Reorganizace staniční sítě v roce 1961

Po základních pracech československé klimatologie k novým úkolům

Když v r. 1919 mladý meteorolog PhDr. Alois Gregor, který se letos v červenci dožil sedmdesátky, nastoupil v tehdy vznik­lém Státním meteorologickém ústavu, byl pověřen úkolem za­ložit síť meteorologických stanic a vybudovat československou klimatologii.

Síť stanic byla vybudována na pozůstatcích síti vídeňského a budapešťského meteorologického ústavu. Koncem roku 1919 zasílalo výsledky pozorování 19 stanic, ale se záznamy, které došly později dodatečně, bylo možné publikovat v prvé ročence (1919) celkem 52 stanic z Cech a Moravy; na Slovensku praco­valo v té době asi 20 stanic. V roce 1950, kdy dr. Gregor je posledně uveden na meteorologických ročenkách jako redaktor, byly již publikovány výsledky meteorologických pozorování z 504 stanic. Srovnáme-li ročenky meteorologických pozorování různých států, musíme konstatovat, že máme jednu z nejhustších sítí v Evropě.

Naše síť klimatologických stanic je založena převážně na práci dobrovolných pozorovatelů. Je kladným zjevem, že je u nás mnoho a mnoho lidí, kteří z živého zájmu pracují jako meteoro­logičtí pozorovatelé za nepatrnou náhradu, mnozí z nich obětavě a nezištně pracují i velmi dlouhá léta; především těmto našim dobrovolným pozorovatelům vděčíme za to, že máme již dnes velmi bohatý klimatologický materiál, který je základem veškeré činnosti ústavu. Nepříznivou stránkou věci je to, že při systému dobrovolných pozorovatelů se nepracuje přesně podle potřeb klimatologické služby, nýbrž spíše podle zájmu pozorovatelů. Tím se stalo, že v některých místech vzniklo na poměrně malé ploše mnoho stanic, zatímco v jiných oblastech bylo na po­měrně velikých plochách podstatně méně stanic, než by vyžado­vala skutečná klimatologická potřeba.

Proto přistoupil Hydrometeorologický ústav v roce 1961 k re­organizaci pozorovací služby tak, aby se stanice rozmístily rovno­měrně ve všech oblastech a výškových pásmech celého státu. Při tom se celkový počet stanic snížil.

Členění sítě klimatologických stanic se při reorganizaci pro­vedlo podle zásad Technických pravidel Světové meteorologické organizace, jejímž členem je Československo od jejího založení. Ve smyslu nových Technických pravidel Světové meteorologické organizace, která platí od 1. ledna 1961, se dělí klimatologické stanice na: a) základní, b) doplňkové, c) srážkoměrné, d) úče­lové. Na území našeho státu se plánuje celkem 90 stanic základ­ních a 180 stanic doplňkových, takže na 270 stanicích v republice bude možné sledovat všechny zvláštnosti průběhu počasí. Tím bude získán postačující podkladový materiál jak pro klimatologickou posudkovou službu všech druhů, tak i pro další vědecká zpracování. Plánovitě se provádí i rozmístění srážkoměrných stanic, kterých bude na našem území celkem 1322; pomocí těchto stanic budeme moci dobře sledovat všechny aspekty srá­žek pro informování našeho národního hospodářství, studovat všechny podrobnosti v rozdělení srážek v našem členitém terénu při rozličných typech povětrnostních situací i zajistit všechny potřeby naší hydrologické prognosní služby. Pokud jde o tzv. účelové stanice, zřizují se, jak již název ukazuje, pro sledování povětrnostních dějů jen pro potřebu řešení určitých speciálních úkolů; obvykle mají tyto stanice jen krátkou životnost. Pro potřebu trvalého výzkumu i pro potřeby praxe se zřizují kromě zmíněných typů stanic ještě stálé speciální stanice, např. pro měření ozónu v ovzduší, pro měření složek zářeni, pro měření radioaktivity vzduchu, stanice mikroklimatické apod. Stanice tohoto speciálního zaměření se zřizují většinou při základních stanicích s profesionálními pozorovateli, aby bylo lépe zajištěno plnění náročných potřeb toho kterého oboru.

