90 LET ČINNOSTI METEOROLOGICKÉ OBSERVATOŘE MILEŠOVKA
V říjnu 1994 uplynulo 90 let od doby, kdy na vrcholu Milešovky (Donnersberg) byla postavena meteorologická observatoř (zem. šířka 50°33' N, délka 13°56' E). Nepřetržité pozorování bylo zahájeno 1. ledna 1905, takže je nejstarší horskou observatoří na území ČR a její měření se řadí k nejdelším řadám u nás.
Hora Milešovka ve tvaru izolovaného kuželu vypínajícího se do výšky 837 m n.m. a převyšující okolní nížinu téměř o 700 m je mimořádně vhodným místem pro meteorologická pozorování - jedná se o nejvyšší vrchol Českého středohoří. Impozantně se tyčí nad okolní krajinou, jak např. zachycuje letecký snímek (obr. 1). Tento vrchol byl v minulosti oblíbeným turistickým cílem pro svou výjimečnou možnost vizuálního pozorování dalekého okolí. Vedle řady známých osobností byl od roku 1819 do roku 1839 téměř každoročním návštěvníkem pruský král Friedrich Wilhelm III., v jehož doprovodu byl známý přírodovědec Alexander von Humboldt, který řadil rozhled z Milešovky k nejkrásnějším, které kdy poznal.
V roce 1820 vybudoval za velmi obtížných podmínek hostinský A. Weber na vrcholu Milešovky malou hospodu, kterou postupně rozšířil o jídelny acháty na přenocování (1825), jejichž trosky dosud přetrvávají. Ve čtyřicátých letech minulého století zde pak postavil 4 m vysokou kamennou rozhlednu, na jejímž místě byla později vystavěna budova observatoře. Na dochovaných perokresbách z konce 19. století jsou ukázky ze společenského života na vrcholu hory.
K vystavění objektu se zajímavou horskou architekturou dal podnět tehdejší komerční rada R. Czermack na zasedání Horského spolku severozápadních Čech v Teplicích 16. ledna 1900. Neuplynuly ani čtyři roky a vzdor mnohým těžkostem se tento plán stal skutečností; samotná stavba trvala jeden rok.
Výstavbu observatoře doporučil mj. také tehdejší ředitel Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni, dvorní rada prof. Dr. J. M. Pernter. Ve svém doporučujícím vyjádření mimo jiné napsal: „Je také velkým přáním zřídit horskou stanici zvláště v severních Čechách, protože všechny horské stanice prvního řádu v Rakousku jsou umístěny v Alpách a teprve v poslední době byla taková stanice zřízena na Sněžce, ale z pruské strany. Pro nepříliš vzdálenou Sněžku by byla Milešovka zvláště žádaným doplněním jako mezistupeň mezi poměry v nížině a na tomto 1 600 m vysokém vrcholu. Všeobecně se dá říci, že nadmořská výška 900 m nebude, jak se mnohým zdá, nevýhodou, ale bude velmi prospěšná, protože horské observatoře ve středních polohách úplně chybí. " [5]
O výstavbu budovy se vedle R. Czermacka neméně zasloužil i okresní školní inspektor E. Wenisch, předseda spolku, a dále vedoucí vědecké komise pro výstavbu, pozdější ředitel observatoře, prof. dr. Rudolf Spitaler (1859-1946), vedoucí katedry pro kosmickou fyziku a geodynamiku na Německé univerzitě v Praze. Jemu se stala vlastně observatoř životním údělem. Do února roku 1929 byl jejím ředitelem, ale i po odchodu do důchodu ovlivňoval její vědeckou činnost z titulu funkce v geofyzikální komisi Německé společnosti pro vědu a umění v Praze (před rokem 1924 Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách) a zajišťoval materiální pomoc pro další existenci observatoře po mnoho let. Prof. dr. R. Spitaler publikoval kolem dvaceti prací, které vycházely z výsledků pozorování na observatoři. Příznivě na odbornou činnost observatoře působil přechod objektu do vlastnictví jeho katedry v roce 1909.
