Diskuse o počasí

Znalosti uživatele jsou na různé úrovni. Pro uživatele jsou jistě užitečné větší znalosti z meteorologie, protože mu pomáhají při využívání informací. Např. je užitečné, když uživatel ví, na čem závisí výskyt mrazů v jeho zájmové oblasti, jak jsou srážky modifikovány terénem, jaký má vzhled oblačnost, která produkuje srážky atd. Znalosti uži­vatel může získat z literatury, vlastní zkušenosti a také z osvěty.

Odborná úroveň meteorologických informací se proje­vuje v jejich kvalitě, je potřeba, aby byla vždy dostatečně vysoká. Neznamená to však, že by se měly např. používat odborné termíny nesrozumitelné uživatelům. Odborná úro­veň by neměla být znehodnocována při sdělování informací, jak se nezřídka stává, když jsou tyto informace předávány neodborníky ve sdělovacích prostředcích.

Srozumitelnost předávání meteorologických informací. Uživatel by měl vždy jednoznačně chápat význam informací. Je třeba používat srozumitelných termínů, jasně formulovat předpokládaný výskyt různých projevů počasí v čase i v místě, užitečné je i vyjádřit pravděpodobnost výskytu jevů, případně pravděpodobnost vývoje počasí tím či oním směrem. Je nevhodné používat subjektivně zabarvených vy­jádření typu „špatné počasí", „zlepšování počasí" atp. Ne­chrne na uživateli, aby sám posoudil, jaké počasí mu vy­hovuje.

Technické možnosti mohou napomáhat toku informací k uživatelům. Není nutno např. zdůrazňovat užitečnost vy­užívání grafiky v televizi, v novinách, na obrazovkách po­čítačů atd. Grafikou lze učinit informace názornější a je také často žádána. Není ale žádoucí, aby byla používána samoúčelně, jen na vnější efekt. Pěkné příklady účelného využívání grafiky jsme měli příležitost shlédnout při tele­vizním vysílání japonského přírodovědného seriálu „Živá planeta".

Lidský faktor ve sdělovacích prostředcích - někdy dobře spolupracuje, někdy naopak komplikuje proces sdělování informací a tyto informace znehodnocuje. K dobré spoluprá­ci nepřispívá nestabilizovaná situace ve sdělovacích prostředcích. Jako všude, i tam jsou lidé, kteří jsou kvalitní, jde jim o věc a jsou si vědomi svého poslání, ale i lidé ne­kvalitní: některým je lhostejné, jestli podávají seriózní informace, některým jde o to, lacině se předvádět. Pro ilustraci uvedu dva příklady. Když začátkem února 1993 vrcholila minulá zima mrazy kolem -20 °C a všude ležel sníh, mohli jsme se z Českého rozhlasu dovědět, že na naše území proudí od jihozápadu teplý vzduch a předpověď uvá­děla teploty vzduchu o několik desítek stupňů vyšší, než byla skutečnost, profesionální hlas při čtení této informace ani trochu nezaváhal. Jednalo se o předpověď starou několik měsíců. Zdá se však, že se situace s novým vedením v roz­hlase lepší. Jako druhý příklad může sloužit, jak se velká část sdělovacích prostředků chytla nepodložené a zcela nesmyslné fámy o tom, že léto 1993 bude horké s teplotami vzduchu 40 až 50 °C. Inu senzace za každou cenu!

Osobnost prezentátora. K tomuto faktoru jsme se již přiblížili předchozím odstavcem. Na prezentátorovi záleží, jak meteorologické informace ztvární, nejmarkantnější je to v televizi. Přístupy jsou různé, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Prezentace vyznívá od jednoho jako seriózní informace, jiný se snaží udělat z relace „show". Domnívám se, že informace o počasí je třeba brát jako jiné informace, jsem přesvědčen, že informace mají být seriózní, přesné, nikoliv zavádějící. Nejsem proti tomu informace příleži­tostně humorně oživit, ale nemyslím, že věci prospívá pro­gramově se orientovat na „show".Prezentátor by měl vždy podat základní informace, tedy hlavně předpověď počasí tak, aby byla jednoznačně srozumitelná každému, zajíma­vosti a oživení by měly vycházet ze samotného tématu, tj. počasí. Jsem i proto, aby určitá část relací byla věnována populární osvětě, je užitečné využívat dostupných možností grafiky. O způsobu prezentace se diskutovalo i na Mezi­národním meteorologickém festivalu v Paříži. Byly tam různé názory, většina se klonila k serióznějšímu způsobu prezentace. Např. belgický delegát se vyjádřil, že divák si buď zapamatuje, jak bude, nebo si zapamatuje „show" - to závisí na způsobu prezentace. Delegáti z BBC zdůrazňovali, že prezentátor by měl být vyškolený, aby byl na úrovni jak odborně, tak i co se týče způsobu podání: nejlepšími prezentátory jsou meteorologové, kteří současně umějí informace podat.

