Matyáš Borbonius

MATYÁŠ BORBONIUS Z BORBENHEIMU A JEHO METEOROLOGICKÁ POZOROVÁNÍ Z LET 1596-1598, 1622

Visuální meteorologická pozorování českého lékaře Matyáše Borbonia z Borbenheimu z let 1596 — 1598 a 1622 jsou první zatím známá meteorologická pozorování v Čechách. Na Moravě byla zjištěna ještě starší, a to Žerotínská pozorování z let 1533, 1534. Uvážíme-li, že první přístrojová meteorologická pozoro­vání u nás v Prešově jsou z let 1717—1720 [1], je skok z 18. do 16. století natolik významný, aby o Matyášovi Borboniovi z Borbenheimu a jeho záznamech, dosud neznámých, bylo po­drobněji pojednáno.

Podobně jako se všeobecně rozlišuje přechod od kvalitativ­ních pozorování ke kvantitativním, je u vlastních visuálních pozorování podle našeho názoru nutno rovněž rozlišovat dvě stadia. Záznamy o počasí v našich nejstarších písemných pa­mátkách jsou ojedinělé (první zprávu o počasí zaznamenal za svého života Kosmas z jara 1092). Významnějším přelomem jsou až záznamy z 16. století, z období renesance, kde například Mikšovičova lounská kronika nebo Kněžovského Paměti slánské jsou ozdobou staré české meteorologické literatury a živým do­kladem hlubokého zájmu našich předků o meteorologii (bohužel jsou dosud neznámé a nejsou proto zařazovány do velkých za­hraničních kompendií, např. Weikinnova; stručné výtahy z Mikšovičovy kroniky obsahuje práce Pejmlova [2]). I když záznamy v obou výše zmíněných kronikách jsou v některých letech velmi podrobné, jedná se stále o záznamy extrémního počasí. Záznamy Borboniovy považujeme za meteorologická pozorování proto, že se jedná o pravidelné denní zprávy.

Borboniova pozorování jsou z údobí, kdy se vytváří příznivá situace pro rozvoj exaktních věd, spadají do posledního období renesance. Tehdejší doba nedělala přesného rozdílu mezi jevy astronomickými, geofyzikálními a meteorologickými v dnešním smyslu; meteorologickými problémy se zabývali tedy i vědci, s jejichž jmény je spjata vědecká revoluce v astronomii - Tycho Brahe, Johann Kepler. Tycho Brahe konal meteorologická po­zorování na své observatoři v Uraniborgu na ostrově Hvenu v letech 1582—1597. Když na přelomu 16. a 17. století se na dvoře císaře Rudolfa II. vytváří vědecké středisko mezinárod­ního významu, přichází koncem roku 1599 Tycho Brahe do Prahy. Borboniovy záznamy začínají tedy 3 roky před jeho pří­chodem. To znamená, že činnost rudolfínského střediska mohla navázat na domácí vzestupný vývoj meteorologie.

Životopis Matyáše Borbonia z Borbenheimu

Matyáš Borbonius se narodil krátce před 24. srpnem 1566 v Kolínci u Klatov v chudší rodině. Vzdělání získával nejprve doma díky docházejícím učitelům, později ve školách v Sušici, Klatovech a Lounech; v roce 1581 v Praze, dále v Rakovníku, Kolíně. Roku 1585 odešel do Velkého Meziříčí, kde se připra­voval k učitelské dráze. Koncem roku 1591 obdržel nabídku od Fridricha a Bernarda Žerotinů, aby se stal vychovatelem Jana Vartenberka na Napajedlích (osiřelého, asi desetiletého chlapce). Měl cestovati se svým žákem k různým učitelům a tím i jemu samému byla dána možnost pokračovat ve studiích. Pobývali ve Znojmě, Jihlavě a v Břehu ve Slezsku. Roku 1595 poručníci ustanovili, aby oba podnikli studijní cestu do Basileje, tehdejšího vědeckého centra protestantských zemi. Při cestě do Švýcar přes Prahu dochází pro Borbonia k důležité události. Rok předtím vydal totiž latinskou báseň „Caesares", která byla oslavou vlády římských císařů od Augusta po Rudolfa II. Když 6. března 1596 císař Rudolf II. vycházel po bohoslužbách z chrámu sv. Víta, vložil mu Borbonius do rukou supliku o bezplatném udě­lení šlechtictví spolu s jedním výtiskem básně. Jeho žádosti bylo vyhověno. Byl mu udělen erb a právo užívat přídomku „z Bor­benheimu". O kvalitě básně svědčí fakt, že M. Jan Kampanus Vodňanský viděl v Borboniovi a Petru Cappelovi z Elbingu dva nejlepší současné básníky.

