Tvorba nových vyučovacích osnov dává nám příležitost a vlastně nám ukládá, upozornit na zapomínaný obor — meteorologii a klimatologii — ve výkladech o přírodních zjevech-
Pokrok praktické meteorologie v poslední době.
Možná, že nejeden pedagog namítne, buď že jde o obor úzký a pro školy nižších stupňů nevhodný, anebo obor málo významný. Není tomu tak. Ve fysickém zeměpise i na i nižších stupních se činí zpravidla zmínka o vláze a tepelných poměrech. Činí se tak stereotypně a frázemi, které nikterak nepovzbuzují k bližšímu zájmu o věc. Ve fysice se naskýtá příležitost k poznámkám o meteorologii ve výkladu o tlakoměru, vlhkoměru a teploměru. To co je v učebnici o tomto předmětu v uvedených odstavcích, je zase jen součástí běžné látky odsouzené namnoze po zkouškách k zapomenutí. Chybí praktické aplikace. Dnešní fysiky nižších stupňů nepamatují na tento obor takovou osnovou, která by aspoň poněkud vysvětlovala, co znamená nynější meteorologie prakticky a národohospodářsky a jakými metodami pracuje. Až do této války i tzv. oficiální meteorologie nejenom u nás, ale i jinde zápasila s těžkostmi a byla před 10 lety na opravdu vyspělém stupni jen v několika státech.
V době poválečné, snad dík výjimečnému počasí, ale technickému zdokonaleni pomůcek, jichž meteorologie používá, nastal naprostý obrat. Státy bohatě podporuji rozvoj meteorologických služeb a příslušných ústavů. I u nás nastala v tom směru změna k lepšímu. Sám redaktor Československého rozhlasu pan Gel se v jedné reportáži zmínil, že o povětrnostní zprávy té doby, kdy o nich mluvil, byl takový zájem jako za války o zprávy z bojišť. Za loňského sucha obdobně. Zájem tedy jest, meteorologie není už teoretickým předmětem několika vědátorů.
Když je počasí životní otázkou všech, zdali pak nezasluhuje příslušný obor, aby se o něm vědělo něco víc než dosud, v zájmu každého z nás a konečně i v zájmu samotného oboru?
Vhodná doba, aby vzdělání dohnalo zájem.
Na příkladech ukážeme, jak se neúměrně málo přednáší na školách o meteorologii a klimatologii a jaké to pak má důsledky. Před lety byl jsem upozorněn na pedagogickou příručku, která na všechny možné obory pamatovala náměty, hesly, návody k praktickým cvičením a byla považována za výbornou příručku pro učitele. Zajímal jsem se o to, kolik a co tam bylo z nauky o počasí. V díle o několika stech stránkách bylo toho o počasí několik řádek, a ty jednaly o Zengerově předpovědi počasí dnes dávno zavržené jako bezcenné fantasii.
Dotazy, které ve Státním meteorologickém ústavu zodpovídáme, jsou do značné míry zrcadlem toho, jak tazatel tento obor chápe a co o něm ví a soudí. Nutno říci, že znalostí zcela základních je mizivě málo. Jde-li však o kritiku práce meteorologovy, jest rad a názorů dostatek. Tento nedostatek základních znalostí se jeví u všech vrstev bez rozdílu. Musím říci, že mnohdy jsem měl plodnější a zajímavější rozhovor s prostým venkovanem, nežli s inteligentem, protože bylo dost vzájemné dobré vůle si porozumět. Tu je vidět nedostatek příslušného vzdělání obdobně asi jako v rozhovoru o vážné hudbě. Na této úrovni nazírání poznáváme, jak zůstal pokrok ve školním vzdělání v meteorologii za astronomií. Lze se snadno přesvědčit z obsahu časopisu „Říše hvězd", dále z jeho rozšíření, jak jest amatérská astronomie rozvětvena. Myslím, že čtenář mi asi odpoví: „Je to tím, že astronomie je přesná královská věda". Budiž, ale pravá astronomie amatérská vyžaduje od členů oběti, velkou ztrátu času a to už není nijak zvlášť efektní. Prostě zájem je to, který podnítil k jejímu rozšíření. A to je právě pěkné. Myslím však, že je to zásluhou školy.
Všimněte si, jak se šíří okruh zájemců o stavbu radiopřístrojů. Pozorujme dále, jak jsou čilí a technicky vyspělí radioamatéři, kteří mají koncesi na vysílání.
Nespravedlivé kritiky.
