Meteorologická měření a sledování stavu atmosféry

MEZINÁRODNÍ AKTIVITY ÚSEKU KVALITY OVZDUŠÍ

1. Úvod

Experti úseku kvality ovzduší v Českém hydrometeorolo­gickém ústavu svými aktivitami zajišťují i povinnosti vychá­zející z mezinárodních dohod, na kterých participuje i Česká republika. Dalšími aktivitami je především sledování a vyhod­nocení znečištění ovzduší v oblastech blízko hranic, kde dochází k blízké spolupráci s odborníky ze sousedních států.

2. Přeshraniční spolupráce

2.1 Kvalita ovzduší na území Malopolského vojvodství

Mezinárodní spolupráce čítá řadu projektů a přeshraniční spolupráci s odborníky z jiných států na řešení výzkumných úkolů, které nám pomáhají lépe porozumět systémům pohybu vzdušných mas, a tím i lépe interpretovat situace rozšíření emi­sí a imisí v rozdílných podmínkách. Jedním z takových pro­jektů je projekt LIFE-IP MALOPOLSKA - Implementation of Air Quality Plan for Malopolska Region - Malopolska in Healthy Atmosphere (LIFE14 IPE/PL/000021) ^[1]. Cílem pro­jektu je implementace programů zlepšování kvality ovzduší na území Malopolského vojvodství se zvláštním zaměřením na emise z lokálního vytápění. Český a Slovenský hydrometeo­rologický ústav zajišťují modelování kvality ovzduší na přeshraniční oblasti České republiky, Polska a Slovenska. Cílem je vyhodnotit dopady různých scénářů budoucího vývoje emi­sí z lokálního vytápění. Obr. 1 ukazuje emise benzo[a]pyrenu pro referenční rok 2015. Jeho převažujícím zdrojem je lokál­ní vytápění. Emise z lokálního vytápění byly pro území České republiky, Slezska, Malopolska a Slovenska spočteny s využi­tím jednotných emisních faktorů.

2.2 Projekt SAMIRA - využití satelitních dat

Další mezinárodní projekt SAMIRA má za cíl zkvalitně­ní odhadu znečištění ovzduší v regionálním měřítku, se zamě­řením na Českou republiku, Polsko, Rumunsko a Norsko, s využitím dat satelitních, dat naměřených v rámci státní sítě imisního monitoringu a výstupů z modelů. ČHMÚ se v rámci projektu zabývá vývojem a testováním kombinace uvedených typů dat pomocí metod data fusion, zejména residual skrigingu, pro NO₂, PM₁₀, PM₂ 5 a SO₂ jednak pro území České republiky, jednak pro většinu území Evropy.

2.3 Ultrajemné částice a zdraví v Erzgebirgskreis a v Ústeckém kraji

Od roku 2011 se projektem „Ultrajemné částice a zdra­ví v Erzgebirgskreis a v Ústeckém kraji“ podílel ČHMÚ na „Programu na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2007-2013“. Tento projekt pokračuje i nadále v rámci udržitelnosti. Přeshraniční spolupráce má své pokračování v „Programu spolupráce Hallo Nachbar“ (Ahoj sousede). Od 1. 4. 2016 se ČHMÚ účastní programu projektem „OdCom - Objektivizace stíž­ností na zápach v Erzgebirgkreis a v Ústeckém kraji - pří­spěvek k analýze příčin a zjišťování zdravotních následků.“ Cílem projektu je objektivní vyhodnocení zápachových epi­zod, měření ultrajemných částic a zjišťování podílu těkavých látek v jednotlivých velikostních třídách. Dále analýza toxi- kologického rizika zapáchajících látek a zjišťování možných zdrojů zapáchajících látek. V epidemiologické studii pak je následně studováno a vzájemně porovnáno objektivní zdra­votní nebezpečí a subjektivně pociťované zdravotní následky. Důležitou aktivitou projektu je i osvěta obyvatelstva tak, aby byl snížen konfliktní potenciál a došlo k patřičné informova­nosti cílových skupin.

