Pobočky HMÚ (1984)

POBOČKY HYDROMETEOROLOGICKÝCH ÚSTAVŮ A JEJICH FUNKCE

Vytvoření poboček Českého i Slovenského hydro­meteorologického ústavu je logickým důsledkem uplat­nění územního principu v organizační struktuře obou ústavů [5]. Územní princip je výhodně využit u hy­drometeorologických služeb v řadě států (v PLR [1], SSSR i jinde). V našich podmínkách pak navazuje na dosavadní zkušenosti s mimořádně příznivým uplatněním prvních relativně komplexních regio­nálních pracovišť, která v národohospodářsky nejvýznamnějších oblastech ČSSR vznikla již v šede­sátých letech (např. [2]). Přenesení bezprostřední činnosti tehdejšího Hydrometeorologického ústavu do oblastí se specifickými podmínkami a hospodářskými požadavky přispělo k pružnějšímu zajišťování úkolů, užšímu kontaktu s veřejností, k prohloubení posky­tovaných služeb na základě konkrétních znalostí problémů, k větší návaznosti jednotlivých pracovních i vědních činností a oborů, ke komplexnosti práce a výstupních informací.

V uvedené době vznikla tedy kromě výhradně jednooborových útvarů v centru tehdejšího Hydro­meteorologického ústavu též svým charakterem nová, oborově komplexní pracoviště, vytvářející základ současných poboček ČHMÚ a SHMÚ. Na pobočkách hned od počátku začaly působit vazby mezi obory, které ve srovnání s centrálními útvary značně změnily jejich přístup nejen k poskytování vnějších služeb, ale i k řízení staniční sítě a tvorbě datové základny [6]. Odlišnost charakteru poboček byla akcentována ještě jejich nevyhnutelným vyčleněním z oborové organizač­ní struktury ústavu a přímým podřízením jeho řediteli.

Podle organizačního řádu ČHMÚ [4] a statutu ČHMÚ [7] jsou pobočky ústavu stálými organizačními

složkami ústavu zajišťujícími jeho úkoly s přihlédnu­tím ke specifickým podmínkám ve vymezených územ­ních oblastech. Pobočky plní v oblasti své působnosti zejména následující funkce:

• zřizování, provoz, správu a údržbu staniční sítě,
• sběr a prvotní zpracování údajů a přenos dat,
• zajišťování odborné informační a interpretační činnosti operativního a režimového charakteru,
• řešení oblastních studijních a výzkumných úkolů,
• spolupráci na celoústavních, výzkumných a rozvo­jových úkolech,
• zajišťování některých specializovaných činností celoústavně podle zvláštního pověření a podmínek pobočky.

Pobočky ČHMÚ a SHMÚ mají tedy převážně charakter základních komplexních regionálních pra­covišť, i když nemají zcela identickou strukturu — např. pobočka Praha nemá pracoviště operativních informací. U ČHMÚ k nim podle chronologického vývoje náleží pobočky v Ostravě, v Brně, v Ústí nad Labem a v Praze, které představují již funkčně doře­šené celky. V organizační a personální výstavbě se nalézá pobočka v Plzni, v Českých Budějovicích a v Hradci Králové. U SHMÚ byly vytvořeny pobočky v Košicích a v Banské Bystrici. Pobočka SHMÚ na Malém Javorníku nemá uvedený charakter a naopak zajišťuje specializovanou činnost.

Pracovní záběr poboček zahrnuje jednotlivé obory meteorologie, klimatologie, hydrologie a ochrany čistoty ovzduší, což představuje celkový rozsah působ­nosti u obou ústavů. Z funkčního hlediska se jedná o následující činnosti vztahující se ke všem zajišťova­ným oborům:

• získávání dat
• přenos dat
• zpracování dat využití dat  – operativní informace

                                                – režimové informace

• archivace (potenciální využití) dat

Tyto činnosti vytvářejí hlavní kostru provozních úkolů poboček. Navazující rozvojové, studijní a vědec­ké práce, jež jsou koordinovány u obou ústavů v rámci centrálních útvarů i poboček, ale i ve vzájemné kooperaci ČHMÚ a SHMÚ zabezpečují zejména další jejich prohlubování, rozšiřování a vývoj (včetně např. aktuálních automatizačních tendencí v techno­logii získávání, přenosu a zpracování hydrometeoro­logických dat apod.).

Uvedené funkční hledisko převládlo v organizační struktuře poboček ČHMÚ (i v modelu řízení ČHMÚ [5]). K jejich základním útvarům náleží útvar řízení a správy, útvar technického zabezpečení, útvar staniční sítě, útvar režimových informací a útvar operativních informací. V organizačním uspořádání poboček SHMÚ se uplatňuje hledisko oborové (sekre­tariát ředitele, útvar technicko-ekonomický, útvar hydrologie, útvar meteorologie, útvar čistoty ovzduší).

