Main menu
Čeština
EnglishYou are here
Antonín Vesecký
ZEMŘEL RNDr. ANTONÍN VESECKÝ
Dne 30. srpna 1978 opustil ve věku 70 let naše řady předseda Československé meteorologické společnosti při ČSAV, dlouholetý vedoucí pracovník a náměstek ředitele Hydrometeorologického ústavu v. v., nositel státního vyznamenání Za vynikající práci a vedoucí kolektivu, jemuž byla udělena Státní cena Klementa Gottwalda, RNDr. Antonín Vesecký.
Jihočeský rodák, absolvent táborské reálky a přírodovědecké fakulty UK v Praze byl činný v oboru meteorologie nepřetržitě od roku 1937. Pracoval postupně jako letecký meteorolog, meteorologický přístrojář, vedoucí synoptické a letecké služby, klimatologického odboru a posléze jako náměstek pro klimatologii a výzkum. Při plnění těchto služebních funkcí byl členem řady komisí a pracovních skupin v ČSSR i v zahraničí, z nichž mnohé řídil.
Jeho služební dráha může být vzorem ztotožnění osobních zájmů a snah se širšími potřebami oboru a celé společnosti. Přes svůj výjimečný odborný talent se vědomě vzdal možnosti vyniknout jako meteorologický vědec a specialista a zaměřil se plně na naléhavě potřebnou odborně organizátorskou práci, jíž zasvětil celý svůj život. Vědomě a zcela nezištně vytvářel pracovníkům ve svém okolí, především mladým odborníkům, prostor pro to, aby našli své místo v oboru a mohli se odborně prosadit. Sympatizoval s pracovním elánem mladé generace a dovedl jej citlivě a správně usměrnit k prospěchu celého oboru.
Pro dr. Veseckého byl charakteristický vysoce odpovědný přístup k plnění úkolů, snaha o nejvyšší kvalitu odevzdávaného i přejímaného díla a o optimální využívání schopností lidí. Tento přístup nutně dr. Veseckého přivedl k řešení všech problémů v širokých souvislostech, k sledování maximálně dostupného okruhu aspektů, z nichž dovedl přesně vystihnout podstatu věci. Tento přístup vyžadoval udržování osobních kontaktů s rozsáhlým okruhem pracovníků v ústavu i mimo něj, v ČSSR i v zahraničí. Ve všech kolektivech, které řídil nebo s nimiž spolupracoval, měl přirozenou autoritu, opírající se o mistrné skloubení zásadového přístupu náročného řídícího pracovníka s hlubokým lidským vztahem ke svému okolí. Trvalý úzký kontakt s mladou generací přispíval k tomu, že dr. Vesecký zůstával mladý nejen jako člověk, ale i jako odborník. Proto se k jeho jménu po dlouhou řadu let vázalo prosazování všech moderních koncepcí a tendencí v naší meteorologii i v Hydrometeorologickém ústavu.
Významnou kapitolou v životě dr. Veseckého byla i jeho činnost v Československé meteorologické společnosti. Byl jedním z iniciátorů jejího vzniku, čelným funkcionářem a v posledních letech aktivním neúnavným předsedou. Podařilo se mu dosáhnout toho, že Společnost dnes tvoří širokou základnu pro popularizaci meteorologie, šíření odborných informací i pro neformální výměnu názorů mezi specialisty různých meteorologických směrů.
V dr. Veseckém ztrácí meteorologie výraznou osobnost, která dlouhodobě kladně ovlivňovala rozvoj oboru a současně i člověka vzácných vlastností, který byl a zůstane pro nás v mnohém vzorem a příkladem.
Bedřich Böhm — Bořivoj Sobíšek, MZ 1978/5, ročník 31, str. 158
RNDr. ANTONÍN VESECKÝ SA DOŽIL 70 R0K0V
Rodák z Českomoravskej vrchoviny (narodený 13. 4. 1908 v Lukavci, okres Pelhřimov) absolvent reálného gymnázia v Tábore, študoval na Prírodovedeckej fakultě Karlovej univerzity v Prahe, tu štúdium ukončil doktorátom z experimentálnej a aplikovanej fyziky a geofyziky r. 1934. Pracoval u prof. Posejpala jako asistent, učil na reálnom gymnáziu v Ječnej ulici v Prahe a r. 1937 prešiel k vojenskej poveternostnej službě ako letecký meteorológ.