2.4 Spolupráce a vyhodnocování vývoje znečištění ovzduší v příhraničních oblastech Ostravsko-karvinské a Katovické aglomerace

Pracovníci pobočky ČHMÚ v Ostravě spolupracují od roku 1995 s kolegy katovického oddělení Institutu Meteorologii i Gospodarki Wodnej (IMGW-PIB) - současného Zakladu Monitoringu i Modelowania Zanieczyszczen Powietrza se sídlem v Katovicích při výměně informací o vývoji znečiš­tění ovzduší v příhraničních oblastech Ostravsko-karvinské a Katovické aglomerace. V rámci výročních pracovních setká­ní byly organizovány tematické exkurze na měřicích stanicích znečištění ovzduší, na meteorologických stanicích a v areá­lech některých významných zdrojů průmyslového znečištění. Tato spolupráce se zintenzivnila během projektu AirSilesia tří českých a tří polských partnerů. Projekt „Informační systém kvality ovzduší v oblasti Polsko-Českého pohraniční ve Slezském a Moravskoslezském regionu“ probíhající v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce ČR-PR 2007­2013, se zabýval problematikou kvality ovzduší v jedné z nej­více znečištěných oblastí Evropy. Náplní práce ČHMÚ v pro­jektu byla pozemní i letová měření, zpracování dat, publikace výsledků v odborné literatuře, na konferencích a na interneto­vém portálu www.air-silesia.eu. Do řešení projektu byli kro­mě pracovníků oddělení ochrany čistoty ovzduší zapojeni i kolegové z dalších oddělení ČHMÚ.

3. Evropská tematická centra

ČHMÚ je také součástí Evropského tematického cent­ra pro znečištění ovzduší a zmírnění následků změny klima­tu (ETC/ACM). Úkolem centra je odborná podpora činností Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) v oblasti zne­čištění ovzduší a zmírnění změny klimatu. ČHMÚ je zapojen v oblastech reportování a hodnocení kvality ovzduší. V pří­padě pravidelných aktivit se jedná zejména o přípravu evrop­ských map znečištění ovzduší (PM₁₀, PM_{2 5}, ozon, NO₂, NO_x) a příslušných expozičních tabulek, včetně každoroční přípra­vy zprávy „European air quality maps“.

4. Mezinárodní spolupráce imisního monitoringu a kalibrační monitoring

Imisní monitoring je zkušební laboratoř zabývající se měře­ním kvality venkovního ovzduší (imisí) a Kalibrační labora­toř imisí kalibruje analyzátory plynných znečišťujících látek v imisích. Součástí povinností Národní referenční laboratoře (NRL) je účast na mezilaboratorních porovnávacích zkouškách (MPZ) - srovnávání měření NRL členských států EU. Tato měření nejčastěji probíhají v referenční laboratoři Evropské komise v Italské Ispře (Joint Research Centre, JRC). Tento rok je ČHMÚ přihlášen také do MPZ pořádané sdružením EURAMET (Evropská asociace národních metrologických institutů). Účastí na těchto MPZ si ústav udržuje přehled o sta­vu postupů i přístrojů, kterými měří.

Kalibrační laboratoř imisí (KLI) spravuje pro Český metrologický institut národní etalon ozonu NIST SRP 17. Jeho pra­videlné metrologické navazování je uskutečňováno souměřením a případným seřízením v Sevres ve Francii v mezinárod­ním úřadu pro váhy a míry (BIPM). Pro národní i mezinárodní zákazníky nabízí KLI kalibrační služby přístrojů pro měření venkovních koncentrací již zmíněného ozonu (O₃), oxidu uhel­natého (CO), oxidu siřičitého (SO₂), oxidů dusíku (NO/NO₂/ NO_X) a skupiny těkavých látek benzen-toluen-xyleny (BTX). Široká klientela do KLI jezdí např. ze Slovenska, Polska, Slovinska, Srbska, Chorvatska či Rakouska.

5. Látky znečisťující ovzduší a Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států

Pod záštitou Konvence (The Convention on Long-range Transboundary Air Pollution - CLRTAP) je realizován Program spolupráce při monitorování a hodnocení dálko­vého přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě EMEP (Co-operative Programme for Monitoring and Evaluation of the Long Range Transmission of Pollutants in Europe - Kooperativní program monitorování a hodnocení dálkového přenosu znečištění ovzduší v Evropě, přecházejícího hranice států). Jeho hlavním cílem je předkládat spolehlivé vědecké důkazy k podpoře, rozvoji a hodnocení politik ochrany život­ního prostředí.

