Seminář o regionálních prognózách
Seminář pražské pobočky Československé meteorologické společnosti v roce 1973
Dne 26. 4. 1973 uspořádala Pražská pobočka meteorologické společnosti v budově Geofysikálního ústavu ČSAV na Spořilově seminář o regionálních prognózách. Semináře se zúčastnilo asi 50 meteorologů a hydrologů, převážně z Čech a Moravy.
Úvodní slovo měl S. Slabý na téma „Požadavky praxe na výzkum v regionální synoptice a klimatologii". V úvodu uvedl požadavky jednotlivých institucí na předpovědní službu. Konzumentů, kteří mají zájem o regionální prognózy, je mnoho. Mezi nejdůležitější patří silničáři, stavební podniky, zemědělství, hydrologická služba, čistota ovzduší apod. Přednášející se zabýval stupněm detailizace předpovědi počasí a diskutoval její hranice z hlediska možností předpovědní služby. Všiml si též vlivů majících význam pro modifikaci počasí, z nichž nejdůležitější je orografie a zdroje znečištění. Dále se přednášející věnoval problematice získávání informací o počasí, staniční síti, radarovým pozorováním a automatickým stanicím. Tyto zdroje informací jsou důležité při řešení problematiky regionálních předpovědí. Vzhledem k nedostatku pracovních sil je nutné věnovat pozornost automatickému soustřeďováni met. informací a kreslení podkladového materiálu. Jeden ze způsobů řešení regionálních prognóz vidí autor v metodě dynamické klimatologie spočívající na typizaci povětrnostních situací.
Seminář pokračoval přednáškou I. Nemešové „Prognóza konvekce". Autorka srovnávala metodu částice a metodu vrstvy, nejčastěji používané pro předpověď konvekce, s metodou vtahování, vhodnou pro přesnější stanovení horní hranice kupovité oblačnosti. Metoda v principu spočívá na skutečnosti, že ve vyvíjejícím se kupovitém oblaku se část kapiček vypařuje, čímž se odnímá vystupující vzduchové hmotě teplo. Ta potom v důsledku většího ochlazení nevystupuje tak vysoko, jak udává částicová metoda. Autorka uvedla hodnoty srovnání z 8 dnů, kdy byly k dispozici měřené výšky horní hranice kupovité oblačnosti. Poukázala na to, že pro správné určení horní hranice oblačnosti je důležité stanovit maximální teplotu při zemi (aspoň na 0,5°). Výpočet horní hranice kupovité oblačnosti metodou vtahování trvá asi 10 min.
Obor hydrologických předpovědí byl zastoupen J. Strachotou, který přednesl referát na téma „Využití radiolokátoru v Libuši pro zjišťování plošné distribuce srážek na území Čech v letním období 1972". Autor pohovořil všeobecně o hydroprognózách. Největší důraz při hydrologické předpovědi klade na zkrácení času mezi spadlými srážkami a povodňovou vlnou. V tomto ohledu má pro hydroprognózu velký význam určování srážek radarem, které je rychlé a operativní. Autor hovořil o problematice měření srážek radarem a o mezích přesnosti. I když se měření srážek radarem zatím u nás neprovádí, uvedl autor metodu, jak přibližně stanovit výšku srážek z horní hranice oblačnosti udávané radarem. Přednášející zpracoval několik situací, při nichž bylo srovnáváno počasí na stanici (srážky, bouřka, přeháňka) s odrazem na radarové obrazovce v okruhu 10 km od stanice. Podobně byla provedena srovnání 24 hodinových srážek se součtem radarových odrazů za 24 hodin a s výškami horní hranice oblačnosti určené radarem. V podstatě se potvrdil vztah: čím vyšší horní hranice a čím větší počet případů odrazů, tím větší byly srážky na stanici. Analýzou 3 případů se ukázalo, že dosavadní staniční síť nestačí na zabezpečení povodňové služby. Autor se zmínil ke konci referátu o cirkulačních charakteristikách povětrnostních situací přinášejících povodně.
J. Štekl přednesl referát na téma „Orografická brázda v alpské oblasti". Největší pozornost ve svém referátě věnoval autor brázdě nízkého tlaku, která se tvoří v letních měsících v oblasti Alp. Analyzoval jednak vlivy orografie na proudění, hlavně však termické vlivy horských úbočí zachycujících ve dne sluneční záření a přispívající k rychlému oteplení celé vrstvy vzduchu do 3 km. Uvedl Hannův vzorec tlakových tendencí, který diskutoval a podložil několika původními pozorováními o rozličných velikostech tlakových tendencí v různých výškách. Na statistickém materiálu ukázal, že ve 12 hod. mají stanice v jižních částech Alp daleko větší procento případů s tlakovým poklesem větším než 1 mb za 3 hod., než stanice severně od Alp. V letních měsících, květen až září, je tento poměr 60 ku 20 %. Autor uvedl 7 typů, kdy se zesilují poklesy tlaku v oblasti Alp a tvoří se tam brázda nízkého tlaku nebo samostatná mělká cyklóna a popsal stručně, jak se tyto tlakové změny obrážejí v průběhu počasí v Čechách.
