Starší čtenáři tohoto článku dovedou si jistě vyvolat ve vzpomínkách obraz, jenž se jim naskýtal v mladších letech jejich života, kdykoli procházívali z Karlovy ulice na Starém městě v Praze nádvořím starobylého Klementina, kde mnozí z nás poslouchali přednášky na filosofické fakultě Karlovy university. Nad východní střechou koleje, nad plochou střechou malé místnosti, vestavěné do střechy, se kývala za větrného dne ramena velké větrné korouhve a opodál se tyčila svislá osa, nesoucí čtyři polokoule, jež se otáčely podle síly větru rychleji nebo pomaleji. Místo, kde se pohybovaly tyto části přístrojů k měření směru a rychlosti větru, plošina, bylo obklopeno železnou mříží, a v jejím severovýchodním rohu byly zavěšeny dvě nádoby k zachycování povětrnostních srážek, srážkoměry. Ty nebyly zřetelně patrny z nádvoří.
Tuto situaci zachycuje obrázek 1. K němu náleží i obr. 2., jenž ukazuje vnitřek místnosti pod plošinou s měřícími částmi obou přístrojů. To byl první stav meteorologické plošiny v Klementinu ve XX. století.
Pozorovatelé Pražské hvězdárny, potomní Státní hvězdárny RČS, chodívali touto místností na platformu třikrát denně, v době pravidelných měření meteorologických, aby zjistili stupeň oblačnosti a odhadli směr a sílu větru, aby upevnili jednou ve 24 hodinách, při měření ve 14 h, na dolní části přístrojů registrační pásky a aby změřili, po měření v 7 h ráno, obsah srážkoměrů. Tuto službu konával i emerit. ředitel Státního ústavu meteorologického, Dr Rudolf Schneider, když bydlel v letech 1919—1922 v Klementinu, a také autor tohoto článku, jenž tu konal meteorologická pozorování téměř dvacet let, jako úředník hvězdárny, až do konce září 1940, kdy všechny české ústavy, kromě universitní knihovny, byly vypuzeny okupanty z Klementina.
Na plošinu jsme chodili po dřevěném chodníku rozsáhlým podkrovím hvězdárny, pod krovem z mohutných trámů, pocházejících pravděpodobně ještě z období jezuitských budovatelů, tedy asi z doby kolem r. 1722. Chodilo se tudy i do poledníkové místnosti hvězdárny, zbudované asi r. 1884 a zrušené r. 1922, i na věž. Z této cesty odbočovalo do místnosti pod plošinou krátké schodiště a druhým schodištěm, resp. žebříkem, patrným na obr. 2, se z ní vystoupilo padacími dveřmi na plošinu. Kuželovitý předmět na skříni (obr. 2) je vrchní část starého, nepotřebného srážkoměru.
Na zábradlí ochranné mříže kolem plošiny byly zavěšeny v době rakouské správy hvězdárny (K. k. Sternwarte zu Prag), dva srážkoměry. Poněvadž byly malého objemu, takže voda větších srážek z nich přetékala, dal sem umístit Dr Schneider r. 1919 srážkoměr třetí, normální.
Tato místnost s plošinou nebyla původní; byla zde již místnost starší. Neznáme sice ani její velikost ani tvar, můžeme však soudit, že se podobala té, kterou pamatují dosud někteří z nás, a víme, že byla menší. Dovídáme se o ní nepřímo ze zprávy o zřízení nové plošiny, té, kterou máme na obr. 1., otištěné ředitelem hvězdárny, Dr Karlem Hornsteinem (nar. 1824 v Brně, zemř. 1882 v Praze), v předmluvě k 38. ročníku pravidelných publikací hvězdárny „Astronomische, magnetische und meteorologische Beobachtungen an der k. k. Sternwarte zu Prag im Jahre 1877", Prag, 1878.
Tam se praví: „Na počátku října 1877 byla zastavena činnost Kreilova větrného autografu, místnost) v níž byl, byla snesena a na jejím místě byla zřízena nová, prostornější místnost, s terasou pro nové anemometry od Adieho (Londýn); anemometr podle Oslera s větrnou korouhví a Robinsonův anemometr s větrným soukolím. Terasa má délku 4 sáhů (7 % m) od severu k jihu a od západu k východu šířku 1 % sáhu (skoro 3 m). Oba anemometry byly vztyčeny na terase nad místností, v níž jsou jejich zapisující části, vzájemně vzdálené 2 sáhy (téměř 4 m). V této místnosti je také starší anemometr Robinsonův, jenž byl uveden v chod na podzim roku 1870."