6. Činnosti observatoře Košetice

Pod CLRTAP spadá i program tzv. integrovaného moni­toringu ICP-IM (International Cooperative Programme on Integrated Monitoring ofAir Pollution Effects on Ecosystems). Obecným cílem ICP-IM bylo původně hodnocení a prognó­za stavu a změn terestrických a sladkovodních ekosystémů v dlouhodobé perspektivě, především s ohledem na vliv zne­čištění ovzduší (zejména síra a dusík). V současné době se zájem ICP-IM rozšířil i na ekologické dopady přízemního ozonu, těžkých kovů a POPs. ČHMÚ zajišťuje účast ČR v ICP-IM od samého začátku programu pro­střednictvím Observatoře Košetice jako stanice CZ-01. Významné jsou aktivity zaměřené na monitoring a výzkum atmo­sférických aerosolů v rámci evropských projektů. Projekt EUSAAR (European Supersites for Atmospheric Aerosol Research - Síť evropských superstanic pro výzkum atmosférických aerosolů), realizovaný v rámci výzkumného projek­tu technologického rozvoje „Structuring the European Research Area-Support for Research Infrastructures” v obdo­bí 2006-2011 umožnil OBK vybave­ní moderní přístrojovou technikou pro monitoring atmosférických aerosolů a integroval ji do prestižní sítě. Ta se po ukončení projektu EUSAAR v roce 2011 transformovala do šířeji koncipovaného projektu ACTRIS (Aerosols, Clouds, and Trace gases Research Infrastructure Network), který kromě EUSAAR integruje původně samo­statné projekty EARLINET (European Aerosol Research Lidar Network) a CLOUDnet (síť pro monitoring profilů oblačnosti). Nově byla zařazena i část věnující se monitorin­gu a výzkumu prekurzorů ozonu (VOCs a NO^). Po roce 2015 projekt pokračuje jako ACTRIS-2 pod Horizon 2020. Řada stanic a observatoří zařazených v ACTRIS je zároveň i stani­cemi EMEP a GAW a disponuje mnohem delší řadou měře­ní než výše zmíněné evropské projekty. Observatoř Košetice je takovou stanicí. Dlouhodobým cílem ACTRIS po dosažení plně operační fáze je provoz v tomto režimu po dobu 20 let, tedy v období 2025-2045. Důležité je propojení s aktivita­mi ICOS (Integrated Carbon Observation System). V součas­né době je Česká Republika jedním z prvních států v Evropě, kde jsou aktivity ACTRIS a ICOS realizovány na jedné lokalitě.

7. Emise skleníkových plynů a Rámcová Úmluva OSN o změně klimatu

Česká republika je jednou ze smluvních stran Rámcové Úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) a odborníci z ČHMÚ zajišťují každoročně adekvátní vykazování emisí skleníkových plynů, které vyprodukuje český průmysl, ener­getický sektor, ale i zemědělství, nakládání s odpady, či jakým způsobem se mění zásoby oxidu uhličitého v české krajině. Jako takoví se účastníme také vyjednávání na úrovni Evropské komise, ale i UNFCCC. V současné době probíhají nejpal­čivější jednání s ohledem na nastavení funkčních mechani­zmů Pařížské dohody, jejíž pravidla začnou platit v roce 2020 a budou platná pro všechny státy světa. Čeští specialisté na vykazování emisí a propadů skleníkových plynů se nadá­le zúčastňují i kontrolních mechanizmů nastavených v rám­ci EU a UNFCCC, tedy podílejí se na vyhodnocování ade- kvátnosti vykazování emisí skleníkových plynů jiných států z celého světa. Kromě toho mají odborníci z ČHMÚ i zastou­pení v mezinárodní hodnotící komisi databáze emisních fak­torů pro výpočty emisí skleníkových plynů.

