Počasí v Česku

Na této stránce zveřejňujeme zpravidla již publikované články o počasí v České republice. Jedná se o roční přehledy počasí, zajímavé epizody počasí, extrémní projevy počasí, atd.

Mnoho zajímavých příspěvků je uloženo v pdf formátu na konci této stránky.

PRŮBĚH POČASÍ NA ZAČÁTKU ROKU 2004

Leden roku 2004 byl v České republice teplotně slabě podnormální s odchylkou -1 až -3 °C, v západních Čechách byl teplotně normální. Sněhová pokrývka však na většině území překračovala průměrné hodnoty a to jak svou výškou, tak i trváním. Ve středních a horských polohách trvala nepřetržitě celý měsíc, jenom v nížinách jižní a střední Moravy se počet dnů se sněhem pohyboval kolem 15. Na začátku měsíce byla sice celá republika pod sněhem, ale jeho výška byla malá a hlavně na horách nedosahovala průměrných hodnot. Měsíční suma nového sněhu však na většině stanic překročila obvyklé hodnoty o 50 až 100 % a to jak v nížinách, tak i na horách. Ze všech zpracovaných stanic měl podprůměrnou sumu nového sněhu pouze Protivanov na střední Moravě. První období s rychlým přibýváním sněhu bylo od 4. do 9. ledna, kdy napadlo v nižších a středních polohách většinou kolem deseti až dvaceti centimetrů. Desátého ledna nastává obleva a v nižších polohách sníh rychle taje. Na horách se obleva výrazně neprojevuje a v nejvyšších polohách sníh neustále přibývá. Po týdnu se opět ochlazuje, na celém území přibývá sníh a minimální teplota klesá hluboko pod -10 °C. Koncem měsíce zima vrcholí a nastávají výborné podmínky pro zimní sporty. Těsně před nástupem výrazného oteplení začátkem února ještě způsobí další sněžení současně se silným větrem dopravní kalamitu. Od prvního února v teplém jihozápadním proudění teplota rychle stoupá a nastává výrazná obleva ve všech polohách. V nižších polohách během dvou až pěti dnů sníh zcela roztaje, na horách jeho výška klesá na méně než polovinu. Na Labské boudě za čtyři dny výška klesá o 110 cm. Tak velký pokles nebyl ještě na této stanici v často přerušované řadě měření výšek sněhu od roku 1961 zaznamenán. Jenom díky poměrně malým srážkám a předcházejícímu velmi suchému roku se škody způsobené povodněmi omezují většinou jen na místa, kde jsou koryta zahrazena odcházejícím ledem. Průměrná republiková teplota za prvních sedm únorových dnů 7,6 °C má četnost výskytu menší než jednou za 50 let (hodnocené období od 11. ledna do 10. února od roku 1961), v pražském Klementinu denní maxima překonávají 4. až 6. února rekordy od počátku měření. 8. února se znovu vrací zima, nastává výrazné ochlazení a v silném severozápadním proudění za doprovodu bouřek a větru, který v nárazech na horách přesahuje 30 m/s, opět sněží. V horských oblastech je opět dopravní kalamita, ale i v nížinách způsobují sněhové jazyky v otevřených prostorách řidičům velké problémy.

Letošní zima nám skutečně předvedla všechno, co k ní patří, možná i trochu víc.

Luboš Němec, MZ 2004/1, ročník 57, str. 21-24

Soudě podle eroze půdy podél silnice ve směru Zákoutí-Luisino údolí procházela ostrá hranice rozdílu intenzity a množství srážek asi 200 m jižně podél potoka ústícího spo­lu s potokem od Luisina údolí do Bělé (obr. 1, srovnej topo­grafii terénu). Právě topografii terénu v pramenné oblasti Bělé, tj. západním svahům Velké a Malé Deštné, Šerlichu a údolí Zákoutí oddělujícím hlavní hřeben od jihozápadně předsunutého hřebene svažujícího se od Vrchmezí přes Po-lomský kopec až k obci Deštné, lze přičíst občasné výrazné rozdíly mezi stanicí ČHMÚ Deštné v Orlických horách (635 m n. m.) a pozorováním v Luisině údolí (870 m n. m.).

