Významná životní jubilea českých a slovenských meteorologů

Profesor Machyček byl téměř 30 roků jediným učitelem meteorologie a klimatologie v učitelském studiu geografie na olomoucké univerzitě, a tedy reprezentantem těchto oborů na uvedené škole. Vědeckou prací však inklinoval více k didak­tickým problémům meteorologie a klimatologie než k otáz­kám vlastních disciplín. Svědčí o tom jak přehled jeho publi­kací, tak obor, v němž získal vědecko-pedagogické tituly (teo­rie vyučování). Zaměřil se především na didaktiku meteoro­logie a klimatologie v celém rozsahu našeho školství, případ­ně fyzické geografie a také na klimatologii malých oblastí.

Téměř tři desítky jeho spisů vztahujících se k meteorolo­gii můžeme rozdělit do tří skupin. První skupinu tvoří pojed­nání napsaná na pomoc učitelům zeměpisu na základních a středních školách, která se týkají učiva o ovzduší a podnebí a která vycházela v časopisech Zeměpis ve škole, Dějepis a zeměpis ve škole a Přírodní vědy ve škole, např. o základ­ních pojmech, meteorologických exkurzích, meteorologic­kých kroužcích a synoptických mapách v předpovědi počasí [1].

Druhá skupina spisů se zabývá postavením meteorologic­kého učiva na školách, jeho rozsahem a stavem vědomostí z meteorologie a klimatologie, které nabyli středoškoláci v rámci zeměpisu [4, 6, 12, 15], Machyček byl skutečným znalcem poměrů v našem školství a závěry o úrovni vzdělá­vání opíral o rozsáhlý průzkum. Ten prováděl jednak na teh­dejších středních všeobecně vzdělávacích školách bývalého Severomoravského kraje, jednak mezi zájemci o vysokoškol­ské studium geografie formou písemných kontrolních zkou­šek. Rozsahem a pečlivostí zpracování výsledků nemá práce [6] u nás obdoby. Výukovým aspektům meteorologie a kli­matologie se věnoval i v několika vysokoškolských učebních textech z didaktiky fyzické geografie [16], otázkám výuky těchto disciplín na univerzitách v habilitační práci [18],

Z klimatologických spisů bylo ve své době významné zpracování teplotních poměrů Moravy a Slezska z normálo­vého období 1901-1930 [2], které vyplnilo mezeru v klima-tografiích brněnských geografů. Toto záslužné a podrobné dílo, zahrnující pozorování 87 meteorologických stanic, bylo vydáno tiskem až v roce 1958, a proto zastíněno celostátně pojatým atlasem podnebí a doprovodnými tabulkami. Pro­fesor Machyček více metodami popsal podnebí Osoblažského výběžku [7, 9, 10, 17], když katedra geografie řešila kolek­tivní úkol geografického výzkumu tohoto opomíjeného a hos­podářsky málo rozvinutého území, a pro praktické potřeby popsal podnebí Olomouce [13,14].

Již pro snahu povznést úroveň meteorologického vzdělá­ní jako součásti vzdělání všeobecného i pro některé dobré lid­ské vlastnosti, jako je dobrosrdečnost a smysl pro humor, by Jiří Machyček neměl být zapomenut. Není mi známo, že by měl v didaktice meteorologie pokračovatele.

Výběr prací prof. dr. Jiřího Machyčka, CSc:

[1] Synoptické mapy a jejich využití v praxi. Zeměpis ve ško­le, 4, 1957, č. 3, s. 88-98.

[2] Teplotně poměry Moravy a Slezska (podle období 1901-1930). Spisy vydávané přírodovědeckou fakultou Masarykovy university, řada H 2, č. 391, s. 41-96. Brno 1958.

[3] Teplotně poměry Olomouckého kraje. In: Sborník Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, Acta SLUKO A 3 1955, 1958, s. 121-131.

[4] Příprava absolventů SVVŠ z meteorologie a klimatologie pro vysokoškolské studium geografie a pro praktické povo­lání. Pedagogické listy, ÚDVU, Olomouc 1964, s. 3-21.

[5] Základní klimatické podmínky širší oblasti Osoblažská. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 20, Geographica - Geologica VII. Praha, SPN 1966, s. 207-268 (spoluautorka M. Hodáňová).

[6] Stav vědomostí absolventů SVVŠ z meteorologie a klima­tologie v rámci fyzické geografie. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 23, Geographica - Geo­logica VIII. Praha, SPN 1968, s. 5-79.

[7] Příspěvek k metodice analýzy klimatu při geografickém výzkumu malých oblastí. Studia Geographica, Brno, GÚ ČSAV 1969, s. 177-181.

[8] Analýza základních meteorologických prvků metodou izo-pletových diagramů. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 35, Geographica - Geologica XI. Praha, SPN 1971, s. 129-142.

[9] Hodnocení klimatu meteorologické stanice Město Albrech-tice-Záry z hlediska komplexní klimatologie. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 35, Geo­graphica - Geologica XI. Praha, SPN 1971, s. 143-161.

[10] Některé dynamicko-klimatologické aspekty klimatu mete­orologické stanice Město Albrechtice-Záry. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 35, Geo­graphica - Geologica XI. Praha, SPN 1971, s. 163-177.

[11] The estimation of climate of a small region by means of glo­bál weather figures. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 35, Geographica - Geologica XI. Praha, SPN 1971, s. 179-198.

[12] Meteorologie a klimatologie jako součást geografického učiva na našich školách. Acta Univ. Palackianae Olomu­censis, Fac. rer. nat., Tom. 42, Geographica - Geologica XIII. Praha, SPN 1973, s. 59-80.

[13] Základní klimatické poměry Olomouce. Jaderná elektrárna s odběrem tepla - Olomouc. Perspektivní studia. Sigma engineering, Olomouc 1973, s. 66-79.

[14] Klima Olomouce v obddobí 1961-70 z genetického hledis­ka. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 50, Geographica - Geologica XV. Praha, SPN 1976, s. 29-63.

[15] Nové pojetí učiva o atmosféře a experimentální osnovy geo­grafie na školách v ČSSR. Acta Univ. Palackianae Olomu­censis, Fac. rer. nat., Tom. 66, Geographica - Geologica XIX. Praha, SPN 1980, s. 31-51.

[16] Didaktika fyzické geografie. Vysokoškolský učební text. Olomouc, Univerzita Palackého 1984. 190 s.

[17] Klima Osoblažská. [Závěrečná zpráva dílčího úkolu státní­ho výzkumu.] Olomouc 1969. 353 stran strojopisu. [Nepublikováno].

[18] Problémy meteorologie a klimatologie v učitelském studiu geografie na přírodovědeckých fakultách univerzit. [Habilitační práce a závěrečná zpráva dílčího úkolu státní­ho výzkumu.] Olomouc 1970. 306 stran strojopisu [Nepublikováno].

Karel Krška, MZ 1999/6, ročník 52, str. 195-196

ZDENĚK NOVÁK (AČ SE TO NECHCE VĚŘIT) ŠEDESÁTNÍKEM!

Ve shonu běžného života je normální, že nad kvalitou osobnosti, její životní cestou, jejím pracovním zaujetím a vý­sledky, se začneme zamýšlet až na základě nějakého jejího významného jubilea. Zpravidla takovým jubileem bývá do­sažení šedesátky jako v případě leteckého meteorologa tělem i duší RNDr. Zdeňka Nováka, CSc., v meteorologické komu­nitě též známého pod pseudonymy „Cipísek" nebo „Kanďa".

Jubilant se narodil 25. 7. 1939 v Náchodě a vystudoval reálné gymnázium v Trutnově (stejně jako věhlasný RNDr. M. Škoda, CSc.). V letech 1956 až 1961 potom Matematicko-fyzikální fakultu UK, kde k jeho kantorům patřily kapacity české meteorologie prof. Brandejs, doc. Kopáček a prof. Gre­gor. Po dvouleté armádní pozorovatelské službě nastoupil k ČHMÚ a s výjimkou let 1970-79, kdy pracoval v Komořa-nech (ale i tam se věnoval výzkumu a rozvoji předpovědních metod v letecké meteorologii, zejména klasifikaci a předpo­vědím mlh na letištích v ČR), je jeho pracovní dráha spjata s letištěm Praha-Ruzyně. V sedmdesátých letech absolvoval externí aspiranturu na MFF UK a v r. 1981 obhájil kandidát­skou práci týkající se stratosférických oteplení. (Pokud se vám toto téma zdá od letecké meteorologie poněkud odtažité, vězte, že v sedmdesátých letech se očekával velký rozvoj nad­zvukové civilní dopravy, jejíž letové hladiny měly vést právě ve spodní stratosféře).

Protože Zdeněk nemá rád formalismus, nebudu zde vy­jmenovávat jeho vědecké stati s podrobnou chronologií, kde byly publikovány a kdy. Zmíním se pouze o metodách, které jsou dnes v běžné praxi leteckého meteorologa využívány a bez nichž bychom se již jen těžko obešli: Předpovědi pří­zemního větru pro jednotlivá civilní letiště v ČR na základě geostrofického větru (v leteckém meteorologickém slangu na­zývané „Novákovy větry"), předpověď tlaku QNH z GRIDů pro Řízení letového provozu, využití adiabatické ekvivalent­ní potenciální teploty k analýze vzduchových hmot, model struktury plachtařské předpovědi (neboť plachtaření v mládí provozoval) atd.

V posledních letech se věnuje především využití výsled­ků numerických předpovědních metod v letecké meteorolo­gické praxi a nutno dodat, že vývoj a rozvoj systému AMIS2 (Automatizovaný meteorologický informační systém pro pří­jem, zpracování, interpretaci, produkci, distribuci a archivaci leteckých meteorologických informací včetně letové doku­mentace) si bez jeho přispění nelze představit.

Nelze nevzpomenout na jubilantovu pedagogickou čin­nost. Zdeněk formoval mou odbornou dráhu v praxi jako kolega, za což mu budu vždy vděčný. Vyučoval též dlouhá léta v Podnikové technické škole ČHMÚ a řada asistentů me­teorologa a leteckých meteorologických pozorovatelů prošla jeho rukama a dnes jsou z nich odborníci na svých místech. Také mnozí piloti brázdící dnes i v minulosti světové nebe a i další letecký personál z leteckých organizací (ŘLP, ČSL, ČSA) mohou být pyšní na to, že je základům letecké meterologie učil právě on.

Největší přínos vědě však Zdeněk přinesl svou rozsáhlou vědeckou činností zaměřenou na odhalení stop meteorologic­ké činnosti (neb není oboru do něhož by Mistr převratným způsobem nezasáhl) českého velikána Járy Cimrmana na Trutnovsku a Náchodsku. Ten totiž již v 80. letech minulého století plánoval vybudování sítě automatických meteorologic­kých stanic pro předpověď mlh a nízké oblačnosti.

Přeji Zdeňkovi za sebe i mé a jeho kolegy ještě hodně dobrých nápadů jak ulehčit leteckým meteorologům jejich nelehký úděl při předpovídání podle předpisu L-3 Meteo­rologie, a spoustu ušlých kilometrů po jeho milovaných „Kerkonoších". A až se jednou bude v důchodu věnovat značko­vaní turistických tras, doufám, že na trasách jím označených žádný turista nikdy nezabloudí a vždy najde cestu domů, nebo do příjemné hospůdky, kde se schová před nevlídným poča­sím, které seslal Krakonoš nebo bába Futeř.

Bohumil Techlovský, MZ 1999/5, ročník 52, str. 160

ŠEDESÁTINY ZDEŇKA HORKÉHO

Dne 8. března 1998 oslavil své jubileum dlouholetý pracovník Českého hydrometeorologického ústavu, redaktor našeho časopisu, promovaný knihovník, Zdeněk Horký. Málokdo z četných gratulantů byl ochoten uvěřit, že je tomu již 60 let, co se náš jubilant narodil.

Pardubický rodák absolvoval střední školu v Přelouči a posléze vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština - knihovnictví. V roce 1964 začal pracovat jako civilní zaměstnanec vojenské správy v Ústředním domě armády ve Středisku vojenských knihoven. Pohnuté události konce 60. let a nedobrovolný odchod z armády ho přivedly na půdu našeho ústavu, kterému zůstal věrný až do dnešních dnů. Ačkoliv se jeho jméno v tiráži dlouho nevyskytovalo, pracoval vždy jako technický a později odborný redaktor publikací vydávaných ČHMÚ. Byl také členem redakční rady Meteorologického slovníku, kde působil především jako jazykový poradce a provedl konečnou korekturu celé výkladové části slovníku. Úspěšně pracoval při přípravě a průběhu 6. zasedání Oblastního sdružení SMO pro Evropu (RA VI) na úseku tisku, stejně jako při dalších podobných akcích.

Po roce 1989 se jeho schopnosti a zkušenosti naplno rozvinuly při organizování tiskových konferencí ústavu a při styku s mediální sférou. O tom, že jeho přístup k redaktorské práci není pasivní, svědčí i rozsah a úroveň jeho vlastní publikační činnosti.

