František Vításek

ZEMŘEL PROFESOR Dr. FRANTIŠEK VITÁSEK, DrSc.

Dne 19. srpna 1973 zemřel význačný geograf PhDr. RNDr. h. c. František Vitásek, DrSc,profesor přírodovědecké fakulty UJEP v Brně, člen korespondent ČSAV, nositel Řádu práce. Přestože těžiště vědecké činnosti profesora Vitáska spočívá v geomorfo­logii, vykonal i významné dílo na poli klimatologie, které jsme připomněli v našem časopise u příležitosti jeho 80. narozenin v č. 1, roč. XXII.

Čest jeho památce!

Redakce, MZ 1974/2, ročník 27, str. 63

Osmdesáté narozeniny prof. dr. Františka Vitáska, DrSc. (Klimatologické dílo jubilantovo)

Dne 7. ledna 1970 oslavil své osmdesáté narozeniny universitní profesor PhDr. et RNDr. h. c. František Vitásek, doktor geogra­fických věd, člen korespondent ČSAV a nositel Řádu práce.

Rodák z Velké Bystřice navštěvoval Slovanské gymnasium v nedaleké Olomouci a po ukončení vysokoškolských studií na pražské universitě v roce 1914 působil jako profesor na středních školách v Kolíně a v Praze. Po deseti letech přešel do Brna na přírodovědeckou fakultu nově zřízené university, na níž působil s přestávkou v letech uzavření českých vysokých škol nacisty až do roku 1960, kdy odešel do důchodu. Na brněnské universitě se habilitoval pro obor fyzické geografie v roce 1924, v roce 1927 byl jmenován mimořádným a v roce 1931 řádným profesorem geografie.

Činnost profesora Vitáska je velmi rozsáhlá jak na poli vě­deckém a pedagogickém, tak na poli organizačním. I když těžiště vědecké práce jubilantovy spočívá v geomorfologii, zejména pokud jde o jevy krasové a glaciální, je významné i jeho vědecké dílo klimatologické, které chceme u příležitosti jeho životního jubilea na tomto místě připomenout.

Na půdu klimatologie přivedl prof. Vitáska výzkum glaciologický, zejména studium zalednění našich hor, zvláště Tater, při němž prof. Vitásek analyzoval formy reliéfu v příčinné sou­vislosti s podnebními poměry v geologické minulosti. K výzku­mům v glaciální geomorfologii se přímo či nepřímo váži Vitáskovy studie o klimatických poměrech Tater a přilehlých oblastí, o sněžné čáře a o klimatických změnách a kolísáních. Druhou skupinu klimatologických prací prof. Vitáska tvoří studie, je­jichž účelem bylo přispět k úplnému obrazu klimatických po­měrů Moravy a Slezska, o který jubilant usiloval společně s ostatními učiteli tehdejšího Zeměpisného ústavu Masarykovy university, prof. F. Koláčkem, prof. F. Říkovským a doc. B. Hrudičkou.

Klimatologická činnost prof. Vitáska počíná rozborem sráž­kových poměrů Tater [1]. Tato studie zůstala po dlouhou dobu jedinou soubornou informací o časovém a plošném rozložení srážek a o sněhových poměrech v Tatrách a přilehlém území. Byla sestavena z údajů 77 srážkoměrných stanic ze středního Slovenska i z polské strany Karpat redukovaných na období 1901—1918. Prof. Vitásek se mohl opírat pouze o úřední publi­kace o povětrnostním pozorování, neboť v té době ještě ma­ďarská vláda otálela s předáním originálních záznamů naší meteorologické službě. Protože autor si uvědomoval krátkost použité řady, porovnal své výsledky s dlouhodobými normály a charakterizoval jednotlivé roky s ohledem na normál. Obtíže také činil nedostačující počet stanic ve vyšších polohách, který neumožnil učinit konečné závěry o růstu atmosférických srážek s nadmořskou výškou. Podrobně se jubilant zabýval ročním chodem srážek, na základě kterého rozlišil pět srážkových typů tatranské oblasti. O nich také referoval na III. kongresu slovan­ských geografů a etnografů v Jugoslávii [2]. K těmto výsledkům však mohl dospět teprve rozborem delších srážkových řad, které byly redukovány podle Oravského Podzámku a Spišské Nové Vsi na období 1871–1918.

