Keďže mám osobnú skúsenosť s prácou v synoptickej prevádzke a aj na výskumných (mimoprevádzkových) úlohách, dovolím si tvrdiť, že práca prognóznej služby je psychicky náročnejšia, a to nielen preto, že ide o nepretržitú prevádzku. Dovody sú v zásade tri:

1. Takmer všetka práca v prevádzke je časovo presne limitovaná (niekedy s presnosťou na minúty).

2. Práca je často prerušovaná vybavovaním telefonátov (počas dní, keď sa „niečo deje“, sú to desiatky telefonických požiadaviek).

3. Rutinná práca človeka v priebehu rokov „otupuje“.

Jeden z problémov, ktoré doliehajú na synoptika, je v tom, že sa od neho niekedy vyžaduje predpovedať s takou časovou, priestorovou a kvantitatívnou presnosťou, ktorá presahuje jeho možnosti. Ide v súčasnosti najma o predpoveď zrážok. Presnosť konkrétnej predpovede viac závisí od synoptickej situácie, než od dostupných technických možností alebo od skúsenosti synoptika. Nie je preto rozumné očakávať, že synoptik po zavedení nových diagnostických alebo predpovedných materiálov bude dávať zo dňa na deň lepšie predpovede. Nároky na špecifikáciu predpovedí rastú neúmerne rýchlejšie voči vývoju predpovedných metód, a to nás neraz núti vyhovovať nerealistickým požiadavkám (priestorová a časová špecifikácia nebezpečných javov a pod.)

Myslím si, že je doležité vedieť citlivo zvážiť, akým sposobom (a či vobec) v masmédiách informovať o všetkých novinkách, ktoré súvisia s odbornou stránkou našej práce, pretože verejnosť potom logicky očakáva kvalitatívne skoky v predpovedaní počasia. A nielen verejnosť, ale aj nadriadené orgány a spolupracujúce firmy možu právom očakávať, že investované finančné prostriedky sa vrátia v podobe zretelne lepších predpovedí. Logickým dosledkom takej situácie je, že synoptik sa dostáva pod psychický tlak, pretože nerealistickým požiadavkám klientov nemože vyhovieť ani po lubovolne vysokej finančnej podpore.

Chcieť od synoptika z prevádzky, aby počas služieb navyše niečo tvorivého vyprodukoval, je vyjadrením nepochopenia jeho práce. Má čo robiť, aby stihol sledovať zmeny, ktoré neustále prichádzajú ako na bežiacom páse, pretože vývoj softvérových aplikácií, ktoré súvisia so zavádzaním teoretických a praktických poznatkov do rutinných postupov, harmonogram práce, množstvo a druhy požadovaných výstupov sa neustále menia. Z toho všetkého vyplýva, že synoptik počas služby má síce „čas“, ale je natolko rozdrobený, že na sústredenú prácu mimo prevádzkových povinností to nestačí. Z vlastnej skúsenosti možem jednoznačne potvrdiť, že meteorológ v službe má omnoho menej času ako kedysi, pretože niekolkonásobne pribudlo telefonických hovorov, počet vydávaných všeobecných aj špeciálnych predpovedí a množstvo podkladových materiálov, či už aktuálnych alebo predpovedných.

V sposobe práce došlo ku kvalitatívnemu skoku, a to zavedením počítačov, čo zasiahlo najma staršiu generáciu. Zatial čo ešte pred 10-15 rokmi pracovalo s výpočtovou technikou len zopár programátorov, v súčasnosti musí každý zvládnuť niekolko základných aplikácií, vačšinou vo Windows a ďalšie (pracujúce vačšinou pod OS UNIX), ktoré súvisia so zobrazovaním meteorologických informácií (radarové a družicové údaje, rozne mapy na pracovných staniciach a pod.).

Aj keď je možné vymyslieť si predpoveď počasia pre lubovolný bod zemegule, na lubovolný čas dopredu a s lubovolnou presnosťou, treba zdorazniť, že ide o vymýšlanie si a nie predpovedanie, rozhodne nie na vedeckej báze, s akým sa niekedy možeme stretnúť v masmédiách, najma tlači. Existujú „alternatívni prognostici“, ktorí sú ochotní tvrdiť niekolko mesiacov dopredu, v ktorý deň sa začne povodeň, na ktorom potoku a pod. Ale je to korektný prístup? Z ich hladiska možno áno, ale synoptik pracuje takou metódou, ktorej hranice možnosti pozná, a preto si takéto kroky nemože dovoliť. Skúsený synoptik vie, ako sa počasie niekedy dokáže nepredvídavo meniť a ani predpovedné materiály z numerických modelov mu nemusia niekedy pomocť (napr. za situácie, keď roznosť výstupov z niekolkých numerických modelov mu skomplikuje zostavovanie predpovede). Preto istý stupeň neurčitosti pri predpovedaní počasia synoptika núti k opatrnosti pri formulovaní predpovedí. Nie je to alibizmus, ako sa niektorí kritici našej práce domnievajú, ale prejav synoptiko- vej skúsenosti (neplatí to vždy, pochopitelne...).

Posudzovať prácu synoptika si solídne može dovoliť len synoptik. V žiadnom prípade „nemeteorológ“, aj keď je nadriadeným pracovníkom. Ak je synoptik vystavený psychickému tlaku, dáva vela neopodstatnených výstrah, ktoré potom strácajú účinnosť. Ak sa výstraha bude dávať na „každé nebezpečenstvo“, potom zákonite dojde k zníženiu hodnovernosti výstražnej služby. V princípe je možné (z hladiska formálneho zabezpečenia výstražnej služby nevyhnutné) stanoviť pevné kritériá, pri splnení ktorých treba vydávať výstrahu. Problémom je, že takéto kritéria sú tiež len alibistickou barličkou, pretože skutočné nebezpečenstvo može nastať aj pri nesplnení stanovených kritérií. V tom je úloha synoptika naďalej nezastupitelná - musí citlivo zvážiť všetky pre a proti, aby sa mohol rozhodnúť.

POSTPOVODŇOVÁ TRAUMA A SÚČASNÁ ČESKÁ METEOROLÓGIA

Situácia na pražskej synoptike sa evidentne zmenila (toto tvrdenie zakladám predovšetkým na „výpovediach svedkov“) po povodni v júli 1997. Aj keď oficiálne bola po skončení povodní prognózna služba ČHMÚ hodnotená pozitívne, táto prírodná pohroma mala a stále má negatívny dopad na prácu českého synoptika, pretože tlak na presnosť predpovedí zrážok neúmerne stúpol.

Keďže nepracujem zároveň v oboch predpovedných službách (bratislavskej a pražskej), ťažko možem porovnávať, či sa situácia rovnako mení aj na SHMÚ, ale musím konštatovať, že kedysi sa z predpokladaných nebezpečných javov nerobil taký rozruch. Dosť velký podiel na tom majú masmédiá, predovšetkým televízia, pretože snaha natočiť a odvysielať každé nešťastie sa odráža v zaplnenosti spravodajstva po každej výnimočnejšej prírodnej udalosti. Nečudo, že mnoho l’udí sa musí domnievať, že počet prírodných katastrof stúpa.

Predpokladám, že každý meteorolog musí mať dobrý pocit zadosťučinenia, ak jeho predpoveď niekomu pomože, teda aj keď vystihne predpoveď nebezpečného javu. Musí sa však ubrániť pokušeniu za každú cenu vyzerať múdrejší ako naozaj je a uznať hranice možností pri predpovedaní počasia.

Moj prechod z SHMÚ do ČHMÚ 1. 9. 1997 bol akoby načasovaný do obdobia, kedy sa začali prejavovať dosledky velkej povodne na Morave. Strach nepredpovedať akékolvek silnejšie zrážky (aj také, ktoré za bežných okolností nemožu sposobiť hospodárske škody) synoptika nútil správať sa alibisticky, pretože ak by zo všetkých modelov čo len jeden predpovedal silné zrážky, musel na to reagovať, aby bol „krytý“.

Takéto psychické tlaky možu viesť k takým „predpovedným metódam“, ktoré som videl istého leta na vlastné oči. Nadriadený pracovník diktoval meteorologovi v službe, pre ktoré okresy má vydať výstrahu podla toho, kde práve videl Cb a lineárne podla prevládajúceho prúdenia posunul tieto Cb smerom dopredu. Ako obvykle, búrky zanikli a ďalšie vznikli inde, takže celá výstraha bola k ničomu ...

Tak ako všade, aj do meteorologických pracovísk presakujú medziludské vzťahy, ktoré dávajú pracovnému prostrediu dominantné zafarbenie. O to viac si to človek uvedomuje, ak pracovné prostredie občas zmení. Vďaka tomu som mal možnosť presvedčiť sa na vlastnej koži o kvalite vzťahov (diplomaticky povedané - nie najlepšej) nielen v rámci ústavu, ale aj medzi komořanskými synoptikmi a meteorológmi z iných pracovísk.

VÝCHOVA ODBORNÍKOV

Zarážajúci rozdiel medzi synoptikou v Bratislave a v Prahe pri mojom „prestupe“ bol vo vekovej skladbe pracovníkov oddelení predpovedí. Zatial čo v Bratislave som bol z 10 prevádzkových meteorológov tretí najstarší, v Prahe zo 17 meteorológov oddelenia boli len traja mladší. Do očí udierajúca absencia mladej generácie núti zamyslieť sa nad vtedajšou spoluprácou Katedry meteorológie a ochrany prostredia Matematicko-fyzikálnej fakulty UK a ČHMÚ.

Ak sa chce mladý synoptik vyvíjať a nezostať len „rýdzim“ prevádzkovým meteorológom, mal by čím skor začať publikovať, aby sa rozvíjala jeho tvorivosť, pretože po istom čase už nebude ani ochotný ani schopný niečo tvorivé vypracovať. Je chybou, ak sa od absolventov pri nástupe do synoptickej služby vyžadujú len rutinné postupy (aj keď ich zvládnutie je prvoradé) a nie participácia na výskumných úlohách, ktoré súvisia aspoň sčasti so synoptickou meteorológiou.

Zanedbanie výchovy vlastných nasledovníkov može mať až tragické následky: zánik niektorých činností, nepružnosť pri zavádzaní nových metód, zhoršená komunikácia medzi oddeleniami a pracoviskami. V súčasnosti o to viac, že je nevyhnutné počítať aj s „odpadom“ - časť mladých meteorológov nevydrží dlho na miestach s nízkymi príjmami, ak si nezabezpečia možnosť zarobiť si „bokom“.

CELOSPOLOČENSKÉ SÚVISLOSTI

Spoločnosť formuje vzťahy v konkrétnych sférach ludskej činnosti, preto aj prax v synoptickej službe je podmienená stavom spoločnosti a je závislá na požiadavkách spoločnosti.

Medializácia výsledkov synoptickej práce má aj negatívny dosledok, pretože výsledok sa príliš prisposobuje predstave l’udí, ktorí jeho práci nerozumejú. Tým nemyslím len širšiu verejnosť, ale aj špeciálnych klientov, v krajnom prípade nadriadené zložky, ktoré ovplyvňujú prítok finančných prostriedkov. Žial, vývoj v meteorológii je naozaj do značnej miery ovplyvnený finančnými prostriedkami, ale treba zdorazniť, že to nie je jediný determinant, ako sa to niekedy verejne prezentuje. Zmysluplnosť našej práce ovplyvňuje okrem celkovej spoločenskej klímy aj súdržnosť pracovného kolektívu a prítomnosť „osobností“, ktoré dávajú každému prostrediu punc originálnosti.

Seriózny meteorológ to má vždy ťažšie, pretože informácie od neho nie sú také zaujímavé ako od človeka, ktorý sa správa populisticky, inak povedané - hovorí luďom to, čo chcú počuť a nie pravdu. Aj pri prezentácii meteorologických informácií v masmédiách možno dať prednosť buď bombastickým formám, alebo vsadiť na solídnu formu za cenu, že nebudem vyhovovať širokej vrstve konzumnej spoločnosti súčasného typu, ktorá si zvykla na masové šírenie stupídnych informácií.

Ak teda chceme povedať, aká bude synoptika v budúcnosti, musíme skonštatovať, že bude taká, aká bude daná spoločnosť, v rámci ktorej bude fungovať.

AKO ĎALEJ V SYNOPTIKE?

Vždy budú existovať meteorológovia s odlišným stupňom odborných vedomostí, schopností a osobného zanietenia pre svoje povolanie. Preto vždy nejaká časť synoptikov bude vhodná len na rýdzu prevádzku, zatial čo iným bude vyhovovať spojenie tvorivej výskumnej práce a plnenie prevádzkových povinností. Podpora pracovníkov druhej skupiny je pre vývoj synoptickej meteorológie nevyhnutnosťou, čo ale pre zabezpečenie prevádzkových povinností vyžaduje dostatočne široký potenciál pracovných síl.