V citované stati o katastrofální povodni v červenci 1998 [1] je uvedeno pro stanici Deštné v Orlických horách jako předcházející maximální množství srážek spadlých za 24 hodin 100,9 mm naměřené 15. 6. 1910. K tomu je nutné uvést denní úhrn srážek 104,0 mm dosažený 4. 7. 1958. Údaje z extrémně srážkově bohatého údobí v červnu a červenci 1980 včetně srovnání hodnot mezi stanicemi Deštné v Orlických horách - Luisino údolí a Deštné v Orlických horách udává tab. 1. Některé údaje z této tabulky a další klimatologická data pro stanici Luisino údolí jsou uvedena včetně výsledku analýz námraz v publikacích o některých vlivech na fluktuace, změ­ny druhového spektra a jiné otázky ekologie drobných savců [5, 6, 7, 11].

V souvislosti s údaji o extrémních srážkách lze porovnat i množství srážek v březnu 1970 a únoru 1999, která byla téměř stejná (v březnu 1970 231,1 mm s diferencí od průmě­ru 1957 - 1967 + 153,4 mm; v únoru 1999 237,9 mm s dife­rencí od průměru 1957 - 1982 + 153,6 mm). Dne 6. 3. 1970 bylo zároveň dosaženo absolutního maxima 94,5 mm sněho­vých srážek spadlých na stanici Luisino údolí od r. 1956 [11].

Závěr

V tomto příspěvku o měření srážek a další činnosti v Luisině údolí, měřícímu místu nejblíže položenému nyněj­ší stanici ČHMÚ v Deštné v Orlických horách, podávám dopl­ňující údaje k publikovanému syntetickému zhodnocení povodně [1], Dále jsou uvedena měření ze stanice Luisino údolí v některých srážkově extrémních obdobích jak v létě, tak v zimě, za účelem demonstrace lokálních rozdílů naměře­ných srážek, ovlivněných zřejmě rozdílem nadmořské výšky obou stanic a topografií terénu hřebenu Orlických hor (tab. 1, obr. 1).

Literatura

[1] Hančarová, E. - Metelka, L. - Mrkvica, Z. - Pavlík, J. -Pozler, R. - Šiftař, Z. - Váchal, P. - Veselý, R.: Katastrofální povodeň v podhůří Orlických hor ve dnech 22. až 25. 7. 1998. Meteorol. Zpr., 52, 1999, č. 1, s. 1-12.

[2] Porkert, J.: Ke strukturálním změnám biotopů tetřevovitých (Tetraonidae) v hřebenových partiích východních Sudet a jejich vztahu k imisím škodlivin transponovaných sráž­kovými vodami. Opera corcontica, 19, 1982, s. 165-182.

[3] Porkert, J.: Pas de chance de survie du grand tétras dans les Sudetes orientales. In: Kempf, Ch. (edit.): Act. Coll. Int. Tetras. Colmar 1982, s. 120-136.

[4] Porkert, J.: Einige Faktoren, die Úberlebenschancen der Tetraoniden in den Ostsudeten beeinflussen. In: Proc. XVI. IUGB Congr. Vysoké Tatry, Štrbské pleso 1983, s. 668-678.

[5] Porkert, J.: Kleinsáugerabfänge in einem Wohnhaus und deren das Artenspektrum beeinflussende Begleitumstande. Lynx (Mammalogické zprávy), nova series, 22/1984, s. 31-47.

