You are here

ČTYŘICET LET ČESKOSLOVENSKÉ BIOKLIMATOLOGIE

ČTYŘICET LET ČESKOSLOVENSKÉ BIOKLIMATOLOGIE

Bioklimatologie se jako vědní obor v českých zemích vyvíjela desítky let, zejména na vysokých školách zemědělských a lesnických, ovšem jen s malými vzájemnými kontakty. Byla takto roztříštěna do několika oborů. Po vzniku ČSAV byla 16. 4. 1953 na podnět biologů z Biologického ústavu ČSAV ustanovena v témže roce Bioklimatologická komise při ČSAV jako poradní vědecký orgán. Za předsedu byl jmenován prof. Ing. Dr. Václav Novák, DrSc. z VŠZ v Brně. Bioklimatologická komise uspořádala konference s mezinárodní účastí v letech 1955, 1958 a 1961. V rámci Československé meteorologické společnosti (vznikla 17. 12. 1958) byla v r. 1959 ustanovena odborná bioklimatologická skupina při této společnosti, kterou vedl prof. MUDr. Karel Bobek.

V průběhu první bioklimatologické konference byl předložen návrh na založení samostatné vědecké společnosti. Bioklimatologická skupina při ČSMS se v průběhu roku 1964 vyslovila pro původní návrh na vytvoření samostatné společnosti. Bioklimatologická komise při ČSAV dne 8. 1. 1965 schválila tento návrh s tím, že nová společnost převezme také činnost Bioklimatologické komise při ČSAV. Po mnoha jednáních nakonec Vědecké kolegium speciální biologie dne 19. 2. 1965 schválilo návrh na vytvoření Československé bioklimatologické společnosti a začlenění této společnosti ke kolegiu speciální biologie.

Výsledkem dlouholeté činnosti bioklimatologů byla nakonec ustavující schůze Československé bioklimatologické společnosti (dále jen ČSBkS) dne 8. září 1965 v 10 hodin v dnešním Národním domě na náměstí Míru v Praze. V předstihu (20. 8. 1965) byl vytvořen organizační řád Společnosti (dnešní Stanovy). Na ustavující schůzi 8. září 1965 byl za předsedu nové Společnosti zvolen prof. Václav Novák, 1. místopředsedou prof. Karel Symon, 2. místopředsedou ing. Vladimír Krečmer, vědeckým tajemníkem doc. Vladimír Havlíček a hospodářem ing. Václav Picko. Dalšími členy předsednictva byli mj. RNDr. Ladislav Křivský, MUDr. Jiří Matoušek, náhradníkem doc. Vlastimil Pasák, členem revizní komise MUDr. Rudolf Barcal. Na ustavující schůzi ještě referoval prof. Symon o problematice lékařské, doc. Havlíček o problematice zemědělsko-lesnické. Následující IV. česko-slovenská bioklimatologická konference v říjnu 1965 v Brně byla již vedena jako akce nově vzniklé společnosti. Přímo na ustavující schůzi vstoupilo do nově utvořené společnosti mnoho účastníků této schůze, takže spolu s přípravným výborem (jeho členové uváděli na přihlášce datum před 8. zářím) měla společnost 44 členů. Tyto můžeme nazývat zakládajícími členy. Dalším, kteří nebyli na této schůzi přítomni, byly přihlášky zaslány, větší nábor členů se pak uskutečnil na Bioklimatologické konferenci v říjnu. Ke konci roku 1965 měla Společnost již 84 členů.

Odborná činnost ČSBkS byla rozčleněna do sekcí, které byly ustanoveny v průběhu roku 1966. Sekce bioklimatologie člověka (humánní sekce) byla založena na pracovním zasedání 22. 6. 1966 v Bratislavě. Vedoucím sekce byl zvolen doc. MUDr. J. Badal. Sekce bioklimatologie rostlin (rostlinná sekce) byla založena na pracovním zasedání 13. 9. 1966 v Trojanovicích u Frenštátu pod Radhoštěm. Předsedou byl zvolen doc. Dr. Robert Intribus z Bratislavy. Sekce bioklimatologie zvířat (zoo sekce) byla založena na pracovním zasedání 20. 10. 1966 v Uhříněvsi u Prahy (dnes Praha-Uhříněves). Předsedou byl zvolen doc. MVDr. J. Hojovec. Také na těchto ustavujících schůzích vstoupilo mnoho účastníků do ČSBkS, takže jejich počet přesáhl 200.

