50. výročí založení Československé meteorologické společnosti

50. výročí založení Československé meteorologické společnosti

1. ÚVOD

Podle A. Gregora [3] se Československá meteorologická společnost při ČSAV, předchůdkyně dnešní České meteorologické společnosti, zrodila dne 17. prosince 1958, kdy se v budově Československé akademie věd v Praze uskutečnilo ustanovující valné shromáždění společnosti za přítomnosti 54 zakládajících členů. K založení celostátního orgánu československé meteorologie (byla utvořena podle zákona č. 68/1951 Sb) došlo poté, co prezidium akademie schválilo návrh, který podaly souběžně Komise pro meteorologii a klimatologii při matematicko-fyzikální sekci a Komise pro bioklimatologii při biologické sekci ČSAV. Valné shromáždění zvolilo ústřední výbor společnosti; prvním předsedou se stal RNDr. Mikuláš Konček (1900–1982), člen korespondent SAV, profesor Univerzity Komenského v Bratislavě, a prvním vědeckým tajemníkem RNDr. František Rein, CSc. (1929–1981), vědecký pracovník Geofyzikálního ústavu ČSAV v Praze.

Podle organizačního řádu byla společnost ustanovena jako dobrovolné výběrové vědecké sdružení vědeckých a odborných pracovníků v oboru meteorologie, klimatologie, bioklimatologie a v dalších aplikovaných odvětvích. Jejími hlavními úkoly bylo napomáhat rozvoji vědy, utužovat její spolupráci s praxí, zvyšovat odbornou a ideologickou úroveň vědeckých a odborných pracovníků, propagovat výsledky meteorologické vědy a plnit přijatý odborný program. Je pravděpodobné, že v době jejího založení měly své úkoly podobně zformulovány i jiné společnosti působící pod hlavičkou ČSAV.

2. ODKAZ PROF. STANISLAVA HANZLÍKA

Založením meteorologické společnosti byly splněny tužby profesora PhDr. Stanislava Hanzlíka (1878–1956), ředitele Meteorologického ústavu Karlovy univerzity, který jako prvý vyjádřil potřebu meteorologické společnosti u nás a její poslání. Stalo se tak během konání II. celostátní meteorologické konference, která se uskutečnila ve dnech 21.– 26. září 1953 v Bratislavě. Ve svém vystoupení nazvaném Popularizace meteorologie [4] prof. Hanzlík uvedl jako jeden z významných úkolů zamýšlené společnosti šíření vědeckých meteorologických poznatků a odbourávání vžitých a tradovaných mylných názorů: Tu je třeba spolupráce nás všech, třebaže jsme každý jinak zaměřen, ale uznáváme, že meteorologie a klimatologie není věda jen pro nás, ale pro širší veřejnost. Všechny kulturní státy světa mají své meteorologické společnosti, které mají své publikace, a z těch se můžeme poučit o jejich poslání. Práce v meteorologické společnosti je práce vnější a práce vnitřní. Vnější prací bych rozuměl popularizaci naší vědy v nejširších vrstvách vyloženým způsobem. Vnitřní činností bych pak rozuměl přednášky o původních pracích členů v pravidelných schůzích a referáty o pokroku všech odvětví meteorologie. Tak by společnost šířila vědecké pokroky meteorologie mezi svými členy, tedy jakási popularizace vnitřní. Každý z nás by byl tak informován, stále a pravidelně, přednosty jednotlivých sekcí, jako zde na sjezdu jednou za rok. Tak by Meteorologická společnost obohacovala odborné vědomosti každého z nás, založení společnosti by tedy znamenalo zisk pro každého z nás. Založením společnosti by se vytvořil těsnější styk mezi univerzitními meteorologickými ústavy a Státním meteorologickým ústavem.

S. Hanzlík tedy pod slovem popularizace chápal jak osvětovou činnost (práce vnější), tak vzájemnou výměnu vědeckých informací mezi členy společnosti, která měla přispívat k upevnění odborných vazeb mezi meteorologickými pracovišti (práce vnitřní). Obě tyto činnosti jsou od založení společnosti až do dneška hlavní náplní její práce, takže Hanzlíkův odkaz je vyplňován.