[6] Porkert, J.: Zum Einfluss des Niederschlags auf dieVerschiebung der Gradationsjahre der Gelbhalsmaus (Apodemus flavicollis) sowie zur Veränderung des Artenspektrums der in einem Wohnhaus abgefangenen Kleinsäuger. Lynx (Mammalogické zprávy), nova series, 23/1987, s. 75-92.

[7] Porkert, J.: Zum Einfluss des Niederschlags und anderer Faktoren auf Fluktuationen und Artenspektrum der Klein­sáuger im Adlergebirge (Orlické hory) nach Abfángen im Wohnhaus. Lynx (Mammalogické zprávy), nova series, 25/1989, s. 41-64.

[8] Porkert, J.: Nebelfrost als das Aussterben von Tetraoniden fördernder Faktor in den Ostsudeten. Acta ornithoecol., 2, 3, 1991, s. 195-209.

[9] Porkert, J.: Some results of longterm hoarfrost research in the Orlické Hory Mountains, Czech Republic, and comparisons with hoarfrost from northeastern Finland. Acta Univ. Carol. Environmentalica, 12, 1999 . [V tisku].

[10] Porkert, J.: Methodische Gesichtspunkte zum Sammeln des Nebelfrostes als eines durch Speicherung von Schadstoffen umweltbelastenden Faktors. Vergleich der Ergebnisse aus Oulanka 1994-1998, Värno 1996-1998 und aus dem Adlergebirge, NO-Böhmen, Tschechien 1978-1998. Oulanka Reports 23, 1999. [V tisku].

[11] Vlasák, P. - Porkert, J. \ Immigration von Kleinsäugern in ein Wohngebäude, abhänging von meteorologischen Bedingungen. Lynx (Mammalogické listy), series nova, 14/1973, s. 78-98.

Jan Porkert, MZ 1999/5, ročník 52, st. 155-156

V pracích [1,2] bylo poukázáno na určité vztahy mezi mimozemskými vlivy, tj. sluneční a geomagnetickou akti­vitou a meteorologickými prvky. V případě teplot jde o souhlasný efekt, dlouhodobé trendy těchto parametrů jsou „paralelní", u srážek pak „opačné". Toto je zvláště dobře vyjádřeno v případě geomegnetické aktivity. S jejím pokle­sem se postupně začaly objevovat silnější srážky, a to od prosince 1993. Od ledna 1994 začala geomegnetická aktivita opět vzrůstat, zvláště v měsících únoru, březnu, dubnu a květnu. Tento vzrůst vyvolává menší výskyt srážek a zdá se, že tomu dobře odpovídá srážkově podprůměrný červen a červenec letošního roku. V červnu se objevuje opět zmenšování geomagnetické aktivity, a pakliže tento pokles bude pokračovat, můžeme očekávat opět větší srážkové pří­děly.

Literatura

[1] Brůžek, V: Dlouhodobé změny meteorologických paramet­rů. Sborník prací ČHMÚ. sv. 44. Praha, ČHMÚ 1994. 80 s.

[2] Brůžek, V: Pressure fields, meteorological parameters, extraterrestrial influences and climaticchange. Meteorol. Zpr., 47, 1994, č. 2, s. 33-40.

Vladimír Brůžek, MZ 1994/4, ročník 47, str. 127-128

LÉTO 1986 NA ŠUMAVĚ

Díky nové rozsáhlejší síti stanic, které zřídili Josef Jindra a Antonín Vojvodík v centrální části Šumavy, můžeme nyní podrobně sledovat výjimečný průběh teplot, který nastává během krátkých letních nocí při vyjasnění a uklidnění větru. Od první stanice na Březníku je po silnici přes Modravu k dalším stanicím na Horské Kvildě, Kvildě, Zátoni, Hliništi až k poslední staničce ve Strážném přes 50 km.