Synoptici prvej skupiny by potom vykonávali prevažne rutinné postupy na splnenie požiadaviek zákazníka plus technologickú prípravu aktuálnych a predpovedných materiálov (mapy, tabulky a pod.), a to takých, pri ktorých je potreba vysokoškolsky vzdelaného meteorológa. Synoptici druhej skupiny by pracovali na výskumných úlohách z oblasti synoptickej a dynamickej meteorológie a výsledky priamo overovali v praxi, čím by si priebežne zvyšovali kvalifikáciu. Pre takéto rozdelenie sú nevyhnutné predpoklady: prepojenie školy, výskumu a synoptickej prevádzky a vytvorenie oddelenia výskumu, ktoré by zahrňovalo pracovníkov druhej skupiny.

Ak to vezmeme velmi šablónovite, tak potom vývoj v synoptickej meteorológii zavisí od:

- finančných prostriedkov;

- prepojenosti školy a pracoviska (nie prvý raz pripomínam, že odborníkov treba vychovávať od školy, nie až po príchode do zamestnania);

- ochoty vedúcich pracovníkov koordinovať ďalšie vzdelávanie synoptických meteorológov (z oblasti numeriky, aplikácií v radarovej a družicovej meteorológii, ale aj v synoptickej a dynamickej meteorológii).

Podla mojej predstavy by sa synoptik mal minimálne z jednej tretiny pracovného úvazku venovať výskumným, vývojovým a studijným úlohám. Pre zmysluplné a „ideálne“ fungovanie synoptickej prevádzky by mali byť pre synoptických meteorológov pravidelné školenia zo súčasného stavu numerických modelov, z nových poznatkov v dynamickej, radarovej a družicovej meteorológii a občas aj technologické školenia, ktoré by sa týkali využívania softvérových aplikácií v OS MS Windows a UNIX, informácií o prenose dát, ich foriem a sposoboch spracovania.

Bolo by naivné si myslieť, že dosiahnutie tohto stavu je l’ahko realizovatelné, a to z viacerých dovodov. Medziiným aj to, že roznosť l’udí vždy vytvára určité napátie pri realizácii nových krokov (ktoré možu mať v konečnom dosledku aj negatívny dopad).

Kedže patrím k náročnejším ludom, nemožno sa čudovať, že už niekedy v roku 1992 som pred kolegami vyhlásil, že na Slovensku nemáme dobrého synoptika. Ako ale vyzerá dobrý synoptik? Neviem, či som oprávnený sa vyjadriť, ako si ho predstavujem, ale predsa sa odvážim povedať, že je to meteorológ, ktorý sleduje najnovšie poznatky v tých oblastiach meteorológie, ktoré priamo súvisia s jeho prácou: vývoj v synoptickej a dynamickej meteorológii, vývoj v modelovaní, v klasických a moderných pozorovacích metódach, v radarovej a družicovej meteorológii; má prehlad o vývoji synoptickej meteorológie a o historických súvislostiach, ktoré súvisia s vývojom monitorovania atmosférických procesov; permanentne spolupracuje na výskumných úlohách, ktorá súvisia s jeho špecializáciou. Dobrý synoptik musí mať dostatočne dlhú prax: tak ako skúsený námorník má byť „ošlahaný vetrom“, má byť skúsený synoptik „ošlahaný“ vlastnými nevydarenými predpovedami, nerealistickými požiadavkami nadriadených a otázkami v telefónoch, ktoré sú neraz na hranici zdravého rozumu.

Možnosti synoptikov - odborníkov sú a budú neohraničené. Je síce pravda, že forma a obsah práce, pracovné postupy a technológia prípravy predpovedí sa budú neustále meniť, ale synoptik bude mať vždy nezastupitelnú úlohu - bude minimálne (ako bolo spomenuté v odpovediach na spomínanú anketu) arbitrom pri zostavovaní predpovedí počasia. Bude mať daleko od synoptika povedzme šesťdesiatych rokov, ale náplň jeho práce zostane vždy specifická. Pokračovanie špecializácií vo vedeckej oblasti bude viesť k tomu, že synoptici sa postupne budú rozčleňovať na expertov, napr. pre posudzovanie modelov z hladiska predpovedí konkrétnych meteorologických prvkov, predpovedí búrok a nebezpečných javov s tým súvisiacich (nowcastingové metódy), pre výskum mezosynoptických objektov, pre rozvoj konceptuálnych modelov, pre využívanie modelov na strednedobú predpoved počasia a pod. Je to prirodzený dosledok rozširovania poznatkov v každej vedeckej sfére - odborník postupne nie je schopný zvládnuť celú šírku poznatkov vo svojom odbore a musí sa venovať stále užšej špecifickej oblasti.

Lektor RNDr. J. Strachota, rukopis odevzdán v srpnu 2001.

Stanislav Racko, MZ 2001/6, ročník 54, str. 164-167

PROJEKT CLIDATA - INSTALACE V MAKEDONII A V GHANĚ

V roce 2000 se Český hydrometeorologický ústav rozhodl v rámci mezinárodní spolupráce vyhovět žádostem meteorologických služeb v Makedonii (Makedonski hydrometeorološki zavod) a v Ghaně (Meteorological Services Department) a poskytnout těmto službách komplexní instalaci klimatologické databázové aplikace CLIDATA. Stejným způsobem byl v roce 1993 poskytnut Českému hydrometeorologickému ústavu systém CLICOM a je tedy pochopitelné, že se snažíme tímto způsobem oplácet mezinárodnímu společenství jejich tehdejší postoj k našim potřebám. Celá akce byla průběžně konzultována s odpovědnými pracovníky sekretariátu Světové meteorologické organizace v Ženevě a naším hlavním cílem v roce 2000 bylo upozornit jednotlivé meteorologické služby na naše možnosti v této oblasti. Komplexnost našeho přístupu se značně odlišuje od podobných akcí jiných vyspělých meteorologických služeb zaměřených stále ještě na CLICOM.

Instalace aplikace CLIDATA je rozdělena do dvou úzce souvisících částí. V první řadě jsme pozvali do České republiky předpokládaného administrátora aplikace z Makedonie a z Ghany na čtrnáctidenní školení. Školení, které proběhlo na pobočce ČHMÚ Ostrava v květnu 2000, se zúčastnili Boris Sekirarski ze Skopje a Andy Nkansah z Akkry. V rámci školení byly naplněny metadatové tabulky v aplikaci, připraven import datových souborů do datových struktur CLIDATA, vysvětleny souvislosti jednotlivých částí aplikace, provedeno úvodní zaškolení do jazyka SQL (Structured Query Language) a seznámení obou administrátorů s produktem Oracle Discoverer. Celé školení v Ostravě probíhalo na špičkovém hardwarovém vybavení, které jsme vzápětí odeslali příslušným meteorologickým službám a administrátoři tak mohli pokračovat v započaté práci ihned po svém návratu domů. Hardwarová sestava pro každou službu obsahovala NT server Compaq s instalovanou Oracle databází verze 8i s datovým modelem CLIDATA, jeden Compaq klient s instalací gisovského software ArcView a s aplikací CLIDATA a jeden Compaq klient s aplikací CLIDATA. Doplňkovou instalací na obou klientech byl Oracle Discoverer a MS Office 2000.

Druhá část výcviku již proběhla odděleně v makedonském Skopje (od 21. srpna do 8. září 2000) a v ghanské Akkře (od 27. listopadu do 15. prosince 2000) a obsahovala kontrolu hardwarového připojení do místních počítačových sítí LAN, opakování a dotazy vyplývající z určitého odstupu od ostravského školení a proškolení jednotlivých uživatelů v pořizování, kontrole a vybavování dat. Autoři aplikace, kteří se na těchto školeních aktivně podíleli (RNDr. Coufal a RNDr. Tolasz z ČHMÚ, Filip Křižka, ing. Marek Hersan a ing. Jiří Walder ze softwarové firmy ATACO, s.r.o.), získali velice cenné zkušenosti a řadu podnětných připomínek a návrhů na doplnění a změny v aplikaci CLIDATA.

Makedonie je samostatným státem vzniklým v roce 1991 osamostatněním z bývalé federativní Jugoslávie na základě občanského referenda. Do dnešních dnů není uznán její název (používá se The former Yugoslav Republic of Macedonia), je však členem OSN a dalších mezinárodních institucí. Životní úroveň obyvatelstva je úzce svázána s přítomností různých mezinárodních organizací na území těsně přiléhajícím k problémovým albánským, kosovským a srbským oblastem i v samotném hlavním městě republiky - Skopje. Přítomnost vojenských, zdravotnických a charitativních organizací přináší do republiky ekonomické stimuly podporující rozvoj služeb (hlavně hotelových a restauračních) a infrastruktury (oprava silnic a výstavba dálnic). Obyvatelstvo si pomalu začíná uvědomovat, že musí podporovat hlavně turistický ruch a zemědělství - mohli jsme srovnávat změny v myšlení a přístupu lidí i malých firem se svým předcházejícím pobytem v Makedoni v roce 1997. „Federativní“ uspořádání bývalé Jugoslávie mělo a má svůj vliv i v meteorologické službě. Pracovníci klimatologické části ústavu mají velké problémy s daty, které byly uloženy v Bělehradě - byly uloženy většinou v textových souborech, v různých formátech v různém stupni kvality. Za posledních 10 let byla data k dispozici ve formátu tabulkových procesorů, převážně MS Excel, přičemž některé měsíce a roky nenávratně zmizely. Naším hlavním úkolem bylo tedy připravit import všech těchto dat do CLIDATA a pokud možno tento import i zahájit. Napojení na operativní data z GTS (např. SYNOP) je možné pouze pomocí diskety, přestože jsou fyzicky ve stejné budově. Velkým problémem, se kterým jsme se v Makedonii setkali, je zažitý konzervatizmus v přístupu k práci u některých pracovníků, projevující se v neochotě využívat nové možnosti zpracování klimatologických dat. Ve volných chvílích a o víkendech jsme měli možnost poznat nádhernou krajinu Makedonie, která je tvořena vysoko položenou planinou. Celá země je rozdělena na dvě nestejné části hlubokým údolím řeky Vardar, přičemž centrální oblasti (Skopje a okolí) jsou seismicky aktivní. Turisticky nejpřitažlivější je okolí tektonického jezera Ohrid (349 km² s maximální hloubkou 286 m) na hraničním trojmezí s Řeckem a Albánií. Na mnoha místech jsou přístupné středověké kláštery, vypovídající o silném pravoslavném založení Makedonců (téměř 60 % se jich dnes hlásí k východní pravoslavné církvi).

Ghana je zemí s bohatou koloniální historií na pobřeží Guinejského zálivu, známá dříve pod názvem Zlatonosné pobřeží. Nevýrazný reliéf Voltské pánve je na východě ohraničena nevysokým pohořím Akwapim s nejvyšší horou Ghany (Mount Afadjoto, 885 m n. m.). Značná část této pánve (asi 8 500 km²) byla zatopena přehradou Akosombo, která se svými šesti turbínami představuje jediný zdroj elektrické energie pro celou Ghanu. Na jihu dvě (květen - červen a září - říjen) a na severu jedno (srpen - září) období dešťů rozděluje rok na vlhké a suché období s typickým tropickým klimatem. Severojižní orientace území podmiňuje i postupný vegetační přechod od pobřežních mangrovových porostů přes tropický les až k travnaté savaně na severu. Hlavním zdrojem obživy je zemědělství - polovina příjmů ze zahraničního obchodu je výsledkem vývozu kakaa a dřeva. Postavení meteorologického ústavu ve státní hierarchii se zdá být pevné, jeho zaměstnanci si váží určité jistoty, kterou jim státní služba poskytuje. Produktivita práce a pracovní nasazení se však zdá být přímo úměrné teplotě a značné problémy způsobují i nespolehlivé telekomunikace (po celou dobu našeho pobytu byl ústav odříznut od vnějšího světa poruchou spojení mezi městskou telefonní ústřednou a městskou částí Legon, do které je ústav situován). Stejně jako v Makedonii i zde jsme měli možnost poznat nejbližší okolí hlavního města (ústav nám dal k dispozici auto se schopným a příjemným průvodcem - řidičem). Kvalita cest a komunikací je srovnatelná s kvalitou telekomunikací - pouze čtvrtina cest jsou cesty zpevněné a i ty mají daleko k našim okresním silnicím (výlet z Akkry k přehradě Akosombo a zpět nám zabral celou sobotu, najeli jsme asi 150 km). Pestrá krajina tropického lesa s mnoha vesničkami je příjemnou změnou oproti velkoměstskému stylu v centru Akkry. Hliněné přízemní domky jsou většinou doplněny televizní anténou na vysokém sloupu, popřípadě na blízké palmě, většina vesnic v jižní části Ghany je plně elektrifikovaná, problémem však je absence kanalizace. Nejsilněji na nás zapůsobila neuvěřitelná čistota obyvatel žijících v tomto prašném a na první pohled nehygienickém prostředí.