Zde tedy máme popis plošiny, zachycené obrázkem č. 1. Zdali místnost starší měla terasu, to z ní sice neplyne, avšak domníváme se, že nějaký kryt podobný plošině, tu byl. O terase není také zmínky ani v stručném popise Robinsonova anemometru, o němž se Hornstein zmínil ve své zprávě. Dovídáme se z něho, že základem přístroje byl silný, svislý trám, upevněný dvěma šrouby náležitého rozměru na krovu budovy á značně se zvedající nad hřeben střechy. Ani ve zprávě o poškození autografu Kreilova orkánem v noci ze dne 26. na 27. říjen 1870, jenž ulomil jeho větrnou korouhev, není řečeno; nic o platformě. Obě zprávy jsou obsaženy v 31. ročníku pražských pozorování z r. 1870.
Na Robinsonův anemometr si nevzpomínám; nevím, byly-li snad jeho zbytky v museu hvězdárny. Ústav jej koupil počátkem října 1870 od firmy E. Kraft a syn z Vídně a dne 7. října byl postaven nedaleko přístroje Kreilova.
Hornsteinova platforma trvala až do počátku čtvrtého desetiletí XX. století. Roku 1931 musela ustoupit stavebním změnám Klementina, když zasáhly jeho východní křídlo budováním částí pro knihovnu vysokých škol technických. Dne 30. května 1931 byly rozebrány oba přístroje a jejich části byly uloženy do musea hvězdárny. Místnost s plošinou, podkrovím i střechou byla zbourána. Zatím než došlo k těmto pronikavým změnám, byla zřízena na jižní střeše Klementina, nad Karlovou ulicí, zcela jednoduchá, dřevěná, zatímní plošina, pošinutá proti původní asi o 20 m k jihu. Vstupovalo se na ni přímo z podkroví nad Karlovou ulicí po žebříku. Na ni byly přeneseny srážkoměry dne 17. června 1931, jak je zapsáno v měsíčním archu meteorologických měření Státní hvězdárny, konaných pro Státní ústav meteorologický. To byl druhý stav meteorologické plošiny; její obrázek nemáme.
Když bylo opět zbudováno východní křídlo Klementina, byla na něm upravena nová plošina, na místě, pošinutém o několik metrů k severu proti původnímu stanovišti platformy Hornsteinovy. Na ni byly přeneseny dne 25. září 1934 pouze srážkoměry. Všechny tři byly zavěšeny na její východní zábradlí, poněvadž mezi zábradlím severním a otvorem padacích dveří, jimiž se sem vstupuje z knihovny vysokých škol technických, je příliš málo místa, než abý bylo možno dát nádoby do té polohy, v jaké byly na plošině původní i na provisorní. Pořádek, v jakém byly zavěšeny a v jakém se vždy zapisoval jejich obsah do měsíčních archů, zůstal však původní: směrem od severovýchodního rohu mříže k jihu byl 1. starý srážkoměr, 2. starý srážkoměr, 3. normální srážkoměr. Tento pořádek" je vyznačen i v četných měsíčních arších hvězdárny, uchovaných ve Státním ústavu meteorologickém.
Tuto nejnovější, třetí fázi meteorologické plošiny vystihuje obr. 3., na němž je však zachycen pouze normální srážkoměr; oba staré byly patrně již odstraněny.
Staré anemometry tu nebyly postaveny jednak proto, že byly již zastaralé, i proto, že dosavadní jejich umístění uprostřed velkého města nevyhovovalo požadavkům moderního měření vzdušných proudů. Nejmodernější přístroje k tomu cíli byly již od r. 1914 v meteorologickém ústavu university Karlovy, jenž po říjnovém převrate r. 1918, v době od r. 1920 do r. 1940, sloužil potřebám Státního ústavu meteorologického, dokud tento neměl vlastní své místnosti.