Jaroslav Červený

Zemřel RNDr. Jaroslav Červený

Dne 30. října 2014 v Sušici zemřel ve věku 94 roků významný český meteorolog RNDr. Jaroslav Červený. Narodil se dne 2. ledna 1920 v Tejmlově na Prachaticku v rodině řídicího učitele. V roce 1940 maturoval na reálném gymnáziu v Písku. V době německé okupace pracoval krátce v zemědělství, potom jako dělník na pile a následně až do konce války v Českomoravské zbrojovce v Brně jako technický úředník. V roce 1945 zahájil studium meteorologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

V říjnu roku 1947 byl po dosažení absolutoria povolán jako poddůstojník – aspirant k výkonu základní vojenské služby u Hlavní povětrnostní ústředny velitelství letectva v Praze-Kbelích, kde se v té době podílel na pokusných aerologických měřeních prováděných s kořistní válečnou radiosondážní technikou a materiálem, které na letišti ve Kbelích zanechala povětrnostní služba Luftwaffe.

Počátkem roku 1948 obhájil doktorát přírodních věd, zároveň byl povýšen do hodnosti podporučíka v další službě a jmenován polním letcem – pozorovatelem povětrnostního roje Hlavní povětrnostní ústředny, kde byla od prosince roku 1947 prováděna praktická výšková meteorologická měření se šesti letouny C-06 a K-65 Čáp, které byly vybaveny příslušnými meteorologickými přístroji.

Koncem roku 1948 byl jmenován velitelem radiosondážního oddělení Hlavní povětrnostní ústředny. Z důvodu značného nedostatku odborného personálu na straně vojenské povětrnostní služby a rovněž nedostatku techniky a materiálu na straně Státního meteorologického ústavu bylo dne 1. ledna 1949 na letišti v Praze-Kbelích při Hlavní povětrnostní ústředně zřízeno společné Aerologické ústředí. Velitelem vojenské části byl ustanoven podporučík Červený, již jako voják z povolání, a vedoucím civilní části tajemník v pomocné službě technické Josef Jílek, který zároveň zastával funkci odborného přednosty celého společného aerologického pracoviště.

Aerologické ústředí tehdy plnilo nejen funkci radiosondážní stanice, ale zpracovávalo i povětrnostní mapy a sestavovalo a vydávalo předpovědi počasí. Na tomto pracovišti se tak poprvé na území Československa začala pro tvorbu předpovědí počasí prakticky využívat komplexní analýza přízemních a výškových meteorologických map.

V lednu roku 1951 byl RNDr. Červený ustanoven do funkce staršího meteorologa synoptického oddělení Hlavní povětrnostní ústředny a dne 16. února 1952, Již v hodnosti kapitána, byl jmenován velitelem synoptického ústředí Praha-Ruzyně, které v té době společně se Státním meteorologickým ústavem působilo v podřízenosti Velitelství letectva Ministerstva národní obrany.

Na základě vládního nařízení č. 96/1953 Sb. ze dne 27. listopadu 1953 byla ukončena činnost Státního meteorologického ústavu v působnosti Ministerstva národní obrany a civilní část meteorologické služby přešla do nově zřízeného Hydrometeorologického ústavu, podřízeného Ústřední správě vodního hospodářství. V té souvislosti začal major Červený vykonávat funkci náčelníka hlavního leteckého povětrnostního ústředí Velitelství letectva, které v té době sídlilo v paláci Kotva na Revoluční třídě v Praze 1 a bylo zřízeno za účelem centrálního meteorologického zabezpečení činností vojenského letectva.

Náročný a kvalitativně zcela nový úkol zorganizovat systém komplexní informační a předpovědní činnosti ústředí zvládl dr. Červený úspěšně. Na pracovišti se rychle začaly zpracovávat přízemní meteorologické mapy ve čtyřech hlavních synoptických termínech a dva soubory výškových map AT 850, 700, 500, 300 hPa a RT 500/1 000 hPa. Předpovědi počasí s platností na 12 h se vydávaly 2x denně a zároveň byl prováděn nepřetržitý sběr a rozšiřování meteorologických zpráv o aktuálním počasí a operativní rozšiřování výstražných leteckých meteorologických informací.