Článek byl přednesen ve formě referátu na semináři Me­teorologické informace pro veřejnost, pořádaném Českou meteorologickou společností.

Jan Pavlík, MZ 1993/6, ročník 46, str. 190-191

Není účelem krátké repliky podrobně vyvracet názory rozhořčeného pisatele, prokazujícího zájem o meteorologic­kou problematiku a o přírodu, která nás obklopuje. Některé z jeho výtek lze přijmout, protože jsou oprávněné, jiné za­mítnout jako nemístné nebo pramenící z nepochopení. To však muže mít více příčin, např. podcenění osvěty ze strany meteorologů. Nehodláme např. rozebírat příčiny případných neúspěšných předpovědí počasí, které uvádí autor dopisu, i když odchylky v předpovědi nejvyšší denní teploty vzduchu od normálu v letním období až o 20 °C jsou zcela neprav­děpodobné, ani komentovat postoje prognostiků na obra­zovkách po neúspěších, o nichž vědí více než veřejnost.

Úspěšnost vydaných předpovědí počasí nemůže totiž nikdo posoudit lépe než sami meteorologové, neboť ji hodnotí objektivně pomocí počítačů nebo ručním způsobem. Soustav­né hodnocení předpovědí má pro ně velký význam, neboť ukazuje na jejich nedostatky při využívání výchozích ma­teriálů a ve formulaci předpovědí. Metodika hodnocení předpovědí počasí, kterou s určitými obměnami užívá česká i slovenská povětrnostní služba, vychází z návrhu J. Bradky [1] a byla již vícekrát popsána [2, 5, 6]. Lze namítnout, že verifikační kritéria byla zvolena tak, aby předpovědi vy­cházely co nejlépe. Tomu odporuje zjištění D. Kriškové [6], že během dvacetiletého období 1962-1981 jen 11 krátko­dobých předpovědí počasí vydaných předpovědní službou na Slovensku dosáhlo 100% úspěšnosti, což je 0,2% z celko­vého počtu vydaných předpovědí.

Ke zpřesnění všeobecných předpovědí, sestavovaných pro celé území České republiky, na regionální úrovni na Moravě a ve Slezsku slouží prognózní pracoviště v Brně-Žabovřeskách a na letišti v Mošnově. Kromě oblastního tisku rozšiřují jejich předpovědi rozhlasové stanice (včetně soukromých), jež získaly licence pro místní nebo regionální vysílání. Obecně platí, že uživatel předpovědí počasí si o je­jich kvalitě může učinit tím lepší obraz, čím menší je území, pro které jsou sestavovány, zejména pokud v něm sám také pobývá. Regionální předpovědi dávají k takovému hodno­cení práce prognostiků lepší předpoklady než předpovědi vydávané z pražského centra v Komořanech pro celé území ČR.

Výrazy používané při formulaci předpovědí počasí nejsou voleny ani alibisticky ani náhodně, ale mají přesný význam. Např. používá-li ČHMÚ při předpovědi mlh a bouřek slovo „místy", znamená to, že předpokládá jejich výskyt na 30 až 69 % meteorologických stanic, tedy zhruba na stejně velké ploše státu. V SHMÚ slovo „miestami" užívají, očekávají-li výskyt předpovídaného jevu na 35-65 % území. U srážek výrazy „občas déšť", resp. „časom dážd'" nazna­čují, že nepůjde o přeháňky z kupovité oblačnosti, nýbrž o déšť nesouvislého trvání apod.

