40 let hydrometeorologické služby (1960)

ČTYŘICET LET ČSL. HYDROMETEOROLOGICKÉ SLUŽBY

Dne 14. ledna 1960 bylo tomu 40 let, co ministr školství a ná­rodní osvěty, opíraje se o rozhodnutí ministerské rady ze dne 9. prosince 1919 čís. 26314, schválil stanovy Československého státního ústavu meteorologického, z něhož se postupem doby vyvinula dnešní čs. hydrometeorologická služba.

Je třeba zdůraznit, že 40 leté jubileum se týká oficiální čs. služby. V žádném případě nelze spojovat tuto okolnost se vznikem me­teorologie a hydrologie v našich zemích. To je historie daleko starší a jsme právem hrdi, že v těchto oborech jsme byli mezi prvními v Evropě.

Praha má nejstarší meteorologickou observatoř ve střední Evropě - Klementinum, kde zásluhou pokrokového matematika a astronoma Jos. Steplinga se začala provádět soustavná meteoro­logická měření již od roku 1752. Tato pravidelná měřeni byla sice později přechodně přerušena, avšak obnovena opět v roce 1775. Od té doby se konají dodnes bez přerušení, tj. 185 let. V letošním jubilejním roce hodlá náš ústav klementinskou observatoř restau­rovat. Obnovení činnosti meteorologické observatoře v Praze-Klementinu v roce 1775 je dílem dalšího pokrokového profesora pražské university Ant. Strnada, Steplingova nástupce, jehož zásluhou bylo zřízeno v Čechách i dalších 5 stanic.

Na Slovensku byla založena první stálá stanice v Kežmarku roku 1789, ale první záznamy meteor, pozorování na Slovensku jsou zachovány již z let 1717—1720 z Prešova. Když v roce 1851 byl ve Vídni založen Ústřední ústav pro meteorologii a zemský magnetismus, kde byla soustředěna meteorologická služba celé bývalé rakousko-uherské monarchie, bylo v Čechách a na Moravě již 17 meteorologických stanic, které tvořily základ rakousko-uherské sítě o celkovém počtu 31 meteorologických stanic.

O rozvoj meteorologie v českých zemích se pak zvláště zaslou­žili universitní profesoři Studnička a Augustin, kteří nejen dále rozvíjeli meteorologická pozorování (v roce 1879 300 stanic, v roce 1885 již 700 stanic), ale zpracováním meteorologických pozoro­vání v celé řadě vědeckých publikací vytvořili z meteorologie a klimatologie vědní obor.

Rovněž naše hydrologie má svou neméně slavnou tradici. V roce 1825 bylo zavedeno pravidelné sledování vodních stavů na Vltavě na vodočtu u Staroměstského jezu v Praze a od roku 1851 byla zřízena řada dalších vodočetných stanic v Čechách. Na Slovensku jsou nejstarší vodočetné stanice v Bratislavě (od r. 1823) a v Ko­márně (od r. 1830). Od roku 1888 začíná již také měření průtoků.

Také hydrologická služba u nás byla organizována dávno před tím, než vznikla ve Vídni Ústřední hydrografická kancelář. Již v roce 1875 byla zřízena v Praze Hydrografická kancelář pro království české, která měla agendu srážkoměrnou a vodočetnou.

Později roku 1889 převzalo tuto agendu hydrografické oddělení technické kanceláře zemědělské rady a nakonec zmíněná již Ústřední hydrografická kancelář ve Vídni, zřízená v roce 1893; tato kancelář ve Vídni organizovala v jednotlivých zemích zemská hydrografická oddělení v Praze, Brně a Opavě.

Slovenské srážkoměrné stanice podléhaly Meteorologickému ústavu v Budapešti a vodočetné stanice hydrografické sekci Ústředního vodního ředitelství při ministerstvu orby v Budapešti. Sekce byla založena roku 1888. Takový stav byl až do skončení 1. světové války.

Považoval jsem za nutné zmínit se o tomto vývoji proto, abych zdůraznil, že naše meteorologie a hydrologie mají nejstarší tradici ve střední Evropě.

V souvislosti s rozpadnutím rakousko-uherské monarchie na podzim roku 1918 a vznikem samostatného československého státu je třeba, abychom si uvědomili další historickou skutečnost. Zřízení samostatného Československa a tím i zřízení českosloven­ské hydrometeorologické služby podstatně ovlivnila VŘSR, po­něvadž bez VŘSR by se naše služba vyvíjela jinak a rozhodně by nebyla československá.

V novém československém státě zůstala meteorologická služba přechodně bez řízení. Došlo k vážným poruchám také proto, že většina stanic přestala pracovat. Stanice totiž do té doby zasílaly veškerý materiál do Vídně, z Vídně byly též instruovány a zásobo­vány materiálně i odměňovány finančně. Některé ze stanic se snažily navázat kontakt s Vídní, jiné s vojenskými orgány republi­ky, jiné byly tak desorientovány, že zastavily činnost.