V dobo okupácie pracoval na Štátnom meteorologickom ústave v Prahe a na tomto ústave přežil potom celý svoj život; tu věnoval všetko svoje úsilie na rozvoj československej meteorologie. Prešiel prakticky všetkými odbormi meteorológie. Po oslobodení Československa červenou armádou sa stal predsedom revolučnej závodnej rady ústavu. Začal organizovat synoptickú a leteckú poveternostnú službu, v tom čase najpotrebnejšiu službu pre leteckú prevádzku a veřejnost. A tento jeho zmysel poznat najaktuálnejšie problémy meteorológie a organizovat k nim potrebnú prieskumnú činnost je typická vlastnost jubilanta. Bol inšpirátorom a organizátorom celkom nových odborov ústavnej činnosti, radiačnej skupiny, ktorá rozvinula svoju činnost najma na observatóriu v Hradci Králové, rádioaktívnej skupiny, ktorá najma v prvých rokoch atómových skúšok v atmosféro sústavne sledovala na území ČSSR rádioaktivitu ovzdušia a zrážok. Z tejto skupiny neskór sa rozvinul špeciálny odbor na sledovanie a štúdium čistoty ovzdušia a tým určitej časti životného prostredia, hlavně v oblastiach s velkými priemyselnými podnikmi. Tomuto odboru, dnes velmi aktuálnemu, věnoval sa hlavně v posledných rokoch svojej činnosti na ústave, bol koordinátorom štátnych úloh tohoto odboru, v medzinárodnej spolupráci bol vedúcim československej časti pracovnej skupiny: Ochrana ovzdušia hospodářského výboru ČSSR a NDR.
Od r. 1954 ako vedúci klimatického odboru a od r. 1960 ako námestník riaditela pre klimatológiu bol vedúcim redakčného kruhu na vypracovanie československej klimatológie. Za jeho vedenia vznikli klimatologické monografie (3 zväzky), na svoju dobu v strednej Európe ojedinělé.
Hydrometeorologický ústav dostal za I. zväzok monografie, za Atlas podnebia Československa štátnu cenu Klementa Gottwalda. Je to najvyššie ocenenie práce HMÚ. V rámci medzinárodnej spolupráce s NDR ako redaktor československej časti sa přičinil o vypracovanie monografie: Podnebí a počasí v Krušných horách.
V mnohých časopiseckých článkoch ukázal na stav a perspektivy rozvoja meteorológie, pričom vychádzal z dókladnej znalosti zahraničnej odbornej literatúry, ktorú dobré poznal pre svoje velmi dobré jazykové znalosti.
Ako popredný odborník bol po celý čas svojej činnosti zapojený do medzinárodnej spolupráce. Zúčastňoval sa po oslobodení mnohých medzinárodných rokovaní, na kongresoch Světověj meteorologickej organizácie, na rokovaniach jej európskej asociácie v róznych technických komisiách, v ktorých viackrát zohral významnú úlohu. Významné sa podielal aj na spolupráci v rámci meteorologických služieb socialistických štátov, zúčastňoval sa mnohých zasadnutí, konferencií riaditelov týchto služieb a ich pracovných skupin. Za svojho pósobenia v medzinárodných rokovaniach získal pre čs. meteorológiu dobré meno, svojím vystúpením vždy dokumentoval vysokú odbornú úroveň svojho odboru.
Jubilant je osobnosťou československej meteorológie s medzinárodným významom, ktorý významné přispěl k jej dobrému menu. I po odchode do důchodku dalej udržuje kontakt s meteorologickým dianím a svojím širokým rozhladom vždy poradí. Ako najstarší člen redakčnej rady dvojmesačníka Meteorologických zpráv přičinil sa aj o odbornú úroveň tohto časopisu.
Pri gratulácii k jeho jubileu 60. rokov sa konštatovalo: Jubilant zosobnil a svojou prácou vyjádřil onen ideálny a velmi moderný přístup odborného pracovníka — vedca — k potřebám súčasnosti i k vysokým tendenciám ludského snaženia.
Túto charakteristiku potvrdil svojou prácou aj v poslednom desaťročí. K jubileu, k dožitým 70. rokom, želáme mu hlavně dobré zdravie.
