Extrémní srážky v Praze 19. 8. 2007

Extrémní blesková povodeň na území Prahy dne 19. 8. 2007

V neděli 19. srpna letošního roku zažili obyvatelé hlavního města Prahy po slunečném a teplém dni bouřlivý večer a noc. Ve východní a jihovýchodní části metropole byly bouřky doprovázeny nezvykle dlouhotrvajícími intenzivními srážkami, které za sebou zanechaly desítky zatopených ulic a suterénů budov. Vyplaveno bylo např. oddělení akutního příjmu Vinohradské nemocnice, suterén Českého statistického úřadu ve Strašnicích nebo hotelu Vítkov. Voda také natekla do stanice metra Chodov a Českomoravská, zaplaven byl vinou rozvodněného Botiče park Folimanka. Celkové škody dosáhly několika milionů.

Nejvýznamnější bouřkové oblaky se začaly vytvářet nad jižními a jihovýchodními částmi Prahy před 20.30 SELČ s vrcholky sahajícími až do výšek mezi 13 až 14,5 km. S nimi souvisely i nejintenzivnější srážkové jevy, kterými byla postižena hlavně Praha 10 a Praha 11 a částečně i jejich okolí. To potvrzují nejen údaje z pražských stanic měřících množství srážek, ale i sumační 24hodinová radarová měření (obr. 1 a obr. 2). Podle pozorování ze srážkoměrné stanice v Praze-Chodově (provozované ČHMÚ) trval déšť silné až velmi silné (přívalové) intenzity od 21.00 do22.30 SELČ (slabý déšť zde začal již ve 20.40 SELČ a slabé až mírné srážky skončily kolem 23. hodiny). Za dobu mezi 20.40 až 23.00 SELČ zde bylo naměřeno 110 mm srážek a po dalším nočním dešti se celkový 24hodinový srážkový úhrn zvýšil na 121,2 mm. Druhý nejvyšší 24hodinový srážkový úhrn (70 mm) byl zaznamenán na stanici u Vodní nádrže Hostivař (provozovaný Lesy hlavního města Prahy), třetí nejvyšší hodnotu (62,8 mm) naměřili na stanici v Praze-Libuši (měří v síti CHMU).

Extrémní srážky byly důsledkem souhry několika faktorů. Vznikly na studené okluzní frontě, která večer 19. 8. 2007 postupovala zvolna přes střední Čechy k severovýchodu. Teplý vzduch, který před frontou pronikal od jihu do ČR, měl labilní zvrstvení. Podle numerického modelu Aladin hodnota CAPE (dostupná potenciální energie pro vertikální pohyb konvekčního typu) se v Praze a v okolí pohybovala kolem 500 J/kg, což je sice hodnota příznivá pro vývoj bouřkové oblačnosti, avšak nepředstavuje extrém. Samotná fronta ležela v brázdě nízkého tlaku vzduchu, jejímž důsledkem byla přízemní konvergence proudění, která podporovala vytvoření bouřkového pásma podél frontální plochy. Důležitým faktorem pro vznik mimořádně vyvinuté bouřkové oblačnosti (pravděpodobně šlo o vícebuněčný konvekční systém) nad jihovýchodními a východními částmi Prahy byla s největší pravděpodobností i skutečnost, že se v pozdním odpoledni vytvořilo několik bouřek v teplém vzduchu před frontou východně od Prahy. V době, kdy fronta postoupila od jihozápadu na území Prahy, k ní od východu dorazilo čelo výtoku chladného vzduchu z předfrontálních bouřek. Středem těchto dvou vzduchových hmot mohl nastat mimořádně silný podnět pro vývoj nové frontální bouřky, posílený ještě faktem, Že k tomuto vývoji došlo na území Prahy, která V tomto denním období představovala významný tepelný ostrov (město se ve večerních hodinách ochlazuje pomaleji než jeho okolí). V neposlední řadě k mimořádnému srážkovému úhrnu přispěl i fakt, že proudění ve střední troposféře bylo slabé – podle měření aerologické stanice v Praze-Libuši ve 20 h SELČ se rychlost větru pohybovala od 5 do 10 m/s a tak, v důsledku pomalého pohybu bouřkového útvaru, padaly srážky dlouho na jednom místě.