Observatoř zároveň sloužila turistům, kteří měli z prvého ochozu věže, jenž převyšuje okolní terén o 10 m, mimořádnou vyhlídku ve všech směrech. Např. v roce 1919 využilo této vyhlídky zhruba 5 000 návštěvníků.
Neméně významnou osobností, která převzala vedení observatoře v roce 1929, byl známý klimatolog prof. dr. Leo Wenzel Pollak (1888-1964), přednosta Geofyzikálního ústavu Německé univerzity v Praze. Ten měl velké zásluhy na jejím dalším rozvoji. Rozšířila se vědecká náplň zejména o pozorování slunečního záření, včetně UV záření u geomagnetizmu. Za jeho vedení byla na vrchol zavedena elektřina.
V září 1938 bylo po vyhlášení mobilizace na měsíc přerušeno pozorování a v roce 1939 byl prof. L. W. Pollak nucen emigrovat do Irska. Pokud se podařilo zjistit, tento druhý ředitel observatoře publikoval 13 závažných prací vázaných na Milešovku (61.
Zkvalitnění práce observatoře je spojeno se zřízením letecké meteorologické služby v roce 1928. V souvislosti s tím byla povolena na observatoři vědecky vyškolená pomocná síla a byly zahájeny výzkumné práce meteorologického a geofyzikálního charakteru.
Po německé okupaci československého pohraničí byla observatoř vyjmuta z kompetence Německé univerzity v Praze; převzal ji Říšský úřad pro meteorologickou službu, nejdříve jako součást civilní služby a od července 1944 jako součást vojenské letecké služby.
V pohnutých dobách na konci II. světové války nedošlo naštěstí k žádnému přerušení pozorování.
V roce 1945 převzala znovuobnovená Karlova univerzita celé vlastnictví bývalé Německé univerzity. Observatoř na Milešovce přešla pod vedení Meteorologického ústavu KU, jehož představitelem byl prof. dr. Stanislav Hanzlík (1878 až 1956). Práci na Milešovce od doby bezprostředně po válce až do roku 1952 řídil univerzitní asistent dr. Oldřich Satrapa (1919-1964).
V roce 1953 po v/niku Československé akademie věd přešla observatoř jako první meteorologické pracoviště pod tuto vědeckou instituci a roku 1964 se stala součástí Ústavu fyziky atmosféry. ČSAV věnovala technickému i odbornému rozvoji značnou péči. Pod vedením RNDr. Františka Reina, CSc. (1929-1981) byla v letech 1961-65 rozšířena jak budova observatoře, tak byla rekonstruována nákladní lanovka pro dopravu vody, paliva a potravin. V té době se modernizovalo přístrojové vybavení a zvýšil se stav pracovníků z dvou a tří v letech 1945-50 na pět stálých zaměstnanců. Dr. F. Rein zpracoval klimatické poměry většiny měřených a pozorovaných prvků a jevů za období 1946-1955, které publikoval ve 12 pracích [6],
Dalšími pracovníky odpovědnými za vedení observatoře byli v posledním období RNDr. Antonín Papež, CSc. (v letech 1973-1974). RNDr. Jan Pretel, CSc. (1975-1990) a RNDr. Petr Zacharov. CSc. (od r. 1990 - dosud). Po roce 1990 se převedly všechny termínové hodnoty na počítačové médium, proběhla formální kontrola úplnosti dat a ve většině případů i fyzikální nerozpornosti. Dr. P. Zacharov řešil grantovou úlohu na téma: Ověření homogenity teplotní řady na Milešovce [6].