Přiznám se, že až doposud mi nepřipadlo jako „přitroub­lé" vyjádření „ teplota vzduchu ve výšce 1000 m na horách" (na Slovensku ve výšce 1500 m), protože vím, že jde o teplotu ve výšce 2 m nad terénem v uvedené nadmořské výšce, a že předpověď by se mohla také vztahovat k téže výšce ve volné atmosféře, přesněji řečeno v mezní vrstvě atmosféry. Jiná představa - teplota vzduchu ve výšce 1000 m v nížinách -je samozřejmě nesmyslná.

Naopak mne překvapuje, jak se v předpovědí počasí dlou­ho udržuje vyjádření „noční (ranní) teploty", popř. „denní (odpolední) teploty vzduchu", namísto fyzikálně správného výrazu „noční, popř. denní teplota vzduchu", když o cha­rakteristikách jiných meteorologických prvků než je teplota vzduchu hovoříme v jednotném čísle, nepoužíváme tedy vý­razy tlaky vzduchu, rychlosti větru atd.

Konkurenční prostředí, které se vytvořilo a vytváří v roz­hlase i v televizi, by mělo zabránit diktátu, který vůči pra­covníkům hydrometeorologických ústavů donedávna uplatňovala hlavně televize, jež zasahovala i do odborné náplně relací. Současně by si mohli také zástupci masmédií volněji vybírat vystupující meteorology, protože i když šířená předpověď počasí je dílem kolektivním, její uvádění, stejně jako prezentace dalších informací (ozonová situace, zne­čištění ovzduší, sněhové zpravodajství, počasí v rekreačních oblastech, agrometeorologické informace aj.), nesou zře­telné stopy autora relace. Jazyk pražských meteorologů není o nic horší než jiných lidí známých z obrazovek včetně pro­fesionálů; na Slovensku se jazykové kultuře ve sdělovacích prostředcích věnuje mnohem větší pozornost než v českých zemích a konkrétně v Praze.

Pokud z relace Předpověď počasí se dá soudit, že me­teorolog nedocenil některou skutečnost, o níž by veřejnost měla být informována, neznamená to, že určitý jev odborně nesleduje instituce, která je danou činností pověřena. To se týká i připomínky dr. Gáby o vyschlém prameni Moravy v červnu 1993, z níž nemůže vyplývat nedostatečná znalost hydrologické, resp. vodohospodářské bilance v příslušném povodí. Pobočky ČHMÚ se sídlem v Brně a Ostravě mo­nitorují hydrosféru pomocí 231 stanic na povrchových to­cích, 924 vrtil podzemních vod a 207 pramenů, mezi nimiž však chybí pramen Moravy, který je v zimě nepřístupný a vzdálený od lidských sídel asi 8 km. Nejbližší sledovaný pramen Dolní Morava - jeskyně (puklinový, pozorovaný od roku 1959, nadm. výška 775 m) vykázal v uplynulém roce jiný chod vydatnosti.

Na prognostikovi v televizi také záleží, jak odpovědně a z jakého hlediska posuzuje pozorované nebo očekávané hydrometeorologické jevy, jako je sucho a vlhko, horko a chladno, pěkné či špatné počasí, do jaké míry používá tato vžitá označení, nemající charakter odborného termínu [8]. Je na veřejnosti, jak šířené informace přijímá a který televizní okruh si pro sledování pořadu zvolí. Také relace vysílané na ČT 3 a připravované soukromou agenturou METEOPRESS ve spolupráci ČHMÚ mají své příznivce i kri­tiky.

Literatura

[1] Bradka, J.: Metoda hodnocení předpovědí počasí. Meteo­rol. Zpr., 13, 1960, 5. 3-4, s. 60-64.

[2] Červená, E.: Verifikace předpovědi počasí. Praha, ČHMÚ 1988. Práce a studie, sešit 13, 47 s.

[3] Horký, Z.: Na téma pěkné a špatné počasí. Meteorol. Zpr., 46, 1993, č. 2, s. 42-44.

[4] Ilko, J.: Informácie a predpovede počasia v domácich a za-hraničných masovokomunikačných prostriedkoch. Mete­orol. Zpr., 41, 1988, č. 4, s. 97-99.

[5] Ilko, J.: Vyhodnocovanie předpovědí počasia na samočinnom počítači EC 1010. Zborník prác Hydrometeorologické­ho ústavu v Bratislavě, zv. 20, Bratislava HMÚ 1982, s. 11-34.