Naměřené údaje upozorňují na zvláštnosti klimatu šumav­ských plání a mělkých údolí převážně využívaných jako past­viny. Několikaleté měření ukazuje, že teploty v létě 1983 popsané v článku Malý šumavský zázrak (MZ, 38, 1984, č. 3) nejsou zvláštností. Na Šumavě se na mnoha místech vyskytují v letním období záporné teploty častěji než na Lomnickém štítu. V červenci 1984 bylo na Horské Kvildě naměřeno mini­mum ve dvou dnech —6,2 °C a —5,7 °C. V některých měsících jsou průměrné teploty vypočtené "z hodinových hodnot ode­čtených z pásek termografu srovnatelné s průměrnými tep­lotami krkonošských hřebenů (Labská bouda). V létě 1986 byl neobvykle studený červenec, kdy minimální teplota klesla patnáctkrát pod bod mrazu. Ale ani ostatní měsíce nezůstaly příliš pozadu (červen 12krát, srpen 9krát, září 19krát). 20. září bylo naměřeno téměř — 10 °C.

V tabulce jsou uvedeny minimální teploty v létě 1986 ze stanic Kvilda-Pláň, Hliniště, Vimperk, Praha-Libuš. Údaje z Kvildy jsou odečteny z pásek termografu, údaje z Hliniště, Vimperku a Prahy-Libuše jsou naměřeny minimálním teplo­měrem, v Hliništi je pozorovatel odečítá s přesností 0,5 °C. Je vidět, že rozdíly mezi teplotou v Kvildě a Praze často přesahují 10 °C, ojediněle i 15 °C.

Antonín Vojvodík, MZ 1987/3, ročník 40, str. 93-94

K maximálnemu dennému úhrnu srážok na Slovensku

V 5. čísle V. ročníka Meteorologických zpráv v drobnostiach sa poukázalo na maximálny denný úhrn srážok na Slovensku. Prof. Dr. Konček po publikovaní zprávy však upozornil, že v novej odbornej literatúre, ako na pr. V. N. Obolenskij: Kurs meteorologii, Gidrometcoizdat Moskva—Svedlovsk, r. 1944, str. 297, spomína Trenčín ako miesto s najvyšším denným úhrnom a to s hodnotou 267 mm za 7. jún 1873. Prehliadly sa preto znova denné maximá srážok, aby sa tento význačný extrém srážok určil.

V meteorologickej ročenke za rok 1873, ktorú vydal ma­ďarský kr. ústav pre meteorologiu a zemský magnetizmus sa skutočne uvádza pre Trenčín ako denný maximálny úhrn srážok za 7. jún 1873 267 mm, pričom za jún vcelku namerali v Trenčíne 351 mm. Chceli sme překontroloval tento údaj v ústavnom archívnom materiálu, avšak srážkomerný ma­teriál z Trenčína z minulého storočia sa nezachoval.

Kritické spracovanie srážok za minulé storočie publikoval O. Raum v časopise: Az idojáras v r. 1898, str. 65 až 83 (O. Raum: A magyar korona országainak csapadékviszonyai, Idojárás, r. 1898), tam v stati o maximálnych srážkách za deň konštatuje, že trenčianske maximum je nevierohodné, že sa zakládá na chybě, keď pri sčítaní sa vynechala desa­tinná bodka, žc skutočný denný úhrn za 7. VI. 1873 bol 26,7 mm, ako je to zaznačené na pozorovacom výkaze. Súčasne konštatuje, že tento nesprávný údaj sa dostal do cudzej odbor­nej literatúry, menovite do práce Dr. Hellmanna: Die gróssten Niederschlagsmengen in Deutschland und Oesterreich-Ungarn.

Tento maximálny denný úhrn srážok Trenčína sa potom prenášal ďalej v učebniciach a má ho ešte aj základná učebnica meteorologie Hann-Suring: Lehrbuch der Meteorologie, IV. vydanie na str. 382, ale V. vydanie tejto učebnice z r. 1939 tento nesprávný srážkový údaj v príslušnej tabulke na str. 476 o najvaěších srážkách za jeden deň už neobsahuje.