Podle Hanzlíka neformálně meteorologická společnost u nás v jeho době již existovala: Nemáme vlastně již Meteorologickou společnost? Co je to společnost? V právním slova smyslu je to dobrovolné sdružení více osob za účelem dosažení nějakého společného cíle. Je to tedy seskupení fysických jedinců nebo jejich sdružení vytvořené společnými potřebami, tendencemi a zájmy. Nemáme všichni z nás společný cíl? Společné sklony a zájmy? Ano, chceme pracovat na pokroku naší vědy, na šíření jejich poznatků a zužitkování jich ve prospěch státu a každého jedince. Máme tedy již Meteorologickou společnost a již dávno, ale nemá své stanovy a není protokolována. Měl na mysli okruh zájemců, který se vytvořil na Meteorologickém ústavu Karlovy univerzity kolem tehdejšího docenta Stanislava Brandejse (1918– 1975): Podle uvedené definice o společnosti začala se tato tvořit již dávno u Dr. Brandejse, kde se scházeli bývalí posluchači a plachtaři k přátelským rozhovorům, a toto volné sdružení společných vědeckých zájmů bylo posíleno, když byly ustaveny pravidelné schůze a přednášky astronomů, geofysiků a meteorologů. V sekci meteorologické byly jednak práce původní, jednak soukromé referáty, a účast byla znamenitá. Tyto schůze prokázaly, že potřebujeme se scházet a sledovat cíle, za kterými jde každá vědecká společnost [4].

V diskusi k Hanzlíkovu návrhu na ustavení meteorologické společnosti bylo zmíněno, že snahy o založení meteorologické společnosti jsou staré již přes 25 let. Bylo doporučeno, aby zamýšlená společnost nesla jméno Hanzlíkova meteorologická společnost a aby věc se řešila v rámci Československé akademie věd. Do usnesení z II. celostátní konference bylo nakonec zařazeno doporučení tohoto znění: Konference doporučuje, aby Komise pro meteorologii a klimatologii při Československé akademii věd připravila půdu pro ustavení Meteorologické společnosti [12]. To byl oficiální podnět ke zrodu společnosti, kterého se však prof. Hanzlík nedožil; společnost vznikla až po dvou letech od jeho úmrtí a po pěti letech od zmíněného doporučení. Vytrvalým propagátorem myšlenky prof. Hanzlíka na založení Československé meteorologické společnosti byl RNDr. Emil Veselý (1903–1987) [10], jenž ještě v pozdějších letech několikrát bezúspěšně uplatňoval návrh, aby Hanzlíkovo jméno bylo uvedeno v názvu společnosti.

3. PODMÍNKY PRO ZALOŽENÍ SPOLEČNOSTI

Na otázku, zda meteorologická společnost, která vznikla v Československu před 50 lety, je mladá či stará, není jednoznačná odpověď, protože některé vědecké společnosti jsou podstatně starší, mnoho jiných bylo naopak ustanoveno o hodně později. První učená společnost v rakouské monarchii byla založena v Olomouci v roce 1746. Nazývala se Societas eruditorum incognitorum in terris austriacis, v českém překladu Společnost neznámých učenců v zemi rakouské. I když po pěti letech zanikla, stala se vzorem pro zakládání dalších vědeckých společností. Např. na Moravě působila Zemědělská společnost, jejíž sekcí byl velmi činný Meteorologický spolek ustavený v roce 1816, a později meteorologická komise Přírodozpytného spolku se sídlem v Brně, která organizovala klimatologická a fenologická pozorování a vydávala kvalitní ročenky [7]. Z dosud existujících českých společností oborově blízkých meteorologické společnosti byla Jednota českých matematiků a fyziků založena v roce 1862, Česká společnost zeměvědná, předchůdkyně dnešní České geografické společnosti, v roce 1894 a Česká astronomická společnost v roce 1917.

Jedním z důvodů zakládání společností byl záměr založit a vydávat vlastní časopisy, v nichž by členové společnosti uveřejňovali výsledky své práce a přispívali do rubrik informací a recenzí. Společnosti rovněž sestavovaly sborníky referátů ze svých sjezdů a konferencí. Těchto publikačních možností využívali i českoslovenští meteorologové S. Hanzlík, R. Schneider, A. Gregor, M. Konček, J. Mrkos a B. Hrudička, kteří byli členy zmíněných společností. Např. ve sborníku IV. sjezdu československých geografů konaném v Olomouci v roce 1937 byl uveřejněn objevný příspěvek A. Gregora [2] o problematice klimatologie velkoměst a průkopnický referát B. Hrudičky [5] o metodě dynamické klimatologie.

