PROFESOR STANISLAV HANZLÍK A STUDIUM KLIMATICKÝCH ZMĚN V DOBĚ HISTORICKÉ

PROFESOR STANISLAV HANZLÍK A STUDIUM KLIMATICKÝCH ZMĚN V DOBĚ HISTORICKÉ

1. ÚVOD

V „Hlavních směrech hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR na léta 1981—1985" z dubna 1981 se v oddílu o úkolech základního výzkumu mj. uvádí, že vědecké poznatky o Zemi a vesmíru by se měly zaměřit na předvídání klimatických změn. Aktualitu tohoto požadavku podtrhuje úzká návaz­nost na Světový klimatický program na léta 1980—1983. Rád bych proto upozornil na málo známou kapitolu z histo­rie československé meteorologie, která se uvedeného problému úzce dotýká a má přitom v řadě momentů úzký vztah k dnešku.

2. POKUS O ZALOŽENÍ NÁRODNÍHO KOMITÉTU PRO STUDIUM KLIMATICKÝCH ZMĚN V DOBĚ HISTORICKÉ V LETECH 1931–1935

V lednu 1931 publikoval prof. dr. Stanislav Hanzlík (1878 až 1956) v časopisu „Vesmír" výzvu ke spolupráci v proble­matice studia klimatických změn v době historické. Na zá­kladě rozhodnutí Mezinárodního zeměpisného kongresu v Cambridgi 1928 byla totiž vytvořena mezinárodní komise, která se za předsednictví prof. L. de Marchiho měla touto problematikou zabývat, československou republiku zde za­stupoval prof. Hanzlík [2, 13]. Když pak byl dán popud k založení národních komitétů, obrátil se přední představitel čs. meteorologie na odbornou veřejnost s uvedenou výzvou [3]. Uvedl v ní mj.:

„Data, na základě kterých bude možno konstruovati historii změn klimatických, se mohou rozdělit na tři skupiny přesně od­dělené: meteorologická, biologická a historická. Metody sbírání a diskuse jsou pro tyto tři skupiny od sebe radikálně rozdílné.

1. Pokud se týká skutečných dokumentů meteorologických, má je každý civilizovaný stát uloženy v oficiálních publikacích snadno přístupných. Meteorologičtí členové komise a hlavně ře­ditelé observatoří by měli především oznámit nejdelší série me­teorologických dat, jež existují v dotyčných státech a snad i ve státech sousedních, jež nejsou reprezentovány v naší komisi.
2. Dokumenty biologické jsou zčásti přítomny v ložiskách kvartérních (rašeliny, slatiny), nebo ve struktuře rostlin mnoho­letých (roční přírůstky dřeva), zčásti mohou být opatřeny z pra­menů historických (změny hranic altimetrických, zrniny spole­čenstev vegetačních, hlavně lesních a bahenních, změny kultur). Na. tomto poli bude moci opatřiti cenné základy místní názvo­sloví, jež uchová často památky na společenstva vegetační dávno zmizelá, některá z důvodů klimatických . . .
3. Problém jistě nejsložitější je onen, jenž se vztahuje na sbí­rání dokumentů historických. Maji objímati vskutku nejen všechny informace přímého rázu meteorologického (mimořádné zimy a léta, dlouhé periody sucha či deštivé atd.), ale také mnohé jiné informace nepřímého meteorologického významu, ať už v oblasti fyzikální (dlouhodobé změny ledovců, hladiny jezer atd.), ať už na poli biologickém podle kritérií shora naznačených a také na poli ekonomickém (např. periody drahoty nebo nadproduk­ce)." Jako prvořadý úkol je v závěru žádána spolupráce na soupisu bibliografie z uvedené problematiky v Českosloven­sku.

Na základě této výzvy se prof. Hanzlíkovi obratem přihlásil Bohuslav Hrudička (1904—1942), odborný učitel v Hroto­vicích u Moravského Krumlova, pozdější docent meteorologie a klimatologie na Masarykově univerzitě v Brně:

„Vysoce slovutný pane profesore! K vyzvání uveřejněnému ve Vesmíru dovoluji si sdělit, že se již delší dobu zabývám sbíráním materiálu k dějinám meteorologie v Čechách, a že mám nějaké výpisky o povětrnostních úkazech ve století XV. a XVI. Možná ovšem, že to, co bych Vám mohl sdělit, je Vám dávno známo. V tom případě prosím o prominutí, že obtěžuji. V hluboké úctě se Vaší slovutnosti poroučí B. Hrudička." (Hrotovice 3. II. 1931.)