V maďarských pojednaniach sa tento extrém z Trenčína nikde nespomínal.

Podla O. Rauma na terajšom území Slovenska máme za minulé storočie tieto denné maximálně úhrny srážok:

• Oravský Podzámok, 110 mm dňa 14. VI. 1879;
• Banská Štiavnica, 133 mm dňa 31. VIII. 1878;
• Trenčín, 128 mm dňa 16. VI. 1874.

Podia V. Briedoňa (V. Briedoň: Srážkové poměry Slo­venska, v rukopise), ktorý spracoval srážky za obdobie 1901—40, najvyšší denný úhrn v spomenutom období za­značili v Senohrade dňa 3. júla 1936 a to 137,0 mm. A za obdobie 1941 až 50 podla předběžného spracovania denných maxim nebolo toto maximum překročené.

Je teda denný úhrn srážok zo dňa 3. VI. 1951 v Trnavě s hodnotou 162,8 mm maximálnym na Slovensku podla doterajších pozorovaní.                             

Š. P., MZ 1953/3, ročník 6, str. 89

Mimoriadna prietrž mračien v Trnavě

V nedelu 3. júna 1951 postihla okolie Trnavy mimoriadne velká prietrž mračien. V ten deň bola nad střednou Europou plytká tlaková níž, ktorá sa dostala na naše územie 2. júna a jej vplyvom prenikol do Podunajskej nížiny chladnější oceánsky vzduch. Zvrstvenie vzduchu bolo vefmi inštabilné, gradient velmi malý, takže boly předpoklady pre vznik búrok.

Dňa 3. júna popoludní podia pozorovania na meteorologickej stanici pri hospodárskej škole v Trnavě začala búrka o 14 hod. 10 min., o 14 hod. 35 začaly padať krúpy, ktoré maly chvífami velkost' až kukuřice. Krupobitie trvalo do 16. hod., teda skoro poldruhej hodiny, čo je tiež mimoriadne dlhý zjav. Pršalo do 18 hod. 30 min. Za prietrže mračien spadlo celkové 162,8 mm srážok.

Podia telegrafického hlásenia o velkosti srážok dalo sa súdiť na mimoriadny případ, preto na mieste bolo třeba pře­kontrolovat údaj, zistif jeho vierohodnosť. Pozorovatel v roz­hovore potvrdil pravdivost o údaji srážok aj tým, že srážkomer bol naplněný do polovice vodou. Pozorovatel k meraniu si zavolal na pomoc žiaka hospodárskej školy a velkost srá­žok potvrdil aj riaditel školy, takže, hodnota nameraná je vierohodná.

Denný úhrn 162,8 mm, ktorý zaznačili v Trnavě dňa 3. VI. 1951 podia záznamov na Slovensku je najvačším úhrnom vóbec. Škoda, že na mieste nebolo ombrografu, ktorý by bol příval zaznamenával, bola by sa mohla zistiť inten­zita prietrže mračien.

Okolie hospodárskej školy je rovinné, sú tu len plytké zvlnenia terénu. Ako dósledok přívalu dažďovej vody bolo, že všetky plytčiny boly zaliate vodou. Pod školou je v malom nízkom údolíčku maštal gazdovstva hospodárskej školy. Udolie je uztvreté násypom železnice Trnava —Leopoldov. V násype bola priepust na dažďovú vodu o prRmere asi 50 cm. Pri vel-kom piízale vody priepust svojou svetlosťou nestačila a tak sa u násypu železničnej trati vytvořilo jazero 100 až 130 cm hlboké a asi o rozlohe 1/2 km². Voda priepusťou odtékala celých 24 hodin. Vzdutou vodou bola zaplavená aj mašti.1 gazdovstva, kone boly po prsia vo vode a len obetavosťou členov národnej bezpečnosti sa podařilo kone z maštale oslobodiť.