Významné meteorologické události Česka

MODEL ALADIN MÁ NYNÍ LEPŠÍ PŘEDPOVĚDI DÍKY VYŠŠÍMU ROZLIŠENÍ

ČHMÚ vylepšilo aplikaci předpovědního modelu Aladin pro Českou republiku. Statistiky výsledků nového nastavení ukazují zlepšení předpovědí proti předchozí verzi. Numerický model stále počítá předpověď na následující tři dny, nyní však na výpočetní síti se čtyřikrát více body. Změn oproti předcho­zí verzi je však více. Výsledky z nové verze modelu Aladin můžete vidět na webu ČHMÚ nebo v mobilní aplikaci ČHMÚ od 5. 3. 2019.

V každém horizontálním směru se krok modelu zvýšil ze 4,7 km na 2,3 km. Bylo zachováno 87 vertikálních hladin. Co se významně vylepšilo, je detailnější zpracování topografie. V dří­vější verzi byl terén více shlazen právě vlivem hrubšího rozliše­ní 4,7 km. Některé horské polohy tak byly nižší, než je skuteč­nost. Nyní je možné počítat s jemnější orografií, od které si sli­bujeme přesnější předpovědi nejen pro české hory nebo údolí, ale obecně zlepšení výsledků pro celou oblast střední Evropy.

Tato změna je možná díky instalaci nového superpočíta­če, ke které došlo v roce 2018. Navýšená výpočetní kapa­cita umožňuje nejen počítat na hustší síti bodů, ale zároveň lze použít složitější a výpočetně náročnější metody. Jednou z nich je přepnutí modelu do tzv. nehydrostatické verze. Aladin nyní používá přesnější systém rovnic, který rozšiřuje popis dynamických jevů v atmosféře. Jsou to například vlny způsobené vztlakovými silami, typicky za horskými hřebeny, které jsou dobře patrné v oblačnosti. Díky tomuto zpřesnění lze očekávat zlepšení předpovědi atmosférických podmínek, které mohou vést k vývoji nebezpečných počasových jevů.

Nová provozní verze modelu zúročuje předchozí investice do vývoje celého systému. Na procesu se podílelo celé oddě­lení numerických předpovědí počasí i se zapojením do mezi­národní spolupráce. Samotná příprava na tak podstatnou změ­nu, která se týká nejen vědeckého obsahu modelu jako takové­ho, ale i nutných technických úprav, probíhala zhruba rok při současném zajištění produktů pro velké množství odběratelů dat, kteří výstupy numerického modelu používají.

Martina Součková, MZ 2019/2, roč. 72, str. 45

METEOROLOGICKÝ SLOVNÍK V NOVÉM KABÁTĚ

V roce 2018 uplynulo již čtvrtstoletí od významného mez­níku v historii české meteorologické terminologie, kterým bylo knižní vydání Meteorologického slovníku výkladového a termi­nologického, zpracovaného terminologickou skupinou České meteorologické společnosti pod vedením Bořivoje Sobíška. Na bouřlivý rozvoj terminologie v následujících letech reagova­la ČMeS obnovením práce terminologické skupiny, která ten­tokrát pod vedením Daniely Řezáčové připravila na základě knižního vydání doplněnou a podstatně upravenou elektronic­kou verzi slovníku. Ta sloužila odborné veřejnosti od oficiální­ho spuštění na začátku ledna 2015 a do prosince 2018 doznala řadu dílčích aktualizací. Mezitím byly nicméně zahájeny práce na zcela novém systému slovníku, který naplno rozvinul výho­dy, které webové prostředí poskytuje.

Pomineme-li jinou grafickou úpravu slovníku, přináší sou­časná inovace řadu nových užitečných nástrojů pro práci se slovníkem. Hlavním technickým rozdílem je redakční systém slovníku, spolupracující s databází termínů a explikací hesel, který nahradil stávající statické webové stránky. Využití data­báze umožňuje uživatelům fulltextové vyhledávání jak v termí­nech, tak v explikacích termínů, editorům slovníku pak přístup k jednotlivým heslům a jejich opravy. Po zadání opravy hesla editorem vyčká opravené nebo nově navržené heslo na schvá­lení administrátorem a oprava hesla se zobrazí online. Dochází tak k výrazně rychlejší aktualizaci slovníku. Další uživatelsky příjemnou novinkou je prolinkování odkazů v jednotlivých hes­lech. Uživatel nemusí odkazovaná hesla hledat, ale po kliknu­tí na odkaz se heslo otevře v tzv. modálu nad stránkou a uživa­tel si může přečíst explikaci odkazu, aniž by byl nucen původní heslo opustit. Do slovníku jsou v současné době začleněny celé dostupné rejstříky v angličtině, slovenštině a ruštině a výrazné části francouzského a německého rejstříku, které ještě stále pro­cházejí kontrolami.

Současná podoba slovníku je provozována Českou mete­orologickou společností za přispění Ústavu fyziky atmosfé­ry AV ČR, v. v. i., na vytvoření této verze se podílela finanč­ně jak ČMeS, tak Akademie věd ČR prostřednictvím progra­mu Strategie AV21. Terminologická skupina ČMeS věří, že se uživatelům bude se slovníkem dobře pracovat a že se odvděčí autorům slovníku četnými připomínkami a návrhy na zlepšení. Dovolujeme si rovněž požádat o propagaci slovníku, aby z něj mohl profitovat co nejširší okruh uživatelů. Upravený elektro­nický meteorologický slovník najdete od ledna 2019 na webové stránce http://slovnik.cmes.cz.

Petr Zacharov, Miloslav Muller a další členové terminologické skupiny ČMeS, MZ 2019/1, roč. 72, str.32

VANGUARD 2 - 60. VÝROČÍ STARTU PRVNÍ EXPERIMENTÁLNÍ METEOROLOGICKÉ DRUŽICE

17. února 1959 byl vypuštěn Vanguard 2, první experi­mentální družice zaměřená na studium atmosféry Země (pro­to se někdy - trochu nepřesně - označuje jako „první meteo­rologická družice“).

Ve srovnání se současnými meteorologickými družice­mi se jednalo o velmi jednoduchou technologii a plánované experimenty. Prvním z nich bylo pokusné snímání rozložení oblačnosti v pásu kolem rovníku, přibližně do 35° zeměpis­né šířky, které mělo být realizováno jednoduchými kamera­mi, snímajícími ve viditelném oboru, s využitím rotace druži­ce. Vzhledem k problémům rotace (způsobených při oddělení družice od posledního, třetího stupně nosné rakety) byla data z těchto kamer téměř nepoužitelná. Tento přístroj se odmlčel po 18 dnech provozu.

Druhým experimentem bylo studium vlivu vysokých hladin atmosféry na dráhu družice (brzdění družice zbytko­vou atmosférou) při průletu družice perigeem - nejnižším bodem protáhlé eliptické oběžné dráhy. Kromě atmosféry se na změnách dráhy rovněž podílí tlak slunečního větru a nerovnoměrnosti gravitačního pole Země. Pro zaměřování dráhy byla družice vybavena jednoduchým radiomajá- kem, který se odmlčel po 26 dnech provozu (družice nebyla vybavena solárními panely a byla závislá pouze na bateri­ích). Díky moderním metodám sledování umělých těles na oběžné dráze Země se ale Vanguard 2 pro studium vlivu atmo­sféry na dráhy družic používá dodnes. V současné době je zároveň jedním z nejstarších umělých těles na oběžné dráze Země, v nejbližším bodě své dráhy se dostává do vzdálenosti pouhých cca 560 km nad zemský povrch, v nejvzdálenějším bodě je vzdálena 2950 km. Dle současných předpokladů družice vydrží na oběžné dráze ještě cca dvě až tři staletí, než se její rychlost vlivem tření o vysokou atmosféru sníží natolik, že nakonec v atmosféře, kterou celý svůj „život“ studova­la, zanikne (při finálním vstupu do atmosféry v ní shoří). Nejstarším umělým tělesem, které je doposud na oběžné dráze, je družice Vanguard 1, první družice vybavena solár­ními panely.

První družicí, která již poskytovala meteorologická pozo­rování v operativním režimu, byla přibližně o rok později dru­žice TIROS-1, jejíž 60. výročí startu si připomeneme příští rok, 1. dubna 2020.

Zdroj informací: NASA, NOAA, a další odkazy uvedené na https://en.wikipedia.org/wiki/Vanguard_2

Martin Setvák, MZ 2019/1, roč. 72, str. 18-19

MEZINÁRODNÍ ÚSPĚCH ODBORNÝCH ČLÁNKŮ PUBLIKOVANÝCH V METEOROLOGICKÝCH ZPRÁVÁCH

Odborníci ČHMÚ jsou součástí řady mezinárodních orgá­nů, vyjednávání a hodnotících komisí. Jedním z těchto orgá­nů je tzv. Emission Factor Database (EFDB), která je součás­tí technické jednotky Mezivládního Panelu pro změnu klimatu. Do hodnotící komise této databáze jsou vybíráni odborníci se zkušenostmi s vykazováním emisí a propadů skleníkových ply­nů na základě svých odborných úspěchů.

Do databáze jsou odesílány návrhy pro začlenění nově vyvi­nutých, změřených a vědecky podložených emisních faktorů pro reporting emisí a propadů skleníkových plynů. Experti hod­notící komise pak rozhodují, zda je výzkum dostatečně podlo­žený, data jsou exaktní a vyvinuté emisní faktory jsou relevantní pro vykazování emisí a propadů skleníkových plynů.

Součástí této komise je nyní i současná koordinátorka české inventarizace emisí a propadů skleníkových plynů E. Krtková, která během letošního setkání hodnotící komise EFDB navrh­la článek publikovaný v Meteorologických zprávách, The PHOENIX calculation model for emission estimates of f-gases used in refrigeration and air conditioning (Ondrušová, Krtková 2018). Tato publikace byla ostatními členy komise velmi pozi­tivně přijata a emisní faktory v ní publikované budou nyní sou­částí EFDB. Konkrétní hodnoty emisních faktorů jsou v rámci databáze odkazovány na konkrétní publikaci, tudíž i tato, publi­kovaná v Meteorologických zprávách, bude její součástí.

Literatura:

ONDRUŠOVÁ, B., KRTKOVÁ, E., 2018. The PHOENIX calcu­lation model for emission estimates of f-gases used in refrigera- tion and air conditioning. Meteorologické zprávy, roč. 71, č. 1, s. 24-29. ISSN 0026-1173.

Eva Krtková, MZ 2018/6, roč. 71, str. 185

                Daniela Řezáčová, Věstník ČMeS 2015/1 vydaný v červenci 2015

---

 

Facebook ČHMÚ Čistota ovzduší

Dne 25. června 2014 byl zveřejněn první příspěvek o čistotě ovzduší na Facebooku ČHMÚ

Vladimíra Volná, ústní sdělení 25.1.2017

---

 

Ukončení provozu meteorologické stanice a služebny na letišti Přerov

V souvislosti s dlouho avizovaným odchodem Armády České republiky z letiště Bochoř u Přerova došlo 30. září 2013 i k ukončení provozu letecké meteorologické stanice a služebny na tomto letišti.

Stanice byla založena roku 1953 a první historicky zaznamenané měření bylo provedeno v listopadu 1953 (od tohoto data existuje 60ti letá souvislá řada měření a pozorování meteorologických podmínek). Od roku 2003 byla meteorologická služba na letišti Přerov způsobilá poskytovat letecké meteorologické služby i civilnímu letectví. Certifikaci k této způsobilosti vystavil odbor vojenského letectví MO. Služebna i stanice vedle letištních výstrah a předpovědí zajišťovala sestavování meteorologických zpráv INTER, SYNOP a v rámci vojenského i civilního letectví zejména zpráv METAR a SPECI.

Poslední vyslaná zpráva: METAR LKPO 010000Z VRB01KT CAVOK 11/10 Q1011 RMK CNCLD DUE END OF FLYING=

Během řady let se na meteorologické stanici i služebně Přerov vystřídalo nemálo specialistů hydrometeorologické sužby Armády České republiky. Někteří z nich se následně uplatnili na významných pozicích na Velitelství pozemních sil v Olomouci, ve výcvikovém středisku pro přípravu vojenských meteorologů v Prostějově nebo po ukončení vojenské kariéry na pracovištích ČHMÚ.

Se všemi těmito specialisty mi bylo ctí sloužit a spolupracovat.

René Tydlitát, MZ 2014/1, ročník 67, str. 32

---

 

Mapa roku 2012 pro Atlas fenologických poměrů Česka

Cenu Mapa roku 2012 Kartografické společnosti České republiky získal Atlas fenologických poměrů Česka vydaný společnými silami ČHMÚ a Univerzity Palackého. Slavnostní vyhlášení se konalo 16. května v rámci prestižního veletrhu Svět knihy 2013 v Literárním sále na pražském Výstavišti. V konkurenci 19 dalších publikací Atlas zvítězil v kategorii Atlasy, soubory a edice map. Diplom převzala hlavní autorka odborné části za ČHMÚ Ing. Lenka Hájková (vlevo). Blahopřejeme autorům a nezbývá než si přát, aby meteorologická (klimatologická, fenologická...) obec sbírala vavříny i v příštích letech.

Martin Novák, MZ 2013/3, ročník 66, str. 87

---

 

ČR převzala významné ocenění za práci v oblasti ochrany ozonové vrstvy

Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa převzal 17. 9. 2012 z rukou zástupce Programu pro životní prostředí OSN plaketu, která oceňuje 25 let práce České republiky a její významnou roli v ochraně ozonové vrstvy a v Montrealském protokolu.

Před 25 lety byla podepsána mezinárodní smlouva, na jejímž základě se činí konkrétní opatření k zastavení poškozování ozonové vrstvy Země. Dne 16. 9.1981 byl sjednán Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu. Díky plnění závazků, stanovených v protokolu, se podařilo snížit spotřebu a výrobu látek poškozujících ozonovou vrstvu (freonů, halonů, metylbromidu, tetrachlormetanu) od roku 1987 o 98 %. Valné shromáždění OSN proto vyhlásilo 16. září Mezinárodním dnem ochrany ozonové vrstvy.

Při plnění Montrealského protokolu se podařilo dosáhnout toho, že se v průmyslu, zemědělství i v dopravním sektoru používají náhrady, které jsou z hlediska ochrany ozonové vrstvy bezpečné. Ovšem kvůli množství látek v prostředí a jejich dlouhodobému působení (až 100 let) dochází k obnově ozonové vrstvy pomalu a k úplné obnově dojde (podle posledních modelových výpočtů) pravděpodobně až kolem 2050–2065.

Solární a ozonová observatoř Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové monitoruje stav ozonové vrstvy nepřetržitě již od r. 1962. Data z Hradce Králové jsou vzhledem ke své kvalitě a délce řady standardně používána ke sledování dlouhodobých globálních trendů a ke kalibraci družicových měření ozonu. Již 21 měsíců (od ledna 2011) je ozonová vrstva nejen nad ČR, ale i nad velkou částí Evropy zeslabena. Důsledkem je zvýšené množství pronikajícího UV-záření. V roce 2011 byla naměřena druhá nejvyšší roční dávka UV záření od roku 1964.

Česká republika výrazně přispívá k tomu, že se závazky, stanovené v Montrealském protokolu daří plnit. Na národní úrovni vytvořila funkční systém právní úpravy a kontroly pro nakládání s látkami, poškozujícími ozonovou vrstvu a předává své zkušenosti státům ve východní a jižní Evropě. České firmy nabízejí technologie, které ozonovou vrstvu nepoškozují. Experti Solární a ozonové observatoře ČHMÚ pomáhali s instalací a kalibrací Dobsonových ozonových spektrofotometrů, např. v Keni', Egyptě, Jihoafrické republice či Botswaně. Část pomoci byla realizována prostřednictvím české zahraniční rozvojové spolupráce.

A co více, čeští vědci měří stav ozonu a UV-záření také v Antarktidě. Tato data pak využívají vlády, které spolupracují v rámci Montrealského protokolu a Vídeňské úmluvy na ochranu ozonové vrstvy k tomu, aby rozhodly, zdaje nutné celosvětovou regulaci zpřísnit, a jak. Vědci dávají podklady k tomu, aby politici rozhodli, jak správně jít dál.

Za 25 let práce v této oblasti proto výkonný ředitel Programu OSN pro Životní prostředí Achim Steiner a výkonný tajemník ozonového sekretariátu Marco GonzáIez udělil České republice plaketu, která uznává zásadní přínos České republiky v ochraně ozonové Vrstvy pro další generace.

Obr. Plaketa programu pro životní prostředí OSN, která oceňuje 25 let práce České republiky a její významnou roli v ochraně ozonové vrstvy a v Montrealském protokolu.

Michal Janouch, MZ 2012/6, ročník 65, str. 190

---

 

Český teplotní rekord – Dobřichovice 20. 8. 2012

I když se v současné době věnuje různým rekordům zbytečně velká pozornost, je překonání hodnoty 40,2 °C, která byla dosud pokládána za nejvyšší teplotu naměřenou na standardní meteorologické stanici v České republice, událostí, které by měla být věnována naše pozornost. V pondělí 20. srpna 2012 v 15:20 SELČ byla na stanici Dobřichovice (14° 16’33‘‘ v. d., 49° 56‘00‘‘ s. š.) naměřena teplota vzduchu 40,4 °C. Tím byl překonán dosud uznávaný teplotní rekord pro Českou republiku z 27. července 1983 naměřený v Praze-Uhříněvsi ve Výzkumném ústavu živočišné výroby.

Více informací je uvedeno na samostatné stránce k této události

Luboš Němec, MZ 2012/5, ročník 65, str. 145–148

---

 

Ivan Hanl – osobnost českého letectví

Na 3. zasedání Podvýboru pro vědu výzkum, letectví a kosmonautiku, spadajícího pod Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které se konalo v Kongresovém centru Letiště Praha dne 5. dubna. 2012, tj. přesně v den 75. výročí zahájení provozu na letišti v Praze-Ruzyni, se uskutečnil slavnostní akt vyhlášení osobností čs. letectví a kosmonautiky za rok 2011. Jde o ocenění pro osobnosti a pracovní týmy českého letectví a kosmonautiky za celoživotní přínos nebo mimořádné výsledky v těchto odvětvích. v tajném hlasování byl za rok 2011 vybrán z 23 návrhů jeden pracovní tým a osm jednotlivců. Mezi nimi byl oceněn p. Ivan Hanl, a to za celoživotní působení v oblasti letecké meteorologie ve funkci vedoucího letecké meteorologické stanice na letišti Praha-Ruzyně, za předpisovou a certifikační činnost a za zavádění nových měřicích a monitorovacích systémů do letištního provozu.

Letecká meteorologická stanice na letišti Praha-Ruzyně hraje významnou roli v poskytování široké škály meteorologických informací pro letový provoz, zejména pro finální fáze letu, tj. vzlety a přistání zvláště při ztížených meteorologických podmínkách - letech za tzv. podmínek nízkých dohledností kategorie IIIb dle klasifikace Mezinárodní organizace pro civilní letectví ICAO (International Civil Aviation organization). Předpisově správné a včasné dodávání těchto informací z jednotlivých senzorů, jejich vyhodnocení a zpracování a tvorba a distribuce leteckých zpráv v souladu s předpisem L3-METEOROLOGIE je zprostředkována systémem AWOS (Airport Weather observation System) finské firmy Vaisala, jehož 3. generace Avimet (oficiální verze software 6.0.8.0) je v současné době testována a bude v červnu provozně certifikována Úřadem pro civilní letectví a poté nasazena do rutinního provozu.

Ivan Hanl byl vedoucím letecké meteorologické stanice neuvěřitelných 35 let (1974–2009). V současné době žezlo vedoucího již předal mladší generaci, stále však pracuje jako letecký meteorologický pozorovatel a významným způsobem se podílí na ladění výše zmíněného systému Avimet, stejně jako se podílel na ladění a uvádění do rutinního provozu jeho předchůdců v 1. a 2. generaci, tj. systémů AWOS MIDAS 600 (Meteorological Information and Data Aquisition System) a AWOS MIDAS IV.

Bohumil Techlovský, MZ 2012/3, ročník 65, str. 94–95

---

 

Teplotní rekordy

Kdo dál, kdo výš, kdo rychleji, to jsou závody. Nejvydařenější jsou ty, při nichž padají rekordy. Těch je více druhů: halové, osobní, národní, světové a jiné. Také jaro, léto, podzim a zima jsou vydařenější, když přinášejí rekordy. Nejoblíbenější jsou denní rekordy teploty vzduchu, které s radostí oznamují komerční televizní stanice, a veřejnoprávní televize nemůže zůstat pozadu. Zvláště letos v únoru byly svědomitě ohlašovány a zmiňovány i tehdy, když se nevyskytly, přestože se očekávaly. Škoda. (Kolik posluchačů ví, že tzv. rekordy se týkají jen jednotlivých konkrétních dní v roce?)

Naštěstí pozorovací řady některých meteorologických stanic jsou tak krátké, že k tomu, aby vzniklo nové absolutní denní minimum teploty vzduchu, nebo nové absolutní denní maximum teploty vzduchu není moc zapotřebí. Dokonce na stanicích, které teprve pozorovat začínají, je každá nejnižší teplota naměřená v noci a každá nejvyšší teplota naměřená přes den hodnotou rekordní, a tedy mediálně vítanou.

Jakmile v uplynulé zimě více přituhlo, hodně bylo omíláno české a československé absolutní minimum teploty vzduchu 42,2 °C, naměřené 11. února 1929 na klimatologické stanici v Litvínovicích. (Je zajímavé, že se nikdo z televizních redaktorů či moderátorů nezeptal, jak se změřilo rtuťovým teploměrem, když rtuť, jak známo, tuhne při –39 °C.). I z hlasu meteorologů bylo možno vycítit lítost nad tím, že se letos teplota při nočním poklesu Zastavila poněkud předčasně a litvínovický rekord nebyl překonán.

Slovenské absolutní minimum teploty vzduchu –41,0 °C zjištěné na stanici VígIaš, Pstruša pochází z téhož dne jako minimum české. Nedá mi nepřipomenout konstatování profesora Mikuláše Končeka, že kdyby v té době už fungovala stanice Erdúdka (nyní Oravská Lesná), že by minimum bylo ještě nižší. Myslel tím samozřejmě teplotu naměřenou v regulérní staniční síti.

Dnes je situace jiná: objevili se lovci mrazů. Jsou to čmuchalové, kteří v horských oblastech hledají v ploché sníženině dolík s přikrčenou teplotou, kterou by mohli omráčit svět. Mají smůlu, jelikož mimořádně tuhá zima 1928/1929 je dávno za námi, tak že podobná slídění během ní už nelze zopakovat.

Klimatologové vědí, že absolutní extrémy delších řad nemůžeme odvozovat nebo zpětně doplňovat. A moudří prognostici také nikdy rekordy nepředpovídají, protože vědí, že vznikají souhrou mnoha příčin, zpravidla nepostižitelných.

Je dobře, že některé novináře hejna rekordů neomámila a nepřiplavila o kritický pohled na věc. Důkazem je názor Zbyňka Petráčka, redaktora Lidových novin, který napsal:

Jakmile udeří opravdu silné mrazy, nastává sezona „lovců rekordů“. Ve vzácné shodě postupují média, amatérští meteorologové, ba i státní ústav. „Mrazy překonaly rekordy všech stanic na Vysočině“, „Historický rekord –42,2 °C nepadl“, tak zní titulky dnešních dnů. Jaký to má smysl? Na to už se lidé moc neptají.

Pro média je smysl jasný, neboť rekordy prodávají noviny a tituly s čísly mají svůj půvab... Pro vědce by měly rekordy význam v pražském Klementinu, kde se měří už 237 let. To už je slušná řada. Jenže nelze jen tak srovnávat údaje naměřené v éře nedlážděných ulic a koní s čísly z doby, kdy technologický rozvoj dělá z velkoměst „tepelné ostrovy“. A jaký smysl mají mrazové rekordy stanic na Vysočině, které fungují jen 23 let? Mluvčí hydrometeorologického ústavu prohlásil, že kdyby se na Kvildě měřilo už v únoru 1929, naměřili by –50 °C. To je logika „kdyby byly někde ryby“. Kdyby měl v roce 1936 Jesse Owens dnešní výstroj a tréninkové možnosti zaběhl by stovku za 9,5 sekundy. Zkuste to vyvrátit.

Ne, honba za mrazovými rekordy je spíše honbou za technikou měření. Na letošní zimě je zajímavější cosi jiného. Všimněte si, jak je extrémně suchá a jak výrazné a náhlé změny přináší? (Lidové noviny 4. 2. 2012.)

V březnu se oteplilo víc, než mělo, a zas už kdesi padly rekordy. Pomatení občané jsou pyšní na to, že prožívají něco, co tu ještě nebylo a lovci letních veder již přemýšlejí, jak se dostat k teplotě vzduchu vyšší než 40,2 °C, aby Praha-Uhříněves upadla do zaslouženého zapomenutí.

Přátelé z meteorologické branže, je přerekordováno a všeho moc škodí.

Karel Krška, MZ 2012/2, ročník 65, str. 57

---

 

Twitter ČHMÚ Meteorologie

V červenci roku 2011 byl zahájen meteorologický informační servis na Twitteru

Radim Tolasz, ústní sdělení 25.1.2017

---

 

Facebook ČHMÚ Meteorologie

Dne 20. dubna 2011 byl zveřejněn první meteorologický příspěvek na Facebooku ČHMÚ

Radim Tolasz, ústní sdělení 25.1.2017

---

 

50 let Ústavu fyziky atmosféry

Ústav zabývající se výzkumem atmosféry Země v celém jejím rozsahu od přízemní vrstvy až po magnetosféru a kosmické okolí slaví v lednu 2014 padesáté výročí svého vzniku.

Ústav fyziky atmosféry vznikl 1. ledna 1964. Jeho založení předcházelo ustavení samostatného meteorologického pracoviště v Československé akademii věd. Z iniciativy prof. A. Gregora a prof. S. Brandejse vznikl v Geofyzikálním ústavu ČSAV tzv. meteorologický sektor, z něhož se vyvinulo samostatné pracoviště – Laboratoř meteorologie. Byla ustavena 1. ledna 1961 a zaměřila se na základní meteorologický a klimatologický výzkum.
ÚFA zahájil svou činnost na základě rozhodnutí Prezídia ČSAV z 30. října 1963. K ústavu, jehož hlavní část se nachází v areálu Geofyzikálního ústavu AV ČR v Praze na Spořilově, dále patřilo detašované pracoviště v Hradci Králové, meteorologická observatoř na Milešovce a později i observatoř Kopisty u Mostu. Ústav sestával ze tří oddělení: fyziky oblaků; všeobecné cirkulace atmosféry; mezní vrstvy. Tato struktura odpovídala trojici hlavních směrů výzkumu, jimiž byly laboratorní a experimentální studium fázových změn v atmosféře a analýza vlivu umělých příměsí na vznik srážkových částic, studium vývoje velkoprostorových polí meteorologických proměnných včetně studia využitelnosti družicových informací v meteorologii a výzkum mezní vrstvy atmosféry se zaměřením na otázky čistoty ovzduší.

Více informací na: http://abicko.avcr.cz/2014/01/06/index.html

-pl- 21.1.2022

---

 

ALADIN – 20 let mezinárodní spolupráce v numerické předpovědi počasí

Dne 15. prosince 2010, za přítomnosti náměstkyně ministra Životního prostředí Rut Bízkové, bylo slavnostně podepsáno již čtvrté memorandum o porozumění konsorcia ALADIN. Toto memorandum bude na dalších pět let zajišťovat spolupráci šestnácti národních meteorologických služeb na společném programu v oboru numerické předpovědi počasí.

ALADIN je meteorologům i širší veřejnosti znám v prvé řadě jako název předpovědního modelu počasí. Tak tomu i historicky bylo – jméno ALADIN je francouzský akronym „Aire Limitée Adaptation dynamique Dévéloppement International“, který vyjadřuje, že jde o model na omezené oblasti, vyvíjený mezinárodním týmem. Tento akronym vystřídal původní méně poetický, zato velmi technický název LAM ARPEGE („Limited Area Model“ tvořící součást globálního systému ARPEGE). Teprve později se původní projekt, přejmenovaný na ALADIN, stal programem a kolem něho se postupně vybudovalo stejnojmenné sdružení mnoha zemi. Protože jsme na sklonku roku 2010 mohli spolu s podpisem nového memoranda oslavit i dvacet let od začátku této nevšední spolupráce, máme tak dobrou příležitost připomenout si na jakých principech vznikla, a jak ovlivnila rozvoj oboru nejenom u nás, ale v celém regionu střední Evropy.