2. května 1596 (podle Greg. kalendáře; ve Švýcarech tehdy ještě užívali kalendář Juliánský) se zapsal Borbonius v Basileji na lékařskou fakultu. Musel mít již tehdy značné vědomosti, pro­tože po třech týdnech byl ustanoven oponentem při disputaci a po dalších pěti týdnech vydal své první teze a disputoval o nich. Po předložení disertační práce o dně^[1]) a zkouškách byl Borbonius 6. března 1597 prohlášen doktorem medicíny. V květnu téhož roku se vrátil se svým žákem do Napajedel, kde začíná provozovat lékařskou praxi. Často cestuje do okolí za pacienty, koná i delší cesty do Cech. Na jaře 1599 se oženil a stal se lé­kařem v Litoměřicích. Jeho švagr dr. Huber si vyžádal od něho pilulky pro Rudolfa II. Asi po čtyřech měsících jeho manželka zemřela. Počátkem roku 1600 se stal lékařem v Mladé Boleslavi a podruhé se oženil. R. 1609 byl Borbonius jmenován od českých stavů zemským lékařem se sídlem na Novém Městě Pražském. O tři roky nato bylo mu uděleno měšťanské právo novoměstské a získal dům čp. 834 „U Tunských" na Koňském trhu (Václav­ském náměstí). V té době je už Borbonius nejhledanějším lé­kařem v Praze - léčil mj. zemského místodržícího, knížete z Lichtenštejna, Polyxenu z Lobkovic, které doporučil léčbu minerálními vodami ve Františkových lázních, což byl nástup ke slávě „chebských" vod.

Přelom v životě Borboniově přinesl počátek války třicetileté. Lze říci, že jako člověk v podstatě nepolitický se do víru sta­vovského odboje dostal celkem náhodou. Byl vyzván, aby se zúčastnil stavovského sjezdu v květnu 1618, po domluvách se stal členem tříčlenné deputace k defensorům v Karolinu. Pak mu nezbylo než v době odboje přijmout i úřad obecního staršího. Po bitvě na Bílé hoře byl jeho dům vypleněn. Byl odsouzen ke ztrátě hrdla, cti a statků a měl být spolu s ostatními 21 před­staviteli popraven na Staroměstském náměstí. Přímluvou jeho vlivných pacientů u císaře mu byl trest smrti změněn na doži­votní vězení - milost mu byla oznámena v den popravy. Dalšími zásahy bylo mu však nakonec i vězeni odpuštěno. V létě 1622 přijal s povděkem nabídku Viléma Vchynského, aby se ujal léčby jeho nemocné dcery na zámku v Teplicích v Čechách. V dalších letech (1623—1627) je opět v Praze. Nastává rekatolisace země a Borbonius počíná pomýšlet na emigraci. Bylo mu doručeno rozhodnutí, že nezmění-li víru (byl příslušníkem kalvínské jednoty bratrské), musí se do 31. července vystěhovat ze země. Tak se také stalo. Vystěhoval se do Lešna a Toruně, kde se stal lékařem knížete Vladislava, pozdějšího polského krále, toho jména II. Touží však po návratu do vlasti, podává si žádost, ale 16. prosince 1629, třiašedesátiletý, v Toruni umírá.

Ukázky z Borboniových pozorováni

Borboniova meteorologická pozorování jsou obsažena v jeho dvou denících:

1. „Iter Helveticum" z cesty do Švýcar a z doby po návratu (1596 — 1598). Rukopis psaný latinsky byl v Lobkovické knihovně v Roudnici n. L., sign. VI Fg 45.
2. Deník z r. 1622 z pobytu v Praze a v Teplicích. Rukopis, obsahující latinské zápisy lékařského charakteru a české zápisy o počasí, byl rovněž v Roudnici n. L., sign. VII Af 10. Oba rukopisy byly po zrušení Lobkovické knihovny po r. 1945 zni­čeny nebo ztraceny, prostě nebyly dosud nalezeny. Text deníků je znám pouze z vydání Dvořákova [3]. Gelner [4] uveřejnil opravy chybného čtení M. Dvořáka. Z obou těchto publikací byly čerpány i životopisné údaje.