Bedřich Böhm - Juraj Rak, MZ 1978/1, ročník 31, str. 1-2
Dr. Antonín Vesecký 65 letý
Dr. Vesecký je významnou osobností meteorologie v Československu. Po dokončení studií na universitě věnoval 35 roků života svému oboru. Prošel přitom od letecké meteorologie a synoptiky, přes radiaci, meteorologické přístroje a klimatologii k pracím v čistotě ovzduší. Zastával všechny vedoucí funkce v Hydrometeorologickém ústavu až po funkci náměstka ředitele.
Před 2. světovou válkou vedl vojenskou leteckou meteorologickou službu. Za války pracoval v přístrojovém oddělení. Po jejím končení se jako vedoucí synoptické a letecké služby ústavu zasloužil o obnovení této služby a o vybudování tehdy nového oboru ústavu — aerologie. Intenzívně pracoval i v mezinárodních meteorologických a leteckých organizacích, jakož i ve stranických i odborových orgánech. S jeho činností v oboru synoptické a letecké meteorologie souvisí rovněž jeho učitelská práce na Vysoké škole technické v Praze.
Po roce 1950 přešel do oboru klimatologie, kterou řídil nejprve jako vedoucí odboru, později jako náměstek ředitele ústavu. Stal se hlavním iniciátorem, jedním z autorů a vedoucím redaktorem prací na Atlasu podnebí Československa a Tabulek k němu. Toto dílo, publikované jako prvé svého druhu po 2. světové válce ve střední Evropě, bylo ohodnoceno státní cenou Klementa Gottwalda. V uvedeném období se dr. Vesecký stal i zakladatelem nového útvaru ústavu — Radioaktivní služby.
Kolem roku 1960 se začal zabývat problematikou ochrany ovzduší. Organizoval účast Hydrometeorologického ústavu na expedičních terénních měřeních a sám se jich zúčastňoval. Navázal první mezinárodní kontakty ČSSR v oblasti ochrany ovzduší, které později stále udržoval a rozvíjel. Po převedení výzkumu rozptylu škodlivin do ústavu převzal vedení vzniklých útvarů ochrany ovzduší v HMÚ i koordinaci celého výzkumu v této oblasti v ČSSR. Podařilo se mu usměrnit výzkumné práce tak, že požadavky se dostaly do souladu s možnostmi a že odpadla dřívější oprávněná vážná kritika výzkumu v tomto oboru.
Široký rozsah znalostí dr. Veseckého, mnohostrannost jeho zájmů, citlivost i důslednost v prosazování společensky prospěšných cílů, náročnost vůči sobě a maximální pochopení pro moderní odborné směry i pro mladé lidi jej do značné míry předurčovaly k tomu, aby tak často stál u zrodu nových disciplín v meteorologii, nových složek ústavu i významných vědeckých prací.
Do dalších let plodného života mu přejeme mnoho pracovních úspěchů.
Antonín Dřevikovský, Štefan Petrovič, Bořivoj Sobíšek, MZ 1973/2, str. 63
60 LET RNDr. ANTONÍNA VESECKÉHO
Dne 13. dubna 1968 se dožil RNDr. Antonín Vesecký 60 let. Narodil se v Lukavci v Čechách v rodině zaměstnance tamního velkostatku. Po základním školním vzdělání na obecné škole studoval na reálce v Táboře a později na přírodovědecké fakultě Karlovy university v Praze, kde v roce 1934 dosáhl doktorátu z experimentální a aplikované fyziky a geofyziky. Krátce nato získal aprobaci pro učitelství na středních školách v oboru matematika a fyzika.
Již v době svého studia, od r. 1931, pracoval jako pomocná vědecká síla v oboru experimentální fyziky u prof. Posejpala. V roce 1932 se stal vysokoškolským asistentem a v této funkci byl činný do r. 1936. Potom krátce vyučoval na tehdejší reálce v Ječné ulici v Praze. V roce 1937 započala jeho činnost v meteorologii. Začal jako letecký meteorolog u vojenské povětrnostní služby, nově organizované na letišti ve Kbelích u Prahy.