Územní působnost poboček bývá stanovena s při­hlédnutím k administrativně-správnímu dělení a k pří­rodním podmínkám (např. ucelené povodí, i když jeho plošný obsah se v některých částech plně ne­kryje s administrativním členěním). Uplatňuje se zde nutnost kontaktu s příslušnými politickými, správními a hospodářskými orgány a účelnost z hle­diska pracovní náplně a pracovních návazností.

Funkci poboček v rámci ČHMÚ a SHMÚ je vhodné také posuzovat podle interního a externího aspektu. Z interního ústavního hlediska pobočky zabezpečují větší operativnost a hospodárnost ve správě staničních sítí, užší styk se stanicemi vede též ke zvýšení kvality a spolehlivosti základních údajů. Pobočky však součas­ně, jak bylo naznačeno, přispívají k přiblížení obou ústavů uživatelům jejich výstupních informací, což je významné z pohledu externího. V tomto smyslu napomáhají k rychlejšímu přechodu od vydávání informací všeobecného charakteru k pohotovému a zasvěcenému poskytování speciálně zaměřených informací. Užší styk s uživateli, usnadnění osobního jednání a oboustranné informovanosti, umožňuje např. hlubší účelovou interpretaci informací opera­tivního charakteru a u režimových informací vede k širšímu využití datové základny, jež souvisí s bez­prostřední znalostí požadavků uživatele a aplikačních možností hydrometeorologických podkladů. Přenesení těžiště provozních, informačních a interpretačních úkolů na pobočky umožňuje současně ústředním útvarům ČHMÚ a SHMÚ důsledněji se zaměřit na metodické prohlubování jednotlivých činností, zásadní otázky rozvoje a cílevědomou integraci všech útvarů a složek [3] a má tak opět interní odezvu.

Závěrem lze shrnout základní poznatky o vzniku, vývoji a funkci komplexních regionálních hydro­meteorologických pracovišť — poboček ČHMÚ a SHMÚ:

1. Tato pracoviště vznikla z původních malých deta­šovaných jednooborových a často úzce specializo­vaných pracovišť v těch oblastech ČSSR, kde spole­čenské požadavky výrazně zrychlily rozvoj hydro­logické a meteorologické služby a vyžadovaly od ní velmi náročné, konkrétní a nové úkoly (např. Ostra­va, Košice, Ústí n. L.).
2. Na základě vládního nařízení ě. 96/1953 Sb. vznikl před třiceti lety, 1. 1. 1954, Hydrometeorologický ústav v Praze. Komplexní regionální pracoviště — soudobé pobočky ČHMÚ a SHMÚ — se vytvářejí v druhé polovině šedesátých let a mají tedy v součas­né době přibližně poloviční, tj. asi patnáctiletou tradici.
3. Novým charakterem a koncepčností pobočky výrazně přispěly k celkovému rozvoji obou ústavů. Jejich komplexní charakter se projevuje nejenom víceoborovostí, ale též vhodným využíváním mezi­oborových návazností a funkčním chápáním svého poslání. Určitá specializace v zaměření, daná specifickými regionálními podmínkami a vlastním vývojem, obohacuje spektrum služeb ústavů.
4. Kromě interních přínosů působí pobočky též externě. Přispívají k úzké a zasvěcené spolupráci s uživateli hydrometeorologických informací a k je­jich podstatnému rozšíření. Významně tak napo­máhají k národohospodářsky účinné transformaci poznatků příslušných vědních oborů do společenské praxe.

Literatura:

[1] Kříž, V.: Organizační struktura hydrometeorologické služby v Polské lidové republice. Meteorol. Zpr., 18, 1965, č. 2, s. 49-50.

[2] Kříž, V.: Regionální středisko Hydrometeorologického ústavu v Ostravě. Meteorol. Zpr., 21, 1968, č. 5, s. 130—131.

[3] Kříž, V.: Úkoly poboček HMÚ v nové koncepci. In: Sborník referátů, II. technicko-ekonomická konference, Praha 26. 11. 1979, Praha, HMÚ 1980, s. 57-62.

[4] Organizační řád Českého hydrometeorologického ústavu. Praha, ČHMÚ 1980. 10 s., 2 příl.

[5] Richter, V.: Model řízení meteorologické a hydrologické služby. Meteorol. Zpr., 36, 1983, č. 6, s. 161-163.

[6] Sobíšek, B.: Oborové řízení v Hydrometeorologickém ústavu. In: Sbornik referátů, II. technicko-ekonomická konference, Praha, 26. 11. 1979. Praha, HMÚ 1980,s. 50 až 56.

[7] Statut českého hydrometeorologického ústavu. Praha, MLVH ČSR 1979. 8 s.

Vladislav Kříž (ČHMÚ) - Ján Friga (SHMÚ), MZ 1984/4, ročník 37, str. 109-110