[6] Krišková, D.: Dvadsaťrokov hodnotenia úspěšnosti krátko­dobých předpovědí počasia vydávaných SHMÚ. Meteorol. Zpr., 36, 1983, č. 4, s. 106-110.

[7] Krška, K. - Lípová, M.: Ohlasy veřejnosti na meteorolo­gické informace v hromadných sdělovacích prostředcích. Meteorol. Zpr., 41, 1988, č. 4, s. 100-103.

[8] Meteorologický slovník výkladový a terminologický. Praha, Academia, Ministerstvo životního prostředí ČR 1993. 594 s.

Karel Krška, MZ 1993/6, ročník 46, str. 184-185

KÁDROVÁNÍ POČASÍ, ŠPATNÝCH PŘEDPOVĚ­DÍCH A VYSCHLÉM PRAMENI

Příspěvek Z. Horkého „Na téma pěkné a špatné počasí", uveřejněný v tomto ročníku Meteorologických zpráv [3], pro­kázal oprávněnost článku, které nemají úzké odborné za­měření a tudíž oslovují široký okruh čtenářů. Textová koláž, sestavená z kontroverzních názorů veřejnosti a meteorologů na obsah a prezentaci hydrometeorologických informací ve sdělovacích prostředcích, vyvolala diskusi, jejíž výsledek může přispět ke zlepšení práce meteorologů a k uspokojení diváků, posluchačů a čtenářů. Podnětem k sepsání uvede­ného článku se staly reakce veřejnosti na povrchní a jednostranné hodnocení počasí během velmi suchého léta a podzimu 1992, v němž na území obou našich republik deficitu vláhy směrem na východ přibývalo, takže v malých okrscích jižního Slovenska roční úhrn srážek byl ještě nižší než v kritickém roce 1947.

Jak již bylo nejednou konstatováno, veřejnost se o počasí živě zajímá a meteorologická osvěta je stále nedostatečná [7]. Přitom zvláště hledisko uživatele předpovědí počasí, jeho požadavky a potřeby, by měly být v maximální míře respektovány. Síření hydrometeorologických informací a osvěty není jen naším problémem. Vždyť Světová meteo­rologická organizace v nedávné době (1988) pro Světový den meteorologie zvolila heslo „Meteorologie a hromadné sdělovací prostředky". Jím ukládala meteorologickým služ­bám pečlivě promýšlet veškeré informace a předpovědi, jež se dostávají k uživatelům prostřednictvím sdělovacích prostředků, co do obsahu i formy, aby jejich výpovědní hodnota a srozumitelnost byly co nejvyšší [4].

Z mnohých ohlasů na příspěvek Z. Horkého právě v této souvislosti uveřejňujeme kritický dopis čtenáře, jehož výtky vůči prezentaci meteorologických informací v České televizi značně přesahují původní předmět polemiky.

OTEVŘENÝ DOPIS TELEVIZNÍM METEOROLO­GŮM A JEJICH APOLOGETŮM

Chtěl jsem psát do redakce Meteorologických zpráv již dříve a o jiném, ale teď musím reagovat na článek „Na téma pěkné a špatné počasí". Pokud opravdu nechápete, že vaše tendenční řeči v televizi rozčilují a pobuřují lidi na Moravě, která trpí už několik let letními vedry a suchem, chtěl bych vám to připomenout. Ti lidé, které v článku ci­tujete, mají stokrát pravdu a říkají ji na rozdíl od vás slušně. Netřeba ironizovat s občany a občankami! Takový pocit jako oni jsme měli loni na Moravě všichni, pokud to mohu posoudit. A není nám ho co závidět. Když jsme již kolikátý měsíc trpěli slunečním žárem, vedrem a suchem, zákonitě nám musela připadat jako výsměch a provokace (i když to tak asi nebylo myšleno) slova o tom, že deště už chválabohu přestaly a opět nastoupilo krásné letní počasí.