Na konci listopadu 1990 napsal tehdejší ředitel Météo-France, André Lebeau, dopis svým kolegům v zemích střední a východní Evropy. Nabídl jim účast na projektu, jehož cílem bylo společně vyvinout regionální verzi globálního modelu ARPEGE. Z odborného hlediska šlo skutečně o součást, která chyběla v tehdejších plánech společného globálního projektu IFS/ARPEGE mezi Météo-France a Evropským centrem pro střednědobou předpověď počasí (ECMWF), a která měla zajistit operativní nasazení systému ve vysokém rozlišení. Nabídka byla velmi konkrétní a znamenala zapojení do relativně komplexního projektu. Tehdy krátce po revoluci na začátku devadesátých let zároveň znamenala pro Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko a Rumunsko, země bývalého socialistického bloku, jeden z prvních kroků ke spolupráci mezi národními meteorologickými službami západní a východní Evropy, rozdělené po mnoho let železnou oponou.

Projekt nového regionálního modelu byl samozřejmě koncipován jako vzájemně výhodný. Nicméně ve svých počátcích se musel vyrovnat s velkými rozdíly ve financích a dostupných technologiích zúčastněných zemí. André Lebeau proto navrhl postupovat po etapách, které pak v praxi skutečně proběhly podle předvídaného scénáře. V první fázi probíhal vývoj modelu ALADIN jenom na jednom místě – novém moderním pracovišti Météo France v Toulouse prostřednictvím vědeckých a vývojových stáži, jejíchž financování v tomto důležitém začátku podpořila francouzská vláda. Ze strany všech zúčastněných služeb se jednalo v této fázi o dlouhodobou investici do lidského odborného potenciálu. Doslova na Zelené louce byl vybudován mezinárodní tým, kde docházelo ke konfrontaci vědeckých myšlenek, výměně znalostí, seznámení se s technologiemi vysoce výkonného počítání a v neposlední řadě s architekturou kódu modelu IFS/ARPEGE, určenému pro početně efektivní provoz.

Vývoj první verze modelu ALADIN započal v září 1991 a trval přibližně dva a půl roku. První provozní výpočty modelu byly slavnostně zahájeny 31. května 1994, tehdy ještě na superpočítači Cray C90 v Toulouse. Výpočetní oblast zahrnovala všechny zúčastněné státy střední a východní Evropy, a protože internet byl v té době ještě v plenkách, tak se první produkty ve formě mapek přenášely pomocí satelitního programu RETIM.

V pozvánce ke spolupráci je též zmíněno, že v budoucnu získáme přístup k výkonným počítačům. Z tohoto pohledu je důležité zmínit vědeckou a technologickou iniciativu rakouské národní meteorologické služby (ZAMG), která započala též na podzim roku 1990 a která později dala zrod středoevropskému programu spolupráce RC LACE (Regional Cooperation for Limited Area modeling in Central Europe), ve kterém je nyní sdruženo sedm zemí (Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko). RC LACE významně napomohlo strukturovat úsilí zúčastněných zemi a vzájemně se doplňovalo s programem ALADIN. V jeho rámci vznikl první tým starající se o operativní konfiguraci modelu ALADIN pro země středoevropského regionu. Tato aplikace dostala název ALADIN/LACE a zpočátku se na základě vzájemné smlouvy počítala stále v Toulouse na počítači Cray J90, v letech 1996 až 1998.

Mezitím se RC LACE rozhodlo přemístit svoji centrální aplikaci do střední Evropy, a to konkrétně do Českého hydrometeorologického ústavu, kde byl ALADIN/LACE počítán pro všechny členské země na superpočítači NEC SX4 až do konce roku 2002. Přesun aplikací modelu ALADIN do členských států pak pokračoval, a nyní je provozován ve všech šestnácti členských zemích.

Současně s technologickým pokrokem nabíral v programu ALADIN na obrátkách výzkum a vývoj, ať již šlo o dizertační práce, řadu vědeckých publikací, nebo projekty financované evropskou komisí. ALADIN získal svoje pevné místo na evropské a světové scéně numerické předpovědi počasí. Bezesporu pomohl pozvednout vědeckou a technologickou úroveň všech zúčastněných členských institucí. Stále více výzkumu a vývoje dnes probíhá na pracovištích národních meteorologických služeb, zatímco Météo-France i nadále zajišťuje hlavní koordinaci programu a údržbu zdrojových knihoven modelu.

ALADIN je od svého počátku založen na principu vědecké spolupráce, která umožňuje každému členovi aktivně přispívat k rozvoji společného systému a sdílet moderní vědecké postupy a technologie. V současné době kapacita společného mezinárodního týmu odpovídá sedmdesáti špičkovým odborníkům pracujícím na plný úvazek, a takový tým by si těžko mohly dovolit jednotlivé stáry, obzvláště ty malé. Pro český tým a pro českou meteorologii obecně je velmi potěšitelné, že se z hlediska příspěvku do vývoje společného systému nachází hned na druhém místě za Météo-France.

Výše zmíněný princip účasti na vědeckém a technickém vývoji byl nepochybně atraktivní pro konsorcium HIRLAM, které podepsalo smlouvu o spolupráci s konsorciem ALADIN v roce 2005. Obě konsorcia nyní představují sílu celkem dvaceti šesti zemi, a to spolu s logistickou podporou ECMWF, znamená vynikající základ pro další budoucí rozvoj tohoto systému. Společné úsilí obou konsorcií získalo název HARMONIE (Hirlam Aladin Regional Meso-scale Operational NWP In Euromed).

Před numerickou předpovědí počasí stojí v budoucnu značně náročné úkoly. Se zvyšujícím se rozlišením modelů vstupujeme do málo prozkoumaného prostoru částečně, ale nikoliv plně rozlišených procesů, jako jsou konvekce a turbulence. Současně úžasným způsobem narůstá množství nekonvenčních pozorování z radaru a družic, které je potřeba asimilovat pro získání co nejlepší počáteční podmínky pro předpověď. Dále logicky narůstá tlak veřejnosti na zlepšování předpovědí a konstrukce probabilistických scénářů, kde je numerický předpovědní systém jedním z důležitých článků celého řetězce nezbytných kroků.

Přejme si tedy společně, aby rozvoj systému ALADIN pokračoval i nadále podle dobrých principů, na kterých vznikl, a abychom tak společnou investicí zajistili vysokou úroveň kvality našeho operačního systému a tvorby produktu pro mnohostranné využití ve všech činnostech moderní společnosti, s cílem co možná nejvíce zmírnit rizika spojená s počasím a podnebím.

Foto: Představitelé šestnácti meteorologických služeb při podpisu memoranda konsorcia ALADIN. Foto O. Šuvarinová.

Radmila Brožková, MZ 2011/1, ročník 64, str. 30–31

---

 

Meteorologie, média a společnost

Na jaře tohoto roku (2010) byli mnozí meteorologové poněkud znepokojeni obrazem meteorologie ve sdělovacích prostředcích. Dlužno uvést, že se jednalo spíše o média bulvárnějšího zaměření, která jistě nejsou ve středu zájmů odborníků, ale která nicméně zasahují značnou a možná i dominantní část veřejnosti. České veřejnosti se např. předkládaly různé neověřené a nepravděpodobné hypotézy o významném vlivu výbuchu sopky Eyjafjallajökull na chladnější a deštivější jaro, přičemž tyto hypotézy byly prokládané různými odbornými "perlami", které dosud slouží k pobavení, ale provázené poněkud kyselým úsměvem. Mnozí kolegové a kolegyně z Českého hydrometeorologického ústavu i dalších institucí zabývající se meteorologií a klimatologií nelibě nesli a nesou takovou "reprezentaci" meteorologie. V současné době se navíc jako houby po dešti rozšiřují různé webové stránky nabízející zdarma nebo i za úplatu meteorologické analýzy i předpovědi, avšak často velmi proměnlivé úrovně.

Jak je možné, že meteorologické předpovědi dnes může vydávat v podstatě každý trochu schopnější programátor či soukromá firma? K zodpovězení této otázky je vhodné se nedříve podívat trochu do minulosti. Ještě před dvěma desítkami let byly meteorologické informace v podstatě monopolní záležitostí národních meteorologických služeb, dostupnost meteorologických dat, zejména aktuálních, byla z dnešního pohledu velmi silně omezena. Numerické předpovědní modely, na jejichž vývoji se mj. podílel i doc. Zikmunda, byly sice již používány, ale jejich výsledky měli k dispozici téměř výhradně pouze profesně aktivní meteorologové národních meteorologických institucí.

S nástupem Internetu v posledních 10–15 letech se však situace velmi radikálně změnila. Většina národních meteorologických služeb poskytuje mnoho aktuálních informací přes celosvětovou digitální pavučinu jako veřejnou službu. Asi nejvíce otevřenou je v tomto smyslu zřejmě Národní povětrnostní služba USA. Jejich globální model GFS patří k poměrně kvalitním a jeho výstupy je možné získat  relativně snadno pro jakoukoliv oblast. To, o čem snili "otcové zakladatelé" numerických metod, se nyní stává v podstatě veřejným statkem a stačí již jen podprůměrné, někdy i téměř laické, znalosti meteorologie k základní interpretaci mnohých výstupů numerických modelů. Přidáme-li k bohatému celosvětovému servisu placenému lidem USA (ovšem také využívajícímu naměřené údaje z celého světa) nemalé zdroje informací národních meteorologických služeb či mezinárodních agentur jako EUMETSAT nebo částečně i ECMWF, má dnes v podstatě každý člověk s přístupem k Internetu bezprecedentně bohatý servis meteorologických informací. Velkou roli v jejich interpretaci či pak hraje i "zabalení" do atraktivních animací prezentovaných veřejnosti, v čemž soukromé subjekty podnikající v meteorologii určitě nemají nějaké velké rezervy. Národní meteorologické služby, zaměstnány navíc vlastním měřením, archivací či zpracováním dat s celou nemalou agendou, často nemají atraktivní prezentaci informací jako svou prioritu.

Rostoucí konkurence soukromých agentur, ať už jakkoliv odborně (ne)kvalitních, však musí vést k přehodnocení postoje meteorologických služeb k veřejnosti. Asi nemá smysl soupeřit v oblasti barevnějších a "úžasnějších" obrázků či animací, ale národní meteorologická služba musí více a efektivněji ukazovat svoji roli jako odborně fundovaného institutu. Nestačí se takto prezentovat jenom vůči státní správě a samosprávě, ale je nutné více ukazovat tuto roli před veřejností.

Mediální aktivity soukromých firem proměnlivé úrovně v oblasti meteorologie byly jedním z impulzů zavedení webových stránek www.infomet.cz, jejichž autorem je RNDr. Petr Dvořák, od jara 2010 tiskový mluvčí meteorologicko-klimatologického úseku ČHMÚ. Tyto stránky mají sloužit jako hlavní a pružné komunikační pojítko mezi meteorology a klimatology ČHMÚ na straně jedné a novináři i veřejností na straně druhé, přičemž by se měla zajistit maximální odborná úroveň informací. Při prezentaci zajímavostí, vysvětlovaní odborných problémů apod. hrají hlavní roli pracovníci ČHMÚ. Vítána je i aktivita členů a příznivců České meteorologické společnosti a v podstatě celé veřejnosti. Stránky "Infomet" umožňují přidávat podněty či psát příspěvky, které ale na rozdíl od autorů z ČHMÚ musejí čekat na případné schválení pověřeným moderátorem a správcem, schválení však netrvá dlouho. První zkušenosti ukazují, že si mediální sféra v České republice rychle zvykla na nové aktivity ČHMÚ a novináři nové tiskové služby aktivně využívají.

Další z využívaných možností mediální prezentace meteorologických informací či zajímavých informací je vedení osobních blogů. V této oblasti jsou jistě velmi zajímavé a přínosné stránky R. Tolasze a L. Metelky na adrese www.aktualne.cz.

Milan Šálek s přispěním R. Tolasze, Věstník ČMeS 2010/1, říjen 2010

---

 

www.infomet.cz

Dne 20. května 2010 byl na Infometu zveřejněn první příspěvek:

Český hydrometeorologický ústav se vydává na nelehkou cestu směrem k mediální práci. Zatím v úseku meteorologie a klimatologie. Informační portál www.infomet.cz je malým krůčkem pro nás, ale věřme, že velkým přínosem pro Vás. Najdete zde informace o počasí a klimatu, o měření a předpovídání, o vědě a popularizaci. Nejedná se pouze o další server v řadě, kterou již dobře znáte (www.chmi.cz, portal.chmi.cz, hydro.chmi.cz, biblio.chmi.cz) — jde o novou kvalitu, kterou však budete rozvíjet hlavně Vy. Očekáváme Vaše připomínky a návrhy — media@infomet.cz, popište zajímavé počasí ve vašem okolí —  formulář vlevo nebo pošlete "počasovou" fotografii, kterou zveřejníme. Jsme tady pro Vás.

Radim Tolasz, Infomet, 20.5.2010

---

 

Nový superpočítač v Českém hydrometeorologickém ústavu

Při příležitosti zprovoznění nového superpočítače NEC SX-9 uspořádal Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) 26. 1. 2010 tiskovou konferenci, na které představitelé ústavu (I. Obrusník – ředitel ústavu, R. Tolasz – náměstek pro meteorologii a klimatologii) i specializovaní odborní pracovníci (R. Brožková – vedoucí oddělení numerických předpovědí počasí, J. Daňhelka – vedoucí oddělení hydrologických předpovědí) seznámili novináře nejen s novým technologickým zařízením a jeho očekávanými přínosy, ale také s postavením a významem ČHMÚ v rámci Integrovaného záchranného systému ČR. S prezentacemi vystoupili také zástupci dodavatelských firem – Bull, s. r. o. a NEC Corporation. Kromě médií, která o superpočítači poměrně obsáhle informovala (např. Mladá Fronta Dnes s předstihem již 23. 1. s titulkem Revoluce v předvídání počasí), se konference zúčastnili také zástupci MŽP ČR (náměstkyně ministra R. Bízková), Státního fondu životního prostředí ČR a jato milý host i bývalý ministr Životního prostředí P. Kalaš. Součástí tiskové konference byla exkurze na pracoviště informačních technologií spojená s prohlídkou superpočítače a výkladem.

Po ničivých následcích povodní v letech 1997, 2002, 2006 a 2009, které způsobily obrovské materiální škody i ztráty na lidských životech, našlo volání ČHMÚ po výkonnějším počítači příznivou odezvu u nadřízeného rezortu vyústěnou v pořízení počítače. Nový superpočítač byl pořízený za 70 milionů korun v rámci projektu 3MP – Modernizace systému Měření, Modelování a Předpovědí povodňové služby České republiky. Financování bylo z 85 % saturováno z evropských fondů zahrnutých do operačního programu Životní prostředí. ČHMÚ tak může na kvalitativně vyšší úrovni pokračovat ve výzkumu a zejména aplikacích meteorologického předpovědního modelu ALADIN, který vznikl z iniciativy Météo-France v roce 1991 a na němž se ústav podílí jako zakládající člen. V současné době konsorcium ALADIN zahrnuje již 16 států a je evropským projektem pro vývoj modelů předpovědi počasí. Jak uvedla R. Brožková „nový superpočítač umožní zdvojnásobit rozlišení modelu ALADIN a také využít jeho novou verzi, která explicitně modeluje velké srážkové systémy a zároveň konzistentně parametrizuje srážkové systémy malých měřítek, jako jsou např. bouřky. Zdokonalení provozní verze předpovědního modelu ALADIN umožní kvalitnější zabezpečeni systému včasného varování a tím posílení preventivní složky ochrany zdraví a majetku obyvatel Česka.“

V hierarchii Integrovaného záchranného systému tvoří předpovědní služba ČHMÚ prvotní důležitou součást přenosu informací reagujících na extrémní hydrometeorologické jevy. Celková efektivita bude i nadále odvislá od součinnosti a výkonnosti všech složek tohoto systému.

Zdeněk Horký, MZ 2010/1, ročník 63, str. 31–32

---

 

Podpis smlouvy o plném členství ČR v EUMETSAT

EUMETSAT (European Organisation for the Exploitation of Meteorological Satellites) je mezivládní evropskou organizací, s hlavním sídlem v německém Darmstadtu, která se zabývá vývojem a provozem meteorologických družic. Její počátky jsou úzce spojeny s Evropskou kosmickou agenturou (ESA), která roku 1977 vypustila na oběžnou dráhu první evropskou geostacionární meteorologickou družici, Meteosat 1. Po tomto úspěchu se objevily první myšlenky zřídit evropskou organizaci starající se výhradně o meteorologické družice. Tak byla v roce 1984 nejprve vyčleněna sekce EUMETSAT uvnitř ESA, od roku 1986 je již samostatnou organizací. Odpovědnost za systém Meteosat převzala formálně v lednu 1987.

Generální ředitel EUMETSAT Lars Prahm a ministr životního prostředí Ladislav Miko při podpisu smlouvy

V roce 1991 začal EUMETSAT vyvíjet nový program MSG – Meteosat druhé generace, v současnosti je již druhá družice z této série v operativním provozu s názvem Meteosat 9. Zároveň je zálohována družicí Meteosat 8, což je první Meteosat druhé generace.

Kromě družic geostacionárních vypustil EUMETSAT na oběžnou dráhu také první družici na polární dráze MetOp 19. října 2006. Na tomto projektu úzce spolupracuje s americkou organizací NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration). Zároveň společně provozují další družice na polární dráze, Jason a Jason - 2.

První spolupráce EUMETSAT a ČHMÚ se datuje již od roku 1992, kdy EUMETSAT vůbec poprvé podepsal smlouvu o využití dat s nečlenskou zemí. Československo bylo první ze středoevropských států, jehož meteorologické služby (ČHMÚ a SHMÚ) podepsaly v únoru 1992 dvoustrannou dohodu o využití dat z družic Meteosat. Od října 1991 může široká veřejnost pravidelně sledovat družicové snímky na televizních obrazovkách; zpočátku na televizním kanále OK3 v rámci relace "Každá sudá počasí", v současné době jsou uváděny v relacích České televize. Dvoustranná dohoda o využívání dat z družic Meteosat byla několikrát prodloužena a platila až do konce roku 2004.

Na přelomu května a června 2004 se v Praze konala výroční konference EUMETSAT (zcela výjimečně v jiném než členském státě), na níž byla 31. května 2004 podepsána smlouva o přistoupení České republiky k EUMETSAT formou přidruženého členství. Tato forma členství na přechodnou dobu trvá 3–5 let, kdy spolupracující členský stát má při nižších poplatcích stejný přístup k datům jako státy s plným členstvím, ale nemá rozhodovací práva, ani jeho firmy se nemohou účastnit výběrových řízení vyhlášených EUMETSAT.

V lednu 2008 byly zahájeny přístupové rozhovory o plném členství České republiky v organizaci EUMETSAT. 2. února letošního roku rozhodla vláda ČR o plném členství od 1. ledna 2010. Dohodu podepsali 22. června 2009 ministr životního prostředí Ladislav Miko a generální ředitel EUMETSAT Lars Prahm. Smlouva by nyní měla být ratifikována Parlamentem ČR a podepsána prezidentem republiky. Teprve poté oficiálně vstoupí v platnost.

Martina Francová, MZ 2009/5, ročník 62, str. 164

---

 

90 let československé meteorologické služby

K připomenutí výročí 90. let československé meteorologické služby bylo vydáno speciální číslo Meteorologických Zpráv (2009/5).

Obsah výtisku Meteorologických Zpráv 2009/5:

• 90 let československé meteorologické služby
• Doufám, že se nám podaří udržet a dále zlepšovat dobré postavení mezi národními meteorologickými službami v Evropě. Rozhovor s ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc.
• Milan Lapin – Vladimír Pastirčák: 90. výročie československej meteorologickej služby na Slovensku
• Radim Tolasz: Meteorologie a klimatologie tvoří v Českém hydrometeorologickém ústavu nedělitelný systém
• Josef Hladný: Vývojové trendy české hydrologické služby
• Jan Macoun: Historie, současnost a perspektivy ochrany čistoty ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu
• Zdeněk Horký – Luboš Němec: Pobočky Českého hydrometeorologického ústavu
• Karel Krška: 50. výročí založení Československé meteorologické společnosti

Příspěvky 90 let československé meteorologické služby a Rozhovor s ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc. z tohoto čísla jsou uvedeny na samostatné záložce

MZ 2009/5, ročník 62, str. 129–164

---

 

Cena „Soecial Achievments in GIS“ pro Atlas podnebí Česka

Otcové našich otců a dědové našich dědů jezdívali do Ameriky za prací a na zkušenou. Cestovat však do Ameriky pro ocenění za práci je určitě příjemnější. Jsem rád, že jsem mohl v USA zastupovat rozsáhlý tým odborníků, kteří se podíleli na přípravě Atlasu podnebí Česka a převzít Special Achievement in GIS na uživatelské konferenci ESRI User Conference 2008.

Atlas podnebí Česka [1] vydal v roce 2007 Český hydrometeorologický ústav v koedici s Univerzitou Palackého Olomouc. Výsledek se nerodil zcela snadno a více než 50 klimatologů, kartografů, grafiků a dalších specialistů věnovalo jeho přípravě od roku 2003 hodně času i nervů. A málokdo si uvědomuje, že bez desetiletí trvajících pozorování základních klimatologických prvků na stovkách míst bychom žádný Atlas vytvořit nemohli. Tisíce dobrovolných pozorovatelů a stovky profesionálů se za zpracovávané období 1961–2000 vystřídalo na srážkoměrných, klimatologických i profesionálních stanicích, aby každý den, každou hodinu, ale i každou minutu věnovali svou pozornost projevům počasí a záznamům různých přístrojů. Bez jejich práce by Atlas nebyl. Ohromný pokrok ve zpracování dat za posledních deset, patnáct let nám rovněž usnadnil práci. V české klimatologii máme už od roku 2000 k dispozici klimatologickou databázovou aplikaci CLIDATA [2], jejíž součástí je i aplikace pro geografické zpracování dat navržená s využitím software ESRI (CLIDATA-GIS). Na jedné straně jsme tak získali nástroj pro „snadné vytváření různých produktů (včetně map), ale zároveň nám je umožněno se na klimatologická data podívat jiným pohledem, který ukazuje nové souvislosti. Postupně i v klimatologii přecházíme od sledování ročních chodů na základě měsíčních průměrů a úhrnů k objevování denních chodů na základě hodinových, patnáctiminutových i minutových dat. Pokrok od tužky, papíru a kalkulačky k databázím a „gisovskému“ zpracování dat je obrovskou výzvou. I Atlas podnebí je odpovědí klimatologů na tuto výzvu.

Po vydání Atlasu se objevily i kritické připomínky k jeho obsahu nebo k jeho formálnímu zpracování. Nebylo jich málo. Pokud budu ještě jednou dělat Atlas, pokusím se k různým připomínkám přihlížet. Některé skutečnosti jsou však mimo dosah klimatologa. Nejzávažnější připomínkou k Atlasu totiž je nezveřejnění datových tabulek, na základě kterých byl Atlas vytvořen. Podle některých kritiků měla být data součástí Atlasu. Rovněž zpřístupnění map v některém ze standardních GIS formátů by odborná veřejnost jistě uvítala. Bohužel, ekonomické postavení Českého hydrometeorologického ústavu nás nutí chovat se jinak. To je objektivní realita a Atlas je tak určen hlavně široké veřejnosti, žákům, studentům a nadšencům. Odborná veřejnost potřebuje jiné výstupy z naší klimatologické databáze, než je „pouhá“ kniha.

Přesto se Atlas dostal do širokého povědomí nejen v Česku, ale i v zahraničí. Atlas si objednalo mnoho univerzitních pracovišť z celého světa, různé specializované knihovny, a po návštěvách v ČHMÚ si ho odvážejí představitelé meteorologických a hydrologických služeb. Česká klimatologie je dnes ve světě uznávaná a Atlas, společně s aplikací CLIDATA, k tomu jistě přispívá. Atlas se dostal do rukou i prezidentu firmy ESRI, který takto komplexní mapové dílo ocenil nejen v osobních rozhovorech s představitelů firmy ArcData Praha, ale i osobním dopisem řediteli ČHMÚ. Přesto jsem byl překvapen jeho pozváním na uživatelskou konferenci, která proběhla v americkém San Diegu. Dne 6. srpna 2008 jsem v zastoupení širokého autorského kolektivu převzal z jeho rukou společně s ředitelem ArcData „Special Achievement in GIS“ (obr. 1). Měl jsem možnost na této uživatelské konferenci vidět hodně skvělých kartografických děl z různých oboru, oblastí lidského konání i z různých koutů Světa. Určitě bych pro toto významné ocenění našel jiné adepty. Neskromně však musím konstatovat, že se Atlas v této konkurenci neztratil. Dík a tato cena patří všem, kdo se na vzniku Atlasu jakkoliv podíleli.

Uživatelská ESRI konference je obrovská akce. Podle údajů organizátorů se letos zúčastnilo téměř 14 000 uživatelů. Je málo míst na světě, kde lze zajistit dostatečnou konferenční kapacitu pro akce takového rozsahu. San Diego Convention Center tímto místem je (obr. 2). Výstavní, přednáškové, diskusní i stravovací kapacity jsou natolik rozsáhlé, že akce působí mnohem menším, skoro bych řekl rodinným dojmem. Zájemci o GIS v energetice se nemusí, ale mohou, potkat s odborníky na lesní hospodářství, klimatolog s politiky. Každý si najde uplatnění pro svůj zájem a všechny zájmy zastřešuje GIS. Na této konferenci a v posledních letech i v odborném životě. San Diego jistě stojí za návštěvu.

(Psáno společně pro Meteorologické Zprávy a ArcReview.)

Literatura

[1] TOLASZ, R. (ed.), 2007. Atlas podnebí Česka. 1. vyd. Praha – Olomouc: ČHMÚ, Univerzita Palackého. 256 s. ISBN 978-80-86690-26-1.

[2] TOLASZ, R., 2008. Databázové zpracování klimatologických dat. 1. vyd. Praha: ČHMÚ. 68 s. Sborník prací ČHMÚ, sv. 52. ISBN 978-80-86690-50-6.

Obr. 1 Předání ceny. Zleva P. Seidl, prezident ESRI J. Dangermand, R. Tolasz.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 2 Konferenční centrum

Radim Tolasz, MZ 2008/5, ročník 61, str. 157–158

---

 

Cena Josefa Hlávky za rok 2007: Fyzika oblaků a srážek

Na zámku v Lužanech udělil Český literární fond Cenu Josefa Hlávky za rok 2007 v oblasti věd o neživé přírodě knize Fyzika oblaků a srážek (viz recenze J. Bednáře v MZ č. 3/2008, s. 94–95). Redakce Meteorologických Zpráv blahopřeje autorům Daniele Řezáčové, Marku Kašparovi (Ustav fyziky atmosféry AV ČR), Petru Novákovi a Martinu Setvákovi (Český hydrometeorologický ústav) k tomuto významnému vědeckému a společenskému ocenění.

Foto: Zámek Lužany, 23. 6. 2008, slavnostní předání ceny Josefa Hlávky, v popředí zleva: Petr Novák, Marek Kašpar, Daniela Řezáčová, Martin Setvák. Foto R. Tolasz.

Zdeněk Horký, MZ 2008/4, ročník 61, str. 112

---

 

Konvekční i konvektivní

Od 1. čísla Meteorologických Zpráv v roce 2008 bude termín konvekční a konvektivní používán v rovnovážném postavení. V jednotlivých člávcích však musí být dikce jednotná, tj. buď konvekční nebo konvektivní.

Redakce, MZ 2007/6, ročník 60, str. 197

---

 

Atlas podnebí Česka u prezidenta

Představitelé Českého hydrometeorologického ústavu, ředitel Ivan Obrusník a náměstek pro meteorologii a klimatologii Radim Tolasz, předali dne 29. března 2007 prezidentu republiky Václavu Klausovi Atlas podnebí Česka. Tato publikace navazuje na Atlas podnebí Československé republiky (1958) a doplňující díla, tj. na Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky (1961), obsahující podkladový materiál ke všem mapám publikovaným v Atlase i další prvky a statistické hodnoty, i na publikaci Podnebí Československé socialistické republiky – Souborná studie (1969), která syntetizovala poznatky o klimatických poměrech státu v době vydání. Jestliže předchozí studie shrnovaly data a údaje za období do roku 1960 (většinou referenční období 1901–1950, 1901–1960, 1931–1960), pak současný Atlas zahrnuje poznání vesměs z období 1961–2000 a ve formě komentářů a mapového i grafického vyjádření je prezentuje. Tato speciální encyklopedická publikace by měla relevantním způsobem odrážet proměnlivost a dynamiku vývoje podnebí na našem území podle znalostí dostupných na počátku 21. století.

Podle dojmu Radima Tolasze ze čtyřicetiminutové audience se Atlas panu prezidentovi patrně líbil, o čemž svědčilo i jeho konstatování, že si ho prostuduje.