Vznik Československé meteorologické společnosti nesouvisel s potřebou založení vlastního časopisu, protože již 11 roků před jejím ustavením, v roce 1947, začal zásluhou vedení Státních meteorologických ústavů v Praze a Bratislavě vycházet dvouměsíčník Meteorologické Zprávy, ale s příznivými podmínkami, které nastaly po 2. světové válce. V éře hospodářského rozvoje státu byla posílena meteorologická a klimatologická služba, vznikla pracoviště Československé akademie věd a Slovenské akademie věd, přibyly různé výzkumné ústavy a rozrostla se pracoviště na vysokých školách. Tím se během jednoho desetiletí oproti předválečné době několikanásobně zvýšil počet pracovníků v meteorologií, který byl předtím velmi malý. V roce 1931, kdy byla vydána první systemizace Státního ústavu meteorologického v Praze, měl ústav jen 9 vysokoškolských míst [7], a také počet meteorologů působících na vysokých školách byl mizivý. Meteorologů bylo tudíž příliš málo na to, aby utvářeli vlastní společnost, na rozdíl od početných matematiků, fyziků nebo geografů, kteří působili hlavně jako učitelé středních škol. Také obec astronomická byla větší než obec meteorologická.

Již I. celostátní meteorologická konference, kterou v roce 1952 za velké účasti zástupců mnohých institucí uspořádal v Bratislavě Státní meteorologický ústav, ukázala, jak široce začala být u nás meteorologická věda pěstována a v kolika směrech se naši meteorologové uplatňovali při plnění požadavků, které na ně kladlo rozvíjející se národní hospodářství. Druhá konference, konaná o rok později, již dospěla k usnesení o založení meteorologické společnosti. (Ve velkých vyspělých evropských státech samostatná sdružení meteorologů existovala již od 19. století. Např. britská Královská meteorologická společnost vznikla v roce 1850 a Rakouská společnost pro meteorologii v roce 1865.)

4. METEOROLOGICKÁ SPOLEČNOST V PROMĚNÁCH ČASU

Zájem o práci v Československé meteorologické společnosti byl od počátku velký. Po necelém roce už měla 190 členů, kteří byli činní v několika zájmových a místních skupinách. Z nich se později stabilizovaly bioklimatologická, historická a terminologická skupina a skupina pro soustředění historických památek. V Bratislavě dne 22. ledna 1960 vznikla regionální skupina v čele s dr. Štefanem Petrovičem, v Brně dne 23. listopadu 1960 pod předsednictvím prof. Václava Nováka, v Hradci Králové 6. června 1962 v čele s dr. Josefem Podzimkem a v Praze 2. prosince 1963 pod předsednictvím dr. Karla Bayera.

V čele odborné bioklimatologické skupiny, která byla založena 12. ledna 1959, stanul plzeňský lékař internista prof. Karel Bobek. Skupina se sekcemi bioklimatologie člověka, rostlin a zvířat vznikla z iniciativy Bioklimatologické komise ČSAV, se kterou pořádala celostátní konference a semináře. Dne 28. září 1965 se vyčlenila z Československé meteorologické společnosti a s uvedenou komisí se sloučila v Československou bioklimatologickou společnost při ČSAV. Prvním předsedou nové společnosti se stal zemědělský meteorolog a půdoznalec prof. Václav Novák (1888–1967) a organizačním tajemníkem statistik ing. Václav Picko. Prof. Novák předtím zastával funkci předsedy brněnské skupiny meteorologické společnosti. Bioklimatologové pokračovali v pořádání vědeckých konferencí se širokým i užším zaměřením a soustředili se také na práci terminologickou. Hned po ustanovení samostatné společnosti byla na její půdě zřízena slovníková komise pod předsednictvím lesnického bioklimatologa ing. Vladimíra Krečmera. Plodem její práce je Bioklimatologický slovník terminologický a explikativní, jehož předběžné vydání vyšlo v roce 1970 a jeho konečná podoba o 10 let později [1].