Pozorovací termíny na stanicích základních i doplňkových zůstávají, jak bylo doposud obvyklé v celé střední Evropě, 7, 14 a 21 hodin místního času; pozorovací termíny ostatních druhů klimatologických stanic se předpisují podle účelu, jakému pozorování stanice slouží. Pozorovací termíny základních a do­plňkových stanic v našem rozložení na ranní, popolední a ve­černí hodiny mají poskytnout materiál pro povětrnostní režim dne, pro určení průměrných hodnot jednotlivých meteorologic­kých prvků i hodnot extrémních. To ale značnou měrou umož­ňují zjistit i záznamy samopisných přístrojů. V metodice pozo­rování je klimatologie konzervativní; je tu velká setrvačnost a snaha, aby se získané výsledky pozorování daly vzájemně srov­návat, aby bylo možné po přesném vyhodnocení sledovat se­kulární změny podnebí naší oblasti. Moderní život však svými nároky na využití každého volného času na odpočinek, rekreaci, kulturu a vzdělání značně ztěžuje dodržování pozorovacích ter­mínů, zejména ve večerních hodinách, u pozorovatelů, kteří tuto činnost nekonají jako své zaměstnání. Při revizi výkazů stanic se často zjistí, že výsledky nebyly skutečně napozorované, nýbrž „odvozené", ať už z registračního záznamu, či pouhým odhadem. Na poslední celostátní meteorologické konferenci bylo již disku­továno o možnostech, jak dosáhnout cíle termínových pozoro­vání, tj. zachytit povětrnostní režim dne se všemi jeho zvlášt­nostmi, při jiných uspořádáních pozorovacích termínů. Zdá se, že praktický život a nutnost zvýšit hodnověrnost výsledků mete­orologických pozorování si vynutí revizi pozorovacích termínů tak, aby časové rozdělení pozorování lépe vyhovovalo životním potřebám dnešního člověka. Je samozřejmé, že změna pozoro­vacích termínů by si vyžádala předběžné studie o denním chodu jednotlivých meteorologických prvků v závislosti na poloze místa a že by zásadně na sekulárních stanicích musely být zachovány dosavadní termíny.

Dalším, ale v podstatě schůdnějším úkolem klimatologie v obo­ru staničních sítí je zlepšení přístrojového vybavení stanic; ústav již vypracoval a vědecko-ekonomická rada ústavu schválila nor­mativ přístrojového vybavení všech druhů stanic. Realizace je jen otázkou materiální. Začínají se zavádět i některé automatické přístroje.

Pro zlepšení kvality pozorování byly vypracovány zásady a směrnice pro zřizování stanic a pro kontrolu a inspekci stanic. Plánuje se vydat v nejbližší době i nové předpisy pro službu pozorovací.

Výsledky pozorování sítě stanic jsou základním podkladem pro veškerou činnost klimatologické služby. Výsledky se kon­trolují, zpracovávají a slouží pak především pro každodenní informační službu. Kromě toho se publikují v ročenkách. Také na tomto poli se již připravují některé reformy směřující ke zkva­litnění práce, k úspoře času a k zvýšení efektivnosti.

Ještě v tomto roce vybuduje Hydrometeorologický ústav mo­derní strojně početní stanici dokonale vybavenou výkonnými děrnoštítkovými stroji na zpracování informaci. Funkce strojně početní stanice se projeví v několika oborech. Především již v početní kontrole pozorovacího materiálu ze stanic: strojová početní kontrola ušetří lidskou práci, zkrátí časy a sníží počet chyb. Kromě toho umožní stroje zpracování výsledků do po­třebných přehledů a tabulek, čímž se podstatně usnadní příprava ročenek a jiných publikací. A konečně se tyto stroje velmi dobře uplatní při dalším zpracování jakéhokoli druhu číselného mate­riálu. V klimatologii umožní nejen rychlé provádění klasických zpracování enormního množství shromážděného materiálu, ze­jména velmi dlouhých pozorovacích řad, ale i jiné druhy sta­tistik, testy materiálů, pravděpodobnosti, umožní rychlé zpra­cování libovolných komplexů hodnot a třídních intervalů apod.

