Deset let vojenské akademie v Brně

Deset let vojenské akademie v Brně

Koncem minulého školního roku uzavřela Vojenská akademie Antonína Zápotockého v Brně první desetiletí svého trvání. Toto významné výročí je příležitostí k přehlídce a hodnocení její dosavadní práce jako vojenské vysoké školy a jako střediska vojensko-vědecké práce. Při hodnocení výsledků, kterých bylo v uplynulých deseti letech dosaženo, je zřejmé, že v mnohých oborech činnosti přesáhl význam této vysoké školy rámec ozbro­jených sil našeho státu, takže i hodnocení práce přitahuje po­zornost pracovníků vědy a techniky civilních kruhů a široké veřejnosti.

Vojenská akademie Antonína Zápotockého (dříve Vojenská technická akademie Antonína Zápotockého) byla zřízena rozka­zem presidenta republiky č. 247 z 23. 8. 1951. Cílem nově zří­zené vojenské vysoké školy bylo a bude vychovávat a školit vy­sokoškolsky kvalifikované pracovníky pro všechny obory ozbro­jených sil a zbrojního průmyslu a zároveň vytvořit středisko vojensko-vědecké práce. Proto byl a je dán okruh specializací, ve kterých VA AZ provádí školení a s tím souvisící okruh věd­ních a technických oborů, které pěstuje, především potřebou ozbrojených sil a zbrojního průmyslu. Tento okruh byl v uply­nulých deseti letech upravován, avšak vždy bylo cílem akademie vychovávat své posluchače vyhraněně v komunistickém duchu, v naprosté oddanosti a věrnosti socialistické vlasti, dělnické třídě, Komunistické straně Československa, presidentu a vládě re­publiky v duchu proletářského internacionalismu a nerozborného bratrství se Sovětským svazem a ostatními státy světové socialistické soustavy. Splnit tento cíl umožňovala široká a účinná péče strany a vlády a podpora územních orgánů Jihomoravského kraje. Rozhodující při tom byla vedoucí úloha strany na akademii, kterou se během uplynulých deseti let neobyčejně podařilo upevnit.

Velký a stoupající význam meteorologie a meteorologické služby pro armádu byl důvodem, že byla meteorologie zahrnuta od samého založení školy do vědních oborů, které je třeba před­nášet a pěstovat. Velká potřeba vysokoškolsky kvalifikovaných meteorologů v armádě si vynutila v roce 1953 zřízení samostatné specializace meteorologie. Před pracovníky katedry, pověřené přednášením meteorologických disciplín, vyvstal náročný úkol v krátké době zpracovat učební plány a programy pro specializací a plány a programy naplnit tvořivou prací s posluchači. Při tom bylo od začátku zřejmé, že absolventi specializace musí mít všeobecné i odborné vzdělání, odpovídající svou úrovní vzdě­lání nabytému na civilních vysokých školách a navíc musí mít znalosti a návyky nutné pro vojenského meteorologa, včetně základního taktického vzdělání. Jejich profil musel být přizpů­soben jejich budoucím úkolům, a proto bylo stanoveno, že směr jejich výchovy a výuky musí směřovat k praktické synoptické a letecké provozní meteorologické službě.

Úkol byl o to těžší, že se přes usilovnou snahu nepodařilo získat pro jeho plnění zkušené a osvědčené vysokoškolské učitele jako interní pracovníky školy. Na druhé straně však učitelé akademie nebyli zatíženi vžitým způsobem výuky a k plnění úkolu přistupovali s nadšením. Přes to však mohli úkol plnit jen díky soudružské pomoci kateder civilních vysokých škol, pře­devším katedry astronomie, geofyziky a meteorologie Karlovy university v Praze a katedry geografie University v Brně. Neoce­nitelná byla též pomoc odborníků z praxe, především Hydro­meteorologického ústavu a ministerstva národní obrany.

Při zpracování plánů pro specializací meteorologie na VA AZ jsme se maximálně snažili přiblížit výuku praxi. Že toto pojetí bylo správné, bylo potvrzeno příznivým přijetím absolventů VA AZ na pracovištích v civilní i vojenské meteorologické službě a bylo utvrzeno pozdějším usnesením ÚV KSČ o maximálním sepětí výuky a výchovy na školách s praxí.

Hodnotíme-li zpětně výsledek této snahy zjišťujeme, že se nám v podstatě podařilo uskutečnit přestavbu studia daleko dříve, než byl tento úkol dán usnesením ÚV všem školám.

