You are here

Home › Počasí v Česku

Abnormální srážky na našem území 19. 7. 1949

Tue, 2016/12/27 - 11:11 — plipina

Abnormální srážky na našem území 19. 7. 1949

Vyskytnou-li se na našem území větší srážky, mluvívá velmi často o tzv. jižní poruše, Vb depresi apod. Podíváme-li se podrobněji na mapu při takových situacích, najdeme tam charakteristiky všem takovým synoptickým situacím společné. Kdybychom však hledali opravdu nějakou níži postupující po dráze Vb, budeme zklamáni. Nejenom nenajdeme hledanou tlakovou níži, postupující ze střední Itálie na severovýchod přes Maďarsko do středního Slovenska, ale někdy nenajdeme vůbec žádnou níži těchto končinách a přece jsou ve střední Evropě značné srážky. Na případě, který se vyskytl v druhé polovině července, možno podrobněji ukázat, co má podstatný vliv na takové abnormální srážky Průběh počasí při takových situacích je velmi podobný jako při postupu níže po dráze i. Jak uvidíme, jsou jisté charakteristiky oběma takovým případům (situace Vb a zde zmíněný případ) společné; tiž studené severní proudění při zemi a teplé jižní ve výšce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Povětrnostní situace se vyvíjela ve dnech 18. až 19. července takto: Tlaková níže jihozápadně od Anglie, která hala i do vyšších hladin, ovládala počasí po celou periodu

14. do 18. VII. Během této doby proudil k nám od jihozápadu teplý a vlhký vzduch tropického původu, který se ohříval od povrchu a stával se velmi instaibilní. U nás bylo teplé počasí s bouřkami; ty se tvořily na frontách, které postupovaly v jihozápadním proudění a rozpadávaly se.

Dne 18. VII. se počala celková situace měnit. Tlaková výše nad jižní Anglií se začala ve všech hladinách rychle vyplňovat a výše postupovala ze severní oblasti oceánu jihu. Na výškových mapách zbyla nad jižní Anglií dne 18. VII. jen brázda nízkého tlaku, která se začala posunovat na východ, nad kontinent. Výškové proudění nad střed-Evropou se stáčelo na jihozápad. Zároveň při zemi pronikal od severu přes Anglii chladnější vzduch, který dne 18. VII. ráno dorazil do Francie a tam byl oddělen frontou od teplé vzduchové hmoty, rozprostírající se nad celým kontinentem. Během dne dorazil tento studený vzduch až našim hranicím a v časných ranních hodinách dne 19. VII. začal pronikat do Čech. Povětrnostní situace na Slovensku a na Balkáně byla poněkud složitější. Jak ukazuje mapka z 0100 SEČ dne 19. VII. (obr. 1), pronikla poslední z řady oklusí postupujících od jihozápadu do střední Evro­py na čáru Tatry-Karpaty. Poněkud chladnější vzduch za touto oklusí byl vertikálně málo mohutný a ve vyšších vrstvách byl překryt teplejším jižním prouděním, jak uka­zují aerologické výstupy z 18. a 19. VII. O jeho malé vertikální mohutnosti svědčí i okolnost, že nejrychleji pronikal údolím Dunaje do Maďarské nížiny a jen pozvolna pře­tékal Karpaty a Tatry. Na mapě z 1300 SEČ dne 19. VII. (obr. č. 2) je rozhraní, které ohraničuje tento vzduch na východě, stále na Karpatech a jeví se jako studená fronta. Zároveň se na Ukrajině utvořilo tepelné rozhraní mezi teplým vzduchem tropického původu proudícím přes Ru­munsko k severu a poněkud chladnějším ve středním Rusku. Slabá níže v oblasti Karpat a fronty s ní spojené by nasvědčovaly jižní poruše. Ve skutečnosti se tato níže na Karpatech teprve vytvořila a posunovala se dále na vý­chod. Ani hlavní oblast srážek nesouvisí s jejím frontálním systémem, nýbrž se studenou frontou pronikající od zá­padu. Tato postupovala během dne s celkovým posouvá­ním výškové brázdy nad republikou a do 16. hod. SEČ do­razila až na východní Slovensko. Za postupu ze středních Čech až na Slovensko byla provázena silnými srážkami, jak je patrné z tabulky srážek z 18. a 19. VII.:

  • Karlovy Vary          0
  • Plzeň                    1
  • Praha-Ruzyně        43
  • Liberec                  28
  • Pardubice              52
  • České Budějovice   63
  • Telč                       72
  • Praděd                  77
  • Olomouc               66
  • Brno                     29
  • Ostrava                 31
  • Lysá hora              222
  • Valašské Meziříčí  100
  • Kroměříž               67
  • Bratislava              7
  • Piešťany               23
  • Žilina                    56
  • Zvolen                  11
  • Spišská Nová Ves 67

Chceme-li vysvětli ti tak abnormální srážky téměř na ce­lém našem území, musíme si všimnout chování oné stude­né fronty, která úzce souvisela s celou srážkovou oblastí. Sledujeme-li tuto frontu při jejím postupu od západu, vi­díme, že v ranních hodinách dne 19. VII. na území Čech její intensita náhle vzrostla. Toto zesílení vysvitne při porovnání mapek z 0100 SEČ a 1300 SEČ. Při své cestě nad Německem a Francií se projevovala jen přeháňkami nebo bouřkami, které vydaly jen poměrně malé množství srážek, jak ukazují i hlášení ze západní části Čech. Nad středními Čechami pak zesílila a odtud dále na východ byla doprová­zena silným trvalým deštěm, místy i s bouřkou.