Po soustředění meteorologických služeb v tehdejším Státním meteorologickém ústavu přešel do přístrojového oddělení, kde vbrzku byl pověřen funkcí zástupce vedoucího. Osvobození v roce 1945 jej postavilo do čela politického i odborného dění v ústavě. Stal se předsedou revoluční závodní rady a zároveň mu připadla velmi obtížná úloha vybudovat synoptickou a leteckou službu ústavu, která byla za války zrušena. Pracovníci tohoto oboru přešli jinam a materiál přístrojový i dokumentační byl převzat okupanty a rozptýlen po vojenských letištích v našich zemích i Německu. Tohoto, jednoho z nejnesnadnějších úkolů celé jeho působnosti, se dr. Vesecký zhostil s jemu dodnes vlastní houževnatostí a klidnou rozvahou v neobyčejně krátké době, takže naše, v roce 1946 obnovená letecká společnost, Československé aerolinie, měla již v prvých letech své činnosti k dispozici postačující zpravodajskou sít a konsolidovanou leteckou povětrnostní službu na dobré evropské úrovni. Do tohoto období spadá i úsilí dr. Veseckého zvýšit význam čs. služby v mezinárodní spolupráci, jak se podrobněji zmíníme později. Ve spojitosti s leteckou povětrnostní službou se dr. Vesecký věnoval také učitelské činnosti. V poválečných letech také přednášel leteckou meteorologii na pražském Vysokém učení technickém.
V ústavu, jehož organizační struktura se několikrát změnila, byl dr. Vesecký pověřen ještě dalšími vedoucími funkcemi. V roce 1954 se stal vedoucím klimatologického odboru a konečně v roce 1960 náměstkem ředitele pro klimatologickou službu. V tomto oboru se opět velmi úspěšně zhostil několika obtížných úkolů organizačních a to zejména vybudování zcela nových oborů ústavní činnosti, které v meteorologických službách teprve vznikají, jako radioaktivní služba a odbor čistoty ovzduší.
Při této bohaté služební činnosti dovedl dr. Vesecký najít čas k plodné vědecké práci, ke spolupráci s mezinárodními meteorologickými organizacemi, k aktivní politické činnosti a v neposlední řadě ke společenskému životu, kterým udržuje srdečně přátelské kontakty s kolegy ze svého oboru i známými ze svého okolí.
V oboru vědecké činnosti jsou nejvýznamnější jeho práce v klimatologii. Z jeho iniciativy vznikla základní klimatologická díla „Atlas podnebí ČSR a „Podnebí ČSSR - Tabulky", na jejichž vědeckém zpracování má významný podíl. Za tuto rozsáhlou práci byl HMÚ poctěn státní cenou Klementa Gottwalda. Dále byl dr. Vesecký jedním z autorů učebnice pro zemědělské školy.
V poválečných letech, kdy u nás ještě nebyla znalost sovětské odborné literatury, věnoval se dr. Vesecký také překládání nejnovějších a nejpotřebnějších děl z oboru předpovědí počasí, komplexní klimatologie, všeobecné a místní klimatologie apod.
Rada časopiseckých článků obráží jeho propagační a organizační činnost v naší i mezinárodní meteorologii. Některé z nich vyšly v zahraničních odborných časopisech, jako v Bulletinu Světové meteorologické organizace, v anglickém „Weather" atd. Nemalý význam mají jeho příspěvky přednesené na celostátních meteorologických konferencích, publikované v příslušných sbornících.
Bohatá je činnost dr. Veseckého v našich i mezinárodních meteorologických organizacích. Je po léta předním funkcionářem a v současné době místopředsedou československé meteorologické společnosti.
Práce dr. Veseckého v mezinárodních organizacích započala ihned po druhé světové válce v souvislosti s funkcí vedoucího synoptické a letecké služby. Zúčastnil se důležitých zasedání tehdejší Mezinárodní meteorologické organizace, na kterých se tvořil základ dnešní Světové meteorologické organizace a stejně i zasedání tehdy ještě provizorní mezinárodní organizace letectví. Jako člen čs. delegace se podílel najednáních všech kongresů SMO, na většině zasedání evropského oblastního sdruženi této organizace a na mnoha zasedáních odborných orgánů SMO (technických komisí, pracovních skupin atd.).
V mezinárodních jednáních dosáhl některých úspěchů, jejichž význam přesahuje obvyklý rámec. Sem patří zejména pověření Prahy mezinárodní výměnou meteorologických zpráv pro zabezpečení letecké dopravy. Z této mezinárodni funkce čs. služby se později vyvinuly další, které dodnes upevňují význam naší meteorologie v mezinárodním měřítku.