Po uvedeném výčtu pracovních aktivit by se mohlo zdát, že je Zdeněk suchým patronem. Jeho široký okruh zájmů a znalostí ale mluví o opaku. Je opravdovým znalcem literatury, divadla a filmu, zajímá se o historii a politiku, je dobrý diskutér, ale umí naslouchat i názorům druhých. Jeho smysl pro jemný humor ho řadí do okruhu lidí, kteří mají řadu neformálních přátel.

Do dalších roků života přejeme jubilantovi, příteli a váženému člověku pevné zdraví, osobní a rodinnou pohodu a hodně úspěchů v jeho další redaktorské práci.

Za spolupracovníky Eva Coufalová - Libuše Kyjovská, MZ 1998/2, ročník 51, str. 44

ŽIVOTNÍ JUBILEUM RNDr. LUBOMÍRA COUFALA

„Dejte si co nejvíce práce, abyste doopravdy žili.“

W. Saroyan

Dne 11. 11. 1937 se v moravské metropoli Brně narodil náš kolega - klimatolog Lubomír Coufal, jehož celý pracovní život je spjat s Českým hydrometeorologickým ústavem.

S jistou literární licencí můžeme uvést, že první narozeninové čtyřčíslí patrně předznamenalo výborné studijní výsledky od základní školy až po Přírodovědeckou fakultu Univerzity J. E. Purkyně (dnes Masarykovy univerzity) v Brně, kde vystudoval fyzickou geografii. A jako druhou výjimečnost musíme zdůraznit, že od svého absolutoria v roce 1960 pracuje po celých 38 let nepřetržitě v Českém hydrometeorologickém ústavu. Jako úspěšný klimatolog zastával již v roce 1966 funkci vedoucího oddělení. Odborné předpoklady i přesný odhad dalšího vývoje jej dovedly k další významné etapě - spoluúčasti na zavádění výpočetní techniky v ústavu. Vedle odborných předpokladů jej i tyto aktivity předurčily do funkce provozně-technického náměstka ředitele ústavu, kterou zastával od roku 1979 do roku 1990.

Jen ten, kdo je schopen objektivně zhodnotit složitost tehdejších poměrů, ocení úsilí, nápaditost, houževnatost a obětavost, kterou musel vyvinout, aby tak mnohostranná organizace, jakou je ČHMÚ, technicky nezaostávala. Jeho vizitkou zůstává nezanedbatelný podíl na postavení centrální budovy ústavu v Praze-Komořanech, dokončení výpočetního a spojovacího centra a realizace dalších četných investičních akcí.

Po reorganizaci ústavu se RNDr. L. Coufal vrátil ke své původní profesi - stal se vedoucím odboru klimatologie. V nelehké situaci, kdy na pracovišti chybí z důvodu nízkých mezd trvale několik pracovníků, se mu podařilo činnost zkonsolidovat do té míry, že jsou plněny všechny základní činnosti. Jde zejména o digitalizaci, kontrolu a archivaci získaných dat pomocí modulu CLICOM, dokončení prověrky úplnosti digitalizovaných dat za období 1961 až 1990. K publikaci jsou připravovány normály tlaku vzduchu, teploty vzduchu, slunečního svitu, úhrnu srážek a vlhkostních charakteristik za období 1961-1990.

Významná je i publikační činnost L. Coufala - publikoval desítky článků, studií, posudků i monografií představujících výrazný přínos v historii naší klimatologie.

Vyznačuje-li se někdo mimořádnou pracovitostí, houževnatostí a systematičností jako náš dlouholetý kolega, RNDr. Lubomír Coufal, pak to nemá v životě lehké. Tyto vlastnosti totiž zpravidla předurčují nositele k údělu vymykajících se zarputilců a osobních rváčů již proto, že větší část populace obdobnými vlastnostmi neoplývá. Ale zarputilci obvykle zanechávají znatelnou stopu a vytyčují směr. A také potvrzují, že v životě není nic vzácnějšího a cennějšího než je čas vymezený pro jednotlivce.

Přejeme jubilantovi do dalších let dobré zdraví, spokojenost v osobním životě a radost z povolání, které má rád.

Zdeněk Horký - Václav Richter, MZ 1998/1, ročník 51, str. 32

PAVEL PETROVIČ JUBILUJE, ALEBO JABLKO NEPADÁ ĎALEKO OD STROMU

V plnej duševnej pohode, dobrom zdraví, sršiac vtipom a pracovným nadšením, dožil sa jubilant veku oprávňujúceho na dochodok. Narodil sa 8. októbra 1937 v Prahe, ako najstarší syn Štefana Petroviča, dnes váčšine nám známeho najstaršieho žijúceho meteorológa-klimatológa v bývalom Československu.

V roku 1960 ukončil vysokoškolské vzdelanie obhajobou práce z meteorológie, diplomom promovaný fyzik. V roku 1969 rigoróznym konaním získal hodnosť RNDr. v odbore meteorológia-klimatológia a po absolvovaní vedeckej prípravy v roku 1972 na MFF Karlovej univerzite v Prahe (u prof. S. Brandejsa) obhájením práce, týkajúcej sa výparu zo snehovej pokrývky, získal titul kandidáta vied (CSc.). V rámci zvyšovania kvalifikácie vsúlade s problematikou, ktorú riešil na pracovisku, postupne absolvoval okolo 10 postgraduálnych kurzov (študijných pobytov) doma i v zahraničí.

Ostrohy meteorológa získal ako letecký meteorológ v Prahe na letisku, odkial’ v rámci HMÚ prešiel na funkciu vedúceho oddelenia rádioaktivity atmosféry, ktoré bolo vtom čase zriadené na sledovanie vplyvu pokusov s atómovými zbraňami na rádioaktivitu vzdušného aerosolu a spadu. V Prahe posobil do roku 1969. Počas tohto pobytu 1 semester prednášal problematiku rádioaktivity atmosféry v postgraduálnom kurze životného prostredia. V tomto roku Prahu opúšťa po druhýkrát - odviedla ho láska - manželka po absolvovaní Lekárskej fakulty Karlovej univerzity, chcela sa vrátiť domov do Bratislavy.

Od roku 1969 doposial pracuje ako samostatný výskumný pracovník na Výskumnom ústave vodného hospodárstva v Bratislave. Spočiatku posobil ako vedúci oddelenia pre experimentálny výskum prvkov hydrologickej bilancie, od roku 1981 ako vedúci oddelenia matematického modelovania v hydrológii (vybudoval archív výsledkov meraní na magnetických nosičoch pre potreby ďalšieho spracovania pomocou výpočtovej techniky), v roku 1992 sa obe oddelenia pod jeho vedením zlúčili.

Počas svojho profesionálneho posobenia zapojil sa do riešenia viacerých medzinárodných programov. V rokoch 1964 až 1966 organizoval stretnutia expertov zo štátov RVHP na tému radioaktivity atmosféry. V rokoch 1982-1987 bol členom autorského kolektívu Medzinárodnej hydrologickej monografie Dunaja, zodpovědný za vypracovanie máp zrážok a územného výparu a súčasne koordinátor vypracovania týchto máp pre povodie Dunaja (práca vyšla pod záštitou UNESCO). V období 1982-1990 sa zapojil do medzinárodného porovnávania matematických modelov pre predpoveď odtoku zo zrážok a topiaceho snehu (zúčastnil sa vypracovania záverečnej správy Simulated Real - Time Intercomaprison of Hydrological Models - WMO Publ. No 779).

V oblasti životného prostredia, okrem iného, jeho poso- benie sa zameralo na riešenie problematiky vlahovej bilancie lužného lesa v oblasti dotknutej výstavbou vodného diela Gabčíkovo. Je autorom modelov vertikálnej hydrologickej bilancie „DAIR a DINUND“ (Daily - Irigation a Danube Inundation).

Na základe holandskej iniciativy „Modial Alternatief“ v roku 1990 pripravil návrh účasti Slovenska na medzinárodnom projekte „Chemická časovaná bomba v povodí Dunaja“, sám bol koordinátorom tejto úlohy, ukončil ju záverečnou správou roku 1995. V rokoch 1992-1993 pod záštitou Ministerstva podohospodárstva SR koordinoval za Slovensko medzinárodný projekt IIASA „Systémové aspekty podpory rozhodovacieho procesu v riadení vodného hospodárstva“.

V roku 1992 bol poverený vedením riešenia úlohy „Environmental Programme for the Danube River Basin“, časť Nitra, riešenej v rámci pomoci Svetovej banky. Projekt ukončil v roku 1994 a je podkladom pre podrobné riešenie problémov schválených programom PHARE v tejto oblasti.

Je autorom projektu: „Spracovanie vodného režimu podneho pokryvu podl’a metodiky CESOTER“, ďalej návrhu projektu „Dosledky klimatických zmien na hydrologický režim a vodné hospodárstvo“, riešenia ktorého sa pre roky 1995-1998 stal koordinátorom. Od roku 1995 je riešitelom úlohy „Príprava druhého doplneného vydania hydrologickej monografie Dunaja“ v rámci medzinárodnej spolupráce podunajských štátov pod záštitou IHP UNESCO.

V rámci pedagogického posobenia viedol stáže hydrologického postgraduálu UNESCO na VŠZ Praha, preddiplomo vé stáže poslucháčov AU Wageningen, je externým prednášatelom polnohospodárskej univerzity v Nitre, konzultačne viedol kandidátske práce viacerých ašpirantov v oblasti evapotranspirácie a modelovania zrážkovo-odtokových vzťahov.

Počet citovatelných prác z výsledkov doterajšej vedeckej činnosti (záverečné práce, časopisecké články, príspevky na roznych konferenciách a pod.) sa blíži k číslu 200. V oblasti experimentálneho a modelového výskumu hydrologickej bilancie vrátane problematiky environmentálnych dopadov, organizátorskou činnosťou i pedagogickým posobením zaradil sa nielen medzi popredných odborníkov u nás, ale i v zahraničí.

Pri príležitosti jubilea, v mene meteorologickej verejnosti vČechách ina Slovensku, ako i v mene redakčnej rady MZ, kde jubilant publikoval viacero prác, želáme mu taký pracovný elán, akým jeho otec v tom veku ovplýval (čo z uvedeného prehladu činnosti je viac ako reálne), ako i dlhý šťastný život nielen vrodinnom prostredí, ale i v kruhu meteorológov a hydrológov, s ktorými po desaťročia spolupracoval.

Ferdinand Šamaj, MZ 1998/1, ročník 51, str. 31-31

K šedesátým narozeninám RNDr. Jana Pavlíka

Dříve, než se zmíním o rozsáhlé činnosti Jana Pavlíka, musím uvést aspoň základní nacionále. Narodil se 9. 12. 1936 v Praze. Maturoval v roce 1955 a vysokoškolské vzdělání na MFF UK ukončil s červeným indexem v roce 1960. Doktorátu přírodovědy dosáhl v roce 1984. Při postgraduálním studiu v ČHMÚ obhájil práci „Odhad atmosférických srážek na základě snímků z meteorologických družic“.

„Na 10 000 přechodů front jsem zažil do svých 60 let“ bylo mottem Jana Pavlíka na pozvánce pro přátelské posezení při životním jubileu. Tímto úslovím se přihlásil do galerie slavných meteorologů-synoptiků, na jejímž počátku stáli Sekera, Gregor a Brádka. Zvláště plodně spolupracoval s Honzou Brádkou. Oba Jendové shodně citlivě vnímali synoptickou situaci, ale dr. Pavlík se od počátku zasazoval o objektivizaci, přičemž plně využíval nově se objevivší technický prostředek – družicové snímky. Odborně se podílel na projektu přijímacího družicového systému a tvrdošíjně zastával názor na koupi aparatury jak pro příjem družic s polární drahou letu, tak z geostacionární družice. Po technické stránce projekt zajišťoval Š. Kyjovský.

Na významném plumlovském semináři Československé meteorologické společnosti, organizovaném dr. F. Reinem, přednesl zásadní referát o využívání družicových snímků oblačnosti. ČHMÚ vydalo v roce 1972 jeho studii „Využívání televizních snímků z meteorologických družic při synoptické analýze“ a znovu její inovovanou verzi v roce 1983.

Společně s Brádkou určoval přechody front přes Prahu-Ruzyni. Bouřlivých diskusí o „přesném“ časovém okamžiku přechodu fronty se také po jistou dobu zúčastňovali pracovníci Katedry meteorologie a klimatologie MFF UK doc. J. Kopáček a doc. O. Zikmunda. Byl to právě náš oslavenec, který vnesl do této problematiky nový prvek – snímek oblačnosti.

Podkladem pro kvalitní předpověď mu byla a stále je dokonalá analýza povětrnostní situace. Pro mladší spolupracovníky napsal a ČHMÚ vydalo „Návod na analýzu povětrnostních map“ (1985).