K další změně ve struktuře Československé meteorologické společnosti došlo v roce 1967, kdy se její regionální slovenská skupina stala samostatnou Slovenskou meteorologickou společností při SAV v čele s Š. Petrovičem. Mezi mateřskou a novou společností existovala dobrá spolupráce, jejich členové se společně zúčastňovali akcí, která některá ze společností pořádala. Od 1. ledna 1993 se   Československá meteorologická společnost v souladu s novým státoprávním uspořádáním přeměnila na Českou meteorologickou společnost. Během půlstoletí trvání Československé a následně České meteorologické společnosti se v jejím vedení na celostátní a pobočkové úrovni i v odborných skupinách vystřídalo mnoho svědomitých a obětavých funkcionářů. Předsedy společnosti byli zvoleni v chronologickém pořadí prof. Mikuláš Konček, dr. Antonín Vesecký, po jehož úmrtí jej nahradil ve funkci místopředseda společnosti dr. Vojtěch Vítek, dále dr. Bořivoj Sobíšek, prof. Jan Bednář a doc. Tomáš Halenka. Společnost se soustředila na přednáškovou činnost, pořádání odborných seminářů, přípravu meteorologického terminologického slovníku, historii meteorologie a na organizaci zahraničních styků. Významným počinem společnosti ve spolupráci s Ústavem fyziky atmosféry při ČSAV bylo uspořádání mezinárodní meteorologické konference v Liblicích ve dnech 13. – 16. října 1964, z níž vyšel obsáhlý sborník referátů v německém jazyce [9].

Návrh na pořádání každoročních dvou až třídenních celostátních seminářů na aktuální meteorologická témata pochází od F. Reina, který byl dlouholetým předsedou pražské pobočky. Téměř každoročně konané semináře, které důvěrně nazýváme „meteorologické svátky“, patří k nejlepším tradicím společnosti. První z nich se uskutečnil již v roce 1977 v Chlumci u Třeboně. Padesátému výročí založení společnosti byl věnován seminář, který se konal ve dnech 9. – 11. září 2009 ve Křtinách v okrese Blansko s pracovním tématem Meteorologie ve službách společnosti a ochrany životního prostředí – historie, současnost a perspektivy.

Nejvýznačnějším písemným dílem společnosti je Meteorologický slovník výkladový a terminologický [8] z roku 1993, který pod redakčním vedením B. Sobíška vytvořil během sedmi let usilovné práce kolektiv 37 českých a slovenských autorů. Českoslovenští meteorologové si tedy podobně jako bioklimatologové zvolili za prioritní cíl zvládnout oborovou terminologii, meteorologové však nejen v podobě výkladové, nýbrž i překladové (s cizojazyčnými ekvivalenty). Připomínáme, že prvním českým pokusem o sestavení meteorologického názvosloví byla publikace B. Hrudičky [6] z roku 1941. V současné době terminologická skupina společnosti připravuje za vedení doc. Daniely Řezáčové novelizovanou verzi slovníku. Česká meteorologická společnost má rovněž značný iniciační a organizační podíl na vytvoření díla Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku [7] z roku 2001, jehož autory jsou K. Krška a F. Šamaj.

5. ZÁVĚR

Můžeme konstatovat, že Česká meteorologická společnost i v 21. století působí podle záměrů svého zakladatele v zájmu rozvoje české vědy a v souladu s potřebami a tradicemi české meteorologie. V nových stanovách z roku 2006 je charakterizována jako dobrovolná výběrová organizace vědeckých, vědecko-pedagogických a odborných pracovníků oboru meteorologie sdružených ke společné činnosti, jejímž účelem je dle celkové koncepce české vědy se podílet na dalším rozvoji a zvyšování úrovně meteorologie v České republice a na koncepční a prognostické činnosti, jakož i na propagaci a realizaci výsledků vědecké činnosti v praxi. Společnost v září 1999 stála u zrodu Evropské meteorologické společnosti, mezinárodního sdružení národních meteorologických společností v evropských zemích a přidružených institucí (z Česka Český hydrometeorologický ústav) a je jejím aktivním členem. Je také součástí Rady vědeckých společností České republiky.