Poměrně nejpříznivější situace byla ještě v oboru hydrologie, kde hydrografická oddělení byla organizována u zemských úřadů, takže hydrografická služba pracovala bez přerušení.

Bylo proto nanejvýš nutné vytvořit v nové ČSR příslušné meteorologické a hydrologické instituce, které by nahradily bý­valá ústředí ve Vídni a v Budapešti.

Je zajímavé, že již v prvních fázích úvah o řešení tohoto problé­mu v roce 1919 byla sledována myšlenka vytvořit v ČSR jediný komplexní orgán hydrometeorologické služby. Bylo navrhováno vytvořit celostátní instituci s těmito čtyřmi odvětvími:

• meteorologií,
• bioklimatologií se zemědělskými aspekty,
• hydrologií a
• vojenskou meteorologií.

Avšak neurovnané poměry politické a kompetenční spory zma­řily toto úsilí.

Ministerská rada dne 9. prosince 1919 rozhodla o zřízení

1. Státního meteorologického ústavu s voj. oddělením při mi­nisterstvu školství a národní osvěty,
2. Státních výzkumných ústavů zemědělských při ministerstvu zemědělství,
3. Státního ústavu hydrologického při ministerstvu veřejných prací, kterému byla podřízena Hydrografická oddělení při zem­ských úřadech v Praze, Brně, Bratislavě a Užhorodě.

Nevhodnost této organizace dokazuje další opatření, že totiž činnost těchto ústavů měl koordinovat 8členný poradní komitét a ústavy - v případě společných zájmů - měly vystupovat pod společným názvem „Čs. státní ústavy pro meteorologii a hydro­logii".

Teprve v roce 1939 došlo k převedení zemědělsko-meteorologických, bioklimatických, fenologických a srážkoměrných složek a v roce 1954 hydrografických oddělení do meteorologického ústavu, který od 1. 1. 1954 nese název „Hydrometeorologický ústav".

Státní ústav meteorologický, podobně jako Státní ústav hydrologický a Výzkumné ústavy zemědělské, dostal při svém vzniku za úkol shromažďovat a vědecky zpracovávat příslušný materiál a v oboru své činnosti všemožně pěstovat a podporovat bádání a výzkum.

Zde nutno zdůraznit dvojí poslání ústavů:

a) zajišťovat provoz, tj. poskytovat služby národnímu hospodářství,

b) pěstovat vědecké bádání a výzkum.

Již přičleněním Státního ústavu meteorologického k minister­stvu školství a národní osvěty bylo zdůrazněno, že je akcentována zejména složka druhá.

Ústav již při svém vzniku měl poměrně malý počet tzv. hlav­ních stanic (plánováno 12, v prvním roce uskutečněno 8 a to ještě společně s vojenskou správou) a poměrně malý počet ostat­ních meteorologických stanic (56); srážkoměrné stanice byly spravovány hydrografickými odděleními zemských úřadů, respek­tive Státním ústavem hydrologickým.

Ústav měl také nepatrný stav zaměstnanců: 4 vysokoškoláky, 3 síly administrativní a 2 zřízence, tj. celkem 9 zaměstnanců. Již z toho je patrno, že nemohl plnit úkoly dané stanovami. Ústav měl synoptiku, klimatologii, laboratoř a dílnu.

Když v roce 1921 začala v ČSR letecká doprava, bylo nutné budovat letecké povětrnostní stanice a leteckou povětrnostní službu. Letecké stanice začal ústav zřizovat postupně od roku 1922, ale letecká povětrnostní služba byla zřízena teprve v roce 1932, a to jako zvláštní složka v leteckém odboru ministerstva veřejných prací, která byla podřízena odbornému dozoru Stát­ního ústavu meteorologického. Podobně byla v roce 1937 zřízena vlastní letecká povětrnostní služba v oboru vojenské správy.

Ústav však neměl dostatečně progresivní vývoj, nové úkoly nemohl plnit vůbec a musely je přejímat nové složky jiných re­sortů, čímž roztříštěnost meteorologické služby dále vzrůstala. Kromě toho ústav nestačil ani plnit některé úkoly, které si vy­týčil při svém vzniku, jako např. klimatografii republiky.

Okupace republiky v roce 1939, kromě zmíněného již sloučení, znamenala hlubokou stagnaci; činnost synoptické a letecké služby byla zastavena vůbec.

Současně tzv. slovenský stát zřídil svůj vlastní ústav.

Oba ústavy v Praze i Bratislavě utrpěly nedozírné škody ztrá­tou řady pracovníků, zavřením vysokých škol, odvezením někte­rého pozorovacího materiálu a povinnými pracemi pro oku­pační orgány.