V roce 1954 byla zahájena organizace studijního oboru vojenská meteorologie při Šturmanské katedře Vojenské technické akademie Antonína Zápotockého v Brně. V roce 1956 se podplukovník Červený stal vedoucím skupiny meteorologie zástupcem vedoucího katedry, na níž v té době přednášel zejména předmět synoptická meteorologie. Náplň odborných přednášek koncipoval podle učebnice S. P. Chromova „Osnovy sinoptičeskoj meteorologii“. V roce 1958 zajistil překlad knihy „Rukovodstvo po kratkosročnym prognozam pogody“, provedl její odbornou korekturu a vydal ji jako „Příručku pro krátkodobou předpověď počasí díl I a II“. Ještě předtím se podílel na překladu učebnice A. V. Kunice „Sinopltičeskaja meteorologiia“, která vyšla v češtině v roce 1952.

Koncem loku 1958 ukončil podplukovník Červený své působení na Vojenské technické akademii a nastoupil do funkce náčelníka oddělení povětrnostní služby Velitelství letectva a protivzdušné obrany státu (PVOS) Ministerstva národní obrany v Praze. Od 1. října 1960 zastával funkci náčelníka oddělení povětrnostní služby Velitelství 7. armády letectva a PVOS v Praze na Smíchově a od 1. října 1961 tutéž funkci na Velitelství l. samostatného smíšeného leteckého sboru v Hradci Králové, kterou zastával až do konce roku 1964, kdy ze zdravotních důvodů odešel do zálohy.

Podplukovník RNDr. Jaroslav Červený během svého vojenského života stál několikrát u zrodu nových pracovišť vojenské povětrnostní služby. Pedagogicky se podílel na výchově prvních třech běhů absolventů vysokoškolského studijního oboru vojenská meteorologie při Vojenské technické akademii v Brně. Zastával rovněž všechny nejvyšší řídicí funkce ve vojenské povětrnostní službě a zapsal se zásadním způsobem do kapitoly rozvoje meteorologie v československém vojenství v období po 2. světové válce.

Po odchodu z armády nastoupil do Hydrometeorologického ústavu v Praze, kde pracoval jako odborný výzkumný pracovník, později jako vedoucí synoptické a letecké služby. V roce 1968 se stal náměstkem ředitele ústavu pro meteorologickou službu a v letech 1974–1979 působil jako náměstek pro provoz. V roce 1983 odešel do důchodu, avšak v ústavu pracoval ještě další čtyři roky.

Kromě plnění především organizačních povinností, které vyplývaly z jeho vedoucí funkce, příležitostně publikoval drobnější příspěvky ze svých studií, např. o vlivu teplotních podmínek na spotřebu energie v topném období (1965) nebo o charakteristice zim v sekulární klementinské řadě (1982). Zajímal se o typizaci synoptických situací (1965) a měl podíl na zpracování „Katalogu povětrnostních situací pro území ČSSR“ (1967) s rozšířeným počtem typů oproti původní typizaci J. Brádky a kol. z roku 1961. Jeho nejvýznamnějším publikačním počinem bylo vedení početného autorského kolektivu při sepsání profilové rozsáhle studie ČHMÚ nazvané „Podnebí a vodní režim ČSSR“, vydané v roce 1984.

Na stáří RNDr. Červený opustil Prahu a vrátil se do rodného kraje. Věnoval se historii a myslivosti, které ho zajímaly po celý život.

Čest jeho památce!

Miroslav Flajšman a Karel Krška, MZ 2014/6, ročník 67, str. 178–179

RNDr. JAROSLAV ČERVENÝ ŠEDESÁTNÍKEM

Začátkem ledna 1980 se dožívá v plné tvůrčí svěžesti šedesáti let dr. Jaroslav Červený.