Prof. Hanzlík odpověděl 5. II. 1931 a B. Hrudička obratem zaslal bibliografii svých článků s tímto komentářem: „Vysoce slovutný pane profesore! (V Hrotovicích 8. II. 1931.) Podle Vašeho vyzvání dovoluji si zaslat Vám seznam článků (= 7 publi­kovaných, 3 v tisku — pozn. JM),jež se zabývají dějinami české meteorologie. Není jich mnoho a nejsou rozsáhlé. Je dosti těžko dosáhnout uveřejnění takových prací v časopisech. Soudím, že šířeji založený a obšírnější článek z tohoto oboru by mi sotva kde otiskli. Děkuji Vaší Slovutnosti za vlídný zájem. V hluboké úctě se poroučí Boh. Hrudička."

Jinak byl však ohlas žádosti o spolupráci, publikované ve Vesmíru, mezi odbornou veřejností nevelký, a tak ji prof. Hanzlík musel opakovat o 4 roky později ve svém příspěvku na 3. sjezdu čs. geografů v Plzni 1935. V tomto mezidobí se předsedou mezinárodní komise pro studium klimatických změn v době historické Mezinárodní geografické unie (IGU) stal místo prof. di Marchiho prof. Arctowski. Na posledním zasedání komise v Paříži byl dohodnut další postup prací takto:

1. Ať se sestaví kritická bibliografie za pomoci Národního komitétu.
2. Ať se provede srovnávací studium historických záznamů o povětrnostních a jiných jimi podmíněných jevech v dobách mi­nulých dotyčné země.
3. Vedle těchto historických bádání ať se studují změny tlaku vzduchu ve velkých akčních centrech všeobecné cirkulace atmosfé­rické.

Jako člen komise pro Československou republiku byl jsem vy­zván, abych se pokusil o zřízení Národního komitétu v ČSR, a proto přicházím s touto myšlenkou především před Vás. Apeluji na Vás geografy, aby každý, kdo má zájem na spolupráci o tomto tématu, na změnách podnebních v době historické u nás, se přihlá­sil jako člen do Národního komitétu, poněvadž od geografie pojaté v nejširším slova smyslu lze očekávat největší příspěvky k řešení této otázky.

Jedna z úloh pro tento národní komitét, do kterého bude třeba získati i členy z jiných disciplín, je vyjádřena bodem druhým . . . Pokud se týče bibliografie vědeckých prací o daném tématu, je z ni již něco sepsáno přispěním státního ústavu meteorologické­ho a hydrografického, ale každé upozornění je mi vítáno. Třetí bod pařížského usnesení, totiž studium akčních středisek vše­obecné cirkulace atmosféry, je pracovním programem meteorolo­gického ústavu Karlovy univerzity ."[4]

Jak vyplynulo z usnesení sjezdu, ke spolupráci se přihlásili mimo B. Hrudičku i doc. dr. VI. Novák a doc. dr. A. Gregor; v diskusi záměr podpořili prof. Šalamon, prof. Vitásek a doc. Hromádka.

3. NÁRODNÍ KOMITÉT PRO STUDIUM KLIMATICKÝCH ZMĚN V DOBĚ HISTORICKÉ V LETECH 1936–1953

Ustavující schůze Národního komitétu se konala 20. února 1936. Z neúplných materiálů v pozůstalosti prof. Hanzlíka je doložena druhá schůze 17. června 1937 a posléze třetí 26. října 1937. Předsedou se stal svolavatel dr. S. Hanzlík, profesor meteorologie na Karlově univerzitě; jako členové jsou uváděni: prof. dr. R. Schneider, ředitel Státního ústavu meteorologic­kého, dr. L. W. Pollak, profesor geofyziky na německé univer­zitě, ing. dr. J. Klika, profesor Vysokého učení technického v Praze, prof. dr. Vlad. Novák, dr. Václav Hlaváč, dr. Alois Gregor a dr. J. Nožička. Mimo to se v zápisech objevují ještě jména: dr. Z. Sekera, dr. A. Bečvář (naopak zde postrádám dr. B. Hrudičku. - JM).