Teprve osvobozením ČSR Rudou armádou v roce 1945 nastal obrat k lepšímu. Byla obnovena činnost sítě synoptických a le­teckých stanic, zahájen provoz na observatořích na Lomnickém štítě a v Hurbanově, zřízeny observatoře v Doksanech a v Hradci Králové. Současně bylo započato s aerologií v Praze, rozvíjela se účast ústavu v mezinárodních jednáních a Praha se stala supercentrem pro výměnu povětrnostních zpráv.

Na další vývoj naší služby začala mít rozhodující vliv hydro­meteorologická služba SSSR, která nám poskytla nejen bohatou literaturu a zkušenosti, ale i přímou pomoc jak ve formě meto­dické, tak i v technické dokumentaci a dodávkami různých pří­strojů.

Kvantitativní i kvalitativní zvrat v čs. hydrometeorologické službě nastal však až po únorovém vítězství pracujícího lidu v roce 1948, kdy se změnila politická i hospodářská struktura našeho státu a kdy velmi náročné požadavky naší mladé socialis­tické republiky s plánovaným hospodářstvím si vynutily i rozvoj čs. hydrometeorologické služby a jednoznačně určily její zamě­ření.

Po krátké podřízenosti ministerstvu národní obrany přechází ústav jako orgán s celostátní působností k bývalé Ústřední správě vodního hospodářství, slučuje se s hydrografií a mění název na „Hydrometeorologický ústav"; po zrušení ÚSVH řídí jeho čin­nost ministerstvo energetiky a vodního hospodářství.

Od roku 1948 bylo v různých částech republiky zřízeno 15 stálých povětrnostních stanic, další stanice je nyní ve výstavbě na východním Slovensku. Byly také podstatně personálně posí­leny a technicky vybaveny služebny ústavu na všech civilních státních letištích. Současně se zřídily dvě nové stanice aerologické, celostátní radiační středisko, a všechny stanice byly plánovitě vybaveny novou přístrojovou technikou; aerologické stanice dostaly moderní elektronické přístroje - sovětské Malachity a vznikla celostátní aerologická služba. Ústav se pevně zorgani­zoval a decentralizoval pravomoc zřízením pobočky v Bratislavě s odborem klimatologickým a hydrologickým pro oblast Slo­venska.

ČSR" a pomohlo tak splnit základní hlavní úkol, který čs. hydro­meteorologická služba dostala při svém založení před 40 lety.

Rozvoj letecké dopravy v socialistickém Československu si vy­nutil veliké progresivní změny v oboru synoptické služby; rovněž letecká služba byla nově organizována a její vývoj dále úspěšně pokračuje.

V oboru hydrologie vynaložil ústav, za poslední 4 léta veliké úsilí o sjednocení pracovních metodik, organizační stmelení pra­covních kolektivů, jejich doplnění technickými a inženýrskými kádry a o zlepšení jejich technického vybavení. Důsledky se již projevily ve vyšší aktivitě hydrologických služeb ústavu, kde kro­mě rozšíření běžných informací a posudkové činnosti byly po­drobně zpracovány bilance extrémních vodností ve všech význač­ných povodích, vypracovány studie o stoletých průtokových řa­dách pro Labe a Vltavu a dále studie hydrologických poměrů menších povodí jako Dyje, Svratky, Jihlavy apod. Současně bylo přistoupeno na celém území státu k systematickému sledování podzemních vod a pramenů.

Poměrně rozsáhlé požadavky našeho národního hospodářství na službu ústavu a zřízení základního výzkumu při akademiích a vysokých školách změnily i zaměření ústavu, který se stal ústavem služeb, a vědecká bádání a výzkum z větší části převzala tato nově zřízená výzkumná pracoviště.

1. Budova matematicko-fyzikální fakulty v Praze na Karlově, v níž byl kdysi bývalý Státní ústav meteorologický
2. Budova Hydrometeorologického ústavu v Praze na Smíchově, kde je ředitelství technický a odbor klimatologie Čech a Moravy a některé specializované služby
3.  Budova pobočky Hydrometeorologického ústavu v Bratislavě na Kolibě, kde je ředitelství a odbory klimatologie a hydrologie Slo­venska
4. Budova Hydrometeorologického ústavu v Komořanech u Prahy, v níž je synoptická, služba
5. Správní budova na letišti Praha-Ruzyně, v níž je povětrnostní letecká služba HMÚ
6. Budova v Praze na Smíchově, v níž je odbor hydrologie Čech HMÚ
7. Budova v Brně, v níž je umístěn odbor hydrologie Moravy HMÚ

Josef Zítek, ředitel Hydrometeorologického ústavu, MZ 1960/2, ročník 13, str, 27-29