Také ve spolupráci meteorologických a hydrometeorologických služeb socialistických států se uplatnily vynikající odborné a organizační schopnosti dr. Veseckého. Zúčastnil se většiny zasedání nejvyššího orgánu pro tuto spolupráci, konference ředitelů. Vedl zde práci různých komisí konference. V současné době je předsedou pracovní skupiny pro radioaktivitu ovzduší.
Z uvedeného stručného nástinu životni dráhy jubilanta vyplývá, že se rozhodující měrou zasloužil o rozvoj a pokrok řady disciplín čs. hydrometeorologické služby.
Charakteristickým rysem jeho činnosti je důslednost, s níž sleduje vědecké objasnění problémů, jejich logické a fyzikální zdůvodnění a jejich praktickou aplikaci a využití.
Dr. Vesecký se dožívá tohoto významného jubilea v plné svěžesti fyzické a duševní; věříme, že to není jubileum poslední. Jubilant zosobnil a svou prací vyjádřil onen ideální a velmi moderní přistup odborného pracovníka - vědce k potřebám současnosti i k vývojovým tendencím lidského snažení. Blahopřejeme.
Pracovníci HMÚ, MZ 1968/2, ročník 21, str. 33-34
K PAŤDESIATKE RNDR. ANTONÍNA VESECKÉHO (* 13. IV. 1908)
Spomínať jubileá pracovníkov znamená tiež pripomínať si vývoj príslušnej vedeckej disciplíny, lebo obvykle připomínáme si výročia odborníkov, ktorí přispěli svojou prácou k vývoji příslušného odboru. V meteorologickéj službě máme u nás prakticky tri generácie. Najstaršia, zakladajúca a budujúca meteorologický ústav, vykonala najťažšiu prácu. V druhej polovici tridsatých rokov prichádza druhá generácia, nová, fyzikálně připravená; vyžiadal si ju velký rozmach letectva, zabezpečovacia služba, nové požiadavky na meteorológiu.
Medzi novými prišiel k meteorologii aj náš jubilant, ktorý po rokoch asistentúry na vysokej škole začal ako meteorolog synoptik u vojenskej poveternostnej služby. Za okupácie pracoval na ústrednom ústave, najviac v prístrojom oddělení. Po oslobodení vrátil sa k synoptike, bol pri jej novom organizovaní v ťažkých povoj nových pomeroch, stal sa jej vedúcim. Od r. 1950 pracoval na ústředí a od r. 1954 vedie odbor klimatologie pre Čechy a Moravu.
Vedeckí pracovníci sa zaslúžia o rozvoj svojho odboru jednak publikováním nových poznatkov, no sú vedeckí pracovníci, u ktorých převažuje činnost organizačná a posudková. K takému typu pracovníkov patří náš paťdesiatnik. Zúčastnil sa každej akcie, kde sa bolo třeba starať o priebeh váčšieho podujatia, bol tajomníkom všetkých troch celoštátnych meteorologických konferencií, bol tajomníkom konferencií za účasti medzinárodnej. Cs. meteorologickú službu zastupoval v Paříži, v Torontě, v Štokholme, v Londýne, v Zeneve, v Dubrovníku, vždy na meteorologických poradách za širokej medzinárodnej účasti. Právě pri týchto jednaniach sa osvědčil ako náš dobrý reprezentant a ako dobrý odborník.
V posudkovej službě sa zameriaval na potřeby výstavby a prevádzku letectva, najma letišť. Napísal tiež rad článkov a prednášok k popularizácii meteorologie, v poslednej dobe sa plne zapojil do práce na „Klimatickom atlase Československa", kde bol koordinátorom práce, vedúcim redakčnej rady.
Kritický a neosobný zástoj k všetkým problémom meteorologie najlepšie charakterizuje nášho jubilanta. Je propagátorem nových pracovných metód, doteraz on najlepšie využil k meteorologickému spracovaniu dierkovacie štítky u nás. Má dobré porozumenie pre rast mladých odborníkov, novej tretej generácie na ústave, ktorá přišla do služby už po vojně a teraz nadobúda skúsenosti aj za jeho prispenia a vedenia.
Prajeme jubilantovi do dalších rokov dobré zdravie, aby mohol plne uplatniť svoje schopnosti v prospěch čs. meteorologie.
Š. Petrovič, MZ 1958/2, ročník 11, str. 29