EL NIÑO A POČASÍ VE SVĚTĚ

EL NIÑO A POČASÍ VE SVĚTĚ

Dramatické sucho ve východní Austrálii, ve střední Americe, v Indii, Etiopii, v severovýchodní Brazílii a na jihu Filipín a naopak povodně v Peru, jižním Ekvádoru, na Galapágách, ve středním Chile a v jižní Brazílii, to byly extrémní projevy počasí v letech 1982 až 1983, o kterých se meteorologové domnívali, že souvisely s jevem El Niño. Bez zajímavosti ani není možná, i když ne prokazatelná, souvislost s velmi teplým podzimem u nás v roce 1982 a následně teplotně nadprůměrným rokem 1983.

V Praze-Klementinu se teplota měří už od roku 1771 a průměrná teplota za měsíce září, říjen a listopad roku 1982 byla společně s teplotou podzimu roku 1802 nejvyšší, s hodnotou 11,7 °C. Také zima roku 1983 byla u nás s průměrnou teplotou v Praze 2,52 °C teplotně nadprůměrná, ale takových zim bylo v minulosti celá řada.

O El Niño se hovořilo i v roce 1990. Na jaře roku 1996 se v odborné meteorologické literatuře objevily zmínky o tom, že další El Niňo se chystá a skutečně v roce 1997 se tento zajímavý a poněkud záhadný jev stal skutečností.

Název El Niño je ze španělštiny a znamená Jezulátko. Vánoční dárek, který tento Ježíšek v minulosti občas nadělil obyvatelům západního pobřeží Jižní Ameriky, ale nebyl vůbec radostný. Při El Niño se výrazně teplejší povrchová voda z centrálního rovníkového Pacifiku dostává u jihoamerických břehů nad studenou vodu, která sem proudí od jihu. Za normální situace studené vodní proudy přinášejí živiny pro fytoplankton, který je součásti potravinového řetězce, na jehož konci jsou ryby a ptáci. Ryby následně hynou, a tím i ptáci ztrácejí potravu.

Dříve než se o El Niño začali zajímat meteorologové, poznali tento jev především rybáři u peruánského pobřeží. V roce 1970 si všimli tisíců mrtvých ptáků a zpracovatelský rybí průmysl byl postižen obrovskými ztrátami.

Extrémně vysoké povrchové teploty mořské vody nedaly spát meteorologům. Uvažovali asi takto: „Naše Země přece musela získat více tepelné energie ze Slunce a ta se nutně musela projevit v atmosférické cirkulaci.“ Začaly se hledat širší souvislosti a ty se alespoň částečně podařilo nalézt.

Pomocí meteorologických družic je možné studovat nejen rozložení oblačných frontálních pásů nad zemským povrchem a změřit teplotu na horní hranici oblačnosti, ale také zjistit teplotu na zemském povrchu a na hladině oceánů. Dlouhodobá měření pak prozradí, ve kterých oblastech se po delší dobu, třeba několika měsíců, udržuje teplejší voda, a nejen to, ale i kam se oblasti s nadprůměrnými teplotami vody přesunují.

Velké světové oceány akumulují sluneční tepelnou energii a dovedou ji udržet dlouho. Kladné teplotní odchylky v rovníkových oblastech největšího (Tichého) oceánu jsou pak nepochybně důkazem většího příkonu sluneční energie. Ten se musí projevit i v rozložení teploty vzduchu nad zemským povrchem a následně i ve změnách atmosférické cirkulace. Tyto změny se mohou týkat nejen tropických, ale pravděpodobně i mimotropických oblastí.