Studie o srážkových poměrech tatranské oblasti prof. Vitásek záhy pojal do fyzické geografie Tater [3], obsahující rozsáhlou kapitolu zabývající se podnebím. Tato kapitola doprovázená obsažným tabelárním materiálem je první klimatografií tatranské oblasti. Kromě srážek je hlavni pozornost věnována teplotním poměrům Tater (25 stanic, období 1901 1918), zvláště změnám teploty s výškou, rozdělení teploty v ročních dobách, ročnímu chodu teploty vzduchu a jsou vypočtena data nástupu, ukončení a trvání charakteristických denních teplot. Podrobněji je dále pojednáno o větrných poměrech, zatímco údaje, o oblačnosti, relativní vlhkosti a atmosférickém tlaku jsou pouze shrnuty v tabulkách.

S Vitáskovými výzkumy speleologickými souvisí jeho studie o teplotních poměrech demänovského údolí [5], která směřovala k poznání režimu teploty v různých výškových stupních a tím k objasnění klimatických příčin krasových jevů.

Ve třicátých letech prof. Vitásek obrací svou pozornost ke klimatickým poměrům země Moravskoslezské. Nejdříve se zabývá ročním chodem srážek se zvláštním zřetelem k jejich podzimnímu zvýšení vyvolanému vlivy středomořskými [4]. Na základě údajů 60 stanic z období 1876 — 1925 kartograficky vymezuje dosah říjnového druhotného maxima srážek na Mo­ravě a ve Slezsku a dokresluje tak obraz prof. A. Gregora, který první u nás mapově znázornil rozdíl srážek mezi zářím a říjnem.

Srážkové poměry Moravy a Slezska jubilant studoval sou­stavně až do konce druhé světové války. Během ní vycházejí dvě závažné Vitáskovy práce [7], [10] sestavené podle období 1901 až 1930, které tehdy Mezinárodní meteorologická organizace do­poručila jako období normální. V názvech obou prací však ne­nacházíme název v té době již okleštěné země Moravskoslezské, ale název Povodí Moravy a horní Odry, který prof. Vitáskovi umožnil pojednat i za nacistické okupace našich zemí o Moravě a Slezsku v jejich historických hranicích. První publikace [7] obsahuje třicetileté srážkové průměry 163 stanic, z nichž jsou vypočteny všechny základní charakteristiky srážek kromě údajů o sněhové pokrývce. Tabulky obsahují průměrné měsíční, se­zónní a roční úhrny srážek, roční srážkovou amplitudu, údaje o srážkových měsíčních i denních extrémech s příslušnými daty a počty dní srážkových a sněživých. Údaje o ročním chodu srážek jsou současně vyjádřeny v procentech ročních srážek, což umožňuje porovnat roční chod srážek na stanicích s různým srážkovým množstvím. Tyto tabulky byly až do vydání tabulek k atlasu podnebí Československa jediným pramenným materiá­lem tohoto druhu u nás.

Tento materiál posloužil prof. Vitáskovi k vypracování sou­borného popisu srážkových poměrů povodí Moravy a horní Odry [10], vycházejícího i z dalších charakteristik srážek, ze­jména údajů o pevných srážkách a o srážkové intenzitě a pravdě­podobnosti. Třicetiletého srážkového normálu jubilant také použil k vymezení nejsušší oblasti na Moravě [6].

Do válečného období dále spadá Vitáskův příspěvek ke klima­tografií Dunajsko-oderského průplavu v moravském úseku [8] a studie o podnebí Lysé hory [9] v období 1901—1930, která byla výňatkem z připravované publikace o povodí Ostravice [11]. Studie o Ostravici je podnes vzorem komplexní fyzicko-geografické analýzy malého regionu, jehož jednotlivé složky jsou zkoumány ve vzájemných souvislostech a vztazích.

Po splnění obtížných budovatelských a pedagogických úkolů, které čekaly prof. Vitáska po osvobození naší vlasti, se jubilant věnoval problémům geomorfologickým. Přesto se však ještě ke klimatologické tematice vrátil v populárně vědeckém článku o klimatických kolísáních a ledovcích [12] a ve dvou pracích týkajících se sněžné čáry [13], [14]. V nich konfrontoval výsledky vlastních bádání o výšce sněžné čáry ve Vysokých Tatrách s výsledky a pracovními metodami jiných badatelů zabývajících se sněžnou čarou ve středoevropských pohořích.

Významnou jubilantovu publikační činnost na poli klimato­logie uzavírají kapitoly o podnebí obsažené v jeho vysokoškol­ských učebnicích, sloužících po mnoho let jako základní pomůcka studentům geografie. Jsou to především kapitoly oddílu „Ovzdu­ší" zařazené v I. díle „Fyzického zeměpisu" [15] vydaného ve čtyřech vydáních, a dále pasáže ze „Všeobecného zeměpisu v hlavních obrysech" [16] i z nedávno vydaných „Základů fy­zického zeměpisu" [17]. Přestože vysoké tempo rozvoje me­teorologických a klimatologických výzkumů v posledních letech neumožnilo prof. Vitáskovi nejnovější poznatky o vzdušném obalu Země do jeho učebnic zahrnout, zůstávají tato díla stále cennou vstupní literaturou pro zájemce o tento obor.