Jan Pavlík je nekompromisním zastáncem myšlenek využívání všech dostupných podkladových materiálu při analýze a předpovědi bez subjektivního „zaměřování se“ na oblíbené podklady. K tomu vede své podřízené a spolupracovníky. Aby odhalil jakousi „náladovost“ modelů na typ výchozí povětrnostní situace , zavedl bodové hodnocení předpovědních prvků pro lokalitu Praha. Modely dělí na krátkodobé (Aladin, Bracknell, Offenbach) a střednědobé (Offenbach, Washington a Reading). O průměrných měsíčních odchylkách těchto prvků od skutečnosti naměřené na aerologické stanici Praha-Libuš lze sice diskutovat, ale faktem je, že např. předpovědi teplotní hladiny 850 hPa vysílané ECMWF – Reading jsou o dva stupně chladnější.

Řadu let se zabýval problémem přenosu informací od meteorologů k veřejnosti. Prosazuje zásadu, že je nutné formulovat předpovědi tak, aby odpovídaly potřebám příjemců, kteří musí být detailně seznámeni s možnostmi meteorologů. Je členem Rady pro sdělování meteorologických informací veřejnosti. Řadu let se účastní mezinárodních festivalů meteorologických předpovědí a je zakládajícím členem organizace „International Association of Broadcast Meteorology“:

Do dalších let Ti milý Jendo, přejeme pevné zdraví, veselou mysl a víru, že se Ti podaří vychovat zdatné nástupce meteorology-synoptiky.

Za všechny spolupracovníky Miroslav Škoda, Věstník ČMeS 1997/1, březen 1997

Jubilanti v roce 1997

1. března   prof. RNDr. Miloš Nosek, DrSc.   nedožité 75. narozeniny

30. června   akademik Alois Zátopek   nedožité 90. narozeniny

14. července   prof. Dr. Alois Gregor   nedožité 105. narozeniny

21. září   Miloš Trhlík, p.f.   nedožité 60. narozeniny

23. prosince   RNDr. Jan Brádka   nedožité 75. narozeniny

Věstník ČMeS 1997/1, březen 1997

K ŠEDESÁTÝM NAROZENINÁM RNDr. JANA PAVLÍKA

„Na 10 000 přechodů front jsem zažil do svých 60 let“, bylo mottem Jana Pavlíka na pozvánce pro přátelské posezení při životním jubileu. Tímto úslovím se přihlásil do galerie slavných meteorologů - synoptiků, na jejímž počátku stáli Sekera, Gregor a Brádka. Zvláště plodně spolupracoval s Honzou Brádkou. Oba Jendové shodně citlivě vnímali synoptickou situaci, ale dr. Pavlík se od počátku zasazoval objektivizaci, přičemž plně využíval nově se objevivší technický prostředek - družicové snímky. Odborně se podílel na projektu koupě přijímacího družicového systému a tvrdošíjně zastával názor na koupi aparatury jak pro příjem z družic s polární drahou letu, tak z geostacionární družice. Po technické stránce projekt zajišťoval Š. Kyjovský.

Na významném plumlovském semináři Československé meteorologické společnosti, organizovaném dr. F. Reinem, přednesl zásadní referát o využívání družicových snímků oblačnosti. ČHMÚ vydalo v roce 1972 jeho studii Využití televizních snímků z meteorologických družic při synoptické analýze a znovu její inovovanou verzi v roce 1983.

Společně s Brádkou určoval přechody front přes Prahu Ruzyni. Bouřlivých diskusí o „přesném“ časovém okamžiku přechodu fronty se také po jistou dobu zúčastňovali pracovníci Katedry meteorologie a klimatologie MFF UK páni Kopáček a Zikmunda. Byl to právě náš oslavenec, který vnesl do této problematiky nový prvek - snímek oblačnosti. Bohužel, již po řadu let stanovuje dr. Pavlík přechody front přes Prahu sám bez spoluúčasti mladých synoptiků. Delší setrvání tohoto stavu bude mít za následek, že si nevychová zdatného nástupce.

Podkladem pro kvalitní předpověď mu vždy byla a stále je dokonalá analýza povětrnostní situace. Pro mladší spolupracovníky napsal a ČHMÚ vydalo Návod na analýzu povětrnostních map (1985). Trvale se věnuje krátkodobé a střednědobé předpovědi (v začátcích příjmu družicových snímků oblačnosti se věnoval též nowcastingu, ale to byla spíše euforie z nového technického zdroje informací).

Jan Pavlík je nekompromisním zastáncem myšlenky využívání všech dostupných podkladových materiálů při analýze a předpovědi počasí bez subjektivního „zaměřování se“ na oblíbené podklady. K tomu vede své podřízené a spolupracovníky. Aby odhalil jakousi „ náladovost“ modelů na typ výchozí povětrnostní situace zavedl bodové hodnocení předpovědních prvků pro lokalitu Praha. Modely dělí na krátkodobé (Aladin, Bracknell, Offenbach) a střednědobé (Offenbach, Washington a Reading). O průměrných měsíčních odchylkách těchto prvků od skutečnosti naměřené na aerologické stanici Praha-Libuš lze sice diskutovat, ale faktem je, že např. předpovědi teploty hladiny 850 hPa vysílané ECMWF-Reading jsou o dva stupně chladnější.

Řadu let se zabývá problémem přenosu informací od meteorologů k veřejnosti. Prosazuje zásadu, že je nutné formulovat předpovědi tak, aby odpovídaly potřebám příjemců, kteří musí být detailně seznámeni s možnostmi meteorologů. Navíc vstupy do „médií“ musí být podávány zajímavě a už i v úvodních větách je žádoucí se věnovat meteorologické problematice a ne nahodile ztrácet drahocenné vteřiny vysílání relace. Je členem Rady pro sdělování meteorologických informací veřejnosti. Řadu let se účastní mezinárodních festivalů meteorologických předpovědí a je zakládajícím členem organizace „International Association of Broadcast Meteorology“.

Dříve, než se zmíním o rozsáhlé mimooborové činnosti Jana Pavlíka, musím uvést alespoň základní nacionálie. Narodil se 9. 12. 1936 v Praze. Maturoval v roce 1955 a vysokoškolské vzdělání na MFF UK ukončil s červeným diplomem v roce 1960. Doktorátu přírodovědy dosáhl v roce 1984. Při postgraduálním studiu v ČHMÚ obhájil práci „Odhad atmosférických srážek na základě snímků z meteorologických družic“.

Další aktivity je nutné rozdělit do dvou oblastí: na oblast sportovní a politickou. Miluje běh na lyžích, horskou turistiku, plave, jezdí na kajaku a v poslední době se věnuje též jízdě na kole. Rád fotografuje a zahradničí. Je členem Klubu českých turistů, v sekci lyžařské turistiky udílí výkonnostní odznaky. Dr. Pavlík žije zdravým způsobem života, dopřává si dostatečnou tělesnou zátěž, která ho udržuje neustále v kondici. V oblasti politické se věnuje komunální problematice. Pracuje v Radě místního zastupitelstva v Praze-Lipencích a zastává funkci předsedy školské komise. Je přesvědčeným demokratem a mnohé jevy, které vzešly ze sametové revoluce, se mu nelíbí. Prosazuje dbalost zákonů, ohleduplnost a péči o okolí.

Dr. Jan Pavlík je šťastně ženatý, má dva syny, kterým se plně věnuje. Je takřka neuvěřitelné, že mu je šedesát let. Do dalších let Ti, milý Jendo, přejeme pevné zdraví, veselou mysl a víru, že se Ti podaří vychovat zdatné nástupce meteorology - synoptiky.

Za všechny spolupracovníky

Miroslav Škoda, MZ 1997/1, ročník 50, str. 29-30

Původně jsem byla přijata do meteorologického doku­mentačního střediska, které se v Praze zakládalo. Dokumen­tovala jsem materiály české, slovenské, francouzské, německé a sestavovala z nich rešerše. Práce to byla velmi zajímavá, všechny meteorologické novinky jsem měla z „první ruky". Spolupracovala jsem na přípravě heslového meteorologické­ho slovníku. Můj vedoucí, RNDr. Emil Veselý, měl velké plá­ny. Byly všechny předpoklady pro to, aby se splnily, protože měl tým spolehlivých spolupracovníků, resp. spolupracovnic. Bohužel, politické poměry vše překazily Po prověrkách musel dr. Veselý odejít na letiště do synoptické a letecké služby. Krátce na to jsem byla přemístěna na letiště Praha-Ruzyně i já. Na rozdíl od dr. Veselého jsem to nebrala jako trest. Stala jsem se tak první ženou v Československu, která se zabývala synoptickou a leteckou meteorologií. Byla jsem spokojena ve výborném kolektivu, který pracoval obětavě a nezištně s jedi­ným cílem: aby služba dobře fungovala.

Do synoptické praxe mě uvedli moji kolegové, zejména dr. Bradka a dr. Gregor. Žili pro meteorologii, nic ze svých vědo­mostí si nenechávali pro sebe. Dr. Brádka měl nejkrásnější analýzy jaké jsem kdy viděla, poctivě sledoval všechny detai­ly, vyhledával každý „šíf". Zdůrazňoval důležitost izalobar. Jeho mapy mi byly vzorem. Se zvláštní oblibou jsme analyzo­vali mapy severní polokoule, hledali hurikány a snívali o tom, jak by bylo pěkné projet se po některé izobaře, té nejdelší. Tenkrát nebyly ani meteorologické družice, ani radary, nume­rická meteorologie byla u nás teprve „ v plenkách ". Mapy 500 hPa jsme předpovídali pomocí grafických metod.

Když jsem se po letech stala služebně nejstarší, s vděčnou vzpomínkou na dr. Brádku a dr. Gregora, předávala jsem svo­je poznatky novým meteorologům při jejich uvádění do praxe. Fluktuace byla veliká, mnoho z nich pro náročnost práce na letišti odešlo na jiná, výhodnější místa.

V roce 1975 jsem se z rodinných důvodů přestěhovala do Bratislavy. Ve Slovenském hydrometeorologickém ústavu jsem pracovala deset let v posudkové skupině.

Synoptika ale zůstala pro svůj smysl a půvab mým koníč­kem. I v důchodu si kreslívám náčrtek synoptické mapy pro sebe i pro svého manžela, bývalého kapitána proudových dopravních letadel Československých aerolinií, který měl tedy příležitost „na vlastní kůži" okusit nepříjemnosti jet streamu, turbulence, kumulonimbů, monzunů, chamsinů a všech ostat­ních záludností počasí."

Co zbývá dodat k této krásné vzpomínce? Jen to, že my všichni, kteří ji známe a máme ji rádi, přejeme naší paní dok­torce všechno nejlepší, a hlavně pevné zdraví a mnoho osob­ní pohody do dalších let.

Zdeněk Novák, MZ 1996/6, ročník 49, str. 191-192

Životní jubileum docenta Michala Baťky

Přístup k napsání medailonu k výročí narozenin může být dvojí, a to buď osobní, nebo zcela neutrální. Vzhledem k naše­mu desítky let trvajícímu přátelství a odborné spolupráci, dávám přednost první variantě.

Pana docenta Baťku jsem poznal v roce 1961 ve Výpočet­ní laboratoři Ministerstva dopravy v Olšanské ulici. Spoleěně s J. Vocetkou nám byl přidělen jako programátor pro sestave­ní baroklinního modelu Sawyerova a Bushbyova pro potřeby ČHMÚ. Programování bylo obtížné, protože na počítači URAL II se pracovalo pouze se strojovým kódem. První úspěšné předpovědi byly spočteny již v roce 1962.

Doc. RNDr. Michal Baťka, DrSc. se narodil 8. října 1936 v Praze. Maturoval v roce 1955 a Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy (MFF UK) ukončil v roce 1960. Pět let, jak jsem již uvedl, pracoval u počítače ve Výpočetní laboratoři. Od roku 1965 na MFF UK v centru numerické matematiky. Jubilant se zabýval stále baroklinními modely a logicky přešel v roce 1974 na Katedru meteorologie a kli­matologie MFF UK. Pod vedením prof. S. Brandejse a ve spo­lupráci s O. Zikmundou a J. Kopáčkem řešil řadu výzkum­ných úloh z oblasti numerických předpovědních metod. Uve­du pouze geostroficky aproximovaný baroklinní model na bázi vorticity a omega rovnice. V Marčukově metodě štěpení odhalil řadu zásadních nedostatků. Analýze metody štěpení a způsobům odstraňování zjištěných chyb věnoval později svoji dizertační práci. Kandidátem věd se stal v roce 1970 a 1. června 1984 byl jmenován docentem pro obor přibližné a numerické matematiky.

Všechny modelové experimenty počítal ve spolupráci S ČHMÚ na počítači ICT (nyní ICL) v ČKD. Kromě vědecké a publikační práce přednáší od samého začátku pro poslucha­če meteorologie a klimatologie programování a matematiku pro fyziky, vede semináře, diplomové a později kandidátské a doktorandské práce.

Od roku 1961 nepřetržitě spolupracuje s CHMÚ na vývo­ji všech modelů, metod objektivní analýzy a automatického zpracování dat. V roce 1979 byl na stáži v Kodani, kde se seznámil s B. Machenhauerem. V rámci spolupráce Katedry meteorologie a klimatologie MFF UK s ČHMÚ, vypracoval doc. Baťka moderní hydrodynamický předpovědní model, který je od 15. dubna 1988 v každodenním provozu. Změnil se pouze typ výpočetní techniky. Teorii vytvořenou pro tento model podal jubilant jako doktorskou dizertační práci, kterou obhájil 28. 3. 1991. Týž den byl před vědeckou radou MFF UK řádně habilitován v oboru meteorologie, což u některých spolupracovníků vyvolalo jisté překvapení, protože jubilant vystudoval matematiku.

