90 let československé meteorologické služby

90 let československé meteorologické služby

Ze speciálního čísla Meteorologických Zpráv (2009/5) k připomenutí výročí 90. let československé meteorologické služby uvádíme příspěvky 90. let československé meteorologické služby (v příloze na konci stránky) a Rozhovor a ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc.

Doufám, že se nám podaří udržet a dále zlepšovat dobré postavení mezi národními meteorologickými službami v Evropě.

Rozhovor s ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc. při příležitosti 90. výročí od založení Československého ústavu meteorologického

1. Pane řediteli, součástí prvního článku tohoto čísla věnovanému jubileu ústavu je i velmi stručný historický přehled jeho vývoje. Materiál prezentuje převážně současnou působnost Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), ale mále vypovídá o činnostech a lidech, kteří stáli u zrodu jedné z prvních odborných institucí nového státu. Jaký je Váš pohled na práci našich předchůdců – zakladatelů, pokud ji vůbec je možné porovnávat s ohledem na časový předěl několika generací?

Rozhodně oceňuji úsilí i prozíravost našich předchůdců, vždyť ústav slaví 90 let od svého vzniku, stále existuje a plní čím dál více úkolů i těch vyplývajících z našeho členství v Evropské unii.  Rád bych připomněl i aktivity našich předchůdců ještě za Rakouska-Uherska, kdy byly „naše“ meteorologická i hydrologická služba součástí služeb rakouských. Také proto jsme v roce 2001 oslavili ve Vídni s našimi kolegy z rakouského Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku150 let od založení této služby (1851), jejímž prvním ředitelem byl K. Kreil z Prahy. Organizovaná hydrologická služba u nás funguje již od roku 1875! Proto jsme už v roce 1919 měli na co navazovat a neměly bychom na průkopníky našich oborů zapomínat. Myslím si, že po celou dobu uplynulých 90 let patřil ústav vždy k předním institucím tohoto druhu v Evropě a doufám, že po roce 1989 a zejména po roce 1992 se nám, nyní jako ústavu zajišťujícímu služby v oborech meteorologie, hydrologie a ochraně čistoty ovzduší pouze pro Českou republiku, daří tuto úroveň udržovat.

2. Za devadesát let fungoval ústav pod šesti názvy a několika zřizovateli. K nynějšímu pojetí jeho funkce jako ústředního státního ústavu pro oblast čistoty ovzduší, hydrologie a meteorologie vedlo několik předělů. Tři obory spjaté s hydrosférou a atmosférou v jedné instituci je jedinečným řešením – je to však řešení výhodné, nebo dokonce optimální? Po téměř dvaceti letech v čele této instituce máte jistě na věc relevantní názor.

Toto řešení je výhodné, ale i zde ústav prodělal ve svém vývoji několik fází. Za klíčové považuji spojení meteorologie a hydrologie pod jednou „střechou“ v roce 1954, které především umožňuje velmi pohotovou povodňovou výstražnou službu založenou na přímém spojení meteorologů a hydrologů s využitím společných srážkoměrných sítí, radarů a modelů. Většina zemí, které mají obě služby oddělené, nám toto spojení závidí. V roce 1967 přibyl třetí obor – ochrana čistoty ovzduší, rovněž s úzkou vazbou na meteorologii. Ústav byl někdy členěn podle „technologické Linky“ a jindy podle oborů. Současné oborové členění, na něž ústav přešel v roce 1990, umožňuje lepší výměnu znalostí v rámci jednotlivých disciplín. Jsem rád, že v operativě – v předpovědní a výstražné službě – jsme se v roce 2000 rozhodli přejít na integrací meteorologické a hydrologické služby do jednoho systému založeného na šesti regionálních a jednom centrálním předpovědním pracovišti. Toto rozhodnutí nebylo lehké a znamenalo poměrně velkou změnu v organizaci ústavu. Avšak výhodnost tohoto uspořádání, založeného na přímé osobní spolupráci meteorologů s hydrology, se plně ukázala při velké povodni v roce 2002 a od té doby při řadě dalších povodní a nebezpečných situací. Dalším krokem bylo vytvoření společného Systému integrované výstražné služby s partnerskou armádní meteorologickou službou. Spojení tří oborů je však přínosné i při sdílení počítačových a komunikačních sítí, databázových systémů, společné ekonomiky a administrativy atd.

