MODEL ŘÍZENI METEOROLOGICKÉ A HYDROMETEOROLOGICKÉ SLUŽBY (1983)

MODEL ŘÍZENI METEOROLOGICKÉ A HYDROMETEOROLOGICKÉ SLUŽBY

(Projev přednesený na odborném semináři IX. kongresu Světové meteorologické organizace v Ženevě v r. 1983)

K 1. lednu 1980 byl v Českém hydrometeorologic­kém ústavu uveden do života nový model organizač­ního uspořádání. Toto uspořádání vyplynulo z po­znatků získaných při zpracování dlouhodobé koncepce rozvoje ústavu na příštích 15 až 20 let. Chtěli jsme zavést takovou organizační strukturu, která by ne­brzdila, nýbrž podporovala očekávané vývojové tendence.

Jsem si vědom, že navržený systém je poplatný našim konkrétním podmínkám, podmínkám poměrně malé země, kde je v jednom ústavu shrnuta provozní meteorologie a hydrologie a nezbytný aplikovaný vý­zkum těchto oborů, sledování kvality ovzduší a vod. Přestože z pochopitelných důvodů meteorologických i geografických nepředpokládáme rozšíření řešené pro­blematiky ústavu ani o námořní meteorologii, ani o výstražnou službu pro hurikány, domníváme se, že mnohé otázky a problémy jsou společné nám i jiným službám, a proto snad nebude bez zajímavosti, když sdělím některé naše zkušenosti s přípravou a realizací rozsáhlejší organizační přestavby Českého hydro­meteorologického ústavu.

Při zpracování koncepce rozvoje ústavu koncem 70. let se ukázalo, že tehdejší organizační struktura se v určitých směrech stala již brzdou dalšího rozvoje ústavu. Tak např. některé nákladné unikátní systémy, jako je výpočetní technika, spojovací systém, radary, byly řízeny hlavními konzumenty jejich produktů, tj. synoptickou a leteckou službou, přestože je po­třebovaly i jiné obory ústavu. Poněvadž oborový pat­riotismus není neznámý ani v našem ústavu, vznikaly různé problémy při využívání uvedených systémů. Rozhodujícím důvodem pro změnu struktury ústavu byla však skutečnost, že dřívější příliš centralizovaná organizace nevytvářela stimuly pro prohloubení kon­taktu ústavu s uživateli jeho informací dislokovanými v různých územních oblastech republiky.

Koncepce dlouhodobého rozvoje byla připravována po dobu tří let. Jejím základem byl průnik dlouho­dobých prognóz vědních oborů meteorologie a hydro­logie s prognózou potřeb národního hospodářství, který se stal základem pro odvození hlavních očekáva­ných tendencí vývoje ústavu a na jejich podkladě i základem pro model vnitřní organizační struktury ústavu. Vypracování takto pojaté koncepce nemohlo být dílem jednotlivce. Ve větším nebo menším rozsahu se na něm podílela většina odborných pracovníků ústavu.

V této souvislosti mi, prosím, dovolte malé odbočení. S velkým zájmem jsem očekával, k jakým výsledkům dojde tým WMO pověřený přípravou dlouhodobého programu činnosti této organizace a bylo pro mne vel­kým uspokojením, že představy o budoucí úloze meteo­rologických služeb, k nimž jsme se dopracovali, jsou v zásadním souladu s analýzou provedenou v rámci WMO. Z analýzy a dlouhodobého plánu WMO samo­zřejmě vyplynulo, že ne všechny faktory jsme u nás náležitě ocenili. Proto využíváme materiálů WMO k postupné korekci našich dlouhodobých programů. Věřím, že mně zpracovatelé dlouhodobého plánu pro­minou, že se na jejich dílo díváme do určité míry jako na oponenturu našich názorů a rozborů.

Než přistoupím k popisu organizační struktury ústavu, zmíním se o nejdůležitějších tendencích roz­voje naší služby, k nimž jsme došli při provedených analýzách.

