You are here

50 LET VÝUKY METEOROLOGIE NA VOJENSKÉ AKADEMII V BRNĚ

50 LET VÝUKY METEOROLOGIE NA VOJENSKÉ AKADEMII V BRNĚ

1. VZNIK VOJENSKÉ AKADEMIE

Vojenská akademie v Brně byla ustanovena rozkazem prezidenta republiky ke dni 15. 7. 1951 na bázi tehdejší Vysoké školy technické Dr. Edvarda Beneše, která vznikem akademie přestala prakticky existovat.

Její původní název byl Vojenská technická akademie (VTA), od roku 1954 Vojenská technická akademie Antonína Zápotockého (VTA AZ). V roce 1958 dochází ke spojení Vojenské technické akademie Antonína Zápotockého s Vojenskou akademií Klementa Gottwalda. Počet fakult se snížil a jednotlivé fakulty se reorganizovaly. Škola dostala název Vojenská akademie Antonína Zápotockého (VA AZ). Od roku 1990 nese škola název Vojenská akademie v Brně (VA) [3].

2. HISTORICKÝ VÝVOJ SPECIALIZACE NA VA V BRNĚ

Specializace „Vojenská povětrnostní služba“ byla ustanovena na tehdejší Šturmanské katedře Fakulty letectva v roce 1954. Do té doby jediný učitel meteorologie na VTA AZ Václav Čejka musel vytvořit personální a materiální předpoklady, aby školení nových specialistů mohlo být realizováno. Za pomoci civilních odborníků byly zpracovány učební plány a programy výuky. V čele nově zřízené skupiny stanul Jaroslav Červený, zabezpečující výuku synoptické meteorologie. V roce 1955 přichází na katedru Zdeněk Táborský pro výuku dynamické meteorologie a v roce 1956 Zdeněk Procházka pro výuku letecké meteorologie; Václav Čejka zabezpečuje výuku meteorologických měření a pozorování. V prostorách „Staré techniky“ byla zřízena školní meteorologická stanice a meteorologická laboratoř s náčelníkem stanice, dvěma pozorovatelkami, dvěma kresličkami synoptických map a radistou. Katedra dostala název Katedra šturmanské služby a letecké meteorologie.

Při zmiňované reorganizaci vojenského školství v roce 1958 přechází skupina vojenské povětrnostní služby do podřízenosti Katedry aerodynamiky a termodynamiky. V tomto roce i přes snížení personálního obsazení skupiny (odchod Jaroslava Červeného) bylo vyřazeno prvních sedm absolventů vojenské povětrnostní služby, kteří zahájili studium meteorologie v roce 1953 ještě na Univerzitě Karlově. Skupina byla později posílena o jednoho z absolventů tohoto běhu, Jaroslava Krejčího. Krátce nato dochází k přepracování platného studijního plánu, protože plně nevyhovoval provozním potřebám armády. Bylo potřebné přizpůsobit zaměření specializace potřebám armády a zařadit do studijního plánu více technických předmětů, rozšířit praktická zaměstnání v laboratořích a zařadit více cvičení v terénu. Při úpravě studijního plánu bylo také změněno označování absolventů z promovaného fyzika na titul inženýr - meteorolog.

V roce 1973 přechází skupina vojenské povětrnostní služby z Katedry aerodynamiky, termodynamiky a meteorologie na Katedru operačního umění, taktiky letectva a letovodské služby. Skupinu v tomto období tvořili Václav Čejka, Zdeněk Táborský, Jaroslav Krejčí a Jiří Florián. Po stránce technické skupinu zabezpečovali tři občanští pracovníci. Václav Čejka odchází do důchodu v roce 1975. Jako důchodce působí ale ještě jeden rok na katedře a dokončuje svůj několikaletý vědecký úkol „Automatizovaná stanice povětrnostní služby“.

V létech 1982 a 1983 bylo nákladem kolem 2 milionů korun vybudováno cvičné velitelské stanoviště v nevyužitých půdních prostorách „Staré techniky“. Jeho součástí bylo kromě letecké meteorologické stanice i pracoviště „Povětrnostního střediska“. Soudobost a úroveň tohoto výcvikového zařízení charakterizuje skutečnost, že z hlediska vybavenosti patřilo mezi unikátní zařízení v tehdejším letectvu ČSLA. Celé zařízení bylo zrušeno v roce 1990 v souvislosti s plánovaným navrácením budovy „Staré techniky“ civilnímu vysokému školství.

