Příspěvek h historii užité meteorologie (1965)

PŘÍSPĚVEK K HISTORII UŽITÉ METEOROLOGIE

                                        II.

Ve studii, věnované dílu prof. Emanuela Purkyně [3], jsme připomenuli vývoj ombrometrie v Čechách v letech osmdesátých minulého století spolu s úlohou, kterou v rozvoji naší meteoro­logie mělo tehdy lesnictví: zasloužilo se o vznik tehdy nejhustší sítě ombrometrických stanic na světě. Síť srážkoměrných lesnic­kých stanic, vedená prof. Purkyněm, byla pod patronací lesnic­kého spolku, jehož působnost zabírala ovšem pouze zemi Českou. Avšak zájem o užitou meteorologii mezi odbornou veřejností nebyl jen tam.

Vylíčili jsme již v předchozí práci, jak živě se tehdy v široké veřejnosti diskutovaly problémy vlivu lesů na podnebí a vodní režim. Nepřekvapuje proto, že úsilí českých lesníků v oboru meteorologických měření našlo ohlas také na Moravě. Podnět k následování českého příkladu byl dán na shromáždění mo­ravskoslezského lesnického spolku ve Frýdlantu n. Ostravicí, a to v roce 1880. Nadlesní J. Jackl tam přednesl návrh rozšířit velkou českou síť ombrometrických stanic na Moravu a do Slezska. Návrh byl přijat s porozuměním stejným jako dříve obdobné akce v Čechách: k zajištění nutných příprav byl utvořen pří­pravný výbor v čele s nadlesním Jacklem.

Toto lesnické komité správně poznalo, že bude prospěšné neomezovat akci jen na lesnické kruhy [6], poněvadž i další odborná veřejnost byla zainteresována na rozmnožení meteoro­logických a klimatických poznatků.

V téže době projevovaly vzrůstající zájem o klimatická data, především o srážky - kromě zemědělců - také technické kruhy vodohospodářské. Připravovaly se tehdy velké regulační práce na moravských tocích; pro vypracovávání potřebných projektů ne­mohly ovšem svým počtem dostačit tehdy fungující meteoro­logické stanice na Moravě a ve Slezsku. Na Moravě již ostatně bylo i ústředí meteorologických pozorování, a to v brněnském přírodovědeckém spolku (Naturforschender Verein), jenž od sedmdesátých let spravoval několik stanic (1872 — 10 stanic, 1878 — 24 stanic)¹). Na půdě tohoto spolku bylo rovněž pocho­pení pro aktuální otázky vlivu lesů a jeho členové byli dobře informováni o tehdejších současných názorech. Tak např. ne­dlouho po vydání práce Wexovy [8], která vzbudila rozruch okolo problematiky vztahů mezi lesem a vodou v širším rozsahu, refe­roval o ní ve spolku prof. J. G. Schön [5], pečující o spolkové meteorologické stanice. Pozorovací činnost Spolku oceňovaly i veřejné úřady (např. v roce 1877 projevil Zemský výbor zájem na stanicích v povodí Bečvy s jejími rozkolísanými vodními stavy). Svědčí o prozíravosti tehdejších zakladatelů moravské užité meteorologie, že toto vše uvážili a po příslušných - dnes bychom řekli koordinačních - jednáních spojili všechny zájmy v rámci přírodovědeckého spolku v Brně.

Na jaře 1881 na základě výsledků jednání smíšené komise bylo navrženo založit stálou meteorologickou komisi přirodovědeckého spolku, v níž by byly zastoupeny i další příslušné korporace.

Základním úkolem v programu práce této komise, která pak po dlouhá léta plnila své poslání, bylo zřízení meteorologické po­zorovací sítě pro lesnické, zemědělské a technické účely na Moravě a ve Slezsku [7]. Bylo zdůrazněno, že znalost místních meteorologických poměrů má význam pro racionální obhospo­dařování půdy ve smyslu lesnickém i zemědělském i pro technické práce, jež se tehdy začínaly rozbíhat ve velkém měřítku (meliorace, regulace toků a hrazení bystřin, vodovody a kanalizace). Na rozdíl od české lesnické sítě byla krom srážek zařazena hned zpočátku do pozorovacího programu teplota vzduchu a směr větru. Shodně s doporučeními Purkyňovými se i na Moravě měly zřizovat stanice početněji v lesnatých a hornatých částech země, v pramenných oblastech řek. Za naléhavé bylo považováno založení srovnávacích stanic (dvojice lesní a polní); v tomto smyslu se projevilo dobové smýšlení o vlivu lesů" na klima, ze­jména srážky, které Emanuel Purkyně dávno překonal: ostatně realisace tohoto doporučení nebyla valná, víme o jediné takové dvojici stanic (v Čeladné[2]) ²).Vliv vodohospodářských potřeb se projevil požadavkem doplnit pozorování měřením výparu, vzdušné vlhkosti a stavů podzemních vod.