Když se v létě roku 1937 konal 4. sjezd čs. geografů v Olo­mouci, zhodnotil prof. Hanzlík práci Národního komitétu takto (zprávu přednesl při nepřítomnosti autora B. Hrudička):

„Pokud se týče bodu prvního (viz [4]), tj. bibliografie, byl za­slán dotaz na státní ústavy meteorologický a hydrologický a prohlédnut seznam publikací Učené společnosti; soubor literatury o tomto tématu v ČSR dosud sebraný je celkem chudý, je tu však vyhlídka, že bude poněkud rozšířen právě provedeným soupisem bibliografie ve státním hydrologickém ústavu.

V bodě druhém, poněvadž žádný geograf-historik se na výzvu neozval, bylo rozhodnuto provésti následující: Na archivy v ČSR rozeslána žádost, aby při své práci úřední všimly si jevů povětr­nostních, jak jsou v zápisech obsaženy, a stejně i jiných jevů, jež přímo i nepřímo s těmito souvisejí, a je podle vzoru navrže­ného p. archivářem města Prahy prof. Vojtíškem zanášely k eventuálnímu pozdějšímu zpracování. To je ovšem pracovní program na dlouhou řadu let a pokrok v tomto směruje závislý na ochotě a zájmu archiválních úředníků v této otázce . . .

Pokud se týče bodu třetího, který svým programem není vázán na oblast ČSR, přispěl autor tohoto referátu krátkou prací „Die Schwankungen der atm. Zirkulation und Sonnentatigkeit" [5] ve slavnostním čísle Gerlanďs Beitrage zur Geophysik, vydaném na počest švýcarského meteorologa prof. Maurera.

Druhý bod ( = provedení srovnávacího studia historických záznamů o povětrnostních a jiných jimi podmíněných jevech — pozn. JM) je vlastně nejrozsáhlejší pracovní pole, je to oblast, kde se reprezentuje národní komitét před cizinou a právě zde je třeba vyhledávat odborníky, jichž oblast pracovní třeba i regionál­ně omezena by mohla přispět k objasněni změn klimatických v době historické v ČSR" [6]

Na dokreslení uveďme, že žádost zaslaná čs. archivům ve věci požadovaných povětrnostních výpisů, byla konkretizo­vána do těchto kategorií: mimořádně suché nebo mokré léto, mimořádně chladné nebo teplé léto, tuhá nebo mírná zima, přílišné množství nebo nedostatek sněhu, povodně a jejich opakování, vysychání pramenů a řečišť, zamrzání rybníků a řek a jeho trvání, chod ledu v řekách, katastrofy větrné, kru­pobití, mimořádný počet bouřek, lesní požáry způsobené su­chem, předčasné nebo opožděné žně, drahota (a ceny) způso­bené přírodními katastrofami a mimořádné rozmnožení živo­čišných škůdců (myší a hmyzu).

Administrativní hodnocení práce Národního komitétu kon­cem roku 1937 uvádí, že ke spolupráci bylo pozváno 55 archi­vů, z nichž se přihlásilo k příležitostné spolupráci 44. Z toho 13 archivů zaslalo výpisy o počasí v minulých stoletích celkem na 445 kartotéčních lístcích (týkalo se jen archivů českých zemí, z archivního inspektorátu v Bratislavě se nepodařilo získat adresy slovenských archivů v jeho správě). Dále komi­tét dopsal generálnímu ředitelství státních lesů a statků v Pra­ze a zemědělskému muzeu v Praze, Brně, Opavě a Bratislavě, aby sdělily, zda mají ve svých sbírkách řezy kmenů, případně zda by je daly k dispozici komitétu. K této problematice refero­val v říjnu 1937 na třetí schůzi Dr. A. Bečvář, který změřil asi 30 pařezů; část jeho výsledků byla publikována [1].

Dále komitét pozval ke spolupráci zvláštním oběžníkem všechny pozorovatele meteorologických stanic. Dotazoval se, zda v místě stanice nebo jejím okolí nejsou uloženy zápisy o počasí v minulých stoletích; do konce prosince 1937 odpově­dělo 50 stanic.