Ze spolupráce ČHMÚ a Météo France vyplynuly pro doc. Baťku dvě dlouhodobé stáže v Toulouse. Pro model ARPE­GE/ALADIN řešil úlohu biperiodizace pro použití diskrétní Fourierovy transformace. V roce 1992 byl pověřen funkcí mezinárodního koordinátora pro školení doktorandů pracují­cích v rámci stipendia v Météo France.

Doc. Baťka je milý společník, klidný (někdy až příliš), usměvavý a kamarádský. Po rodičích zdědil hudební nadání, je výborný pianista a milovník vážné hudby. I když na první pohled na to nevypadá, je velký sportovec. Lyžuje, zbožňuje horská kola, plave. Je také vášnivým zahrádkářem. Vzrušuje ho moderní technika, shání prospekty, studuje příslušnou lite­raturu. V mých očích je v tomto směru nepřekonatelný, ať se jedná o fotoaparáty, lyže, počítače či mikrovlnné trouby.

Milý příteli, do dalších let Ti přejeme další úspěchy na poli odborném i pedagogickém, pevné zdraví a spokojenost v osobním životě.

Za všechny spolupracovníky

Miroslav Škoda, MZ 1996/6, ročník 49, str. 192

ŠEDESÁT LET ING. VÁCLAVA RICHTERA

S jistým ostychem přistupuji k milému úkolu: vzpome­nout a svým způsobem i zhodnotit práci jubilanta, který byl v letech 1977-90 ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu. V plném pracovním elánu, zdraví a životním optimis­mu, dosahuje jubilea šedesáti let.

Ing. Václav Richter narozený 6. června 1936 v Petřvaldě u Karviné, je vpravdě silně zemitou osobností. Prošel za svůj dosavadní život celou škálou oborů činnosti a funkcí. Nechci provádět jejich výčet, protože byl již publikován před deseti lety (Meteorologické Zprávy, 39,1986). Mohu vyzdvihnout jediné: Ing. Václav Richter jako tvůrčí pracovník byl vždy pří­slovečně alergický na každého, kdo prohlašoval, jak to a ono z nejrůznějších důvodů nejde. Vždyť nejenom budova poboč­ky ústavu v Ostravě, podíl na výstavbě ostatních poboček i budovy ČHMÚ v Praze-Komořanech, jsou dokladem, že ani nejnáročnější úkoly mu nebyly nikdy cizí a nevyhýbal se jim.

Šíře odborného záběru je rovněž úctyhodná: od zmíně­ných stavebně investičních činností, od meteorologie a kli­matologie přes problematiku hydrologie podzemních vod a operativní hydrologie k úkolům lesního hospodářství i prá­ci ve Státní komisi pro životní prostředí a ve výboru Čs. me­teorologické společnosti při ČSAV, až po členství ve Výkonné radě Světové meteorologické organizace. A k tomu zásluhy o vybavení ústavu moderní výpočetní technikou i desítky rea­lizovaných nápadů, týkajících se zlepšování provozní činnos­ti ústavu.

Z poslední doby musím zmínit výstavbu malé vodní elek­trárny v Brozanech, kvalitní práci ve funkci předsedy inves­tiční komise, realizaci limnigrafické stanice „Na Františku" na Vltavě a její vybavení jedním z prvních ultrazvukových průtokoměrů.

Příslovečná je jeho náročnost ke spolupracovníkům. Vždy uměl a byl ochoten svést boj za prosazení odborně prospěš­ných opatření. Jako vedoucí pracovník však vždy respektoval „lidský rozměr" a ve složitých situacích často využíval svého osobitého vtipu a humoru. A tak není divu, že za svůj kon­struktivní, tvořivý přístup, který mu vždy byl a je vlastní, sklí­zí uznání i obdiv.

Před deseti lety autoři vzpomínkového příspěvku přáli Ing. Václavu Richterovi „jménem všech pracovníků Českého hydrometeorologického ústavu pevné zdraví, radost ze živo­ta, neutuchající elán při překonávání překážek a dobrou pra­covní pohodu".

Co více dodat? Snad jen, že ti, kteří s Ing. Václavem Richterem mohou spolupracovat, získávají chlapskou sílu překonávat překážky.

A kdo měl a má to štěstí, že byl a je jeho přítelem - trva­lý kamarádský přístup k lidem a životu.

Jan Vašátko, MZ 1996/2, ročník 49, str. 64

Jubilea v roce 1996

1696   Prokop Diviš – 300 let výročí narození

1716   Josef Stepling – 280 let výročí narození

1746   Antonín Strnad – 250 let výročí narození

1831   Emanuel Purkyně – 165 let výročí narození

1836   František Josef Studnička – 160 let výročí narození

1846   František Augustin – 150 let výročí narození

1876   Carl Jelínek – 120 let výročí narození

1881   Rudolf Schneider – 115 let výročí narození

Věstník ČMeS 1996/1, duben 1996

RNDr. Jaroslav Pícha – 75 let

Dne 28. 2. 1996 oslavil 75 narozeniny RNDr. Jaroslav Pícha, zakladatel a dlouholetý vedoucí meteorologické observatoře v Hradci Králové. Narodil se v Kroměříži, dětství a gymnaziální studia prožil z valné části ve Valašském Meziříčí, odkud byl za okupace poslán na nucené práce do Německa. Po osvobození studoval meteorologii na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity a současně pracoval na letišti jako prognózní meteorolog. Studia ukončil v roce 1949 a od roku 1951 přešel do Hradce Králové, kde se rozhodující měrou podílel na vybudování meteorologické observatoře. Výrazně ovlivňoval odbornou náplň tohoto pracoviště, které s nemalým úsilím vybavil kvalitní měřicí technikou v oboru měření charakteristik slunečního záření a měření atmosférického ozonu. Proslul neúnavnou péčí o kvalitu těchto měření i zpracování získaného materiálu a v tomto ohledu si získal všeobecné uznání doma i v zahraničí.

Observatoř se mu stala jedním z hlavních cílů života. V neposlední řadě je třeba ocenit jeho činnost v naší meteorologické společnosti, kde byl hlavním iniciátorem založení pobočky v Hradci Králové.

Do dalších let života přejeme jubilantovi hodně zdraví, osobní spokojenosti a doufáme, že se bude i nadále podílet na životě České meteorologické společnosti.

Jan Bednář, Věstník ČMeS 1996/1, duben 1996

Vzpomínka na doktora Josefa Jílka

Nebyl členem Československé meteorologické společnosti, svoje důvody nikdy nikomu neřekl, ale pilně navštěvoval meteorologické hovory a s elánem diskutoval. Jeho povaha byla rozporuplná. Rád křičel, mnohdy i vyhrožoval, ale pokud mě paměť neklame, nikdy nikomu neublížil. Patřil do malé skupiny meteorologů, kterým rozvoj oboru ležel na srdci. Bohužel, byl i odborně nestálý, roztěkaný. Byl fascinován novými přístroji. Zajímala ho všechna odvětví meteorologie, ale nejvíc ta, která souvisela s novou technikou. Bylo pro mě nepochopitelné, že tak důrazně odsuzoval objektivní numerické předpovědní metody. Výhodu počítačů spatřoval pouze v tom, že odstraňují namáhavou práci kresliček synoptických přízemních a výškových map. Byl představitelem klasické norské školy, jejíž rutinu dokonale ovládal.

Narodil se 11. 1. 1911 v Libomyšli u Berouna, kam chodil do reálného gymnázia. Studoval na přírodovědecké fakultě UK a paralelně navštěvoval laboratoře a přednášky na ČVÚT. V roce 1938 nastoupil do vojenského oddělení Státního meteorologického ústavu jako synoptik a letecký meteorolog. V roce 1939 přešel do oddělení synoptické služby. Zářením se zabýval v oddělení biometeorologie. V letech 1943 až 1945 byl totálně nasazen v Německu.

Po válce zahájil aerologická měření v Praze Ruzyni, zavedl do synoptické praxe výškové mapy a stal se ohnivým propagátorem advektivnědynamické metody rozboru počasí.

Od roku 1953 byl vedoucím výzkumného oddělení a převážně se věnoval s panem Aronem a Medunou dlouhodobé předpovědi počasí. Jako vedoucí byl mírný, miloval Honzu Brádku a nás mladé nechával žít a hlavně nám nebránil v rozvoji numerických předpovědních metod. Byl posledním meteorologickým polygotem.

Doktor Josef Jílek zemřel náhle 25. srpna 1984 ve věku 73 let.

Miroslav Škoda, Věstník ČMeS 1996/1, duben 1996

RNDr. JAN STRACHOTA

Narodil se 25. 12. 1935 ve Zlíně. Po maturitě se i on roz­hodl pro studium meteorologie na Fakultě letecké a elektro­nické Vojenské akademie v Brně. Po ukončení studia v roce 1960 nastoupil na Hlavní povětrnostní ústředí, kde pracoval v různých provozních funkcích v oddělení předpovědi počasí (letecká a synoptická meteorologie). Od roku 1968 se pak v oddělení výzkumu začal zabývat problematikou radiolo­kační meteorologie, které se - i řízením osudu - věnoval po­sléze více než dvacet let.

V roce 1971 byl jako mnoho jiných z politických důvodů z armády propuštěn. Díky odvážnému a jasnozřivému roz­hodnutí vedení v čele s ředitelem J. Zítkem našel útočiště v Českém hydrometeorologickém ústavu. Zpočátku pracoval v Ústřední předpovědní vodohospodářské informační službě, kde se vedle standardních hydrologických předpovědí začal zabývat i možnostmi radiolokačního měření srážek a jeho využití v hydroprognózní výstražné službě. Od roku 1973 našel uplatnění na specializované observatoři ČHMU v Pra/e-Libuši, kde se mohl plně věnovat metodice měření, zpracová­ní a interpretace radiolokačních měření i práci na koncepci výstavby české radiolokační sítě. Ale nejen to: jeho nápadi­tost a šikovnost „baťovského" rodáka se záhy projevily při překonávání řady překážek období vyspělého socializmu" (potíže s výstavbou věže, obměny radiolokátorů apod.). V 80. letech zužitkoval své zkušenosti a poznatky v řadě článků a přednášek zveřejněných doma i v zahraničí (časopisy Me­teorologické zprávy, Weather, semináře ve Švédsku, Velké Británii, Koreji) a podílel se na zpracování příslušných hesel Meteorologického slovníku.

V roce 1990 využil dr. Jan Strachota možností nabídnu­tých v rámci mimosoudních rehabilitačních řízení a vrátil se do služeb armády s hodností podplukovníka. V Povětrnost­ním ústředí Praha pracoval v předpovědním a technickém oddělení. V roce 1995 odešel na vlastní žádost do zálohy a vrátil se do ČHMÚ. kde působí ve funkci asistenta náměst­ka pro meteorologii.

Strohý výčet životopisných údajů a pracovních aktivit by byl neúplný, kdybychom pomlčeli o charakterových vlastnos­tech jubilanta. Jan Strachota je člověk opravdových hodnot, které zahrnují vlastnosti úctyhodných mužů. Byt vojensky precizní při plnění pracovních povinností, není dogmatickým vykonavatelem příkazů. Jsou mu cizí odbornické „exibice", příznačné pro malodušné. Nad jiné ctí integritu rodiny a jí vě­nuje všemožnou péči. Je kruté, že osud zasáhl Jana Strachotu nenahraditelně v této oblasti.

Jménem širokého okruhu spolupracovníků i jménem redakční rady Meteorologických zpráv, jejímž členem je od roku 1990, přejeme RNDr. Janu Strachotovi k jubileu a do dalších let hodně zdraví a elánu jako předpokladů k uskuteč­nění všech předsevzetí, splnění povinností a osobní spokoje­nosti.

Zdeněk Horký, MZ 1995/6, ročník 48, str. 191

RNDr. MIROSLAV ZEMAN ŠEDESÁTNÍKEM

V únoru letošního roku oslavil významné životní jubile­um 60 let veku český meteorolog RNDr. Miroslav Zeman, plukovník v.v. Jubilant se narodil 24. 2. 1935 v Pyšelích u Prahy. Po ukončení gymnaziálních studií v Říčanech u Prahy zahájil studium v Praze na Karlově Univerzitě, ze kte­ré přešel po 1. semestru na Vojenskou technickou akademii v Brně (později Vojenská akademie). Zde ukončil v roce 1958 studium meteorologie na letecké fakultě.