Do oblasti hydrologie patřil referát M. Lípové „Povodňová situace v Beskydech" a referát V. Kakose „Hydrosynoptické předpovědi letních povodní v povodí Odry". Lípová ve svém referátě popsala povětrnostní situace při několika povodních, které se vyskytly v období 1949 —1962. V. Kakos ukázal na některé významné případy povodní posuzovaných podle stavu na Odře v Bohumíně a na možnosti předpovědi těchto povodní. Navrhl jemnější třídění povětrnostních situací pro účely posouzení možnosti vzniku povodně. Za schůdnou považuje cestu výběru analogů. Uvedl některá kritéria pro tento výběr. Opírá se většinou o polohu a postup tlakových útvarů při zemi a ve výšce v době 2 dny před až v den povodně. Výsledky získané touto metodou výběru analogů ukazují, že metoda je nadějná pro předpověď povodní ve Slezsku. Kombinací s předpovědními numerickými mapami na 3 dny, lze určit dráhy jednotlivých cyklon se značným předstihem a tím zvětšit operativnost této metody, i když na úkor přesnosti. Tyto hydrosynoptické předpovědi srážek tvoří podklad pro výstražnou povodňovou službu.
V odpoledních hodinách pokračoval seminář přednáškou E. Ouřadové „Změny teploty s výškou na vybraných stanicích v ČSR při severozápadním proudění". Autorka zvolila několik reprezentativních stanic v Čechách a na Moravě v různých nadmořských výškách od 180 m n. m. do 1480 m n. m. a sledovala odchylky teplot od normálu na těchto stanicích při severozápadní cyklonální situaci. Ukázalo se, že v letní polovině roku přináší tato situace ochlazení ve všech nadmořských výškách, v zimě se slabé ochlazení omezuje jen na výšky nad 1000 m, zatím co na níže položených stanicích jsou zaznamenány při této situaci kladné odchylky od normálu. Odchylky teplot v jednotlivých měsících zhruba odpovídají rozdílům měsíčních průměrných teplot míst nad Atlantikem a na pobřeží, odkud vzduchové hmoty do střední Evropy přicházejí a průměrných teplot v Čechách.
J. Průsaková měla referát na téma „Srážkové poměry v ČSR při západních synoptických situacích". Ukázala mapy rozdělení srážek v ČSR při západní cyklonální povětrnostní situaci a soustředila se na podrobnou analýzu výrazné situace v zimním období. Největší pozornost věnovala návětří Krkonoš a Orlických hor a vymývání blány studeného vzduchu před první teplou frontou při zmíněné západní situaci. Mapa 24hodinových srážek vykazovala oblasti nejsilnějších srážek v těch místech, kde se nejdéle udržovala při zemi blána studeného vzduchu. Vzniká tak dojem, že studený vzduch při zemi na návětří zesiluje ještě návětrný efekt horského hřebene.
Problematikou regionálních předpovědí námrazy se zabýval J. Vrána v referátě „Námrazové kalamity na linkách elektrického vedení v ČSR, zejména na Moravě, v typických synoptických situacích". Autor hovořil o organizaci výstražné služby pro předpověď námrazy. Předvedl mapy četnosti a intenzity námrazy v ČSR a poukázal na jednotlivé námrazové oblasti. Z hlediska výstražné služby je důležitá oblast Českomoravské vysočiny. Přednášející potom uvedl statistické zpracování četnosti námrazy při jednotlivých povětrnostních situacích a podrobněji popsal kalamitní stav, kdy se na jihovýchodní Moravě tvořila silná ledovka při východní situaci. Tento příklad uvedl jako anomální námrazovou situaci.
Přednášky uzavíral referát F. Reina „Informace o výzkumech v oboru regionální prognózy v karpatských a alpských zemích v posledních letech". Přednášející, který se pravidelně zúčastňuje konferencí o alpské a karpatské meteorologii, podal stručný referát o pracích zabývajících se regionální prognózou v zahraničí. Informoval o některých výzkumech v Rakousku, Jugoslávii, Rumunsku a Švýcarsku.
Seminář uzavřel J. Červený přáním, aby i v budoucnu přibývalo prací v oblasti regionální meteorologie, která má zejména pro státy s členitým terénem velký význam. V závěrečné diskusi vystoupil E. Veselý, vzpomněl nedožitých 95. narozenin prof. Hanzlíka a s uspokojením konstatoval, že seminář probíhal v duchu jeho výchovných snah.
Jan Brádka, MZ 1974/1, ročník 27, str. 30-31