František Koláček

METEOROLOGIE V DÍLE PROFESORA Dr. FRANTIŠKA KOLÁČKA

(K stému výročí jeho narození.)

Dne 9. prosince 1981 uplynulo 100 let od narození předního českého geografa, univerzitního profesora PhDr. Františka Koláčka, který v meziválečném období přispěl i k rozvoji československé meteorologie. Brněnský rodák studoval země­pis a dějepis na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1906 dosáhl doktorátu filozofie. Po působení na střed­ních školách se v roce 1921 habilitoval na nově vzniklé Masarykově univerzitě v Brně pro obor regionální geografie. V roce 1923 byl jmenován mimořádným a v roce 1929 řádným profesorem geografie. Na univerzitě v Brně vybudoval a vedl zeměpisný ústav přírodovědecké fakulty, v němž se pěstovala i meteorologie a klimatologie, zejména klimatologie regionální, dynamická a technická. Dílo prof. Koláčka násilně ukončil nacismus, když Koláček i po rozbití republiky a po uzavření vysokých škol vyvíjel protifašistickou činnost. Po velkém utrpení byl umučen v koncentračním táboře Mauthausenu dne 7. května 1942.

Prof. Koláček byl vědec velkého rozhledu a širokých odbor­ných zájmů. Seznam jeho více než 200 prací ukazuje, že ho zajímala tematika kartografická, geofyzikální (studie o země­třeseních na území Československa předložil jako práci habili­tační), meteorologická a hydrologická, stejně jako problema­tika sídelně, regionálně či politicky geografická. Základní smě­ry jeho vědecké práce určili kartograf K. Kořistka, geolog J. Woldřich a meteorolog F. Augustin. Meteorologie v publi­kační činnosti Koláčkově patří k oborům nejzastoupenějším. Jeho badatelské zájmy meteorologické se týkaly čtyř tema­tických okruhů: rozdělení srážek a hydrometeorologie, baltských vlivů na naše podnebí, proměnlivosti počasí a pod­nebí a člověka jako klimatogenního činitele.

První okruh zájmů u Koláčka souvisel s jeho zájmy hydrologickými (je autorem např. moderně pojaté monografie o Jizeře, klasifikace toků na základě odtoku a odtokové mapy Moravy). V práci o vztahu mezi jarním odtokem a letním maximem srážek [1] prokázal, že Erochinovo pravidlo v našich poměrech neplatí. V jiné studii [6] podrobně analyzoval sráž­kové a odtokové poměry v létě 1925, kdy katastrofální deště vyvolaly na mnohých místech u nás povodně a tyto poměry porovnal s poměry normálními a zvláště se situací v mimo­řádně suchém létě 1923. Podnětné jsou Koláčkovy práce o hyetopleiónech a hyetoantipleiónech [7, 8], tj. maximech a minimech anomálií ročních srážek. Kladné srážkové od­chylky postupně přecházejí do záporných a opačně, což podle Koláčkova zjištění trvá většinou 32 až 35 let. Pokus o izonotidovou mapu Moravy a Slezska [2] nepřispěl k nalezení vhodnější hranice mezi suchými a vlhkými oblastmi.

Baltským vlivům na utváření našeho podnebí věnoval prof. Koláček řadu prací. Baltským jarem nazval poměrně chladné jarní období vyskytující se ve střední Evropě zvláště po tuhých zimách, v nichž Baltské moře ve značné části silně zamrzá, takže k jarnímu tání se spotřebovává velké množství tepla. Ke stanovení normálního teplotního dosahu Baltu Koláček použil 501etých měsíčních normálů teploty (1851 až 1900) a zpráv o ledových poměrech. Baltský vliv byl podle Koláčka průkazný především v případech, když stanice ležící blíže Baltu byla na jaře chladnější a na podzim teplejší než vzdálenější stanice. V průměrném roce zasahuje baltský vliv směrem na jih do Durynska, Saska, sev. Slezska a .oblasti Varšavy, po velmi tuhých zimách proniká sníženinami až na východní a střední Moravu [3]. Sledováním baltských účinků rok po roce (1924—1933) s pomocí vídeňských a vratislav­ských synoptických map Koláček dospěl k závěru, že příčinou baltského jara je „samostatný" málo mocný baltský vzduch, popříp. anticyklona nad Botnickým zálivem [9].