Zdá se, že toto zaktivování studené fronty bylo způsobe­no stočením výškové brázdy do severojižního směru. Při sledo­vání brázdy nízkého tlaku v hladině 700 mb vidíme, že její osa, která probíhala dne 18. VII. z jižního Norska přes jižní Anglii nad oceán západně od Biskajského zálivu, se stočila, během 24 hod. do směru jižní Norsko – Čechy – Jugoslávie a do 4 hod. dne 20. VII. do směru jižní Norsko – střední Polsko – Karpaty. Nejrychleji se tudíž pohybovala jižní část této brázdy, zatím co severní část zůstávala téměř na místě. Následkem toho se musilo proudění před ní stále více stáčet k jihu a přivádět teplejší vzduch do vyšších, šířek. Zároveň z toho možno soudit, že studený vzduch na zadní straně této brázdy nejrychleji pronikal na kontinent v již- -nich šířkách, zatím co na severu zůstával téměř bez po­hybu. Studená fronta doprovázející při zemi tuto výškovou brázdu projevovala tak tendenci dostat se do polohy rovno­běžné s isobarami a stát se stacionární.

Tepelný kontrast na frontě zesílil přílivem teplejšího vzduchu ve výšce. Nasvědčuje tomu také značné ochla­zení nižších vrstev do hladiny 650 mb a oteplení ve vrstvě 500—300 mb, což je vidět z porovnání aerologických výstupů ze dne 18. a 19. VII. v Praze (obr. 3). Výstup ze dne 19. VII neukazuje žádné skoky v teplotě, jak bychom snad čekali při průchodu sondy frontální plochou, ale téměř vlhkoadiabatický gradient až do hladiny 500 mb, což způ­sobila kondensace už od nízkých hladin. Snad zeslabení teplotního gradientu v hladinách mezi 700—500 mb by mohlo charakterizovat frontální plochu.

Po přechodu středními Čechami mění rozhraní mezi stu­deným vzduchem na západě a teplým ve východní a jiho­východní Evropě svůj charakter. Při svém dalším postupu naším územím projevuje se tato fronta jako studená s ak­tivním teplým vzduchem. Tento typ fronty je popsán ze­vrubně v synoptické meteorologii od Chromová nebo v Petterssenově meteorologii. Pozorovateli, který stojí ve stude­ném vzduchu, se jeví podle oblačnosti a srážek jako teplá fronta, vzestup tlaku při zemi a' její postup do teplého vzduchu nasvědčuje frontě studené. Přechod takové fronty je charakterizován ostrým stočením větru. V teplém vzdu­chu před frontou panuje zpravidla klid nebo vane slabý vítr podél fronty a nechává ji po své levé straně (obyčejně od jihu nebo jihozápadu), ve studeném vzduchu svírá směr větru též malý úhel s frontou, ale vane směrem opačným.

Právě tento ostrý zlom větru na frontální ploše působí sil­ný výstup teplého vzduchu, ochlazování a s tím spojenou kondensaci vodní páry. V případě z 19. VII. vál v 0700 hod. SEČ v hladině Milešovky, tj. asi 800 m, čerstvý severozá­padní vítr, zatím co na Moravě měly všechny výškové sta­nice (Praděd i Lysá Hora), průměrně ve výšce 1400 m, klid nebo slabý východní vítr, což ukazuje na silnou konver­genci na frontě, která probíhala v té době v okolí Česko­moravské vysočiny. Lomnický Štít ve výšce 2600 m si uchoval slabý jihozápadní vítr až do večerních hodin. Fron­ta sama, i když postupovala pozvolna na východ, byla stále velmi aktivní, neboť teplý vzduch před ní byl podsuno­váním studeného nucen neustále vystupovat a vydávat vlhkost.

Tento příklad ukazuje, že pro vznik velkých srážek u nás není ani tak nutné, aby se vytvořila nad severní Itálií tlaková níže a postupovala odtamtud do střední Evropy, jako líše, aby teplý vzduch proudil od jihozápadu nebo jihu ve výšce a studený pronikal při zemi. Zdá se, že teplý vzduch tropického původu přicházející k nám od Středozemního oře má větší obsah vodních par (a tím i možnost vylučovat srážky) než tropický vzduch z oceánu. Druhá důležitá okolnost při advekci teplého vzduchu od Středozemního oře je, že k nám přichází při situacích nízkého cirkulačního indexu, tj. při situacích, kdy převládá meridionální proudění nad rovnoběžkovým. Takové proudění znázorňuje zpravidla brázda nízkého tlaku ve směru severojižním, frontu v ose brázdy charakterizuje silný zlom v proudění. Zároveň jsou i tepelné podmínky na frontě příznivé pro jich zesílení. Jižní proudění zesiluje příliv teplého vzduchu na přední straně brázdy, severní pak příliv studeného na zadní straně. Tyto podmínky napomáhají silnému vý­stupu a kondensaci.

Velikou úlohu při takových situacích hrají i podmínky orografické. Při meridionálním proudění je jak teplý vzduch z jihu, tak studený ze severu nucen vystupovat podél Karpat, pohraničních hor Čech a Moravy, a snad až k nám zasahují svým vlivem někdy Alpy. Rozložení těchto horských hřbetů od západu k východu staví právě meri­dionálním proudům největší překážky.

Taková povětrnostní situace, jako zde právě uvedená, není u nás celkem nikterak zvláštní. Naproti tomu situace opravdové deprese Vb je řidší. Rozdíl mezi oběma bude záležet na rychlosti celkové přeměny velkopočasové si­tuace. Zatím co situace poruchy Vb je spíš typu stacionár­ního a tvoří vlastní typ velkopočasí, bude výše zmíněný případ náležet spíš jen přechodu z jedné velkopočasové si­tuace v druhou.

Dr Jan Brádka, MZ 1949/3, ročník 3, str. 47-49

Powered by Drupal