30 let Doksan (1981)

30 LET DOKSAN

Před třiceti lety, v prosinci 1950, zahájila svou činnost zemědělsko-meteorologická observatoř v Doksaneeh na Lito­měřicku. Prvním pozorovatelem a současně správcem stanice byl Jindřich Pastyřík a během necelého roku již na observatoři začali pracovat čtyři zaměstnanci.

Začátkem roku 1952 se stal vedoucím observatoře Karel Pejml, který na pracovišti působil 26 let. O tři roky později nastoupil na doksanském pracovišti Václav Havlík, který se po odchodu K. Pejmla do důchodu stal vedoucím pracoviště a pracuje tam dodnes.

O postavení observatoře pro agrometeorologii v blízkosti Doksan se rozhodlo po jednání mezi ministerstvem dopravy, kam tehdy Státní meteorologický ústav resortně příslušel, a ministrem zemědělství. Iniciátory výstavby byli ústavní pracovníci, dr. Minář a ing. Lenner. Agrometeorologieká observatoř měla být úzce napojena na práce výzkumného ústavu zemědělského, který tehdy působil v objektech doksanského kláštera a na pozemcích bývalého panství Ernthalů. Volba místa pro agrometeorologické pracoviště v oblasti s vysoce intenzívním zemědělstvím, v těsné blízkosti praco­viště zemědělského výzkumu a s dobrým dopravním spojením s Prahou byla nesporně výsledkem pečlivé úvahy. Bohužel, pozdější přechod doksanského statku na vysloveně výrobní zemědělský závod na určitou dobu velmi citelně narušil původní záměry budovatelů. Avšak i ve změněných podmín­kách se našlo nemálo příležitostí pro odbornou meteorolo­gickou práci, jejíž výsledky by skutečně pomáhaly našemu zemědělství. A tyto možnosti pracoviště také plně využívalo, je možno říci, že dnes proklamovaná zásada o spojení vědy s výrobou a dnešní kritéria efektivnosti výzkumné a vědecké práce platily v Doksaneeh vždy.

Do roku 1952 se činnost observatoře omezovala jen na základní meteorologická a agrometeorologieká měření a pozo­rování. V roce 1952 začíná observatoř řešit první náročný úkol, a to „Mikroklima porostu ozimého žita se zaměřením na výskyt námelu". Tento úkol v důsledku zrušení zemědělské­ho výzkumu nebyl bohužel dořešen, kontakty na zemědělskou výrobu však již byly navázaný a v nich se pokračovalo.

Delší dobu se na pracovišti řešil úkol „Mikroklima brambo­rového porostu". Získané vztahy mezi teplotními a vlhkostní­mi poměry v bramborovém porostu a v meteorologické budce byly pak využity při vypracování metody signalizace výskytu a šíření plísně bramborové. Současně s řešením tohoto úkolu probíhalo ověřování existujících metod signalizace fytoftory a právě přitom se ukázalo, že žádnou z existu­jících metod nelze použít a že se musí připravit nová metoda.

Velkou pozornost věnovali na pracovišti ověřování metod předpovědi nočních minim teploty vzduchu. Sovětská metoda (Berljand) se ukázala jako nejlépe aplikovatelná v našich pod­mínkách, i u ní však bylo nutno zavést některé empirické korekce.

Z drobnějších prací konce padesátých let stojí za zmínku agrometeorologický průzkum blízkého okolí určený pro pro­jekt velkého ovocného sadu, práce týkající se výskytu a šíření mandelinky bramborové a výskytu houbové choroby řepy cukrové v závislosti na klimatických podmínkách. Pro výz­kumný ústav obilnářský zde zpracovali podklady o výskytu padlí jarního ječmene atp.

Počátkem šedesátých let byla navázaná spolupráce s Vý­zkumným ústavem chmelařským v Žatci, která trvá dodnes a která přinesla cenné poznatky pro pěstování chmele. V jejím rámci byla zřízena síť účelových meteorologických stanic v prostorech chmelnic, která je metodicky řízena doksanským pracovištěm, kde také revidují a zpracovávají výkazy měření. Společné práce se týkaly vlivu klimatických podmínek na jakost žateckého chmele, mikroklimatických podmínek ve chmelnicích i otázek signalizace a prognózy výskytu peronospory chmelové. Zejména posledně zmiňovaný úkol — metoda prognózy výskytu a šíření peronospory — na­šel velkou praktickou odezvu. Metoda byla velmi podrobně ověřena a dnes je plně v praxi využívána.

Od 70. let tvoří důležitou součást práce doksanské stanice informace pro řízení velkoplošných závlah. Po krátké době živelného využívání velmi nákladných závlahových systémů se totiž ukázalo, že taková investice již nesporně vyžaduje vědecké řízení. Proto se z doksanského pracoviště předávají informace o teplotách a srážkách v Doksanech a na stanicích účelové sítě, které umožňují postihnout územní variabilitu srážek. Ve spolupráci Okresního melioračního družstva a Okresní zemědělské správy s Výzkumným ústavem základní agrotechniky v Hrušovanech u Brna vznikl závlahový dispe­čink — doksanské pracoviště poskytuje pro dispečink meteo­rologické údaje a ty potom po zpracování v Brně jsou využí­vány pro stanovení dávek závlah v soustavách Vltava VII, Vltava VIII a Ohře II. Závlahové dávky jsou počítány zvlášť pro jednotlivé plodiny a zemědělské závody dostávají z Okres­ní zemědělské správy přímé pokyny pro optimalizaci dávek.

Po dobrých zkušenostech začaly řídící složky zemědělské výroby doceňovat práci a význam doksanského pracoviště. Okresní zemědělská správa v Litoměřicích rozšířila spolupráci s doksanským pracovištěm, která vedla k vybudování účelové staniční sítě pro potřeby OZS. Zemědělská správa tak dostává čerstvé informace z několika meteorologických stanic na Litoměřicku, informace, které se pochopitelně svým obsahem různí podle roční doby a tedy podle potřeb řízení zemědělské velkovýroby.

V uplynulých třiceti letech se na doksanském pracovišti udělalo nemálo poctivé a užitečné práce. Výsledky z doksan­ského pracoviště jsou stále bezprostředně využívány v země­dělské praxi a některé z nich jsou respektovány i v zahraničí. Zejména metody předpovědi, ať už plísně bramborové nebo peronospory chmelové a jejich vysoká úspěšnost v praxi, podněcují k následování.

Všechny dlouhodobé prognózy, ať již dělané u nás, v rámci RVHP či v měřítku Světové meteorologické organizace, uka­zují, že právě při zajišťování zemědělské výroby bude hrát meteorologie stále významnější úlohu. S prohlubováním vě­deckotechnické revoluce, se zlepšováním vědeckého řízení zemědělské výroby budou kladeny na meteorologii nové a ná­ročné požadavky. Tedy i na doksanské pracoviště bude čekat nemalá práce. Vynikající vztahy soudružské spolupráce s okolními zemědělskými závody, řídícími orgány a výzkumnými ústavy, dnes už tradičně konstruktivní přístup pracoviště k úkolům, které najdou bezprostřední odezvu ve výrobě, i zá­jem pracovníků o další rozvoj pracoviště, vytvářejí předpokla­dy k tomu, aby náročné úkoly příštích let byly kvalitně splněny.

Bedřich Böhm — Václav Havlík, MZ 1981/2, ročník 34, str. 61