Předsedou meteorologické komise přírodovědeckého spolku se stal lesní rada R. Zlík (od r. 1895 zemský les. inspektor J. Homma), sekretářem prof. G. Niessl. Se jménem prof. G. Niessla je pak spojena hlavní práce s řízením staniční sítě a péčí o publi­kaci zpracovaných dat po dlouhá léta.

Na shromáždění lesnického spolku ve Znojmě 1881 bylo schvá­leno napojení lesnické sítě, mezitím již rychle rostoucí zejména zásluhou J. Jackla na arcibiskupských statcích, na komisi přírodo­vědeckého spolku; spojení bylo ovšem již fakticky uskutečněno předtím.

Na půdě přírodovědeckého spolku byly splněny předpoklady k odbornému pochopení a řízení celé akce; lesnické a země­dělské kruhy pak zajistily široký okruh pozorovatelů i výbavu -stanic, jež byla získána tak jako v Čechách ze soukromých pro­středků. Napojení akce na vodohospodářsky významnou, oficiální technickou potřebu zabezpečilo i do budoucnosti dostatečnou finanční podporu k ústřednímu zpracování a publikaci materiálu. V tomto směru byly poměry na Moravě šťastněji vyřešeny než v Čechách, kde se finanční těžkosti lesnického spolku s vydává­ním obsáhlého pozorovacího materiálu významnou měrou po­dílely na podstatném omezení původně rozsáhlé sítě stanic a po­sléze na jejím převodu jiné instituci. Není pochyby o tom, že rozhodný podíl na zapojení moravské sítě stanic do potřeb technické praxe měl prof. Niessl, jenž v jejích kruzích působil v Brně na technice.

Od roku 1881 pracuje celá síť moravských spolkových stanic soustavně. Pod vedením prof. Niessla jsou také výsledky pravi­delně zpracovávány a vydávány v samostatné publikaci (ro­čence [1]). Pozorování se během doby dále zlepšuje (např. od r. 1883 se počítají průměry vzdušných teplot   podle vzorce (7 + 14 + 2.21 h) / 4 a staniční sít se rozšiřuje. Tak v roce 1881 bylo založeno 113 stanic, v roce 1883 pracovalo přes 170 stanic, 1887 219 stanic, 1899 248 stanic. Několik z nich pocházelo ze sítě ústředního ústavu vídeňského.

Náplň pozorování na stanicích se časem měnila, na vybraných stanicích byla rozmnožována o další prvky. Navazovala se totiž spolupráce s příslušnými centrálními institucemi vodohospo­dářskými a meteorologickými ve Vídni; síť spolkových stanic jim poskytovala data a podle jejich potřeb bylo např. pozorování od r. 1895 na 50 stanicích rozmnoženo o sledování výšek sněhové pokrývky.

Zájem odborné veřejnosti o výsledky pozorování vedl také k tomu, že se zdokonalovalo zpracovávání pozorovacího materiálu v ročenkách. Vedle běžných klimatických dat průměrových a sumárních byly např. uváděny průměrné teploty ročních období podle stupňů nadmořské výšky, maximální srážka za 24 hodin, později byly publikovány i denní srážky v některých obdobích vodohospodářsky významných, data prvního a posledního sně­žení atp. Srážky se znázorňovaly graficky nejprve v mapě sloup­covými diagramy, od r. 1890 byly v ročenkách mapy isohyet, doplněné časem i o mapy z mimořádných srážkových období, vyvolavších povodně. Pravidelně byla publikována též pozo­rování fenologická (fyto- i zoofenologická). Srážkoměrná data sítě byla zpracována za dvacetiletí 1883—1902 také samostatně v práci Schindlerově [4].

Síť meteorologických stánic pod vedením meteorologické ko­mise přírodovědeckého spolku (prakticky prof. Niessla) se tedy úspěšně rozvíjela. V roce 1899 byl udělen 52 pozorovatelům diplom uznání za 15 a více let obětavé dobrovolné práce.

Prof. Niessl, který má největší zásluhu na vedení sítě, na od­borném usměrňování pozorovatelské činnosti i na zpracování získaného materiálu, řídil síť a redigoval ročenky pozorování celé čtvrtstoletí. Teprve 25. zpráva za rok 1905, která vychází v roce Niesslova odchodu z Brna (1907), vychází bez jeho předmluvy. Nástupcem prof. Niessla ve vydavatelství zpráv o pozorování spol­kové sítě se stal prof. dr. A. Szarvassi.