8. Další zajímavé projekty

ČHMÚ uskutečnil twinningový projekt „Strengthening Administrative Capacities for Implementation of Air Quality Management System (SR 07 IB EN 01)“ pro Srbsko. Projekt probíhal v letech 2009-2012. (http://www.ekoplan.gov.rs/ aqptwinning). Pracovníci ostravského pracoviště se externě, příp. jako konzultanti účastní i aktuálních regionálních projektů přeshraniční česko-polsko-slovenské spolupráce, jako jsou AIR BORDER (http://airborder.vsb.cz), AIR TRITIA (https://www.interreg-central.eu/Content.Node/AIR-TRITIA-cz.html), i-AIR REGION (https://www.msk.cz/cz/dotace_eu/i- -air-region--113116/).

Experti na emise skleníkových plynů se účastnili projek­tů pro rozvoj systému vykazování emisí a propadů skleníko­vých plynů v Kosovu, nastavení systémů monitoringu a vyka­zování v Černé Hoře, Srbsku a dalších zemích na Balkánském poloostrově. V neposlední řadě se jakožto mezinárodní exper­ti účastní budování kapacit ve státech, které vyžadují podporu při přípravě svého výkaznictví emisí skleníkových plynů, jako jsou třeba Ukrajina, Malta a další.

9. Závěrem

Mezinárodní spolupráce přináší odborníkům na kvali­tu ovzduší cenné informace a možnosti spolupracovat na výzkumných projektech se zahraničními odborníky. Takové zkušenosti zlepšují kvalitu naší vlastní práce a dovolují nám je dále aplikovat do podmínek ČR.

V referencích můžete nalézt odkazy na relevantní meziná­rodní aktivity, které jsou v tomto příspěvku zmíněny.

10. Reference

• Vyjednávání Rámcové Úmluvy OSN o změně klimatu: https://unfccc.int/
• Pařížská Dohoda: https://unfccc.int/process-and-meetings/ the-paris-agreement/the-paris-agreement
• Kontrolní procesy v rámci UNFCCC: https://unfccc. int/process/transparency-and-reporting/reporting-and-review-under-the-convention/greenhouse-gas-invento- ries-annex-i-parties/review-process
• The Convention on Long-range Transboundary Air Pollution (CLRTAP): https://www.unece.org/env/lrtap/welcome.html
• Informace o projektu ACTRIS: www.actris.eu
• GAW: http://www.wmo.int/pages/prog/arep/gaw/gaw_home_en.html
• EMEP: http://www.emep.int/
• EMEP HTAP: http://www.htap.org/
• ICP-IM: http://www.syke.fi/nature/icpim
• Výsledky projektu Air-silesia: http://www.air-silesia.eu, http://www.air-silesia.eu/files/file/air_silesia/publikace_.pdf
• Spolupráce mezi Instytutem Meteorologii a Gospodarki Wodnej (IMGW) a ČHMÚ: http://www.cmes.cz/cs/node/200
• Informace o Evropském tématickém centru, ETC/ACM: http://acm.eionet.europa.eu/
• Dokumenty vytvořené v rámci Evropského tématického centra, ETC/ACM: http://acm.eionet.europa.eu/reports
• Program Ziel 3/Cíl 3 na podporu příhraniční spolupráce 2007-2013 mezi Českou republikou a Svobodným stá­tem Sasko, Projektové stránky ČHMÚ o projektu „Ultra-schwarz“ http://www.chmuul.org/index-cil3.php
• Program na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2014-2020 https://www.sn-cz2020.eu/cz/
• Webové stránky projektu OdCom http://odcom-sncz.eu/ index.php/cs/
• Projektové stránky ČHMÚ o projektu „OdCom“ http:// www.chmuul.org/index-cil3.php

Eva Krtková, MZ 2018/5, roč. 71, str. 158-160

PLOVOUCÍ VÝPAROMĚR NA NÁDRŽÍCH NOVÉ MLÝNY

Dominantní výdejovou složkou vodní bilance je výpar. Nutnost upřesnění tohoto prvku se jeví jako limitující faktor především na mělkých vodních nádržích v období minimál­ních průtoků.

O instalaci plovoucího výparoměru na Novomlýnských nádržích se uvažovalo již koncem osmdesátých let. Značným problémem však bylo technické řešení celého systému a v ne­poslední řadě i nedostatek finančních prostředků. K vlastní realizaci došlo až v roce 1998 po předchozím studiu dostup­né literatury a technických doporučení SMO (Světová meteo­rologická organizace). Z technického hlediska bylo nutno určit tvar a rozměry nosiče, kotvení, způsob přenosu dat, napájení systému a režim vlastního měření určených meteo­rologických prvků a navazující softwarové zpracování. Měřicí zařízení bylo situováno na třetí nádrži vodního díla Nové Mlýny ca 60 m od ukončení propustě hráze s komunikací spo­jující obce Dolní Věstonice a Strachotín (obr. 1).