Za základ učebního plánu byl přirozeně vzat plán specializace meteorologie na našich civilních vysokých školách, ale novým a zásadním přístupem k praktickému výcviku posluchačů byl docílen poměr mezi přednáškami a praktickým zaměstnáním 1 : 1,29, tedy lepší poměr, než je požadován při prováděné přestavbě studia. Při tom absolutní počet hodin přednášek byl o více než 34 % vyšší než na civilních vysokých školách.

V učebním plánu byl položen důraz na široký matematicko-fyzikální základ, nutný pro vysokoškolsky kvalifikovaného me­teorologa a na ty předměty specializace, které pomáhaly vytvářet profil absolventa v zamýšleném směru, jak je zřejmé z tabulky počtu hodin hlavních skupin předmětů podle stavu v době za­hájení výuky na VA AZ. Pro srovnání jsou uvedeny počty hodin těch předmětů na civilních vysokých školách z téže doby.

Po důkladné úvaze jsme se rozhodli zařadit též nové předměty, nezbytné pro vytváření profilu absolventa, i když na vysokoškolské úrovni dosud u nás přednášeny nebyly a daly se proto očekávat značné potíže při vypracovávání textů přednášek a při organisaci a provádění praktických cvičení.

Směle postavený plán výuky a jeho praktické zaměření vyža­dovaly k svému naplnění zřízení materiální základny v rozsahu na našich školách neobvyklém. Byla proto zřízena meteorolo­gická laboratoř a observatoř a vybavena jak technickým perso­nálem, tak i materiálem. Laboratoř plnila především úkoly vý­ukové, ale byla a je i nezbytnou základnou pro rozvoj vědecko­výzkumné práce a plní praktické úkoly při spolupráci se závody a vojsky. Observatoř byla zapojena do sítě Hydrometeorolo­gického ústavu a navázala tak na bohatou tradici observatoře Českého vysokého učení technického v Brně, jejíž existence je spojena s činností našich význačných meteorologů, především prof. dr. A. Gregora a zemřelého prof. dr. R. Schneidera. Výsledky práce observatoře byly zpracovány a publikovány za období 1953—1958 ve sborníku VA AZ. Observatoř zajišťovala praktická cvičení posluchačů a připravovala podklady pro labo­ratorní a jiná praktická cvičení posluchačů v oboru synoptické a letecké meteorologie.

Toto pojetí výuky bylo v souladu se zaměřením VA AZ, která vychovává kromě velitelských též inženýrsko-technické pracovníky, takže vlastně vytvářelo novou vysokoškolskou kva­lifikaci inženýra-meteorologa. Tato vysokoškolská kvalifikace je zavedena v SSSR a také v některých jiných státech, např. ve Francii a velmi se osvědčuje v praktické meteorologické službě. Vojenské zaměření školy a potřeba ozbrojených sil vedly k tomu, že byl přiměřeně položen důraz též na předměty vojenské, především na taktiku. Tím získal profil absolventa další, pro práci v armádě nezbytný rys, který mu umožňuje být platným členem štábu útvarů a svazků.

Zajištění výuky učebními pomůckami, skripty, návody k la­boratorním pracem a zpracování textů přednášek si kromě vlastní výukové činnosti vyžádaly téměř celou pracovní kapacitu učitelů. Byla vydána skripta „Vojenská meteorologie", „Letecká meteorologie'', „Měřeni výškového větru", „Rukověť laboratorních cvičení z meteorologických přístrojů a metod pozorování" a další, zpracovány a vydány překlady osvědčených sovětských učebnic a příruček např. „Příručka pro krátkodobé předpovědi počasí", „Dynamická meteorologie" aj.

Přes to byly řešeny a vyřešeny některé vědecko-výzkumné problémy např. chyby barometrických výškoměrů, citlivost teploměrů radiosond, z nichž poslední byl příznivě oceněn, a výsledky byly uvedeny do praxe na našich radiosondážních stanicích. Jiné problémy byly natolik rozpracovány, že jsou prakticky ve stadiu realisace např. automatické radiometeorologické stanice. Učitelé a techničtí zaměstnanci vypracovali řadu zlepšovacích námětů, z nichž některé byly přijaty a zavedeny celostátně, např. zaměřovači vysílač ZV1 pro radiotheodolit MALACHIT.