V průběhu roku 1995 byl instalován na observatoři přístroj na měření UV záření, od něhož si slibujeme možnost řešit aktuální úlohy týkající se životního prostředí a toku sluneční energie. Od 1. 5. 1993 byl v důsledku úsporných opatření v AV ČR redukován počet zaměstnanců na tři a spolu s tím byly zastaveny i všechny práce, které sloužily synoptické a letecké meteorologii. Jsme plně přesvědčeni, že tento stav je pouze přechodný a že původní rozsah prací bude nejen obnoven, ale i rozšířen, neboť jsou nenahraditelným vstupem pro lokální krátkodobou a velmi krátkodobou prognózu, včetně prognózy koncentrace škodlivých látek v Podkrušnohoří, a to zvlášť proto, že tato oblast je nejvíce znečištěnou oblastí ČR.
Kvalita práce observatoře je mimo jiné ve vysoké míře závislá na odborné kvalitě a na odpovědnosti pozorovatelů. Je nutno konstatovat, že dlouhodobě pracující pozorovatelé jsou zárukou, že meteorologické řady budou kvalitní. V drtivé většině případů byly na Milešovce tyto podmínky splněny, a proto můžeme k datům přistupovat jako ke kvalitním profesionálním řadám. Uveďme jen příklad v období do roku 1945. Pozorovatel Franz Lappen působil na observatoři od července 1904 do dubna 1913, vystřídal ho Vinzenz Miksch, který zde pracoval od května 1913 do dubna 1920. Rekordně dlouho zde pozoroval Edmund Mildner. a to od května 1920 do září 1945.
I po II. světové válce nejsou řídké případy s délkou služby od šesti do deseti let, přičemž zvláštní uznání za délku služby si zaslouží pan Leopold Kukačka (16 let), Josef Procházka (20 let), Čestmír Podařil (33 roky). Současný vedoucí Josef Hrdlička pracuje na observatoři 17 let. Z řady pozorovatelů poválečného období je třeba zmínit i Ladislava Ježka, který se stal známým na poli meteorologické fotografie, zejména ledových krystalků, a dr. Milana Koldovského, který pro monografii o fotografii v meteorologii čerpal náměty z Milešovky.
Od samotného počátku práce observatoře jsou základní činností klimatologická termínová měření a průběžná pozorování meteorologických jevů v průběhu 24 hodin. Od 1. ledna 1905 se provádělo měření teploty vzduchu, vlhkosti vzduchu (vlasový vlhkoměr), atmosférických srážek, slunečního svitu (slunoměr Campbcll-Stokes), tlaku vzduchu a vyhodnocení registrovaných hodnot z termografu. hygrografu a barografu. 30. dubna 1906 byly umístěny na observatoři: Assmanův aspirační psychrometr, Aragův a Davyův aktinometr. extrémní teploměry a přízemní minimální teploměr. 4. června 1905 byl ve výšce 22,5 m instalován elektrický anemograf zn. Fuess (5).
Časová spojitost řady měření byla za I. světové války přerušena v období od 29. 12. 1916 do 31. 1. 1917. kdy se nepodařilo dopravit na Milešovku palivo k vytápění budovy. Dále chybí dva pozorovací termíny v roce 1929 ve dnech 12. 2. v 21 ha 13. 1. v 07 h pro onemocnění pozorovatele za tehdejší extrémní zimy. K dispozici nejsou data za měsíc září 1938 v důsledku vyhlášené mobilizace. Od 1.9. 1940 byla přemístěna žaluziová budka z okna věže v 1. patře na severní straně (výška teploměrů 5.65 m nad zemí) na loučku u observatoře (výška 1,80 m). Současně byl do budky přemístěn i srážkoměr ze stanoviště u triangulačního bodu (před vchodem do observatoře) do nynější polohy. S lítostí je třeba dodat, že došlo ke ztrátě termínových údajů v měsících 5., 6. a 7. za roky 1930 až 1935. Vítr je měřen pro celou dobu existence observatoře na stejném místě. Původní anemometr byl po bouřkách několikrát opravován. V srpnu 1924 byl instalován nový přístroj, který byl vyměněn v roce 1936. V roce 1924 byl instalován ombrograf. Vysokou hodnotu mají měření tlaku vzduchu. Méně informací je o slunečním záření. Za období 1958-1960 jsou k dispozici např. výsledky měření globálního záření Robitschovým pyranografem, od roku 1993 se provádí registrace globálního záření počítačem. Od začátku 70. let bylo zavedeno a stále trvá měření koncentrace znečišťujících příměsí v atmosféře (S02 a prachové částice) pomocí aerochemické metody s odběrovým intervalem 24 hodin.