Dalším novým učitelem specializace se stal v roce 1981 Emil Klír, který převzal předměty Dělostřelecká meteorologie a Meteorologické zabezpečení letectva.

Skupina specializace se v rámci katedry podílela i na přípravě zahraničních studentů na tehdejší Vojenské akademii. Řada učitelů katedry byla zapojena do výuky přímo na tzv. Zahraniční fakultě, kde probíhala příprava posluchačů leteckých technických specializací ze Sýrie, Iráku, Etiopie, Laosu, Afghánistánu, Alžíru, Mosambiku, Libye a dalších zemí. Zahraniční posluchači byli připravováni také přímo katedrou, která řídila jejich studium jako profilující katedra s přímou odpovědností. V létech 1963 a 1964 tak probíhalo studium polských důstojníků, příslušníků povětrnostní služby letectva, dělostřelectva a námořnictva ve dvou zdokonalovacích kurzech. V letech 1979 až 1984 studovalo meteorologii 15 libyjských posluchačů, v letech 1984 až 1989 probíhalo studium 10 posluchačů z Vietnamu.

Výuka u zahraničních studentů byla značně specifická (tempo výuky, názornost a metodika výuky, dodržování zásad utajování, praxe u leteckých útvarů a jiné). Přitom bylo nutné respektovat i některé - z našeho hlediska neobvyklé - požadavky „zákazníka“, specifikované přímo v kontraktu o studiu. Vyžadovalo to zpracování nových učebních fondů, návodů do laboratorních cvičení a dalších podkladových materiálů pro výuku. Studium muselo zároveň respektovat podmínky charakteristik počasí daného regionu. Do výuky bylo proto nutné zakomponovat podrobnější pasáže o subtropickém podnebí i podmínkách monzunové cirkulace.

Citelnou ztrátou pro specializaci bylo v roce 1986 úmrtí tehdejšího vedoucího skupiny Jaroslava Krejčího. Jeho výuka synoptické meteorologie musela být v té době zabezpečována externími učiteli z jednotlivých armádních pracovišť. V roce 1988 převzal výuku tohoto předmětu František Hudec, do té doby sloužící na Povětrnostním středisku 1. stíhací letecké divize v Bechyni. V roce 1989 odchází do důchodu Zdeněk Táborský a na jeho místo nastupuje z Povětrnostního ústředí Praha Arnošt Šír, přednášející problematiku fyziky atmosféry a klimatologie.

Změny po listopadu 1989 se staly zásadním přelomem v životě Vojenské akademie. VA byla důsledně demokratizována a podřízena - pokud jde o kontrolu úrovně vzdělávání a organizaci vnitřního života školy - novému vysokoškolskému zákonu č. 172/1990 Sb. o vysokých školách. Zákon zavedl tzv. akademické svobody, práva a povinnosti studentů a vědecko-pedagogického sboru na akademické půdě, které začaly být plně uplatňovány i na všech úrovních VA, fakultách, katedrách a skupinách. Vznikly Akademické senáty fakult a školy, ve kterých je garantováno zastoupení obce studentské.

Po roce 1989 navrátila Vojenská akademie do užívání původním majitelům všechny požadované objekty. Tímto krokem přispěla významnou měrou k normalizaci vzájemných vztahů civilních vysokých škol a armády ve městě Brně.

Všechny výše uvedené skutečnosti se významně projevily i v životě katedry a skupiny. Mimořádně závažnou změnu přineslo rozdělení ČSFR na dva samostatné státy k 1. 1. 1993. Až do tohoto termínu byla příprava řady leteckých specialistů včetně vojenských pilotů prováděna ve VVLŠ Košice. Zmíněné skutečnosti znamenaly:

  • zabezpečit výuku vybraných předmětů včetně letecké meteorologie u posluchačů 2. až 4. ročníku pilotního směru, kteří prováděli praktický výcvik na letišti Přerov
  • od 1.áří 1993 převzít v plném rozsahu výuku všech leteckých specializací, které nebyly školeny na VA v Brně. Situace na Katedře letectva, pod kterou v tomto období Skupina vojenské povětrnostní služby pracuje, byla mimořádně složitá, neboť bylo nutné vytvořit studijní dokumentaci specializací a oborů dosud na VA neškolených, vytvořit nové učební fondy a zabezpečit přípravu učitelů ve velmi krátkých časových lhůtách.