Dlouholeté a záslužné působení prof. G. Niessla v moravské meteorologii zasluhuje zmínit se v závěru o osobě tohoto ne­únavného sekretáře meteorologické komise přírodovědeckého spolku v Brně, jenž rovněž neni vzpomínán v historii naší me­teorologie podobně jako E. Purkyně.

Gustav Niessl z Mayendorfu se narodil 26. ledna 1839 ³) v italské Veroně, kde jeho otec tehdy sloužil jako rakouský dělo­střelecký důstojník. První vzdělání získal ve Štýrském Hradci a ve Vídni, kam byl mezitím přeložen jeho otec, vlastnicí větší přírodovědecké sbírky a horlivě se zajímající o přírodní vědy. Po jeho přikladu věnoval G. Niessl již od chlapeckých let své zájmy přírodním vědám, zvláště botanice, astronomii a mate­matice. Jako asistent na vídeňském polytechnickém ústavu (1857) seznámil se s tamějším prof. Herrem. Vlivem tohoto vědce se u Niessla upevnil zájem o astronomii a meteorologii; v těchto oborech pak pracoval až do stáří.

V roce 1859 přichází G. Niessl do Brna, byv jmenován ve svých dvaceti letech suplujícím profesorem praktické geometrie na polytechnice. Začátkem roku 1860 mu byla svěřena stolice tohoto předmětu: kromě toho přednášel též astronomii.

Když se v Brně ustavil v roce 1861 Přírodovědecký spolek, byl nejprve členem výboru, roku 1864 místopředsedou a od roku 1865 až do svého odchodu z Brna 1907 obětavým jednatelem. Na schůzích spolku přednesl mnoho referátů z přírodních věd. O jeho bohaté činnosti sekretáře meteorologické komise Spolku jsme se podrobně zmínili již výše.

Po reorganizaci brněnské techniky byl roku 1867 jmenován řádným profesorem geodesie. Zastával též vysoké vysokoškolské funkce (v letech 1877/78 a 1888/89 např. byl rektorem) a řadu dalších významných funkcí ve vědeckém i praktickém životě. V roce 1901 se stal korespondujícím členem ústředního ústavu meteorologického ve Vídni a roku 1904 dopisujícím členem vídeňské Akademie věd.

Na brněnské technice přednášel G. Niessl až do roku 1907, kdy po dovršení padesátiletého působení na vysokém učení technickém odešel na odpočinek zpět do Vídně. I tam zůstal vědecky činný. Zemřel ve Vídni 1. září 1919 ve věku 80 let.

Literatura:

[1] Bericht der Meteorologischen Commission des Naturfor­schenden Vereines in Brůnn uber die Ergebnisse der mete­orologischen Beobachtungen im Jahre 1881 .. . 1904. Brünn 1882 . . . 1906.

[2] Dtto., 1881. Brunn 1882.

[3] Krečmer V.: Příspěvek k historii užité meteorologie. Met. zprávy, 16, 1963.

[4] Schindler H.: Beitrag zur Kenntnis der Niederschlagsverhaltnisse Mährens und Schlesiens. Verlag d. Naturforsch. Vereines, Brünn 1904.

[5] Verhandlungen des Naturforschenden Vereines in Brünn, 13, 1874 (1875).

[6] Dtto., 19, 1880 (1881); p. 59.

[7] Dtto., 20,, 1881 (1882); p. 28-31.

[8] Wex G.: Uber die Wasserabnahme in den Quellen, Flüssen und Strömen bei gleichzeitiger Steigerung der Hochwässer in den Kulturländern. Wien 1873.

[9] Wolfschůtz J.: In : X. Congress Mailand 1905 (Int. standiger Verband d. Schiffahrts-Congresse). I. Abt., 2. Frage: Einfluss der Zerstórung der Wálder und Trockenlegung der Sůmpfe auf den Lauf und die Wasserverháltnisse der Flůsse. Brůssel 1905.

¹) Meteorologická pozorování na půdě Spolku propagoval od počátku jeho existence (1861) profesor brněnské techniky G. Niessl, o němž ještě uslyšíme podrobněji. Na meteorologickém pozorování byl velmi zainteresován i slavný Gregor Mendel, uváděný až do své smrti (1884) jako pozorovatel brněnské spol­kové meteorologické stanice [2] .Viz o tom nejnověji E. Veselý: Památka na Gregora Mendela v archivu Hydrometeorologického ústavu, Met. zprávy, s. 18, 1965, č. 2.

²) Wolfschůtz [9] uvádí srovnávací stanici s rozšířeným po­zorovacím programem z Velkých Karlovic ke konci století.

³) Životopis zpracován podle rukopisu dr. Josefa Nožičky, jemuž za laskavé přenechání údajů a další pomoc upřímně děkuji.