Některé metody měření morálně zastaraly a nevyhovují současnému technickému stavu. Byla by na místě jejich modernizace a rozšíření o nové druhy měření.
Pozornost zasluhuje publikační činnost spojená s observatoří. V prvních dvaceti letech uveřejňuje prof. dr. R. Spitaler ve sbornících pěti a desetileté výsledky měření jednotlivých elementů [5]. Tyto práce rozšířil prof. dr. L. W. Pollak [6]. Naměřená a pozorovaná data za léta 1925-1929 byla publikována v samostatných ročenkách. Jejich řada byla obnovena po převedení observatoře do správy ČSAV, a to za léta 1956-1989. V současné době jsou všechna původní data ukládána na diskety. Observatoř v minulosti i v současné době slouží jako báze pro pozorovatelskou praxi posluchačů Karlovy univerzity v Praze i Masarykovy univerzity v Brně. V záznamech pozorování lze proto nalézt jména řady známých českých meteorologů. Je naším přáním, aby se experimentální materiál, získaný na Milešovce, stal znovu podkladem pro diplomové práce.
Závěrem můžeme konstatovat, že v minulosti vznikla na území severozápadních Čech meteorologická observatoř, která má bezezbytku učebnicovou polohu pro měření a pozorování. V tomto směru projevil prof. dr. R. Spitaler mimořádnou prozíravost. Význam observatoře zhodnotili i prof. dr. Alois Gregor [2] a prof. dr. Mikuláš Konček [31. Shodou okolností vznikla observatoř i nad a v bezprostřední blízkosti Teplické a Mostecké pánve, která je dík vysokému stupni industrializace převážně povrchová (těžba hnědého uhlí, výstavba neodsířených elektráren apod.) nejvíce znečištěnou oblastí ČR. Tím se rozšířila aplikabilita tohoto experimentálního pracoviště z oblasti fyziky atmosféry, synoptické a letecké meteorologie, větrné energetiky i na studium přenosu a difúze znečišťujících látek v atmosféře. Zvlášť aktuální význam má devadesátiletá milešovská řada jako pracovní materiál při studiu kolísání klimatu.
Literatura
[1] Ehrlich, R.: Der Donnersberg oder Milleschauerim Bohmischen Mittelgebirge. Teplitz-Schonau. 1921, 24 s.
[2] Gregor, A.: Klimatický kalendář Milešovky. Meteorol. Zpr..7, 1954, č. 4, s. 93-95.
[3] Konček, M.: K 50. výročiu založcnia meteorologického observatóriá na Milešovke. Meteorol. Zpr.. 7, 1954, č. 4. s.
[4] Re in, R: Der Jahrestag des Entstehens des Observatoriums auf der Milešovka. In: Meteorologie. Academia Praha, 1966, s. 44-50.
[5] Spitaler, R.: Das meteorologische Observatorium aufdcm Donnersberge und die ersten Beobachtungscrgebusse im Lustrum 1905-1909. Prag. 1912. 39 s.
[6] Stekl, J. - Zacharov, P.: Ověření homogenity teplotní řady na Milešovce. Praha, ČHMÚ 1993. 35 s. Národní klimatický program. ČR, sv. 11.
Lektor RNDr. J. Munzar, CSc. rukopis odevzdán v říjnu 1995.
Josef Štekl, MZ 1995/6, ročník 48, str. 181-183