Plovoucí nosič (vor) je základní částí celého systému. Je ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku o základně 8,8 m a od­věsnách 13,0 m. Náběhová strana (odvěsna) má délku deseti­násobku výšky maximálních vln na nádrži. Vrchol trojúhelní-kaje ukotven do dna nádrže v hloubce 3,5 m. Uchycení je pro­vedeno tak, aby se nosič mohl otáčet kolem pevného bodu na hladině a vždy se nastavit do polohy proti směru postupu vln. Vlastní ukotvení je provedeno do čtyř betonových bloků na dně nádrže, pomocí nerez řetězů k vrcholu voru, kde je umož­něno kopírování výšky hladiny. U základny trojúhelníkového voru, tedy na nejvzdálenějším místě z pohledu postupu vln, jsou umístěny měřící přístroje. Tím je eliminován vliv vln na tato měření. Tělo voru je z železné rozebíratelné konstrukce, pozink s neutrálním nátěrem. Po obvodu jsou připojeny nos­né umělohmotné pontonové segmenty, které je možno dopl­ňovat vodou, a tím regulovat vlastní váhu a stabilitu voru. Vor včetně měřícího zařízení je funkční ve vegetačním období, na zimu je demontován a uložen v areálu přečerpávací stanice Povodí Moravy, a.s. Montáž a demontáž celého zařízení je prováděna na břehu nádrže a vor je na místo ukotvení odvle­čen motorovým člunem. Zabezpečení celého systému je řeše­no instalací infrabran po obvodu včetně zabezpečení skříně s elektronikou. Signalizace narušení je provedena sirénou a přenosem signálu telefonní linkou do místa obsluhy a na pult centrální ochrany.

Vlastní filosofie měření vycházela z nutnosti přímého měření aktuálního výparu z volné vodní hladiny, měření me­teorologických prvků podílejících se na výparu a měření dal­ších prvků - vertikální profil teploty, vlhkosti a směr a rych­lost větru v 10 m nad hladinou.

Vlastní výparoměr s plochou 3000 cm² (odpovídá výparoměru GGI-3000 používaného v klasické síti) je zavěšen na kardanovém stabilizačním systému. Proti vlnám odraženým od dna, působících vertikálně, je kryt speciální klecí (vanou). Měří na váhovém principu. Pro vzájemné porovnání měřené­ho a vypočítaného výparu je nosič vybaven čidly měřícími meteorologické prvky vstupujícími do výpočtů.

Ke stanovení výparu výpočtem je použita modifikovaná metoda Penman - Monteith, která je základem systému AVI-SO („Agrometeorologická výpočetní a informační soustava") provozovaná na P-ČHMÚ Brno. Pro stručnou informaci uvá­dím některé výstupy systému AVISO:

• výpar z volné vodní hladiny,
• potenciální evapotranspirace,
• výpar z holé půdy,
• aktuální výpar z půdy a rostlinného pokryvu,
• aktuální deficit vody v půdě se stanovenými hydrolimity a pokryté určitou plodinou.

Tyto výstupy slouží v zemědělské praxi pro stanovení závlahových režimů a dále mohou být využity v modelech srážkoodtokových vztahů.

Pro výpočet se měří teplota a vlhkost vzduchu ve 2 m nad hladinou, globální radiace, odražená radiace od vodní hladi­ny (stanovení albeda), rychlost větru ve 2 m a srážky (srážko-měr o záchytné ploše 3000 cm², jako GGI-3000). Dále je měřen vertikální profil teploty z měřících bodů 2 m, 5-10 cm nad hladinou, 1 cm, 5 cm, 50 cm a 100 cm pod hladinou a tep­lota hladiny ve výparoměru, vlhkost vzduchu 5-10 cm nad hladinou. Na hrázi se měří směr a rychlost větru v 10 m nad úrovní průměrné hladiny a srážky (klasický srážkoměr o zá­chytné ploše 500 cm²).

