Meteorologická plošina v Klementinu

METEOROLOGICKÁ PLOŠINA PŘI PRAŽSKÉ HVĚZDÁRNĚ V KLEMENTINU

Obsah: Na žádost Hydrometeorologického ústavu podávám tímto článkem dějiny meteorologické plošiny při bývalé Praž­ské hvězdárně v Praze-Klementinu z období posledních asi 80 let.

Starší čtenáři tohoto článku dovedou si jistě vyvolat ve vzpomínkách obraz, jenž se jim naskýtal v mladších letech jejich života, kdykoli procházívali z Karlovy ulice na Starém městě v Praze nádvořím starobylého Klementina, kde mnozí z nás poslouchali přednášky na filosofické fakultě Karlovy university. Nad východní střechou koleje, nad plochou střechou malé místnosti, vestavěné do střechy, se kývala za větrného dne ramena velké větrné korouhve a opodál se tyčila svislá osa, nesoucí čtyři polokoule, jež se otáčely podle síly větru rychleji nebo pomaleji. Místo, kde se pohybovaly tyto části přístrojů k měření směru a rychlosti větru, plošina, bylo obklo­peno železnou mříží, a v jejím severovýchodním rohu byly zavěšeny dvě nádoby k zachycování povětrnostních srážek, srážkoměry. Ty nebyly zřetelně patrny z nádvoří.

Tuto situaci zachycuje obrázek 1. K němu náleží i obr. 2., jenž ukazuje vnitřek místnosti pod plošinou s měřícími částmi obou přístrojů. To byl první stav meteorologické plošiny v Klementinu ve XX. století.

Pozorovatelé Pražské hvězdárny, potomní Státní hvězdárny RČS, chodívali touto místností na platformu třikrát denně, v době pravidelných měření meteorologických, aby zjistili stupeň oblačnosti a odhadli směr a sílu větru, aby upevnili jednou ve 24 hodinách, při měření ve 14 h, na dolní části pří­strojů registrační pásky a aby změřili, po měření v 7 h ráno, obsah srážkoměrů. Tuto službu konával i emerit. ředitel Státního ústavu meteorologického, Dr Rudolf Schneider, když bydlel v letech 1919—1922 v Klementinu, a také autor tohoto článku, jenž tu konal meteorologická pozorování téměř dvacet let, jako úředník hvězdárny, až do konce září 1940, kdy všechny české ústavy, kromě universitní knihovny, byly vypuzeny okupanty z Klementina.

Na plošinu jsme chodili po dřevěném chodníku rozsáhlým podkrovím hvězdárny, pod krovem z mohutných trámů, pocházejících pravděpodobně ještě z období jezuitských budo­vatelů, tedy asi z doby kolem r. 1722. Chodilo se tudy i do poledníkové místnosti hvězdárny, zbudované asi r. 1884 a zrušené r. 1922, i na věž. Z této cesty odbočovalo do míst­nosti pod plošinou krátké schodiště a druhým schodištěm, resp. žebříkem, patrným na obr. 2, se z ní vystoupilo padacími dveřmi na plošinu. Kuželovitý předmět na skříni (obr. 2) je vrchní část starého, nepotřebného srážkoměru.

Na zábradlí ochranné mříže kolem plošiny byly zavěšeny v době rakouské správy hvězdárny (K. k. Sternwarte zu Prag), dva srážkoměry. Poněvadž byly malého objemu, takže voda větších srážek z nich přetékala, dal sem umístit Dr Schneider r. 1919 srážkoměr třetí, normální.

Tato místnost s plošinou nebyla původní; byla zde již míst­nost starší. Neznáme sice ani její velikost ani tvar, můžeme však soudit, že se podobala té, kterou pamatují dosud někteří z nás, a víme, že byla menší. Dovídáme se o ní nepřímo ze zprávy o zřízení nové plošiny, té, kterou máme na obr. 1., otištěné ředitelem hvězdárny, Dr Karlem Hornsteinem (nar. 1824 v Brně, zemř. 1882 v Praze), v předmluvě k 38. ročníku pravidelných publikací hvězdárny „Astronomische, magnetische und meteorologische Beobachtungen an der k. k. Stern­warte zu Prag im Jahre 1877", Prag, 1878.