Jeho odborné a organizační schopnosti mu otevřely poměrné rychlou kariéru vojenského meteorologa a brzy zastával řídící funkci vojenské hydrometeorologické služby na Ministerstvu obrany ČR. Na tomto významném místě pra­coval až do svého odchodu do důchodu v roce 1993. Během své služební kariéry koordinoval styčné oblasti činnosti vojenské meteorologie s ČHMÚ, ÚFA a MFF UK. Součástí aktivit jubilanta byla i dlouholetá činnost v Československé (nyní České) meteorologické společnosti a v letech 1966 až 1989 byl členem hlavního výboru. Nelze opomenout ani jeho práci v redakční radě časopisu Meteorologické Zprávy v letech 1984 - 90. Publikační činnost vyvíjel zejména v rám­ci armádních vydavatelství a jeho nemalý podíl byl rovněž v oblasti rozvoje a koordinace vojenského meteorologického školství. Ani v současné době obor meteorologie neopustil. Pracuje nyní jako meteorolog v Ústředí radiační monitorova­cí sítě AČR. U příležitosti významného životního jubilea mně dovolte poděkovat RNDr. Miroslavu Zemanovi za odpověd­nou práci ve prospěch vojenské, ale i civilní meteorologie. Současně mu přejeme v dalších mnoha letech hodné zdraví a síly k aktivní práci v oboru i v životě soukromém.

Jan Strachota, MZ 1995/2, ročník 48, str. 36

RNDr. IVAN PANENKA 60-ROCNY

V máji tohto roku sa dožil 60 rokov významný slovenský meteorolog RNDr. Ivan Panenka, plukovník v. v. Rodák zo Senice nad Myjavou začal štúdium na Karlovej univerzitě v Prahe, z ktorej prešiel na Vojenskú technickú akadémiu v Brne, kde na leteckej fakultě ukončil štúdium meteoro­logie. Odborné aj organizačně schopnosti mu otvorili cestu k rýchlej kariéře vojenského meteorologa, kde dosiahol funkciu velitela Hlavného poveternostného ústredia ČSLA v Prahe. Známe události v roku 1968 boli příčinou vynú-teného odchodu Dr. Panenku z armády. Začal znovu ako řadový meteorolog v synoptickej a leteckej službě Slo­venského hydrometeorologického ústavu v Bratislavě.

V polovici sedemdesiatych rokov prešiel ako synoptik do hydrologickej predpovednej a informačnej služby SHMU. V rokoch 1990 až 1993 zastával funkciu námestníka riaditela SHMU pře úsek meteorologie a súčasne čestnú volenu funkciu předsedu Slovenskej meteorologickej společnosti pri SAV.

Dr. Panenka významné přispěl k budovaniu vojenskej meteorologie a vyše dvadsať rokov sa aktivně podjela! na rozvoji slovenskej meteorologie aj hydrologie. Personálna bibliografia SHMU zaznamenává takmer 50 vědeckých a od­borných prác jubilanta. Ako synoptický a letecký meteoro­log sa věnoval problematike výškového větra, dýzového prúdenia a orografickým vplyvom na atmosférické prúdenie.

V čase svojho pósobenia na hydrologii publikoval rad prác zameraných na prognózu zrážok, zrážkovo odtokové vztahy, hydrosynoptické predpovede, operativně hydrologické predpovede a hydrologickú výstražná službu. V posledných rokoch pred odchodom do důchodku hlavnou činnosfou ju­bilanta bola riadiaca a organizátorská práca. Plné absolu­torium si zaslúži ako předseda Slovenskej meteorologickej spoločnosti. Jeho zásluhou vznikol Bulletin Slovenskej me­teorologickej spoločnosti, ktorého bol prvým zodpovědným redaktorom.

Ako čelný představitel' slovenskej meteorologickej ko­munity aktivně podporoval rozvoj medzinárodnej spolupráce v meteorologii, najma stredoeurópskych krajin. Osobitný vztah si Dr. Panenka zachovává k českej meteorologii, zo školy ktorej vyšiel a počas celého svojho pósobenia na SHMU pozitivně prispieval k tradičné dobrej spolupráci českých a slovenských meteorológov.

Z příležitosti významného životného jubilea si dovofujem v mene slovenských meteorológov poďakovaf Dr. Ivanovi Panenkovi za zodpovědná prácu v prospěch slovenskej me­teorologie a súčasne mu v ďalších rokoch života popriať pevné zdravie, osobnú spokojnosť a vefa rokov činorodej aktivity.

Dušan Závodský, MZ 1994/4, ročník 47, str. 127

V sedmdesátých létech se pozornost dr. Böhma zaměřila na problematiku komplexnějšího charakteru - na regionální znečištění hlavních složek přírodního prostředí. Vybudoval první stanici systému celosvětového monitoringu Světové meteorologické organizace BAPMON a jako expert se po­dílel na přípravě projektu účasti zemí tehdejší RVHP v systé­mu GEMS (Global Environment Monitoring System). Hlav­ní pozornost věnoval tzv. integrovanému monitoringu pří­rodního prostředí a k tomuto účelu vybudoval experimentál­ní pracoviště systému GEMS v Košeticích na Pelhřimovsku. Vznikla tak základna pro spolupráci specialistů různých vědních oborů.

Významná je jeho mezinárodní spolupráce ve výzkumu meteorologických aspektů znečištění ovzduší a v oblasti glo­bálního systému monitorování životního prostředí. Působil jako expert Světové meteorologické organizace v oboru integrovaného monitoringu přírodního prostředí a podílel se jako člen Mezinárodního programového výboru na pří­pravě konferencí SMO s tematikou modelování rozptylu v ovzduší.

Nezanedbatelná je i pedagogická činnost dr. Böhma doma i v zahraničí. Pracoval jako expert v Kubánské akademii věd, kde vyučoval meteorologii a vypracoval ve španělštině příslušné učební texty. Pravidelně vyučoval na postgradu­álním a pomaturitním studiu obor ochrana přírodního pro­středí a byl externím učitelem na Přírodovědecké fakultě UK.

RNDr. Bedřich Böhm je autorem nebo spoluautorem téměř jednoho sta vědeckých a odborných prací. Je dnes jedním z nejuznávanějších českých odborníků v oblasti ochrany čistoty ovzduší a přírodního prostředí. V tomto oboru zbývá udělat ještě podstatný díl práce. Přejeme mu proto hodně zdraví a elánu, aby nadále tvůrčím způsobem uplatňoval svůj přehled, odbornost a zkušenosti.

J. H., MZ 1993/5, ročník 46, str. 159-160

Životní jubileum dr. Bedřicha Böhma

Sama se intenzívně zabývala metodami objektivních od­hadů klimatologických informací a optimalizací hustoty sta­niční sítě. Na toto téma vypracovala kandidátskou dizertační práci, jí navržené metody hodnocení statistické struktury meteorologických polí byly přejaty do mezinárodních do­poručení pro meteorologické služby.

V roce 1969 přešla Dr. Hrdá do nově vzniklého oboru naší služby, do laboratoře ochrany ovzduší, kde vedla zpo­čátku skupinu a později oddělení matematické statistiky. V kolektivu pracovníků z různých vědních oborů se brzy uká­zalo, že Jitka dobře chápe potřebu společného úsilí a že může od čistě matematicko-statistického pojetí přejít k nad­stavbě, ke svodce, ke koordinaci výzkumných prací. Vý­znamně se podílela na řešení prvního státního výzkumného úkolu našeho ústavu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zaměřeného na oblast Podkrušnohoří. V úkolu „Analýza a hodnocení znečištění ovzduší v územních celcích" zhodno­tila kvalitu ovzduší v našich exponovaných oblastech a při­pravila podklady pro prognózu kritických situací vysokého znečištění ovzduší. Od roku 1978 byla koordinátorkou státních úkolů ochrany čistoty ovzduší (P-16, později A-12), které vedle analýz existující situace připravily též podklady pro operativní řízení emisí (monitoring, varovné a regulační systémy).

Na rozdíl od nás meteorologů, byla Jitka v ústavu jedním z prvních specialistů v oboru, který byl pro nás vlastně pomocnou vědou. To je na první pohled postavení výsadní, vyžaduje však maximální porozumění pro hlavní obor a upřímnou ochotu k neformální věcné spolupráci. Dr. Hrdá musela překonat staré konzervativní pojetí metody čárko­vání, kdy aritmetický průměr byl vrcholem snažení. Úspěšně prošla etapou, kdy zejména lidé bez náležité erudice v úctě ke složitým vzorečkům chtěli aplikovat poznatky statistiky bez ohledu na to, zda je to v daných podmínkách správné a zda výsledek má nějakou vypovídací schopnost. Dnes -v době computerů - musí na pravou míru uvést představy, že počítače mohou vše a že nemusíme myslet a vědět, co a proč chceme počítat. S tím se Jitka uměla vypořádat a jestliže snad možnosti matematické statistiky nebyly plně využity, pak ruku na srdce, vina je na nás, že jsme nepřišli. Neznám případ, že by nebyla ochotna poradit či pomoci.

Výsledky její odborné práce však nejsou důvodem k tomu, abych jí touto formou popřál všechno nejlepší k ži­votnímu jubileu. Nebyla dítětem štěstěny a leccos musela v životě překonat. Přesto - či snad právě proto? - nám byla vzorem upřímného konstruktivního a kolegiálního přístupu i vybraného chování s pochopením pro druhé a respektem k jejich soukromí. Sama vysoko povznesena nad malicherné spory a touhy po kariéře, moci či slávě, uměla pomoci i v případech nejsložitějších. Pojďme se domluvit co dělat, aby to bylo dobré - a každý uvážlivý musel respektovat paní s takovou odbornou a především lidskou autoritou. Jitka je a zůstává dámou naší meteorologické služby.

Bedřich Böhm, MZ 1992/5, ročník 45, str. 159-160

Aj keď je "svet báječné miesto na narodenie", každému člověku je bez jeho vole určený čas a miesto jeho zrodu. A tak sa stává, že všetci čo sme sa narodili na záhorských, či iných rovinách, nemůžeme nezávidief rodákovi z blízkosti hór a výnimočného tatranského pohoria, ktorého už prvé dětské pohrady patřili úchvatným skalnatým štítom. Vyrastal vo vyrovnanom rodinnom prostředí historického městečka, plného slávy, zdobiacej dějiny bývalého horného Uhorska. Dobré sudičky chlapcovi nadělili okrem pracovitosti a umu aj talent pohybu a dohřej mysle, s citom pre pravdu. Nelahké roky čakali na mládenca - študenta spod Tatier. Dlho som premýšral, ako priblížil osobnost jubilanta, priatera, neformálnymi slovami. Úrodou otaželi roky práce, štúdia, bu­dovania i športového zápolenia v mnohých disciplínách. A keď už je řeč o Sportovaní, tak vždy a všade rešpektoval FAIR-PLAY. Inak sa nedá lepšie vyjadrit šlachetný a čestný život jubilanta.

Narodil sa 30. júna 1932 v Malom Slavkove. Po Gymnáziu v Kežmarku (1943-1951) študoval v rokoch 1951 až 1956 na Prírodovedeckej fakultě UK v Bratislavě, odbor matematika-fyzika, v posledných dvoch rokoch špecializáciu meteorológia.

V roku 1973 sa stal kandidátom matematicko-fýzikálnych vied a neskór samostatným vědeckým pracovníkom. Po skončení vysokej školy už 14. marca 1956, nastúpil do Hydrometeoro­logického ústavu a stal sa vedúcim Aerologickej stanice Poprad.

V tejto fúnkcii pósobí doteraz. Tridsatšest rokov vzbudzuje úctu už len pri ich vyslovení. Póvodné pracovisko na letisku Poprad so štyrmi pracovníkmi, sa pod jeho vedením rozrástlo na Středisko aerológie a horskej meteorológie, vybudované v rokoch 1969-1977 v Gánovciach (dnes s 22 pracovníkmi). Pra­covisko je vybavené najmodernejšou technikou (Systém Digicora, fy VAISALA) vrátane počítačov a pravidelné merenia štyrikrát denně sú súčasfou medzinárodnej výměny meteoro­logických informácií.

V roku 1977 sa doktor Pribiš zúčastnil pätmesačného Medzinárodného monzunového experimentu '77 v Indickom oceáne, Arabskom mori a Bengálskom zálive s ciefom expedície prispief k objasneniu mechanizmu monzúnovej cirkulácie v tropickej oblasti. (Pri tejto cestě prešiel viac ako 40 tisíc kilometrov, překročil rovník v oblasti Sumatry a bol krstený Neptúnom. A možno aj preto v jeho pracovni nájdeme výrok z čias antických, že "Loď nemóže byť istená jednou kotvou, tak ako život jedinou nádejou").

Pre úplnosf dodávám, že jubilant publikoval okolo 30 odborných prác, pósobil dva roky ako externý učitel na MFF UK v Bratislavě, viedol viaceré diplomové práce i výskumné úlohy a v roku 1980-1986 bol členom autorského kolektivu explikatívneho Meteorologického slovníka, připraveného na vydanie. Bol dlhoročným predsedom Vý­chodoslovenskej pobočky Slovenskej meteorologickej spo­ločnosti pri SAV.

Odbomú činnost, priatefský vztah i neúnavný mladicky elán dobré pozná nielen naša československá meteorologická obec, ale aj odborníci susedných krajin a každý, kto len raz navštívil oázu zvanú Gánovce, zatúži po návrate na toto miesto. K týmto luďom. K priatefovi, jubilantovi dr. J. Pribišovi, CSc., ktorému týmto blahoželáme a prajeme pevné zdravie, spokojnosf a šfastie do ďalších rokov života.