Kdoví, jak by se činnost Národního komitétu vyvíjela dále, kdyby do poměrně slibně se rozvíjející práce nezasáhla blížící se 2. světová válka. Jak konstatoval prof. Hanzlík [8], „mož­nost schůzí byla za války vyloučena, . . ., mnoho z archiválního materiálu bylo zničeno. Také terna samo, studium podnebních změn v dobách historických bylo škrtnuto z programu mezinárod­ních geografických kongresů, předseda mezinárodní komise prof. Arctowski se své funkce vzdal a zůstal v Americe . . ." Mimo to doc. dr. B. Hrudička, který se první přihlásil ke spolupráci, zahynul v koncentračním táboře, před nástupem fašismu u nás byl nucen emigrovat prof. dr. L. W. Pollak atd.

A tak se po r. 1945 práce komitétu omezila na několik oje­dinělých akcí. Především prof. Hanzlík publikoval v r. 1948 článek o významu měření letokruhů při studiu podnebních změn [7]. V říjnu 1952 pak vystoupil na 1. celostátní me­teorologické konferenci v Bratislavě s výzvou k obnovení práce Národního komitétu a spolupracovníků [8]. Předpokládal, že hlavním bodem studia podnebních změn u nás bude dendrologie, druhým bodem pak studium meteorologicko-historické, které může pomoci mj. při datování letokruhů. Zdů­raznil přitom, že hledání v archivech, kde se náhodou najde zmínka o mimořádných povětrnostních jevech a katastrofách v minulosti, je práce velmi zdlouhavá. Tuto práci zastavila válka. Byli tu ale jedinci, kteří v této oblasti dále pracovali, jako např. prof. Muk v Jindřichově Hradci a děkan Macek na Mikulovsku. (Osud kartotéky mimořádných povětrnostních jevů v minulosti se ale nepodařilo zjistit.)

Poslední akcí Národního komitétu bylo zaslání výzvy ve­dení a jednotlivým sekcím nově vznikající Československé aka­demie věd, aby se vědecké problematiky klimatických změn v Československu ujala ČSÁV. Zdůvodnění podepsali prof. dr. S. Hanzlík, dr. A. Bečvář, prof. dr. A. Gregor, prof. dr. K. Klika a prof. dr. R. Schneider.

4. ZÁVĚR

Stanovisko Národního komitétu pro studium kolísání kli­matu u nás v době historické z r. 1953 je dnes stejně aktuální jako tehdy, protože problematikou kolísání klimatu v době historické (tj. za posledních 500—1000 let) se u nás jako před­mět základního výzkumu systematicky nezabývá žádné vý­zkumné pracoviště. První, a to velmi zdařilou práci tohoto zaměření publikoval v r. 1966 K. Pejml [11], čímž prakticky realizoval myšlenky prof. Hanzlíka. Vzhledem k neobyčejně časově i metodicky náročnému výzkumu, zabíhajícímu do pomocných věd historických, nebylo zatím v podobných re­konstrukcích pro jiné zemědělské produkční oblasti (případně celou ČSR) zatím pokračováno. Ve většině evropských států však postupné soustřeďování informací a rekonstrukce podnebí úspěšně pokračuje. Kolísání klimatu za posledních 1000 let bylo dokonce i náplní jednání samostatné sekce 3. kongresu Mezinárodní asociace pro meteorologii a atmosférickou fyziku (IAMAP) v Hamburku v srpnu 1981.

Pokud jde o kolísání klimatu za posledních 40—200 let, při­pomeňme vědecký seminář „Člověk a změny podnebí", který uspořádal HMÚ Bratislava v březnu 1980, jehož referáty byly publikovány v Meteorologických zprávách č. 5/1980. Návaz­nosti některých výsledků rozboru sekundární řady meteoro­logických pozorování v Praze-Klementinu od r. 1775 a Světo­vého klimatického programu se týkal příspěvek O. Šebka [12]. Kolísání klimatu je pak i součástí 15. tématu vědeckovýzkum­né spolupráce socialistických států — (K)NIR. Skutečností však zůstává, že v době, kdy byl sestavován tento článek, sa­mostatný československý Národní klimatický program reali­zován nebyl, i když se objevily pokusy o jeho vytvoření. Zřej­mě se zde projevila okolnost, že Světový klimatický program byl vyhlášen na období 1980— 1983, tedy z našeho hlediska na časový úsek zahrnující rozhraní dvou čs. pětiletek. Protože však lze předpokládat, že Světový klimatický program bude pokračovat i po r. 1983, bude nutné tento problém vyřešit.