Některé nevýhody vyplývají spíše z nazírání okolí na náš ústav nikoliv z podstaty věci. Především CHMU s 800 zaměstnanci v celé republice je poměrně velký a přitom patří do „malého“ rezortu. Činnosti ústavu jsou náročné na přístroje a počítače a jejich údržbu, mezinárodní výměnu dat, často nepřetržitou službu, takže jsou poměrně drahé. Rozpočet ústavu se pak v rámci rezortu jeví jako relativně velký, což budí dojem, že je možné jej krátit, snižovat stavy pracovníků apod. Je pak obtížné přesvědčit zřizovatele, že už těžko můžeme dále redukovat, aniž bychom museli přerušit naše základní činnosti (které nemůže dělat žádná jiná instituce, ale které občané potřebují). Výhody integrace ústavu však rozhodně převažují.

3. Na oborovém principu je založena i organizační struktura nastolená od roku 1990, jako samostatné fungují úsek informačních technologií a úsek ekonomicko-správní. Ve vymezených regionech zajišťuje úkoly ústavu sedm oblastních poboček, ústav spravuje téměř třicet observatoří a profesionálních stanic. Vyhovuje tato struktura i v současnosti?

Struktura ústavu podle mého názoru vyhovuje. Samostatný obor informačních technologií zajišťuje telekomunikační a počítačové služby pro celý ústav včetně poboček, a proto je přímo podřízen řediteli ústavu. Obdobně jsme po mém příchodu do ústavu v roce 1993 a přechodu z rozpočtové na příspěvkovou organizaci, zavedli komerční činnost. Začali jsme pracovat s „opravdickými“ penězi a rozpočty, a proto jsme zřídili úsek ekonomicko-správní. Pobočky fungují obdobně a z jejich vedoucích se stali řediteli poboček. Každý větší útvar (úsek či pobočka) pracuje samostatně se svým dílčím ročním rozpočtem. Provoz a financování observatoří a profesionálních stanic patří do kompetence příslušných náměstků. Tato struktura vyhovuje i dnes a problémy vidím spíše v současném statutu ústavu jako příspěvkové organizace a jeho vztahu ke zřizovateli, který nemá příliš pochopení pro zajišťování našich služeb i pro jiné rezorty. To ústav v minulosti vždy dělal a také na to měl ve svém rozpočtu dostatek prostředků.

4. Po svém nástupu do funkce ředitele jste v roce 1993 prohlásil: Za svůj hlavní úkol považuji právě to, abych plnit funkci koordinátora a přitom neprotežoval zájmy jednoho úseku proti druhému. Jak se Vám v dané souvislosti podařilo sladit rozdílné zájmy a záměry relativně samostatných oborů?

Myslím si, že svůj slib jsem plnil i díky tomu, že jsem do příchodu do ČHMU nepracoval v žádném z hlavních oborů ústavu. Celou dobu mého působeni v ČHMÚ jsem se snažil být neutrální, tlumit někdy rozdílné názory náměstků a hledat cesty výhodné pro ústav jako celek. Snad nejtěžší pro mne bylo provedení reorganizace předpovědní a výstražné služby v roce 2000 spočívající v integraci meteorologů a hydrologů a jejich podřízení pouze jednomu náměstkovi. Tato pracoviště fungují v době krizové situace v jakémsi „válečném stavu“ a tam je jednoznačně potřeba pouze jedno velení. Právě v šíři záběru, integraci řady služeb a spolupráci v několika oborech je síla ČHMÚ a to jsem se snažil prosazovat.

5. Za dvě desetiletí prošel ústav nebývalou modernizací. Vytvořená infrastruktura umožnila zkvalitnit poskytované služby, ale zároveň podstatně vzrostly provozní náklady. Výhled na nejbližší období však neslibuje navýšení rozpočtových prostředků, spíše naopak. Existují vůbec ještě disponibilní rezervy a pokud ano, ve kterých oblastech?

