METEOROLOGICKÉ ŠKOLSTVÍ V ČESKÉ REBUBLICE A V SOUSEDNÍCH ZEMÍCH

METEOROLOGICKÉ ŠKOLSTVÍ V ČESKÉ REBUBLICE A V SOUSEDNÍCH ZEMÍCH

V květnu 1997 zpracoval sekretariát Evropských meteorologických společností na základě podkladů získaných z meteororologických společností v jednotlivých zemích tzv. Evropský katalog možností vzdělávání v oboru meteorologie (European Catalogue of Training Opportunities in Meteorology - ECTOM). Předložená verze bude průběžně doplňována, protože se ze všech služeb nepodařilo získat kompletní údaje (týká se to např. i ČR). Z tohoto katalogu, který je k dispozici pouze na disketách, jsme vybrali informace o České republice a sousedních zemích (Slovensko, Rakousko, Polsko, Německo), a navíc i o Maďarsku, které je s námi srovnatelné jak rozlohou, tak i počtem obyvatel. (Dalšími zeměmi v katalogu jsou Chorvatsko, Finsko, Francie, Řecko, Island, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Rumunsko, Slovinsko, Švédsko, Švýcarsko, Spojené království).

Katalog je zpracován podle jednotné metodiky a obsahuje:

• základní charakteristiku meteorologických aktivit v dané zemi (národní meteorologická služba a aktivity vně této služby),
• přehled vzdělávacích institucí (týká se pouze vysokých škol),
• přehled výukových programů a kurzů, náplň studia (většinou je znázorněno i graficky).

Z materiálů vyplývá srovnatelnost náplně meteorologického vzdělání v uvedených zemích, rozsah institucionálního zabezpečení je pochopitelně ovlivněn velikostí země a počtem obyvatel. Jako nejméně vyčerpávající se však jeví informace o České republice.

Česká republika

Hlavní organizací je Český hydrometeorologický ústav, počet zaměstnanců není na rozdíl od jiných zemí specifikován (je to kolem 800), je uvedeno pouze procentuální zastoupení - meteorologie a klimatologie (40 % stavu), hydrologie (18 %), ochrana čistoty ovzduší (12 %), výpočetní, telekomunikační a finančně-administrativní složky (30 %). Vysokoškolské vzdělání má 36 % zaměstnanců, středoškolské 60 %, základní 4 %.

Jako druhá instituce je jmenován Ústav fyziky atmosféry AV ČR se stručnou charakteristikou. Nepochopitelně chybí zmínka o vojenské meteorologické službě.

V systému vysokoškolského vzdělání je prezentována pouze Karlova univerzita (Matematicko-fyzikální fakulta - Katedra meteorologie a ochrany prostředí), byť z přiloženého grafu vyplývá, že je možné dosáhnout titulu bakaláře po 3 až 4 letech studia), magistra (5 let), ing. na technických a zemědělských univerzitách nebo jiných školách, doktora (doktorandské studium, 3 roky). Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně ani Vojenská akademie v Brně nejsou uvedeny. Pro informaci uvádíme náplň 5letého studia se specializací meteorologie-klimatologie na Matematicko-fyzikální fakultě KU v Praze: dynamická a synoptická meteorologie, meteorologické předpovědi, numerické metody, klimatologie, statistické metody, modelování klimatu, meteorologie mezní vrstvy atmosféry, fyzika oblaků a srážky, atmosférická optika, akustika a elektřina, problematika znečištění ovzduší, atmosférická chemie, radiace v atmosféře, meteorologické přístroje a pozorovací techniky.

Slovensko

Integrující organizací je Slovenský hydrometeorologický ústav (SHMÚ), podřízený Ministerstvu životního prostředí SR, ve kterém pracuje 650 zaměstnanců. Oborová struktura je totožná s ČHMÚ - meteorologie a klimatologie, hydrologie, ochrana čistoty ovzduší.

Kromě SHMÚ se meteorologií a příbuznými aktivitami zabývají:

• Geofyzikální ústav SAV,
• Výzkumný ústav lesního hospodářství,
• Výzkumný ústav vodního hospodářství,
• Komenského univerzita v Bratislavě,
• Zemědělská univerzita v Nitře,
• Lesnická univerzita ve Zvolenu,
• Žilinská univerzita dopravy a spojů.

Vysokoškolské vzdělání s meteorologickým zaměřením je možné získat na Katedře meteorologie a klimatologie a Katedře geografie a geoekologie Komenského univerzity v Bratislavě.

Rakousko

V Rakousku je několik organizací zabývajících se meteorologií. Funkcí národní meteorologické a geofyzikální služby je pověřen Ústřední ústav pro meteorologii ageodynamiku ve Vídni, který zajišťuje:

• všeobecné a speciální předpovědi počasí,
• klimatologická data a souvisící informace,
• geofyzikální problematiku.

Regionální pobočky jsou v Insbrucku, Salcburku, Klagenfurtu a Štýrském Hradci.