Podle historických údajů, které jsou ze stanic ČHMÚ k dispozici, nebyla v poválečném období takto vysoká 24hodinová srážka (121,2 mm) na současném území Prahy zaznamenána. Dosud nejvyšší naměřený srážkový úhrn od konce druhé světové války pocházel z Bohnic, kde 1. července roku 1947 napršelo 102,5 mm. Vyšší srážkový úhrn, než který byl naměřen 19. 8. 2001 v Praze-Chodově, pochází až z roku 1931, kdy v Praze-Holešovicích spadlo během 4. července 133,5 mm srážek (zdroj: ovzdušné srážky na území Československé republiky v odtokovém roce 1931, vydáno Státním ústavem hydrologickým a hydrotechnickým T. G. Masaryka v Praze v roce 1935).

Lokální srážkové úhrny nad 100 mm nejsou v letních měsících na tak velkém území, jaké představuje ČR, žádnou výjimkou a vyskytují se prakticky každý rok, někdy dokonce i vícekrát. Ovšem na ploše v řádech několika stovek km čtverečních, jakou zaujímá i současné území hlavního města Prahy, je to jev zcela výjimečný, vyskytující se jednou za několik desítek let.

Výše popsané přívalové srážky z 19. 8. 2001 způsobily na pravostranných přítocích Vltavy v Praze bleskové povodně. Nejvíce postižena byla povodí Botiče pod nádrží Hostivař, povodí Rokytky pod Kyjským rybníkem a povodí Kunratického potoka. Např. na povodí Botiče pod nádrží Hostivař po profil vodoměrné stanice v Nuslích (ca 33 km²) spadlo od 21.00 do 22.30 SELČ v průměru 60 mm srážek. Rozložení srážek na povodí Botiče bylo značně nerovnoměrné, jak je patrné z obr. 2. Pro odvození srážkového pole bylo využito korekce radarového odhadu pomocí srážkových úhrnů naměřených pozemními srážkoměry.

Ze záznamu vodních stavů V profilech vodoměrných stanic v Nuslích na Botiči a v Libni na Rokytce vyplývá, že kulminace zde nastaly shodně kolem 22.00 SEČ, tj. v 23.00 SELČ. Průběh povodňových vln a časový okamžik a velikost kulminačního průtoku jsou znázorněny na obr. 3. Šlo o typický průběh povodně z přívalových srážek, který se vyznačuje rychlým nástupem a rychlým poklesem povodňové vlny.

Přesný průběh hydrogramu povodně v průtocích na Botiči do vypracování této zprávy nebyl znám, neboť došlo k zahlcení podzemní části koryta od Odstrčilova náměstí do ústí Botiče s Vltavou na Výtoni. Těsně před ústím do Vltavy koryto Botiče protíná náplavku, pod kterou Botič za normální situace protéká. Za povodně však náplavka působila jako překážka, a proto došlo ke vzdutí hladiny od ústí do Vltavy až k Odstrčilovu náměstí. Vzdutí hladiny bylo rovněž příčinou zatopení parku Folimanka. Situace bude ještě vyhodnocena hydraulickým modelem.

Průtok na Botiči byl vyhodnocen pomocí hydraulického modelu ve zvoleném úseku ve Vršovicích (v blízkosti fotbalového stadionu Bohemians) s hodnotou 47 m³.s^–1. Odhad průtoku v profilu stanice v Nuslích je 49 m³.s^–1, což odpovídá době opakování 20–50 let, viz tab. 1.

Průběh povodně v profilu vodoměrné stanice v Nuslích byl odvozen rovněž pomocí  srážkoodtokového modelu HEC-HMS, viz obr. 3. Oproti skutečnosti modelový výpočet nadhodnotil dobu koncentrace a podhodnotil velikost kulminace. Souvisí to zřejmě s faktem, že rozloženi srážek bylo nerovnoměrné a nejintenzivnější srážky spadly do silně urbanizovaného území, kde jsou doby koncentrace podstatně kratší.

Povodí by bylo nutno v modelu zřejmě rozdělit do více dílčích povodí.

Autoři článku děkují RNDr. J. Pavlíkovi za cenné připomínky k meteorologické části tohoto článku.

Obr. 1 Úhrn srážek od 19. srpna 2007, 8 h SELČ do 20. srpna 2007, 8 h SELČ. Do analýzy jsou zahrnuty údaje ze všech meteorologických stanic měřicích pouze v síti ČHMÚ

Obr. 2 Suma odhadu srážkových úhrnů podle meteorologického radaru a srážkoměrných pozorování za období od 19. srpna 2007, 8 h SELČ do 20. srpna 2007, 8 h SELČ.

Obr. 3 Časový průběh vodních stavů a průtoků v profilech vodoměrných stanic ČHMÚ.

Tab. 1 Kulminační stavy a průtoky v profilech vodoměrných stanic.

Pavel Šimandl, Petr Šercl, Tomáš Fryč, MZ 2007/6, ročník 60, str. 197–200