Předně nelze předpovídat počasí pro Československo (respektive letos už jen pro „Česko") z hlediska Prahy. Jestli­že vás v Praze „trápí" déšť, nás trápí sucho a je třeba hodno­tit a komentovat obojí. (Nebo by bylo řešením, když už i říct Morava je vám zatěžko, dát nám moravskou televizi, kde bychom si předpovídali počasí pro sebe.) Dále už by bylo opravdu na čase, i když Meteorologický slovník, který jste si nota bene sami udělali, to tak uvádí, přestat používat z pozice odborníků výrazy „pěkné" a „špatné" počasí. Nic to neříká, než hodnocení libosti a nelibosti, které může být zcela různé podle momentální situace, hodnotitele a účelu hodnocení. Jestli se nadále domníváte, že pěkné je být spá­lený, dostat úpal a úžeh, popřípadě rakovinu, potit se a žíz­nit, a špatné projít se deštěm osvěženým a zelenajícím se lesem při 15 °C, pak já jsem zcela opačného názoru.

Ale to jsme pořád u toho nejméně podstatného hlediska - u rekreace. Snad by vám mohlo být známo (většinou jste RNDr.), že voda je jednou ze základních podmínek života a že pouště a polopouště představují pro život extrémní a „nepoužitelná" stanoviště. Pomineme-li hospodářský a vodohospodářský aspekt, pak nám sucho nemůže být lhostejné už pouhým citem k přírodě. Netřeba ironizovat se zahrádkářstvím! Každý normálně cítící člověk má cit k přírodě, který Albert Schweitzer vyjadřuje větou: „Jsem život, který chce žít, uprostřed života, který chce žít". Oprav­du nechápete tu morální lekci, kterou vám dala „stře­doškolská profesorka v důchodu"?

A co to ostatní? Víte, že u nás schnou smrky, že plody se stromů opadávají zelené, že tráva je řídká, voda ve studni klesla o několik metrů? Že letos už 2. června byl vyschlý pramen Moravy? Možná nevíte, možná vás to nezajímá. Vždyť je to na Moravě, pardon, na východě území.

A co člověk? Zvýšený počet úmrtí při tropických vědrech, to patří také k tomu pěknému počasí? A co zkusit se někdy zeptat traktoristů nebo strojvůdců, jak jim je v tropickém vedru, když 14 dní nepršelo, na mašině?

Vězte, že v posledních letech (letos to zatím vrcholí!) nás na Moravě vrcholně rozčiluje už samo neustálé vyhlížení mráčků, jestli z nich konečně nějaká ta kapka spadne, a stačí nám úplně to, že „kula pere" a neprší a neprší, zatímco na družicových snímcích jde v západní Evropě jedna fronta se srážkami za druhou a že ty srážky doznívají ještě v Če­chách. Už tak nám to zkracuje život já nevím o kolik roků, a tak se nedivte, že ty vaše řeči o pěkném a špatném počasí nechceme slyšet. Já osobně se už od loňského srpna nedívám na předpověď v 18 hodin a spokojím se zprávou ve 20 hodin (kvůli mapě), poslechem vídeňského rozhlasu a vlastním pozorováním. Proboha, nechte už, ať si hodnocení udělá každý sám a omezte se na výrazy „slunečno", „polojasno" apod. Neškodilo by si někdy poslechnout, jak s hodnotícími výrazy šetří na stanici Österreich 1... Ještě jednou naléhavě žádám a prosím: přestaňme už kádrovat počasí! Jinak by­chom mohli dojít k závěru, že život na Zemi existuje jen proto, že občas je i špatné počasí, že je tedy anomálií.

Ale to není ještě všechno. Chystám se už několik roků napsat vám něco o televizní předpovědi počasí. Toto vysílání je na velmi nízké úrovni a s odchodem Slováků tato úroveň ještě poklesla. (Bídnou věcnou úroveň už jen podmalovává odporná pražská výslovnost a dikce.) Na některých cizích „satelitech" je to ještě horší, ale to nás nemusí těšit. Po­chybená je už sama metodika předpovědí. Nevěcné řeči, různé křečovitě vymýšlené zajímavosti a pranostiky jen za­mlžují vlastní účel - předpověď. Taje zpravidla velmi špatná, zvláště pro Moravu. Stává se, že se v předpovědi na zítřek „spletete" o 8 - 10 °C (konkrétně 3. a 4. 6. 1993), v oblačnosti třeba i absolutně. Alibistické výrazy, že „občas" a „místy" bude pršet, nic neříkají. Rakousko je malé a rozlišují tam, jak bude ve Voralbersku, jak v Salcbursku, Štýrsku atd., a to v mnohem kratším čase. Přitrouble působí formulace „teplota v 1000 metrech na horách"...