Foto: Představitelé ČHMÚ na Hradě, zleva Radim Tolasz, prezident Václav Klaus a Ivan Obrusník. Foto M. Krumphanzl, ČTK.

Zdeněk Horký, MZ 2007/2, ročník 1960, str. 42

---

 

Vychází Atlas podnebí Česka

Hledáte místo s nejdelším slunečním svitem? Zajímá vás kolik tropických dnů můžete ročně čekat ve vašem městě? Potřebujete vědět, jak často u vás prší? Odpověď na tyto a další podobné otázky dává právě vycházející Atlas podnebí Česka.

Atlas je podobný encyklopedii a patří k nejkomplexnějším publikacím o klimatu České republiky. Na 260 stranách najdete více než 300 map, 150 grafů a množství názorných fotografií s vysvětlujícím textovým doprovodem v češtině i angličtině. Kapitoly jsou přehledně uspořádané podle jednotlivých prvků, např. teploty, srážek, sněhu, vlhkosti, slunečního svitu nebo větru, a obsahují většinou mapy za období let 1961–2000. Dlouhodobý pohled je doplněn zpracováním vybraných výjimečných situací v uplynulém období, mezi které patří i povodně z posledního desetiletí.

Na nejnovější zpracování charakteristik už netrpělivě čekají nejen meteorologové a klimatologové, ale také experti z oborů více či méně spjatých s podnebím a závislých na rozmarech počasí – např. zemědělství, stavebnictví, dopravy, územního plánování nebo třeba pojišťovnictví. Mezi těmi, kdo mají publikaci už několik měsíců objednanou, jsou ale také laici, kteří pro srovnání s extrémy počasí, chtějí mít po ruce dlouhodobé hodnoty klimatických prvků.

Příprava knihy trvala více než padesátičlennému autorskému týmu čtyři roky a objevuje se téměř po 50 letech od vydání předchozí podobné publikace. Tentokrát ale při zpracovávání jednotlivých map nahradily tužku a papír počítače a geografický informační systém, který znají např. dnešní uživatelé GPS. Publikaci vydává Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci. Na přípravě se podílel také Národní klimatický program ČR a projekt podpořilo i Ministerstvo životního prostředí ČR. Prodejní cena při osobním odběru 700,- Kč.

MZ 2007/2, ročník 60

---

 

Jak se zrodilo jméno cyklony Kyrill

Pojmenovávání cyklon příliš dlouhou tradici nemá. Tento zvyk se ujal během 2. světové války v Pacifiku, kde byly americkou meteorologickou službou pojmenovávány tajfuny, u nás se však nevyskytující. Pojmenovávání tropických cyklon má od 50. let 20. století oficiální charakter, bylo vytvořeno na základě podkladů národní povětrnostní služby USA, ale zodpovídá za něj Světová meteorologická organizace.

V Evropě se jedná o zvyk o něco novější, postrádající však punc oficiality. Začali s tím v 50. letech meteorologové na Ústavu meteorologie Svobodné univerzity v Berlíně z iniciativy meteoroložky Karly Wege. Na rozdíl od tropických cyklon pojmenovávají všechny tlakové útvary, tedy tlakové níže i tlakové výše, ovlivňující počasí v Evropě. Není bez zajímavosti, že původně byly tlakové níže pojmenovávány ženskými jmény, zatímco tlakové výše, většinou spojené s klidným a hezkým počasím, jmény mužskými. Toto rozdělení se některým meteorologům či spíše meteoroložkám zdálo být diskriminačním, a tak se rozdělení mužských a ženských jmen podle charakteru tlakových útvarů od roku 1998 každoročně střídá.

Pojmenovávání mělo spíše regionální dosah, bylo známé spíše v okolí Berlína, nicméně v poslední době jeho popularita vzrůstá a jména významných tlakových útvarů se stále častěji objevují ve zprávách velkých mediálních agentur. Nicméně j e nutné připomenout, že tento zvyk nemá žádnou oficiální podporu ze strany meteorologických služeb.

od roku 2002 je pojmenovávání tlakových útvarů využíváno jako významný zdroj financí pro udržení nepřetržitého pozorování na meteorologické stanici Berlin-Dahlem, jež zaznamenává meteorologické jevy od roku 1701 a která měla přejít z důvodů rozpočtových škrtů na automatický provoz s pozorováním omezeným pouze na ranní směnu. Po složení částky v řádu několika stovek eur, neboli „adopci“, může každý požádat o jméno vybraného tlakového útvaru. Takto se zrodilo označení Kyrill pro výraznou tlakovou níži, která se během své cesty z Atlantiku dále prohloubila a svými větrnými proudy ničivě zasáhla 18. a 19. ledna velkou část Evropy. Nadja, Boris a Rumen původně zakoupili jméno tlakové výše jako originální dárek k 65. narozeninám otce rodiny Kyrilla již v roce 2006, ale s přechodem roku a změnou zadávání mužských a ženských jmen pro cyklony a anticyklony se uvedené jméno užilo pro cyklonu (viz obrázek z družice MSG), jejíž jméno od 18. ledna skloňovala půlka Evropy, i když před necelými deseti lety (1999) byla ničivá síla cykIony Lothar mnohonásobně vyšší (škody vyčíslené pojišťovnami tehdy dosáhly 8,9 mld eur, zatímco u Kyrilla prozatím přes 1 mld eur). Na závěr připomínáme, že uvedené jméno se do češtiny překládá jako Cyril.

Milan Šálek, MZ 2007/1, ročník 60, str. 32

---

 

Vycházíme barevně (Meteorologické Zprávy)

Když téměř před šedesáti lety, 30. dubna 1947, spatřilo světlo světa první číslo časopisu Meteorologické Zprávy, označil přednosta Státního meteorologického ústavu dr. Alois Gregor jako hlavní důvod vydávání zveřejňování dříve separátně vydávaných zpráv. A tak první ročníky naplňovaly převážně přehledy o průběhu počasí, tabulky s klimatickými údaji, informace o počasí určené zemědělcům apod. Postupem času se ukázalo, že toto zpravodajské zaměření dává časopisu pouze technicko-zprostředkovatelskou úroveň. Proto byla zpravodajská část vyčleněna do samostatně vydávaných bulletinů a v časopisu začal převažovat obsah odpovídající nárokům kladeným na odborné časopisy.

Meteorologické Zprávy prošly za dobu své existence celou řadou provozních peripetií, např. ročník 1951 nevyšel, protože se nepodařilo zajistit tiskárnu a velké problémy se zajišťováním tisku byly i v 70. letech minulého století.

Časopis vycházel v černobílém provedení, protože jiné možnosti ani nebyly. Vliv technologického pokroku na rozvoj barevného tisku však způsobil, že většina grafických výstupů (grafy, mapy, fotodokumentace)je dnes vytvářena v barevné podobě. Proměna z barvy do černobílého tisku je velmi obtížná a neobejde se často bezvýrazného snížení vypovídací schopnosti. Proto jsme zařadili v posledních letech pro větší názornost alespoň některé obrázky do barevných příloh.

Díky pochopení vedení Českého hydrometeorologického ústavu proto, stejně jako jiné odborné časopisy, začínají Meteorologické Zprávy vycházet od letošního roku barevně! Autoři si již nemusí lámat hlavu, jak vyřešit odlišení čar na složitějších grafech nebo překonat úskalí valérů barev na mapách. A ještě jedna příjemná zpráva na konec: cena časopisu zůstává v roce 2006 nezměněna.

Redakce, MZ 2006/1, ročník 59, str. 32

---

 

FENOLOGICKÝ ATLAS

Coufal, L., Houška, V., Reitschläger, J. D., Valter, J., Vráblík, T. Praha: Český hydrometeorologický ústav 2004. 263 s.

Fenologii můžeme definovat jako vědu o časovém průběhu periodicky se opakujících životních projevů rostlin a živočichů a o vazbách fenologických fází ke střídání povětrnostních a půdních podmínek ročních období. (Bioklimatologický slovník terminologický a explikativní (Academia, Praha, 1980). Po pročtení Fenologického atlasu jsem si tyto souvislosti znovu uvědomil, protože jeho vydáním Český hydrometeorologický ústav (dále jen ČHMÚ) právě fenologii významně pomohl. Jde o to, že se čas od času objevují úvahy o tom, zda fenologická pozorování mají význam, zda je vůbec provádět. Jisté však je, že právě v současné době, kdy se tak usilovně hledá posouzení dopadů možné změny klimatu, jsou feno- logické řady velmi potřebné.

Dovolím si připomenout, že počátky vědecké fenologie spadají do poloviny 18. století a jsou spojeny se jmény jako Linné, Kraft aj. Zdokonalení fenologického pozorování nastalo zásluhou pražského meteorologa a hvězdáře Fritsche (19. století), který jako jeden z prvních data odborně vyhodnocoval. Po první světové válce byla fenologická pozorování v Československé republice organizována na širokém celostátním základě Výzkumnými ústavy zemědělskými. Bohužel žádná z fenologických stanic založených ve dvacátých letech minulého století již nepozoruje.

Na rozvoji fenologie se významně podílel prof. ing. dr. Václav Novák, DrSc., který organizoval síť nově zakládaných fenologických stanic ve dvacátých letech minulého století. Vypracoval pro fenologická pozorování „Zásadní pravidla“ a návrh jednotného formuláře výkazu fenologických pozorování s doplňky a úpravami zaměřenými však více k účelům zemědělským než botanickým. „Příručka fenologického pozorovatele“ byla však vydána až v roce 1956 a je nutné říci, že přes změny v metodikách fenologických pozorování byla určitým základem stále. Již také tím, že měla obrazovou část, tvořenou však převážně perokresbami.

Vydání Fenologického atlasu tak vyplňuje chybějící informace v české literatuře o fenologických fázích vybraných druhů rostlin, a je tak názornou pomůckou pro fenologická pozorování lesních rostlin, ovocných dřevin a polních plodin. Perokresby a fotografie zachycují jednotlivé pozorované fenofáze: rašení, první listy, plné olistění, butonizace, počátek kvetení, konec kvetení, tvorba pupenů, počátek fruktifikace, žloutnutí listí, opad listí a zralost plodů. V Atlasu je uvedeno 45 druhů lesních rostlin, 16 druhů polních plodin a 13 druhů ovocných plodin. Rozdělení na tyto tři skupiny odpovídá platným metodickým předpisům, kdy č. 10 je „Návod pro činnost fenologických stanic. Lesní rostliny“, předpis č. 2 „Návod pro činnost fenologických stanic. Polní plodiny“ a předpis č. 3 „Návod pro činnost fenologických stanic. Ovocné dřeviny“. Pořadí v Atlasu a řazení předpisům neodpovídá, taktéž není vysvětleno, proč autoři v Atlasu mění název z běžného označení ovocných dřevin na ovocné plodiny.

Za úctyhodný považuji počet fotografií, které Atlas přináší, je jich 492. A není jim takřka co vytknout, když si uvědomíme, že zveřejněné jsou ty, které prošly náročným výběrem. Proto je nutné vyslovit uznání autorům za mimořádně rozsáhlou a pečlivou práci při přípravě základních podkladů, které určitě v terénu nebylo možné získat jen jednou návštěvou. U každého druhu je jedna či více perokreseb, celkem jich je 111. Jejich význam s ohledem na výstižné fotografie je menší, dokonce v několika případech jde o perokresby nevýstižné, zvláště u pšenice seté a žita setého. Nejen v těchto případech jde o duplicitu s daleko názornější fotografií. Uvedené perokresby v již vzpomenuté „Příručce...“ byly kvalitnější.

Tím, že ČHMÚ Atlas prodává i zájemcům o fenologii, je možné slyšet i jejich názory. Tím, že šlo o doplnění metodických předpisů, nebylo možné více rozšířit text k fázím, který je výstižný, ale lakonický. Podrobnější popisy ve vlastních „Návodech.“ však již zájemci o fenologii nezískají.

Obdobné je to i s připomínkou, že by bylo vhodné v popisech jednotlivých druhů uvést základní odlišné fenologické informace o příbuzných druzích. Např. lípa srdčitá raší a rozkvétá o 14 dní později než lípa velkolistá, hloh jednoblizný rozkvétá o 6-10 dnů později než hloh obecný, sasanka hajní rozkvétá o týden dříve než sasanka pryskyřníkovitá. Na druhé straně bych souhlasil s názorem, že by bylo vhodné zařadit přehledný fenologický kalendář uvedených druhů. Právě z uživatelského pohledu, tedy pomůcky pro pozorovatele, je Atlas méně praktický, určitě není nejvhodnější pro terénní práci.

Vydání Fenologického Atlasu je významný počin ČHMÚ, je to dílo reprezentativní, velmi kvalitně provedené. Autoři si za Atlas zaslouží mimořádné uznání ve všech směrech. Jestliže se z oboru meteorologie objevilo v posledních letech několik publikací vzniklých mimo ČHMÚ, potom právě Atlas je více než srovnatelný a postavil i do budoucna pomyslnou laťku kvality velmi vysoko. Určitě není jen mým přáním, abychom podobných publikací z „dílny“ ČHMÚ měli více.

Jaroslav Rožnovský, MZ 2005/6, ročník 58, str. 190-191

---

 

30 LET EVROPSKÉHO CENTRA PRO STŘEDNĚDOBÉ PŘEDPOVĚDI (ECMWF)

Meteorologové už před desetiletími uznávali potřebu úzké spolupráce mezi jednotlivými státy. Zároveň v 60. letech minulého století už byly zkušenosti s numerickými krátkodobými předpověďmi a klimatologickými simulacemi. Vznikala tu i snaha zabývat se problematikou numerických předpovědí počasí také ve střednědobém rozsahu, který byl definován od 3. do 10. dne dopředu. Vědecké a technické problémy, které se objevovaly, byly značné, jen několik států mělo s nimi dostatek zkušeností a bylo třeba je řešit na základě mezinárodní spolupráce. V říjnu 1967 rada ministrů Evropského společenství přijala usnesení realizovat program společného vědeckého a technického výzkumu, vedoucí k návrhu zřízení Evropského meteorologického výpočetního centra. Samotná konvence Evropského centra pro střednědobé předpovědi (ECMWF) o jeho zřízení a zaměření byla podepsána v říjnu 1973 patnácti evropskými zeměmi a vešla v platnost 1. listopadu 1975. Toto datum je také považováno za datum vzniku ECMWF. V letošním roce tak ECMWF oslavilo své 30. výročí.

Hlavními cíli ECMWF se staly vývoj dynamického modelu atmosféry pro přípravu střednědobých předpovědí počasí prostřednictvím numerických metod a příprava vstupních dat pro tento model, denní operativní výpočty střednědobé předpovědi na 10 dnů dopředu, které jsou určeny národním meteorologickým službám členských a přidružených zemí, vědecký a technický výzkum vedoucí ke zlepšování těchto předpovědí a vývoj v oblasti operativních měsíčních a sezonních předpovědí. Zvláštní pozornost se věnuje vývoji produktů ke zlepšení předpovědi nebezpečných meteorologických jevů.

ECMWF také provádí sběr a archivování potřebných meteorologických dat. Vytváří počítačové kapacity určené svým členským zemím pro jejich vlastní výzkum, prioritně na poli numerických předpovědí počasí. Dalšími důležitými cíli jsou pomoc v realizaci programů Světové meteorologické organizace, jakož i provádění školení pro odborníky meteorologických služeb členských a přidružených zemí na poli numerických předpovědí a umožnění přístupu k provedeným studiím a výzkumům.

Operativní střednědobé předpovědi tohoto centra jsou vydávány od roku 1979. Zpočátku jedna předpověď denně na 10 dní dopředu byla vydávána v pěti dnech v týdnu a byla počítána modelem s rozlišením 200 km. Ansámblové předpovědi se začaly počítat v roce 1992 a v roce 1998 i experimentální sezonní předpovědi.

V současnosti má ECMWF celkem 18 členských zemí a 8 přidružených (cooperation agreement) zemí. Dále spolupracuje s WMO, EUMETSAT, Evropskou kosmickou agenturou (ESA) a několika dalšími mezinárodními organizacemi. České republika se stala přidruženým členem 1. srpna 2001. To umožnilo přístup ČHMÚ k široké škále kvalitních podkladů pro přípravu a tvorbu předpovědí, především střednědobých, včetně podkladů pro výstražnou službu. Novinkou pro meteorology byly zejména produkty tzv. systému ansámblové předpovědi, které mohou ukazovat na možné rozdílné scénáře vývoje povětrnostní situace a tedy i počasí a umožňují vytvářet pravděpodobnostní předpovědi.

Ke 30. výročí založení ECMWF byla vydána kniha Medium-Range Weather Prediction - the European Approach, kterou napsal jeho bývalý pracovník Austin Woods. Tato čtivá kniha popisuje zajímavý příběh vzniku ECMWF od prvních představ jeho vzniku v politicky složitém období v 60. letech v Evropě. Shrnuje politické, vědecké, technické a finanční diskuse, které vedly k jeho vzniku v Readingu, 60 km západně od Londýna. Kniha popisuje vývoj v jednotlivých činnostech centra od analýz a předpovědních modelů, využití družicových dat, přes vývoj v oblasti superpočítačů a telekomunikací, až po komerční záležitosti v meteorologii. Zároveň se snaží o nastínění dalšího vývoje vědy a technologie v nadcházejících letech.

František Sopko, MZ 2005/6, ročník 58, str. 183

---

 

NÁVŠTĚVA MINISTRA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POSLANCŮ PARLAMENTU ČR V ČHMÚ

Cílem návštěvy uskutečněné 19. července 2005 bylo zjistit úroveň realizovaných opatření v protipovodňové službě Českého hydrometeorologického ústavu s tříletým odstupem po katastrofální povodni v roce 2002. Ministr životního prostředí L. Ambrozek i poslanci M. Kalousek a P. Severa potvrdili nutnost další modernizace technologických zařízení ústavu tak, aby systém včasného varování občanů mohl komplexně fungovat.

Zdeněk Horký, MZ 2005/4, ročník 58, str. 126

---

 

ZŘÍZENÍ EVROPSKÉ FENOLOGICKÉ DATABÁZE V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE

Z iniciativy Německé povětrnostní služby, ke které se při-pojily meteorologické služby České republiky, Rakouska, Slovenska a Švýcarska (návrh musí podat nejméně pět zemí) bylo zpracováno předepsané Memorandum of Understanding (MoU) spolu s technickými přílohami k vědeckotechnické spolupráci (COST) s názvem Establishing a European Phenological Data Platform for Climatological Applications. Po projednání v Technické komisi pro meteorologii byla akce schválena 3. října 2003 na 156. zasedání Komise vysokých představitelů COST Evropské unie pod číslem COST, akce 725.

První zasedání řídící komise (MC) COST, akce 725 „Zřízení evropské fenologické databáze pro klimatologické aplikace“ se konalo v Bruselu 5.-6. dubna 2004. MC je tvořena ze zástupců řešitelských zemí. Byli přítomni fenologové, klimatologové a databázoví odborníci ze 14 zemí (ČR, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Holandsko, Irsko, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Norsko, Rakousko, Slovensko, Švýcarsko), k akci se dosud přihlásily ještě další čtyři země (Itálie, Polsko, Španělsko, Velká Británie). Akce je pětiletá, potrvá tedy do roku 2009. Aktivita je vykonávána cestou pracovních skupin (WG). Obsah práce je zřejmý z jejich názvů (WG1: Inventory of data and metadata, WG2: Guidelines for data selection, observations and archiving, WG3: Applications with phenological data).

Zasedání zahájil a do voleb řídil P. Nejedlík, vědecký tajemník COST pro meteorologii. Předsedající informoval o mechanizmu, koordinaci a statutu COST, posléze byla přijata procedurální pravidla pro řídící komisi COST, akce 725. Předsedkyní MC byla zvolena E. Koch, ZAMG Vídeň, místopředsedou A. van Vliet, Universita Wageningen, Holandsko, vedoucím první pracovní skupiny (WG) J. Nekovář, ČHMÚ, třetí WG A. Menzel, Universita Mnichov. K vedení druhé WG se na prvním zasedání nikdo nepřihlásil, a zůstala otevřena i otázka umístění centrální evropské databáze. Byl diskutován pracovní plán pro realizaci COST, akce 725 (účel, cíle, metody organizace a řízení, distribuce úloh, časový plán). Druhé zasedání MC je plánováno do Budapešti na říjen 2004 společně se závěrečným jednáním COST, akce 719.

Český představitel navrhl, aby se zasedání v roce 2005 nebo v roce 2006 konalo v Praze a Doksanech.

Pracovní skupiny ve své činnosti budou na sebe navazovat, začne se operativní inventurou dat a metadaty o fenologických sítích a stanicích v jednotlivých účastnických zemích. Bude zpracován přehled dosavadních inventur dat na základě předchozích dotazníků Evropské fenologické sítě (EPN), Mezinárodních fenologických zahrádek (IPG) a dokumentů Německé povětrnostní služby (DWD), zpracovaných při příležitosti přechodu na číselné kódování fenologických fází (BBCH). Dále bude následovat zpracování návodů pro výběr fenologických dat pro evropskou databázi, pro pozorování a archivaci dat ve druhé pracovní skupině. Aplikace fenologických dat a jejich metody pro klimatologické účely budou náplní třetí pracovní skupiny. Tyto metody jsou již nyní široce aplikovány ve využití fenologických informací pro studium klimatické změny. A to jak na seminářích národních bioklimatických společností, tak i na kongresech Mezinárodní biometeorologické společnosti (ICB) 1999 v Sydney, 2002 v Kansas City, kde je fenologie trvalou a významnou součástí programu. Na 16. mezinárodním kongresu ICB na podzim 2004 ve Vancouveru přednese předsedkyně MC E. Koch přednášku o práci COST, akce 725, na 17. kongresu ICB v září 2005 v Garmisch-Partenkirchenu budou přítomni všichni členové řídící komise, neboť v tomto termínu se zde uskuteční i zasedání akce.

Jednou z výhod vědeckotechnické spolupráce je skutečnost, že cestovní náklady jsou hrazeny z rozpočtu Evropské unie. Je také možné požádat ve veřejné soutěži o poskytnutí dotace na podporu vybraného programového projektu výzkumu a vývoje v rámci programu COST jak na investice k řešení akce, tak i na neinvestiční prostředky, včetně školení na programy GIS. V České republice může dotace poskytovat Ministerstvo školství z prostředků Evropské unie. ČHMÚ se již podílel na řadě akcí vědeckotechnické spolupráce a připravuje se návrh na novou akci s pracovním názvem Půdní klima podporující fenologii.

K tomu bude využito účasti na kongresu ICB na podzim 2005 i pozvání řídící komise COST, akce 725 do České republiky na jaře 2006.

Jiří Nekovář, MZ 2004/3, ročník 57, str. 77

---

 

EUMETSAT – konference a podpis smlouvy o vstupu České republiky

Ve dnech 31. 5. až 4. 6. 2004 se v Praze v konferenčním centru hotelu Diplomat uskutečnila konference The 2004 Eumetsat Meteorological Satellite Conference, o níž již předem informovaly Meteorologické Zprávy (2004, ročník 57, č. 1, str. 27). Tyto konference se doposud každoročně konaly v některém z členských států organizace EUMETSAT (podrobně k této organizaci viz článek věnovaný MSG – Meteosatu druhé generace – v témže čísle MZ, str. 15–20). Poslední z nich v roce 2002 v Irském Dublinu a v roce 2003 v německém Výmaru. Česká republika byla první pořádající zemí, která v době zahájení konference ještě neměla žádnou formu členství v organizaci EUMETSAT.

Hlavními tématy konference byly současné a budoucí družicové systémy a přístroje, chemismus atmosféry, MSG – první výsledky, nowcasting a pozorování silných bouří, monitorování hydrologického cyklu, asimilace družicových dat, výuka a vzdělávání, virtuální laboratoře, globální pozorování oceánů a klimatologie oceánů a atmosféry. Konference se zúčastnilo 236 řádně registrovaných posluchačů, což byla doposud nejvyšší zaznamenaná účast na těchto konferencích. Konferenční služby pro ČHMÚ a pro EUMETSAT byly smluvně zajištěny agenturou Guarant. Sborníky příspěvků, CD s přednesenými přednáškami (ve formátu Power Point), program přednášek a seznam účastníků budou k dispozici k zapůjčení u účastníků konference. Jako všechny odborné akce, i tato konference byla doprovázena společenskými akcemi: „Icebreaker Coctail“ se uskutečnil první den konference na Žofíně, večeře VIP (na pozvání generálního ředitele organizace EUMETSAT) druhý den v restauraci Petřínské terasy, a konečně hlavní společenská akce, „Gala Dinner“ v Břevnovském klášteře.

Kromě samotné konference došlo ale i k jiné, pro ČR a ČHMÚ patrně daleko důležitější události, a sice k podpisu smlouvy o přistoupení České republiky k organizaci EUMETSAT formou spolupracujícího členství. ČVR byla posledním státem střední Evropy, který doposud nebyl ani plným, ani spolupracujícím členem organizace EUMETSAT (podrobnosti k formám členství viz MZ 2004, ročník 57, č. 1, str. 15–20). Za Českou republiku smlouvu podepsal ministr životního prostředí Liubor Ambrozek, za organizaci EUMETSAT její generální ředitel, Dr. Tillmann Mohr. Smlouva nyní musí být ratifikována parlamentem ČR, jednak koncilem organizace EUMETSAT. Po schválení oběma subjekty se ČR stane spolupracujícím členem (někdy též nepřesně označované jako přidružené členství) organizace EUMETSAT k 1. lednu 2005.

Spolupracující členství je přechodnou formou k plnému členství, přičemž toto přechodné stádium by nemělo trvat déle než 5 let. Členský poplatek spolupracujícího člena činí 50 % sumy, kterou by dotyčný stát platil při plném členství, přičemž základ této sumy se odvíjí od aktuálního národního hrubého důchodu. Suma poplatků, kterou spolupracující stát zaplatí za celou dobu svého spolupracujícího členství, se následně odečte od vstupního poplatku (čítajícím trojnásobek ročního poplatku plného člena), standardně hrazeném při vstupu formou plného členství. Spolupracující členství zajišťuje plný přístup k veškerým datům, produktům a službám organizace EUMETSAT a zároveň z tohoto vyplývajících povinností. Neumožňuje však podílet se na řízení organice a na přijímání různých rozhodnutí, dále neumožňuje národním firmám spolupracujícího státu uzavírat kontrakty s organizace EUMETSAT a jeho občanům zakazuje stát se zaměstnancem organice. Tyto jisté restrikce jsou zcela zrušeny až při vstupu formou plného členství.

Martin Setvák, Věstník ČMeS 2004/1, červen 2004 (připraveno pro Meteorologické Zprávy)

---

 

OPERATIVNÍ HYDROLOGIE PŘED VZNIKEM HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU

V tomto roce slavíme 50. výročí Hydrometeorologického ústavu, který byl zřízen vládním nařízením č. 96 ze dne 27. 11. 1953 s účinností od 1. 1. 1954 jako ústřední ústav pro obory meteorologie, klimatologie a hydrologie. Tím byly poprvé v celostátním (československém) měřítku včleněny do jediné instituce hydrologie a meteorologie jako dva obory blízké předmětem zkoumání i svým uplatněním a vytvořeny lepší předpoklady pro hodnocení přírodních procesů, které vyžaduje interdisciplinární přístup [1]. Protože čtenáři Meteorologických zpráv znají pravděpodobně lépe vývoj meteorologických součástí dnešního Českého hydrometeorologického ústavu, soustřeďujeme se na minulost jeho hydrologické složky, jejíž metodický a vědecký přínos pro evropskou hydrologii byl pozoruhodný. Historii hydrologické služby na Slovensku se věnuje nová publikace I. Panenky a kol. [2].

V Čechách organizovaná hydrologická služba zahájila činnost v roce 1875, když v předchozím roce byla rozhodnutím Českého sněmu zřízena Hydrografická komise pro Království české se dvěma sekcemi - hydrometrickou a ombrografickou. Patřila k nejstarším svého druhu na světě a stala se i předlohou C. k. ústřední hydrografické kanceláře při Ministerstvu vnitra ve Vídni založené o 18 let později, v roce 1893. Podle Organizačního statutu hydrografické služby v Rakousku z roku 1894 byla kancelář nejvyšším výkonným orgánem s funkcí řídící, metodickou, posudkovou a publikační, zatímco hydrologickým měřením, průzkumem i předpovědní službou se měla zabývat hydrografická oddělení zřízená při stavebních odborech zemských úřadů, v českých zemích tedy v Praze (pro povodí Labe), Brně (pro povodí Moravy) a Opavě (pro povodí Odry).