Z celkového počtu 1201 dní se záznamy o počasí (které tvoří jen menší část z celkového obsahu deníků) je českých záznamů jen 240 (cca 20 %); 441 dní (37 %) se týká pobytu v Německu a ve Švýcarech. Poměrně velké mezery jsou v českých pozoro­váních z počátku r. 1622 v důsledku osobní perzekuce. Z tohoto roku jsou i naše ukázky - první z pobytu v Praze:

Květen 1622: l. (záznam chybí); 2. (Ve dne tři slunce, v noci tři měsíce vidiny v Praze, přes ně kříž, 1569).^[2]) Následoval valný mor; 3. Déšť; 4. Pošmurno, déšť; 5.-6. (záznam chybí); 7. (Déšť.) ²) Bylo tak; 8. Jasný den, pěkný, teplý; 9. Jasný den, pěkný, teplý; 10. Den nestálý. Okolo osumnácté hodiny veliké hřmění a krupobití bylo; 11. Hřmění, krupobití hrozný, podvečer velký vítr. 12. (záznam chybí); 13. Déšť hojný spadl; 14. (záznam chybí); 15. Déšť, kormoutlivo; 16. Kormoudivo; 17. Oblačno; 18. Jasno a teplo; 19. (Hřímání.) ²) Nebylo, než den jasný, leč tam kdes za Berounem; 20. Den studený, oblačný, dešťavý, větrný, neveselý; 21. (záznam chybí); 22. Velký studeno, až se muselo na ruce ofukovati; 23. Velice studeno, jako by mráz padlý byl; 24. Teplo, jasno; 25. (záznam chybí); 26. (Božího těla).²) Den pošmourný a bez růžovýho květu tráven; 27. Den pošmourný, větrný; 28. Noc předcházející pošmourná, ráno oblačno, chladno; 29. (záznam chybí); 30. Den dešťavý po po­ledni. Na Malý Straně procesí držáno; 31. Dnes nešly processí pro vlhkost' a chladno a protože včera ustali.

Říjen 1622 (Teplice v Č.): 1. Den velice pěkný, jasný, teplý; 2. —; 3. Ráno velice studený a den teplý; 4. Mráz padlý, všude bílo bylo; 5. (Chladní oblaci),²) ale bez mrazu padlého; 6. Den jasný, pěkný, teplý odpoledne, podvečer dešť .. . přes den pěkně svítilo slunce; 7. Dešťavo, mokro, v noci na sobotu dešť hojnej; 8. (Dnové chladní)²) pošmourní dešťavý; 9. Vítr, dešť s studeností velikou; 10. Velice dešťavo v noci i ve dne a k tomu i studeno. V ty časy u Bergen po tři dny náramný vítr po poledni se strhl s vyjasněním a trval do osmý hodiny noční; 11. Den pěkný, jasný, teplý, beze všech mračen; 12. Den pošmurný, bez stu­deností; 13. Den pošmurný, dešťavý zase; 14. Déšť a větrno; 15. -; 16. Větrno velice, podvečer dešť; 17. Pošmourno a chladno; 18. -; 19. Den byl pošmurný bez deště, podvečer sprchlo; 20. Studeno, jasno, větrno; 21. -; 22. Den pošmurný, ráno mráz dobrý; 23. -; 24. Téměř celý den slota dešťavá s sněhem; 25. Den pošmurný, ne hrubě studený, avšak sněhové se ukázali po ho­rách v mírnosti; 26. Den pošmurný, neveselý; 27. Den po­šmurný, neveselý a hrubě studený. Podvečer jasno; 28. -; 29. Dešť nebyl, ačkoliv mělo se k němu dosti dobře; 30. (Místy sníh.)²) Bylo ho dosti při horách, sníh na horách šedivý. Den ráno teplý, potom pošmurný, podvečer dešťavý; 31. Den pěkný, jasný, ne hrubě studený."