Upřímně blahopřejeme profesoru Vitáskovi k jeho význam­nému životnímu jubileu a k výsledkům jeho bohaté vědecké práce a přejeme mu do dalších let mnoho zdraví, svěžesti a dalších úspěchů.

Klimatologické práce prof. dr. F. Vitáska, DrSc.

[1] Srážkové poměry Tater. Spisy Tatranské komise odboru Československé společnosti zeměpisné, č. 2, Brno 1930 (91 stran).

[2] Srážkové typy tatranské oblasti. Zbornik radova na III Kongresu slovenskih geografa i etnografa u Jugoslaviji 1930, str. 61-64, Beograd 1933.

[3] Fysický zeměpis Tater. Naše Tatry, Praha 1931 (203 stran. Kapitola Podnebí tatranské oblasti, str. 116 — 194).

[4] La courbe annuelle des précipitations atmosphériques en Moravie-Silesie et influences de la mer Adriatique. Zbiór prac poswieqony przez towarzystwo geografiezne we Lwowie Eug. Romerovi, str. 404 — 409, Lwów 1934.

[5] Tepelné poměry demänovského údolí. Bratislava, časopis pro výzkum Slovenska a Podkarpatské Rusi, roč. XI, str. 164-169, Praha 1937.

[6] K otázce nejsušší oblasti na Moravě. Sborník České spo­lečnosti zeměpisné, roč. 48, č. 7 — 8, str. 132, Praha 1942.

[7] Třicetileté srážkové průměry povodí Moravy a horní Odry. Práce Moravské přírodovědecké společnosti, sv. XV, spis 5, Brno 1943 (31 stran).

[8] Poznámky ke klimatografii moravské části území Dunajsko-oderského průplavu. Plavební cesty Dunaj–Odra–Labe, roč., 4, str. 12   18, Praha 1943.

[9] Stručný nástin podnebí vrcholu Lysé hory. Sborník České společnosti zeměpisné, sv. 49, str. 69 — 73, Praha 1944.

[10] Srážky povodí Moravy a horní Odry 1901 — 1930. Spisy odboru České společnosti zeměpisné v Brně, řada A, spis 6, Brno 1945 (48 stran).

[11] Ostravice. Práce Moravské přírodovědecké společnosti, sv. XVII, spis 5, Brno 1945 (36 stran). [12] Klimatické kolísání a ledovce. Věda a život, č. 3, str. 108 až 111, Brno 1956.

[13] Sněžná čára ve Vysokých Tatrách. Geografický časopis, roč. VIII, č. 4, str. 171-176, Bratislava 1956.

[14] Zur Hóhenlage der Schneegrenze in Mitteleuropa. Pettermanns geographische Mitteilungen, Jhrg. 102, Heft 1, S. 27-28, Gotha 1958.         . _s

[15] Fyzický zeměpis I. díl. 1. vyd. Praha 1934 (ěást Ovzduší, str. 7-131). 2. vyd. Praha 1948 (část Ovzduší, str. 40-187). 3. vyd. Praha 1953 (část Ovzduší, str. 48 - 229). 4. vyd. Praha 1956 (část Ovzduší, str. 51-238).

[16] Všeobecný zeměpis v hlavních obrysech. Praha 1947 (klimatologické kapitoly, str. 52 — 74).

[17] Základy fyzického zeměpisu. (Oddíl Ovzduší, str. 69—142). Praha 1966.

Životopisná literatura:

1. Čermák, J.: Prof. dr. František Vitásek šedesátníkem. Sbor­ník Československé společnosti zeměpisné, sv. 55, č. 3 — 4, str. 134-140, Praha 1950.
2. Doberský, J.: František Vitásek sedmdesátníkem. Sborník Československé společnosti zeměpisné, sv. 64, č. 4, str. 359-360, Praha 1959.
3. Krejčí, J.: Profesor F. Vitásek pětasedmdesátníkem. Sborník Československé společnosti zeměpisné, sv. 70, č. 1, str. 1 — 2, Praha 1965.
4. Nosek, M.: Klimatologická činnost v geografickém díle univ. prof. dr. Fr. Vitáska, DrSc. Studia geographica (Sborník pra­cí k osmdesátinám univ. prof. dr. Františka Vitáska). Geo­grafický ústav ČSAV, č. 1, str. 13—18, Brno 1969.