Janko, ak Ti snáď život niečo uberie, nesmút, veď ako sám vravíš, dal Ti tolko, že má z čoho brat.

Ivan Panenka, MZ 1992/3, ročník 45, str. 94-95

JOSEF ČENĚK ŠEDESÁTNÍKEM

V letošním roce oslavil významné životní jubileum 60 let věku dlouholetý pracovník Solárního a ozónového od­dělení Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové pan Josef Čeněk. Jubilant se narodil 20. 2. 1932 ve východočeském městečku Smiřice v rodině místního ob­chodníka, která se po mnoho generací významně podílela na rozvoji a řízení města. Po ukončení reálného gymnázia v Jaroměři zahájil studium na lékařské fakultě v Hradci Krá­lové, které však po třech letech v důsledku těžké nemoci musel ukončit. V září r. 1957 Josef Čeněk nastoupil do za­městnání na tehdejší observatoř Hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové, nyní Solární a ozónové oddělení ČHMÚ, kde pracuje nepřetržitě již 35 let. Jako jeden z prvních zaměstnanců ústavu si zvýšil svoji odbornou kva­lifikaci v podnikové škole, kterou absolvoval s výborným prospěchem. Na observatoři postupně prošel všemi úseky její činnosti a velmi rychle se stal odborníkem v oblasti kalibrace radiačních přístrojů a vyhodnocování radiačních měření. Díky jeho příslovečné přesnosti a pečlivosti má dnes ČHMÚ jednu z nejkvalitnějších a v zahraničí nejuznávanějších radiačních databází ve střední Evropě. K dlouho­letým pracovním úkolům kolegy Čeňka při zajišťování funkce pracoviště jako Národního radiačního střediska ČSFR patří rovněž mezinárodní výměna radiačních dat a v posledních letech zejména kontrola kvality funkce radiační sítě ČHMÚ. Výčet jeho odborných aktivit by nebyl úplný bez uvedení skutečnosti, že se výrazným způsobem podílel na většině analýz slunečního záření vypracovaných v ČHMÚ. Mezi nejvýznamnější patří radiační části publi­kací Podnebí Československé socialistické republiky - sou­borná studie, Podnebí a počasí v Krušných horách a vý­zkumné studie Sluneční záření na území ČSSR, Vývoj pole slunečního svitu v ČSSR 1956-1985, Recalculated total ozone data - Hradec Králové 1962-1990.

Jubilantovi, který letos oslavil své šedesátiny uprostřed činorodé práce jak ve svém oboru, tak jako člen Rady městského úřadu ve Smiřicích, přejeme do dalších let hlavně pevné zdraví a mnoho úspěchů v jeho osobním životě. K to­muto blahopřání se připojuje i výbor pobočky Českoslo­venské meteorologické společnosti v Hradci Králové, jejímž je oslavenec dlouholetým aktivním členem.

Karel Vaniček, MZ 1992/2, ročník 45, str. 56

RNDr. JURAJ RAK, CSc. - ŠESTDESIATROČNÝ

V tomto roku sa dožívá významného životného jubilea popredný představitel slovenskej meteorologie RNDr. Juraj Rak, CSc. Jubilant sa narodil 5.4.1932 v Zemplínskej Teplí­cí, okres Trebišov. V rodisku absolvoval základnu školu, v Sečovciach meštiansku školu a v roku 1951 zmaturoval na gymnáziu v Košiciach. V roku 1956 ukončil štúdium na Prírodovedeckej fakultě Univerzity Komenského v Bra­tislavě, smer matematiku a fyziku, špecializáciu meteoro­lógia. V roku 1970 ukončil vedeckú ašpirantúru a získal hodnost kandidáta fyzikálno-matematických vied. V roku 1987 sa stal vedúcim vědeckým pracovníkom.

Dr. Rak po skončení vysokej školy mal póvodne začať pracovat v armádnej meteorológii. Vzhíadom na znižovanie stavov dóstojníkov v uvedenom období přechodné pósobil ako středoškolský profesor matematiky a astronómie v Ko­šiciach. Na Slovenský hydrometeorologoický ústav v Bra­tislavě nastúpil 1. 7. 1958 a doposiaí odpracoval 34 rokov. Postupné zastával rózne hospodářské funkcie: vedúci letec­kej služby, vedúci odboni klimatológie, vedúci klimatológickej služby a v rokoch 1969 až 1990 funkciu I. námestníka riaditela ústavu. V súčasnosti je vedúci výskumu klimato­lógie.

Jubilant počas svojho pósobenia na SHMÚ zastával rad odborných funkcií. Vyše dvadsaf rokov bol členom technic­kej komisie pre klimatológiu pri Světověj meteorologickej organizácií. Pátnásf rokov bol členom redakčnej rady ča­sopisu Ochrana ovzduší, od roku 1969 doposial je členom redakčnej rady Meteorologických zpráv. Bol členom viace­rýeh výborov, komisií i vědeckých rád.

Dr. Rak začínal v synoptickej a leteckej meteorológii. V tomto období sa věnoval štúdiu problematiky dohladnosti z hiadiska potrieb leteckej dopravy. Po přechode do klimatologickej služby sa zaoberal otázkami atmosférickej vlhkosti i hodnotením mimoriadnych prejavov počasia. Ako námestník SHMÚ pre klimatológiu a čistotu ovzdušia, popři starostlivosti o prevádzku a rozvoj klimatológie, věnoval osobitou pozornost budovaniu pracovísk čistoty ovzdušia. Významnou mierou sa zaslúžil o rozvoj tejto novej činnosti. Pod jeho vedením sa realizovala výstavba siete stanic na meranie znečistenia ovzdušia v priemyselných oblastiach

Slovenska, výstavba laboratórií čistoty ovzdušia v Bratisla­vě a na pobočkách v Banskej Bystrici i Košiciach, výstav­ba meteorologických observatórií v Jaslovských Bohunici­ach a Mochovciach. Podporoval rozvoj monitoringu regionálneho znečistenia ovzdušia a chemického zloženia zrážkových vód, monitoring rádioaktivity i budovanie Re­gistra emisii a zdrojov znečistenia ovzdušia. V druhej po­lovici osemdesiatych rokov sa aktivně podieíal na rozvoji prognóznych a signálnych systémov znečistenia ovzdušia v Bratislavě a Košiciach.

Dr. Rak sa široko angažoval na rozvoji spolupráce štátov RVHP v oblasti ochrany ovzdušia. Po roku 1968 v rámci Pracovnej skupiny pre meteorologické aspekty znečistenia atmosféry Konferencie riaditeíov meteorologických služieb, od roku 1974 bol vládnym splnomocnencom pre problém V. - meteorologické aspekty znečistenia atmosféry Všeobec­né rozvinutého programu spolupráce štátov RVHP v oblasti ochrany životného prostredia a racionálneho využívania prí­rodných zdrojov. Túto funkciu vykonával až do zániku RVHP v roku 1990. Nesporným pozitívom tejto spolupráce boli kontakty a výměna skúsenosti medzi odbornými pracoviskami čistoty ovzdušia východoeurópskych štátov.

Dr. Rak bol v rokoch 1971 až 1990 koordinátorom vi­acerýeh výskumných úloh z oblasti znečisťovania ovzdušia. Aktivně sa podielal na analýze a hodnotení výsledkov me­raní znečistenia ovzdušia, meteorologickom zabezpečovaní rozvoja jadrovej energetiky i viacerýeh klimatologických štúdiách. Publikoval vyše 100 odborných prác. Bol spoluautorom vysokoškolskej učebnice Blažej, A. a kol.: Che­mické aspekty životného prostredia. Aktivně sa zúčastnil mnohých vědeckých konferencií a seminárov doma i v za­hraničí. Lektoroval a oponoval desiatky odborných článkov a výskumných správ. V súčasnosti, ako vedúci výskumu kli­matológie, koordinuje za SHMÚ riešenie úlohy .Hydrome­teorologický potenciál ČSFR".

Skúsenosti z pedagogickej práce středoškolského profe­sora jubilant uplatnil ako učitel na nadstavbovej podnikovej technickej škole (1963 - 1974), kde vyučoval matematiku, všeobecnú meteorológiu a čistotu ovzdušia. Neskór prednášal na postgraduálnom štúdiu pri Chemicko-technologickej fakultě SVŠT v Bratislavě i na Baníckej fakultě SVŠT v Košiciach. V roku 1979 bol schválený ako školitel pre výchovu nových vědeckých pracovníkov pre vědný odbor meteorológia a klimatológia.

Jubilant sa aktivně podieíal na práci Slovenskej mete­orologickej spoločnosti pri SAV, Vedecko-technickej spo­ločnosti a v súčasnosti je vo výbore Slovenskej spoločnosti pre životné prostredie.

Dr. Rak si svojím otvoreným, energickým a operatívnym prístupom k íuďom i problémom vždy vedel udržať potrebnú autoritu v oknihu svojich spolupracovníkov a významné přispěl k rozvojů SHMÚ v posledných desaťročiach, hlavně v oblasti klimatológie a ochrany ovzdušia. Jubilant sa do­žívá 60 rokov v plnom zdraví a aktívnej práci. Do ďalších rokov jeho života mu prajeme vela zdravia, spokojenosti v práci i v osobnom životě.

Dušan Závodský, MZ 1992/1, ročník 45, str. 20

60 LET FRANTIŠKA PAVLASE

Je to neuvěřitelné, ale František Pavlas, náš milý přítel a dlouholetý spolupracovník, vedoucí letecké meteorologické stanice v Holešově, se 8. 9. 1990 tohoto významného jubilea dožívá. Zároveň je nutné uvést, že ve službách Hydrometeo­rologického ústavu je od roku 1957.

Je to člověk všestranných zájmů, především o přírodní vědy — meteorologii, klimatologii a v posledním období i o astronomii. Během svého působení seznámil a zaškolil řadu spolupracovníků, nejen s problematikou meteorologic­kých měření a pozorování, ale i se synoptickou meteorologii.

František Pavlas se vyznačuje smyslem pro preciznost i náročnost k podřízeným, často jej vidíme při zpracování časových řad ze stanice Holešov, a to nejen číselně, ale i graficky.

V osobním jednání je vždy korektní, tuto vlastnost oceňují jak pracovníci Řízení leteckého provozu, Slovairu, Svazarmu, škol, ale i posádky „speciálů", kterým je ochoten pokaždé podat potřebné informace. Svým optimismem je známý ne­jen na meteorologické stanici, ale i na celém holešovském letišti. Jeho přístup je příkladem i pro spolupracovníky, není jistě náhodou, že pod jeho vedením se stala tato stanice i v rámci celé ČSSR jednou z nejlepších.

S neobvyklým elánem se ujal např. agrometeorologických předpovědí a biometeorologických předpovědí pro Agrozet Prostějov, pro JZD AK Slušovice a JZD Březůvky, jimž jsou poskytovány nad úroveň plnění normálních povinností specializované předpovědi počasí s ohledem na charakter činnosti včetně výstrah.

Oslavenci přejeme jménem spolupracovníků hodně zdraví, elánu u nadšení, radosti z tvůrčí činnosti, smyslu pro humor a úspěchů v ochotnické divadelní činnosti.

Zdeněk Smolík, MZ 1990/3, ročník 43, str. 96

ROBERT INTRIBUS SE DOŽÍVÁ SEDMDESÁTI LET

Přední československý bioklimatolog doc. RNDr. Robert Intribus, CSc. se v září 1989 dožívá významného životního jubilea. Jo to opětovná příležitost obhlédnout životní dílo jubilanta a přát hodně zdraví a pohody do dalších let.

Robert Intribus so narodil 29. září 1919 v Lietavskej Lúčke ve skromném dělnickém prostředí, kde vyrůstal se šesti sou­rozenci. Po zakončení univerzitních studií na Prírodovedeckej fakultě bratislavské Komenského univerzity doktorátem pří­rodních věd působil kratší čas v tehdejším Státním meteoro­logickém ústavu. V roce 1954 přechází na Vysokú školu lesníekú a drevárskú do Zvolenu, kde se začíná na lesnické fakultě zabývat natrvalo užitou meteorologií. Jeho záběr z oboru bioklimatologie se prohlubuje, když poté v roce 1955 přechází do výzkumu — nejprve v rámci pracovišť SAV a pak v resortním Výzkumném ústavu lesného hospodárstva ve Zvolenu. Svoji specializaci utvrdil absolvováním externí vědecké aspirantury v oboru meteorologie a klimatologie (specializace bioklimatologie) na bratislavské univerzitě na katedře prof. Končeka (1961). V lesnickém výzkumu se stal vedoucím výzkumného oddělení lesnických meliorací VÚLH. Ke konci své aktivní výzkumné činnosti působil na výzkumné stanici VÚLH v Bratislavě-Štrkovei. Docent Intribus zakončil svou profesionální dráhu jako expert na univerzitě v Setifu (Alžírsko), kde připravoval nové pracovníky v užité meteo­rologii a uplatnil speciální zkušenosti při bioklimatologickém zabezpečování rozsáhlých zalesňovacích prací na okraji Sahury.