Na podnebí je nutné pohlížet jako na proměnný přírodní zdroj krajiny [10]. Lze proto uvítat impuls z „Hlavních směrů hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR na léta 1981—1975", zaměřit výzkum na předvídání klimatických změn. Předpo­kladem dlouhodobé předpovědi podnebí je poznání zákoni­tostí jeho kolísání. To však předpokládá získat komplexní faktografický přehled o dané oblasti, a to od všech použitel­ných údajů ze starších období až po data získaná pomocí přístro­jů. Zatím se vychází z dat jedné stanice, a to Prahy-Klementina od roku 1775, ale první známá přístrojová měření na území ČSSR jsou z Prešova z r. 1717 [9]. Kolísání klimatu je pak nutné studovat nejen bodově, ale i prostorově. Domnívám se, že tento článek nejen upřesnil aktivitu a bibliografii prof. S. Hanzlíka, ale může sloužit i jako východisko při formulování dalšího postupu výzkumu klimatických změn.

Literatura:

[I] Bečvář, A.: Die Typen des Niederschlagseffektes der Sonnenflecken periode und die jahrlichen Zuwachsringe der Bäume. Gerlands Beitrage zur Geophysik, 49, 1936, H. 1.

[2] Gregor, A.: Vzpomínka na univ. prof. PhDr. Stanislava Hanzlíka a seznam jeho vědeckých prací. Meteorologické zprávy, 10, 1957, č. 1. s. 1 — 2.

[3] Hanzlík, S.: Studium klimatických změn v době histo­rické; výzva ke spolupráci. Vesmír, 9, 1930—1931, č. 5, s. 119-120.

[4] Hanzlík, S.: Návrh na zřízení Národního komitétu pro studium změn klimatických v době historické v Česko­slovenské republice. In: Sborník III. sjezdu čs. geografů v Plzni 1935, s. 63-64. Praha 1935.

[5] Hanzlík, S.: Die Schwankungen der atmospharischen Zirkulation und Sonnentatigkeit. Gerlanďs Beitrage zur Geophysik, 50, 1937, s. 264 ff.

[6] Hanzlík, S.: Zpráva o národním komitétu pro studium klimatických změn. In: Sborník IV. sjezdu čs. geografů v Olomouci 1937. Brno 1938, s. 8.

[7] Hanzlík, J.: Význam měření letokruhů při studiu podnebných změn. Meteorologické zprávy, 2, 1948, č. 4, s. 77-78.

[8] Hanzlík, S.: Dendrochronologie a její vztah ke klimatic­kým změnám. In: Sborník dokumentů 1. celostátní me­teorologické konference v Bratislavě 1952. Praha, 1953, s. 84.

[9] Munzar, J.: Počátky meteorologických měření v Česko­slovensku v 18. století. Dějiny věd a techniky, 2, 1969, č. 3, s. 183-187.

[10] Munzar, J.: Podnebí jako proměnný přírodní zdroj kra­jiny. In: Sborník referátů 15. sjezdu Čs. geografické společnosti při ČSAV, část „Progresivní ideje v současné geografii a jejich využití v praxi". Brno, ČSGS při ČSAV 1981, s. 202-208.

[11] Pejml, K.: Příspěvek ke kolísání klimatu v severočeské vinařské a chmelařské oblasti v letech 1500—1900. In: Sborník prací Hydrometeorologického ústavu v Praze. Praha 1966, s. 23—78.

[12] Šebek, O.: Světový klimatický program a některé vý­sledky sekulární řady Praha-Klementinum. Meteorolo­gické zprávy, 33, 1980. č. 5, s. 131-133.

[13] Zikmunda, O.: Význam profesora Hanzlíka pro rozvoj meteorologie. Meteorologické zprávy, 31, 1978. č. 4, s. 97—99.                               

Jan Munzar, MZ 1982/3, ročník 35, str. 93-94