Uvedený model rozdělení hydrologických činností byl zachován i po vzniku Československa, kdy úkoly ústředí hydrologické služby převzal od rakouské kanceláře Státní ústav hydrologický zřízený 19. 12. 1919 a podléhající Ministerstvu veřejných prací. Byl pověřen vědeckým výzkumem vod ovzdušných, povrchových a podzemních, a po rozšíření svého programu v roce 1930 změnil název na Státní výzkumné ústavy hydrologický a hydrotechnický T. G. Masaryka (od 9. 1. 1951 Výzkumný ústav vodohospodářský) [3]. Usměrňoval činnost hydrologických oddělení zemských úřadů a zpracovával výsledky jejich pozorování.

Po zřízení krajů namísto zemí dne 1. 1. 1949 se bývalá zemská hydrografická oddělení v Praze a Brně změnila v oddělení technických referátů KNV. Vyhláškou ministra stavebního průmyslu č. 234 z 16. 8. 1952 byla však hydrologická a hydrografická služba přesunuta z KNV do Vodohospodářského a investičního střediska, zřízeného vyhláškou téhož ministra č. 191 z 16. 7. 1952. Středisko sídlící v Praze a s pobočkami v Brně a Ostravě mělo širokou pracovní náplň, plnilo také dvojí úkoly operativní hydrologie: hydrologickou a hydrografickou službu zahrnující i doplňování Státního vodohospodářského plánu a vypracovávání podkladů pro všechny vodohospodářské potřeby a dále návěštní, předpovědní a hlásnou službu pro potřeby plavby, při povodních, odchodech ledu apod. Vznikem HMÚ v roce 1954 se pracoviště operativní hydrologie stala součástí nového ústavu.

Literatura

[1] HLADNÝ, J. - RAK, J., 1984: Význam vztahu meteorologie a hydrologie v činnosti hydrometeorologických ústavů. Meteorologické zprávy, roč. 37, č. 4, s.98-100.

[2] PANENKA, I. a kol., 2003: Obrázky z novodobej historie hydrologickej služby na Slovensku. 1. vyd. Bratislava: SHMÚ. 128 s.

[3] Výzkumný ústav vodohospodářský. Historie - současnost - perspektivy, 1990. Praha: VÚV v SZN. 120 s.

Karel Krška, MZ 2004/1, ročník 57, str. 10

---

 

ZÁKLADY METEOROLOGIE A KLIMATOLOGIE PROFESORA STANISLAVA HANZLÍKA VE TROJÍM VYDÁNÍ

Letos jsme již v tomto časopise připomenuli [4], že před 80 lety v české meteorologické literatuře vyšly dvě významné publikace vysokoškolských učitelů, a to Základy zemědělské meteorologie a klimatologie Josefa Kopeckého a Stručný nárys klimatologie a balnelogie Vladislava Mladějovského. Zbývá tedy upozornit, že v témž roce (1923) byla také poprvé vydána knížka Základy meteorologie a klimatologie, titul dobře známý několika generacím studentů meteorologie, fyziky, geografie a dalších oborů.

Její autor, Stanislav Hanzlík (1878-1956), tehdy mimořádný profesor meteorologie a klimatologie na Univerzitě Karlově, ji však nepsal jako studijní rukověť, i když z jeho přednášek na škole pravděpodobně vycházela, ale jako ucelené pojednání o počasí a podnebí pro libovolného zvídavého čtenáře, který podobný text v českém jazyce zatím postrádal. Knížka měla být současně úvodem k jinému Hanzlíkovu popularizačnímu spisu Podnebí a člověk [2], prvnímu českému antropoklimatologickému dílu, které sepsal na základě zahraničních pramenů i vlastních zkušeností, jež získal na cestách po zemích v různých klimatických pásmech. Základy meteorologie a klimatologie [3] se dočkaly tří vydání, a v tom je z našeho meteorologického písemnictví předčil jen první díl Fysického zeměpisu Františka Vitáska [5], věnovaný atmosféře a hydrosféře, jenž vyšel ve čtyřech vydáních.

Mezi prvním a druhým podstatně rozšířeným a přepracovaným vydáním Hanzlíkovy publikace uplynulo 24 roků, během nichž nastal v meteorologii obrovský pokrok. Je zřejmý i z porovnání obou vydání, z nichž druhé komplexností a rozsahem látky má už charakter vysokoškolské učebnice. Vyniká srozumitelností, svižným podáním, četnými obrázky i přílohou, kterou tvoří hlavně fotografie oblaků od Antonína Bečváře.

Mezi druhým a třetím vydáním byl mnohem menší časový rozdíl (9 roků), a proto třetí vydání, které zastihlo profesora Hanzlíka v posledním roce jeho života, se od druhého jen málo liší. V roce 1956 byl již navíc u nás k dispozici i slovenský překlad prvního dílu moderní učebnice profesora Geografické fakulty Lomonosovy univerzity M. S. Averkijeva [1], pořízený Mikulášem Končekem. Hanzlíkovu knihu však studenti používali i nadále, zejména proto, že obsahovala klimatologii světadílů.

Sledovat vývoj odborného díla, který se táhne několika desetiletími, je vždy zajímavé, neboť odráží pokroky vědy, myšlení, někdy i lidské osudy a společenské poměry. Je patrný i ze závěrečných vět úvodu Hanzlíkova titulu, které nacházíme v 1. a 2. vydání: „Povětrnostní ráz určuje obyvatelnost a neobyvatelnost kraje; podnební ráz se projevuje rostlinným porostem, který zasahuje plně do agrokultury, brzdí nebo umožňuje výživu člověka a udává směrnice pro jeho podniky. Z těchto příkladů vysvítá, jak je sloučen člověk a jeho cíle s počasím a podnebím. Je ovládnouti a říditi aspoň zčásti je dosud bláhovým lidským snem; takové pokusy, o kterých se někdy dočítáme, jsou buď důkazem lidské nevědomosti nebo šarlatánství“. Ve 3. vydání z roku 1956 profesor Hanzlík poslední souvětí „Je ovládnout...“ vypustil. Můžeme se jen domnívat, že důvodem bylo, že starý pán nabyl jiného přesvědčení, anebo že v době oficiálně šířeného hesla „Poručíme větru, dešti“ by uvedené tvrzení mohlo působit zpátečnicky.

Literatura

[1] AVERKIJEV, M. S., 1954. Meteorologia (překlad z ruštiny). Praha: Naše vojsko. 490 s.

[2] HANZLÍK, S., 1924. Podnebí a člověk. Praha: Česká grafická unie. Příroda a lidé, sv. 53. 171 s.

[3] HANZLÍK, S., 1923, 1947, 1956. Základy meteorologie a klimatologie. 1. vyd. Praha: Česká grafická unie. Příroda a lidé, sv. 46. 127 s. 2. vyd. Praha: Česká grafická unie. 253 s. + příl. 3. vyd. Praha: ČSAV. 321 s. + příl.

[4] KRŠKA, K., 2003. Výročí pokroků české bioklimatologie. Meteorologické Zprávy, roč. 56, č. 4, s. 112.

[5] VITÁSEK, F., 1934, 1948, 1953, 1956. Fysický zeměpis I. Ovzduší a vodstvo. 1. vyd. Praha: Melantrich. 289 s. 2. vyd. Praha: Melantrich. 398 s. 3. vyd. Praha: Nakl. ČSAV. 488 s. 4. vyd. Praha: Nakl. ČSAV. 496 s.

Karel Krška, MZ 2003/6, ročník 56, str. 191-192

---

 

VÝROČÍ POKROKŮ ČESKÉ BIOKLIMATOLOGIE

V tomto roce si připomínáme 80. výročí několika významných počinů v české, resp. československé bioklimatologii, které ukazují, jak se u nás poměrně brzy od vzniku samostatného státu vzmáhala věda. V roce 1923 byla zásluhou přednosty Agrometeorologické a pedologické sekce Moravského zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně a honorovaného docenta Vysoké školy zemědělské v Brně, Václava Nováka (1888-1967) a s přispěním jiných zemských výzkumných ústavů vybudována celostátní fenologická služba. Není pozoruhodné jen to, že patřila k nejstarším v Evropě (starší byla snad jen v Itálii z roku 1922), ale že nebyla zaměřena botanicky, nýbrž k zemědělským potřebám. Přičiněním V. Nováka a Josefa Šimka z brněnského pracoviště byly vydány první české fenologické ročenky nazvané „Fenologické pozorování na Moravě a ve Slezsku v r. 1923 a 1924“ (Zprávy výzkumných ústavů zemědělských, č. 16, Praha 1926. 72 s.), jejichž přílohou byly fenologické mapy. Mapy příchodu jara, počátku jarních polních prací a žitných žní sestavené na základě fenologických dat z roku 1923 (měřítko 1 : 750 000), jsou první mapové dokumenty svého druhu u nás a znamenají tedy začátek naší fenokartografie.

Před 80 lety byly vydány také dvě závažné bioklimatologické publikace charakteru učebnic, jaké do té doby odborná veřejnost postrádala. Autorem knížky Základy zemědělské meteorologie a bioklimatologie (Publikace Ministerstva zemědělství, roč. 1923, č. 29, Praha 1923, 128 s.) byl Josef Kopecký (1865-1935), profesor Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v Praze, spisu Stručný nárys klimatologie a balneologie (Příruční knihovna časopisu Praktický lékař, sv. 1, Praha 1923, 164 s.) Vladislav Mladějovský (1866-1935), profesor balneologie a klimatologie na Univerzitě Karlově v Praze. Úkolem obou příruček, vycházejících zajisté z přednášek obou učitelů, nebylo jen poskytnout texty jejich studentům, nýbrž obecně vzbudit zájem o nové obory a uvést do bioklimatologické problematiky zemědělské odborníky a praktické lékaře, kteří již působili v terénu.

Karel Krška, MZ 2003/4, ročník 56, str. 112

---

 

16. ZASEDÁNÍ RADY PROJEKTU LACE V PRAZE

Zasedání Rady LACE (modelování pro omezené oblasti ve střední Evropě) se konalo 27. až 28. března v ČHMÚ za účasti zástupců vedení hydrometeorologických služeb šesti členských zemí (Česko, Chorvatsko, Maďarsko, Rakousko Slovensko, Slovinsko), partnerské francouzské meteorologické služby a rovněž členů odborného vedení projektu. Cílem pravidelného setkání, které řídil prezident projektu Dr. Gelo z Chorvatska, byla především konkretizace spolupráce odborníků šesti zemí na dalším vývoji a při operativním využívání numerického regionálního modelu počasí ALADIN.

Vstup do roku 2003 znamená totiž pro další spolupráci v modelování významnou změnu, neboť rokem 2002 skončilo společné počítání modelu pro všech šest členů na jednom superpočítači NEC SX-4 v ČHMÚ v Praze a počínaje rokem 2003 si budou operativní počítání modelu zajišťovat členské služby na „svých“ superpočítačích samy a společně budou řešeny jen důležitější problémy používaného kódu a další vývoj a výzkum modelu ALADIN ve spolupráci s Météo France.

Rada schválila aktivity v posledním roce prezentované ve zprávě z prvního zasedání Řídícího výboru projektu, který zajišťuje odborné řízení projektu a plánování výzkumu. Dále byla projednána možnost využití francouzského satelitního systému RETIM 2000 pro každodenní posílání okrajových podmínek pro ALADIN z Toulouse do členských zemí LACE. Využití systému RETIM bude zřejmě levnější než dosavadní přenášení dat pomocí evropského komunikačního systému RMDCN. Problémem však bude spolehlivost přenosů dat RETIMem, a proto bude na základě usnesení Rady prověřena členy LACE do začátku června 2003. Rada vyslechla informaci o projektu nového modelu francouzské služby AROME s předpokládaným rozlišením 2,5 km (oproti ALADINu - 10 km). Jeho realizace do roku 2008 přinese nejen kompletní změny „fyziky“ modelu, ale i značné zvýšení nároků na výpočetní kapacity. Météo France počítá se spoluprací zemí LACE na tomto novém projektu a podrobnosti přechodu z ALADINa na AROME budou dojednány na speciálním semináři 11. a 12. dubna v Praze.

Rada dále schválila rozpočet projektu LACE na rok 2002 i návrh rozpočtu na rok 2003. Těžiště práce bude soustředěno do tří pracovních skupin pro dynamiku, fyziku a asimilaci dat a rovněž schválila i některé aktuální změny v jejich personálním vedení. Příští zasedání Rady se bude konat v lednu 2004 ve Vídni.

Zasedání RC LACE v Praze 27.-28. 3. 2003. Zleva D. Klaric (Chorvatsko), I. Obrusník (ČHMÚ), B. Gelo (Chorvatsko). Foto J. Jandouš.

Ivan Obrusník, MZ 2003/2, ročník 56, str. 63-64

---

 

Katastrofální povodeň v České republice v srpnu 2002

Koncem roku 1997 jsme vydali (ČHMÚ) zvláštní číslo Meteorologických Zpráv s tematikou povodně v červenci 1997. Prostřednictvím přímých účastníků povodňové předpovědní služby jsme chtěli ukázat a vysvětlit, jak k tehdejší katastrofální povodni došlo. Články v tomto čísle proto zachytily tuto významnou událost jak z pohledu meteorologů a klimatologů, tak z hlediska hydrologů. Zároveň jsme chtěli zhodnotit organizaci a úspěšnost naší předpovědní služby. Samozřejmě jsme se domnívali, že tato událost byla tak mimořádná, že už nikdo z nás, členů vedení Českého hydrometeorologického ústavu nebo meteorologů a hydrologů, kteří během povodně sloužili, nic takového nezažije. Proto jsme se snažili shromáždit veškeré informace zkušenosti s co nejmenším odstupem od katastrofické povodně, abychom je uchovali pro budoucí generace pro případ, že se s povodní podobného katastrofického rozměru setkají. Myslím, že se nám to tehdy vydáním specializovaného čísla (MZ 1997/6, ročník 50) podařilo. Na druhé straně jsme se chtěli z podrobné analýzy příčin povodně a fungování naší předpovědní služby poučit a učinit opatření ke zlepšení této služby po odborné i organizační stránce.

Příroda si však s námi zahrála a nová, a zřejmě ještě katastrofálnější, povodeň nás postihla již po pěti letech a my sami jsme mohli prokázat, jak jsme se z předcházející povodně v roce 1997 poučili. Myslím si, že celkové zlepšení bylo výrazné, a to nejen díky opatřením v předpovědní službě ČHMÚ uskutečněným od roku 1997, ale také díky jejímu důslednému napojení na nově vzniklý celostátní systém krizového řízení a integrovaného záchranného systému (IZS). Plně se osvědčila nová organizační struktura Předpovědní a výstražné služby (PVS) ČHMÚ, soustředěné do šesti regionálních předpovědních center (RPP) na pobočkách propojených s centrálním předpovědním pracovištěm v Praze.

Při srovnání povodně v Čechách v srpnu 2002 s povodní v roce 1997 nelze opomenout tato významnější fakta. Spolupráce s americkou povětrnostní službou (NWS) v posledních čtyřech letech iniciovala několik změn v činnosti ČHMÚ, především mnohem lepší propojení meteorologické a hydrologické části PVS, důslednější využívání radarů, kvalitnější a také početnější data z postupně automatizovaných srážkoměrných a vodoměrných sítí apod. Zlepšil se též sběr a přenosy dat po technické stránce. PVS se také více opírala o kvalitnější radarovou síť – oproti roku 1997 byl v provozu nový radar v Brdech, který ukazoval okamžité srážky mnohem lépe než jeho „předchůdce“ v Praze-Libuši, právě v Čechách, které byly katastrofickou povodní zasaženy tentokrát. Významný pokrok byl učiněn i v numerickém modelování počasí, kde se předpověď srážek z modelu ALADIN, počítaného na superpočítači přímo v ČHMÚ Praze-Komořanech, stala základem pro hydrologickou předpověď. Ta je postavena na využití hydrologických srážkoodtokových modelů (které nám v roce 1997 chyběly) pro hlavní toky v oblastech zasažených povodní. Snažili jsme se i co největší prodloužení intervalu předpovědí. Kromě modelu ALADIN jsme využívali i řadu dalších modelů počasí na dobu 3–5 dní a pro dobu až do 8–10 dnů jsme poprvé rutinně využili i model z Evropského centra pro střednědobou předpověď v Readingu (ECMWF), který sloužil spíše k určení trendu vývoje počasí – pro důležitá rozhodnutí krizových štábů byly rozhodující výstupy z modelu ALADIN (avšak pouze do 48 hodin dopředu).

Srovnáme-li povodně z roku 1997 a z letošního roku (2002) z hlediska povodňové služby, pak mezi největší klady patří dobré fungování napojení PVS ČHMÚ na systém krizového řízení a integrovaný záchranný systém (IZS) v souladu se souborem nových krizových zákonů platných od začátku roku 2000. Hlavní tok výstrah, předpovědí a dalších informací směřoval z Centrálního předpovědního pracoviště ČHMÚ (CPP) na operační a informační středisko (OPIS) generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru (HZS) v Praze a odtud dále na OPIS krajských ředitelství HZS a pak dále na okresy (OPIS IZS) a v konečné fázi k obcím a jednotlivým občanům. Regionální předpovědní pracoviště (RPP) ČHMÚ byly obdobně přímo spojeny s příslušnými operačními a informačními středisky na krajských či okresních úřadech. Paralelně probíhala i nepřetržitá výměna informací mezi PVS ČHMˇU a příslušnými dispečinky podniků Povodí, s.p. a potřebné informace dostávaly i povodňové komise (PK). Ty však velice brzy, po vyhlášení krizového stavu, přešly do příslušných krizových štábů (KŠ), řízených na úrovni kraje hejtmany a na úrovni státu (ústřední krizový štáb) ministrem vnitra. Nový systém krizového řízení se při tak velké katastrofě uplatnil v ČR poprvé a dá se jednoznačně říci, že úspěšně.

Pro zlepšení přímého informování veřejnosti zavedl ČHMÚ prezentaci všech upozornění, výstrah a informací na své internetové stránce včetně prezentace aktuálních stavů na vybraných vodoměrných stanicích. Dále po dohodě s ČT zavedl zveřejňování dosažených stavů pro stupně povodňové aktivity na teletextu a do vybraných hlásných profilů instaloval stanice podávající fonickou informaci aktuálního stavu na telefonické zavolání (tzv. mluvící stanice). Všechna tato opatření napomohla ke zlepšení informačních funkcí ČHMÚ i při povodni v srpnu 2002. Činnost ČHMÚ při srpnové povodni, důsledné napojení na systém krizového řízení a zejména dobrá spolupráce meteorologů a hydrologů, mají značný ohlas i v zahraničí. Dobrá byla i zkušenost se zapojením zástupců ČHMÚ do činnosti krizových štábů.

V tomto čísle MZ jsou shrnuty zkušenosti ze srpnové povodně spíše odborného rázu, ke kterým se budeme stále vracet i s větším odstupem. Předpokládám, že po dokončení projektu Vyhodnocení katastrofální povodně v srpnu 2002, schváleného vládou, jistě přibude řada dalších informací a poznatků jak z meteorologické, tak i hydrologické části předpovědní služby, které budeme moci využít pro praxi PVS. Zároveň však bude třeba vyhodnotit i druhou část řešení povodňových situací – napojení na celostátní systém krizového řízení a spolupráci ČHMÚ s dalšími složkami tohoto systému. Podobně jako u odborných otázek PVS, i v této spolupráci bude možné řadu činností zlepšit. To však nic nemění na tom, že mohu dne s v závěru tohoto úvodu ke zvláštnímu číslu MZ konstatovat, že ČHMÚ při této extrémní zkoušce „ohněm“ jako celek obstál, a proto bych rád poděkoval nejen pracovníkům ústavu, ale i dobrovolným pozorovatelům i pracovníkům spolupracujících organizací, bez jejichž přispění bychom srpnové pohromě čelili mnohem hůře. Myslí, že si to plně zaslouží.

Ing. Ivan Obrusník, DrSc., ředitel ČHMÚ, MZ 2002/6, ročník 55, str. 163–165 (zvláštní číslo MZ věnované povodni v srpnu 2002 a památce zesnulého RNDr. Mariána Woleka)

---

 

ZLATÁ MEDAILE PŘÍRODOVĚDECKÉ FAKULTY UK Ing. JOSEFU HLADNÉMU, CSc.

Za dlouholetou vynikající spolupráci v pedagogické a vědeckovýzkumné činnosti s geografickou sekcí udělila Karlova univerzita v Praze dne 23. května 2002 ing. Josefu Hladnému, CSc. z Českého hydrometeorologického ústavu zlatou medaili Přírodovědecké fakulty. V průběhu slavnostního aktu zdůraznil děkan Přírodovědecké fakulty UK osobní přínos ing. Hladného při výuce mnoha desítek vysokoškolských studentů v oborech aplikované hydrologie a vodního hospodářství. Zároveň ocenil i další kontakty, které jmenovaný v průběhu své odborné kariéry rozvíjel v pedagogické sféře s jinými školami při výchově mladé generace hydrologů.

Zh, MZ 2002/3, ročník 55, str. 95

---

 

Prezentace knihy Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku

V recepčních prostorech Karolina se dne 23. října 2001 uskutečnila prezentace knihy Karla Kršky a Ferdinanda Šamaje Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku, kterou vydalo nakladatelství Karolinum s finančním přispěním Českého hydrometeorologického ústavu.

Prezentace se kromě autorů a tvůrců podílejících se na vzniku publikace zúčastnilo okolo sedmdesáti hostů, zastupujících zejména akademickou obec, spolupracující vědecké instituce, armádu ČR, Český hydrometeorologický ústav a sdělovací prostředky.

V úvodním vystoupení vyjádřil ředitel Karolina PhDr. Jaroslav Jirsa osobní uspokojení nad tím, že tato monografická knížka vyšla právě v nakladatelství Univerzity Karlovy. V hlavním projevu, který je připojen, poukázal profesor RNDr. Jan Bednář, CSc., vedou Katedry meteorologie a ochrany prostředí MFF UK, na dlouholetou spolupráci mezi univerzitními pracovišti a meteorologií. Za zakladatele moderní české meteorologie je právem pokládán Antonín Strnad, mimořádný profesor a rektor pražské univerzity, který 1. ledna 1775 zahájil pravidelné měření meteorologických prvků v Klementinu a řada měření jím započatá pokračuje dodnes. Karlova univerzita vychovala celou řadu významných odborníků, kteří vedli a rozvíjeli obor meteorologie a klimatologie. Tato spolupráce pokračuje i v současnosti na nejrůznějších úrovních v národním i mezinárodním měřítku. Ředitel Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Ivan Obrusník, DrSc. Předal při této příležitosti rektorátu Univerzity Karlovy pamětní medaili Antonína Strnada, kterou převzal prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., prorektor pro vědu a výzkum. Medaile Antonína Strnada byla též udělena doc. Dr. Ferdinandu Šamajovi, DrSc. K 70. narozeninám.

Jak zdůraznili v krátkých projevech autoři, idea vytvoření knihy vznikla před více než čtvrtstoletím, původní autoři svůj záměr nedokončili, a tak se úkolu ujala dvojice K + Š. Zároveň tvůrci konstatovali, že bez knuty otiskování první verze „dějin“ v Meteorologických Zprávách (od roku 1994 do roku 2000) by možná i oni „utekli z boje“. Naštěstí se tak nestalo, a tak se široká obec příznivců meteorologie v Česku i na Slovensku může právem těšit na krásně vypravenou a odborně vysoce fundovanou knihu

Zdeněk Horký, MZ 2001/6, ročník 54, str. 191–192

---

 

Projev profesora Bednáře na prezentaci Dějin meteorologie

Vaše Magnifiscence, pane prorektore, dámy a pánové, vážení přátelé, kolegové,

scházíme se u příležitosti prezentace knížky Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku, která vychází ve spolupráci nakladatelství Karolinum a Českého hydrometeorologického ústavu. V této souvislosti bych chtěl pronést kratičkou poznámku k obecným dějinám meteorologie jako vědního oboru a o málo více než kratičkou připomínku o spolupráci akademické sféry, jejímž reprezentantem je Univerzita Karlova, s institucemi praktické meteorologie, jejich reprezentativním zástupcem je Český hydrometeorologický ústav.

V dějinách některých věd se vyskytují dramatické zlomy, které ve své době radikálně měnily myšlení celé lidské civilizace. Typickým příkladem mohou být často zmiňovaná tři velká pokoření novověkého člověka:

• koperníkovský heliocentrický systém, jenž člověku ukázal, že není středem vesmíru
• Darwinova vývojová teorie šokující představou, že lidský tělesný život se neliší od života živočichů
• Freudova psychoanalýza připomínající člověku, že není absolutním pánem ani svého vědomí a podvědomí.

Jiné okamžiky v různých přírodních vědách sice neznamenaly totální změny ve společenském myšlení své doby, ale přesto měly charakter tzv. změny paradigmatu, představovaly striktní rozchod s dřívějšími teoriemi a výraznou změnu směru na vývojové cestě určitého vědního oboru.

Pokud však jde o meteorologii, dovolím si vyslovit názor, s nímž ovšem nemusí nutně všichni souhlasit, že její historický vývoj byl zatím spíše kontinuální, ubíral se cestou ani ne tak dramatických vyvracení starých přestav jako spíše konzumace dřívějších poznatků a jejich vplynutí a rozplynutí se do nitra nových dokonalejších a širších vědeckých koncepcí.

Ilustrativním školským příkladem v tomto směru mohou být z dnešního pohledu již prastaré teorie cyklogeneze, např. teorie termická, divergenční apod. Tyto dnes již dávno překonané teorie však nebyly vyvráceny, pouze ztratily jim neprávem přisuzovaný obecný rozměr a vplynuly jako dílčí, podružné mechanizmy do moderní teorie tlakových změn v atmosféře.

Právě proto, že v dějinách meteorologického poznání se jen málo ztratilo, bylo beze zbytku principiálně zavrženo či beze stopy zmizelo, jsou tyto dějiny velmi zajímavé a poučné, přičemž plným právem lze říci, že představují opravdový klíč k současnosti.

Pokud jde o druhou poznámku, začnu od slavné tradice klementinských meteorologických pozorování. Již jejich zakladatelé, Strnad a Stepling, spojují akademickou dráhu s intenzivními snahami o praktické aplikace meteorologie zejména pro zemědělce.

V právě uplynulých týdnech jsme vzpomínali 150 let existence meteorologické služby ve střední Evropě. Jde především o pro nás historicky významnou podunajskou část střední Evropy a zde můžeme uvézt řadu vynikajících osobností, např. K. Kreil, K. Fritsch atd., kteří vyšli z okruhu pražského Klementina a staly se posléze klíčovými postavami meteorologické a fenologické služby v někdejším Rakousku-Uhersku.

Postupme nyní dále do období formování a budování mladého československého státu, kdy někdejší Státní ústav meteorologický, předchůdce dnešního ČHMÚ, nalézá své dočasné útočiště v univerzitní budově Ke Karlovu3, Praha 2, kde posléze sídlí až do roku 1978 meteorologické pracoviště Univerzity Karlovy, původně Meteorologický ústav UK, později katedra, v některých oddělení začleněné do struktury širších geovědních kateder. Období, kdy univerzitní a státně organizační meteorologická pracoviště mají společnou střechu nad hlavou, je blízké době vrcholné vědecké a pedagogické aktivity Stanislava Hanzlíka, profesora meteorologie na UK, jenž byl i významným souputníkem slavné Norské školy, která představovala základ pro meteorologické služby po velkou část 20. století.

Je zajímavé, že významné postavy naší meteorologie se většinou výrazně zapisovaly do historie jak univerzitní meteorologie na UK, tak historie linie institucí vedoucí k dnešnímu ČHMÚ. Jako významný příklad jmenujme profesora Aloise Gregora, kterému se dostalo cti podepisovat roku 1947 za Československo zakládací listinu Světové meteorologické organizace. Mohli bychom pokračovat ještě dlouho, ale není naším úkolem zde podat vyčerpávající výčet, ten by měl čtenář získat četbou prezentované knížky. Připomeňme proto ještě jen posledních několik desítek let, kdy řada pracovníků ČHMÚ působí na Univerzitě Karlově jako externí učitelé, vedoucí diplomových, kandidátských a nyní doktorských prací, kdy studenti meteorologie docházejí na praxe do ČHMÚ, kdy naopak univerzitní meteorologové působí na ČHMÚ v různých komisích a odborných grémiích, kdy se řeší řada společných výzkumných úkolů, v poslední době grantů a úloh VaV.

Dokladem dobré spolupráce je nakonec i dnes prezentovaná knížka a naše setkání. Přejme proto „Dějinám meteorologie“ šťastnou cestu ke čtenářům a poděkujme autorům za nezměrné úsilí, s nímž dílo dovedli ke zdárnému konci, poděkujme i všem, kdo se výtvarně, redakčně či organizačně podíleli na jeho vydání. A především mějme naději a důvěru v další plodnou spolupráci.