Tam se praví: „Na počátku října 1877 byla zastavena čin­nost Kreilova větrného autografu, místnost) v níž byl, byla snesena a na jejím místě byla zřízena nová, prostornější míst­nost, s terasou pro nové anemometry od Adieho (Londýn); anemometr podle Oslera s větrnou korouhví a Robinsonův anemometr s větrným soukolím. Terasa má délku 4 sáhů (7 % m) od severu k jihu a od západu k východu šířku 1 % sáhu (skoro 3 m). Oba anemometry byly vztyčeny na terase nad místností, v níž jsou jejich zapisující části, vzájemně vzdálené 2 sáhy (téměř 4 m). V této místnosti je také starší anemometr Robinsonův, jenž byl uveden v chod na podzim roku 1870."

Zde tedy máme popis plošiny, zachycené obrázkem č. 1. Zdali místnost starší měla terasu, to z ní sice neplyne, avšak domníváme se, že nějaký kryt podobný plošině, tu byl. O terase není také zmínky ani v stručném popise Robinsonova anemo­metru, o němž se Hornstein zmínil ve své zprávě. Dovídáme se z něho, že základem přístroje byl silný, svislý trám, upevněný dvěma šrouby náležitého rozměru na krovu budovy á značně se zvedající nad hřeben střechy. Ani ve zprávě o poškození autografu Kreilova orkánem v noci ze dne 26. na 27. říjen 1870, jenž ulomil jeho větrnou korouhev, není řečeno; nic o plat­formě. Obě zprávy jsou obsaženy v 31. ročníku pražských pozorování z r. 1870.

Na Robinsonův anemometr si nevzpomínám; nevím, byly-li snad jeho zbytky v museu hvězdárny. Ústav jej koupil počátkem října 1870 od firmy E. Kraft a syn z Vídně a dne 7. října byl postaven nedaleko přístroje Kreilova.

Hornsteinova platforma trvala až do počátku čtvrtého de­setiletí XX. století. Roku 1931 musela ustoupit stavebním změ­nám Klementina, když zasáhly jeho východní křídlo budová­ním částí pro knihovnu vysokých škol technických. Dne 30. května 1931 byly rozebrány oba přístroje a jejich části byly uloženy do musea hvězdárny. Místnost s plošinou, podkrovím i střechou byla zbourána. Zatím než došlo k těmto pronikavým změnám, byla zřízena na jižní střeše Klementina, nad Karlovou ulicí, zcela jednoduchá, dřevěná, zatímní plošina, pošinutá proti původní asi o 20 m k jihu. Vstupovalo se na ni přímo z podkroví nad Karlovou ulicí po žebříku. Na ni byly přeneseny srážkoměry dne 17. června 1931, jak je zapsáno v měsíčním archu meteorologických měření Státní hvězdárny, konaných pro Státní ústav meteorologický. To byl druhý stav meteoro­logické plošiny; její obrázek nemáme.

Když bylo opět zbudováno východní křídlo Klementina, byla na něm upravena nová plošina, na místě, pošinutém o několik metrů k severu proti původnímu stanovišti plat­formy Hornsteinovy. Na ni byly přeneseny dne 25. září 1934 pouze srážkoměry. Všechny tři byly zavěšeny na její východní zábradlí, poněvadž mezi zábradlím severním a otvorem pada­cích dveří, jimiž se sem vstupuje z knihovny vysokých škol technických, je příliš málo místa, než abý bylo možno dát nádoby do té polohy, v jaké byly na plošině původní i na pro­visorní. Pořádek, v jakém byly zavěšeny a v jakém se vždy zapisoval jejich obsah do měsíčních archů, zůstal však pů­vodní: směrem od severovýchodního rohu mříže k jihu byl 1. starý srážkoměr, 2. starý srážkoměr, 3. normální srážkoměr. Tento pořádek" je vyznačen i v četných měsíčních arších hvězdárny, uchovaných ve Státním ústavu meteorologickém.

Tuto nejnovější, třetí fázi meteorologické plošiny vy­stihuje obr. 3., na němž je však zachycen pouze normální srážkoměr; oba staré byly patrně již odstraněny.

Staré anemometry tu nebyly postaveny jednak proto, že byly již zastaralé, i proto, že dosavadní jejich umístění uprostřed velkého města nevyhovovalo požadavkům moderní­ho měření vzdušných proudů. Nejmodernější přístroje k tomu cíli byly již od r. 1914 v meteorologickém ústavu university Karlovy, jenž po říjnovém převrate r. 1918, v době od r. 1920 do r. 1940, sloužil potřebám Státního ústavu meteorologického, dokud tento neměl vlastní své místnosti.