Jeho rozsáhlá odborná i veřejná činnost s důrazem na česko­slovenskou bioklimatologickou společnost byla popsána v člán­ku uveřejněném při příležitosti jeho šedesátin (Meteorol. Zpr., 32, 1979, č. 3).

Z obsáhlé publikační činnosti je nutné vyzdvihnout knihu Klíma v lesnom hospodárstvo (Bratislava, SVPL 1964), která může být označena za nejlepší pro lesníky a vysokoškolské studenty daného oboru z toho, co jsme v té době v Evropě měli; a to mezi jiným pro zdařilou syntézu fyzikálních a bio­logických aspektů, která se nedařila odborníkům s čistě fyzi­kálními přístupy k aplikacím meteorologie. Tato knížka ne­ztratila svůj význam ani dnes. Doc. Intribus byl též aktivním členem Slovníkové komise čs. bioklimatologické společnosti a má svůj podíl na Bioklimatologickém slovníku termino­logickém a explikativním (Academia 1980).

Robert Intribus se nezabýval jen vědou v klínu přírody a ve své pracovně. Přednášel i po přechodu do výzkumu na lesnické fakultě zvolenské VŠLD, kde byl v roce 1965 jmenován docentem pro lesnickou meteorologii a klimatologii. Působil léta též jako externí vysokoškolský učitel na Vysoké škole dopravní v Žilině. O jeho pedagogické činnosti na univerzitě v alžírském Setifu byla již zmínka.

Ke konci podtrhuji jeho vždy plné porozumění pro spolu­práci mezi českou a slovenskou bioklimatologickou obcí: cílevědomě, soustavně a pilně se o ni přičiňuje.

Seriózní vědecká práce, obětavá a obecné blaho sledující snaha na poli vědecko-organizačním, takt spojený s přímostí v jednání — to vše dohromady s dobrým vztahem k lidem vedlo k tomu, že doc. Intribus je v naší bioklimatologické obci oblíben a vážen.

Na slunný podzim, Roberte!

Vladimír Krečmer, MZ 1989/4, ročník 42, str. 128

75 let RNDr. Františka Stuchlíka

Dne 16. 3. 1989 se dožil v plném zdraví 75 let RNDr. František Stuchlík, dlouholetý pracovník ČHMÚ. Studium na Přírodovědecké fakultě UK v letech 1934–1939 ukončil disertační prací a byl prohlášen po rigorózních zkouškách doktorem přírodních věd. V důsledku válečných i poválečných událostí pak ještě dlouho trvalo, než se mohl dostat ke svému životnímu hobby, meteorologii. V letech 1939 až 1953 pracoval totiž jako úředník v leteckém průmyslu (nejprve v ČKD Karlín, později v letňanském Rudém Letově). Teprve až skončilo období „nadbytku státních zaměstnanců“, nastoupil v roce 1954 do našeho ústavu. Od té doby zde setrval plných třicet let až do svého odchodu do důchodu v roce 1983.

Příznačně neúnavnou odbornou prací přispěl podstatným dílem do rozsáhlé kolektivní publikace Podnebí ČSSR – tabulky. Kromě celé řady dalších klimatologických studií a posudků se stalo jeho hlavní náplní hodnocení některých sekulárních řad, a to zejména klementinské (srážky, tlak vzduchu a oblačnost). Přitom prověrku těchto dat prováděls neobvyklou důkladností a pečlivostí (podobně jako dr. Hlaváč teplotu vzduchu). Poznatky ze studia dlouhodobých řad, na nichž prokázal i některé středoevropské singularity, zveřejnil v několika článcích, mj. i na stránkách zahraničních časopisů. Jeho celoživotní zájem se už od mladých let soustředil na dlouhodobé sezónní předpovědi počasí. Znalosti o této problematice hlavně ve vztahu ke změnám sluneční aktivity si prohloubil koncem 60. let na několika odborných zasedáních v NSR (Bad Homburg), kde navázal užší spolupráci s významnými světovými odborníky (prof. F. Baur, H. von Rudloff aj.). Samozřejmě že se také s vehemencí jemu vlastní pokoušel tyto vědomosti uplatnit nejen v odborných publikacích, ale i v denním tisku zveřejňováním konkrétních předpovědí.

V této souvislosti si nejde odpustit vysvětlující poznámku, že i jiní meteorologové-prognostici zpravidla nesklízejí za tuto činnost vavříny. Jsou takříkajíc všem na očích, neuchráněni od častých, a někdy snad až příliš kritických poznámek. To platí zejména pro dlouhodobé předpovědi, jejich úspěšnost je celosvětově dosud nízká.

Dr. Stuchlík jako dlouholetý člen Čs. Meteorologické společnosti neustále popularizoval svůj obor slovem i písmem, organizoval zájezdy na různá vědecká pracoviště, pomáhal některým mladším spolupracovníkům, a to často bez ohledu na pracovní dobu. Jeho svědomitost, píle, pořádkumílovnost, dochvilnost a zejména pak korektní jednání, by mohly být stále vzorem pro nastupující generaci perspektivních odborníků. I v současné době má náš oslavenec nadále neutuchající zájem o meteorologii. To vše mu umožnilo s určitou dávkou hrdosti ve zdraví překonávat někdy dosti obtížné životní překážky, které zub času jen pozvolna odstraňoval…

Ale mysleme už jen na budoucnost, a proto do dalších let přejeme upřímně hodně zdraví a mnoho dalších úspěchů v dosti nevděčné oblasti meteorologických předpovědí.

Vilibald Kakos, MZ 1989/3, ročník 42, str. 95

Šedesátiny RNDr. Václava Jírovského

Dne 15. července 1928 se v Litovli narodil dr. Václav Jírovský. Jeho otec byl vojákem z povolání a proto, jak tehdy bylo zvykem, rodina často měnila působiště. Takže Vašek strávil svá nejmladší léta v Kežmarku na Slovensku a do školy začal chodit v Českých Budějovicích, kde prožil i válečná léta a první období po válce. Koncem války byl krátce s českou mládeží nasazen na zákopové práce v Olomouci. Květnové revoluce v roce 1945 se zúčastnil jako člen studentské ozbrojené hlídky v Českých Budějovicích. Po válce dokončil střední školu a potom odešel do Prahy studovat na Karlovu univerzitu meteorologii. Již během studia, od roku 1950, se stal zaměstnancem tehdejšího Státního meteorologického ústavu na letišti v Praze-Ruzyni.

Původně sloužil jako meteorolog, střídavě jako synoptik nebo letecký meteorolog (jak to tehdy bylo zavedeno). V letech 1958–1965 byl vedoucím Hydrometeorologické služebny Praha a od roku 1966 vedoucím odboru letecké meteorologie, kde se podílel na organizaci letecké meteorologické služby. V té době se stal též zástupcem Československa v letecké meteorologické komisi Světové meteorologické organizace (WMO) a služebně navštívil některé cizí státy (jmenujme např. SSSR, MLR, Kubu, NSR aj.). Od června 1969 do ledna 1973 byl vybrán WMO jako expert letecké meteorologie v rámci technické pomoci WMO do Nepálu s hlavním působištěm v Káthmándú. Po návratu do ČSSR se stal vedoucím oddělení klimatologických stanic v klimatologické službě ČSR. V rámci nového organizačního uspořádání přešel od 1. 1. 1980 do pobočky Českého hydrometeorologického ústavu v Praze s odpovědností za chod profesionální meteorologické a klimatologické dobrovolné staniční sítě. Rozsáhlé znalosti a zkušenosti. Rozsáhlé znalosti a zkušenosti uplatní jistě i v nově zřízeném provozním odboru, kde pracuje od roku 1987.

Jako expert se dr. Jírovský mohl uplatnit nejen pro své odborné a organizátorské předpoklady, ale i tím, že získal velmi dobrou znalost anglického jazyka při studiu na univerzitě. Publikoval řadu odborných příspěvků, jeden z posledních většího rozsahu v knížce Podnebí a vodní režim ČSSR. Dr. Jírovský je pracovník s vysokým organizačním talentem, který neúnavně prosazuje plány do skutečnosti. Jako příklad můžeme uvézt uvést internátní školení meteorologů v letech 1967–1968, několikanásobnou účast v expozici ČHMÚ na výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích a další organizační činnost spojenou s řízením staničních sítí. Vzhledem k dlouholetému působení v Českých Budějovicích si udržel náklonnost ke krásné krajině jižních Čech a cítil se tak „trochu“ Jihočechem.

Byl nejen úspěšným sportovním organizátorem, ale sám také aktivně sportoval. Působil jako učitel a cvičitel horolezeckých kurzů, proto též uvítal expertízu v zemi velehor, v Nepálu.

Milý Vašku, přeji Ti jménem všech spolupracovníků i jménem svým, při šedesátém jubileu, nejen dobré zdraví, spokojenost, ale aby Ti co nejdéle vydržela tvoje proslavená, cílevědomá, pevná vytrvalost i v příštích letech při aktivní činnosti.

Otto Šebek, MZ 1988/3, ročník 41, str. 96

JUBILEUM DOC. ING. MATĚJA PETRÍKA, CSc.

Vo februári tohto roku sa dožívá vzácného životného jubi­lea — šesťdesiatin — Ing. Matěj Petřík, CSc., docent lesníckej bioklimatologie na Lesníckej fakultě VŠLD vo Zvolené.

Jubilant pochádza z Hýlova pri Košiciach. Po maturitě na košickom gymnáziu v roku 1949 sa zapisal na Lesnícku fa­kultu VŠPL v Košiciach. Po absolvováni štúdia na LF VŠLD vo Zvolené v r. 1953 nastúpil na minuto asistenta. Vedeckú hodnost kandidáta lesnicko-politohospodárskych vied získal v roku 1965 v Prahe na Vysokej škole zemědelskej a po habilitácii na LF VŠLD vo Zvoleně bol v roku 1969 menovaný docentom.

Ako vysokoškolský učitel 35 rokov s plnou zodpovednosťou, doslednosťou a. bezhraničným elánem přistupoval a přistupuje k všestrannej výchovo mladej generácie lesných inžinierov. Zaslůžil sa o pozdvihnutio úrovně výchovno-vzdelávacieho procesu v lesníckej bioklimatologii.

Vo svojej postroj vedecko-výskumnej činnosti obohatil les­nícku vodu o poznatky z mikroklímy a bioklímy porastov v róznych typech lesa a vývinových štádiách pralesov, vý­razné přispěl k metodike mikroklimatologických a bioklima­tologických moranl v lesných fytocenózach, vypracoval cha­rakteristiku základných klimatických prvkov v oblasti Škol­ského lesného podniku VŠLD vo Zvoleno. Spolupracoval tiež na riešeni problematiky výchovy lesných porastov, prevodov nízkých lesov a ozeleňovania sídlisk. Doterajšie výsledky ve­decko-výskumnej činnosti zhrnul do 65 póvodnýeh prác a odborných článkov. za čo si získal dobré odborné meno.

Z hiadiska bohatej publikaěnej činnosti jubilanta třeba osobitne spomenúť celoštátnu uěebnicu „Lesnická bioklimatológia" (Příroda 1986), pri vypracovaní ktorej bol doc. Petřík vedúcim kolektivu autorův. Je to prvé knižné vydanie vyso­koškolské učebnice v danej disciplíně u nás. Publikácia je nielen vhodnou studijnou pomóckou, ale aj príkladom výstižnej a citlivej aplikácie poznatkov geograficko-fyzikálnych disciplin na potřeby lesnictva.

Doc. Petřík za roky pósobenia na našej vysokej škole sa přičinil o výchovu stoviek jej absolventov. Pracoval tiež v róznych ťunkciáeh spoloěenskýeh organizácií, ROH a ZČSSP. Odrazom uznania za jeho celkovú činnost sú viaceré plakety a vyznamenania. ktoré získal.

Do dalšleh rokov želáme jubilantovi pevně zdravie, úspěchy vo výchovnej a vedeckej práci, pohodu v osobnom živote a splnenie dalších predsavzatí.

Jaroslav Škvarenina, MZ 1989/2, ročník 42, str. 56

RNDr. OTTO ŠEBEK ŠEDESÁTNÍKEM

Kdo zná redaktora Meteorologických zpráv osobně, je pro něho až neuvěřitelné, že tento člověk s mladým úsměvem, humornými postřehy a velkorysým životním nadhledem bude slavit už tak výrazné jubileum. Kalendář však neklame. Ano, 17. srpna letošního roku uplyne 60 let od narození významné­ho pracovníka a zasloužilého klimatologa českého hydrome­teorologického ústavu RNDr. Otto Šebka. Jubilantův fyzicky mladický vzhled a duševní čilost jsou typickým příkladem ojedinělých rozdílů mezi biologickým a časovým stářím. Dá se o něm okřídleně, avšak oprávněně tvrdit, že dosáhl úctyhodného věku, ač poměrně mlád.