Několik měsíců po provedené instalaci je celá aplikace v Makedonii a v Ghaně v dobrém stavu a v každodenním používání, s pracovníky obou meteorologických ústavů jsme stále v úzkém kontaktu. Závěrem lze jen vyslovit přesvědčení, že mezinárodní aspekt vývoje aplikace CLIDATA bude i nadále důležitou součástí naší práce. Není neskromné sdělit odborné veřejnosti, že úroveň této aplikace je přijímána u našich zahraničních kolegů s velkým respektem a značnou zvědavostí.

Radim Tolasz - Lubomír Coufal, MZ 2001/2, ročník 54, str. 57-59

SYNOPTICKÁ METEOROLOGIE NA KŘIŽOVATCE

1. ÚVOD

Řadu let se diskutuje o osudu synoptiky, o nedostatku nových technických třídimenzionálních pozorovacích technik, které byly dosud živou vodou jejího rozvoje.

S numerickými předpovědními metodami se synoptici zcela nesžili. Ale nepředbíhejme. Byl jsem mizerným synoptikem a po dvou letech jsem se začal plně věnovat numerickým předpovědním metodám a zasvětil jim celý život.

Kuloárové diskuse, včetně polooficiálních, vedené na meteorologických seminářích pořádaných Československou meteorologickou společností měly zásadní vadu; konaly se bez spontánní účasti synoptiků. Byly tyto diskuse, bez účasti kritizovaných, legitimní, a mohly něco vyřešit? O tom všem a dalších souvislostech pojednávají následující řádky.

2. HISTORIE

Nezačneme-li od starých Řeků, potom mají obě metody společného jmenovatele, a to norskou povětrnostní službu. V této zemi měla synoptická metoda ideální podmínky. Západně od norského pobřeží leží Atlantský oceán. Posádky lodí plující oběma směry systematicky zaznamenávaly průběh počasí. Bergeron se svými spolupracovníky tyto údaje pečlivě vyhodnocoval. Přidržíme-li se zjednodušeného pohledu, potom můžeme říci, že identifikovali Islandskou níži a Azorskou výši. Navrhli úchvatný systém vzájemně se ovlivňujících vzduchových hmot různých teplot a jejich styčnou plochu nazvali frontálním rozhraním. Z těchto úvah vyplynuly zákonitě fronty a jejich teorie, včetně průběhu počasí na jednotlivých typech front. To jsou všechno notoricky známé skutečnosti. Důležité je to, že metoda je založena na okamžitém přehledu počasí nad rozsáhlými oblastmi. Jednalo se o originální a nesmírně úspěšnou metodu předpovědí počasí, dominantně závislou na rychlosti přenosu měřených veličin ze stanic do center zpracování. S filigránskou přesností byly vypracovány šifrovací kódy, které dodnes nesou stopy začátků telegrafie: jsou členěny do bloků po pěti znacích. V začátcích byla k dispozici pouze přízemní pozorování a analýza povětrnostní mapy byla ryze subjektivní záležitostí, často problematickou nad oceány a málo obydlenými oblastmi. O proudění ve vyšších hladinách se pouze teoretizovalo na základě ojedinělých balonových měření. S nástupem Molčanovových radiosond a pokusů Vaisalových se začaly objevovat na mapách údaje z vyšších hladin atmosféry. Během druhé světové války a hlavně po jejím skončení nastal nový bouřlivý rozvoj synoptiky na bázi trojrozměrného poznávání proudění.

Poněkud odlišný vývoj zaznamenal druhý fenomén. V roce 1905 publikoval Vilhelm Bjerknes stať, ve které definoval fyzikálně-matematické možnosti předpovědi počasí. Praktické řešení soustav parciálních diferenciálních rovnic s fyzikálními parametrizacemi na pravých stranách rovnic bylo však v té době technicky neřešitelné.

Základní, ale tragický pokus s fatálními následky pro další tři dekády provedl v roce 1922 L. F. Richardson. Stovky pracovníků s mechanickými kalkulátory po řadu měsíců počítaly jednu jedinou neúspěšnou předpověď. Synoptici byli tímto pokusem povzbuzeni. Do hry vstoupilo jak geostrofické pravítko, tak studia všeobecné cirkulace atmosféry atd. Synoptika úspěšně řešila transformaci vzduchových hmot geografickým podkladem V první polovině 50. let se začaly kreslit polokoulové mapy přízemního tlakového pole a hladiny 500 hPa. Vznikla řada typizací, uveďme pouze Multanovského, Hesse-Brezovského a Scherhagovu školu na univerzitě v Hamburku. Objevila se řada typizací počasí. Zde nelze opomenout práce J. Brádky a Z. Gregora. Nesmíme zapomínat na využívání výsledků dynamické meteorologie v synoptické praxi. Uveďme pouze pro zajímavost Sutcliffovu teorii a Defantovu advektivní metodu. Do popředí se dostávaly práce C.-G Rossbyho, J. Charneye a řady dalších.

Vlastní synoptika však začala ztrácet dech, a to do doby, než se objevily první družicové snímky oblačných systémů vysílaných družicemi s polární drahou letu. Ty potvrdily genialitu norské školy. Pokud šlo o první provozní výsledky numerických předpovědí, synoptici se soustředili na jejich kritiku (v té době ještě oprávněnou).

Invektivy z jedné i druhé strany, vybuchující ve všech povětrnostních službách, zavinily obě strany. Na základě proklamací numeriků očekávali synoptici právem výraznější výsledky předpovědí termobarických polí. Nebrali ohled na objektivní potíže, s kterými museli dynamičtí meteorologové bojovat. Výkonnost počítačů prudce rostla a příprava vstupních dat celý proces zdržovala. Hledaly se metody automatického zpracování dat, objektivní analýzy apod. Dle mého soudu se numeričtí meteorologové dopouštěli dvou zásadních chyb:

I. Nekriticky obhajovali své výsledky a publikovali pouze kvalitní předpovědi (omluvou nemůže být snaha o zdůvodnění obrovských finančních nákladů na výpočty).

II. Malá ochota vysvětlovat meteorologům ve službě konstrukci, a tudíž skutečné možnosti atmosférických modelů, včetně, a to bych rád zdůraznil, malé ochoty spolupracovat při vyhodnocování výsledků.

Synoptici se uchýlili k důsledné interpretaci snímků oblačnosti. Snímky všech používaných spektrálních pásem přestaly být podpůrnou informací, nýbrž informací dominantní při analýze povětrnostní mapy. Názorným příkladem může být v ČHMÚ stanovování okamžiku přechodu front přes Prahu. Tato velmi významná, nicméně však podpůrná informační technika, se téměř vyvinula v samostatný obor.

Družicové informace vzbudily zájem i meteorologů-teoretiků, zvláště jejich spirálovitý charakter. Zdálo se mi, že až do objevu prvního snímku pochybovali o základech norské školy. Jiná skupina, podstatně však významnější a hlavně pragmatičtější, se snažila přetransformovat data z družic do profilů teplotního zvrstvení, tj. odvozovat geopotenciální výšky standardních izobarických hladin, teplot, vlhkostí a dalších charakteristik a doplňovat tak chybějící měření. Výsledky byly včleněny do řady nových kódů (SIRS, SATEM, SATOB, SARAD). Výsledky nejsou dosud zcela přesné, ale podařilo se zacelit prázdnotu po zrušených stálých meteorologických lodích v obou oceánech a upřesnit tak objektivní analýzu.

Téměř stejný vývoj a uplatnění zaznamenala radiolokační technika. Kombinace obou uvedených technických prostředků výrazně zlepšila výstražnou povětrnostní službu. Tolik k novým technikám, které nerozvíjela synoptika, nýbrž je toliko exploatovala. Příklady slouží k tomu, abychom mohli přejít k současnosti.

3. SOUČASNOST

Synoptici tvoří samostatnou skupinu pracovníků, předpovídajících počasí na základě dokumentů poskytovaným jim druhými pracovišti. Do přípravy předpovědí vkládají svoji invenci a zkušenosti. „Servisní“ pracovníci ovládají naopak moderní škálu techniky a průběžně získávané informace rozvíjejí. Úloha synoptiků je v tomto směru zcela pasivní. Tuto svoji roli zdůvodňují tím, že jsou zahlceni povinnostmi vydávat průběžně předpovědi a soustavně poskytovat informace o průběhu počasí zvláště v krizových situacích. Tyto informace, bohužel, nepředávají přímo médiím či institucím, ale zprostředkovatelským agenturám majícím licenci příslušných meteorologických ústavů, včetně ČHMÚ. Na výzkumu a vývoji metodik, které používají, se nepodílejí, maximálně se někteří z nich snaží o sofistikované vyhodnocování jejich úspěšnosti. Přes neustálou kritiku kvality numerických předpovědí termobarických polí, teploty, srážek, větru atd. jim nebrání denně ji používat. Jsem přesvědčen, že vývoj budoucího termobarického pole si bez numerických předpovědí nedokáží představit vůbec. V čem je tedy problém?

Do prognostických center přichází denně pět až šest typů předpovědí z různých center. Jedná se o globální a regionální předpovědi s vysokým horizontálním a vertikálním rozlišením a maximálním počtem fyzikálních parametrizací, odrážející současný stupeň poznání. I když mají modely obecně shodnou konstrukci, lišící se pouze integrační technikou a použitou orografií a u objektivních analýz volbou předběžného pole, dochází někdy k výrazným rozdílům ve vlastních výstupech. Tím je synoptik vystaven dilematu, který model upřednostnit na úkor ostatních. Protože nezná konstrukci žádného modelu (starší tuto problematiku nestudovali nebo se jí nevěnovali), je odkázán stejně jako v minulosti (za dob maximálního rozkvětu synoptiky) na subjektivní posouzení, na svoji paměť (která je většinou velmi vytříbená) a eliminační schopnost vybrat model s optimálním vývojem. Do takto zvoleného modelu implementuje fronty umožňující mu známými mechanismy definovat počasí.

Které další postupy z plejády nabízených je synoptik schopen využívat? Tvrdím - žádné. Synoptik bránící se tím, že nemá čas, není zcela upřímný, protože oproti předchozím letům je osvobozen od mnoha rutinních postupů. Má k dispozici jak animace termobarických polí, tak animace průběhu minulého vývoje oblačných systémů a jejich transformací do srážkových pásů stanovených radarovými měřeními. Navíc má k dispozici minimálně stovku odvozených veličin a parametrů, počínaje divergencí, vorticitou, potenciální vorticitou, vertikálních rychlostí, a konče Q-vektory. Může disponovat prognostickými vertikálními profily termobarických veličin z libovolně zvolených míst včetně meteogramů. Jsem přesvědčen, že většina těchto veličin tvoří pouze meteorologický šum. Opět se však nelze divit, protože starší synoptik se nikdy s těmito veličinami a hlavně s jejich interpretací nesetkal, a tudíž ji nemůže zodpovědně používat (jde o velký hřích vysokých škol).

Předpověď počasí občas těmito antagonistickými postoji obou stran trpí. V ČHMÚ, kde sídlí mezinárodní organizace LACE a centrum je vybaveno výjimečně kvalitním a rychlým superpočítačem, je tento problém obzvlášť bolestný.

4. BUDOUCNOST

V úvodu jsem zmínil společný jmenovatel obou základních směrů předpovědi počasí. Jsem přesvědčen, že téměř po jednom století je žádoucí, aby se oba směry vrátily k původním ideám, využívajíce při tom všech současných i budoucích technických vymožeností k jedinému cíli: zkvalitnit jak krátkodobé, tak, a to především, střednědobé, maximálně však desetidenní předpovědi počasí.

Předpověď počasí se zlepší intenzivním využíváním nových objektivních fyzikálně-matematických metod. Klasická synoptika se bude postupně transformovat na dynamickou meteorologii.

Numeričtí meteorologové, či přesněji řečeno fyzikové, se musí urychleně věnovat nehydrostatickým modelům na bázi Businesquových rovnic a nabídnout první praktické výsledky teorie chaosu. Společnými silami se musí věnovat konfrontaci výsledků modelů s měřenými hodnotami jednotlivých prvků na meteorologických stanicích a observatořích. Nemám na mysli, jak to je dnes běžné, popis vyhotovených tabulek a elegantních grafů bez fyzikální invence. Stejně tak nepochybuji, že současná generace meteorologů bude i nadále používat rutinní metody.

Rychlost zavádění nového pojetí modelových předpovědí počasí bude závislá na tom, jak tuto nabídku zvládnou jednotlivé katedry vysokých škol. Tvorba nových moderních učebních plánů musí vycházet nejen z profesí, zájmů a orientace pedagogů, ale z konsenzu jak s vědeckými, tak provozními institucemi všech typů. Musí dojít k výrazné specializaci kateder a škol. Netýká se to pochopitelně jen meteorologie, ale i klimatologie. Tento obor se v posledních letech diferencuje hrubě řečeno na klasickou klimatologii se statistikou a klimatologii modelující klima s cílem předpovědi klimatických změn, vycházející při tom z teorie klasických modelů. Zatím interpretace jejich nedokonalých výsledků straší obyvatelstvo z následků růstu skleníkových plynů.