Jan Bednář, MZ 2001/6, ročník 54, str. 191–192

---

 

PŘISTOUPENÍM K EVROPSKÉMU CENTRU PRO STŘEDNĚDOBOU PŘEDPOVĚĎ POČASÍ SE PŘEDPOVĚDI JEDNOZNAČNĚ ZKVALITNÍ

Rozhovor redakce s ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc. na aktuální téma

1. Pane řediteli, od srpna letošního roku se Česká republika stala členskou zemí Evropského centra pro střednědobou předpověď počasí (ECMWF) se sídlem v anglickém Readingu. Je známo, že o připojení k Evropskému centru usilovalo vedení ČHMÚ delší dobu, realizace se opožďovala především z ekonomických důvodů. Můžete uvést, proč je pro naši službu zapojení do tohoto centra tak důležité?

Podepsání smlouvy o spolupráci s ECMWF je pro ČHMÚ, ale konec konců i pro ČR, důležité z několika důvodů. Patří k nim především snaha o zlepšení Předpovědní a výstražné služby (PVS) ČHMÚ pro případy povodní, ale i dalších mimořádných situací vzniklých působením nebezpečných meteorologických jevů. Dalším důvodem je snaha o prodloužení intervalu předpovědí z numerických modelů počasí z dosavadních ca 5 dnů až na 9 až 10 dní. Dosud využívané a velmi kvalitní předpovědi a produkty z regionálního modelu ALADIN, počítané u nás, mají jen omezený časový rozsah do 48 hodin, dosud dostupné globální modely asi na 5 dnů dopředu. Kromě zmíněného „prodloužení předpovědí“ bude přínosný i přístup k datům z tzv. „ansámblů“, což přispěje ke zlepšení objektivity předpovědí zejména u extrémních jevů a zároveň i k postupnému přechodu na pravděpodobnostní typ předpovědí. Bude to znamenat i podstatný kvalitativní skok pro uživatele našich předpovědi, ať již se jedná o veřejnost nebo o podnikovou sféru. Třetím důvodem je zlepšeni kontaktů se západoevropskými meteorology a zlepšeni přístupu ke všem datům a produktům z ECMWF - v konečné fázi to zlepši úroveň nejen operativní meteorologie, ale i klimatologie a obecně i úroveň výzkumu v těchto oborech u nás. Tím mám na mysli výzkumu v celé ČR, nikoliv pouze v ČHMÚ. Nelze opomenout i přistup k experimentálním sezonním předpovědím na bázi výstupů z „ansámblů“. Poslední důležitý přinos je spíše v politické rovině - naši meteorologové získají nástroje podobné kvality jako jejich kolegové v EU a podobně i uživatelé budou mít přistup k datům a informacím evropské úrovně. Lze to považovat za jeden z kroků ČR při přistupování k EU.

2. Předpovědní pracoviště ČHMÚ využívá dosud produkty několika numerických modelů (ALADIN, britský, americký, německý). Problematikou využívání meteorologických podkladů pro varovnou službu se nedávno zabýval v našem časopisu J. Pavlík [Meteorol. Zpr., 2001, č. 1], jenž na základě analýzy několika konkrétních případů demonstroval značné rozdíly v odhadech jednotlivých modelů. Na základě čeho Evropské centrum (podklady, programy, metody) vytváří kvalitnější produkty než jiná pracoviště? Z Vašich informací poskytnutých dennímu tisku jednoznačně vyplývá, že spolupráce s Evropským centrem umožní přesnější předpověď, včetně prodloužení délky z pěti na deset dnů. Je to realistický předpoklad?

Už samotný vznik Evropského centra vycházel z předpokladu, že pouze společným úsilím a sdružením finančních prostředků bude možné vyvinout a operativně provozovat dostatečně kvalitní numerický model počasí pro prodloužený předpovědní interval. Proto vycházel model ECMWF z nejmodernějších klimatických modelů a z velmi kvalitní asimilace dat na globální úrovni. Vámi zmíněné modely mají své výhody, ale umožňují předpovědi na kratší dobu (ALADIN na 48 hodin, globální model na 3-5 dnů), model na střednědobý interval (5-10 dní) do vzniku ECMWF zcela chyběl. J. Pavlík demonstroval právě skutečnost, že při použití více modelů dosahujících byť poněkud jiným způsobem podobné kvality, můžeme získat několik poměrně odlišných výsledků či předpovědí. V praxi to pak klade na meteorologa veliké nároky, ke kterému modelu se má při konečném rozhodování přiklonit. Tuto situaci příliš nezlepšíme použitím ještě většího počtu těchto modelů. Východiskem může být (a referáty na poslední konferenci o aplikované meteorologii ECAM 2001 z Budapešti to v plné míře potvrzují) použití poněkud jiného modelu vysoké kvality, který může rozhodování v obtížných situacích usnadnit. Tímto modelem je právě model z ECMWF. Řada západoevropských meteorologických služeb používá v rutinní praxi kvalitní model pro omezené oblasti (jako např. ALADIN) na 48 hodin dopředu a dále až do 8-10 dnů model ECMWF: Ostatní globální modely používá spíše jako doplňkové. Evropské centrum vytváří kvalitnější produkty především díky většímu výše zmíněnému lidskému potenciálu i mohutnějšímu materiálnímu zajištění. ECMWF vychází z velmi dobře napozorovaných dat a jejich kvalitní asimilace, zpracovaných prostřednictvím sofistikovaného modelu využívajícího účinné numeriky, dobré parametrizace a efektivního systému ansámblů, které mohou eliminovat chyby vstupních dat. Evropské středisko využívá i nejvýkonnější superpočítače, které si jednotlivé státy nemohou dovolit. Myslím, že produkty z ECMWF vysokou kvalitu skutečně mají a je to uznáváno i mimo Evropu (např. v USA či Japonsku).

Informace pro tisk zdůrazňovaly očekávané přínosy spolupráce s ECMWF ve velmi zkrácené formě: Při optimálním využívání produktů a dat z ECMWF, které se naši meteorologové musí teprve naučit, a zejména nasazení produktů EPS (z ansámblů) pro předpovědi extrémních situací a využití uváděných pravděpodobností a očekávaných chyb numerických předpovědí určitě ke zkvalitnění předpovědí z ČHMÚ dojde. Obdobně dojde i k prodloužení intervalu předpovědí. Samozřejmě nelze očekávat, že to bude platit každý den. Rád bych zdůraznil nutnost postupného seznamování našich meteorologů s produkty z ECMWF a jejich zaváděním do praxe. Očekávám i větší pomoc z výzkumných pracovišť v ČR, pro které bude práce s produkty z ECMWF rovněž velkým přínosem. Konečně nelze opomenout ani zdokonalování přístupu k ostatním datům (z pozorovacích sítí, satelitních obrázků, radarovým datům či zpřístupnění údajů o blescích). Pracujeme i na vývoji „nowcastingu“, kalibraci radarů ze srážko- měrných sítí apod. Jinými slovy, i když přistoupením k ECMWF se předpovědi jednoznačně zkvalitní, ČHMÚ paralelně rozvíjí i další metody a postupy, které využití dat z ECMWF doplní a v konečné fázi povedou ke zlepšení celého předpovědního systému u nás.

3. Vraťme se ještě k Vašemu konstatování, které prošlo také denním tiskem: „Kdybychom měli již v roce 1997 informace z Evropského centra, věděli bychom, že nebude pršet dva dny, ale šest dnů, a mohli jsme s větším před-stihem rozhodnout, zda půjde o katastrofickou povodeň, která přesáhne i do Polska a Německa, nebo o povodeň pouze regionální.“ Jste skutečně přesvědčen, že přístup k informacím z ECMWF by umožnil odhadnout charakter a rozsah tehdejší povodně?

Myslím si, že rozhodně ano. V případě výstražné činnosti jde obvykle spíše o odhady a rozhodnutí varovat či nevarovat, případně pro jaký rozsah. I když nám tenkrát chyběly (nyní postupně zaváděné) hydrologické modely pro hlavní toky, katastrofický průběh bychom patrně za pomocí výstupů z ECMWF předpověděli. Pokud by srážky byly pouze dvoudenní a nikoliv šestidenní, měla by povodeň způsobená těmito srážkami patrně pouze regionální charakter, kdežto povodeň z vícedenních srážek obvykle vede (a také to tak dopadlo) ke katastrofě. Proto si myslím, že mé konstatování v tisku nebylo daleko od pravdy. Bylo však formulováno velmi jasně a stručně, jak je to pro podobné případy nutné. Rád bych ještě upozornil na fakt, na který se často zapomíná, a sice že ALADINa jsme nasadili do operativy poměrně těsně před povodní 97 a právě jeho použití nám pomohlo při vydávání výstrah, byť na regionální povodeň. Byl to obrovský úspěch praktického využití regionálního numerického modelu pro povodňovou situaci a výstupy z něj jsme okamžitě dali k dispozici Polákům, což jimi bylo po skončení povodně oceněno.

4. Jsou v ČHMÚ vytvořeny potřebné technické i personální předpoklady pro optimální využití poskytovaných informací? Máme na mysli zejména softwarové zabezpečení, zajištění přenosu dat, zácvik pracovníků prognózního pracoviště apod.

Vaše otázka je zcela na místě. Všechny Vámi zmíněné problémy se snažíme řešit za chodu a prakticky současně. Za rychlé řešení každého z uvedených dílčích problémů zodpovídá jeden nebo dva z našich špičkových pracovníků v dané oblasti. Prakticky již od srpna jsme schopni využívat předpovědi srážek z ECMWF a, alespoň kvalitativně, výstupy z „ansámblů“ pro tento účel. ECMWF pro nás zpřístupnilo meteogramy a řadu ostatních aplikací, na několika dalších pracujeme sami a ve spolupráci s některými firmami připravujeme i vhodný software. Pokud možno brzy bychom měli inovovat i obecné programové vybavení pro předpovědní pracoviště (upgrade stávajícího amerického systému METPRO nebo podobný komplexní software od jiné firmy), které umožní i lepší překládání meteorologických dat přes sebe, distribuci obrazových materiálů a map a přímé využití výstupů na internet. Jako patrně největší problém vidím důkladný zácvik či vyškolení našich prognózních pracovníků, neboť řada z nich nezískala při svých studiích před řadou let dostatečné znalosti v právě dnes moderních aplikacích dynamické meteorologie s využíváním modelů, radarů a satelitů. Právě v tomto týdnu (od 6. 11. 2001) probíhá v našem školicím centru v Radostovicích první část programu vzdělávání odborných pracovníků z oboru meteorologie, které je prvním vykročením k postupnému přeškolení a doškolení našich pracovníků v moderní meteorologii. S Katedrou meteorologie a ochrany prostředí MFF UK jsme uzavřeli dohodu o společném komplexním programu vzdělávání meteorologů, které zahrne i bakalářské a postgraduální studium.

5. Lze po necelých dvou měsících sdělit první zkušenosti s využíváním podkladů z ECMWF. Pokud ano, můžete ilustrovat pozitivní nebo negativní zkušenosti na nějakém příkladu?

První zkušenosti jsou rozhodně pozitivní, již teď vidíme v modelových výstupech dále dopředu a doufám, že již v těchto dnech dostávají naši občané informace o výhledu vývoje počasí na 9-10 dnů dopředu. Pro objektivnější vyhodnocení neuplynula ještě dostatečná doba a ani software pro všechny aplikace není ještě hotov. Na druhé straně naše snaha o rychlé a komplexní využívání dat a informací z ECMWF prakticky ihned po vstupu a naše poměrně velmi dobrá připravenost na tento krok vyvolala pozornost i v samotném ECMWF - zatím se u „nováčků“ s takhle rychlým postupem nesetkali. Jen doufám, že nám to vydrží i dál a že se co nejdříve materiály z ECMWF stanou standardními v naší denní prognostické praxi. Velmi si slibuji i od příklonu k objektivnějším přístupům s využitím údajů o pravděpodobnosti (produkty z „anasámblů - EPS). Začátkem října jsem se spolu s náměstkem ředitele pro meteorologii Dr. Wolkem zúčastnil i prvního (pro nás) zasedání reprezentantů zemí, které mají uzavřenou smlouvu o spolupráci s ECMWF a byli jsme překvapeni, jak dobře nás mezi sebe přijali. Šéf ECMWF Dr. Burridge nás rovněž seznámil s programem ECMWF na nejbližší léta a diskutoval s námi, byť ne zcela plnoprávnými členy, některé problémy a návrhy jejich řešení. Velmi se nám líbil čistě pragmatický a striktně pracovní přístup jednání na tomto zasedání.

6. Produkty ČHMÚ na úseku předpovědní a výstražné služby tvoří důležitou součást v rámci fungování Integrovaného záchranného systému, prohlubuje se spolupráce s Hasičským záchranným sborem, součástí předpovědí počasí jsou ve stále větší míře varování před extrémními povětrnostními jevy. V tomto smyslu plní ČHMÚ svou povinnost, kterou má vůči státní správě i veřejnosti. Nicméně v anketě na téma „synoptická meteorologie a předpovídání počasí v blízké budoucnosti“ [Meteorol. Zpr., 2001, č. 2] se několik předních odborníků shodlo, že prognostické modely nikdy nemohou plně vystihnout realitu atmosférického systému. Nasnadě je otázka: Neobáváte se možné kontraproduktivnosti a zklamání veřejnosti, pokud se proklamovaná zlepšení předpovědí neuskuteční?

Toho se neobávám, mám spíše signály o tom, že se naše předpovědi i pro případy extrémních situací zlepšují. Pochopitelně se i nyní můžeme splést. Ale na druhé straně si musíme uvědomit, že problém výstražné služby není často ve vlastní přesnosti předpovědi (kolik mm srážek bude, v kterou hodinu a v které přesné lokalitě), ale v tom, zda jsme spustili svým varováním celý systém či ne. Zde nás dříve někdy „přílišné zajišťování“ před možnou nepřesností předpovědi extrémních jevů vedlo k tomu, že jsme upozornění nebo zejména výstrahu vůbec nevydali. A to je obvykle horší, než když ji vydáme, a předpovídaný jev se nakonec nevyskytne nebo je menší. Kromě odborných věcí si zvláště cením nové organizace našich předpovědních pracovišť (CPP a RPP) i velmi pozitivního přístupu prognostiků právě k výstražné službě. Ta je nejdůležitější vizitkou ČHMÚ. Zklamání veřejnosti se můžeme často vyhnout i vhodnější formulací předpovědí, zvláště upozornění a výstrah, ve spornějších případech sháněním doplňujících informací o meteorologických parametrech či celkové situaci z našich profesionálních či dobrovolných stanic, dispečinků podniků Povodí, konzultace¬ mi s odborníky ČHMÚ, kteří jsou v kritickou dobu doma pomocí mobilního telefonu apod. Konečně je třeba využívat všechna data a informace, které jsou k dispozici, což jsem již zmínil v odpovědi na druhou otázku. Rovněž si myslím, že díky poměrně častému výskytu extrémních jevů a mimořádných událostí v posledních letech získala řada našich prognostiků jednak velké zkušenosti a zároveň přehled a „profesionální“ nadhled. To brání zbytečným zmatkům z stresům a v konečné fázi to rovněž vede ke zkvalitnění předpovědní a výstražné služby. Zkvalitnili jsme i všechny druhy spojení, přístup k materiálům prostřednictvím intranetu apod. a rovněž spolupráce s našimi protějšky v operačních a informačních střediscích Hasičského záchranného sboru se neustále zlepšuje. Nelze opomenout i zkvalitnění našich „výstupů“ na internetu včetně nových stránek povodňové služby. Nakonec bych zmínil i neustálé zlepšování spolupráce s médii; zejména s Českým rozhlasem a Českou televizí.

7. Z Vašich předchozích odpovědí vyplývá, že nároky na provoz i technický a odborný rozvoj ústavu neustále stoupají. Může ústav plnit své úkoly se současnými disponibilními prostředky? Domníváme se, že jako nezbytný předpoklad uvedete technologickou modernizaci služby, která povede k integraci pozorovacích sítí, zvýšení součinnosti s odborníky z jiných domácích institucí i další zintenzivnění mezinárodní spolupráce.

Pochopitelně prostředků jak na investice pro modernizaci, tak zejména na provoz není nikdy dost a celkový objem státního příspěvku pro ČHMÚ spíše klesá, než stoupá. Situaci průběžně řešíme, i když často s velkými obtížemi. Probíhá automatizace staniční sítě (u profesionálních a interových stanic je již před dokončením), přikročili jsme k budování jednotného databázového systému ČHMÚ pro všechny tři obory ústavu, sjednotili přenosy dat apod. Na druhé straně nepůjde vytvořit jednotnou síť stanic, které by ze stejného místa prováděly meteorologická, hydrologická a „čistotářská“ pozorování. Velmi dobrou součinnost máme s vojenskými meteorology, kde jsme vytvořili Systém integrované výstražné služby (SIVS) a zlepšuje se i naše spolupráce s výzkumnými pracovišti v ČR. Konečně i mezinárodní spolupráce se stále zkvalitňuje a roste. K již tradičním (Méteo France, US Weather Service, Deutscher Wetterdienst, SHMÚ, LACE, EUMETSAT atd.) přibyla právě spolupráce s ECMWF, tj. se špičkovou institucí evropského rozsahu. Roste naše spoluúčast i na grantech, jednak na národní úrovni, jednak na úrovni mezinárodní, především v projektech výzkumného programu EU.

8. V kontextu prohlubující se mezinárodní spolupráce se stále častěji objevuje myšlenka o vytvoření Evropské meteorologické služby. Ztotožňujete se s touto vizí?

Musíme si přiznat, že tato vize je logicky velmi reálná a zároveň trochu „nebezpečná“ především pro meteorologické služby v malých zemích, které patrně nebudou schopny urvat „dostatečný kus koláče“ při zakládání společné evropské služby. Je zcela logické, že by společná služba vedla k úsporám i ke zkvalitnění práce a produktů. Ve výzkumu je dobrým příkladem právě ECMWF, které je vlastně takovým prvním společným evropským pracovištěm a při hodnocení jeho práce klady jednoznačně převládají nad zápory. Osobně si však myslím, že vytvoření společné služby budou oddalovat vojenské aspekty a patrně též určitá rivalita mezi největšími službami (Velká Británie, Francie, Německo).

Za redakci Zdeněk Horký, MZ 2001/6, ročník 54, str. 161-163

---

 

ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV ČLENEM EVROPSKÉ METEOROLOGICKÉ SPOLEČNOSTI (EMS)

Ve dnech 16.-17. března 2001 se na pozvání České meteorologické společnosti uskutečnilo v Praze zasedání Rady Evropské meteorologické společnosti (EMS). Připomínáme, že Stanovy EMS byly publikovány v Meteorologických zprávách, 52, 1999, č. 4, str. 126-127. (V tomto textu bylo použito názvu Koncil místo vhodnějšího Rada; dodatečně se čtenářům omlouváme.)

Jednání se konalo v hlavní budově Akademie věd ČR v Praze. Účastnili se ho Alica Bajic (Chorvatsko), Jan Bednář (ČMeS), David Burridge (pozorovatel), Tanja Cegnar (zvaný expert, meteorologie v médiích, Slovinsko), Stanley Cornford (vicepresident a hospodář EMS, Velká Británie), Raino Heino (Finsko), Nils Olof Karlberg (pozorovatel), René Morin (president EMS, Francie), Fritz Neuwirth (vicepresident EMS, Rakousko), Mike Phillips (pozorovatel, EUMETSAT), John Thomson (pozorovatel), Werner Wehry (Německo), John Wieringa (vicepresident EMS, Holandsko), Arne Spekat (sekretář EMS, Německo). Omluveni byli Luigi Mariani (Itálie), Eva Žižková (vědecká tajemnice ČMeS).

Pro informaci uvádíme, že v roli pozorovatelů bez práva hlasovat se zúčastňují různí odborníci a představitelé institucí se statutem přidružených členů EMS.

Podrobnější informace o programu jednání byl uvedeny ve Věstníku ČMeS.

Novými přidruženými členy EMS se staly Météo-France a Český hydrometeorologický ústav.

Hlavním výstupem z jednání Rady bylo formulování záměru iniciovat činnost pěti pracovních komisí:

1. Komise pro konferenční činnost.

2. Komise pro vzdělávání v meteorologii.

3. Komise pro akreditaci.

4. Komise pro prezentaci meteorologie v médiích.

5. Komise pro další záležitosti v oblasti meteorologie.

V souvislosti s komisí pro akreditaci se do budoucnosti předpokládá, že činnost EMS a jejích členských národních meteorologických společností by mohla nabýt některých prvků obdobných profesním komorám vypracovávajícím kritéria pro oprávněnost vystupovat oficiálním způsobem za daný obor vůči veřejnosti. Komise pro další záležitosti by se starala o náměty z agendy nespadající do kompetence prvých čtyř komisí. Další rozpracování činnosti a zajištění provozu zmíněných komisí bude probíhat na dalších zasedáních Rady EMS, která mají půlroční frekvenci. Nejbližší z nich proběhne souběžně s kongresem ECAM (24.-28. 9. 2001 v Budapešti).

Dále byl předložen seznam mezinárodních vědeckých akcí, na nichž se má EMS podílet:

1. Annual Meeting of EMS (25.-26. 9. 2001) jako součást kongresu ECAM (Budapešť, 24.-28. 9. 2001).

2. International Conference on Radar Meteorology (19. - 25. 7. 2001, Mnichov).

3. European Conference on Severe Storms (26.- 30. 8. 2002, Praha).

4. XI. Festival de la Météorologie (23. - 27. 5. 2001, Montreal).

5. 6th Education: Weather, Ocean, Climate (EWOC) Conference (7. - 11. 7. 2003, Madrid).

Řada dalších akcí je z hlediska podílu EMS v jednání. Snahou EMS bude i organizovat mezinárodní granty na řešení aktuálních otázek z meteorologie. Jak je z výše uvedeného výčtu patrné, pro Český hydrometeorologický ústav znamená přijetí za přidruženého člena EMS zejména pružnější napojení na některé zdroje informací a činností, a to i na půdě akademické a společenské. Zvláště řešení problémů týkajících se otázek prezentace údajů a akreditací může mít pro ČHMÚ i praktické dopady.

Domníváme se, že podobně jako kdysi široká mezinárodní výměna meteorologických dat nejprve telegraficky, později dálnopisy a posléze použitím Globální telekomunikační sítě SMO, byla předzvěstí propojení informačních systémů celého světa, je nyní sdružení meteorologických společností a ústavů kamínkem mozaiky, která bude jednou, doufejme, tvořit obraz nekonfliktního uspořádání společnosti.

Jan Bednář - Helena Vondráčková, MZ 2001/4, ročník 54, str. 123

---

 

---

 

---

 

K 80. VÝROČÍ ČESKOSLOVENSKÉ HYDROMETEOROLOGICKÉ SLUŽBY

Na závěr minulého roku připadlo významné výročí česko­slovenské hydrometeorologické služby, které jsme si připomněli v Meteorologických zprávách několika bilančními a vý­hledovými články (MZ, 42,1999, č. 6). K tomuto výročí uspořá­dal Český hydrometeorologický ústav 18. listopadu 1999 slav­nostní shromáždění, na kterém byla vzpomenuta historie, při­pomenuta současnost a naznačeny i cesty budoucího rozvoje.

Při této příležitosti byli vedením ústavu za přítomnosti významných hostů oceněni zasloužilí pracovníci ústavu a spo­lupracujících organizací plaketami. Na shromáždění pronesl projev i profesor RNDr. Jan Bednář, CSc, vedoucí Katedry meteorologie a ochrany prostředí Matematicko-fyzikální fakul­ty UK, ve kterém ozvláštnil meteorologii jako integrující obor zasahující do mnoha oblastí života člověka a společnosti.

Jsme přesvědčeni, že myšlenky profesora Bednáře zau­jmou širokou obec čtenářů Meteorologických zpráv a budou podnětné pro meteorologii v obecném slova smyslu. Projev profesora Bednáře proto otiskujeme v plném znění.

Redakce

Svůj krátký pozdravný proslov k 80. jubileu Meteorolo­gických ústavů na území někdejšího Československa bych chtěl založit na chvále pronesené vůči samotné meteorologii. Tento možno říci chvalozpěv se pokusím opřít o pět sloupů.

Sloup první

Meteorologie obdivuhodným způsobem syntetizuje a har­monizuje dědictví prakticky celé klasické fyziky, neboť orga­nicky v sobě zahrnuje a tvořivě aplikuje mechaniku, hydro­dynamiku, termodynamiku, fyziku záření, molekulární fyzi­ku, optiku, akustiku, elektřinu a magnetismus, má tradiční vazby k astronomii atd. Podivuhodně tak reprezentuje onen vzestupný oblouk postupně se rozvíjejícího lidského poznání od řeckých filozofů ke Galileimu, Newtonovi a dále až po 20. století.

Sloup druhý

Prestiží snad každé vědní disciplíny je schopnost prognó­zy. Ať již jde o předpověď výsledků experimentů na základě předběžných hypotéz, časový vývoj materiálních objektů či společenského dění. A právě zde jde meteorologie ze své vůle nepředstavitelně daleko. Zatímco v jiných vědních oborech se mnohdy považuje za velký úspěch pouze řádová shoda kvan­titativně vyjádřené prognózy se skutečností, jež je dostupná

Jan Bednář (The Faculty of Mathematics and Physics, Charles' University, Prague)

pouze zasvěceným odborníkům v uzavřené laboratoři, meteo­rologie se sama vystavuje riziku veřejné kritiky, kdy kritéri­em pro hodnocení úspěšnosti prognózy je někdy doslova to, zda určitému občanu spadne na nos dešťová kapka.

Sloup třetí

Rozvoj vědy má dva hlavní hybatele. Prvním je přirozená touha lidského rozumu po poznání jako takovém, druhým možnosti praktických aplikací usnadňujících a obohacujících život člověka. V dějinách vědy lze nalézt mnohá svědectví o tom, že tito dva hybatelé mezi sebou vytvářejí někdy plod­ná, jindy však i disharmonická napětí. Těžko však nalezneme další vědní obor, kde jsou, a to, nebojím se říci, že ze samé podstaty věci, v tak vyváženém poměru jako v meteorologii.

Sloup čtvrtý

Na půdě meteorologie vzniklo na počátku druhé poloviny 20. století něco, co se posléze vyvinulo v teorii nelineárních dynamických systémů či teorii tzv. deterministického chaosu. Právě v meteorologii tak klasická fyzika do jisté míry překo­nává sama sebe, když pootevírá směrem k nové kvalitě svůj dosud snad příliš těsný striktně deterministický rámec.

Sloup pátý

Z hlediska řadového občana v současné, optimismem nepříliš oplývající době, je to asi sloup nejdůležitější.

Meteorologie nám pozvedá hlavu i zrak k obloze. K té obloze, na níž je více než polovina krásy světa. Polovina, jak kdysi říkal prof. Hanzlík, je v oblacích, ale na nebi máme i mnohé další krásy v podobě řady optických jevů či prostých tónů modře oblohy. Ale meteorologie nám současně naléha­vě připomíná, že vždy nutno počítat s tím, že naše nohy nemo­hou spočinout jinde než na zemi, tzn. často i v prachu cest nebo blátě. Žádný meteorolog přece nemůže zapomenout, že zemský povrch tvoří neopomenutelnou přirozenou okrajovou podmínku pro všechny atmosférické děje.

Potom, co jsem přednesl tuto chválu na meteorologii, vraťme se na okamžik k Českému hydrometeorologickému ústavu. Jistě nesnížím význam institucí vychovávajících např. vysokoškolské studenty meteorologie či zabývajících se výzkumnými úkoly ve fyzice atmosféry, zdůrazníme-li jeho dvojjedinou, neodmyslitelnou a nezastupitelnou roli: integro­vat jednotlivé části a složky meteorologie vzájemně v harmo­nický celek a současně integrovat meteorologii nejen k dalším vědním disciplínám, ale doslova do celé společnosti.

Jan Bednář, MZ 2000/1, ročník 53, str. 1-3

---

 

Slavnostní zahájení provozu superpočítače

Za přítomnosti představitelů Ministerstva životního pro­středí, Českého hydrometeorologického ústavu, Akademie věd ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, armá­dy, tisku i dalších hostů, byl 28. ledna 1999 slavnostně zahá­jen provoz superpočítače NEC SX-4, pracujícího dosud ve zku­šebním provozu v ČHMÚ v Praze-Komořanech. Se svými čtyř­mi gigabity operační paměti je v současné době nejvýkonnějším počítačem v Česku. I když čtenáři Meteorologických zpráv již byli o aktivitách spojených s pořízením tohoto superpočíta­če informováni, zrekapitulujeme alespoň základní ozřejmující fakta.