Dodavatelem celého systému je firma Meteoservis, v.o.s. Vodňany, která zajišťuje rovněž automatizaci dobrovolnických meteorologických stanic ČHMÚ. Z toho logicky vyplý­vá i softwarové zabezpečení a přenos dat ve směru měřicí systém > počítač > pobočka Brno. Údaje měřené na voru do­chází denně jako specifický dodatek zúžené zprávy 1NTER.

Abychom umožnili pokračovat ve snímání ombrogramů, zavedli jsme prozatímně tři kódy kvality tak, aby bylo možno jejich počet případně rozšířit, přičemž by tyto kódy zůstaly v podstatě v platnosti. Byly to tyto kódy :

Kód 1 nepršelo a záznam je v pořádku nebo je přerušen, Kód 2 pršelo a záznam je v pořádku nebo je doplněn a může být přerušen v bezdeštné části záznamu, Kód 50 záznam chybí a nelze jej doplnit.

Současně jsme začali provádět důslednou kontrolu a opravy nesprávných záznamů dešťů. Od této doby jsou kódy kvality vpisovány do ombrogramů výhradně odborem klimatolo­gie ČHMÚ.

POZNÁMKA K OPRAVÁM OMBROGRAMŮ

V ČHMÚ Praze v Komořanech probíhá rozsáhlá revize a opravy ombrogramů pro jejich následnou digitalizaci a navazující statistické zpracování. Dosud bylo revidováno a opraveno více než 10 000 ombrogramů. Na základě získaných poznatků lze říci, že při předcházejícím manuálním odčítání úhrnů srážek pro zadané doby trvání deště přímo z ombrogramů docházelo a pravděpodobně může dosud docházet ke značným chybám, neboť nebyla, nebo není respektována nesvislost tzv. čar vyprázdnění. Ta je způsobena buď tím, že osa registračního bubnu není rovnoběžná s osou plovákového zdvihu, anebo nerovnoběžností mezi dolním okrajem registrační pásky a čarami stupnice srážek [2]. Proto mimo oprav nesprávných záznamů je v každém případě výskytu nesvislosti, resp. jejích změn v příslušných ombrogramech na horním a dolním okraji ombrogramu vyznačena velikost nesvislosti, neboť na náš požadavek byl v PVT Ústí nad Orlicí vypracován program, který nesvislost při snímání eliminuje. Nerespektováním nesvislosti dochází v některých případech ke značnému nadhodnocení odčítaného úhrnu srážek za danou dobu trvání, nebo naopak může dojít ke značnému podhodnocení. Hodnota chyby roste s velikostí nesvisloti a intenzitou deště.

Přehodnocení nastává tehdy, jestliže čára vyprázdnění není rovnoběžná zleva doprava s vertikálou časového dělení registrační pásky a to ve smyslu klesajících hodnot srážkové stupnice. Naopak podhodnocení vzniká, je-li čára vyprázdnění nerovnoběžná zprava doleva ve stejném smyslu (klesající hodnoty srážkové stupnice). Zvláště negativní je ta skutečnost, že některé stanice vykazují systematické podhodnocování, jiné naopak při manuálním odčítání systematické nadhodnocování. Pro statistické zpracování by nerespektování těchto faktů mělo neblahé důsledky.

Vliv na výsledné hodnoty intenzit srážek nerespektováním nesvislosti čar vyprázdnění uvádíme „běžnými“ příklady ze stanic Pozlovice pro déšť ze dne 3. 7. 1967 a observatoře Praha-Libuš pro déšť ze dne 25. 7. 1972. Podotýkáme, že se nejedná o mimořádné extrémy. V prvém případě byla čára vyprázdnění nerovnoběžná zleva doprava a v časovém měřítku registrační pásky činila ca 10,5 minuty. U ombrogramu z Prahy-Libuše se jednalo o opačný případ, přičemž hodnota nesvislosti činila ca 10 minut. Pro dokumentaci výše zmíněné skutečnosti jsme tyto ombrogramy předali k digitalizaci s požadavkem, aby digitalizace byla provedena těmito třemi způsoby:

1. nerespektování nesvislosti
2. simulace situace, kdyby byla nerovnoběžnost hodnotově stejná, ale opačná
3. nesvislost je eliminována

V tabulkách 1 a 2 uvádíme výsledky digitalizace uvedených dešťů.