5. ZÁVĚR

Po tomto velmi hrubém rozboru si položme otázku, jaké jsou možnosti dalšího rozvoje dosud převládající synoptické metody předpovědi počasí. Jsem přesvědčen, že žádné. Zelenou budou mít v příštích padesáti letech stále propracovanější regionální modely na nehydrostatické bázi. Fronty tvořící základní berličky synoptiků na celém světě budou nahrazeny vypočítanými a počítačem taktéž formulovanými předpověďmi.

Meteorologové - v první fázi přeškolení synoptici - budou tyto objektivní (na nich nezávislé) postupy kontrolovat. Po většinu času budou studovat zpětné vazby mezi výsledky modelů a vlastním průběhem počasí. Pro tento progresivní a nezadržitelný vývoj bude nutné splnit dvě podmínky:

I. Bez ohledu na optimalizaci a nedostatek finančních prostředků podstatně zahustit síť profesionálních meteorologických stanic a observatoří měřících komplexní škálu atmosférických jevů.

II. Radikálně změnit učební osnovy na vysokých školách. Pedagogové již řadu let dobře vědí či aspoň tuší, že výuku je nutné transformovat, ale dosud se k tomu neodhodlali. Stále se intenzivně učí klasická synoptika a desítky hodin se věnují analýze povětrnostní mapy. Dynamické předpovědní metody musí být rozšířeny a doplněny o aplikační metody z nich plynoucí.

Tento proces nebude skokový, bude postupně nabíhat, předpokládám jeho ukončení nejpozději za deset let. V tomto období se musí synoptičtí meteorologové intenzivně věnovat studiu speciálních povětrnostních situací zatím špatně postižených modely. Oba tábory musí spolupracovat v zájmu kvalitní předpovědi počasí s plným vědomím, že tato fyzikální disciplína má oproti ostatním oborům fyziky zásadní hendikep - nikdy nebudeme moci opakovat žádný pokus a tak si ověřovat své úvahy.

Miroslav Škoda, MZ 2001/2, ročník 54, str. 37-38

SYNOPTICKÁ METEOROLÓGIA A PREDPOVEDANIE POČASIA V BLÍZKEJ BUDÚCNOSTI

Přelom storočí dáva podněty na ankety rozneho druhu. S anketami sa možeme predovšetkým stretnúť v časopisoch bulvárnejšieho razenia a v denníkoch, ale vyskytnúť sa možu aj v serióznejších časopisoch určených pre odbornú verejnosť.

Výsledky práce synoptických meteorológov možeme bez váhania zaradiť medzi najviac sledované v širokej verejnosti. Vďaka rýchlemu rozvoju numerických metód a ich bezprostrednej aplikácii v súčasnej synoptickej praxi došlo v priebehu posledných 20 rokov k výraznému posunu v práci synoptického meteorológa. V dosledku toho dochádza niekedy aj ku kontroverznému hodnoteniu nového prístupu. Najma konfrontácia tradičného synoptického prístupu s nezastupitelnou úlohou subjektívneho podielu synoptika a modernistického prístupu, vyjadrujúceho tendenciu k čiastočnej alebo plnej automatizácii meteorologickej služby, dala podnet na uskutočnenie tohto „prieskumu“. Preto sme sa s otázkou „Akú máte predstavu o vývoji v synoptickej meteorológii a predpovedaní počasia v blízkej budúcnosti?“ obrátili na 15 českých a slovenských meteorológov. Predkladáme vám odpovede tých meteorológov, ktorí si našli ochotu a čas sa vyjadriť.

Prof. RNDr. Jan Bednář, DrSc. (Katedra meteorologie a ochrany prostředí MFF UK Praha)

K předložené otázce ohledně představ o dalším vývoji a budoucnosti synoptické meteorologie bych se chtěl vyjádřit z poněkud širšího hlediska vztahujícího se zejména k problematice výuky základních meteorologických disciplín a odborné přípravy příslušných specialistů.

Především se domnívám, že již samotný pojem synoptické meteorologie, tak jak se mu rozumí v tradičním smyslu, je dnes již silně anachronický. Z minulosti jsme byli zvyklí rozlišovat dynamickou meteorologii a synoptickou meteorologii, z nichž prvá představovala teoretický souhrn statiky, dynamiky, termodynamiky a cirkulace atmosféry poskytující základ pro objektivní (početní, numerické) meteorologické předpovědi, zatímco druhá vytvářela shrnutí meteorologické empirie, a to za účelem sice týchž prognóz, ale formulovaných klasickou cestou, tj. na základě subjektivní zkušenosti prognostika (zohledňující přirozeně i zkušenosti předchozích generací) a empiricky získaných pravidel. Myslím, že toto klasické rozdělení již zcela ztratilo svůj původní smysl, neboť v aplikační rovině dnes neexistuje odděleně dynamická a synoptická meteorologie, ale postupně se vytvořila jakási „Synoptica Nova“ založená na interpretacích výsledků numerických předpovědních modelů a dlouhé řady diagnostických a prognostických veličin formulovaných v podobě matematických vyjádření. I nejzkušenější meteorolog - prognostik dnes nemůže konkurovat počítači ve schopnosti dostatečně rychle zpracovat a „vzít v úvahu“ obrovský počet informací spjatých s právě zmíněnými výsledky a veličinami obsahujícími v sobě veliký observační materiál prezentovaný však již nikoli v syrovém stavu, ale plně zasazený do širokého rámce fyzikálních (a případně i dalších) dějů probíhajících v atmosféře Země.

Jsem si plně vědom, že konečná interpretace všech matematicky formulovatelných diagnostických a prognostických veličin může být do značné míry počítačově objektivizována a že výsledky vlastních numerických prognostických modelů lze s úspěchem podrobit automatizovanému „postprocessingu“ pomocí statistických modelů či vhodných objektivně fungujících expertních systémů, přičemž je ovšem nutno počítat s objektivně existujícím, a tedy principiálně nepřekonatelným omezením prediktability deterministického typu v důsledku nelineárního charakteru dynamického systému zemské atmosféry. Navzdory všem těmto skutečnostem se však domnívám, že přinejmenším v časovém horizontu, na který ještě může dohlédnout dnešní generace, zůstane zachována užitečnost a potřebnost alespoň logické „supervize“ lidského faktoru v celém souboru činností vytvářejících meteorologickou prognostiku, a to především v jeho interpretačních sektorech. Co bude za horizontem naší dohlednosti do budoucna zahaluje mlha a je věcí pouze dohadů. Mám však víru, že inspirativní role lidského rozumu a inteligence nezmizí z našeho koutku vesmíru dříve, než se vyčerpají meze jeho fyzické životnosti.

K uvedenému přesvědčení o nezbytnosti lidské „supervize“ nad činností automatických prognostických systémů v meteorologii mne vede racionální úvaha, která však přirozeně má spíše filosofickou než exaktní povahu. Existuje-li totiž v meteorologických dějích indeterministická složka, potom je principiálně nemožné zkonstruovat dokonalý deterministický model, popisující plně (beze zbytku) atmosférický systém a všechny jeho funkce. Naše prognostické modely proto nikdy nemohou plně vystihnout realitu, ale představují vždy pouze neúplnou aproximaci. Lze si však stěží představit, že by mohla existovat pouze jedna absolutně nejlepší a současně nutně nedokonalá aproximace. Budou-li proto existovat různé modely aproximující atmosférické děje, bude vždy existovat určitá různost jejich výstupů a odtud plyne nutnost lidské supervize. Nebylo by jí ovšem třeba, kdyby lidská společnost dospěla k takové organizaci, která by vyloučila všechnu individualitu a pluralitu. Nějaká celosvětová vláda by pak ovládala myšlení každého lidského individua a snadno by mohla nařídit, aby byl v meteorologii používán pouze jediný model. Takováto vskutku orwelovská moc by však představovala konec vědy, kultury a veškeré lidskosti. Nemáme-li propadnout úplnému nihilismu, věřme, že nikdy nenastane.

Doc. RNDr. Ferdinand Hesek, CSc. (Geofyzikálny ústav SAV Bratislava)

Medzi našimi kolegami na ústave jednoznačne prevláda názor, že uplynie ešte vela času, kým počítače budú schopné fungovať samostatne, nezávisle od synoptikov. V odpovedi na Vašu otázku: Minimálne v najbližších 10 rokoch bude mať synoptik nezastupitelnú úlohu pri prognóze počasia.

Doc. RNDr. Eva Hrouzková, CSc. (Katedra meteorológie a klimatológie FMFI UK Bratislava)

Je nesporné, že sa rozvojom numerických metód a rovnako i rozvojom Internetu zmenili pracovné postupy synoptika. V tomto smere sa v blízkej budúcnosti rozvoj nezastaví, naopak možeme čakať ďalší rýchly vývoj najma v prenose dát.

Takmer denne sledujem výsledky roznych numerických modelov, pokial’ sa k nim dostanem, ale iba prostredníctvom internetovskej stránky Top Karten z Karlsruhe. Pripomínam, že nie som zamestnancom SHMÚ, resp. ČHMÚ, ani sa nepo- dielam na riešení problémov numerických modelov, a preto nemám prístup ku mnohým aktuálnym materiálom. Na základe porovnávania výsledkov roznych modelov som presvedčená, že je práca synoptika ešte stále nezastupitelná, a to nielen pri kontrole, ale i pri využívaní výsledkov modelov.

Ďalší vývoj synoptickej meteorológie bude rozhodne závisieť od rozvoja numerických metód a možnosti ich využitia v našom odbore. Okrem zlepšovania výsledkov numerických modelov bude tiež doležitá možnosť operatívneho využitia týchto výsledkov ako i informácií z meteorologických družíc a radarov.

Dúfam, že ekonomická situácia neskomplikuje podmienky v synoptickej službe. Som ale presvedčená, že kvalita najma špeciálnych predpovedí bude ovplyvňovať i naďalej záujem firiem o meteorologické informácie.

RNDr. Dagmar Krišková (SHMÚ Bratislava)

Nemám jednoznačný názor na ďalší vývin v oblasti predpovedí počasia. Na jednej strane je tu jasný nástup numerických predpovedí jednotlivých prvkov, ktoré sa dajú velmi dobre transformovať do roznych tabuliek, grafov, obrázkov a pod., a teda výstupy z nich sa dajú „ušiť“ presne na mieru jednotlivým odberatelom. Na druhej strane je tu viac či menej podvedomý strach meteorológov, či už zo straty zamestnania, alebo aspoň zo straty doterajšej rozhodujúcej pozície pri tvorbe predpovedí, čo pochopitelne vplýva na posudzovanie nielen hodnoty numerických predpovedí ako takých, ale celej z toho vyplývajúcej situácie. Trošku neskromne si namýšlam, že blížiaci sa dochodok ma ochráni od podobného skreslovania situácie a dodá mi potrebný odstup, ale nie som si tým až taká istá. Pokúsim sa byť stručná. V najbližších rokoch, či dokonca desaťročí neočakávam vznik nejakej prevratne novej synoptickej predpovednej metódy, len malé vylepšovanie už doteraz existujúcich postupov, spresňovanie koeficientov, či hladanie nových vazieb a závislostí a pod. a všetky takto získané výsledky budú využitelné aj pri spresňovaní numerických predpovedí. Samozrejme može dojsť k výraznej zmene a nejaký génius vymyslí niečo úplne nové, čo si ja teraz ani neviem predstaviť, ale spoliehať sa na narodenie génia, no neviem, neviem.

V dosledku hore uvedeného, ako aj ďalšieho výskumu na poli numerických modelov predpokladám, že tieto budú stále presnejšie, aspoň na také obdobie, kde narastajúce chyby nenarobia vela neplechy a tak sa úloha meteorológa pri ich kontrole, či nejakej úprave postupne úplne potlačí. Už teraz nie je treba takmer zasahovať do niektorých numerických predpovedí, ktoré na oddelení používame, v iných vieme presne, kde sa opakujú chyby a pri troche práce zo strany numerikov a meteorológov by sa dali odstrániť. Takže už v súčas- nosti by sa dali numerické predpovede rozdeliť do troch sku- pín: v jednej sú tie, ktoré sú úplne bez zásahu meteorológa, v druhej sú tie, kde musí kontrolovať a opravovať to, čo si myslí, že je chybné a v tretej sú tie, ktoré meteorológ síce berie na vedomie, ale vobec ich nemusí pri tvorbe predpovede použiť, ale vyberie si niektorý iný (predpovedný) model. Taká je napríklad situácia pri predpovedi na viac dní, kde nemáme zatial taký model ako je ALADIN. Preto je úlohou meteorológa vybrať si jeden z modelov alebo dokonca može použiť nejakú cestu medzi nimi. Ako som už napísala, tých plno automatických predpovedí bude stále viac, najma na kratšie časové obdobie.