Potřeba získat dostatečně výkonný superpočítač pro para­lelní a vektorové počítání se v Česku objevila počátkem 90. let, a to jak v meteorologické službě (ČHMÚ), tak i v akademické vědecké komunitě (Ústav termomechaniky AV ČR, Fyzikální ústav AV ČR, vysoké školy apod.). Kdysi špičkový počítač Cray Y-MP-L, který byl instalován ve Fyzikálním ústavu AV ČR, svým výkonem již nestačil uspokojovat potřeby vědecké a výzkumné sféry. Nové možnosti vědecké spolupráce po r. 1989 urychlily nutnost zásadního řešení tohoto problému.

V první polovině 90. let vyvinuli čeští meteorologové spo­lečně s Francií a některými zeměmi střední Evropy lokální model numerického modelování počasí známý pod zkratkou ALADIN. Počítání numerického modelu má specifické nároky - vyžaduje dvakrát denně ca kolem jedné hodiny plnou kapaci­tu výkonného vektorově-paralelního počítače, aby byl model spočten dostatečně rychle a mohl být využit aktuálně pro před­pověď počasí a další aplikace. Pro zbývající část denní kapacity je superpočítač prakticky volný pro výzkum a vývoj.

Myšlenka společného počítání modelu na superpočítači pro střední Evropu vznikla již v roce 1990. Avšak teprve v roce 1994 založily země střední Evropy (Česko, Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko, Maďarsko, Rakousko) společný pro­jekt vybudování středoevropského centra pro numerické modelování v omezeném prostoru (LACE) předpokládající získání odpovídající počítačové kapacity. Po mimořádném úsilí (zajištění finančních prostředků) podařilo se ČHMÚ na základě tendru vybrat vektorově paralelní superpočítač SX-4 od japonské firmy NEC, který byl v ústavu instalován. I když výrazným faktorem při rozhodování o pořízení superpočítače byla nutnost zlepšení meteorologické předpovědi, počítalo se od počátku se širším multidisciplinárním využitím.

Pro meteorologické účely je kapacita superpočítače vyu­žívána zhruba z jedné poloviny a na tyto provozní náklady při­spívají členské země sdružené v projektu LACE. V ČHMÚ se dvakrát denně počítá model ALADIN pro oblast střední Evropy ze vstupních dat z globálního modelu ARPEGE. Pro­dukty modelu jsou pak přes Vídeň pravidelně distribuovány do všech členských států LACE. Superpočítač slouží i pro výchovu nové generace meteorologů.

ČHMÚ nabídl volnou kapacitu superpočítače české vědecké komunitě. Partnerem se stal Ústav termomechaniky AV ČR, který získal potřebné prostředky na provoz 50% kapacity z programu „Rozvoj informační infrastruktury pro výzkum a vývoj - INFRA 2" od Ministerstva školství, mlá­deže a tělovýchovy.

Na projektu se podílejí i pracovníci Fyzikálního ústavu AV ČR a předpokládá se další využití ze strany vědeckých pracovníků AV, vysokých škol i studentů.

Pro řízení a organizaci práce (programové vybavení, roz­dělení výpočetních kapacit apod.) byla zřízena správní rada projektu. Vzniklo virtuální výpočetní středisko Meteor, které organizuje výpočty na počítači, a pro zpřístupnění veškeré dokumentace byl vytvořen internetovský server. Na superpo­čítači lze počítat i na dálku s využíváním počítačových sítí -připravuje se i připojení k vysoce výkonné síti PASNET.

Zdeněk Horký, MZ 1999/1, ročník 52, str. 16

---

 

ZASEDÁNÍ EUMETSATU V PRAZE

Na pozvání ředitele Českého hydrometeorologického ústavu uspořádal EUMETSAT v Praze ve dnech 26. a 27. března 1998 2. fórum ředitelů meteorologických služeb států střední a východní Evropy.

EUMETSAT je mezinárodní organizace, která zřizuje a udržuje operativní meteorologické družice pro 17 západoevropských států. Ze sídla své organizace v Darmstadtu provozuje EUMETSAT své družice Meteosat.

Kontrolní středisko v Darmstadtu je součástí pozemního systému, který zahrnuje základní pozemní stanici ve Fucinu v Itálii a dále stanice v Bracknelu (Velká Británie), Toulouse a Římě. Snímky a data z Meteosatu jsou významným příspěvkem k předpovídání nebezpečných jevů v Evropě a okolních kontinentech.

Programy geostacionárních družic EUMETSAT budou pokračovat v současné podobě nejméně do roku 2003 a systém druhé generace na období do roku 2012 je ve vývoji. Probíhají také práce na novém polárním družicovém systému - první vypuštění se plánuje na začátek nového tisíciletí.

Zasedání v Praze se zúčastnilo 11 zemí: Albánie, Bosny a Hercegoviny, České republiky, Chorvatska, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Polska, Rumunska, Slovenska a Slovinska. Za přítomnosti ředitele EUMETSATu Dr. Tillmana Mohra byli účastníci seznámeni s politikou a službami EUMETSATu včetně možností odpovídajícího proškolení. Podle rozhodnutí rady EUMETSATu z minulého roku mají zúčastněné země možnost uzavřít s organizací státní dohodu, která zajistí stejná práva a povinnosti pro přístup a využívání produkovaných dat a služeb jako řádným členům, ale s finančním příspěvkem ve výši 50 % plného členského příspěvku. Dohoda by umožnila získat později plné členství v organizaci.

Představitelé EUMETSATu v diskusi zodpověděli řadu dotazů týkajících se možných technických a odborných problémů vzniklých v procesů připojení k organizaci. Postoj zástupců meteorologických služeb zúčastněných zemí byl vesměs pozitivní, a proto lze očekávat i brzké stvrzení spolupráce na formální úrovni.

Všichni zúčastnění vyjádřili spokojenost jak s odborným průběhem, tak i s organizačním a společenským zabezpečením zasedání v Praze.

Zdeněk Horký, MZ 1998/3, ročník 51, str. 91

---

 

www.chmi.cz

V polovině roku 1997 byly zprovozněny webové stránky Českého hydrometeorologického ústavu

Radim Tolasz, ústní sdělení, 25.1.2017

---

 

Katastrofální povodeň v České republice v červenci 1997

Červencová povodeň v roce 1997 byla výjimečnou událostí, která v českých zemích nebyla v tomto století zaznamenána. Dokumentují to i obrovské materiální škody odhadované na šedesát miliard korun a 50 lidských obětí. Proto je velmi důležité vysvětlení vzniku této povodně nejen z pohledu hydrologů, ale i na základě meteorologických a klimatologických znalostí. Povodeň ve svých mnohostranných důsledcích zasáhla nejen obyvatelstvo v postižených oblastech, ale také důkladně prověřila systém protipovodňové ochrany ČR a odhalila některé jeho nedostatky, zejména v součinnosti organizací a institucí z různých resortů.

Je třeba co nejdůkladněji posoudit všechny příčiny, které k červencové povodni vedly, a proto inicioval Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) spolu s redakční radou vydání tematického čísla časopisu Meteorologické Zprávy, které poměrně rychle, a přitom v dostatečné šíři, problematiku červencové povodně 1997 obsáhne.

Obsah povodňového čísla MZ ve formátu pdf naleznete v záložce Počasí v Česku

Ivan Obrusník, úvodní text tematického čísla MZ k povodni v červenci 1997, MZ 1997/6, ročník 50

---

 

Stoleté výročí pozorování na Lysé hoře

K připomenutí zahájení pravidelných meteorologických pozorování před sto lety, dne 15. července 1897, byl na Lysé hoře (1 323 m n. m.) v Beskydech uspořádán ve dnech 28. až 29. května 1997 krátký odborný seminář s exkurzí na meteorologickou stanici. Oslavy významného výročí této dlouhé řady horského meteorologického pozorování (bohužel i s několika přerušeními) byly ukončeny přátelským posezením účastníků, ke kterým patřili zástupci vedení ČHMÚ, SHMÚ, podniku Povodí Odry, pobočky ČHMÚ Ostrava, starostka obce Krásná, vedoucí stanic severomoravského kraje a pozvaní bývalí pracovníci MS Lysá hora.

Odborný seminář zahájil náměstek ředitele pro meteorologii a klimatologii ČHMÚ RNDr. Marián Wolek. Po přivítacím úvodním projevu pak ředitel ČHMÚ Ing. Ivan Obrusník, DrSc. předal třem bývalým dlouholetým pracovníkům stanice Ladislavu Hrtoňovi, Vladimíru Ondruchovi st. A Dušanu Rodovskému vyznamenání „Vzorný pozorovatel“ a zároveň poděkování za obětavou práci pro ústav s přáním zdraví a pohody na zaslouženém odpočinku.

Na semináři odeznělo celkem pět hlavních referátů, které se zabývaly vesměs historií vzniku a vývoje pozorování a prezentací výsledků zpracování klimatografických charakteristik Lysé hory a nejbližšího okolí. Účastníci semináře měli také možnost sledovat množství zajímavých charakteristik, grafů a čísel ve sborníku referátů "100 let meteorologických pozorování na Lysé hoře“, který ČHMÚ vydal k této slavnostní příležitosti.

Jan Strachota, MZ 1997/3, ročník 50, str. 87

---

 

Padesát let Meteorologických Zpráv

Na obálce tohoto čísla Meteorologických Zpráv se u ročníku objevuje číslice 50. Toto výročí nám připomíná, že časopis Meteorologické Zprávy byl založen v roce 1947 s cílem zajistit pravidelné publikační možnosti pro progresivně se rozvíjející obor meteorologie. Jako každý úzce zaměřený časopis, byť s významným praktickým posláním, prodělaly Meteorologické Zprávy řadu proměn, způsobených jak technickými a kapacitními problémy, tak i dynamickým rozvojem oboru. Obsah časopisu i způsob zpracování se výrazně měnily, články popularizační a informativní byly postupně nahrazovány syntetickými příspěvky postihujícími nové oblasti oboru (např. radiolokační a družicová meteorologie apod.). Vývoj v tomto směru nejlépe dokumentují dvě bibliografie časopisu z roku 1979 a 1992, které podávají úplný přehled všech publikovaných článků až do roku 1990.

Meteorologické Zprávy byly od svého zrodu časopisem českých a slovenských meteorologů, i když vydavatelem zůstával pouze Český hydrometeorologický ústav. Od roku 1993 se stal spoluvydavatelem i Slovenský hydrometeorologický ústav, který se také podílel nejen na organizačním zajišťování časopisu, ale i na ekonomických nákladech.

Změny politických i ekonomických poměrů v posledních letech měly vliv i na vydávání časopisu. Proto bude od letošního roku po vzájemné dohodě jediným vydavatelem opět Český hydrometeorologický ústav s tím, že časopis zůstane přístupný i pro slovenské autory a jejich články budou publikovány ve slovenském jazyce. Vybrané kvalitní články je možné také publikovat v angličtině. Slovenský hydrometeorologický ústav bude mít i nadále zastoupení v redakční radě.

Padesát let vydávání Meteorologických Zpráv je významným jubileem. Proto si všichni přejeme, aby vydávání časopisu pokračovalo i nadále a to nejen po stránce technického zlepšování jednotlivých čísel, ale především v odborné náplni.

Přeji všem čtenářům Meteorologických Zpráv hodně výborných článků a zároveň doufám, že autoři na náš časopis nebudou zapomínat s kvalitními a zajímavými příspěvky.

Ivan Obrusník, MZ 1997/1, ročník 50, str. 1

---

 

ZASEDANÍ RC LACE V PRAZE

Ve dnech 5. a 6. února 1996 se v Praze konalo 4. zasedá­ní rady RC LACE (Regional Centre for Limited Area Mo­delling for Central Europe - Regionální centrum pro modelo­vání na omezené oblasti pro střední Evropu).

Zasedání se zúčastnili zástupci všech členských zemí RC LACE (Česká republika. Chorvatsko, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko a Rakousko) a pozvaní pozorovatelé, což byli zástupci francouzské meteorologické služby (Météo-France) jako partnera RC LACE pro numerické modelování, a zástup­ci poradních výborů RC LACE (vědeckého, technického a finančního).

Jednání vedl současný prezident Rady, Ing. Štefan Škulec, CSc., ředitel Slovenského hydrometeorologického ústavu v Bratislavě. V programu bylo projednání celkem šestnácti bodů.

Po poměrně obsáhlé diskuzi byla přijata změna statutu RC LACE tak, aby ustavení centra mělo právní platnost, i když účastnickými zeměmi nebyla dosud složena částka přesahují­cí 80 % plánovaného rozpočtu, jak požadovalo původní zně­ní statutu.

Dalším významným a široce diskutovaným problémem bylo podání návrhu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) na umístění RC LACE v Praze; původně se předpo­kládalo, že RC LACE bude umístěno ve Vídni. Vzhledem k tomu, že ZAMG (Zentral Anstalt für Meteorologie und Geodynamik) nezískal finanční podporu rakouské vlády, aby mohl zajistit vybavení výpočetního centra dostatečně výkon­ným počítačem tak, jak se požaduje po hostující zemi, není umístění RC LACE ve Vídni reálné. Pro nejbližší období bylo dohodnuto, že pro účely RC LACE budou výpočty modelu ALADIN pro oblast vyhovující zemím střední Evropy prová­děny v Météo-France v Toulouse. Toto řešení však nemůže být definitivní.

ČHMÚ podal návrh na zřízení výpočetního centra v Praze (dostatečně výkonný počítač by byl sdílen s Akademií věd České republiky) a umístění pracoviště RC LACE v Praze-Komořanech. Tento návrh byl většinou členských zemí příz­nivě přijat s tím, že souhlas vlád lze získat teprve po oficiální nabídce ČHMÚ (resp. ČR). Bylo dohodnuto, že tato nabídka bude rozeslána členským zemím do dvou týdnů a odpověď na ni obdrží ČHMÚ do 19. března 1996.

V průběhu jednání byly dále projednány zprávy poradních výborů (vědeckého, technického a finančního).

Vědecká spolupráce bude probíhat na základě dlouhodo­bých dohod a nového grantu francouzské vlády pro podporu postgraduálního studia PhD. Další zasedání výboru pro vědu se bude konat v Budapešti 14. března 1996.

Zpráva technického poradního výboru nedala zcela jasné návrhy týkající se komunikací, archivačního centra a spojení Toulouse - centrum - členské státy právě vzhledem k výše zmíněným nejasnostem s umístěním centra. Météo-France podala návrh, aby další zasedání tohoto výboru probíhalo sou­běžně se zasedáním výboru pro vědu.

Ve zprávě finančního výboru byl uveden přehled příspěv­ků zaplacených k 31. 1.1996 členskými zeměmi. Celková dis­ponibilní šumaje 2 308 170,37 ATS. Příští zasedání výboru se uskuteční 29. března 1996 ve Vídni.

Vedoucím projektu (project manager) byl zvolen Miroslav Ondráš ze Slovenského hydrometeorologického ústavu v Bra­tislavě. Bude hlavním placeným výkonným úředníkem RC LACE do té doby, než bude ustaven ředitel RC LACE.

Miroslav Ondráš byl požádán, aby z titulu své funkce uspořádal pracovní setkání o využití výsledků modelu ALADIN/LACE v předpovědní praxi koncem června v Bratislavě.

Slovinská služba nabídla uspořádání pracovního setkání o využití verze modelu ALADIN/LACE pro pracovní stanici koncem května v Lublani.

Helena Vondráčková, MZ 1996/2, ročník 49, str. 64

---

 

AD: ROZHOVOR S VEDOUCÍM ODDĚLENÍ NUMERICKÝCH PŘEDPOVĚDÍ FRANCOUZSKÉ METEOROLOGICKÉ SLUŽBY - J.-F. GELEYNEM

Ve třetím čísle Meteorologických zpráv 48. ročníku (1995) byl zveřejněn rozhovor s vedoucím oddělení numeric­kých předpovědí počasí francouzské meteorologické služby J.-F. Geleynem. Autor odpovědí na otázky formulované M. Škodou z ČHMÚ se v něm několikrát kriticky vyjadřuje k postoji ČHMÚ vůči projektu ALADIN, přičemž z formula­cí jednoznačně nevyplývá, kdo konkrétně je předmětem kriti­ky. Je však nasnadě, že se problematika bezprostředně týká pracoviště předpovědi počasí v ČHMÚ Praze-Komořanech, a proto bych se chtěl ke kritice vyjádřit.

Nejprve si připomeňme hlavní kritické připomínky. Cituji:

.. pro mnohé vedlejší problémy lidé v ČHM Ú skutečně nejsou strženi pokrokem v projektu ALADIN." „Neváhám říci, že mezi meteorologickými službami v rámci LACE je ČHMÚ zároveň tou institucí, která nejvíce přispěla k projektu ALA­DIN, i tou, která z něj patrně bude mít méně užitku ve smyslu budoucího rutinního využití... Mám pochopení pro individuál­ní pozici každého jednotlivého prognostika, váhajícího změnit své zvyklosti přechodem z jednoho typu produktů na jiný. Avšak jestliže tyto individuální zájmy pracující kolektivně proti zájmu meteorologické služby tím, že spoléhají na 'betonově jisté' názory, jež jsou zcela v rozporu s tím, co se stalo v posledních letech, potom nevím, jak mám situaci kvalifikovat!" „Pokládám dokonce za neuvěřitelné, že někteří lidé si součas­ně mohou stěžovat, že část potenciálu ČHMÚ pomáhá pokro­ku Météo-France. a zároveň dělat vše, co-je v jejich silách, aby ČHMÚ zabránili profitovat z přesně téhož pokroku." „..jakou mají všechny tyto snahy cenu, jestliže v ČHMÚ neexistuje kolektivní vůle přijmout model ALADIN za vlastní. "

Z citací je zřejmé, že kritika pana J.-F. Geleyna je alespoň do určité míry zaměřena do řad meteorologů-prognostiků. V tomto směru však kritika zřejmě vychází z nepravdivých informací. Jsem přesvědčen, že na zmíněném meteorologic­kém pracovišti není meteorolog, který by dělal vše, co je v jeho silách, aby ČHMÚ zabránil profitovat z pokroku spo­jeného s projektem ALADIN. Pokud někdo takový existuje, pak na jiném pracovišti. Rovněž pokládám za absurdní, aby někdo z meteorologů prosazoval osobní zájem, stavící se pro­ti zájmu meteorologické služby, tím, že by např. lpěl na mate­riálech z jiného zdroje a kategoricky odmítal využít produkty modelu ALADIN - to by nedávalo smysl.

Základní pracovní zaměření pracoviště meteorologické prognózy v Komořanech musí vycházet a také vychází z jeho poslání: poskytovat meteorologické informace, zejména předpovědi počasí, všem uživatelům lak, aby přinášely opti­mální užitek. Informace musejí být podle možností, které dává současný stupeň vývoje meteorologie, přesné, podané srozumitelné, „šité na míru" s ohledem na potřeby uživatelů. Současně však musejí být seriózní; nevyplatilo by se předstí­rat, že je možno předpovědět něco, co v současné době ještě nelze. Pro kvalitní předpovědi využívá meteorologická služ­ba všech informací, které jsou k dispozici, a mezi nejdůležitější patří ovšem produkty modelů s hustou sítí bodů určené pro krátkodobou předpověď, mezi něž patří i ALADIN. Neméně důležité jsou pochopitelně produkty modelů slouží­cí střednědobé předpovědi.

Vedle ALADINu jsou v naší službě využívány i další dva modely s hustou sítí bodů, a sice model německé služby v Offenbachu a britské služby v Bracknellu. Každý meteoro­log brzy pozná, že pro předpověď počasí neexistuje nic „beto­nově jistého", ani produkty modelů. Je logické, a zkušenost to potvrzuje, že se vyplatí pro předpovědi brát v úvahu a kritic­ky posuzovat všechny dostupné podklady. (To platí nepo­chybně obecně pro jakékoliv rozhodování. Vždyť kdo by se bránil všem dostupným informacím např. při důležitém osob­ním rozhodování?) Omezit se pouze na některé podklady či informace pokládám za přístup sice pohodlnější, někdy i ali­bistický, konec konců však méně zodpovědný a účinný.

Jaký je tedy vztah komořanských meteorologů pracují­cích na prognóze k modelu ALADIN? Produkty tohoto mode­lu přijímáme jako další důležitý podklad pro předpovědi počasí. Oceňujeme práci, která byla vložena do jeho vývoje. Jeho produkty pokládáme za přibližně stejně kvalitní jako produkty modelů německého a britského. To ostatně potvrzu­je i jednoduché hodnocení předpovědi těchto tří modelů, kte­ré jsme provozně začali provádět v červnu. V tomto měsíci byly rozdíly v kvalitě těchto modelů velmi malé, jako nejlepší se v červnu ukázal model britský, pak německý a ALADIN. Přes veškeré úspěchy těchto modelů však žádný z nich proza­tím není schopen být dostatečně spolehlivým podkladem pro podrobnější regionalizaci předpovědi na Území ČR. zejména pokud se týče srážek. Jsme si vědomi výhody modelu ALA­DIN, která spočívá v tom, že můžeme uplatňovat zpětnou vaz­bu. To ovšem neznamená, že se budeme orientovat pouze na něj, podle našeho názoru by to nepřispělo ke zkvalitnění naší práce.

Nevidím důvod k obavám, proč by česká meteorologická služba měla mít méně užitku z modelu ALADIN než služby jiné, sdružené v LACE, a myslím, že by návštěva pana J.-F. Geleyna v naší službě jeho obavy rozptýlila.

---

 

6. Část projektu ALADIN byla financována z grantu Evropské unie Copernicus I. Po jeho skončení nebyl však získán nový grant Copernicus II. Jak se Vám jeví další spolupráce jednak na základě tohoto výsledku a jednak v podmínkách regionálního centra LACE ve Vídni?

Je pravda, že COPERNICUS II byl největší grant, o jaký jsme se kdy ucházeli na podporu projektu ALADIN a že tato žádost byla odmítnuta. Musím však dodat, že to byla jediná žádost z našich dvanácti, která byla odmítnuta (výsledek, kte­rý by ráda prokázala většina obdobných projektů!). Přesto bude zima 95/96 obtížná (to bylo také diskutováno na vědec­kém poradním výboru projektu RC LACE), ale přesto důvě­řuji v další budoucnost. K lepší situaci za rok přispějí tři věci: doufejme, že dynamika pokroku RC LACE pomůže zjedno­dušit koordinaci úkolů v rámci projektu; možnost provozovat model ALADIN počínaje tímto létem v redukované výzkum­né verzi na pracovních stanicích v každé ze zúčastněných zemí (zvláště na tzv. decentralizovaných jednotkách RC LACE) sníží potřebu dlouhých stáží v Toulouse; konečně, což je zajímavější, v přítomné době pozorujeme nový jev: obje­vují se nám nyní možnosti financování práce na projektu ALADIN, aniž bychom to předem navrhovali! Alpský projekt ve středním měřítku (Mesoscale Alpine Project), Klimatický regionalizační vzájemně srovnávací projekt (Climate Regio-nalisation Intercomparison Project), program COMPARE -všechny usilují o účast specialistů z projektu ALADIN při svých činnostech. Tento nový trend prostě svědčí o tom, co jsem uvedl výše: mezinárodní vědecká komunita má mnohem příznivější úsudek o práci na projektu ALADIN než mnozí samozvaní odborníci v účastnických zemích. Takže, jestliže se nám podaří najít nouzová řešení pro příští zimu, věřím, že vědecká budoucnost programu ALADIN bude dobrá. Ani skutečnost, že bude nutno pracovat s dodatečnou úrovní vzniklou decentralizovanými jednotkami, by neměla předsta­vovat handicap. Tento nový typ koordinace stěží může být horší než návštěvy třiceti-čtyřiceti lidí z deseti zemí v Toulouse, financovaných z téměř tuctu zdrojů a pobývají­cích tam dva týdny až šest měsíců, v průměru čtvrtinu jejich celkového času!

7. Pokud se najdou finanční prostředky, počítá se s roz­vinutím nehydrostatické varianty modelu ALADIN, kterou rozpracovala ve spolupráci s Vámi dr. R. Bub­nová?

Děkuji vám za tuto poslední otázku, protože mi umožní úplnou odpověď na třech různých úrovních tak, že užiji pří­klad, který může být označen jako nejpříznačnější pro pro­jekt. Opět mi dovolte pro neinformované čtenáře několik věcí upřesnit: vývoj, o němž se zmiňujete, odpovídá celosvětové premiéře; může mít neobyčejně blahodárné účinky na další vývoj numerické předpovědi počasí, byl realizován v rámci externí aspirantury (Ph.D.) na ČHMÚ pod dozorem jak MFF UK, tak University Paula Sabatiera v Toulouse a financován francouzským ministerstvem pro výzkum a další vzdělávání pomocí specifického grantu projektu ALADIN, pokrývající­ho náměty čtyř dizertací. Avšak bez ohledu na spektakulárnost tohoto příkladu - „vlajkové lodi" - by se neměla zakrý­vat skutečnost, že české a slovenské příspěvky k projektu ALADIN daleko přesahují tento rámec: souběžně s vývojem této nehydrostatické verze R. Bubnová vykonala hodně práce při předávání vícehladinové informace z ARPEGE do mode­lu ALADIN a na přípravě kódu pro kvazioperační přechod, jakož i pro chystané testy v LACE; M. Baťka vyvinul origi­nální a překvapivě výkonný algoritmus zajišťující kompatibi­litu mezi spektrálním charakterem projektu ALADIN a jeho podstatou modelu na omezené oblasti; M. Janoušek vyvinul v rekordním čase kvazioperativní verzi semilagrangeovského schématu modelu ALADIN a pracuje nyní na další opti­malizaci tohoto schématu; M. Janisková optimalizovala nereflektivnost boční okrajové podmínky a připravila verzi modelu ALADIN „klimatického typu", která pomohla při ověřování celkového správného chování fyzikální parametri­zace; M. Sandev byl klíčovou osobou při mezinárodním pokusu synoptického ověřování, který předcházel kvazioperativnímu provozu, zatímco L. Špaček, V. Pastirčák, J. Mareš a Z. Pišutová hráli méně viditelnou, avšak též významnou roli při eliminaci nesprávných cest při rozvoji modelu.

Nyní se tedy vrátím k vaší otázce o nehydrostatické verzi, která funguje velmi dobře za určitých řízených podmínek, avšak dosud nikoliv s celou požadovanou flexibilitou:

První odpověď: Tato verze je dostatečně významná pro budoucnost projektu, abych si byl jist, že práce bude pokra­čovat, ale prostě nevím, za jakých podmínek.

Druhá odpověď: Vycházíme-li z toho, že současnou hlav­ní překážkou, stojící před potenciálními aplikacemi této ver­ze, je její dočasná neslučitelnost se semi-lagrangeovským schématem a vzhledem k výětu výše zmíněných kompetencí, ČHMÚ a Météo-France se společně snaží opatřit potřebnou finanční podporu pro „české tažení za nehydrostatický semi-lagrangeovský vývoj v projektu ALADIN" příští zimu. Jestliže by toto bohužel nevyšlo, neexistují žádné „vyhražené oblasti" uvnitř tak komplexního týmu, jako je tým projektu ALADIN, takže téma by mohlo snadno přestat být českou specialitou.

Třetí odpověď: Existují určité šance, že první operační aplikace této metody budou v rámci RC LACE, takže vaše otázka by měla být položena také lidem, kteří rozhodují o ča­sovém plánu a strategii vědecké implementace RC LACE. Jinými slovy (a to bude můj závěr): Météo-France se pokouší pomoci všem těm, kdo se účastní na ALADINu a bude v tom pokračovat, avšak nemůže být stále náhradou za současný zřejmý nedostatek zájmu v RC LACE o cokoliv vědeckého nebo technického, vyjma zakoupení superpočítače.

Druhá odpověď je ovšem pravdě nejblíže, avšak ani zbý­vající dvě nejsou nesprávné.

*) Projekt skandinávských zemí vývoje numerického předpovědního modelu počasí s vysokým rozlišením.

Rozmlouval Miroslav Škoda, MZ 1995/3, ročník 48, str. 65-69

---

 

---

 

Nejpodstatnější však je, že po smrti prof. Brandejse chybí na katedře profesor a jediný doktor věd není původem me­teorolog, ale matematik. Chci věřit, že tento nedostatek bude v brzké době napraven, a to jak v zájmu katedry, tak tradic české meteorologie.

Miroslav Škoda, MZ 1994/6, ročník 1947, str. 191-192

---

 

---

 

MZ 1994/3, ročník 47, str. 97-99

---

 

Rozhovor s ředitelem ČHMÚ Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc.

Za redakci se dotazoval Zdeněk Horký, MZ 1993/6, ročník 46, str. 161-163

---

 

Meteorologický slovník výkladový a terminologický

Sobíšek, B. a kol., 1993. Praha, Academia, Ministerstvo životního prostředí ČR, 594 s.

