You are here

90. výročí hydrometeorologické služby na MNO

90. výročí hydrometeorologické služby, slavnostní setkání na MNO

Při příležitosti 90. výročí vzniku meteorologické, dříve povětrnostní služby, se 9. prosince 2009 sešli na Ministerstvu národní obrany (MNO) na slavnostním shromáždění meteorologové a hydrometeorologové z vojenské i civilní sféry, aby si připomněli, jakou důležitost pro ozbrojené síly, ale i pro civilní veřejnost, má právě hydrometeorologická služba.

Po vzniku Československa v roce 1918, kdy se postupně formovaly orgány, organizace a instituce důležité pro chod nového samostatného státu, byl zřízen v roce 1919 i Státní ústav meteorologický (SMÚ), jehož součástí se stal, na základě zkušeností z bojů 1. světové války, i odbor vojenské povětrnostní služby.

Po II. světové válce, během níž se řada příslušníků meteorologické služby zapojila do domácího i zahraničního odboje, došlo k obnovení činnosti meteorologické služby, a to jak Státního meteorologického ústavu, tak vojenské povětrnostní služby. V roce 1952 byl Státní meteorologický ústav převeden z působnosti Ministerstva dopravy do působnosti Ministerstva národní obrany.

Od vzniku hydrometeorologické služby na území ČR tak její vývoj probíhal v civilní sféře i ve sféře ozbrojených složek velice těsně. Přestože od roku 1954 skončilo působení SMO v podřízenosti MNO a Státní ústav meteorologický řídilo několik dalších ministerstev, těsné spojení civilní i vojenské složky se jasně projevilo i v personálním složení účastníků slavnostního shromáždění. Řada z nich prošla jak vojenskou, tak civilní hydrometeorologickou službou a přispěla k tomu, že obě služby jsou schopny plnit nejnáročnější úkoly na území státu jak v běžném životě, tak v krizových situacích a rovněž podporovat naše kontingenty při jejich zahraničních misích.

Při příležitosti výročí udělil ministr obrany Martin Barták čtyřem veteránům služby Záslužný kříž ministra obrany České republiky 3. stupně. Oceněni byli Zdeněk Táborský a Genaděj Růžička a také dva nejstarší žijící meteorologové – František Bohdan (nar. 9. 11. 1914), který se po skončení II. světové války významně podílel na obnově činnosti vojenské povětrnostní služby a stál v čele procesu výstavby a rozvoje sítě vojenských povětrnostních stanic na Moravě, a Jaroslav Červený (obr. 1), nar. 2. 1. 1920, jehož zásluhou např. zahájila svou pravidelnou činnost první československá radiosondážní stanice a díky jehož úsilí byl v roce 1954 zaveden Systém vysokoškolské přípravy odborného personálu v rámci Vojenské technické akademie v Brně.

Dále byly na setkání uděleny čestné odznaky Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého, pamětní odznaky Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu a ocenění Československé obce legionářské. Vyznamenání oceněným předali náměstek ministra obrany František Padělek a zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR – inspektor AČR generálmajor Čestmír Tesařík. Františku Bohdanovi, který se ze zdravotních důvodů nemohl setkání zúčastnit, bylo vyznamenání předáno dodatečně vedoucím referátu Hydrometeorologické služby (HMSL) Generálního štábu AČR plukovníkem Petrem Kůrkou (obr. 2).

Při slavnostním shromáždění byla po „vojensku“ důstojnickým kordíkem pokřtěna kniha Hydrometeorologická služba Armády České republiky v období 1918–2009 autorů Miroslava Flajšmana a Josefa Štekla [1].

V odpoledních hodinách byla pro účastníky setkání i zahraniční hosty zorganizována exkurze na pracoviště Hydrometeorologické služby AČR v Ruzyni.

Obr. 1 Náměstek ministra obrany František Padělek předává vyznamenání Jaroslavu Červenému. Foto O. Šuvarinová

Obr. 2 Předání vyznamenání Františku Bohdanovi vedoucím referátu HMSL Generálního štábu AČR Petrem Kůrkou. Foto O. Šuvarinová

Literatura

[1] FLAJŠMAN, M. – ŠTEKL, J. 2009. Hydrometeorologická služba Armády České republiky v období 1918–2009. Praha: MNO. 376 s. ISBN 918-80-1218-511-9.

[2] KRŠKA, K. – ŠAMAJ, F. 2001. Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku. Praha: UK, Nakladatelství Karolinum. 568 s. ISBN 80-7184-951-0.

Olga Šuvarinová, MZ 2010/1, ročník 63, str. 31