Okrem predpovedí na dlhšie časové obdobie by sa meteorológovia podla mňa mohli najviac uplatniť v oblastiach na hraniciach disciplín, ktoré sú doteraz najmenej prebádané a kde je ešte dosť široké pole na výskum, a to nielen ako to poznáme z SHMÚ medzi meteorológiou a hydrológiou alebo čistotou ovzdušia, ale aj v takom praktickom využití meteo- rológie ako napríklad pre energetikov, polnohospodárov, stavbárov a pod., kde bude meteorológ vychádzať buď zo všeobecnej numerickej predpovede a na jej základe zostaví predpoveď podla požiadaviek odberatela, alebo bude spolupracovať s numerickým meteorológom, aby automatickým výsledkom bola predpoveď presne podla uvedených požiadaviek. Či sa nám to páči alebo nie, meteorológovia v blízkej bu dúcnosti musia byť aj programátormi, pretože, či už budú dopíňať ešte stále existujúce medzery v spracovaní údajov a výskume už nameraného, alebo sa budú viac venovať len tomu, čo nás čaká, nikde sa bez tejto doplnkovej profesie nezaobídu. Preto na záver musím, žial, skonštatovať, že predpokladám skoré vymretie tradičných synoptikov nórskej školy po meči aj po praslici.

RNDr. Jan Pavlík (ČHMÚ Praha)

Vývoj meteorologické služby směřuje ke zdokonalování numerických modelů atmosféry s tendencí automatizovat předpovědi počasí. Při současné úrovni předpovědí z numerických modelů pokládám za nezbytné, aby garantem předpovědi byl meteorolog, který je schopen do určité míry eliminovat některé systematické i jiné chyby modelu, zejména v krátkodobých předpovědích. Navíc pro velmi krátkodobou předpověď nejsou ještě kvalitní numerické předpovědi k dispozici. Při rozdílných předpovědích jednotlivých modelů je častým úkolem meteorologa rozhodnout se pro určitý vývoj povětrnostní situace. To pokládám za lepší přístup, než se orientovat pouze na jeden model. V budoucnosti lze předpokládat další postupné zdokonalování numerických modelů a tím poroste jejich význam pro předpověď počasí. Přesto se domnívám, že v některých ohledech zůstane role meteorologa nezastupitelná. Podle AMS zůstane na meteorologovi zejména úkol vydávat specifická doporučení za specifických okolností, s čímž lze podle mého soudu souhlasit. Nechat vše na programech počítačů by se nemuselo vyplatit. Nelze předpokládat, že budou někdy dokonalé. Nabízí se různé paralely. Např. v lékařství by se pacienti asi také nechtěli svěřit pouze technice, i když její využívání je nezbytné. A vezmeme-li si případ nedávné tragédie v Kaprunu, ukázalo se, že naprogramování techniky nemusí být vždy účinné a někdy může být nebezpečné. V neposlední řadě se domnívám, že vzdělání, zkušenosti a schopnost se správně rozhodovat budou i v budoucnu potřebné, a to nejen v meteorologii.

RNDr. Daniela Řezáčová, CSc. (Ústav fyziky atmosféry AV ČR)

Současné NWP modely dosáhly dobré úrovně zejména v oblasti krátkodobé předpovědi meteorologických polí a zdánlivě snadno lze výstupy NWP modelu přepsat do jazyka předpovědi počasí. V řadě synoptických situací i pro řadu meteorologických prvků to skutečně platí a tento fakt působí velmi svůdně. I z nedávné historie extrémních srážek na našem území však víme, jak klamné to může být. Je proto důležité nepodlehnout tomuto zjednodušení role synoptika na interpretátora výstupů modelu, starostlivě verifikovat výsledky modelů a nespokojit se s konstatováním, že dnes to nevyšlo, že model lokální srážky neumí a nikdy umět nebude, nebo že ten či onen provozní model pojednal danou situaci lépe a jiný hůře. Většina synoptiků chápe model jako jistou černou skřínku a při své specializaci a pracovním vytížení nemůže studovat nedokonalosti formulace modelových rovnic, užité numerické metody, nebo kvalitu koncepčního fyzikálního modelu, který je základem modelových rovnic a parametrizací. Přesto právě verifikace modelových výsledků a konfrontace s meteorologickými znalostmi může ke zlepšení modelu velmi přispět tam, kde je to vůbec možné z principiálního hlediska prediktability chování atmosféry.

Už v samotném slově model je určitý stupeň aproximace obsažen. Přehnaný optimizmus týkající se možností zmenšování kroku modelu nebo prodlužování předpovědní doby je v mnoha případech jen málo podložený (např. v případě srážek pro lokální kvantitativní předpověď, pro předpověď extrémních jevů různých kategorií aj.). Přesto se domnívám, že potenciál NWP modelů není ještě zdaleka vyčerpán. Nejde jen o otázky výpočetní kapacity a v široké oblasti problémů nejde ani o problémy prediktability. Dostáváme se tak k pojmu „tradiční synoptické postupy“, který chápu ne jako technologii tvorby předpovědi, ale jako způsob uvažování tedy subjektivní aplikaci koncepčního meteorologického modelu a dnes již i srovnání s výsledkem NWP modelu.

Prof. Browning v 80. letech napsal řadu článků na téma interpretace družicových výstupů, nových poznatků o silné konvekci apod. Vytvářel tak nové koncepční modely pro aplikaci v meteorologickém provozu. Dr. Kurz z DWD v rámci projektu COST78 sumarizoval řadu meteorologických koncepčních modelů, počínaje norským modelem cyklony stř. z. šířek až např. k vazbě mezi anomálií potenciální vorticity a cyklogenezí. Zároveň v několika pracích ukázal, jak důležité je konfrontovat výsledky NWP modelu se skutečností, aplikovat i vytvářet nové koncepční modely v oblasti cyklogeneze, intenzifikace frontálních vln aj. Důležité je, že současná synoptická meteorologie je zcela propojená s meteorologií dynamickou. Vývoj a budoucnost synoptické meteorologie je tedy v její návaznosti na rostoucí porozumění dynamickému chování atmosféry, v tvorbě nových koncepčních modelů a v jejich verifikaci. Důsledkem je potom i zahrnutí těchto koncepcí do algoritmů NWP modelu nebo do diagnostiky modelových výstupů.

Další typy úvah by mohly směřovat např. k přechodu synoptické meteorologie k meteorologii „mezosynoptické“, k dokonalejšímu zapojení dalších informačních zdrojů do předpovědního aparátu, k využívání jiných metod nad rámec výstupů NWP modelu (statistické modely, prostředky umělé inteligence). Jde o řešení otázek spjatých s konkrétními uživatelskými problémy. Závěrem tedy: Synoptická meteorologie se velmi vyvíjí a jako synopticko-dynamická meteorologie má před sebou ještě dlouhou cestu. Nesmíme ji však zredukovat na interpretaci výstupů z NWP modelu nebo chápat ji v tom nejtriviálnějším smyslu jako provozní subjektivní aplikaci dnes již více než klasických koncepčních modelů.

RNDr. Josef Štekl, CSc. (Ústav fyziky atmosféry AV ČR)

Má subjekt - synoptik svoje nezastupitelné místo při tvorbě a formulaci předpovědi počasí nebo ho již nahradily objektivní počítačové metody?

Postavíme-li tuto otázku na zjednodušeném černobílém chápání, mohli bychom odpovědět následující větou: Pokud úspěšnost meteorologické předpovědi bude vyšší numerickou metodou, pak synoptická metoda přestává mít smysl. Při tomto rozhodování se musí velmi uvážlivě volit metoda hodnocení úspěšnosti předpovědi. V první řadě se musí hodnotit odděleně, a to jak předpovídané meteorologické prvky, tak i meteorologické jevy. Metoda hodnocení musí postihovat lokality jednotlivých meteorologických stanic, musí postihovat časové hledisko a musí umožňovat hodnocení úspěšnosti extrémních stavů a jevů. Na tomto místě musím zopakovat známou skutečnost, která se projevuje při hodnocení úspěšnosti předpovědi počasí. V dlouhodobém průměru, např. měsíčním, jsou úspěšnější metody, které těží z přínosu nejčastěji se vyskytujících stavů, tedy stavů blízkých průměru. Nevyplácí se riskovat v předpovědích extrémních stavů, protože i málo neúspěšných předpovědí zatíží výsledek větší chybou. Na druhé straně však předpovědi těchto extrémních stavů mají pro spotřebitele největší cenu. Úspěšnost takových předpovědí by v celkovém schématu hodnocení měla být zvýhodněna. Zdůrazňujeme, že základní vlastností většiny postprocessingových metod je preferování stavů blízkých průměrnému stavu na úkor případů ležících v krajních částech rozdělení.

Ve skutečnosti však podobné rozhodování musí vzít v úvahu spektrum dalších barev, které problém obsahuje. Jsem přesvědčen, že nejen metodická, ale i lidská složka diskutovaného problému má nepominutelný význam.

Synoptická metoda doznala během osmdesáti let svého trvání od vzniku norské školy postupná zlepšení, vycházející z nových technik měření (radiosondážní měření, radarová a družicová měření), ale nosná myšlenka metody zůstala zachována. Jde o synoptickou analýzu vrcholící analýzou atmosférických front a jejich následné zpracování. Objev a existence frontální analýzy přinesly do synoptické metody mj. i určitou „kostru“ pro předpověď počasí a hlavně pro předpověď změn počasí. Na druhé straně vyvolaly řadu diskusí

O existenci objektu, který není jednoznačně exaktně definován. Tyto diskuse nabyly na intenzitě v době, kdy se numeričtí modeláři začali potýkat s otázkami diskontinuit na atmosférických frontách.

Ti, kdo mohli proniknout do často hazardérského charakteru práce jako je předpověď počasí, dobře ví, že většina „komplikací“ je spojena s atmosférickými frontami. Časově rychlá změna jejich intenzity jedním i druhým směrem, vlnění studených front se změnou nejen intenzity i směru a rychlosti jejich postupu, vliv orografie na chování front, projevy front ve více pásech, tvorbu zafrontálních studených hřebenů vysokého tlaku a další procesy, které mají většinou subsynoptický rozměr a tím i krátké časové trvání několika hodin. Tyto procesy zatím numerické modely většinou neumí postihnout. Uvedené důvody vedou k tomu, že v současné době většina meteorologických světových center od subjektivní frontální analýzy neustupuje.

Vzhledem k tomu, že synoptická metoda je založena na subjektu - tedy na synoptikovi, bude beze sporu její úspěšnost přímo závislá na kvalitě subjektu. Tím se dostávám ke zmíněné lidské dimenzi problému. Jako ke každé profesi, tak i k předpovědi počasí musí mít subjekt určité vrozené před-poklady, nebudu-li mluvit o pracovitosti a určitém zapálení pro práci tohoto typu. Dalším důležitým faktorem je charakter a úroveň vysokoškolské přípravy pro práci synoptického meteorologa. Domnívám se, že vedle moderně pojaté synoptické meteorologie by posluchač, zaměřený na synoptickou službu, měl absolvovat i kurz dynamické klimatologie. V trendu dnešního vysokoškolského vzdělání, které směřuje spíš k obecnějšímu pojetí, je tento požadavek stěží realizovatelný, možné by to bylo snad v rámci pracoviště. Patrně stále platí dlouholetá zkušenost, že vysokoškolák se stane zapracovaným synoptikem po třech až pěti letech praxe, podle schopností a kvality školní přípravy. V tomto období tvorby osobnosti synoptika si musel v době před numerickými modely každý vytvořit „vlastní“ metodu, vedoucí k požadovanému výsledku - formulaci předpovědi. Většinou přijal školu pracoviště, příp. odborného vedoucího kolektivu. Připomeňme, že česká synoptická meteorologie byla co do odborníků, kteří dokázali vytvořit vlastní školu a tím i příznivě působit na synoptickou „mládež“, nejsilnější v době Brádkově. Z jeho školy čerpaly nejméně dvě generace prognostiků. Naproti tomu v současné době nastala diametrální změna. Mladý synoptik dnes může převzít široký sortiment nabízených numerických prognóz a nemusí mít svůj vlastní názor. Za ním vlastně stojí „autorita“ objektivní numerické metody. Nevím, jaký podíl nebezpečí, vyvolaného zmíněným lidským faktorem, je skryt v procesu možného útlumu vlivu synoptické metody do budoucna.