Ve vlastní klimatologii byly doposud kromě jednotlivých menších i větších studií vypracována základní díla klimatografie: Atlas podnebí Československé republiky (vydán v r. 1958) a Pod­nebí Československé socialistické republiky - Tabulky (1961). Jako pokračování těchto dvou základních prací plánuje Hydro­meteorologický ústav vydat ještě jedno další podobné dílo celo­státního i širšího významu, které bude obsahovat zhodnocení podnebních poměrů ČSSR, zejména tepelné složky klimatu na­šeho státu, dynamicko-klimatické charakteristiky, všeobecně klimatologické zhodnocení všech základních klimatologických prvků v jejich změnách s výškou a zeměpisnou šířkou, denní chod jednotlivých prvků a četnosti výskytu některých dat publi­kovaných v předchozích dílech. S vydáním této práce se počítá v z. 1966.

Kromě klimatologického zhodnocení celostátního jeví se nut­ným připravovat studie klimatického zhodnocení menších oblastí. Přitom je třeba u klimatologických prvků zjišťovat četnosti vý­skytu, aby se mohla určit pravděpodobnost jednotlivých případů při posuzování aktuálního průběhu počasí, dále určit, zda dané počasí je v mezích normálu, nebo jej překročuje či nedosahuje, zda určité hodnoty, resp. intervaly hodnot se vyskytují jednou za 4 roky nebo 10 let apod. Při klimatologickém zhodnocování malých oblastí není dosud zjištěn vliv expozice terénu na průběh jednotlivých prvků. Požadavky praxe v tomto směru vyžadují zařadit do plánu práce klimatologické služby studie podobného zaměření; zejména rajónové studie jednotlivých organizací musí se opírat ve své práci o zhodnocení klimatologické a nikoli o od­hady, jak se dosud často stává.

Také v dynamické klimatologii, přestože se doposud pěstuje na pracovištích Akademie a v oboru synoptické služby, bude třeba provést klimatologické zhodnocení i vyšších vrstev ovzduší nad naším územím s použitím materiálů jak z aerologických po­zorování, tak z vysokohorských stanic.

Bude třeba také rozšířit práce v oboru záření, pro něž klimatologická služba již shromažďuje potřebný materiál. V tomto oboru bude jistě velmi užitečná práce, kterou plánují některá vědecká a výzkumná pracoviště, neboť význam energetické bi­lance stále stoupá.

Další řada úkolů, jimiž se musí klimatologie zabývat, jsou úko­ly, které můžeme označit jako úkoly netradiční. Jsou to práce z tzv. technické klimatologie, posudky pro vývozní organizace, kde zhodnocováním klimatologických poměrů nebo klimatolo­gických prvků pro vývozní oblasti, zejména tropické a subtro­pické, pomáhá klimatologie připravit naše výrobky tak, aby vy­hovovaly provozu v tamních podmínkách.

Mohutná výstavba průmyslu a velkých energetických závodů vyžaduje ochranu před škodlivým vlivem exhalací. I zde je celá řada nových úkolů pro klimatologii.

Novým úkolem je také sledování radioaktivity vzduchu. V tom­to oboru teprve začínáme.

Důležitým úkolem je také vypracování klimatografií nejvíce zalidněných oblastí: hlavního města Prahy a stotisícových měst, Brna, Bratislavy, Ostravy, Plzně a popř. Košic. Je to úkol roz­sáhlý, pro zpracování existuje již dosti podkladového materiálu a je jen otázkou plánu práce buď HMU, nebo výzkumných pra­covišť Akademie nebo vysokých škol, aby mohl být realizován.

Mluví-li se o meteorologii a klimatologii, vždy všechny zá­jemce o tyto odbory nejvíce zajímá prognóza. Nejde však již jen o předpovědi synoptické, ale zejména dlouhodobé, a dokonce o předpovědi velmi dlouhodobé: nejen měsíční a sezónní, ale o předpovědi na rok i desetiletí. Zde čeká hlavně výzkumné pra­covníky mnoho budovatelské práce.

Při dokončení základních klasických klimatologických děl Atlasu podnebí a Tabulek jsme mnohdy slyšeli, že těmito díly prakticky končí úkoly klimatologie a že je problémem, jakými úkoly se bude dále klimatologie zabývat. Neobyčejný růst na­šeho socialistického národního hospodářství dává jasně na tuto otázku hned celou řadu odpovědí, život a praxe stavějí již dnes mnoho požadavků, jak je z výše načrtnutých úkolů patrno.

Št. Petrovič – A. Vesecký, MZ 1962/3-4, ročník 15, str. 53-54