Začátkem roku 1993 začal Český hydrometeorologický ústav v Praze a Slovenský hydrometeorologický ústav v Bratislavě distribuovat a předávat dlouho očekávaný první meteorologický slovník vydaný na území České a Slovenské republiky. Slovník obsahuje 4 111 hesel v češtině a slovenštině, z toho 3 222 výkladových a 889 odkazových. Hesla jsou seřazena v abecedním pořadí podle podstatných jmen. Cizojazyčné názvy hesel z výkladové části slovníku v pěti jazycích jsou uvedeny hned za výkladem hesla a také v samostatných rejstřících v pořadí jazyk slovenský, anglický, francouzský, německý a ruský. Mimo meteorologických termínů slovník obsahuje také nejvíce používané odborné názvy z fyziky, geografie a dalších vědních disciplín.

Slovník je výsledkem 30letého úsilí několika desítek českých a slovenských meteorologů, ze kterých 37 uvedených na stranách 13 a 14 na něm pracovalo systematicky 10 let. Iniciátorem tohoto záslužného díla byl prof. Dr. A. Gregor, DrSc., který už v roce 1959 zorganizoval a vedl odbornou skupinu pro českou a slovenskou terminologii v rámci Československé meteorologické společnosti. Slovník byl sestavený na základě nejnovější meteorologické literatury, bohatého dokumentačního materiálu Světové meteorologické organizace, početných zahraničních učebnic, atlasů a slovníků. V redakční radě pod vedením dr. B. Sobíška, DrSc., pracovali naši přední odborníci, kteří svým odborným zaměřením pokrývají všechny oblasti meteorologie a jsou tak garanty odborné úrovně této rozsáhlé publikace.

Mimo úvodu, který je věnovaný historii práce na slovníku a seznam členů autorského kolektivu, publikace přináší vysvětlivky jak pracovat se slovníkem, seznam použitých zkratek, seznam použité literatury, jmenný rejstřík autorů citovaných v heslech a abecední rejstříky v uvedených pěti jazycích. Celkově obsahuje 594 stran. Členění slovníku je vhodné a velmi ulehčuje orientaci při hledání hesel a jejich cizojazyčných názvů.

Slovník je koncipovaný jako explikativní a překladový. Uvádí téměř všechny meteorologické názvy s jejich vysvětlením, co je zárukou správného překladu těchto názvů z češtiny a slovenštiny do hlavních světových jazyků a naopak. Vhodný odborný výklad hesel najde odezvu i v pedagogické činnosti při přípravě nových odborníků, při popularizaci a propagaci meteorologie a výsledku práce meteorologů. Bude užitečným pomocníkem nejen pro další rozvoj meteorologie a klimatologie, ale také pro mezioborovou spolupráci, která je potřebná při účelovém uplatňování poznatků vědy v praktických aplikacích. Je chvályhodné, že už v čase přípravy slovníku do tisku byl slovník využívaný při překladech meteorologické literatury do češtiny a slovenštiny, při zpracování meteorologických norem apod.

Vydání rozsáhlého díla, jakým je předmětný slovník, je příkladem lásky k meteorologii, svědomitosti a vytrvalosti. Je napsaný na vysoké profesionální úrovni a poslouží širokému okruhu odborníků, kteří se problematikou meteorologie zabývají. Slovník je pěkně redakčně zpracovaný s vhodnou úpravou obálky. Vyznačuje se vzácně malým počtem překlepů, chyb a nepřesností. Hesla klasifikace atmosférických front, klasifikace instability (stability) ovzduší Normandova, měření záření a potenciální výpar si vyžádají opravu. Větší pozornost měla být věnovaná slovenskému názvosloví (správně: ión, srieň, skupenské (latentní) teplo, turbulentní tok tepla, viskozita, insolační, vznos a úplav nejsou vhodné termíny apod.).

Knižní vydání Meteorologického slovníku výkladového a terminologického pokládám za významný čin obohacující českou a slovenskou meteorologickou literaturu. Autoři slovníku si zaslouží upřímné poděkování za kvalitní práci, která je příkladem vysoce efektivní spolupráce českých a slovenských meteorologů.

Ján Tomlain, MZ 1993/5, ročník 46, str. 156

---

 

Konec rozhlasových zpráv pro plachtaře

V neděli 14. dubna 1991 v 8.30 letního času odezněla naposled desetiminutová relace Meteorologické zprávy, každodenní nejdelší a nejsoubornější zpravodajství o počasí na stanici Československo. Nové vedení Čs. rozhlasu zdůvodnilo jednostranné zrušení tohoto pravidelného pořadu tím, že se prý „zájem posluchačů o něj blížil nule“.

Pátráme-li po tom, kdy zmíněné zpravodajství vlastně vzniklo a co původně obsahovalo, musíme se vrátit o více než 40 let zpátky. A. Kelnar z Ústředního archivu Čs. rozhlasu v Praze na můj dotaz odpověděl, že „meteorologické zprávy se začaly vysílat od 1. března 1949. Od té doby se denně vysílalo na stanici Praha 1 od 9.58 do 10 hodin, mimo soboty a neděle, pod názvem Zprávy o povětrnostní situaci pro plachtaře… Rozhlasový programový týdeník z té doby nic neuvádí“.

Totéž datum potvrzuje i tehdejší ředitel Státního ústavu meteorologického v Praze – předchůdce Českého hydrometeorologického ústavu – doc. Dr. A. Gregor tímto konstatováním na stránkách Meteorologických Zpráv: „S povděkem uvítaly plachtařské kruhy, že pro ně rozhlas uvolnil od března t.r. denně v 9 hodin 58 minut na vlně Praha 1 relaci o stavu větru a teploty ve volném ovzduší a celkové povětrnostní situace podle výsledků měření radiosondami“.

K poznání struktury tehdejší zprávy nás přibližuje např. článek J. Černocha v Křídlech vlasti z května 1952: „Státní ústav meteorologický zavedl zprávy pro plachtaře, které obsahují povětrnostní mapu ze 4.00 SEČ, výstup Praha, směr a sílu přízemního a výškového větru (v Praze), pásmo námrazy, předpověď a tlakovou tendenci. Zprávy jsou vysílány až v 10.03, zákres mapy a stavové křivky trvá půl hodiny, což znamená, že plachtař se může na přelet vydat až kolem 11. hodiny, a tj. obvykle již pozdě. Kromě toho nejsou vysílány zprávy o nedělích a svátcích, na kteréžto dny je odkázáno 90 % našich plachtařů… Všechny organizace, které mají na plachtění skutečný zájem, by jistě uvítaly, kdyby bylo s Čs. Rozhlasem projednáno vysílání zpráv denně, to je i v neděli a ve svátek v 8.00 ráno. Tím může nám Čs. rozhlas dopomoci k tomu, že po dokonalé přípravě budou následovat výkony, které naše lidové letectví zařadí mezi nejlepší na světě.“

Ještě v první polovině roku 1952 tedy ve zpravodajství chyběla aerologická data z výstupu Poprad. Tuto okolnost spolu s dalšími podněty vyjádřilo usnesení z I. celostátní meteorologické konference v Bratislavě z října téhož roku: „Konference doporučuje, aby zprávy pro plachtaře byly rozšířené tak, že

• 1. situace bude kromě dosavadního obsahovat slovní popis polohy a očekávaného vývoje tlakových středů
• 2. zpráva bude obsahovat výstupy obou aerologických stanic pražské i popradské
• 3. předpověď dalšího vývoje počasí bude rozšířena na celé území ČSR (Československé republiky)
• 4. aerologickou zprávu bude prostřednictvím bratislavského rozhlasu vysílat i slovenská povětrnostní služba technická, podrobnosti si prostřednictvím Dosletu s bratislavským rozhlasem projedná slovenská povětrnostní služba sama“

Zajímavou otázkou je, jak byly v této době kódovány polohy front a tlakových útvarů. Podle J. Langera se jednalo o čtyřčíslí, složené ze zeměpisné šířky a délky, při poloze západně od nultého poledníku byla skupina doložena slůvkem západ. Např.: tlaková níže 987 mb 6207 západ, podružná tlaková výše 1017 mb 4720… Naopak dle J. Förchtgotta, který uvádí obsah zprávy na příkladu z 29. června 1951, se již v té době jednalo o později běžná pětičíslí. Tlakové pole bylo vyjádřeno sudými izobarami po 2 mb a začátek rozhlasové zprávy byl v 9.05 SEČ.

Definitivní obsah a metodiku vyhodnocení pak vyčerpávajícím způsobem popsal a rozebral J. Förchtgott jednak na stránkách Meteorologických Zpráv (1956/2), jednak v úspěšné příručce plachtařské meteorologie (Naše vojsko, 1956). V této podobě pak zpráva o povětrnostní situaci byla každodenním průvodcem vážným zájemcům o počasí až do svých posledních dnů.

Že se po 42 letech předčasně uzavřela jedna z novodobých tradic, pokud jde o službu veřejnosti na rozhlasových vlnách, není tedy vinou Českého hydrometeorologického ústavu. Je to bezesporu škoda, neboť se jednalo o jednu z prospěšných věcí, které v poválečné totalitní éře vznikly. Věřím proto, že uživatelé zmíněného zpravodajství vyjádří svůj nesouhlas s jednostranným stornem Čs. rozhlasu písemně a to v míře co nejmasovější.

Názor, že v době pestřejších přenosových možností se ranní zpráva stala do jisté míry anachronismem, je totiž možno uznat pouze v rovině teoretické. Totiž vyřazení kódovaného přenosu synoptické mapy a dalších údajů z rozhlasového přenosu by mělo určité opodstatnění jen tehdy, kdyby ho v analogické časové poloze nahradila nějaká nově koncipovaná relace v televizi. Jenže tomu tak bohužel není a navíc zůstávají v terénu rozhlasové informace stále těmi nejdostupnějšími (což se týká nejen plachtařů, nýbrž i zemědělských letadel a vrtulníků).

A jakému pořadu zpráva pro plachtaře vlastně ustoupila? Nahlédnutím do týdeníků Rozhlasu snadno zjistíme, že od 15. dubna t. r. se na stanici Československo od 8.30 vysílá pořad „Čteme ze slovenského tisku“.

Článek je uveden bez literárních pramenů, které naleznete v MZ (viz níže).

Jan Munzar, MZ 1991/4, ročník 44, str. 114

---

 

Finská firma Vaisala u nás

Nové politické a hospodářské trendy v naší vlasti se projevují i v rostoucím zájmů světových výrobců prosadit se na našem trhu meteorologické techniky.

Po dlouhých letech odmlky včetně tuzemských veletrhů se dne 18. 4. 1990 v Praze a 20. 4. 1990 v Bratislavě představila firma Vaisala na sympoziu o nové přístrojové technice. Akce byla spojena s ukázkami a bližším seznámením s producentem a produkcí, zaměřenou na širší meteorologické aplikace.

Samotná firma představuje moderní výrobní, obchodní a servisní uskupení, prakticky obsahující celý svět. Svědčí o tom několik údajů. Firma má celkem 650 zaměstnanců, roční obrat činí 50 mil. Dolarů. Přímé filiálky má v sedmi zemích, zastoupení v 60 zemích, vlastní vývojové a výzkumné základny ve dvou zemích, ve své produkci uplatňuje přes 300 patentů. Moderní zařízení pro výzkum, vývoj, výrobu, cílevědomý program výchovy svých pracovníků, zaměření na kvalitu, metrologickou a technickou spolehlivost, nejmodernější technologie, pohotový servis, starost o zákazníka a uživatele i dobrá obchodní politika činí firmu ve svém oboru špičkovou.

Seminář vedený týmem sympatických finských specialistů byl zaměřen zejména na nové moderní finální výrobky. Největšímu zájmu se těšil předváděný radiosondážní komplex, který nemá ve světě konkurenci a výsledky radiosondáží složí jako porovnávací normál. O kvalitě svědčí mimo jiné produkce 258 tisíc radiosond ročně. Dále byl představen systém automatického dálkového měření MILOS 200, umožňující v řadě variant provádět, předzpracovávat a předávat měření meteorologických prvků podle zadaných rozsahů a programů, včetně aplikací pro dálniční zabezpečení, využití na letištích aj. Z moderních snímačů byl představen měřič optických parametrů ovzduší (transmissometr), jehož výstupy jsou vhodné pro další výpočty viditelností a optických dosahů, dále detektor mlhy, měřič výšky základny oblaků a další. Účastníkům byl předán dobře zpracovaný propagační materiál a technické popisy. V diskusi byly zodpovězeny všechny dotazy k technice, technologii i k práci firmy.

Z uvedené produkce je dále zajímavý rozvoj oblasti měření profilů větru vertikální sondáží pomocí krátkého radiového impulzu (windprofiler), rozvoj aplikací dalších snímačů, jako např. barometrických (s dobře vymyšlenou garancí za spolehlivost výsledků), parametrů stavu a předpovědí stavu povrchu vozovek, složek solární radiace, měření parametru větru aj.

Obě zúčastněné strany konstatovaly, že rozvoj další spolupráce a kontaktů je více než potřebný. Stojíme u nás před širší automatizací služby a vyřešení problému kvalitních snímačů a moderní techniky je klíčovou otázkou nástupu, přístupu a hodnocení její efektivnosti. Očekáváme proto s nadějí, že se podaří zajistit dostatek deviz na pořízení potřebné techniky a v našich provozech potvrdit mezi odborníky známý fakt, že Vaisala – to je kvalita, záruka a provozní spolehlivost.

Lubomír Hodan, MZ 1990/4, ročník 43, str. 123–124

---

 

V rámci omezených možností rozpočtové organizace zajišťuje ústav sociální program, podle něhož poskytuje pionýrskou letní a zimní rekreaci ročně pro víc než 200 dětí, zabezpečuje rekreaci svým pracovníkům ve vlast­ním rekreačním zařízení i dražební výměnnou rekreaci s NDR a reciproční rekreaci pro organizace vodního hospodářství v Jugoslávii.

Propůjčení vysokého státního vyznamenání ČHMÚ je výrazem zhodnocení jeho všestranného rozvoje v po­sledním období i naplňování úkolů, které pro jeho činnost stanovil XVI. sjezd KSČ ve svých závěrech. Pro všechny pracovníky ČHMÚ je toto ocenění závazkem nejen k upevnění dosažených výsledků, ale i k ještě usilovnější práci pro rozvoj našeho národního hospodářství a celé socialistické společnosti.

MZ 1985/4, ročník 38, str. 97-99

---

 

---

 

Kromě 25. výročí vzniku Hydrometeorologického ústavu (HMÚ), k němuž se vztahuje úvodní článek v 1. čísle Meteoro­logických zpráv z letošního roku, připadá na rok 1979 i druhé významné výročí ústavu, 60. výročí založení Státního ústavu meteorologického. K založení tohoto předchůdce meteorolo­gické části dnešního HMÚ došlo rozhodnutím ministerské rady CSR dne 9. 12. 1919.

---

 

VYZNAMENANÍ PRACOVNÍCI HYDROMETEOROLO­GICKÉHO ÚSTAVU V BRATISLAVĚ

Za dlhoročnú vedeckú a odbornú činnosť, pri příležitosti ži­votného jubilea udělil prezident Československej socialistickej republiky štátne vyznamenanie

„ZA VYNIKAJÚCU PRÁCU", s. RNDr. Margite Kurpelovej, CSc., vedúcej výskumného oddelenia klimatológie.

Minister lesného a vodného hospodárstva Slovenskej socialis­tickej republiky udělil za pracovně zásluhy čestný odznak ministra „Budovatel vodného hospodárstva" týmto pracovníkom:

1. Juraj Jurkovič, vedúci skupiny v klimat, odbore
2. Kamila Kadulová, prom. knih., vedúca OBIS-u
3. Doc. RNDr. Ferdinand Šamaj, CSc, riaditel' HMÚ SSR

 

VYZNAMENANÍ PRACOVNÍCI HYDROMETEOROLO­GICKÉHO ÚSTAVU V PRAZE

Při příležitosti stoletého trvání Hydrologické služby bylo Hydrometeorologickému ústavu v Praze v roce 1975 propůjčeno státní vyznamenání „ZA ZÁSLUHY O VÝSTAVBU"

Ministr lesního a vodního hospodářství propůjčil odznak mi­nistra a ÚV ČOS „Nejlepší pracovník" za pracovní zásluhy těmto pracovníkům:

1. RNDr. Jiří Barbořík, PHMÚ Ústí nad Labem
2. Hana Daňková, prom. geogr., HIS Praha 5
3. Jarmila Chodová, PHMÚ Ústí nad Labem
4. Alois Jíša, LMS Praha-Ruzyně

Redakce, MZ 1976/3, ročník 29, str. 94

---

 

Koncentrace evropských meteorologických mozků,

nebo jediná cesta k zvýšení účinnosti meteorologických služeb v národním hospodářství, nebo reakce Evropy na vytvoření světových meteorologických center a jiné podobné otázky se vy­noří při pečlivém čtení preambule Úmluvy o zřízení evropského ústředí pro střednědobou předpověď.

Dne 11. října 1973 podepsaly úmluvu Belgie, NSR, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Holandsko, Velká Británie, které jsou členy Evropského hospodářského společenství, dále Finsko, Řecko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Jugoslávie. Očekává se podpis Rakouska.

Vznikla nová, samostatná evropská meteorologická instituce, nového typu, která má mezinárodní status, v jejímž čele stojí Rada a ředitel a jejíž úkoly jsou tyto:

• Výzkum a ověřování vhodných matematických modelů pro střednědobou předpovědi.
• Pravidelné vydávání střednědobé předpovědi na 4 — 10 dnů.
• Postgraduální výchova evropských meteorologů v oboru numerické předpovědi.
• Vybudování banky dat, která bude k disposici národním služ­bám.

Během příštích 5 let uvede v život tuto instituci 120 meteorolo­gů a jiných specialistů, ve vlastní budově, s vlastním počitačem schopným provádět 50 miliónů instrukcí za vteřinu. Zákazníky tohoto ústředí budou předevšim národní služby států, které úmluvu podepsaly a které zřízení a provoz centra financuji. Ústředna bude umístěna ve Shinfield Park, Berkshire v Anglii.

Miloslav Novotný, MZ 1974/3, ročník 27, str. 95

---

 

Komořanský zámek

Synoptická a letecká povětrnostní služba HMÚ oslavila 28. září 1969 své desetileté výročí činnosti v zámečku Komořany, kam se přestěhovala z ruzyňského letiště. Turista jdoucí po zbraslavské silnici či plující po Vltavě u Modřan upoutá svůj zrak na půvabný zámeček s dvěma věžičkami proti Lahovicím, dnes již na území hl. města Prahy blízko Závisti, známé archeo­logickými objevy.

Tento dříve poměrně málo známý zámeček je dnes u naší veřejnosti velmi populární. Kdo by neměl zájem o předpovědi počasí. Ovšem málokterá povětrnostní služba na světě se může pochlubit tím, že sídlí v historickém objektu, v zámeckém pro­středí, nad jehož některými částmi památková péče drží svou ochrannou ruku. A právě Hydrometeorologickému ústavu může tento zámeček vděčit, že se opět probudil k novému životu, že opět zazářil leskem a že se zpopularizoval, jak o tom svědčí velké množství účastníků exkursí od školní mládeže až po důchodce, kteří s nevšedním zájmem během 10 let tento historický objekt navštívili. Byl to zájem o meteorologii či trochu o historii? Jistě, že obojí. Ovšem těm, které poutal jen historický zájem, nebylo možno mnoho ukázat. Zámeček původně renesanční je jedno-poschoďový s osmihrannou věží, kde je kaple s klenutou valenou klenbou s lunetami, strop i stěny jsou zdobeny štuky a freskami (Svatá Rodina). Fasáda severního průčelí věže je zdobena sgrafitovou rustikou. V kapli je barokní hranolovitý oltář s obra­zem Madony s dítětem. Tedy tato zámecká kaple, dvě věže a zámecká brána - to je to zámecké prostředí. Jaká je jeho historie?

Komořany patřily hejtmanství smíchovskému, okresu a poště zbraslavské a farnosti modřanské, jak zní záznamy z Rakousko-uherské monarchie. Původně zde byly 2 vsi, Komořany a Komořánky, které se připomínaly r. 1088 v zakládací listině vyše­hradské. Komořany patřily kapitule vyšehradské a Komořánky později zbraslavskému klášteru do doby husitské.

Císař Zikmund, který byl přijat za českého krále r. 1436 a těšil se své hodnosti královské jen rok, zapsal tyto pozemky, neb podle tehdejší terminologie „zboži komořanské", panu Matěji Védetovi z Moštěnic, kterého následoval Ojiř z Očelidic za vlády husitského krále Jiřího Poděbradského v druhé pol. 15. st. V době, kdy měl Komořany místosudí Českého království Václav Šturm z Hiršfeldu (r. 1589), byla zde vystavěna tvrz. V Komořanech se připomínají Radničtí ze Zhoře a později od r. 1612 Jáchym Šturm z Hiršfeldu.

Po pobělohorských konfiskacích r. 1622 pro účast na stavov­ském povstání r. 1618 proti Ferdinandovi II. byly Komořany zabrány a dostaly se zbraslavskému klášteru z počátku za nájem a r. 1638 dědičně.

V 18. st. na místě staré tvrze zde byl postaven barokní zá­meček, který byl později mnohokráte upravován.

Počátek vlády Marie Terezie byl poznamenán vpádem cizí soldatesky a jejím dočasným pobytem na našem území. Za hranicemi vystupovali nepřátelé, kteří chtěli získat části habs­burského dědictví a dohodli se na podílu z kořisti. Sašové a Francouzi se zmocnili r. 1741 Prahy a po roce, tedy r. 1742, bylo v komořanském zámku sjednáno příměří mezi vojskem Marie Terezie, které podepsal za Rakousko kníže Eszterhazy a jejími odpůrci, jež podepsali za Francii maršál Belleisle a za Bavory kníže z Bayernu. Tato událost z července 1742 byla zobrazena ve velkém sále koncem 18. st. (není zachováno).

Cisterciácký řád na Zbraslavi měl v držení zámek od doby bělohorské až do doby josefínské, tj. do konce 18. st., kdy byl řád Josefem II. zrušen. Komořany připadly pak královské ko­moře. Roku 1825 je koupil od král. komory kn. Öttingen-Wallerstein z Bavor, roku 1866 se stal novým majitelem zámku rytíř z Albertů, který koupil panství za 100 000 zl. Koncem min. st. se objevuje v knihách pozemkových první nešlechtický majitel r. 1889 velkostatkář Richard Procházka, který prodal Komořany r. 1912 ing. K. Schulzovi. Nový majitel investoval po první svět. válce 2 mil. Kč do veškerých úprav. Vyhlášený konkurs r. 1936 znamenal opět změnu majitele. Posledním předválečným ma­jitelem blízké továrny na výrobu rour, zal. r. 1913 ing. Schulzem, která tvořila část celého panství, byl Fr. Pánek. Politická škola ÚV KSČ, umístěná v zámku po druhé světové válce, byla jen krátkou episodou zámečku.

Komořany vystřídalo v posledních dvou stoletích mnoho držitelů, avšak to vše bylo již bez nějakého většího významu. Odbývalo se zde hodně hodokvasů, bývalo v zámku veselo, kdy se podávalo dobré vínko a bohatá krmě. Zámek se mnohokráte měnil vnitřními i vnějšími úpravami. Zámecký nimbus se po­malu ztrácel a komořanský lid nevšímavě chodil kolem zá­mečku, který již pomalu počínal dožívat. A zde jsme u našeho historického mezníku - dne 28 záři 1959 - kdy se historie zámku v Komořanech pro budoucí generace obohatila. Znamenalo to pro zámek nové držitele, nové osazenstvo, novou tvář a nové poslání XX. st., které jsme v nedávné době právě oslavili.

Vlastimil Bělohlávek, MZ 1970/1, ročník 23, str. 30

---

 

MZ 1969/2, ročník 22, str. 43

---

 

Československá federace v meteorologii

Ústavním zákonem ze dne 27. října 1968 byla utvořena federace České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky jako samostatných státních útvarů v rámci Československé socialistické republiky.

V souvislosti s tím se tvoří v ČSSR nové vládní útvary i nové instituce. Také v československé meteorologii dochází k zásadní reorganizaci. Připravuje se nový zákon o Československé akademii věd a zákony o České akademii věd a Slovenské akademii věd. Podobně se připravuje federalizace v Československé meteorologické společnosti. Slovenská meteorologická společnost, která byla dříve součástí Československé meteorologické společnosti, bude samostatnou společností, a připravuje se utvoření České meteorologické společnosti a Československé meteorologické společnosti jako společného orgánu.

Také v meteorologické službě byl dnem 1. ledna 1969 vytvořen samostatný Hydrometeorologický ústav v Bratislavě podléhající ministerstvu lesního a vodního hospodářství Slovenské socialistické republiky; Hydrometeorologický ústav v Praze, podléhající ministerstvu lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky, omezuje svou působnost jen na území Čech, Moravy a Slezska. Oba ústavy však nadále navzájem úzce spolupracují a ředitelé obou ústavů uzavřeli proto dohodu o spolupráci. V této dohodě je mimo jiné řešena i otázka dalšího vydávání Meteorologických zpráv. Bylo dohodnuto, že by nebylo v současné době účelné, aby oba Hydrometeorologické ústavy vydávaly vlastní časopis, a proto zůstávají Meteorologické zprávy odborným časopisem obou ústavů. Časopis Meteorologické zprávy bude nadále vydáván v Praze, avšak s paritním zastoupením odborníků Hydrometeorologického ústavu v Bratislavě, v redakčním kruhu. Toto opatření vstupuje v platnost počínaje prvním číslem ročníku XXII - 1969.

J. Zítek, ředitel HMÚ v Praze Doc. dr. F. Šamaj, CSc., ředitel HMÚ v Bratislavě, MZ 1969/2, ročník 22, str. 33

---

 

Zbierame meteorologické pamiatky . . .

V 17. bode uzneseni IV. celoštátnej meteorologickej konferencie z r. 1957 konanej v Bratislavě je doporučenie, aby Hydro­meteorologický ústav sledoval otázku zriadenia Meteorologického múzea. V uzneseni sa hovoří, že čs. meteorológia má svoju históriu a tradíciu a preto je žiadúce začať už teraz so zbieraním a uschováváním pamiatok pre budúce múzeum.

Vzhladom na stále sa rozširujúce úlohy a povinnosti HMÚ, podujala sa sledovať túto otázku Československá meteorologická spoločnosť, ktorá pre organizovaný zber meteorologických pa­miatok na celom území ČSSR ustanovila osobitnú komisiu so sídlom v Bratislavě.

Komisia začala svoju činnosť 1. VII. 1965 a jej úlohou je zozbierať, sústrediť a opatrovat' písomný, přístrojový a iný do­kumentačný materiál, jednak o vývoji a rozvoji meteorologie u nás a jednak o jej udomácnení v našich širokých ludových ma­sách od najstarších dób.

Výhládový plán činnosti tejto komisie předpokládá, že zo sústredených meteorologických zbierok sa časom naozaj vybu­duje samostatné odborné múzeum tak pre vedeckú potřebu, ako aj pre všeobecné poučenie.

Vdaka porozumeniu riaditelstva pobočky Hydrometeorolo­gického ústavu v Bratislavě má už komisia zaistený priestor pre svoje účely, nutný aspoň pre začiatok svojej činnosti, v budově PHMÚ na Kolibě.

Po predbežnom usporiadaní novozískaných exponátov plá­nuje sa tu trvalá výstavka historických meteorologických zbierok, určená hlavně pre školské exkurzie, ktoré na ústav dochádzajú v hojnom počte a to nielen zo samotnej Bratislavy, ale aj zo širšieho okolia.

Prácu komisie usměrňuje osobitný štátút, schválený hlavným výborom ČSMS. Meteorologické pamiatky získavajú sa zásadné ako dary, bezplatné. Výnimky sú možné iba v osobitných a zvlášť odóvodnených pripadoch.

Komisia sa aj touto cestou obracia na všetky naše meteorolo­gické pracoviská, ako aj na jednotlivých pracovníkov a priaznivcov meteorologie, aby v rámci svojich možností podporovali myšlienku Meteorologického múzea a aby sa zapojiji do akcie zberu meteorologického pamiatkového materiálu.

Všetky zásielky a korešpondenciu týkajúcu sa meteorologic­kých pamiatok adresujte: V. Briedoň, pracovník HMÚ, Bratisla­va-Koliba, Jeseniova 43.

Vojtech Briedoň, MZ 1966/2, ročník 19, str. 62

---

 

Ve dnech 28. června až 3. července t. r. navštívil Československo generální sekretář Světové meteorologické organisace pan D. A. Davies s chotí. Přijeli do Prahy na pozvání ministra zemědělství, lesního a vodního hospodářství s. inž. J. Buriana.