Domnívám se, že otázka odchodu synoptické metody z procesu formulování předpovědi počasí není otázkou této doby. Není to pouze proto, že numerické modely ještě nevyčerpaly všechny možnosti, např. při parametrizaci procesů interakce na zemském povrchu, při parametrizaci procesů malých měřítek, při parametrizaci frontálních procesů apod. Synoptik zatím přes řadu pokusů o objektivní analýzu front je nezastupitelný v této oblasti. Nezapomínejme na synoptikovu možnost sloučit informace klasické analýzy s údaji družicových a radiolokačních měření.

V synoptikových rukou leží arbitrážní rozhodování o kvalitě numerických modelů vydávaných různými centrálami. A bude tam ležet tak dlouho, pokud se tyto modely budou od sebe odlišovat. Hledání slabých a silných stránek jednotlivých numerických modelů, to je nový obsah práce v synoptické profesi. Myslím tím studium schopnosti jednotlivých typů numerických modelů postihnout přestavby synoptických situací, intenzivní vpády studeného vzduchu a další charakteristické synoptické procesy. Stručně řečeno, hledání slabých článků numerických modelů, které je třeba ošetřit. A tento dialog „člověk-počítač“ ukazuje mj. i na zdůvodnění potřeby zachovat pozice subjektu-synoptika v procesu tvorby předpovědi počasí.

Tolko z názorov súčasníkov našej meteorologickej obce. Treba poznamenať, že mnohí z oslovených meteorológov nezareagovali. Istotne kvoli pracovnej zaneprázdnenosti. Okrem týchto odpovedí sme dostali aj príspevok od RNDr. Miroslava Škodu, CSc., jedného z popredných českých odborníkov v oblasti numerických predpovedných metód, ktorý sme nielen pre jeho velký rozsah, ale aj obsah, ktorý značne prekročil povodne koncipovanú otázku, zaradili ako samostatný príspevok s názvom Synoptická meteorologie na křižovatce.

Anketu nepovažujeme za uzavretú. Ak máte pocit, že by ste sa k danej téme chceli na stránkach Meteorologických zpráv vyjadriť, možeme vaše názory zaradiť do najbližších čísel tohto časopisu.

Stanislav Racko - André Simon, MZ 2001/2, ročník 54, str. 33-36

TWISTER

Scénář: Michael Crichton, Anne-Marie Martin. Režie: Jan De Bont.

V hlavních rolích: Helen Huntová, Bili Paxton výroba: Warner Brothers & Universal Pictures (v ČR Bontonftlm Alfa).

26. září letošního roku byl do našich kin uveden americký film Twister z produkce Stevena Spielberga, který měl premiéru 10. května letošního roku v Oklahoma City. Jelikož jsem tou dobou pobýval v rámci česko-amerického grantu v National Severe Storms Laboratory (NSSL) v oklahomském městě Norman, měl jsem film možnost shlédnout o den později (ve společnosti jednoho z kolegů z NSSL). Vzhledem k tomu, že je to jeden z mála filmů hollywoodské produkce, kde se vše „točí" kolem počasí a bouřek, je celkem na místě jej okomentovat z pohledu meteorologa. Na úvod budiž podotknuto, že film vyvolal v řadách oklahomských meteorologů převážně negativní kritiku, důvodů pro ni bylo více.

Děj filmuje velmi prostý: hlavní hrdina Bili Harding (Bili Paxton) přijíždí zpět do Oklahomy za svou bývalou vědeckou i životní partnerkou Jo (Helen Huntová) pro podpis dokladů, souvisejících s jejich rozvodem; to by mu mělo otevřít cestu k novému manželství. Jeho nová, meteorologicky naprosto „nepřipravená" přítelkyně Melissa (Jamie Gertz) přijíždí s ním. Jo je ambiciózní vedoucí jednoho poněkud extravagantního univerzitního týmu „lovců bouřek" (storm chasers), zatímco Bili, bývalý vedoucí tohoto týmu, se rozhodl pro bezpečnější a poklidnější život; mezi „lovci" však doposud patří k uznávaným legendám. Jelikož se do debaty o podpisu dokumentů připlete pořádná bouřka i s tornádem, dávají se všichni do pohybu, Bili automaticky přebírá vedení týmu a o dramatické situace není ve filmu nouze ...

Poněkud méně věrohodně působí druhá hlavní zápletka filmu. Tým vedený Jo, pohybující se ve starších otlučených dodávkách a náklaďáčcích, odborně soupeří s nesrovnatelně bohatěji financovaným týmem, vedeným jistým Dr. Jonášem Millerem (Cary Elves). Aby divák neměl pochybnosti „kdo je kdo", jezdí jeho tým v nablýskaných supermoderních černých vozech. Jonas ukradl Jo její nápad na vypuštění několika desítek drobných sond přímo do tornáda, kde by měly měřit meteorologické údaje, což by dle tvůrců filmu mělo stačit k „odhalení tajemství tornád" a tím pádem i k jejich předpovídatelnosti - poněkud naivní představy, stejně jako „technické" provedení obou konkurenčních přístrojů. A právě vzájemné soupeření, komu se to podaří dříve, je hnacím motivem děje filmu.

Je to právě snaha o co nejdramatičtější scény, která konečnou podobu filmu začně degraduje, alespoň v očích meteorologa. Animace tornád, vytvořené na počítačích Silicon Graphics ve studiích Industrial Light and Magie (kde vznikal například Jurský park, nebo některé scény z filmu Apollo 13), jsou sice téměř dokonalé (alespoň pro laického diváka), aleje otázkou, proč všechna tornáda, která ve filmu „vystupují", jsou umělá - reálné záběry, pořízené skutečnými lovci bouřek, se jim přinejmenším vyrovnají. Možná je to otázka požadované kvality obrazu, možná je to snaha nepotýkat se s autorskými právy reálných záběrů ... Naopak pozitivně lze hodnotit to, že do filmu byly zahrnuty alepoň záběry skutečných oklahomských bouří, natočené filmaři Twistem na jaře 1995, když doprovázeli na několika výjezdech týmy skutečných lovců bouřek v průběhu experimentu VORTEX (Verification of the Origins of Rotation of Tornadoes Experiment).

O to je pak ale nepochopitelnější, že lovci bouřek jsou ve filmu zobrazeni v podstatě jako dobrodruzi, bezhlavě se řítící auty v těsné blízkosti tornád, nebo dokonce snažící se dostat přímo do jejich dráhy. Ve skutečnosti lovci bouří velmi dobře vědí, jak blízko středu bouře se mohou přiblížit, aby se naopak tornádu do cesty nepřipletli, aby zůstali v bezpečné vzdálenosti (to ale nevylučuje snahu o vysazení přístrojů do předpokládané dráhy tornáda, avšak v dostatečném předstihu před tornádem!). Tento filmařský přístup má za následek, že během filmu se oba hlavní hrdinové pohybují nebezpečně blízko tornádům hned několikrát, v závěrečné scéně se dokonce vznášejí ve středu tornáda vzhůru nohama, připoutáni k vodovodním trubkám ... samozřejmě z toho vyváznou takřka bez jediného „škrábance" ... V realitě by patrně nepřežili ani jediné z těchto tornád a film by mohl po prvních patnácti minutách skončit.

Značně naivně až legračně působí „přístrojové vybavení" aut filmových lovců bouřek, stejně jako filmová verze NSSL. Byť přímo v NSSL filmový štáb natočil hodně záběrů, do filmu se nakonec nic z toho nedostalo - pravděpodobně kvůli příliš „poklidné" atmosféře reálného pracoviště. Takže se kdesi v Hollywoodu vytvořila NSSL umělá a dala se jí patřičně vzrušená atmosféra, plná překřikujících se meteorologů. ... Řada výroků, které ve filmu odeznějí, je naprosto nesmyslná - za všechny snad stojí za zmínku scéna, kdy meteorologové při pohledu na displej dopplerovského radaru komentují sílu tornáda v tzv. Fujitově stupnici (ta ale vychází až z a napřímo nevidí, může pouze detekovat vhodný typ bouře - tzv. supercelu). Je zde ještě jeden hodně podstatný detail - NSSL je výzkumná instituce a nezajišťuje předpovědi počasí pro veřejnost, jak to divákovi předkládá film - to je doménou National Weather Service (NWS) a Storms Prediction Center (SPC). Tato chyba ale mohla vzniknout nepochopením toho, co se v NSSL v průběhu VORTEXu dělo - vznikaly zde sice předpovědi, ale pouze pro potřeby VORTEXu, předpovědi, kterými se řídily týmy v terénu!

Ve filmu je pak řada „drobnějších technických nesrovnalostí", chceme-li použít diplomatičtějšího vyjádření. Například to, že před přibližujícím se (reálným) tornádem fouká vítr směrem k tornádu a nikoliv od něj (důsledek silné konvergence proudění), nebo že větší kompaktní předměty (traktory, kombajny, kamiony, ...) jsou unášený nebo rolovány kolem středu tornáda těsně nad zemí a nikoliv odhazovány daleko před něj z velké výšky (včetně kompletního neporušeného domku - ten by byl odpovídajícím tornádem zcela roztrhán, a nikoliv přenášen v neporušeném stavu). Zcela legrační je scéna s létícími bučícími krávami - vzduch kolem je zcela čistý, žádný náznak trosek či alespoň zvířeného prachu, jen ty krávy ... V současných poměrech by se asi jen velmi obtížně hledala situace, kdy by tornádo zasáhlo městečko bez jediné výstrahy v rádiu, televizi či alespoň od místní policie. Nebo to, že ve filmu se řidiči „honících" aut řítí kukuřičnými poli, odkud nemůžou nic vidět a snadno se mohou dostat do pasti bouřky ... Pořád je to málo? Budiž, co takhle „kličkující" bouřky, které občas beze stopy zmizí, aby se nečekaně objevily někde úplně jinde, jako lovící zvěř? A co třeba takový detail, že v přírodě málokdy hřmí současně s bleskem (bere-me-li rychlost zvuku jako výrazně nižší než rychlost světla), pokud zrovna náhodou „neuhodilo" kousek od nás?

Všechno to je poněkud nepochopitelné když uvážíme, že filmový štáb angažoval odborné poradce z řad velmi zkušených meteorologů a že se jak scénáristé, tak vlastní filmový štáb dostatečně dlouho pohybovali ve skutečné NSSL, včetně výjezdů do terénu za skutečnými bouřkami. Zřejmě dle mínění režiséra filmuje realita příliš „obyčejná" nebo „nevýrazná", a proto muselo zasáhnout hollywoodské „umělecké dotvoření skutečnosti", které dodalo filmu trochu více „akčnosti"...

Jediné, co štáb snad ani nemohl pokazit, jsou oklahomské exteriéry - mírně zvlněné Velké pláně se silnicemi jako podle pravítka, křížícími se v pravém úhlu pravidelně po jedné míli, a nad tím vším oklahomská obloha s (občas) opravdovými bouřkami...

Rozhodně si však film nenechte ujít - i přes všechny zmíněné nedostatky. Kromě toho, že je to jeden z mála filmů, dotýkající se ve větší nebo menší míře přímo naší profese, je hodně pravděpodobné, že zvedne určitou vlnu zájmu láické veřejnosti o bouřky a o tornáda (určitě ale ne takovou, jako v USA). Tam má až negativní dopady - místo toho, aby veřejnost varoval před značným nebezpečím, které tornáda představují, lze po jeho shlédnutí získat dojem, že lze ze setkání s tornádem vyváznout se zdravou kůží. Soudě alespoň z ohlasů na Internetu, řada naprostých laiků „to" chce letos taky zkusit (honění bouřek a tornád) - je jen otázkou, kolik jich „to" zaplatí životem.

Pokud se chcete o storm chasing a o tornádech dozvědět více, doporučuji navštívit na Webu některá z následujících míst:

http://taiga.geog.niu.edu/chaser/......... Storm Chaser Home Page

http://www.nssl.uoknor.edu/............. National Severe Storms Laboratory

http://www.awc-kc.noaa.gov/spc/........ Storm Prediction Center

a poněkud méně vážně si můžete své znalosti o tornádech vyzkoušet a doplnit na adresách:

http://www.earthwatch.com/twister.html, http://www.movies.warnerbros.com/twister/cmp/swirl.html

kde též naleznete další informace o filmu.

Příjemnou zábavu jak v kinech, tak na Internetu přeje

Martin Setvák, MZ 1996/5, ročník 49, str. 159-160

AKO SA MOŽNO STAŤ METEOROLÓGOM

Cesty k tomuto cielu sú róznorodé a mnohoraké. V zásadě ich možno rozdělit' na priame a nepriame. Tie priame začí-najú v detskom veku prácou v záujmovom knížku, pokračujú odborným štúdiom a končia zaměstnáním v meteorologickej alebo meteorológiu aplikujúcej inštitúcii. Tie nepriame sú zdlhavé a často nevyspytatefné.