Meteorologie a klimatologie jsou vědy dnes úspěšně včleněné do praxe, a jsou v nich kapitoly, které si zajímavostí nezadají s úseky astronomie. To však je málo známo. Je trapné, když laik si myslí, že meteorolog se podívá na barometr anebo nějak jinak z hlavy usuzuje a vydává předpověď. Předpověď se dejme tomu nepovede, a pak přijde v době povětrnostně nepříznivé od rozčileného posluchače rozhlasu např. takovýto dopis beze zpáteční adresy: „Vážení pánové! Poslouchám denně Vaše hlášení počasí v radiu. Musím však konstatovat, že je to úplný chaos, co nám denně předkládáte. Večer se hlásí něco jiného, ráno také něco jiného a v poledne opět. Vím, že jsou to pravděpodobné předpovědi, avšak nepoznat vítr jižních směrů od východního nebo slabý od čerstvého, to je vrchol naivnosti nebo neschopnosti. Prosím Vás proto", pánové, o trochu více odpovědnosti vůči lidem. Poroučím se Vám atd." Kdyby bylo možno se s pisatelem spojit, bylo by snadné napsat mu toto: „Trochu objektivnosti stačí, zejména při sledování povětrnostních map, aby každý poznal, že vyvíji-li se počasí normálně, dovede je odborně vzdělaný a s praxí obeznalý meteorolog předpovědět na 24 hodiny velmi dobře. Abnormální vývoj počasí zvrátí předpoklady učiněné diagnosou, a nemůže za ně meteorolog právě tak jako lékař za komplikaci u pacienta." Ostatní výtky pak jsou tak liché, jako kdyby někdo bral v pochybnost primářem zjištěnou horečku pacientovu.
Obětavá práce význačných pozorovatelů.
Veřejnost neví, jak složitá a mezinárodně velkolepě zorganizovaná je tato služba, která je kritice tak vystavena jako málokterá jiná veřejná služba, a neví dále, že je celá řada úkonů v meteorologii, kterými dovede tento obor přispět veřejným i soukromým zájmům. Nedostatek základní průpravy o tom, co je meteorologie, pociťujeme velmi zřetelně, když získáváme dobrovolného pozorovatele pro síť stanic. Jde o kádr naší zpravodajské služby s výjimkou služby letecké, kde je jiná organizace. Stane se, že v nějakém místě byl pozorovatel po dlouhou dobu, který za nepatrnou odměnu, vlastně jen uznání, konal po desetiletí službu, tj. denně v přesně stanovené tři doby 7, 14 a 21 hod. měřil na přístrojích, zapisoval deník, spočitával záznamy a tím založil statistický podklad pro klimatografický obraz místa. Byly mnohdy dojemné případy, kdy takový pozorovatel i při nedostatku svícení v horách byl nucen vyčkávat v zimě do 21 hod., aby vykonal v mrazivém vzduchu a hlubokém sněhu pozorování a pak teprve ulehl ke spánku. Z tak solidních záznamů dá se pak pro technické účely mnoho zpracovat. Inženýři z řady odvětví, městské úřady atd. potřebují pro své práce stavební, dopravní, hygienické, podklady, které tato včelí práce neúnavného učitele-pensisty nastřádala vlastně zadarmo. Často se stává, když takový pozorovatel zemře, že se zpravidla už nikdo nenajde, kdo by stejně svědomitě pokračoval. Tu je vidět, že kdyby škola vhodně upozornila na cenu pozorovací služby, nenastalo by takové vakuum.
Cesta nápravy.
Jiný pisatel velmi slušným způsobem poukázal ve svém dopise na to, že divný postoj k meteorologii nebo nespravedlivá kritika tkví v malé popularizaci meteorologie. Uhodil hřebík na hlavičku. Tvrdím však, že nestačí, aby meteorologové sami vědu popularizovali, zvlášť když je jich tak málo a jsou úřední agendou přetíženi, nýbrž že má pomoci škola. Taková popularizace i propagace s jiné strany byla by účinnější. Meteorologům by pak náleželo ji usměrňovat a řídit.
Máme ovšem dosud málo odborné literatury pro tento úkol. Avšak před rokem byly vydány dvě knížky, které jej usnadní. Kniha „Pozorujeme počasí" od profesora Dr Schneidera, prvního ředitele Státního meteorologického ústavu v Praze, hodí se pro nižší stupeň a „Základy meteorologie a klimatologie" od profesora Dr Hanzlíka pro vyšší stupeň. Prof. Dr Konček napsal knížku: „Co určuje počasie a jeho změny". Časopis „Meteorologické zprávy" bude také soustavně sledovat popularizaci meteorologie a aktivně přispívat v tomto směru. Jsem toho názoru, že meteorologie vzbudí zájem žáků jedině tenkrát, bude-li se jí vyučovat prakticky a vyberou-li se ty části, které jsou poutavé a přitom snadné a přesto užitečné.