Více meteorologie do škol (1948)

VÍCE METEOROLOGIE DO ŠKOLY

Tvorba nových vyučovacích osnov dává nám příležitost a vlastně nám ukládá, upozornit na zapomínaný obor — meteorologii a klimatologii — ve výkladech o přírodních zjevech-

Pokrok praktické meteorologie v poslední době.

Možná, že nejeden pedagog namítne, buď že jde o obor úzký a pro školy nižších stupňů nevhodný, anebo obor málo významný. Není tomu tak. Ve fysickém zeměpise i na i nižších stupních se činí zpravidla zmínka o vláze a tepelných poměrech. Činí se tak stereotypně a frázemi, které nikterak nepovzbuzují k bližšímu zájmu o věc. Ve fysice se naskýtá příležitost k poznámkám o meteorologii ve výkladu o tlakoměru, vlhkoměru a teploměru. To co je v učebnici o tomto předmětu v uvedených odstavcích, je zase jen součástí běžné látky odsouzené namnoze po zkouškách k zapomenutí. Chybí praktické aplikace. Dnešní fysiky nižších stupňů nepamatují na tento obor takovou osnovou, která by aspoň poněkud vysvětlov­ala, co znamená nynější meteorologie prakticky a národohospodářsky a jakými metodami pracuje. Až do této války i tzv. oficiální meteorologie nejenom u nás, ale i jinde zápasila s těžkostmi a byla před 10 lety na opravdu vyspělém stupni jen v několika státech.

V době poválečné, snad dík výjimečnému počasí, ale technickému zdokonaleni pomůcek, jichž meteorologie používá, nastal naprostý obrat. Státy bohatě podporuji rozvoj meteorologických služeb a příslušných ústavů. I u nás nastala v tom směru změna k lepšímu. Sám redaktor Československého rozhlasu pan Gel se v jedné reportáži zmínil, že o povětrnostní zprávy té doby, kdy o nich mluvil, byl takový zájem jako za války o zprávy z bojišť. Za loňského sucha obdobně. Zájem tedy jest, meteorologie není už teoretickým předmětem několika vědátorů.

Když je počasí životní otázkou všech, zdali pak nezasluhuje příslušný obor, aby se o něm vědělo něco víc než dosud, v zájmu každého z nás a konečně i v zájmu samotného oboru?

Vhodná doba, aby vzdělání dohnalo zájem.

Na příkladech ukážeme, jak se neúměrně málo přednáší na školách o meteorologii a klimatologii a jaké to pak má důsledky. Před lety byl jsem upozorněn na pedagogickou příručku, která na všechny možné obory pamatovala náměty, hesly, návody k praktickým cvičením a byla považována za výbornou příručku pro učitele. Zajímal jsem se o to, kolik a co tam bylo z nauky o počasí. V díle o několika stech stránkách bylo toho o počasí několik řádek, a ty jednaly o Zengerově předpovědi počasí dnes dávno zavržené jako bezcenné fantasii.

Dotazy, které ve Státním meteorologickém ústavu zodpovídáme, jsou do značné míry zrcadlem toho, jak tazatel tento obor chápe a co o něm ví a soudí. Nutno říci, že znalostí zcela základních je mizivě málo. Jde-li však o kritiku práce meteorologovy, jest rad a názorů dostatek. Tento nedostatek základních znalostí se jeví u všech vrstev bez rozdílu. Musím říci, že mnohdy jsem měl plodnější a zajímavější rozhovor s prostým venkovanem, nežli s inteligentem, protože bylo dost vzájemné dobré vůle si porozumět. Tu je vidět nedostatek příslušného vzdělání obdobně asi jako v rozhovoru o vážné hudbě. Na této úrovni nazírání poznáváme, jak zůstal pokrok ve školním vzdělání v meteorologii za astronomií. Lze se snadno přesvědčit z obsahu časopisu „Říše hvězd", dále z jeho rozšíření, jak jest amatérská astronomie rozvětvena. Myslím, že čtenář mi asi odpoví: „Je to tím, že astronomie je přesná královská věda". Budiž, ale pravá astronomie amatérská vyžaduje od členů oběti, velkou ztrátu času a to už není nijak zvlášť efektní. Prostě zájem je to, který podnítil k jejímu rozšíření. A to je právě pěkné. Myslím však, že je to zásluhou školy.

Všimněte si, jak se šíří okruh zájemců o stavbu radiopřístrojů. Pozorujme dále, jak jsou čilí a technicky vyspělí radioamatéři, kteří mají koncesi na vysílání.

Nespravedlivé kritiky.