Na semináři venovanom 80. výročiu vzniku terajšieho ČHMÚ v Radostoviciach, v úvodnom referáte o rozvoji meteorologickej služby v Československu dr. K. Krška o osobě Jána Danča povedal: „Meteorológom sa stal preto, že sa nechcel modlit'". V zásadě mal pravdu, J. Daně absolvent matematiky a fyziky KU v Prahe za Slovenského štátu (podlá spisovatelá D. Tatarku - Farskej republiky, na čele s prezidentem - kňazom), pósobil ako středoškolský profesor v Bratislavě. V tom čase povinnostem profesora bola na začiatku a konci vyučovania hlasné sa spolu so žiakmi modlit'. Ako ateista túto činnost' odmietol, a preto sa musel s vyučováním na škole rozlúčiť. Nastúpil na novozaložený Štátny hydrologický a meteorologický ústav, kde úspěšné pracoval až do dóchodkového veku. Zaviedol aktinometrické merania, publikoval rad vědeckých prác a začiatkom páťdesiatych rokov pósobil vo funkcii riaditefa ústavu. Zdá sa, že rozhodnutie stať sa meteorológom bolo prospěšným krokom tak pre ústav, ako i samotného adepta.

Z opačnej strany priviedli cesty osudu k meteorologii dr. Šimona Valoviča, ktorý bol bohabojný a rád sa modlil. V intenciách vtedajšej štátnej ideologie na Slovensku vyštudoval teológiu, no z viacerých příčin farárom sa nestal. Pokračoval v štúdiách na Právnickej fakultě, ktorú sice ukončil, no advokátem ani sudcom sa vo vzťahu k vojnovým udalostiam, nestal. Pre istotu vyštudoval ešte matematiku a fyziku, s cielbm ďalšieho pedagogického pósobenia. Túto činnosť vykonával iba krátký čas, pretože kvóli svojmu náboženskému presvedčeniu a zmene štátnej ideologie, musel školstvo opustit'. Dal sa na meteorológiu. Na SHMÚ pracoval cez tri desaťroěia. Publikoval osem desiatok odborných prác a monografií - stal sa popredným slovenským klimatológom.

S náboženstvom súvisí i případ Jozefa Visarionoviča Džugašviliho, ktorý na želanie svojej matky študoval na Teologickom semináři v Tbilisi. V roku 1899 ho pre nezlučitelnosť cirkevných zásad s jeho zmýšláním a konáním, vylúčili zo štúdia. Nastúpil na miesto meteorologického pozorovatela v Tbiliskom meteorologickom ústave. Přibližné po dvoch rokoch, pod menom Stalin, vydal sa na svoju revolučnú a diktátorskú dráhu. V priestoroch observatória, kde pracoval, je doposiar múzeum vzťahujúce sa k jeho činnosti v meteorologii.

Prvých patnásť rokov 20-teho storočia je úzko zviazaných s meteorologickou činnostem M. R. Štefánika, ktorý popři T. G. Masarykovi a E. Benešovi, patří k zakladatefom Československej republiky. Diplomat, letec, generál M. R. Štefánik bol póvodným vzděláním astronom. Počiatky jeho záujmu o počasie súvisia s astronomickými pozorovaniami na Mont Blancu a Tichomorských ostrovoch. Ďalšia etapa súvisí s poveternostným zabezpečováním rodiaceho sa vojenského letectva (pozři přílohu MZ - Kapitoly z dej in meteorológie, str. 76).

K meteorológom náhodného póvodu zo Slovenska radíme i Vladimíra Krivoša z Liptovského Mikuláša. Diplomat, polyglot, šéf cárskej knižnice v Petrohrade, kterého dobrodružný a nevyspytatelný osud prinútil robit' meteorologa. Po nástupe J. V. Stalina k moci, bol pre podozrenie zo špionáže odsúdený na smrť. Neskór bol omilostený a deponovaný na Slávičie ostrovy v Bielom mori (Gulag Solovky). Počas viac ako paťročného pobytu na Solovkách (1923-1928) jeho hlavnou činnosťou boli meteorologické pozorovania a vedenie meteorologickej a majákové služby ostrovov. Táto činnosť ho zachránila pred istou smrťou v bezmennej mase vazňov.

Kuriózně cesty historie priviedli k meteorologii i hlavy „pomazané a pomatené". Například sedmohradské knieža a nekorunovaný král Uhorska Imrich Thokoly, pochovaný v Kežmarku, ktorý sa za pomoci Turkov pokúsil odtrhnúť Uhorsko od Habsburského Rakúska. Vo svojich denníkoch (1976-1964) osobné každodenně zapisoval údaje o počasí. Iný případ: V čase vedenia bratislavského HMÚ stretol som sa s prípadom, keď kvalifikovaný meteorolog nezniesol zodpovědnost za vydané predpovede a skončil samovraždou v psychiatrickej liečebni.

Jedno je však isté, nepoznám meteorologa, ktorý by zo svojich pracovných príjmov zbohatol, i keď takýchto snáh tu bolo viacero. Napr. v suchom a ekonomicky biednom povojnovom roku 1947, kedy bezdažďové obdobie v strednej Európe trvalo od apríla do augusta, jeden podnikavec z okolia Bratislavy si vyhotovil potvrdenie o schopnosti vyvolávat' dážď a začal s ním obchodovat'. Od viacerých vefkostatkárov, za príslub dažďa vyinkasoval poměrné vysoké sumy, no nezbohatol - skončil před trestným senátem. Neskór, vdaka talentovanému a úspěšnému synovi, reprezentantovi Československa, stal sa známy ako športový tréner, teda nie meteorolog.

Záverom móžeme zhrnúť, že pre vačšinu tých, čo sa k meteorologii dostali či už priamo, alebo nepriamo, bola táto vědná disciplína nielen zaměstnáním, ale aj povoláním, teda koníčkom.

Ferdinand Šamaj MZ 2000/2, ročník 53, str. 64

PANTEÓN ANTICKÝCH BOHOV POVETERNOSTI, ALEBO POHLAĎ METEOROLÓGA DO GRÉCKEJ MYTOLÓGIE

Starovekí Gréci mali pozoruhodný zmysel pre sledovanie zmien počasia. Primerane tomu dosiahli v tomto odbore viaceré výnimočné poznatky. Na čele týchto snáh stáli prírodní filozofovia - atomisti, napr. Demokrites a Leukippides, ktorí okrem poznávania atmosferických javov sa venovali i zostavovaniu predpovedí počasia. Už v 5. storočí pred n. l. bolo zvykom v niektorých gréckych mestách vystavovať parapegmie (vývesné kalendáre), ktorých cielom bolo oboznamovať l’udí snastávajúcim počasím a astronomickými javmi na oblohe. Napr. Anaxagorás zo svojich pozorovaní usúdil, že „vetry vznikajú vtedy, keď vzduch sa rozriedi slnečným teplom“ (termická cirkulácia). Teoprastovi prisudzovaný spis O znameniach vetra dokumentuje postavenie meteorológie, ako empirickej vedy vklasickom období gréckej prírodnej filozofie. Grécke poznatky z meteorológie zhrňuje Aristoteles vo svojich štyroch knihách vydaných pod názvom: Meteorologica. Ako prvý vytýčil hranicu medzi vzdušným obalom a „ohnivou sférou“, ktorá začínala tam, kde končila tvorba oblakov. Vela pranostík o počasí nachádzame v Homérovej Odysei, Hesiodovej Teogónii a iných spisoch.

Starovekí Gréci mali bohatú fantáziu a pre javy, ktoré si nevedeli vysvetliť, resp. pred ktorými sa chceli chrániť, už dávno v predklasickom období vymýšlali bohov, ktorí im mali ulahčovať život. Mali ich nepreberné množstvo, spomenieme niektorých, ktorí mali vzťah k poveternosti:

Aiolos - vládca vetrov, miláčik bohov. Držal ich pod zámkom a vypúšťal podla vlastnej íubovole, alebo príkazu bohov. Aither - boh jasného svetla, syn boha večnej tmy. Jeho spoluvládkyňa bola Hemera - bohyňa jasného dňa.

Apolón - syn najvyššieho boha Dia a jeho milenky Léty - boh slnka asvetla, ochranca života aporiadku, neomylný strelec a veštec (založil Delfskú veštiareň), mal celý rad funkcií, preslávil sa najma hrou na líre.

Astraios - otec hviezd a vetrov. Svojich potomkov mal s manželkou Eós - bohyňou ranných zor. Patrili medzi nich (okrem iných) i vetry všetkých svetových strán:

Boreás - búrlivý severný vietor, sídlil v Trákii, bol zo všetkých vetrov najsilnejší. Boreovo meno poznáme i dnes v názve prudkého vetra v oblasti Jadranu. Cez srbochorvátštinu sa dostalo i do našich jazykov (bóra).

Euros - východný vietor, ktorý prinášal dážď.

Notos - vlažný južný vietor.

Zefyros - mierny západný vietor.

Diona - bohyňa dažďa aprameňov, matka bohyne lásky akrásy Afrodity.

Eós - bohyňa ranných zor, prelieva slzy za svojim synom Memnonom, ktorý padol pri obrane Tróji. Objavujú sa ráno na zemi, ako rosa.

Helios - boh slnka, žiarivý so zlatými vlasmi a korunou z jasných lúčov, bol skutočným zosobnením slnka. Býval na východnom brehu Ókeana, odkial každé ráno vychádzal na zlatom voze, ťahanom štyrmi okrídlenými koňmi, na svoju cestu oblohou (umelecky spracovaná ilustrácia tohoto javu sa nachádzala v bývalej pracovni riaditela ČHMÚ na Holečkovej ulici). Zalieval Zem lúčmi, ktoré jej dávali svetlo teplo a život. Večer zostupoval na západe do vod Ókeana. Tam ho čakal zlatý čln, na ktorom sa vracal spať, aby sa budúci deň znovu vydal na svoju púť.

Ferdinand Šamaj, MZ 1998/3, ročník 51, str. 89-90

Vzpomínky na Lysou

Než se dostanu k Lysé hoře, tak bych asi měl vysvětlit, jak to s mým zájmem o meteorologii bylo od začátku. Pokusím se stručně. Kdysi dávno, když j sem byl ještě dítě školou povinné, dostal jsem od rodičů k narozeninám knížku „Příběhy z větrné hory“ od autora Petra Kettnera. Zřejmě vůbec netušili, co tímto dárkem způsobí a že jedna knížka ovlivní můj další život na hezkou řádku let. Knížka vypráví o prázdninách malého chlapce Vítka, které tráví na horské meteorologické a astronomické observatoři u svého strýce. Strýc je na observatoři zaměstnán a podrobně Vítkovi vysvětluje, co to vlastně meteorologie je a jaká je náplň práce meteorologů.

Stejně jako meteorologie zaujala Vítka v knížce, zaujala i mne, a proto jsem začal shánět více informací. Dostal jsem se až k řediteli vsetínské hvězdárny panu Haasovi, který se staral i o meteorologickou stanici na hvězdárně, a ten byl také mým prvním učitelem. Díky jemu jsem „přičichl“ k práci pozorovatele na meteorologické stanici. Někdy v době studentských let jsem měl možnost navštívit observatoř na Skalnatém plese a Lomnickém štítě ve Vysokých Tatrách. Protože jsem měl od mala hory moc rád, silně jsem tehdy zatoužil spojit příjemné s užitečným a začal snít sen o práci na meteorologické stanici vysoko v horách.

Jak už to ale bývá, sny jsou jedna věc, skutečnost věc druhá. Osud mi určil na spoustu let jinou pracovní cestu a meteorologii jsem se věnoval jen okrajově. Ale nevzdával jsem se. Neustále jsem si mou knihovnu doplňoval o nové knihy a publikace zaměřené na meteorologii a četl a četl. V roce 2002 jsem přesvědčil pracovníky ČHMÚ Ostrava o tom, že pokud v místě mého bydliště, v Hošťálkové, doplní stávající srážkoměrnou stanici ještě o klimatická měření, budeme se, spolu s manželkou, o tuto meteorologickou stanici velice rádi starat. Stalo se, od 1. srpna 2002 jsem se stal dobrovolným pozorovatelem na meteorologické stanici v Hošťálkové. Můj dávný sen dostal sice velice okrajové hrubé obrysy, ale i tak jsem byl rád, Že se meteorologii mohu věnovat i prakticky.

Zájem pracovníků ČHMÚ o rozšíření sítě meteorologických stanic ve mně vzbudil myšlenku vybudovat stanici někde na odlehlém místě, pokud možno na otevřeném kopci, kde v okolí nejsou žádné stavby ani vysoké stromy a kde by bylo možno pozorovat a měřit bez negativního vlivu okolního terénu. A protože nemám daleko od myšlenek k činům a měl jsem trochu i štěstí, našel jsem odpovídající místo v Hostýnských horách. Vyřídit potřebné náležitosti, zainventovat spoustu peněz a postavit stanici na vrcholku Maruška už bylo jen otázkou vůle a času.