Předáním prostorů, které byly dlouhodobě budované a vy-užívané katedrou a specializací, Vysokému učení technickému v Brně, došlo v roce 1993 prakticky k úplnému zrušení učebně-výcvikové základny specializace. Několik let musela být výuka realizována ve značně omezených podmínkách.

Dlouholetí pracovníci Jiří Florián, Emil Klír a Arnošt Šír jsou během tohoto velmi rušného období postupně nahrazováni novými příslušníky (Jindřich Holub, Ján Parobek, Vladimír Répal). Během let 1995 a 1996 byla postavena nová letecká meteorologická stanice s improvizovaným měřicím meteorologickým pozemkem a speciální učebnou v rámci projektu ICAO, který na všech leteckých základnách a škole financoval výstavbu unifikovaných pracovišť řízení a zabezpečení letového provozu. Školní letecká meteorologická stanice se postupně vybavuje moderní měřicí a komunikační technikou.

Za zmínku na závěr stručného průřezu historií specializace stojí informace, že v roce 1994 ukončily studium specializace první tři dívky a zájem žen o studium všeobecně vzrůstá. Podíl žen na složení studijních skupin v posledním období přesahuje 70 %.

Přehledný průřez složitým vývojem současné katedry a postavením specializace meteorologie ukazuje následující schéma (obr. 1).

3. SOUČASNOST

Pokud informujeme o současném postavení meteorologie na VA v Brně, je třeba zdůraznit fakt, že kromě vlastní specializace figuruje předmět meteorologie v různém rozsahu ve studijních plánech vojenských pilotů, řídících letového provozu, specialistů letištního technického zabezpečení, štábní služby letectva i některých kurzů vyšších důstojníků pozemního vojska (zpravodajská služba, radioelektronický boj).

Studijní plány specializace Meteorologické zabezpečení se během doby měnily buď v reakci na změněné podmínky hydrometeorologického zabezpečení, nebo v souvislosti s některými změnami organizačního charakteru školy. Poslední zásadní změna proběhla v roce 1999, kdy Fakulta letectva a PVO v rámci akreditace jednotlivých specializací postavila dva studijní programy - program Vojenská technika - elektrotechnická a program Vojenská technika - strojní. Studijní obor Meteorologické zabezpečení patří do studijního programu Vojenská technika - elektrotechnická. Studijní plány jsou zpracovány jak pro 5leté magisterské studium, tak pro bakalářské studium a magisterské navazující studium ve formě prezenční i kombinované.

Vysokoškolské studium zahajují studenti jako vojáci v další službě po tříměsíční náhradní vojenské službě. Během tohoto období absolvují základní vojenský výcvik a naučí se zásadám vojenského chování, které pak uplatňují při pobytu na VA. V tomto přípravném období absolvují vojenskou přísahu a zápis ke studiu. Dnem 1. 11. zahajují vlastní vysokoškolskou přípravu.

Základní kostru studijního plánu tvoří předměty teoretického základu, inženýrsko-teoretické předměty, předměty profilující studijní obor, předměty společenskovědní a manažerské a předměty všeobecného vojenského základu. Hlavním cílem při stavbě studijního plánu je snaha po vyvážené výchově a přípravě vojenského profesionála, který kromě svých odborných povinností plní i úlohu manažera a vychovatele.

Teoretická příprava v jednotlivých odborných předmětech je od třetího ročníku studia kombinovaná s praktickým výcvikem na jednotlivých pracovištích vojenské hydrometeorologické služby. Součástí předmětu Meteorologické přístroje a metody pozorování jsou praktická cvičení na školní letecké meteorologické stanici (ŠLMSt) a stáž ve funkci meteorologa - pozorovatele na meteorologické stanici letecké základny. V předmětu Synoptická meteorologie probíhají cvičení na vzorových synoptických situacích a stáž „v terénu“ na služebnách leteckých meteorologických stanic.