V blízkosti rovníku se po celý rok udržuje brázda nízkého tlaku vzduchu. V důsledku změn vzájemné polohy Slunce a Země a následných rozdílů v příkonu sluneční energie se její poloha během roku mění. V lednu leží zhruba kolem 5. stupně jižní zeměpisné šířky, v červenci kolem 12. stupně severní zeměpisné šířky. Lze předpokládat, že zvýšený příkon sluneční energie může ovlivnit charakter i polohu této brázdy. Dá se očekávat, že případné změny průměrného atmosférického tlaku v blízkosti rovníku mohou mít vliv i na polohu subtropických pásů vyššího tlaku vzduchu, na charakter pravidelných větrů pasátů a v neposlední řadě i na atmosférickou cirkulaci v mírných zeměpisných šířkách.

Jak moc se tyto všechny předpokládané změny v atmosférické cirkulaci navzájem ovlivňují, to je zatím ještě velký otazník, nicméně výrazné odchylky v povrchových teplotách rovníkových oblastí Pacifiku jsou důležitou informací a pro modelové zpracování důležitým vstupním údajem, tzv. prediktorem.

Ve zprávě z Klimatického předpovědního centra v USA z 10. června roku 1997 se říká: „Kladné teplotní odchylky po - vrchových vod se ve středním a východním Pacifiku, zvláště pak u jihoamerických břehů výrazně zvýšily. V květnu byly v oblasti od Indonésie až po 160. stupeň západní zeměpisné délky naměřeny povrchové teploty vody dokonce vyšší než 29 °C. Na východ od 175. poledníku západní délky se objevily teploty až o 4 °C vyšší, než je dlouhodobý průměr. Průměrná odchylka v celé oblasti rovníkového Pacifiku pak už v květ - nu dosáhla plus 2,9 °C, což byla nejvyšší hodnota pozorovaná od srpna roku 1983“.

Jaké to mělo následky na atmosférickou cirkulaci?

V oblasti datové čáry, tedy kolem 180. poledníku, byla pozorována zvýšená konvekce doprovázená výrazným vývojem bouřkových oblaků, zatímco na západě Tichého oceánu a v oblasti Indonésie byly naopak výstupné vzduchové proudy podstatně slabší. Změny ve vertikálních vzduchových pohybech vyvolaly zesílení západních rovníkových větrů, a tudíž i pohyb teplejších povrchových vod směrem na východ. V přízemním atmosférickém tlaku se to projevilo zápornými odchylkami v centrálním Pacifiku, a naopak kladnými odchylkami na západě tohoto největšího světového oceánu.

Modelové výpočty naznačovaly, že kladné teplotní odchylky se budou ve zbývajících měsících roku 1997 v centrálním Pacifiku zvyšovat. Pro dlouhodobou předpověď počasí z toho vyplývalo, že v centrálním Pacifiku se dají očekávat nadprůměrné srážky, a naopak v oblasti Indie a Indonésie podprůměrné. A nejen to. Výpočty ukázaly, že by mělo dojít k zesílení proudění v oblasti mírného pásu jižní polokoule. Výsledkem by mohla být vlhčí zima v Chile, Argentině a v jižní Brazílii.

V prosinci roku 1997 vydalo Klimatické centrum v USA zprávu: „Kladné teplotní odchylky povrchových vod v centrálním Pacifiku se během listopadu opět zvýšily. V centrálním a východním Pacifiku byly zaznamenány nejvyšší teploty od roku 1950. Kladná teplotní odchylka dosáhla v oblastech východně od 170. poledníku plus 2 °C a v oblasti mezi 115. a 90. stupněm západní délky, tedy už dost blízko u jihoamerických břehů, dokonce plus 5,0 °C. Byla to pravděpodobně nejvyšší teplota za posledních 50 let.“

V důsledku vysoké teploty vody stouply výrazně i teploty vzduchu v pobřežních oblastech Peru. Průměrná listopadová teplota zde byla o 5 až 6 °C vyšší než dlouhodobý průměr. Konvekce nad centrálním Pacifikem byla nadále výrazná a v oblasti Indonésie slabá.

Není bez zajímavosti, že zmíněné změny atmosférické cirkulace nad Tichým oceánem vyvolaly i změny nad Indickým oceánem. Tam při vodní hladině zesílily východní větry a výsledkem byly nadměrné srážky v rovníkové východní Africe. V Keni např. spadlo za 2 měsíce o400 až 600 mm srážek více, než činí dlouhodobý průměr. Výsledkem byly dramatické povodně.