• Za hlavní tendenci pokládáme stále širší aplikaci hydrologických a meteorologických informací v ná­rodním hospodářství ČSSR, a to nejen k jeho vědec­kému řízení, ale i k bezprostřednímu řízení techno­logických procesů výroby. K tomu je nutno, kromě přípravy informací ve formě odpovídající uživatelo­vým potřebám, zabezpečit i potřebně těsnou spolu­práci meteorologů a hydrologů s tímto uživatelem informací.
• Do budoucna počítáme s rozšířením působnosti hydrometeorologické služby. S ohledem na naše ná­rodní podmínky jsme poslání ústavu definovali jako komplexní informační činnost o kvalitě a kvantitě vodních zdrojů a jejich hydrologickém režimu, o kva­litě ovzduší a stavu počasí, klimatologických pod­mínkách území včetně meteorologických a hydro­logických prognóz. Proti dosavadnímu stavu bude zvýšena zejména komplexnost práce vytvořením už­ších vazeb mezi meteorologií a hydrologii na úseku získávání dat i na úsecích jejich zpracování, archivace a vydávání. Současně bude v souladu s očekávaným růstem významu vod}- a ovzduší pro uspokojování potřeb národního hospodářství i společnosti zvyšován objem, sortiment i kvalita našich informací. Od in­formací všeobecného charakteru chce ústav přecházet k pohotovému vydávání informací speciálně zaměře­ných na konkrétní aktuální úkoly a potřeby hospodář­ské a správní sféry.
• Předpokládáme rovněž hlubší uplatnění kritérií ekonomické efektivnosti v systému získávání a zpra­cování dat. Automatizace bude podstatně více vy­užívána nejprve na úseku přenosu a zpracování dat, později na úseku získávání hydrologických a meteo­rologických dat. Zavedené nákladné systémy budou sloužit optimálně všem oborům činnosti hydro­meteorologické služby. Klasické způsoby zpracování dat budou nepochybně důležité i v budoucnu, stále více se však bude prosazovat modelová technika, která povede k optimalizaci využití experimentálně získaných dat a k náhradě drahých měření levnými výpočty.
• Soustavně bude narůstat význam i rozsah prací aplikovaného výzkumu, zaměřených k optimalizaci využití sil a prostředků ústavu.
• Jak na úseku výzkumu, tak i u operativních služeb počítáme s dalším rozvojem mezinárodní spolupráce, která je pro menší zemi nezbytnou podmínkou rozvoje meteorologie i hydrologie.
• Uvedené tendence budou mít svůj odraz i ve složení odborných kádrů ústavu. Meteorologové a hydro­logové budou ztrácet své monopolní postavení v ústa­vu a na stejnou úroveň s nimi postoupí specialisté z oboru chemie, elektroniky, výpočetní technik}- i spe­cialisté z uživatelských odvětví, kteří budou ústavu pomáhat nalézt společný jazyk s uživateli jeho služeb.

Všechny tyto různorodé tendence byly vzat}- v úva­hu při určování organizační struktury našeho ústavu. Současně jsme přihlíželi ke třem možným přístupům k vytváření této struktury, k oborovému, územnímu a funkčnímu, který je závislý hlavně na technologiích vykonávaných činností. Všechny tři přístupy mají své opodstatnění a při zpracování organizačního modelu byly respektovány v určitých, podle našeho názoru optimálních proporcích.

Členění ústavu podle vědních oborů bylo done­dávna, s ohledem na historii vzniku a vývoje ústavu, určující. Po zavedení výkonných technických systémů se však ukázalo, že dílčí pohledy jednotlivých vědních oborů se staly brzdou technického rozvoje ústavu. Komplikovaly jednotný systém zpracování dat i spo­lečné využití technologií. Rozhodl jsem se proto uplat­nit tento oborový přístup až na nižším stupni řízení a na vyšších stupních řízení zavést řízení manažér­ského typu. Pro tento záměr bylo třeba vybrat a po­stupně vychovávat vhodné vedoucí pracovníky.

Tím jsme dali přednost funkčnímu přístupu k orga­nizaci, jehož důsledkem je členění ústavu na opera­tivní službu, výzkum, technické a pomocné provozy. Opírali jsme se přitom o poznatky většiny států, podle nichž není vhodné směšovat operativní a výzkumnou činnost, jak to bylo běžné v prvé polovině tohoto století. Výzkum vyžaduje vysokou centralizaci a do­konce z hlediska naší menší země i vysokou mezi­národní dělbu práce a takové členění se proto musí projevit již na nejvyšším stupni řízení.

Potřeby vyšší aplikace meteorologických a hydro­logických informací v národním hospodářství si vy­nutily respektovat náležitě i územní přístup při vnitř­ním členění ústavu. Bylo vhodné posílit význam de­tašovaných pracovišť operativní služby, která zajišťují styk s uživateli hydrologických a meteorologických informací, ale v rámci své územní kompetence sou­časně i efektivní správu staničních sítí všech druhů. Museli jsme přitom přihlédnout k okolnosti, že některé postupy vyžadují naopak centralizaci, jako např. předpověď počasí, a že tedy některé činnosti musí být vykonávány v centru.

Výsledkem aplikace uvedených tří přístupů je tedy dnešní struktura organizačního uspořádání Českého hydrometeorologického ústavu. Ústav se člení na cen­trální útvary a na pobočky s komplexní působností umístěné v sídlech krajů. Centrální útvary jsou čle­něny na tři úseky, a to na vědeckovýzkumný, pro­vozně technický a ekonomicko-správní.

Vědeckovýzkumný úsek je mozkem ústavu. Zde jsou řešeny výzkumné úkoly sloužící dalšímu rozvoji ústavu, v tomto úseku připravují metodiky a nové postupy pro provozní složky ústavu.

S ohledem na tzv. technologickou linku ústavu, k níž se vrátím, máme ve vědeckovýzkumném úseku dva rozhodující útvary, a to útvar režimových infor­mací a operativních informací. U operativních infor­mací vystupuje do popředí požadavek centralizace a v rámci menšího státu se ukazuje výhodným spojit v tomto odboru operativní prognózní službu i příslušný výzkum předpovědi počasí a předpovědí hydrologic­kých. Oblastní interpretace však zůstává na po­bočkách.