Meteorologie a klimatologie jsou vědy dnes úspěšně včle­něné do praxe, a jsou v nich kapitoly, které si zajímavostí nezadají s úseky astronomie. To však je málo známo. Je trapné, když laik si myslí, že meteorolog se podívá na baro­metr anebo nějak jinak z hlavy usuzuje a vydává předpověď. Předpověď se dejme tomu nepovede, a pak přijde v době po­větrnostně nepříznivé od rozčileného posluchače rozhlasu např. takovýto dopis beze zpáteční adresy: „Vážení pánové! Poslouchám denně Vaše hlášení počasí v radiu. Musím však konstatovat, že je to úplný chaos, co nám denně předkládáte. Večer se hlásí něco jiného, ráno také něco jiného a v poledne opět. Vím, že jsou to pravděpodobné předpovědi, avšak ne­poznat vítr jižních směrů od východního nebo slabý od čer­stvého, to je vrchol naivnosti nebo neschopnosti. Prosím Vás proto", pánové, o trochu více odpovědnosti vůči lidem. Po­roučím se Vám atd." Kdyby bylo možno se s pisatelem spo­jit, bylo by snadné napsat mu toto: „Trochu objektivnosti stačí, zejména při sledování povětrnostních map, aby každý poznal, že vyvíji-li se počasí normálně, dovede je odborně vzdělaný a s praxí obeznalý meteorolog předpovědět na 24 hodiny velmi dobře. Abnormální vývoj počasí zvrátí před­poklady učiněné diagnosou, a nemůže za ně meteorolog právě tak jako lékař za komplikaci u pacienta." Ostatní výt­ky pak jsou tak liché, jako kdyby někdo bral v pochybnost primářem zjištěnou horečku pacientovu.

Obětavá práce význačných pozorovatelů.

Veřejnost neví, jak složitá a mezinárodně velkolepě zorganizovaná je tato služba, která je kritice tak vystavena jako málokterá jiná veřejná služba, a neví dále, že je celá řada úkonů v meteorologii, kterými dovede tento obor přispět ve­řejným i soukromým zájmům. Nedostatek základní průpravy o tom, co je meteorologie, pociťujeme velmi zřetelně, když získáváme dobrovolného pozorovatele pro síť stanic. Jde o kádr naší zpravodajské služby s výjimkou služby letecké, kde je jiná organizace. Stane se, že v nějakém místě byl pozorovatel po dlouhou dobu, který za nepatrnou odměnu, vlastně jen uznání, konal po desetiletí službu, tj. denně v přesně stanovené tři doby 7, 14 a 21 hod. měřil na přístro­jích, zapisoval deník, spočitával záznamy a tím založil sta­tistický podklad pro klimatografický obraz místa. Byly mnohdy dojemné případy, kdy takový pozorovatel i při ne­dostatku svícení v horách byl nucen vyčkávat v zimě do 21 hod., aby vykonal v mrazivém vzduchu a hlubokém sněhu pozorování a pak teprve ulehl ke spánku. Z tak solidních záznamů dá se pak pro technické účely mnoho zpracovat. Inženýři z řady odvětví, městské úřady atd. potřebují pro své práce stavební, dopravní, hygienické, podklady, které tato včelí práce neúnavného učitele-pensisty nastřádala vlast­ně zadarmo. Často se stává, když takový pozorovatel zemře, že se zpravidla už nikdo nenajde, kdo by stejně svědomitě po­kračoval. Tu je vidět, že kdyby škola vhodně upozornila na cenu pozorovací služby, nenastalo by takové vakuum.

Cesta nápravy.

Jiný pisatel velmi slušným způsobem poukázal ve svém dopise na to, že divný postoj k meteorologii nebo nespraved­livá kritika tkví v malé popularizaci meteorologie. Uhodil hřebík na hlavičku. Tvrdím však, že nestačí, aby meteorolo­gové sami vědu popularizovali, zvlášť když je jich tak málo a jsou úřední agendou přetíženi, nýbrž že má pomoci škola. Taková popularizace i propagace s jiné strany byla by účin­nější. Meteorologům by pak náleželo ji usměrňovat a řídit.

Máme ovšem dosud málo odborné literatury pro tento úkol. Avšak před rokem byly vydány dvě knížky, které jej usnadní. Kniha „Pozorujeme počasí" od profesora Dr Schnei­dera, prvního ředitele Státního meteorologického ústavu v Praze, hodí se pro nižší stupeň a „Základy meteorologie a klimatologie" od profesora Dr Hanzlíka pro vyšší stupeň. Prof. Dr Konček napsal knížku: „Co určuje počasie a jeho změny". Časopis „Meteorologické zprávy" bude také soustav­ně sledovat popularizaci meteorologie a aktivně přispívat v tomto směru. Jsem toho názoru, že meteorologie vzbudí zá­jem žáků jedině tenkrát, bude-li se jí vyučovat prakticky a vyberou-li se ty části, které jsou poutavé a přitom snadné a přesto užitečné.

Tak např. pro nižší stupeň lze podle Schneiderovy knížky pěstovat

1. bez přístrojů pozorováni a zaznamenávání bouřkových mraků, pozorování bouřek, bodování počasí,
2. s přistrojí, resp. odhadem vítr (jakákoliv korouhev), srážky (pomocí vlastnoručně vyrobeného srážkoměru) a teplotu vzduchu ve stínu.

Na vyšším stupni: zachycovat graficky průběh tla­ku vzduchu podle aneroidu a zároveň souběžně počasí v me­zinárodních značkách z knihy Schneiderovy a tvary mraků vesměs ve smyslu norské metody podle knížky Hanzlíkovy. Sledovat přitom úřední předpovědi počasí a doplňovat je vlastní praxí. Srovnávat vlastní záznam s denními povětr­nostními mapami, které bude vydávat Státní meteorologický ústav v dohledné době. Fotografovat mrakové typy a určo­vat je.

To byly zcela namátkou vybrané příklady, které by byly úlohami v praktiku meteorologie.

Nebudil považován tento článek za agitační, aby ústav získal pozorovatele; tento účel neměl. Jde jedině o propagaci meteorologie, zejména o šíření lepší znalosti tohoto oborů v nejširších vrstvách lidu.