Meteorologií a příbuznými obory se dále zabývají:

• ACG (Austro Control, s. r. o.), poskytující leteckou meteorologickou službu, s pobočkami ve větších městech s letišti,
• Vojenská meteorologická služba,
• Katedry univerzit,
• Spolkový úřad pro životní prostředí,
• Regionální centra pro životní prostředí,
• Regionální centra pro civilní ochranu,
• Hydrografické úřady,
• Veřejnoprávní rozhlas a televize (ORF),
• Soukromé meteorologické služby.

Vysokoškolské meteorologické vzdělání je možné získat na univerzitách ve Vídni a v Insbrucku, nižší bakalářské vzdělání i na univerzitě ve Štýrském Hradci.

Maďarsko

Maďarská meteorologická služba je ústřední vládní institucí. Zaměstnává okolo 320 lidí. Služba se zabývá pouze meteorologii a je organizačně členěna do několika divizí, z nichž početně největší jsou divize pro atmosférická pozorování (120 lidí), pro předpovědi počasí (30), klimatologie a agrometeorologie 30) a divize komerční 45). Meteorologie je pěstována na příslušných katedrách čtyř univerzit (dvě v Budapešti a dvě v Debrecíně).

Polsko

Národní meteorologická a hydrologická služba je zajišťována Ústavem pro meteorologii a vodní hospodářství, který zaměstnává 1 500 lidí. Služba má sedm poboček v Bialystoku, Gdyni, Krakově, Poznani, Varšavě, Vratislavi a Slupsku

Personál je rozdělen do dvou základních úseků: ve vědecko-výzkumné části je okolo 430 lidí a v provozu okolo 740. Administrativně-technické práce vykonává 310 zaměstnanců.

Meteorologií se zabývá dále Ústav geofyziky Polské akademie věd (zejména ve vztahu k znečištění ovzduší) a věnují se jí i vysoké školy.

Vysokoškolské meteorologické vzdělání je možné získat celkem na deseti vysokých školách, včetně dvou vojenských (Vysoká letecká důstojnická škola a Vojenská technologická univerzita ve Varšavě). Doktorské tituly (Ph. D.) lze však získat pouze na pěti univerzitách: Vojenské technologické univerzitě ve Varšavě, Katedrách geofyziky nebo geografie Varšavské univerzity, Varšavské technologické univerzitě, Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani a Vratislavské univerzitě.

Pro zajímavost uvádíme, že bakalářského titulu lze dosáhnout i na Vysoké námořní škole ve Gdyni, kde na Fakultě navigace je součástí studia i všeobecná a synoptická meteorologie v rozsahu překračujícím rámec konvence Mezinárodní námořní organizace.

Německo

Německá meteorologická služba (DWD) má 2 950 zaměstnanců, rozmístěných na 142 střediscích a stanicích. Existuje sedm regionálních předpovědních center v Postupimi, Lipsku, Hamburku, Frankfurtu, Stuttgartu, Essenu a v Mnichově. Zaměstnanci lze rozdělit do čtyř stupňů:

• diplomovaní meteorologové (Ph. D.), přibližně 450,
• pracovníci prognózy s technickými diplomy, asi 100,
• technický personál včetně administrativy, kolem 2 000,
• pomocný personál: asi 400.

Německá vojenská meteorologická služba má 1 300 zaměstnanců, organizační struktura je obdobná jako u civilní služby.

Německá meteorologická služba připravuje denně informace o počasí, ale od roku 1980 stále více soukromých firem soutěží o přízeň veřejnosti s oficiální službou. I v televizní nabídce je k dispozici speciální „Wette-Kanal“ spolu s „American Weather Channel“.

Možnost vysokoškolského meteorologického vzdělání poskytuje celkem 14 univerzit s výukovými programy, které umožňují široký a diferencovaný výběr pro zájemce. V současné době studuje meteorologii jako hlavní předmět okolo 900 studentů (doba studia pět až šest let). Přibližně 30 až 40 % studium nedokončí, ale přesto 80 až 90 absolventů každý rok hledá práci. Někteří nacházejí zaměstnání u firem se zaměřením na životní prostředí a počítače.

Přehled univerzit s učebním programem meteorologie:

• Svobodná univerzita v Berlíně,
• Rýnská univerzita Fridricha-Wilhelma v Bonnu,
• Technická univerzita v Cottbusu,
• Technická vysoká škola v Darmstadtu,
• Technická univerzita v Drážďanech,
• Goetheho univerzita ve Frankfurtu,
• Univerzita Alberta Ludviga ve Freiburgu,
• Univerzita v Hamburku,
• Hannoverská univerzita,
• Univerzita v Karlsruhe,
• Univerzita v Kielu,
• Univerzita v Kolíně,
• Univerzita v Lipsku,
• Univerzita Johannesa Gutenberga v Mohuči,
• Univerzita v Mnichově.

Zdeněk Horký, MZ 1998/2, ročník 51, str. 58-59