Provozní náklady skutečně vzrostly kromě inflací zejména tím, že je třeba moderní infrastrukturu udržovat často formou externích servisních služeb. K problémům patří odpisy, na něž dlouhodobě nedostáváme od zřizovatele téměř žádné prostředky. Rostou nároky na datové přenosy a s tím související náklady. Vliv má i (podle mne správný) rostoucí počet vysokoškoláků na úkor zaměstnanců se středoškolským vzděláním. Po našem vstupu do EU se objevila řada nových činností. Důležité je, že i když naše náklady rostou (a je tomu tak i v jiných zemích), tak mnohem výrazněji roste kvalita našich služeb. Občané se právem domnívají, že mají na kvalitnější služby nárok. Pochopitelně se snažíme snižovat náklady na externí služby, důsledně využívat výběrová řízení, upravovat pracovní náplně pracovníků a vůbec šetřit, kde se dá. Zvyšujeme též příjmy z komerční činnosti (v roce 2008 dosáhly 180 mil. Kč). Zapojujeme se do výzkumných grantů včetně evropských i do operačního programu Životního prostředí. Dalších rezerv moc nevidím. Při dalším pokračování ve škrtech a nutnosti snižovat stav budeme muset omezit či zrušit některé činnosti. Dobré řešení to však není, neboť občané by tyto zrušené služby zřejmě nedostali od někoho jiného.

6. Zpočátku se také zdálo, že úspory přinese automatizace staniční sítě, opak je pravdou. Poklesl sice počet manuálních stanic, tedy i počet dobrovolných pozorovatelů, ale náklady jsou v součtu vyšší. Průvodním zjevem případné redukce staničních sítí by bylo omezení měření. Evropská legislativa v oblasti životního prostředí však rozsah pozorování spíše rozšiřuje. Jak z toho ven?

Máte pravdu. Velkým problémem jsou dobrovolní pozorovatelé, kteří díky automatizaci „pozorují“ stále méně. Musíme je dále využívat, neboť chrání naše přístroje vůči vandalismu a krádežím. Přehodnocování počtu stanic, frekvencí měření atd. jsme dělali mnohokrát, ale již to dál příliš nejde, neboť pokles hustoty sítí pod určité minimum znamená jejich téměř úplné znehodnocení. Snažíme se získávat investiční peníze na obnovu sítí z prostředků EU. Problémem ale zůstává krytí provozních nákladů a již zmíněných odpisů. Někde se daří převést financování provozu stanic na města (např. u monitoringu ovzduší). Pořád se však domnívám, že státní síť by měl plně garantovat stát a ČHMÚ by tedy na to měl dostávat dostatečné prostředky. Další možností, byť omezenou, je stále intenzivnější využívání modelování místo měření, ale i to vyžaduje určitý minimální počet dostatečně kvalitních měření.

7. Jako velmi úspěšnou publikaci vydal ČHMÚ před dvěma lety Atlas podnebí Česka. V edici Národní klimatický program České republiky vyšlo dosud 32 publikací, ale poslední svazek vyšel již před sedmi lety. ČHMÚ jako specializované odborné instituci přísluší povinnost předkládat statním orgánům i veřejnosti relevantní informace o vývoji klimatu na území našeho státu. Pokládáte dosavadní produkty ústavu v dané oblasti za dostatečné? Nemělo by dojít k posílení oddělení klimatické změny?

Dosavadní produkty ústavu v oblasti klimatu a jeho změny dostatečné nejsou. Potěšující událostí a velkým přínosem bylo vydání publikace Atlas podnebí Česka. Národní klimatický program se v průběhu let poněkud vyčerpal a také nemá takové financování jako v devadesátých letech, kdy získal velký projekt financovaný z amerických zdrojů. Růst zájmu o klimatickou změnu jsme předpokládali, dali do koncepce Politiky životního prostředí atd. včetně požadavků na personální posílení v této oblasti. Po vzniku odboru klimatické změny na MŽP narostl tento odbor až na20 lidí, ale ústav nedostal ani jednoho pracovníka a navíc musíme každoročně snižovat počty pracovníků. Kromě nedostatečného personálního obsazení klimatické změny se v ústavu budeme muset vyrovnat i s generačním problémem. Bohužel ke změně klimatu se ve sdělovacích prostředcích často vyjadřují lidé bez znalosti podstaty jevu. Ale v poslední době se vystupování našich odborníků v problematice klimatu ve sdělovacích prostředcích zlepšilo. Nelze však ani opomenout, že názory představitelů rezortu v problematice klimatu a jeho změny se řídí spíše politickými než odbornými požadavky.