Digitalizované hodnoty v tabulkách připouštějí reálnou možnost, že např. na dvou stanicích může být naměřen relativně podobný úhrn, déšť může mít i podobnou intenzitu, ale nerespektováním nesvislosti čar vyprázdnění odečteme v případě stanice Pozlovice např. pro t = 15 min 24,1 mm, nebo 12,0 mm, přičemž správná hodnota je 18,2 mm. V případě observatoře Libuš jsou rovněž patrné významné rozdíly mezi úhrny pro dané doby trvání deště. Časové rozdíly stanovených celkových dob trvání dešťů potvrzují, že nerespektováním nesvislosti čar vyprázdnění může dojít při vyhodnocování ombrogramů k poměrně značným chybám.

Při opravách ombrogramů jsme dospěli rovněž k tristnímu závěru, že zejména v posledních letech dochází v některých oblastech téměř k zániku pozorovací sítě. Tento neutěšený stav byl a je způsoben značně neodbornou opravou přístrojů. Proto jsme se přechodně věnovali opravám plovákových komor v Praze - Komořanech. Při prováděných opravách jsme rovněž měřili vnitřní rozměry plovákových komor proto, abychom zjistili, zda skutečně 1 mm srážek odpovídá 5 mm na registrační pásce. Ombrograf IBA má plochu záchytné nálevky 250 cm² [1,3]. Proto by měla být plocha plovákové komory včetně ploch vtokové a výtokové trubice rovna 50 cm². V některých případech však celková plocha plovákové komory byla větší (např. 50,83 cm²), což znamená, že 1 mm srážek odpovídá 4,92 mm na registrační pásce, ne tedy 5 mm, jak by správně mělo být. V tomto případě ombrograf zaznamená pouze 98 % skutečně spadlých srážek. Není však možné zpětně zjistit, na které stanici a v jaké době byly tyto plovákové komory instalovány. Rozdíly mezi denními úhrny srážek z ombrometru a ombrografu tedy nejsou způsobeny pouze např. vlivem větru a různou velikostí záchytných ploch přístrojů.

Literatura:

[1] Čížek, P.: Hydrologie stokových sítí. 1.vyd. Praha, SNTL 1953.

[2] Trupl, J.: Intenzity krátkodobých dešťů v povodích Labe, Odry a Moravy. Práce a studie 97. Praha, VÚV 1958.

[3] Dub, O. - Němec, J. a kol.: Hydrologie. Technický průvodce 34. Praha, SNTL 1969.

Josef Zahradníček, MZ 1997/1, ročník 50, str. 23

OBNOVENÍ ČINNOSTI METEOROLOGICKÉ STANICE NA VYSOKÉM UČENÍ TECHNICKÉM V BRNĚ

Malá slavnost se konala 25. března 1996 na meteorolo­gické stanici VUT - Vysokého učení technického v Brně, Ve­veří 95. Úmyslem této oslavy bylo upozornit akademickou obec VUT a užší brněnskou veřejnost na skutečnost, že jsme opět zahájili pravidelnou činnost na této stanici - observatoři - po převzetí objektu do civilní správy. Na základě úmluvy mezi VUT a Vojenskou akademií byly prostory meteorolo­gické stanice přebírány pracovníky Ústavu vodního hospo­dářství krajiny stavební fakulty v průběhu roků 1994 a 1995 s tím, že od 1. I. 1996 přešla tato stanice plně do správy VUT.

Při této příležitosti je vhodné připomenout si několik his­torických období, která jsou v činnosti této stanice zajímavá.

V roce 1910 byla založena „Meteorologická stanice, c. k. česká technika v Brně". Sloužila pedagogickým účelům pro docenturu meteorologie a klimatologie a k vědeckým účelům pro potřeby Státního ústavu meteorologického v Praze. Byla zřízena v pavilonu, dnes označeném písmenem C, na vysunu­té plošině v úrovni hřebenu střech. Stanice byla součástí labo­ratoří fyzikálního ústavu vedeného profesorem dr. Vladimí­rem Novákem a s jejím budováním bylo započato ihned po skončení výstavby nových školních budov v roce 1910/11.