Jubilant se narodil 2. 1. 1920 v Tejmlově na Prachaticku jako syn řídícího učitele. Vliv rodinného kantorského prostředí, výchova k pozornému vnímání pří­rody a vztahu k rodnému kraji, nezůstaly bez odezvy. Projevily se v získání výrazně kladných charaktero­vých vlastností, ale i v celoživotní věrnosti krajině dětství — Šumavě.

Jaroslav Červený maturoval v roce 1940 na reálném gymnáziu v Písku. Po maturitě pracoval v době oku­pace krátkou dobu v zemědělství, na pile a později až do konce války jako technický úředník ve Zbrojovce Brno. Po válce začal studovat na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. Po dosažení abso­lutoria v roce 1947 byl povolán k výkonu základní vojenské služby a proto studium na Karlově univerzitě ukončil získáním doktorátu přírodních věd až v roce 1949.

Od roku 1949 působil až do roku 1964 v česko­slovenské lidové armádě jako voják z povolám. Za­stával řadu významných funkcí, např. ve Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně nebo ve Vo­jenském povětrnostním ústředí, kde vykonával funkci náčelníka. Z československé lidové armády odešel na vlastní žádost (zdravotní důvody) do Hydrometeoro­logického ústavu v Praze (1964). Zde pracoval jako odborný výzkumný pracovník, později jako vedoucí synoptické a letecké služby a od roku 1968 jako náměstek ředitele.

Dr. Jaroslav Červený patřil a patří mezi ty pracov­níky, u kterých je velmi dobrá teoretická připravenost skloubena se schopností praktické realizace a organi­začního dotváření. Tuto schopnost cílevědomě a dů­sledně uplatňoval řadu let v řídících funkcích, zejména jako náměstek ředitele. Ve funkci vedoucího řídícího pracovníka a přímého zástupce ředitele úspěšně za­stupoval ústav na různých jednáních s nejvyššími stranickými a vládními představiteli. V roce 1975 se výrazně zasloužil o důstojné oslavy 200 let nepřetržitého meteorologického pozorování na observatoři v Praze-Klementinu. Vedle svých úředních povinností si našel čas pro práci v Československé meteorologické společ­nosti při ČSAV. V neposlední řadě je nutné zazname­nat, že jmenovaný působí po mnoho let též jako soudní znalec z oboru meteorologie.

Dr. Jaroslav Červený se aktivně zapojil také do politické a masové práce. V KSČ, jejímž členem je od roku 1945, prošel řadou funkcí, především zde pracoval jako lektor. Za svou odbornou i politickou činnost byl mnohokrát vyznamenán. Je nositelem vojenských vy­znamenání „Za službu vlasti" (1955) a „Za zásluhy o obranu vlasti" (1957), dále resortního vyznamenání „Nejlepší pracovník MLVH" (1973). Oceněním politic­kých zásluh dr. J. Červeného je udělení „Pamětní medaile k 25. výročí Vítězného února" (1975) a „Pa­mětní medaile k 30. výročí osvobození ČSSR".

Mezi záliby jubilanta patří historie, a především myslivost, jejímž je nadšeným aktivním vyznavačem.

Na závěr je nutné se zmínit o dominantních pova­hových vlastnostech. Skromnost, neokázalost, stříd­most v chování, čestné a přímé jednání, zásadové vy­stupování — to jsou základní symptomatické vlast­nosti dr. Jaroslava Červeného. I když pro mnohé ze svých podřízených je přítelem, ve vyžadování přesného a včasného plnění povinností je stejně náročný k nim jako k sobě.

Šedesátka zastihla našeho jubilanta zdravého a usmě­vavého. Celý kolektiv zaměstnanců Hydrometeoro­logického ústavu mu přeje do dalších let pevné zdraví, mnoho tvůrčích sil a dobrou pohodu v práci i v osobním životě.

Redakce, MZ 1979/6, ročník 32,  str. 161-162