Interpretace užívaných termínů přesahuje rámec této studie. I z krátkých ukázek vysvítá, že v záznamech se projevuje básník (den neveselý); latina byla však asi Borboniovi bližší, protože jeho latinská terminologie je pestřejší. Otázka, proč vůbec si začal poznamenávat počasí ve svých denících zůstává otevřena. Snad měl možnost seznámit se s pozorováními Žerotínskými, když působil v jejich rodině jako vychovatel. Není však vyloučeno, že chtěl z lékařského hlediska sledovat vliv počasí na průběh ne­mocí, zvláště když z jeho deníků víme, že trpěl občas zimnicí.

Verifikace Borboniových údajů

Nejlepší způsob, jak prověřit správnost libovolných údajů o počasí, je jejich srovnání s jinými prameny. Podařilo se nám najít těchto několik (ne příliš vzdálených z hlediska prostoro­vého) kronikářských současných zpráv:

1. 1598: 29. 9. „Naprchlo na horách sněhu až bílo a potom i nazejtří (tj. 30. 9.) tak, že studený vítr z něho šel a sousedé v světnicích topiti museli i při městě (Louny) místy sníh pršel." [5] - 29.9. „padal na horách sníh a nastal studený vítr; po něm déšť"; 30. 9. „Nanejvýš nepříznivé počasí pro dozrávání vína: bylo studeno, větrno a deštivo." [6] - Podle Borbonia: 23. 9. „d. šeřena; 24. d. serena; 25. d. serena; 26. d. serena; 27. d. pluvia et ventosa; 28. d. pluvia tota; 29. d. pluvia; 30. d. nubila." V těchto dnech pobýval Borbonius v Litoměřicích (23.-28. 9.); 29. 9. se vydal na cestu z Litoměřic do Velvar a 30. 9. dorazil z Velvar do Prahy.

Vzhledem k tomu, že Borbonius udává 23.-26. 9. jasno, lze předpokládat, že se jednalo o počasí anticyklonálního charakteru („babí léto"). 27. 9. došlo k přechodu studené fronty k západu, za níž se uskutečnil vpád arktického vzduchu, který se projevil na horách sněžením, v nížině deštěm. Lounský a litoměřický kronikář zaznamenali až sníh jako první sníh toho roku. Je málo pravděpodobné, že zpráva o sněhu se týká Krušných hor. 1 kdyby to bylo kronikářům sděleno, jednalo by se o velmi časný první den se sněžením, protože podle [7] je v Božím daru průměrné datum 21. 10. (nejčasnější 21. 9.). Možná, a pravděpodobnější je ta varianta, že oba kronikáři uvažovali „hory", které měli mož­nost pozorovat - litoměřický kronikář Lovoš (569 m. n. m. - relativní převýšení proti Litoměřicům o 400 m), lounský kronikář „hory" s relativním převýšením cca 250—300 m. V otevřené krajině kolem Velvar již patrně nesněžilo. Shoda všech textů je zřejmá. Že se jednalo opravdu o výjimečně časný první den se sněžením, je vidět z dnešních údajů pro Litoměřice [7]: nejdřívější datum 15. 10., průměrné 10. 11.

2. 1598: 19. 10. „Napadlo v Lounech tolik sněhu, že bylo kolem dokola bílo." [5] - Borbonius uvádí z pobytu v Praze: „19. d. pluvia; 20. d. pluvia". 15. a 17. 10. zaznamenal první mrazy, první sníh v Praze až 27. října. Ani tyto dva texty se nevylučují.

3. 1598: 30. 10. „V dešti, zimě i sněhu probíhalo vinobraní", 31. 10. se vyjasnilo [6]. - Borbonius zaznamenal: 30. 10. „d. nivosa, pluvia", 31. 10. záznam chybí a 1. 11. „d. serena". Pravděpodobně bylo v Praze 31. 10. též jasno, když se vydal Borbonius na cestu do Benešova. Nedá se předpokládat, že se vydal totiž na cestu za deště, protože s tím již měl zkušenosti a ne nepříjemné (v září toho roku, když byl na námluvách v Lito­měřicích, si ke dni 28. září, k němuž se vztahovala naše první ukázka, poznamenal: „Protože silně pršelo, mohl jsem zůstat u své dívky" a odložil odjezd na zítřek).