V 5. ročníku studia je součástí předdiplomní praxe přímé meteorologické zabezpečení letového provozu na leteckých základnách, cílem které je ověřování teoretických poznatků z letecké meteorologie a meteorologického zabezpečení letectva a druhů vojsk.

Formou exkurzí a krátkodobých stáží probíhá seznámení se specializovanými pracovišti Odboru hydrometeorologického zabezpečení (bývalého Povětrnostního ústředí), ČHMÚ a Ústavu fyziky atmosféry AV ČR.

Návrhy témat diplomových prací jsou studentům předkládány na závěr 7. semestru. V převážné většině směřují do těch oblastí meteorologie, které souvisí s problematikou leteckého provozu. Otázky státních závěrečných zkoušek tvoří stěžejní problémy synoptické meteorologie, letecké meteorologie, fyziky atmosféry a meteorologického zabezpečení letectva a druhů vojsk.

Slavnostní vyřazení absolventů školy má dvě části - vojenskou a civilní.

V části vojenské jsou absolventi školy slavnostně jmenováni do první důstojnické hodnosti - absolventi magisterského studia do hodnosti poručíka, absolventi bakalářského studia do hodnosti podporučíka. Slavnostnímu aktu je zpravidla přítomen ministr obrany nebo náčelník generálního štábu AČR.

V části civilní probíhá zpravidla slavnostní promoce v Janáčkově divadle. Za účasti představitelů civilních vysokých škol, ministerstva obrany a příbuzných a známých jsou absolventům předány diplomy a případné věcné dary.

Po absolutoriu školy a krátké dovolené nastává tvrdá realita praxe. Adaptace nových meteorologů u leteckých útvarů je značně individuální. Někteří zvládnou během několika týdnů praktické zásady meteorologického zabezpečení letectva a jsou schopni samostatně sloužit, u jiných trvá tento proces delší dobu.

V rámci kariérního řádu a koncepce celoživotního vzdělávání probíhají na Fakultě velitelské a štábní „akademické kurzy“ praporní a brigádní - velitelské (10měsíční) a štábní (3měsíční), pro specialisty jednotlivých druhů vojsk, včetně hydrometeorologické služby. Důstojníci, u kterých se před-pokládá postup na vyšší řídící funkce, musí absolvovat jednotlivé předepsané kurzy, ve kterých kromě menší části odborné (ca 20 %) je příprava věnována především managementu, právním normám a systému velení a řízení vojsk daného stupně.

V rámci doktorského studijního programu Letový provoz studují v různých fázích vědecké přípravy i tři doktorandi, kteří by měli v budoucnu udržet prapor meteorologie na Vojenské akademii v Brně.

4. ZÁVĚR

Změny, které probíhají v ozbrojených silách, se úzce dotýkají i Vojenské akademie. Přechod na plně profesionální armádu zásadně ovlivňuje určení a strukturu školy. K 1. 9. 2003 vznikla sloučením Fakulty letectva a PVO s Fakultou vojenskotechnickou - druhů vojsk nová Fakulta vojenských technologií. Tím byl učiněn zásadní krok ke vzniku nové „Univerzity obrany“, která by v průběhu roku 2004 měla organicky sloučit Vojenskou akademii v Brně, Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově a Vojenskou lékařskou akademii v Hradci Králové. Diskuse o nové podobě jednotlivých fakult, ústavů, kateder a odborných skupin jsou nedílnou součástí dění těchto dnů. Do jaké míry se tato reorganizace projeví ve studijním oboru Meteorologické zabezpečení, ukáže nejbližší budoucnost.

Literatura

[1] MAZOCH, J., 2001. Dějiny Katedry letectva. Brno: VA. 20 s.

[2] MRKVICA, Z. - ZEMAN, M., 2001. Z dějin československé vojenské meteorologické služby. Meteorologické Zprávy, roč. 54, č. 6, s. 176-186.

[3] VONDRÁČEK, V. - CHRASTIL, S. - MARKEL, M., 2001. Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951-2001. Praha: MO ČR. 239 s.

Lektor RNDr. J. Strachota, rukopis odevzdán v lednu 2004.

František Hudec, MZ 2004/1, ročník 57, str. 21-24