Přes ustavení sekcí se ukázalo, že spektrum jejich činností je velmi široké. V průběhu času tak byly v rámci jednotlivých sekcí ustanoveny odborné pracovní skupiny (OPS) zaměřené na určité speciální téma. Nejvíce jich pracovalo v rámci sekce humánní bioklimatologie, která měla vždy nejvíce členů. Bohužel jejich činnost není vždy dostatečně zdokumentována. Z mnohých seminářů pořádaných některými OPS nebyly vydány sborníky příspěvků, jednak z důvodu menšího počtu účastníků, jednak vydávání jakýchkoli tištěných materiálů bylo v dřívějších dobách poměrně obtížné. Mnohé OPS pracovaly jen po určitou dobu, jiné po několik desítek let. Následující výčet není zdaleka úplný. Velmi aktivní byla OPS pro chronobiologii, vedená MUDr. Z. Hejlem. Po řadu let pořádala chronobiologické semináře, jichž se zúčastňovalo i mnoho nečlenů Společnosti. Významná byla také OPS pro biometeorologickou předpověď, vedená RNDr. Ing. J. Dykastem, která postupně vyvinula současnou biometeorologickou předpověď. Vzpomeňme ještě OPS pro bioklimatologii sportu a OPS bioklimatologie volně žijících zvířat.

K mimořádně významným přínosům ČSBkS patřila i činnost terminologická, která byla završena v roce 1970 vydáním Bioklimatologického slovníku terminologického a explikativního. Jeho definitivní zpracování, které vyšlo v roce 1980, obsahuje celkem 2252 základních hesel z bioklimatologie a oborů, s nimiž se bioklimatologie prolíná jako hraniční disciplína. Předsedou redakční rady slovníku byl V. Krečmer, hlavním redaktorem E. Veselý. Slovník pro svou odbornou šířku a hloubku našel široké uplatnění i mimo bioklimatologickou obec.

Díky ustanovení federativního uspořádání státu v r. 1968 byly vytvořeny dvě národní samostatné bioklimatologické společnosti, a to Česká a Slovenská. Ustavující schůze české společnosti se konala 20. 11. 1968 v Praze v Emauzích, ale bylo rozhodnuto ponechat název „Československá“ (podobně jako ČSAV), pouze byly formálně upraveny Stanovy. Předsedou této společnosti byl zvolen prof. MUDr. Karel Symon. Následně byly ustanoveny jednotlivé sekce této společnosti v nové podobě. Dalšími předsedy naší Společnosti byli prof. E. Hadač a Ing. V. Krečmer. Název „Česká“ se používá oficiálně až od změny Stanov, které byly schváleny Ministerstvem vnitra 20. 1. 1994. Do té doby se všude užíval název „Československá“ a k názvu naší společnosti patřil přívlastek „při ČSAV“, ten byl při změně názvu v souvislosti se změnou zákona o Akademii věd zrušen.

Slovenská bioklimatologická společnost (dále jen SBkS) vznikla podstatně dříve, její zakládající schůze se konala 20. 3. 1969 v Bratislavě. Prvním předsedou byl zvolen prof. MUDr. J. Hensel. V letech 1978-1980 byl předsedou R. Intribus, dále potom prof. D. Zachar a prof. Špánik. SBkS každoročně organizovala Bioklimatologické pracovní dny, na kterých zazněly výzkumné zprávy ze všech tří oborů bioklimatologie. Referáty z těchto zasedání společnost vydávala ve zvláštních Bulletinech. SBkS byla organizátorkou celostátních konferencí na Slovensku. Ryze medicínsko-meteorologické problematice bylo věnováno mezinárodní sympozium v roce 1988, které se konalo na Štrbském Plese. Prvním knižním profilovým dílem SBkS byl sborník Problémy modernej bioklimatológie z roku 1973.

Členové společnosti sehrávali vždy významnou roli ve výzkumu. Výsadním postavením byla oblast studia mikroklimatu, zvláště porostního klimatu zemědělských plodin a lesních porostů. Pod patronátem společností se v červenci 1985 uskutečnila vědecko-publicistická expedice Svalbard-Špicberky, kterou vedli předseda ČSBkS E. Hadač a předseda SBkS D. Zachar. Cílem expedice byl výzkum přírodních poměrů souostroví z bioklimatologického hlediska. Expedice dospěla k předložení návrhu na založení nepřetržitého expedičního výzkumu, který však nakonec nebyl naplněn. Výzkum v posledních letech je dán výzkumnými projekty zaměřenými na dopady možné změny klimatu a adaptace v oblasti zemědělství a lesnictví, ale také v humánní bioklimatologii. Toto zaměření výzkumu souvisí s členstvím obou našich společností v Národních klimatických programech, na jehož činnosti se významně podílíme.

Vznik samostatných národních bioklimatologických společností samozřejmě neznamenal přerušení dosavadní spolupráce. Pokračuje tradice společných odborných akcí, jednak odborných seminářů, dále SBkS organizovaných Bioklimatologických pracovních dnů. Pokračuje konání Česko-slovenských bioklimatologických konferencí vždy přibližně po 2-4 letech v různých místech České a Slovenské republiky. Dokladem je i tato XV. bioklimatologická konference, jejíž konání se setkalo s velkým zájmem. Dalším úkolem je udržet zájem nejen odborníků o bioklimatologii v oblasti výzkumu, ale i v oblasti společenské, tedy zajištění další činnosti obou bioklimatologických společností. Jak dokazují problémy lidstva, poznatky bioklimatologie jsou stále potřebnější.

Jaroslav Rožnovský, MZ 2005/5, ročník 58, str. 159-160