8. Pane řediteli, za Váš významný počin pokládáme prosazování výstrah a varování na extrémní povětrnostní situace. Dnes je výstražná služba důležitou vizitkou ČHHMÚ. Veřejnost si na tento způsob informování rychle zvykla a využívá jej – někdy až natolik, že dochází k „zahlcení“ serveru a systém kolabuje. Naposledy k tomuto kolapsu došlo v situaci, kdy ústav vydal varování na bouři 26. 5. 2009. Jaká opatření jsou přijímána k nápravě tohoto stavu?

S problémem „zahlcování“ našich webových stránek po vyhlášení výstrahy na extrémní povětrnostní situace se potýkáme již několik let. Celý systém je poměrně složitý (velká množství reálných dat a informací distribuovaných on-line), a proto přes jeho zlepšování nestačí pokrýt rychle rostoucí zájem našich občanů o přímé předpovědi a výstražné informace z Internetu. Při Vámi zmíněném výpadku dosahoval počet jednotlivých kliknutí na naše stránky hodnoty 5–10 milionů za hodinu!! A zájem občanů o tyto informace z Internetu ještě dále poroste. Systém zlepšujeme za chodu – přesunujeme servery do centra „Nagano“ firmy 0₂, s firmou Hydrosoft jsme vylepšili hydrologickou část systému a provádíme zátěžové testy s firmou TNS. S těmito firmami jsme dohodli rychlou odezvu a nápravu případných problémů a zdokonalují se i pracovníci z odboru informačních technologií ústavu. Problémem zůstává nedostatek finančních prostředků na takto výkonný webový systém, který vyžaduje za krizové situace kapacitu blízkou nejnavštěvovanějšímu serveru Seznam! Chceme vybudovat i paralelní nezávislou cestu pro zabezpečení našich webových stránek při výpadku stávajícího systému. Na to nám byly přislíbeny finanční prostředky v rámci opatření po letošních červnových povodních.

9. V současné době si předpověď počasí nelze představit bez využití podkladů získaných numerickými modely atmosféry, které byly v naší předpovědní službě zavedeny již počátkem 60. let. V roce 1990 se ČHMÚ stal zakládajícím členem projektu ALADIN a od roku 1998 je v Praze-Komořanech počítána aplikace ALADIN-LACE. Dalším významným krokem bylo přistoupení k Evropskému centru pro střednědobou předpověď počasí v roce 2001. Můžete s odstupem času zhodnotit úlohu ČHMÚ při rozvoji a využití těchto moderních technologií?

Myslím si, že se v ČHMÚ podařilo již před rokem 1990 v numerickém modelování počasí dobře navázat na práce profesora Brandejse v letech 1950–1975. Ovšem spolupráce s Météo France a se středoevropskými zeměmi v projektu ALADIN LACE od roku 1990, která trvá dodnes, byla pro rozvoj modelování počasí v regionálním měřítku (model ALADIN) klíčová. Zakoupili jsme včas první superpočítač, takže v Praze v letech 1998–2002 probíhaly první operativní výpočty modelu ALADIN ve středoevropském regionu pro sdružení LACE. Vyškolili se u nás i odborníci, kteří vývoj a využití modelu nesou dál směrem ke zvyšování kvality a rozlišení modelu. Po povodni v roce 1997 jsme si uvědomili, že nutně potřebujeme model na dobu delší než 5 dní, vlastní přistoupení k Evropskému centru se nám podařilo až v roce 2001 jako jedněm z prvních v našem regionu. ČHMÚ a jeho odborníci hráli ve vývoji modelu ALADIN prakticky po Météo France největší úlohu. Měli vždy velkou podporu vedení ČHMÚ a dodnes tvoří hnací sílu společného projektu. Modely využíváme při každodenních předpovědích a výstrahách AALADIN se stal pojmem i u naší veřejnosti. Na ALADIN jsme navázali i modelování hydrologické, rutinně využívané při povodňových situacích. Konečně zmíním i výpočty modelu ALADIN CLIMATE pro sledování změny klimatu, kde je ČHMÚ opět ve středoevropském regionu průkopníkem.