K efektivnímu zajišťování úkolů se společnost nyní člení na pobočky Praha, Brno, Hradec Králové, Ostrava a odborné skupiny historickou a terminologickou. Informační kontakt mezi výborem společnosti a členskou základnou nadále zajišťuje Věstník ČMeS. Kvůli rychlé výměně informací a názorů členů společnosti byla v roce 2003 zprovozněna uzavřená elektronická konference, později byly utvořeny webovské stránky www.cmes.cz. Velká účast členů společnosti na jejích výročních seminářích svědčí o tom, že oborová vzájemnost a vůle k setkávání a spolupráci meteorologů z různých pracovišť, čili hlavní důvody, proč společnost vznikla, s časem neochabují. To dává společnosti dobrou perspektivu do budoucna.

V jednom však společnost zůstává původním předsevzetím dlužna: nesplnila úkol vybudovat stálou celostátní expozici historických písemností, map, přístrojů a pomůcek, která měla zachytit vývoj meteorologického poznání u nás a ve světě. Měla mít značný vědecký a osvětový význam. Odborná skupina pro soustředění historických památek vedená slovenským klimatologem dr. Šimonem Valovičem sice v nevyhovujících prostorách Slovenského hydrometeorologického ústavu soustředila mnoho materiálu včetně unikátních meteorologických přístrojů jak z českých zemí, tak ze Slovenska, avšak k jejich instalaci nikdy nedošlo, a česká strana po rozpadu československé federace se ani nepokusila získat od slovenské strany zpět svůj vklad do sbírky pro vlastní využití.

Je také politováníhodné, že Česká meteorologická společnost spolu s vedením ČHMÚ se nepostarala o to, aby v objektu Školicího a rekreačního střediska ČHMÚ v Radostovicích u Mladé Vožice byla umístěna pamětní deska RNDr. Mariánu Wolekovi, který v uvedeném objektu náhle zemřel dne 9. října 2002 během konání výročního semináře společnosti. Doktor Wolek, v té době náměstek ředitele ČHMÚ pro meteorologii a klimatologii, byl vynikající československý meteorolog, který se zasloužil především o rozvoj radiolokační meteorologie a profesionální meteorologické pozorovací sítě na Slovensku i v českých zemích.

Literatura

[1] Bioklimatologický slovník terminologický a explikativní, 1980. Praha: Academia. 244 s.

[2] GREGOR, A., 1938. Problémy velkoměstské klimatologie. In: Sborník IV. sjezdu československých geografů v Olomouci 1937. Spisy odboru Československé společnosti zeměpisné v Brně, řada C 7, s. 82–85.

[3] GREGOR, A., 1959. Ustanovení Československé meteorologické společnosti. Meteorologické Zprávy, roč. 12, č. 1, s. 26–27.

[4] HANZLÍK, S., 1954. Popularisace meteorologie. In: II. celostátní meteorologická konference v Bratislavě 21.–26. IX. 1953. Sborník dokumentů. Praha: Hydrometeorologický ústav v Praze, s. 231–234.

[5] HRUDIČKA, B., 1938. Má dynamická klimatologie význam i pro geografický výklad? In: Sborník IV. sjezdu československých geografů v Olomouci 1937. Spisy odboru Československé společnosti zeměpisné v Brně, řada C 7, s. 90–92.

[6] HRUDIČKA, B., 1941. Meteorologické názvosloví. Práce Moravské přírodovědecké společnosti, sv. XIII, spis 10. 17 s.

[7] KRŠKA, K. – ŠAMAJ, F., 2001. Dějiny meteorologických zemích a na Slovensku. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakl. Karolinum. 568 s.

[8] Meteorologický slovník výkladový a terminologický, 1993. Praha: Academia a Ministerstvo životního prostředí ČR. 594 s.

[9] Meteorologie. Ergebnisse der Konferenz über Meteorologie in Liblice bei Prag – 13. bis 16. Oktober 1964, 1966. Praha: Academia. 464 s.

[10] MUNZAR, J. – PETROVIČ, Š., 1988. Za dr. Emilem Veselým. Meteorologické Zprávy, roč. 41, č. 1, s. 31–32.

[11] I. celostátní meteorologická konference v Bratislavě 21. X.–25. X. 1952. Sborník dokumentů, 1953. Praha: Státní ústav meteorologický v Praze. 216 s.

[12] II. celostátní meteorologická konference v Bratislavě 21.–26. IX. 1953. Sborník dokumentů, 1954. Praha: Hydrometeorologický ústav v Praze. 260 s.

Karel Krška, MZ 2009/5, ročník 62, 159–162