Odbor režimových informací se již dělí oborově, a to na meteorologii, hydrologii, čistotu ovzduší, hydrofond, meteofond a matematicko-statistické me­tody. Tento odbor, kromě řešení výzkumných úkolů, připravuje metody pro zpracování a aplikaci hydro­logických a meteorologických informací. Do vědecko­výzkumného úseku spadá dále odbor observatoří, který zahrnuje terénní pracoviště výzkumného cha­rakteru. Jeho součástí je např. národní radiační cen­trum, experimentální hydrologické povodí, observatoř přírodního prostředí, agrometeorologická observatoř, pracoviště družicové meteorologie atp. Tam jsou ově­řovány a realizovány nové experimentální postupy a prověřovány aplikace meteorologie a hydrologie. Částí vědeckovýzkumného úseku je též odbor vědecko­technických informací.

Páteří provozně-technického úseku je tzv. techno­logická linka, která v části získávání dat zasahuje do působnosti poboček a ve svých výstupech pak do vědeckovýzkumného úseku.

Vstupem této linky jsou data z profesionální a dobrovolnické staniční sítě specializovaná na jednotlivé obory činností ústavu. Tyto sítě spravují v plném rozsahu pobočky, které současně provádějí základní kontrolu a zpracování dat, jejich archivaci, a inter­pretují informace z těchto dat odvozené. Podrobné zpracování dat a jejich uložení do databází a databank zabezpečuje pro celé území republiky centrálně vý­početní středisko, které výsledky zpracování postu­puje pobočkám i centrálním útvarům. Telekomuni­kační systém zabezpečuje přenos operativních dat přímo do centra, popř. do Globálního telekomunikač­ního systému WWW (World Weather Watch - Svě­tová služba počasí). Udržování a inovace technického vybavení staniční sítě a výcvik pozorovatelů je v kompetenci poboček. O používaných typech pří­strojů samozřejmě rozhoduje centrum, které současně plní i funkci metodického řídícího orgánu celé tech­nologické linky.

Pobočky jsou oborově komplexními útvary zříze­nými v sídlech krajů. Hranice mezi pobočkami jsou voleny převážně podle hydrologických povodí, která v podstatě souhlasí s administrativním dělením repub­liky. Hlavním úkolem pobočky je prodej hydrometeo­rologických informací uživatelům. Touto oblastní in­terpretací informací sledujeme vyšší využití našich informací v národním hospodářství. Pobočky však rovněž představují levnější a operativnější způsob ří­zení staničních sítí na území své odpovědnosti než při obsluze těchto sítí z centra. Protichůdné názory a polemika se při přípravě koncepce projevil}- při vymezení funkcí a kompetence profesionálních me­teorologických stanic. Dříve tato pracoviště působila pouze centripetálně, tj. získávala informace a pře­dávala je do centra. Navržené rozšířené uplatnění těchto pracovišť vychází z toho, že budou předávat operativní meteorologické a hydrologické informace v místním měřítku zájemcům z blízkého okolí. Toto rozhodnutí má svůj odraz zejména v oblasti kvalifikace pracovníků. Začali jsme prohlubovat znalosti profe­sionálních pozorovatelů v oblasti meteorologie a hyd­rologie a současně jsme připravili přenos potřebných informací z centra na stanice.

Jediné správné kritérium — kritérium praxe — do­sud ještě neprověřilo organizační strukturu našeho ústavu v plném rozsahu. Přesto však již můžeme ně­která přijatá opatření hodnotit pozitivně. Rozhodně se osvědčilo zřízení poboček ústavu. Navzdory prob­lémům se získáním potřebně kvalifikovaných pracov­níků v místech jejich činnosti i dalším potížím spo­jeným s jejich budováním významně stoupla prestiž Českého hydrometeorologického ústavu v očích uži­vatelů našich informací. Dobré a konstruktivní kon­takty, navázané prostřednictvím poboček s výrobními podniky a dalšími organizacemi národního hospodář­ství, dávají předpoklad k plnějšímu uplatnění hydro­logické a meteorologické informace. Nesplnily se ani obavy, že decentralizace operativních služeb povede k snížení kvality práce meteorologických stanic a ke zhoršení péče o jejich rozvoj. Druhý klad nové orga­nizační struktury, který se projevuje postupně a jehož hlavní přínos lze očekávat teprve v budoucnu, je sblížení pracovníků různých oborů, jejich vzájemné poznání a opuštění bariér úzkých oborových pohledů ve prospěch komplexního hodnocení ovzduší a vody.

Zvolený model organizačního uspořádání vychází, jak jsem již v úvodu řekl, z našich specifických pod­mínek a z úkolů, které před námi stojí nebo budou stát. Nebylo by asi účelné chtít je přenést do jiných zemí beze zbytku. Pokud však by stála některá hydro­meteorologická nebo meteorologická služba před prob­lémem přehodnotit svou organizační strukturu s ohle­dem na změněné požadavky praxe, mohly by se naše poznatky ukázat pro tuto službu jako užitečné.