10. Zkušenosti a poznatky z katastrofální povodně v roce 1997 vedly ke vzniku Integrovaného záchranného systému (IZS), jehož součástí je činnost hydrometeorologické služby. Jaké je postavení ČHMÚ v tomto systému?

ČHMÚ má v krizovém řízeni a IZS nezastupitelnou a obrovsky zodpovědnou úlohu, neboť v řadě krizových situací hydrometeorologického původu či vzniklých překročením koncentrací škodlivin v ovzduší, tento systém vlastně spouští. Po spuštění dodává ČHMÚ informace a výstrahy v průběhu, předpovídá další vývoj a konečně určí i konec krizové situace. Proto by měl být ČHMÚ dlouhodobě stabilně financován podobně jako základní složky krizové infrastruktury – Hasičský záchranný sbor, Policie ČR atd. Bohužel tomu tak není a souvisí to mj. i s tím, že patříme pod finančně méně dotovaný rezort životního prostředí. Naši partneři v systému s námi úzce spolupracují, činnost ústavu oceňují a také pozitivně hodnotí neustálé zlepšování systému předpovědní a výstražné služby ČHMÚ.

11. Kromě složek uvedených v předchozí odpovědi ústav spolupracuje s četnými tuzemskými partnery a organizacemi. Jde převážně o spolupráci při společném řešení výzkumných úkolů a grantů nebo i jiné formy součinnosti? Jaké je Vaše stanovisko k připomínkám týkajícím se neochoty ČHMÚ poskytovat reálná data z interních databází? Jsou výsledky těchto projektů dostatečně známé i odborníkům z provozních složek ústavu?

Nelze mluvit o neochotě. Dodržujeme striktně pravidla Světové meteorologické organizace (SMO) a dáváme proto data pro výzkumné účely zdarma či za úhradu nezbytné manipulace. Požadujeme však, aby uživatelé z výzkumu nedávali naše data třetím stranám především z komerční sféry. Samozřejmě nechceme poskytovat naše celé databáze – to je „duševní vlastnictví ústavu“. Požadujeme také informaci o tom, jak byla data využita. Často dochází k jejich neodbornému využití, a proto dáváme přednost tomu, abychom byli k projektům přizváni přímo jako spoluřešitelé. I tím pak naši odborníci lépe vědí, jak bylo s našimi daty nakládáno.

12. Na poli mezinárodní spolupráce asi uvedete především Světovou meteorologickou organizaci a spolupráci na společných úkolech a projektech se sousedními zeměmi. Jak se projevilo v dané souvislosti přistoupení naší země do Evropské unie?

Velmi výrazně. Meteorologické služby „starých“ zemí EU již dlouho spolupracují velmi dobře s využitím evropských organizací, jako ECMWF, EUMETSAT a především EUMETNET, který byl pro spolupráci těchto služeb založen. My spolupracujeme s ECMWF a EUMETSATem a zatím se podílíme na vybraných projektech EUMETNETu. Avšak řádnými členy dosud nejsme, neboť členský příspěvek je vysoký (ca 2 mil. Kč ročně). Zástupci starých“ zemí EU nás berou jako rovnocenného partnera a troufám si říci, Že díky naší větší integraci (hydrologie) jsme v některých činnostech i lepší zejména tam, kde je propojení s hydrologií či ochranou ovzduší výhodné. Při procesu zlepšování předpovědní a výstražné služby nám po roce 1997 pomohla spolupráce s americkou povětrnostní službou NWS. V meteorologii a hydrologii spolupracujeme se sousedními zeměmi např. v rámci neformálního sdružení ředitelů středoevropských služeb (ICCED) nebo na společnému projektu LACE. Jsme aktivní i ve Světové meteorologické organizaci a spolupracujeme i s dalšími evropskými institucemi, jako např. s Evropskou agenturou pro životní prostředí v ochraně ovzduší.