4.1622: Podle [5] byly velké deště před 15. 5.; 15. 5. zátopa na Ohři. - V Praze podle Borbonia byl tento průběh: „10. Den nestálý. Okolo osumnácté hodiny veliké hřmění a krupobití bylo; 11. Hřmění, krupobití hrozný, podvečer velký vítr; 12. (záznam chybí); 13. Déšť hojný spadl; 14. (záznam chybí); 15. Déšť, kormoutlivo."

5. 1622: „V pátek den památky sv. Erazima třetího dne měsíce Junií, června, v noci na sobotu strhlo se v oblacích veliké hrozné blejskání ohnivé a hromobití a hrom udeřil na Vlašský dvuor, v městě Hoře Kutně." [8] - V Praze: „3. června. Hřmění veliké v noci; 4. června. Hřmění ráno."

6. 1622: V Lounech podle [5] byly 22.-23. 6. deště, 24. 6. velká voda. - Počasí v Praze z Borboniova deníku: „22. Vítr, oblaci i déšť v noci až do rána ve čtvrtek; 23. Den pošmourný, dešťavý, oblačný; 24. Den oblačný, dešťavý."

Srovnání 3. až 6. nepotřebují komentáře, protože shoda mezi texty je naprosto jasná.

Borboniova pozorování z konce 16. a začátku 17. století, jak je vidět, nejsou jediné informace o počasí v té době. Porovná­váním pramenů je možno rekonstrukcí získat relativně dlouhé řady. Jejich sestavení však předpokládá podrobný rozbor a kri­tiku materiálu, poněvadž jednotlivé informace mají nutně růz­nou váhu a bez těchto opatření nelze činit žádné obecnější závěry. V zahraničí, kde již tento výzkum probíhá delší dobu, byly objeveny a interpretovány mnohaleté řady (Basilej, Vídeň atd.). Bohatství materiálu je potom tak velké, že v loňském roce mohla Deutsche Wetterdienst přímo zařadit podrobné studium klimatických podmínek prvni poloviny 16. století do svých vý­zkumných úkolů [9]. To ovšem již předpokládá soustředěný materiál, který my zatím ještě musíme pracně shánět - pří­spěvkem k tomu je i tato informační studie o dr. Matyáši Bor­boniovi z Borbenheimu.

Literatura:

[1] Briedoň V.: Staničná sieť na Slovensku. Ve: Sborník do­kumentů I. celostátní meteorologické konference v Brati­slavě 21. X.-25. X. 1952. SMÚ, Praha 1953, str. 97-98.

[2] Pejml K.: Příspěvek ke kolísání klimatu v severočeské vi­nařské a chmelařské oblasti od roku 1500—1900. Ve: Sbor­ník prací HMÚ, sv. 7, Praha 1966, str. 23 — 78.

[3] Dvořák M.: Dva denníky dr. Matiáše z Borbonia Borben­heimu. Historický Archiv č. 9, Praha 1896, str. 166.

[4] Gellner G.: Životopis lékaře Borbonia a výklad jeho deníků. Historický Archiv č. 51, Praha 1938, str. 263.

[5] Mikšovič P.: Chronica civitatis Launensis in Boemia, autore Paulo Mikssowicz, servo consulari. Rukopis. Okresní archiv v Lounech, sig. 1 Ch 1.

[6] Katzerowsky W.: Die meteorologische Aufzeichnungen der leitmeritzer Stadtschreiber aus den Jahren 1564—1607. Prag, H. Dominikus 1886.

[7] Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. Hydrometeorologický ústav, Praha 1961.

[8] Rezek A. (ed.): Paměti Mikuláše Dačického z Heslová. Praha 1878-1880.

[9] Klemm F.: Uber die meteorologischen Beobachtungen des Priors Kilián Leib im Augustinerchorherrenstift Rebdorf in der Zeit von 22. 4. 1513-31. 12. 1531. Meteorologische Rundschau, 20 (1967), H. 3. str. 72.

¹) Borboniova disertace vyšla tiskem s názvem „De: medicorum, ut vocant, opprobrio, Podagra, dissertatio". Basileae, 1597.

²) Tištěná poznámka. Deník je psán ve formě rukopisných pozná­mek ve výtisku „Nového a starého kalendáře etc. na rok 1622" od Šimona Partlicia,obsahujícím astrometeorologické předpovědi.