JAKÝ JE STAV VYUČOVÁNÍ ZÁKLADŮM METEORO­LOGIE NA ŠKOLÁCH? (1976)

JAKÝ JE STAV VYUČOVÁNÍ ZÁKLADŮM METEORO­LOGIE NA ŠKOLÁCH?

Z rozborů učebnic a osnov na základních a středních školách vyplývá, že se v současné době vyučuje základům meteorologie ve velmi malém rozsahu. Učivo je tu roztříštěno do několika učebních předmětů různých postupných ročníků, což porušuje obsahovou i formální návaznost učební látky.

Elementární poznatky z meteorologie se objevují již ve věc­ném učení v nižších postupných ročnících základní školy a od 3. post. ročníku v osnovách vlastivědy. Na vyšších stupních škol jsou uvedeny v učebnicích fyziky, zeměpisu a v malé míře i biologii. Nesystematičnost ve výuce meteorologie na našich školách je na závadu při logickém osvojování odborně zaměřených poznatků. Přesto, že se výuka základům meteorologie provádí v několika učebních předmětech, při vyučování se vesměs ne­uplatňují žádné mezipředmětové vztahy (které by byly velmi žádoucí zvláště mezi fyzikou a zeměpisem).

Důsledkem takto pojaté výuky meteorologie na základních a středních školách je, že nejen žáci těchto škol, ale i jejich absol­venti v podstatě nerozumí meteorologickým hlášením a zprávám, s nimiž se denně setkávají v denním tisku, čs. rozhlasu a televizi. Posluchačům televize se v podrobnějších zprávách o počasí předkládá rozbor synoptické situace za posledních 24 hodin a předpokládaný vývoj počasí na nejbližší dny. Velká většina posluchačů těchto relací rozumí vysílané zprávě od okamžiku, kdy se hovoří o nočních a denních teplotách, oblačnosti a sráž­kách (a to jen zčásti). Tato skutečnost zcela potvrzuje názor, že vzdělání v oboru meteorologie na našich školách neodpovídá požadavkům současného života. Na jedné straně se vynakládají velké finanční prostředky na výstavbu nových (a na modernizaci technického vybavení existujících) meteorologických ústavů a stanic, zvyšuje se kvalifikace jejich pracovníků — na druhé straně zůstává úroveň vědomostí většiny občanů v tomto směru na nízké úrovni.

Budeme-li chtít zlepšit situaci, bude třeba dosáhnout změn už na základní škole, vždyť asi 70 % absolventů těchto škol přechází do učebního nebo pracovního poměru. U nich nelze předpoklá­dat, že by se setkali s ucelenou výukou základů meteorologie.

Chci zdůraznit, že doposud se na našich školách (se všeobec­ným a odborným zaměřením) nevěnuje výuce meteorologie zda­leka tolik času a pozornosti, jak by si tato disciplína zasluhovala. Protože nelze ani v budoucnu uvažovat o zásadním rozšíření počtu vyučovacích hodin, věnovaných meteorologii, je nutno nalézt nové, efektivnější metody výuky, volit vhodnější výběr a uspořádání učební látky, používat ve větší míře již existujících (a zvláště nových) učebních pomůcek, dávat nové podněty pro sa­mostatnou a zájmovou činnost v tomto oboru. Novým přístupem k danému učivu lze žáky zaujmout a umožnit jim, aby učební lát­ku skutečně pochopili a uchovali si ji v paměti pro další život.

Je na škodu věci, že na školách se stále ještě nedává v zájmové činnosti přednost meteorologickým kroužkům, přestože se zde udrží zájem žáků dlouhou dobu (na rozdíl od některých speciál­ních kroužků, nepřiměřených věku a schopnostem žáků např. základní školy). Pravidelná a cílevědomá činnost v meteorolo­gických kroužcích, spojená s měřením meteorologických prvků, má kladný vliv na povahové vlastnosti žáků. Učí je trpělivosti, přesnosti a soustavnosti v práci. Zkušenosti učitelů tuto skuteč­nost jen potvrzují. Že jen v nepatrné míře nalezneme školy, kde vyvíjí činnost meteorologický kroužek si lze vysvětlit tím, že ani učitelé fyziky nezískali během svého studia vzdělání z oboru meteorologie na takové výši, aby sami mohli uvedenou zájmo­vou činnost úspěšně rozvíjet.

Jen málo škol plánuje exkurze do Hydrometeorologického ústavu nebo na meteorologickou stanici, ač zde se mohou žáci nebo studenti na vlastní oči seznámit se záslužnou práci meteoro­logů, seznámit se s meteorologickými přístroji, které nenajdou v žádném fyzikálním kabinetě na škole, pochopit vcelku význam této činnosti pro národní hospodářství. Spolupráce meteorolo­gických pracovišť mezi jednotlivými státy (zvláště mezi státy socialistickými) dává názorný příklad mezinárodní spolupráce a osvětluje dílčím způsobem, co je to internacionalismus v praxi.

Znalost meteorologie dává nahlédnout do filosofických problé­mů a je účinným nástrojem v boji proti náboženskému tmářství. Všímáme-li si meteorologie z hlediska historického vývoje, po­zorujeme, že již od nejstarších dob existoval těžký zápas člověka s přírodou. Člověk vděčí jen své houževnatosti a pracovitosti za to, že z tohoto boje vychází stále silnější. Dnes se již umí lépe chránit před většinou dříve obávaných nepříznivých vlivů po­časí. Snaží se průběh počasí předpovídat a provádí rozsáhlá opatření, která mohou zmírnit nepříznivé účinky výstřednosti počasí. V dávných dobách, kdy byli lidé vystaveni rozmarům počasí, třásli se před mocí přírodních živlů, a uctívali je proto jako božstvo. Z historie a z mnoha bájí známe nejen řecké bohy z Olympu, ale např. i slovanské bohy: Peruna — boha hromů a blesků, Stryboga — boha větrů a jiné. Bedřich Engels píše:

.... ,,každé náboženství není nic jiného než fantastický obraz v hlavách lidí těch vnějších sil, které vládnou nad nimi v jejich každodenním životě". Nesprávné a pověrčivé představy vznikají z podrobenosti člověka jak vnější přírodě, tak i třídnímu útlaku.

Až doposud bylo ukázáno na význam oboru, jeho vzdělávací a výchovný význam, ale především na tu skutečnost, že vyučo­vání meteorologie na školách je v současnosti na nízké úrovni. Tato situace vyžaduje naléhavého řešení. K tomu bude nutno spojit požadavky moderní meteorologické vědy s požadavky socialistické školy a zaměřit se především na ty oddíly příslušného oboru, které budou žáci nebo studenti ve svém budoucím životě potřebovat.