ČHMÚ stanici vybavil přístroji, později vybudoval na Marušce automatickou meteorologickou stanici a nám s manželkou přibyla ke stanici v Hošťálkové ještě starost o Marušku, která od 1. listopadu 2005 začala měřit teplotu vzduchu a množství srážek a od 15. prosince 2006 byla plně automatizována. Můj sen o práci na meteorologické stanici vysoko v horách se opět vrátil. Maruška má sice, „jen“ 664 m nad mořem, ale přece jen je tu cítit drsnější klima. Zejména v zimě počasí více připomíná horské prostředí.

Byl jsem rád, že se mi z mého snu podařilo realizovat aspoň kousek. Netušil jsem, že mým radostem není zdaleka konec a osud si pro mne připravil příjemné překvapení. Jednoho večera, konkrétně 8. března 2006, zazvonil telefon a v něm mi vedoucí profesionální meteorologické stanice na Lysé hoře Jarda Chalupa nabídl práci profesionálního pozorovatele na Lysé hoře. Nebudu hrát hrdinu a upřímně přiznám, že mi touto nabídkou doslova vyrazil dech. O Lysé jsem mnohokrát slyšel jako o vzorné stanici, kde je zodpovědnost a přesnost v pozorování na vysoké úrovni, a z doslechu jsem věděl, že pracovat na Lysé hoře je přáním mnoha lidí, a vlastně i jejich snem. Překvapilo mne, že zrovna já mám takové štěstí a šanci dostat se na toto pracoviště.

Dostal jsem týden na rozmyšlenou. Po všech úvahách pro a proti a hlavně obavách jestli tuto práci vůbec zvládnu, jsem nabídku přijal. Vlastně jsem ani jinou možnost neměl, protože taková nabídka přijde asi jen jednou a nevyužít ji by mě mrzelo celý život. Tak jsem se 1. prosince 2006 stal zaměstnancem ČHMÚ jako meteorolog – pozorovatel na profesionální meteorologické stanici Lysá hora.

Na mou první samostatnou službu na Lysé nikdy nezapomenu. Jak kolega končící svou službu odešel ze stanice a já zůstal sám, zmocnil se mě takový zvláštní pocit obavy, jestli vše zvládnu. Každé předávání zprávy do Komořan provázela silná nervozita, jestli jsem někde neudělal chybu. Prostě do klidu a pohody jsem měl hodně daleko. Naštěstí mi hodně pomohla sama příroda a nechala Lysou po celou mou první službu zahalenou v husté mlze. Nemusel jsem se tedy ke všemu ještě trápit s určováním druhů oblačnosti, dohledností a dalším pozorováním a mohl si pomalu zvykat na chod stanice. A zvykl jsem si rychle, první obavy zmizely a vystřídaly je daleko příjemnější pocity.

Moje první zima na Lysé byla plná překvapení a obdivů k přírodě. Co vše jen dokáže sníh a námraza vytvořit a jak se příroda dokáže změnit v pohádkovou krajinu. Byl jsem doslova očarován výhledy na okolní hory, které vykukovaly z oblačného moře v údolích jako ostrůvky na moři. Ty nádherné východy slunce za Vysokými Tatrami, nebo naopak jeho západy za Radhoštěm. Prostě jsem si připadal jako Alenka v říši divů a stále objevoval nové a nové krásy, které mi nabízel pohled z Lysé hory po okolí a do údolí.

Vypadá to romanticky, je ale nutné dodat, že výhledy z Lysé jsou sice nádherné, ale protože hlavně v zimě na Lysé převládá mlha, silný vítr a vánice, prostě počasí, na které se ani přes okno z tepla místnosti nedá dívat, tak zase tak moc možností k obdivným pohledům po okolí nebylo. Přesto na mne udělaly větší dojem, než odstraňování námrazy z přístrojů ve vichřici na stožáru nad střechou, nebo měření výšky sněhové pokrývky v třímetrových závějích. Také dostat se v zimě na stanici není zrovna relaxační procházka květnou zahradou. Jiná cesta než pěšky nepřipadá v úvahu. Vzdálenost 8,5 km může někomu připadat jako banální, ale převýšení cca 900 m v kombinaci se závějemi (musí se kolikrát překonávat jen plížením a každý krok ve vánici mimo chodník, který samozřejmě není vidět, znamená zaboření se minimálně po pás do sněhu) dokáže ubírat síly takovým fofrem, že i těch „banálních“ 8,5km může člověku připadat jako nekonečný maraton. „Měl jsem tu čest“ dvakát v jediné zimě takovou extrémní situaci zažít, takže vím, o čem mluvím. Sáhl jsem si dost hluboko do zásobárny sil, ale nelituji a vzpomínám s úsměvem.

Zimu vystřídalo jaro, a jak ubývalo sněhu, přibývalo na oplátku bouřek, a tím pádem pro mě zase nové zážitky. Nikdy před tím jsem nebyl na vrcholu kopce sám v bouři bičující vrchol blesky, větrem a silným deštěm. Může se zdát, že budova meteostanice v člověku vyvolá pocit naprostého bezpečí. Příroda však dokáže na vrcholu rozehrát tak strašidelné divadlo, že i silné zdi budovy nemohou zarazit to zvláštní mrazeni v zádech při každém úderu blesku do budovy stanice nebo okolí. Při něm zlověstně zapraskají bleskojistky a zásuvky – v tom lepším případě. V tom horším dojde i přes veškerou ochranu k poruchám na elektrických a elektronických obvodech. Najednou člověk zapomene na to, co se děje venku a má plné ruce práce s opravou poškozených zařízení. Vzpomínám na mou první takovou silnou večerní bouři. Dlouho před tím, než pohltila Lysou, jsem ji pozoroval, jak postupuje od západu a na večerní obloze rozehrává úžasné světelné divadlo. Několik bouřek na vrcholu jsem už měl za sebou a myslel si, že jsem už ostřílený pardál, nic mě nemůže překvapit, a v klidu jsem se kochal pohledem na blížící se bouřku. Mýlil jsem se. Můj úžas nad tou podívanou skončil v momentě, kdy základna bouřkového oblaku pohltila Lysou a první úder blesku do stanice vyřadil z provozu elektrický obvod a hlavní počítač.

Najednou jsem nevěděl co dřív, protože bylo asi deset minut před termínem odesílání zprávy, a čím víc jsem potřeboval přemýšlet, tím více mi hlava odmítala spolupracovat. Naštěstí dvě spásné myšlenky byl můj stávkující mozek schopen ještě vypotit. Tou první bylo nastartovat záložní generátor elektrické energie a druhou zavolat kolegům, co mám vlastně dál dělat. Zkušení kolegové mě zachránili. Poradili a také můj mozek po chvíli začal opět pracovat, takže jsem svou první opravdu silnou bouřku na Lysé přežil bez větší újmy a s čistým spodním prádlem. Co se týká zařízení meteostanice, to na tom bylo podstatně hůře. Zaregistroval jsem asi šest zásahů blesku přímo do stanice nebo vedle stojícího vysílače a neobešlo se to bez následků. Hlavní počítač mimo provoz, telefonní linka mimo provoz, větroměrná čidla mimo provoz, půdní teploměry mimo provoz. Zbytek se mi podařilo během noci postupně zprovoznit, takže stanice jela na takový zvláštní automaticko-ruční provoz. Zážitek to byl velký a hlavně díky této bouři mě už žádná další nepřekvapila, i když byly daleko silnější. Ale to zvláštní mrazení v zádech při bouřkách na Lysé mě nepřešlo nikdy.

Jiný, ale také zvláštní pocit jsem míval při vichřicích, které jsou na vrcholu dost častým jevem. Zejména dunění větru v noci, který s pomocí různých konstrukcí na stanici a vysílači hučí a kvílí a vytváří až strašidelné zvuky a jemuž v cestě stojí budova meteostanice a on do ní vztekle naráží a snaží se z ní urvat aspoň kousek, vytváří zcela jistě nepřehlédnutelnou kulisu. A co teprve, když se musí jít ven. Každý krok proti takové síle je docela slušný boj. Navíc se v zimě při vichřicích a mlze tvoří silná námraza a tu je třeba z přístrojů neustále odstraňovat. Z pohodlí budovy stanice se musí často ven, vylézt na stožár nad střechou budovy, čistit větroměrná čidla a při tom si připadat jako vlajka na stožáru, s kterou si vichřice dělá, co chce. Toto je docela silný a hlavně nezapomenutelný zážitek.

Musím ale přiznat, že jsem větrné počasí na Lysé měl rád, prostě se „něco dělo“ a nehrozily při tom takové škody jako při bouřkách. Stejně tak jsem měl rád, když padal sníh a sněhová pokrývka rychle rostla. Vítr vytvořil závěje a mlha obalila námrazou vše, co jí stálo v cestě, takže krajina získala pohádkový vzhled. Prostě bylo stále co obdivovat. Tak jsem tedy získával zkušenosti, co vše obnáší práce pozorovatele na horské stanici. Poznával jsem stále více okolí Lysé hory a samozřejmě lidi, kteří buď Lysou navštívili, nebo v okolí bydlí a pracují. Někdy byla služba naprosto pohodová a ani člověku nepřišlo, že musel čtyři noci každou hodinu vstávat a odesílat zprávu o počasí, někdy se nedařilo (ať pracovně nebo se na mě dobývala nějaká nemoc a nebylo mi dobře) a už jsem se nemohl dočkat, až mě přijde kolega vystřídat a půjdu domů. Zvláštní ale bylo, že stačily dva dny doma a už Lysá začala člověku chybět a zase se těšil do služby.

Prostě Lysá je zvláštní hora, dokáže dávat velice důrazně najevo, že si není radno s ní zahrávat a nemilosrdně trestá a trestá opravdu tvrdě, o čemž svědčí velké množství pomníčků v okolí. Přesto si ji člověk zamiluje a vytvoří si k ní zvláštní pouto. Je jako milenka, člověk se k ní stále vrací a jak ji chvíli nevidí, tak po ní touží. Netušil jsem, že má Lysá takovou magickou moc, ale poznal jsem ji na vlastní kůži a zůstane hluboko vrytá v mém srdci.

Pracoval jsem na Lysé hoře do konce roku 2010, neodcházel jsem dobrovolně, ale organizační změny v ČHMÚ již dál neumožňovaly pět pracovních míst na meteostanici a já byl služebně nejmladší. Loučilo se mi těžce a možná bych někde v koutku i slzičku uronil. Určitě také nikdy nezapomenu na svou poslední službu na Lysé. Vůbec mi to „nevděčnice“ neusnadnila, protože bylo nádherné počasí s výbornou dohledností a já se tak neloučil jen s prací na stanici, ale i s těmi nádhernými výhledy. O to vše to bylo těžší. Když mě přišel kolega vystřídat a já předával svou úplně poslední zprávu, bylo mi všelijak. I teď, když s odstupem času se snažím „hodit“ své pocity a vzpomínky na papír, mám takový zvláštní pocit.

Cítím, že mi Lysá chybí, protože jsem s ní prožil, i přes veškeré potíže související s nepříznivým počasím v rámci pozorování, krásné čtyři roky. Zažil jsem pět nádherných zim, čtyři bouřková léta, poznal jsem spoustu nových kamarádů jak z řad zaměstnanců dalších zařízeni na Lysé hoře, tak i ze stálých návštěvníků vrcholu. Ale hlavně jsem měl možnost pracovat a prožívat svůj sen z ranného mládí v naprosto jedinečném kolektivu zaměstnanců meteorologické stanice, který tvoří VIáďa a Staňa Ondruchovi a Otík Šlofar v čele s vedoucím Jardou Chalupou.

Všechno na světě jednou začíná, všechno také jednou končí. Říká se, že jenom láska je věčná. Je škoda, že už po tak krátkých čtyřech letech jsem se probudil ze svého nádherného snu. Ale přesto jsem o hodně bohatší – o lásku k Lysé hoře.

Profesionální meteorologická stanice Lysá hora. Foto Milan Čermák

Milan Čermák, MZ 2011/5, ročník 64, str. 158–160

Attachment	Size
Využití databázového systému CLIDATA a aplikační nadstavby SOMDATA pro přípravu variantních vstupních dat pro tvorbu hyd. př....	1.06 MB
Návrh konceptu kartografického stylu ČHMÚ (2018).pdf	752.76 KB
Klimatologie a klimatologové dnes a v blízké budoucnosti.pdf	278.22 KB
Meteorologické zabezpečení letu horkovzdušných balonů (2012).pdf	1016.41 KB
Vzducholodě a počasí v první světové válce (2011).pdf	1.57 MB
České meteorologické a klimatologické aktivity v Antarktidě po 25 letech. Část II Prozatimní výsledky_Prošek_Janouch (1997).pdf	1.6 MB
České meteorologické a klimatologické aktivity v Antarktidě po 25 letech. Část I Klimatogr Antarktidy_Prošek_Janouch (1997).pdf	396.3 KB

Main menu

Události české meteorologie a hydrologie

You are here