13. Postavení ústavu je dáno dikcí zřizovací listiny příspěvkové organizace Český hydrometeorologický ústav. Lepším řešením by patrně bylo zřídit ČHMÚ zvláštním zákonem o hydrometeorologické službě. Jaké jsou vyhlídky na nové statutární vyjádření postavení a funkce ČHMÚ?

Zřízení ČHMÚ zvláštním zákonem by mohlo stabilitu a vůbec postavení ústavu zlepšit a zároveň i zakotvit jeho multirezortní význam. První verzi zákona, analogického se zákonem o německé meteorologické službě, máme připravenu již několik let. Je však těžké ji nechat projít parlamentem – potřebuje na jedné straně podporu ze strany zřizovatelského rezortu a jednak hlavních politických sil v parlamentu, což se vzhledem k nestabilitě státní administrativy ČR zatím nepodařilo. Ale rozhodně v tomto úsilí budeme pokračovat.

14. Činnost ČHMÚ je pod každodenní kontrolou veřejnosti i orgánů veřejné správy. Je to jistě přednost, ale zároveň i bič! Pozitivní odezva je příjemná, nicméně jde o slávu pomíjivou. Měřící systémy, kontrola a správa dat zůstávají veřejnosti utajeny a k předpovědím počasí se lze dostat snadno mnohými způsoby. I přední český deník jako svůj zdroj uvádí téměř převážně Meteopress. Nezanedbalo se něco v minulosti? Je ČHMÚ připraven poskytovat médiím požadované informace s větší „viditelností“?

Částečně je to pravda. Nelze opomenout dlouhodobé propojení některých médií, jako televize Nova a Prima a novin jako Právo a dalších, s firmou Meteopress. Podařilo se nám nahradit předpovědi Meteopressu v MF DNES a prosadit naše předpovědi na serveru i-DNES. Důležitá je naše dobrá spolupráce s veřejnoprávní televizí a rozhlasem. Naše výstrahy jsou uznávány všemi uživateli jako jediné věrohodné a Meteopress ani jiné subjekty je nevydávají (prosadili jsme tedy „Single voice principle“ ve výstražné službě). V řadě evropských zemí mají národní meteorologické služby s komerčními subjekty problémy mnohem větší než my. Někdy nejsou naši pracovníci z předpovědní služby ochotni dostatečně pohotově vystoupit v televizi či rozhlase a dávají přednost práci na předpovědích či výstrahách. Tím dávají komerčním subjektům více prostoru. Inovovali jsme proto systém komunikace s médii, ale rozhodně se budeme muset tomuto problému věnovat ještě více.

15. Co musí ČHMÚ učinit, aby si uchoval kredit nezpochybnitelné instituce reprezentující národní meteorologickou službu České republiky i v příštích desetiletích?

ČHMÚ musí získat nezpochybnitelné a stabilní postavení ať jíž v rámci rezortu životního prostředí či ze speciálního zákona. Musí být trvale financován a personálně zajištěn, jak se na složku kritické infrastruktury sluší. Pak bude možné zpracovat dlouhodobější koncepci s etapovitým rozvojem moderních technologií a metod, automatizace, nových modelů apod. Bude to spojeno i s aktivnějším výzkumem, spoluprací s akademickými a vysokoškolskými pracovišti i s intenzivnější mezinárodní spoluprací. Závěrem bych zdůraznil náš dlouhodobý cíl – musíme být ve všech třech oborech ústavu nejlepší v ČR a k tomu dlouhodobě směřovat naše úsilí. Mělo by nám k tomu pomoci i zavedení systému řízení celého ústavu podle ISO 9001:2000, které nás, zejména ze začátku, administrativně zatěžovalo, ale které bude postupně stále více přispívat ke zvyšování kvality našich informací a služeb. Doufám, Že se nám podaří udržet a dále zlepšovat dobré postavení mezi národními hydrometeorologickými službami v Evropě.

Zdeněk Horký, MZ 2009/5, ročník 62, str. 135–138