Účelem návštěvy pana Daviese bylo, aby se seznámil s československou hydrometeorologickou službou, s československou meteorologickou vědou, s organisací práce a dosaženými výsledky v meteorologické praxi i vědě. V souvislosti s tím navštívil pan Davies pracoviště Hydro­meteorologického ústavu v Komořanech u Prahy, kde si prohlédl československé národní ústředí pro předpovědi počasí, mezinárodní centrum pro výměnu základních meteorologických informací (IMTNE), mezinárodní centrum pro výměnu letecko-meteorologických informací (MOTNE) a československé ústředí pro radioaktivitu atmosféry. V besedě s pracovníky Hydrometeorologického ústavu, jíž se zúčastnili i někteří významní pracovníci Ústavu fyziky atmosféry Československé akademie věd a Meteorologického ústavu Karlovy university, byl pan Davies informován zejména o teoretických studiích pro numerické předpovědi počasí, o prováděných experimentálních pokusech a o zkušenostech z denní praxe používání grafického řešení předpovědí: host velmi kladně ocenil dosažené výsledky a zvláště vysoce hodnotil úzkou a účinnou spolupráci mezi meteorologickou službou a vědeckými meteorologickými institucemi.

S širší meteorologickou veřejností se p. Davies seznámil na besedě v Československé akademii věd v rámci Československé meteorologické společnosti. Na této besedě byl p. Davies informován o historii, o vývoji a o výhledech meteorologie v Československu. Pan Davies pak promluvil o mezinárodní meteorologii, o významu mezinárodní spolupráce a jejím historickém vývoji, o úkolech Světové meteoro­logické organisace a o její spolupráci s jinými mezinárodními organisacemi.

Uvedl, že Světová meteorologická organisace se zabývá nejen koordinováním meteorologických služeb, ale i koordinací výzkumu v atmo­sférických vědách a usměrňováním rozvoje meteorologie ve světovém měřítku. K tomu účelu byl v rámci SMO ustaven zvláštní poradní sbor, složený z vynikajících vědců světa, a v sekretariátu SMO byla zřízena plánovací skupina, která rozpracovává návrhy poradního sboru pro aplikaci v praxi. Jako příklad uvedl pan Davies velkorysý plán Světové meteorologické organisace na tzv. „Světovou službu počasí", která má systémem světových, regionálních a národních center podstatně zvýšit efektivnost a ekonomičnost meteorologických služeb světa, jakož i kvalitu a objektivnost poskytovaných služeb: v tomto projektu se počítá i s využitím umělých družic Země pro posky­tování meteorologických informací o rozložení oblačnosti, sněhu a ledu na zeměkouli, o výskytu tropických cyklonů, o slunečním záření aj. V závěru besedy byla pak odborná diskuse, po jejímž zakončení poděkoval pan Davies československým meteorologům za jejich dobrou práci.

Za svého pobytu v Praze byl pan Davies přijat ministrem zemědělství, lesního a vodního hospodářství inž. J. Burianem, ministrem za­hraničních věcí V. Davidem a místopředsedou Československé akademie věd akademikem J. Kožešníkem.

Kromě Prahy navštívil pan Davies s chotí také vltavskou přehradu Orlík, meteorologickou stanici na letišti v Karlových Varech, zá­padočeské lázně Karlovy Vary a Mariánské Lázně a státní zámky Konopiště a Kynžvart. Na závěr svého pobytu v Československu zúčastnili se naši hosté i III. celostátní spartakiády.

Věříme, že návštěva generálního sekretáře Světové meteorologické organisace v československé socialistické republice splnila svůj účel, že poskytla p. Daviesovi reálnou představu nejen o úrovni naší hydrometeorologické služby a naší meteorologické vědy, ale i o životě, práci a úspěších naší společnosti a našeho lidu.

MZ 1965/4, ročník 18, str. 93

---

 

Ústav pro meteorologii a klimatologii university Karlovy v Praze zahájil právě cyklus přednášek a rozhovorů o meteorologii.

Ústav pro meteorologii a klimatologii university Karlovy v Praze zahájil právě cyklus přednášek a rozhovorů o meteorologii. První v této sérii byla přednáška RNC Jiřího Föerchtgotta: O orograficky podmíněném vlnění atmosféry (dlouhá vlna) dne 14. listopadu 1947.

Přednášející podal výklad k úkazu překážkových mraků t. zv. moazagotlů a t. zv. rotorů, t. j. válcových vírů, které vznikají na závětrných stranách horských masivů. (obrazová příloha tohoho čísla Meteorologických zpráv zachycuje takovou situaci na Tatrách.) Vědecky zkoumal tyto úkazy jmenovitě Joachym Küttner na Krkonoších a popsal je v článku Die Role der Tropopause bei der Zyklogenese (Beiträge zur Physik der fr. Atmosphäre, 26; 1940), kde podal též teoretický výklad, jehož i přednášející převážně použil. Küttner předpokládá existenci přízemní a výškové invere, aby vzniklo vinění atmosféry. Teplý vzduch klouže po inversní ploše, stoupá před hřebenem hor a klesá za nimi. Dynamickým podtlakem nastává před pohořím zvýšení hladiny přízemního chladnějšího vzduchu a opačným účinkem tlakovým nastává na závětrné straně snížení hladiny přízemního vzduchu. Kinetická energie pohybujícího se vzduchu (rychlost proudění vzduchu na Sněžce bývá až 25 m za vteřinu) se zvětšuje na závětrné straně ještě o potencionální energii padající vzdušné hmoty, takže na inversní ploše, na níž vzdušná hmota dopadá, vznikají stojaté gravitační vlny. Rozličná rychlost větru v teplém výškovém proudu a chladném přízemním vzduchu deformuje tvary vln, překlápí sousední vrcholy a tvoří rotory v hladině přízemní inversní plochy. Promícháváním chladného přízemního vzduchu s teplým výškovým vzduchem se zvyšuje teplota pod inversní vrstvou a snižuje se teplota v horní části vírové vrstvy, takže v rotorech vzniká adiabatický gradient. K udržení rotace válcového víru stačí při adiabatickém gradientu jen malé množství energie, které dodává výškový proud. Je-li vzduch dostatečně vlhký, projevují se válcové víry živou a velmi pohyblivou oblačností. Řady rotorů v přízemním závětrném prostoru hor jsou tedy stálým průvodním zjevem föhnové situace a vlnivého proudění vzduchu.

Analogicky podle zákonů hydrodynamických vysvětluje Küttner vznik vlnění na inversi výškové: předpokládáme-li, že v počátečním stadiu měly všechny částice vzduchu mezi oběma inversemi stejnou rychlost pohybu, pak vznik vlny na spodní inversi způsobuje zrychlení částic nad vrcholem vlny a tím dynamický podtlak, který zároveň sníží hladinu výškové inverse. Obdobně pak v místě snížení hladiny přízemní inverse nastává zvednutí inverse výškové. Stojaté vlny na výškové inversi jsou tedy vůči vlnám přízemním horizontálně o půl vlny posunuty. Dosahují-li vrcholy vln v teplém vzdušném proudění kondensační hladiny, dávají vznik protáhlým čočkovitým mrakům (AItocumulus lenticularis).

Föhnové mraky za Krkonošemi tvoří někdy i několik poschodí a horizontálně se členi až v šest rovnoběžných řad přibližně stejně vzdálených.

Vertikální rozsah orograficky podmíněného vlnění atmosféry sahá až do stratosféry. Dokazuje to jednak plachtový let před alpským föhnovým mrakem do výšky 11.400 m, jednak souvislost zjevu t. zv. „perleťových oblaků“' (20–30 km výšky), jak ji uvádí prof. Mohn a prof. Störmer. Podle Störmera i „svítící noční oblaka“', která se vyskytují ve výšce až 80 km, jeví charakteristické znaky föhnových mraků.

Po přednášce p. J. Förchtgotta sledované se zájmem jak našimi meteorology, tak i zájemci z kruhů plachtařských, se rozpředla živá rozprava, která zdůraznila nutnost vzájemné spolupráce a výměny zkušeností. Se strany odborníků (pp. Dřevikovský, dr Jílek, dr Papež, dr Vesecký a dr Veselý) bylo konstatováno, že Küttnerovy předpoklady nebývají vždy splněny a že spolupráce meteorologů s plachtaři mohla by tu ještě mnohé objasnit, případně uvést na pravou míru.

Cyklus přednášek a rozhovorů o meteorologii pokračoval dne 27. XI. 1947 přednáškou doc. dr Aloise Zátopka: Mikroseismy a pohyb tlakových extrémů a dne 11. XII. 1947 přednáškou RNC Jaroslava Píchy: Sluneční činnost a její vliv na počasí. O přednáškách podáme opět zprávu na tomto místě.

V lednu a v únoru 1948 cyklus pokračuje těmito přednáškami: 1. I. 1948 RNC Jan Brádka: Hodnocení kvality krátkodobých prognos. 29. I. 1948 prof. Jiří Antropius: Hodnocení a vyčíslování výškových barogramů pro plachtařské účely. 12. II. 1948 RNDr Pavel Uhlíř: Rosa jako meteorologický faktor.

Začátek přednášek vždy v 17 hod. Přednášky se konají v posluchárně meteorologického ústavu Karlovy university v Praze II, U Karlova 3/II. posch.

Zprávy, MZ 1947/5, ročník 1, str. 127

---

 

Československý meteorologický rekord středoevropský dosud nepřekonaný

Móda držitelů rekordů nás svádí k tomu, abychom se i v meteorologii pochlubili prvenstvím. Jsou to největší srážky za 24 hodin; rekord nepředstižitelný je velice starého data. Je to déšť v Nové Louce v Jizerských horách dne 29. VII. 1897, který vydal 345 mm za den. Ačkoliv jest ve střední Evropě na tisíce stanic, které měří srážky už po desetiletí, odnikud nebylo ještě hlášeno, pokud je nám známo, číslo vyšší. Je zajímavo, že Nová louka má roční úhrn srážek okolo 1200 mm, kdežto ve střední Evropě jsou místa (v Alpách), kde spadne ročně až 3000 m deště. A přece je nositelem 24hodinového rekordu Nová Louka. Déšť, který se stal takto památným, se vyskytl v souvislosti se známou povodňovou situací poruch na trati Vb, které jdou ze Středozemního moře na severovýchod přes Alpy a jsou u nás známy jako nositelé nejvydatnějších a nejdelších dešťů, t. zv. krajinných. O těchto situacích bude ještě řeč ve vhodné chvíli v těchto zprávách.

Evropský rekord z novější doby spolehlivě ověřený činí podle Hanna 465 mm v Ripostu na Sicílii zaznamenaný dne 17. XI. 1908.

Světový rekord srážek za 24 hodin ovšem nebudeme moci nikdy překonat, neboť činí 1168 mm za den v Baguio na Filipínách dne 14. 7. 1911. Takové hodnoty dosáhne opravdu jen déšť tropický. Vždyť je to číslo rovnající se celoroční dávce srážek např. právě ve zmíněné vlhké horské Nové Louce. Ani si nepřejeme, aby se kdy u nás takový rekord vyskytl, neboť by to byla nepředstavitelná katastrofa. Vždyť i náš rekord v Nové Louce měl tehda vzápětí katastrofální škody.

Meteorologické drobnosti, MZ 1947/2, ročník 1, str. 47

---

 

Československo ve Světové meteorologické organizaci

Po skončení 2. světové války lidstvo vyvinulo enormní snahu rozšířit mezinárodní spolupráci a zabránit možnosti vzniku další světové války. Ve snaze realizovat tato úsilí vznikla Organizace spojených národů. Jejími výkonnými orgány se stala řada specializovaných organizací, mezi nimi i Světová meteorologická organizace (SMO), anglicky World Meteorological Organization (WMO). Československo podepsalo konvenci WMO v roce 1947 v pořadí jako 17. stát na světě. Tato organizace postupně sdružila téměř všechny státy světa. V roce 1996 bylo jejími členy 179 států a 6 svobodných oblastí (teritorií). Vytvořila široký fungující systém mezinárodní spolupráce meteorologických a hydrologických služeb celého světa, zahrnující činnost od unifikace pozorování, automatizace měření, přenosu a zpracování údajů o počasí, výchovu odborníků až po organizování globálních experimentů a umělé ovlivňování počasí. Její různé programy značně rozšířily meteorologické poznatky a podstatně vzrostlo uplatnění výsledků meteorologických služeb v mnoha odvětvích národního hospodářství.

Karel Krška – Ferdinand Šamaj, Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku, 2001, str. 279

Podpis Deklarace Světové meteorologické organizace prof. A. Gregorem 21. března 1950

Miroslav Škoda, Věstník ČMeS 1996/1, duben 1996

---

 

Nový organizační a jednací řád Státního meteoro­logického ústavu v Praze.

Dne 27. května 1947 ve své 87. schůzi se vláda Česko­slovenské republiky usnesla včleniti Státní meteorologický ústav v Praze do ministerstva dopravy.

Ještě v červnu jsme začali jednati s ministerstvem (hlavně s presidiem) o právním postaveni ústavu k mi­nisterstvu dopravy. Neměli jsme pro to žádné vzory, nýbrž pouze částečně ustálený, avšak nejasný poměr k minister­stvu techniky, kde ústav byl zařazen předtím. Neobyčej­nou ochotou a zájmem ministerstva dopravy o náš ústav jsme docílili, že dne 22. prosince 1947 byly vydány pod čís. Pres 12.500/47:

„Zatímní organizační řád státního meteorologického ústavu",

„Zatímní jednací řád státního meteorologického ústavu",

„Předpis, upravující vztah státního meteorologického ústavu k ministerstvu dopravy".

Všechny tyto důležité dokumenty byly uveřejněny v „Úředním věstníku ministerstva dopravy" čís. 49 ze dne 31. prosince 1947.

V organizačním řádu, který má 9 paragrafů, jsou po­drobně vytyčeny úkoly ústavu, rámcově jest probrán roz­sah služeb ústavu pro státní úřady, soudy, veřejnoprávní korporace, soukromníky apod., je určen poměr k vyso­kým školám a vzájemná spolupráce, dále se zřizuje porad­ní sbor k podpoře činnosti ústavu. Z oddílu o hospodaření, správě ústavu a o zaměstnancích jest patrno, že ústav má rozsáhlou autonomii ve finančních i správních věcech. V odborných záležitostech jest ústav téměř úplně samo­statný. Důležité ustanovení jest uvedeno v § 3: „Ústav jest státním ústavem, přičleněným k ministerstvu dopravy ja­ko jeho samostatná složka". Tento odstavec se prakticky projevuje tak, že ústav jest přičleněn k presidiu minister­stva dopravy.

Jednací řád pojednává v 18 paragrafech o členění ústa­vu, o funkci ředitele ústavu a jeho zástupců, přednostů od­děleni a jich zástupců, o referátech, zpracovatelích, pra­covním postupu v ústavu, o poradách, o styku ústavu na­venek, o služebních cestách, publikační činnosti atd.

Ústav je členěn takto:

1. ředitelství,.

2. odborná oddělení:

    I. odd. — klimatologie,

    II. odd. — zemědělská meteorologie a fenologie,

    III. odd. — bioklimatologie a lázeňská meteorologie,

    IV. odd. — synoptická a letecká povětrnostní služba,

    V. odd. — přístroje, zkušebny a ústřední observa­toř,

    VI. odd. — knihovní, publikační a dokumentační služba,

3. referáty:

    a) personální,

    b) rozpočtový a účtárna,

    c) hospodářská správa.

Konečně byl vydán předpis, upravující vztah státního meteorologického ústavu k ministerstvu dopravy. Tento předpis, jest „prováděcím nařízením" k zmíněným dvěma řádům. Ministerstvo dopravy si vyhrazuje některé správ­ní a administrativní záležitosti pro sebe, vymezuje a speci­fikuje v podrobnostech např. zastupování meteorologické služby na fóru mezinárodním a ukládá ústavu povinnost organisovati leteckou povětrnostní službu podle pokynů a potřeb leteckého odboru ministerstva atd.

Vydáním organizačního a jednacího řádu a služebního předpisu vykonalo ministerstvo záslužnou a velkou práci.

Můžeme už nyní říci, že jest teprve začátkem, neboť veš­kerá meteorologická služba v ČSR dostane v nedlouhé budoucnosti pevnou, jednotnou a celostátní zákonnou zá­kladnu. Tím bude splněna dávná tužba meteorologického ústavu, a proto jsme vděčni ministerstvu dopravy, že vy­dáním jmenovaných řádů byl k tomuto cíli učiněn sice prvý, ale rozhodný krok.

Hš., MZ 1948/1, ročník 2, str. 24

---

 

První číslo Meteorologických Zpráv vyšlo v Praze 30. dubna 1947

V úvodním článku prvního čísla Meteorologických Zpráv, který napsal přednosta Státního meteorologického ústavu v Praze Dr. Alois Gregor, bylo uvedeno, že nový časopis bude navazovat svým obsahem na pravidelné tzv. měsíční přehledy, které vydával Státní meteorologický ústav za první republiky, a které byly velmi žádané.

Více naleznete na samostatné stránce věnované prvnímu číslo Meteorologických Zpráv.

---

 

Pokroky československé letecké meteorologie před 80 roky

Nejprve si připomeňme, že československá letecká povětrnostní služba při Státním ústavu meteorologickém v Praze byla zřízena v roce 1921 a že v roce následujícím byla založena zvláštní pozorovací síť pro leteckou dopravu. K meteorologickému zabezpečování tehdy malého počtu letů se začala využívat pozorování některých klimatologických stanic Státního ústavu meteorologického, vojenských stanic a především leteckých povětrnostních hlídek, které se souhlasem ministerstva pošt a telegrafů z roku 1922 byly organizovány při poštovních úřadech, Iežících podél a po obou stranách letových tratí.

Letecké povětrnostní hlídky prováděly pozorování bez přístrojů. Zprávy o aktuálním počasí, nazývané v té době depeše, posílaly do sběrného centra (většinou do Prahy) před každým startem letadlo, pokud mělo letět po trati, pro níž byla hlídka zřízena. Předávání zpráv do ústředí se dělo zásadně telegraficky. Na Slovensku se povětrnostní hlášení shromažďovala přímo v Bratislavě a Košicích, na Moravě mimořádná hlášení směřovala přímo na letiště v Brně [2].

Prudký rozvoj civilní letecké dopravy, který v Evropě nastal v polovině 20. let minulého století, urychloval také u nás vývoj letecké meteorologie, která se stala nejdynamičtějším oborem meteorologického ústavu. Podle úrovně organizace letecké meteorologické služby patřilo Československo k nejvyspělejším evropským státům. Právě před 80 lety, v roce 1926, tedy po pěti letech od jejího založení, nastaly v její praktické činnosti pozoruhodné změny.

1. od července 1926 byly zavedeny tzv. objednávací telegramy, jimiž se povětrnostní hlídky žádaly o zaslání zprávy o počasí v jiném čase, než vyplývalo z letového řádu. V šifrovaném stavu se pozorovatelům sdělovalo datum a čas požadovaného pozorování, obsah zprávy a adresa, na kterou má být jejich zpráva odeslána. Tímto způsobem bylo možno zabezpečovat mimořádné lety, pro které by jiné povětrnostní zprávy již nemusely být aktuální.

2. od června 1926 byly zavedeny tzv. národní depeše letecké, pravidelné hodinové zprávy, vysílané v denní době všem domácím i zahraničním posádkám. Obsahovaly jednak řádné depeše podle letovým řádů, jednak mimořádná letecká pozorování a hlášení o změnách, čili veškerý informační materiál, který byl k dispozici, nikoliv jen zprávy z různých termínů a zasílané na určitou adresu. Toto opatření si vynutila zvyšující se hustota letového provozu.

3. V roce 1926 vydal Státní ústav meteorologický v Praze první návod k povětrnostnímu hlášení pro letecké účely [1] určený leteckým povětrnostním stanicím. Rozuměly se jimi jak letecké povětrnostní hlídky při poštách, tak meteorologické stanice ústavu, které prováděly i jiná pozorování. Návod obsahoval předpisy pro pozorování a klíče šifer používaných v řádných i mimořádných leteckých meteorologických zprávách, opírajících se jen o pozorování bez přístrojů. Tvar hlášení byl normalizován Mezinárodní komisí pro letectví (CINA), subkomisí pro meteorologii. Předtím československé stanice používaly jednoduchého schématu pro meteorologická hlášení již od roku 1922, které bylo inovováno v roce 1924. Jeho dodatkem bylo pozorování oblačnosti v horských oblastech, které navrhl G. Swoboda a které postupně přijaly i zahraniční služby a stalo se i součástí mezinárodních kódů.

Literatura

[1] Návod k povětrnostnímu hlášení pro leteckou dopravu, 1926. Praha: Státní ústav meteorologický, Příručka VIII. Nákl. ministerstva veřejných prací. 39 s., příl.

[2] SWOBODA, G., 1928. Služba pro zajištění leteckého provozu. In: státní ústav meteorologický v prvém desetiletí republiky 1918–1928. Praha: Státní ústav meteorologický publ. řady C, svazek I. s. 48–65.

[3] Padesát let československé meteorologické služby (red. B. Sobíšek), 1969. Praha: Hydrometeoro1ogický ústav. 64 s.

Karel Krška, MZ 2006/6, ročník 59, str. 171

---

 

Nejstarší zobrazení plošného rozložení srážek na Moravě a ve Slezsku

V dějinách moravské meteorologie zaujímá významné místo zasedání Moravsko-slezského lesnického spolku, sekce Zemědělské společnosti, které se konalo ve Frýdlantu nad Ostravicí v roce 1880. Na něm Johann Jackl, vrchní Iesmistr z Kroměříže, inicioval podle vzoru z Čech rozšíření meteorologických měření a pozorování, zvláště srážek, také na Moravě a ve Slezsku. Pro zakládání stanic získal podporu olomouckého biskupství i šlechty a jeho snahy uvítala také státní administrativa, jež se připravovala na regulaci řek. Proto byla v Přírodozpytném spolku sídlícím v Brně vytvořena meteorologická komise, s níž spolupracoval kromě jiných Moravský zemský stavební úřad. Komise si vytkla za úkol organizovat pozorování a zveřejňovat jeho výsledky. Obsažné ročenky pozorování za roky 1881 až 1911, které vydala s finanční podporou zemského výboru Markrabství moravského v německém, později českém jazyce pod redakcí profesorů brněnské techniky Gustava von Niessla z Mayerdorfu a Artura Szarvassiho, jsou pozoruhodným dílem velké faktografické ceny a širokého využití.

Tabulkovou část ročenek od jejich prvního čísla doplňovaly mapové přílohy, týkající se hlavně geografického rozložení srážek. Nejstarší ročenkové mapy sestavené vždy pro dvě roční období zobrazovaly množství spadlých srážek pomocí obdélníků s různým šrafováním, které byly umístěny v blízkosti příslušné stanice. Na obr. 1 obdélníky orientované vodorovně vyjadřují srážkové úhrny léta 1881, obdélníky orientované svisle podzimní srážky téhož roku. Šipky udávají převládající směr větru, u některých stanic je uvedena i průměrná sezonní teplota vzduchu. Popsané znázorněni srážek, které bylo vynuceno neznalostí závislosti srážek na nadmořské výšce, bylo nepřehledné a nepraktické. Z toho důvodu na přání vodohospodářů začali tvůrci ročenek počínaje svazkem za rok 1890 zobrazovat srážky pomocí izohyet a plochy mezi nimi vyznačovat rozličnou šrafurou (obr. 2), k reliéfu krajiny však nemohlo být ještě dosti přihlíženo. Mapy začaly být sestavovány odděleně pro čtyři roční období a rok.

Ročenek Přírodozpytného spolku z let 1883–1902 využil ke zhodnocení srážkových poměrů Moravy a Slezska Hermann Schindler, který v roce 1904 vyhotovil první klimatologickou mapu srážek uvedených zemí [5]. Závislost srážek na nadmořské výšce podrobněji studoval až F. Říkovský [3, 4].

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 1 Ukázka mapy srážek (léto a podzim 1881) u první ročenky Přírodozpytného spolku v Brně (vlevo)

Obr. 2 Ukázka mapy izohyet (léto 1890) z ročenky Přirodozpytného spolku v Brně (vpravo)

Literatura

[1] Bericht der meteorologischen Commission des naturforschenden Vereines in Briinn tiber die Ergebnisse der meteorologischen Beobachtungen im Jahre 1881, 1882. Brünn: Verlag des Vereines. 132 s. + příl.

[2] X. Bericht der meteorologischen Commission des naturforschenden Vereines in Brünn. Ergebnisse der meteorologischen Beobachtungen im Jahre 1890, 1892. Brünn: Verlag des Vereines. 176 s. + příl.

[3] ŘÍkovský F., 1925. Vliv tvářnosti půdy na srážkové poměry na Moravě a v našem Slezsku. Sborník čs. společnosti zeměpisné, sv. 31, s. 163.

[4] ŘÍkovský F., 1926. Vztah mezi atmosférickými srážkami a nadmořskou výškou na Moravě a ve Slezsku. Spisy vydávané Přírodovědeckou fakultou Masarykovy university, č. 78. 15 s.

[5] Schindler, H.: Beitrag zur Kenntnis der Niederschlags verhältnisse Mährens und Schlesiens, 1904. Brünn: Verlag des naturforschenden Vereines. 13 s. + příl.

Karel Krška – Václav Vlasák, MZ 2007/4, ročník 60, str. 127–128

---

 

Největší historická průtrž mračen 25. – 26. května 1872 v Českých zemích s následnými povodněmi v povodí Berounky a vznikem Mladotického hrazeného jezera

(doc. RNDr. Bohumír Jánský, Miloslav Müller, RNDr. Vilibald Kakos), sylabus přednášky konané v Praze 28. 5. 2002)

Bouřkové průtrže mračen v posledních hodinách 25. 5. 1872, trvající místy s bezdeštnými přestávkami až přes půlnoc následujícího dne, postihly neobvykle rozsáhlou oblast asi 500 km² západně od Prahy vymezenou přibližně městy Plzní, Příbramí, Berounem, Louny a Karlovými Vary. Podle historických pramenů způsobily nejničivější náhlou přírodní pohromu na území ČR za posledních nejméně 500 let s 337 oběťmi na lidských životech při následných katastrofálních povodních na dolní Berounce a jejich přítocích a částečně v povodí Ohře. V důsledku sesuvu svahů vzniklo na Mladotickém potoce u obce Odlezly (okres Plzeň-sever) hrazené jezero jako jediné s dobou vzniku v posledních tisíciletích na našem území. Na dvou lokalitách byly zaznamenány až dosud největší krátkodobé intenzity srážek v ČR, a to v Mladonicích (blízko Odlezelského jezera) 237 mm asi za 1 hodinu a 289 mm asi za 10 až 15 hodin v Měcholupech (6 km jižně od Žatce), které leží v klimaticky nejsušší oblasti našeho státu s malou nadmořskou výškou. Na základě veškerého dostupného archivního materiálu z několika stanic v Čechách (průběh počasí, tlaku, teploty, vlhkosti, směru a rychlosti větru), podrobných klementinských měření z příslušné ročenky, rakouských velmi zjednodušených synoptických map a pozorování počasí mnoha laických pozorovatelů v postižené oblasti dle literárních pramenů bylo zjištěno, že se tato oblast nacházela ve studené části poměrně hluboké cyklony, jejíž střed postupoval pravděpodobně velmi zvolna jižně od Plzně a Prahy dále k severovýchodu až východu. Dle celkové analýzy uvedených materiálů z několika předcházejících dnů před 25. květnem a dne následujícího s uvážením i místy dosti podrobného pozorování tahu oblaků a postupu bouřek až s extrémními projevy (průtrže mračen, silná krupobití, orkánové nárazy větru, úplné setmění za dne, nepřetržité hřmění) převládal v průběhu 25. 5. výrazný vertikální střih větru ve směru (v nižších hladinách směr severovýchodní, ve vyšších hladinách jihozápadní). Analýza tohoto případu naznačuje, že střih větru může neobvykle výrazným frontálním rozhraním (které bylo prokázáno nad územím Čech např. mezi Chebem a Šumavou) v oblasti poblíž středu cyklony působit velice příznivě jako spouštěcí mechanismus pro vznik mohutné organizované konvektivní oblačnosti s opakovaným výskytem silných přívalových dešťů nad určitou lokalitou.

Na přednášce bylo také provedeno srovnání dosažených srážkových intenzit v roce 1872 s příslušnými světovými extrémy ještě s mnohem většími intenzitami, které se vyskytly v některých místech USA, v důsledku rozdílných aerologicko-synoptických podmínek.

Vilibald Kakos, Věstník ČMeS 2002/1, červen 2002