Výsledky modelových výpočtů naznačily, že kladné teplotní odchylky povrchových vod středního a východního rovníkového Pacifiku by se měly udržet až do května roku 1998 a teprve v období od června do srpna by měly slábnout.

Závěr

El Niño, tento původně nepříjemný vánoční dárek, má i své kladné stránky. Poskytuje totiž meteorologům možnost odhadnout dlouhodobý sezonní vývoj průměrných teplot a srážek v některých oblastech světa. Na základě El Niño, které začalo v roce 1997, meteorologové předpokládali v první polovině roku 1998 podprůměrné srážky v Indonésii, východní Austrálii, na severu Jižní Ameriky a v jižní Africe. Naopak nadprůměrné srážky by měly být v oblasti centrálního a východního rovníkového Pacifiku, na jihovýchodě Jižní Ameriky, a nejen to. Vliv na atmosférickou cirkulaci severní polokoule se předpokládal také. Nadprůměrné srážky se očekávaly v Kalifornii a jižních oblastech USA. V severních oblastech USA zase měly převládat nadprůměrné teploty.

A jak u nás? Může se El Niño projevit i v našem středo-evropském počasí? Jednoznačnou odpověď, alespoň zatím, neznáme. Skutečností ale je, že zima 1997-98 byla třetí nejteplejší zimou od roku 1771. Její průměrná teplota za měsíce prosinec, leden a únor byla v Praze-Klementinu 4,017 °C. Teplejší zimy byly jen vletech 1793-94 s průměrnou teplotou 4,1 °C a v letech 1795-96 s průměrnou teplotou 4,3 °C.

Zda ale tehdy, kdy meteorologové neznali družice a dokonce ani radiosondážní balony, bylo El Niño, se asi už nikdy nedozvíme. Ledaže by se někde v peruánských kronikách našly zmínky o uhynulých rybách a mrtvých ptácích.

Zpráva Klimatického centra USA z března roku 1998 říká: „Během února se udržely velmi vysoké povrchové teploty vody východně od 180. poledníku. Na východ od 170. poledníku západní délky byla odchylka vyšší než 2 °C a od 140. stupně západní délky dále na východ dokonce vyšší než 3 °C. Srážky byly opět vydatné v centrálním a východním Pacifiku a slabé v Indonésii a západním Pacifiku. V některých oblastech Keni množství srážek od prosince překročilo až 1000 mm. Nadbytek srážek byl dále zaznamenán v Peru, na jihovýchodě Jižní Ameriky, nedostatek naopak v Indonésii a jižní Africe. “

Pokračující odchylky v povrchových teplotách vody v Pacifiku dovolují předpokládat, že v jarních měsících budou nadprůměrné srážky doprovázené bouřkovou činností v Kalifornii a na jihu USA. Podprůměrné srážky se očekávají v Indonésii, severní Austrálii, na severu Jižní Ameriky a na jihu Afriky. Naopak nadprůměrné srážky by měly být v rovníkových oblastech Tichého oceánu, podél pobřeží Ekvádoru a severního Peru, ve středním Chile a na jihovýchodě Jižní Ameriky.“

Samozřejmě, že budeme zvědaví, jaký bude teplotní a srážkový charakter jarních a letních měsíců ve střední Evropě. Za předpokladu, že El Niño ovlivňuje i atmosférickou cirkulaci nad Atlantským oceánem a Evropou, bychom mohli vyloučit podprůměrné srážky i podprůměrné teploty.

Literatura:

[1] Environmental and Societal Impacts Group NCAR Network Newsletter. July-August 1997, Januar-March 1998.

[2] Experimantal long-lead Forecast Bulletin, March 1996, March 1997, September 1997, March 1998.

Vladimír Seifert, MZ 1998/3, ročník 51, str. 88-89