Spis o počasí jako geografickém činiteli [10] je nejrozsáhlejší meteorologickou prací Koláčkovou. Ukazuje, do jaké míry se zeměpisná poloha a reliéf uplatňují v proměnlivosti počasí, kterou zvolil za hlavní kritérium klimatologického členění Evropy. Proměnlivost počasí vyjadřoval průměrným trváním vzduchových hmot, které sledoval denně na povětrnostních mapách Breslau-Krietern v 37 průsečících poledníků a rovno­běžek v oblasti od Irska po Ural (období (1928-1937). Dále Koláček určoval stupeň oceanity a podíl studených vzduchových hmot, rovněž po ročních dobách a v extrémních měsících. V ročním průměru je povětrnostně nejproměnlivější oblast středoevropská, nejstálejší počasí je v jižním Středomoří. Koláčkova klimatologická rajonizace Evropy na základě výskytu vzduchových hmot je doložena po­měry vegetačními i odtokovými a konfrontována s dělením Köppenovým. V dodatku [12] je popsáno trvání vzduchových hmot po měsících. Studie o hlavních podnebních předělech v Evropě [13] navazuje na práce předchozí, navíc se opírá o roční rozdělení teploty a srážek.

Oblastí Koláčkových meteorologických zájmů bylo i ovliv­ňování podnebí člověkem. Pozornost věnoval jednak antropogenním příčinám zhoršených vlhkostních poměrů na Moravě, jednak industriálnímu faktoru podnebních změn na Ostravsku. Na základě měření konaných v zahraničí i porovnáním teploty Valtic a Hodonína dospěl k závěru, že v době největšího roz­sahu rybníkářství (poč. 18. stol.) byly na jižní Moravě teploty letních měsíců o 1 °C nižší než později [4]. Tepelný ostrov mezi Ostravou, Karvinou a českým Těšínem Koláček prokázal porovnáním teplot z období 1851-1900 a 1869-1920. Nej-větší oteplení ve středu oblasti vysvětlil bouřlivým průmys­lovým rozvojem, který vedl hlavně ke zvýšení zimních teplot [5].

Kromě uvedených prací prof. Koláčka třeba připomenout zejména jeho příspěvky v Meteorologische Zeitschrift (roč. 43, 44, 45, 52), kapitoly o počasí a podnebí v učebnicích a články vědecko-populární.

Za prof. Koláčkem zůstalo vědecké dílo, které by nebylo správné posuzovat ze zorného úhlu dnešních úzce specializo­vaných odborníků. Šíře zájmů, a z ní pramenící tematická roztěkanost, umožnily Koláčkovi mnohé problémy spíše na­značit než vyřešit; otázky, kterými se zabýval, však neztratily na aktuálnosti.

Foto Prof. Dr. František Koláček (1881—1942)

Seznam hlavních meteorologických prací profesora PhDr. Františka Koláčka

[1] Vztah mezi jarním odtokem vodním a letním maximem srážek. Sb. Cs. spol. zeměp., 32, 1926, s. 281.

[2] Mez aridniho a humidního podnebí. Sb. Čs. spol. zeměp., 1926, s 283.

[3] Baltské vlivy na podnebí moravské. Sb. Čs. spol. zeměp., 1927, s. 209-222.

[4] O vypuštěných rybnících jihomoravských. Sb. Čs. spol. zeměp., 36, 1930, s. 158-164.

[5] Projevuje se vliv průmyslové oblasti ostravsko-karvinské v místních poměrech podnebných? Sb. Přírodověd, spol. v Mor. Ostravě, 5, 1929 (1930), s. 25-30.

[6] Abnormální srážková a odtoková léta 1925 a 1928 v Československu. Sb. Čs. spol. zeměp., 37, 1931, s. 65 až 70,129-135.

[7] Les hyétopléions et les hyétoantipléions. Práce Mor. přírodov. spol., sv. 7, spis 2, 1931, 8 s.

[8] Hyetopleitony a hyetoantipleitony. Sb. Čs. spol. zeměp., 37, 1931, s. 232-233.

[9] K otázce baltského jara. Spisy přír. fak. Masarykovy univ., č. 208, 1935. 25 s.

[10] Počasí jako činitel geografický. Spisy odboru Čs. spol. zeměp. v Brně, řada C, spis 9, 1938. 44 s.

[11] Posouvání klimatických pásů od konce doby ledové. Sb. Čs. spol. zeměp., 45, 1939, s. 23-25.

[12] Roční chod proměnlivosti počasí v Evropě. Práce Mor. přírodov. spol., sv. 12, spis 7, 1940, 8 s.

[13] Hlavní klimatické předěly v Evropě a v přilehlých částech Asie. Sb. Čs. spol. zeměp., 46, 1940/41, s. 37—40.

Životopisná literatura

[14] Vitásek, F.: Za prof. Fr. Koláčkem, Fr. Říkovským a doc, B. Hrudičkou. Sb. Čs. spol. zeměp., 50, 1945, s. 33 — 50.

Karel Krška, MZ 1982/2, ročník 35, str. 62-63