Narodil se v Bratislavě, kde jeho otec působil jako zaměst­nanec finanční stráže. Do klidného jubilantova života v době středoškolských studií hluboce zasáhly mnichovské události a válka. Rodina, která bydlela v té době na hranicích v Kalondě, okr. Lučenec, se vrátila do Čech, do Buštěhradu, kde měla rodinný domek. Ve studiu na státním reálném gymnáziu pokračoval Otto Šebek v Kladně, a to až do roku 1944, kdy byly poslední ročníky totálně nasazeny k , .Technische Nothilfe". Za květnového povstání českého lidu se aktivně zúčastnil revoluce jako spojka v Buštěhradě a Kladně. Po osvobození Rudou armádou dokončil studia a maturoval v roce 1947.

Sociální problémy předmnichovské republiky, vliv dělnické­ho Kladna a boj proti nacismu pomáhaly nepochybně dotvářet světový názor mladého studenta. Proto v poválečném poli­tickém kvasu našel Otto Šebek brzy své správné místo. V ČSM, kam vstoupil bezprostředně po osvobození v roce 1945, působil aktivně v řadě různých funkcí až do roku 1953. Stejně spo­lečensky efektivně se angažoval postupem doby i jako funkcio­nář ROH. Již v roce 1959 založil BSP, jejímž byl členem a která dosáhla v socialistické soutěži prvního titulu u HMÚ v roce 1961. V roce 1961 byl přijat za člena KSČ. V uvědomělé stra­nické práci pokračuje dodnes, zejména jako dlouholetý člen tiskové komise a zároveň jako aktivista OV KSČ Praha 5. Organizace, u kterých působil v těchto funkcích, si vždy vážily jeho upřímných postojů a nekompromisních rad při řešení politických i hospodářských problémů.

Jubilantova odborná a vždy obětavá práce je celoživotně spjata s Hydrometeorologickým ústavem, na jehož rozvoji se věrně podílí již od roku 1953, tzn. hned od doby ukončení studií na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Ještě na škole, v době, kdy připravoval doktorskou práci, byl Otto Šebek přechodně v chemické laboratoři Spojených oceláren n. p. Kladno. Poslední rigorózní zkoušku složil z oborů meteo­rologie, klimatologie, geofyziky a chemie. Posuzujeme-li pak celkově jeho následující praktickou kariéru v ústavu, lze ji rozčlenit do tří samostatných etap.

V prvém období působil v odboru synoptické a letecké meteorologie HMÚ na letišti v Ruzyni. Kromě zabezpečování rutinního předpovědního provozu pomáhal zároveň výzkumně s úspěchem rozvíjet tuto účelově specializovanou disciplínu synoptické meteorologie. V té době začal působit i osvětově na veřejnosti. Bohatý neotřelý slovní rejstřík a vyvinutý smysl pro popularizaci ho předurčily jako talentovaného propagátora meteorologie, který dovedl u posluchačů vzbuzo­vat opravdový zájem. Tato jeho přednost a získané zkušenosti se staly vkladem, který se mu začal zúročovat později, zejména při výchově mladších spolupracovníků a v rámci své­ho pedagogického působení jako lektora ZŠP i PTŠ ČHMÚ. Od roku 1953 je také členem Čs. meteorologické společnosti, ve které pracoval několikrát i jako člen výboru.

V roce 1963 přešel na žádost vedení HMÚ na tehdejší praco­viště klimatologie, kde mu byla pro jeho široký odborný rozhled a osobní vlastnosti svěřena funkce vedoucího odboru klimatologie. Pod jeho vedením byly rozvíjeny moderní disciplíny a aktuální odborné problematiky, jako jsou zářeni, kolísání klimatu, dynamická klimatologie, agrometeorologie, fenologie, urbanistická klimatologie, metody pro průzkum a výpočet návrhových klimatických parametrů k projektování jaderných elektráren aj. Při vzniku útvaru čistoty ovzduší vedl tuto činnost, pokud byla součástí klimatologie. Usměrňo­val rozvoj klimatologických sítí, došlo k založení nových dru­hů sítí, jako např. pro pozorování výparu. Za jeho působení až do roku 1979 byla zpracována celá řada výzkumných zpráv a klimatografických studií pro územní rozvoj různých oblastí či aglomerací. Bylo vyhotoveno tisíce speciálních posudků, zhodnocení a informačních zpráv pro potřeby různých náro­dohospodářských resortů. Kolektiv, který vedl, zpracoval tabelární části díla „Atlas podnebí ČSSR".

Po roce 1980, kdy došlo na základě schválené nové koncep­ce rozvoje ke změnám v organizační struktuře ČHMÚ, bylo Otto Šebkovi svěřeno jedno z klíčových, ale také z hlediska řízeni nejnáročnějších míst — funkce vedoucího odboru reži­mových informací v úseku pro vědu a výzkum. Na rozdíl od předcházejících činností se změnila jeho monotematicky vyhraněná práce na vedení centrálního mnohooborovóho pracoviště ČHMÚ, které je odpovědné za rozvoj sféry všech režimových informací poskytovaných v oboru meteorologie, hydrologie, ochrany čistoty ovzduší a čistoty toků národnímu hospodářství. Jestliže se podařilo nově vytvořenou širokou interdisciplinární frontu vědeckých, odborných a technických pracovníků zkonsolidovat a zmobilizovat k úspěšnému splnění poměrně rozsáhlého a náročného vědeckovýzkumného progra­mu za 7. pětiletku, je třeba to přičítat i k zásluhám Otto Šebka. V rámci ORI se řešily složité úkoly, jako optimalizace pozorovacích sítí, projekty informačních technologických linek, automatizace rutinních prací a sekundárního zpracování hydrologických a meteorologických dat, záměry nových registrů datasystému, návrhy norem, návodů i příruček pro posudkovou činnost a hydrometeorologické analýzy a dále celá řada jiných výzkumných úloh, vyvolaných potřebami plánování, projektových činností a provozu různých národo­hospodářských odvětví, jakož i ochrany životního prostředí. Jubilant kromě řízení sám koordinoval některé odborné čin­nosti i úkoly a v nemalé míře se podílel s velkou částí svého svěřeného kolektivu na přípravě díla „Podnebí a vodní režim ČSSR". Navíc zastává od roku 1983 funkci vedoucího redakto­ra Meteorologických zpráv, v jejichž redakční radě působil předtím jako člen již od roku 1964. Od r. 1980 je rovněž čle­nem vědecké rady Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti ve Strnadech.

Na úseku mezinárodní činnosti již po dlouhá léta reprezen­toval čs. meteorologickou a klimatologickou službu v četných orgánech hydrometeorologických a meteorologických služeb socialistických států. Od roku 1966 byl zvolen členem komise pro klimatologii ve Světové meteorologické organizaci, ve které pracuje až dosud. Zastupoval ČSSR již mnohokrát na různých mezinárodních konferencích, připravoval pracovní dokumenty a volil z pověření FMZV prezidenty komisí SMO.

Úspěchy jubilanta však nespočívají jen v jeho odborné eru­dici. Snad ještě podstatnější měrou k nim přispěly jeho povaho­vé vlastnosti — taktní, ale přímý a zásadový přistup k lidem, čestné jednání a schopnost i v kritických chvílích řešit pseudoproblémy s humorem. Vyhýbal se vždy takovým poměrům, v nichž by jeho dobro znamenalo pro jiné zlo.

Přehled dosavadní činnosti, odborných výsledků a zásluh RNDr. Otto Šebka není a nemůže být vyčerpávající už jen proto, že jubilant ještě přidá jistě mnoho dalších kapitol. Aby to byly pasáže dlouhé, radostné a rozkořeněné do daleké

Ing. Václav Richter, ředitel Českého hydrometeorologického ústavu, se dožívá padesáti let

Narodil se 6. června 1936 v dělnické rodině v Petřvaldě u Karviné. Mládí prožité v kraji bouřlivého roz­voje hutí, strojírenství a uhelných šachet, s atmosférou tvrdé poctivé práce a s bohatou tradicí sociálních zápasů, mělo nesporný vliv na celý jeho další životní vývoj.

Základní vzdělání ukončil na tehdejší měšťanské škole v roce 1951 a nastoupil do učebního poměru u lesního závodu Ostravice, kde pak s výučním listem pracoval jako lesní dělník. Později se rozhodl zvýšit si kvalifikaci na jedenáctileté střední škole v Ostravě. Po maturitě byl přijat na Vysokou školu zemědělskou a lesnickou v Brně a studoval obor zemědělsko-lesnických meliorací. V průběhu studií pracoval zároveň jako pomocná vědecká síla na katedře meteorologie a klimatologie a dostalo se mu vzácné příležitosti získat řadu cenných odborných rad a životních poznatků přímo od akademika Václava Nováka. V roce 1960, kdy ukončil vysokoškolská studia, zahájil svou praxi jako projektant v Krajském podniku zemědělsko-lesnických meliorací v Opavě. Od 1. srpna 1962 přechází do Hydrometeorologického ústavu na detašované hydrologické pracoviště v Ostravě, kde je později pověřen funkcí vedoucího oddělení. V tomto období se spolu s několika dalšími spolu­pracovníky zasloužil významně o výstavbu komplexní hydrometeorologické pobočky ústavu v Ostravě. Výrazný podíl má i na kádrovém, organizačním a odborném rozvoji pracovního kolektivu této pobočky. Odborně v té době spolupracoval na přípravě díla „Hydrologické poměry ČSSR", řešil a publikoval příspěvky k problematice návrhových hydrologických veličin, působil dlouhodobě jako odborný expert vládního zmocněnce pro proble­matiku hraničních vod mezi PLR a ČSSR a přispěl v nemalé míře v celostátním měřítku k rozvoji operativní hydrologie podzemních vod.

V roce 1973 přešel pracovat — v rámci resortu lesního a vodního hospodářství — jako asistent podni­kového ředitele Severomoravských státních lesů v Krnově. Obohacen o zkušenosti z řízení a organizování práce v početných kolektivech vrací se znovu do služeb Českého hydrometeorologického ústavu dnem 15. června 1977, kdy byl ministrem lesního a vodního hospodářství ČSR jmenován do funkce ředitele ústavu.

Jubilant se již od školního věku politicky angažoval, nejdříve jako funkcionář ČSM, později ve funkcích stranických. Několik volebních období byl předsedou základní organizace strany, aktivistou KV KSČ, v sou­časné době je aktivistou ÚV KSČ. Zároveň si postupně zvyšoval i stupeň svého stranického vzdělání. Kromě večerní univerzity marxismu-leninismu absolvoval i dlouhodobý kurs na Vysoké škole politické ÚV KSČ.

Významná je i jeho dlouhodobá aktivita v odborových funkcích, která vyvrcholila jeho členstvím v před­sednictvu Ústředního výboru odborového svazu pracovníků dřevoprůmyslu, lesního a vodního hospodářství. V této vysoké funkci pracuje již více jak 19 let a získané zkušenosti úspěšně využívá při řízení pracovních kolektivů i při spolupráci s odborovými složkami k prospěchu celého ústavu. Byl iniciátorem vzniku první brigády socialistické práce na ostravském pracovišti a jeho přístup k odborové činnosti pracujících se ve funkci ředitele dále prohloubil. Důsledně podporuje každou formu iniciativy a racionalizační postupy, které umožňují lepší pracovní výsledky, vytváří podmínky k výměně zkušeností mezi kolektivy brigád socialistické práce a komplexních racionalizačních brigád a pozorně dbá o morální i společenské ocenění výsledků jejich práce.

Je dále aktivním členem výboru Čs. meteorologické společnosti při ČSAV a aktivně pracuje v odboru zemědělské meteorologie a vodního hospodářství ČSAZ. Iniciativně se uplatňuje rovněž v odborné sekci Státní komise pro životní prostředí a vůbec patří svým agilním přístupem a věcnými podněty vždy k efektivním členům celé řady různých jiných odborných těles, ve kterých pracuje.

Za uplynulých devět let, kdy stojí v čele ČHMÚ, se výrazně projevil i jeho rozhodující vliv na všestranný rozvoj této organizace. Pod jeho vedením vypracoval kolektiv špičkových pracovníků novou koncepci odbor­ného řízení a organizační struktury ústavu, která je od roku 1980 postupně uváděna v život. Během následu­jícího období prosazoval a stále usiluje, aby vytyčené záměry maximálně přispívaly k zabezpečení neustále se zvyšujících národohospodářských požadavků na hydrometeorologické služby. K tomu cílevědomě a vytrvale vytváří vhodné politické, organizační a odborné podmínky. Jedním z takových významných opatření je např. i postupné budování poboček ústavu v jednotlivých krajích ČSR. Touto decentralizací se značně zkvalitnily a zrychlily služby ČHMÚ ve vztahu k jednotlivým uživatelům a zároveň se dosáhlo úspor při provozu a správě hydrometeorologických pozorovacích sítí.

Značné úsilí věnoval a věnuje technickému rozvoji. Výstavba Oborového výpočetního centra vodního hospodářství v Komořanech, vybaveného moderní výpočetní technikou, je jednou z klíčových investičních akcí, na jejichž realizaci má významný podíl. Dále lze jmenovat zahájení a zatím dobrý průběh výstavby budovy dispečinku a režimových informací v Praze, vybudování centrálního archivu v Brozanech a v neposlední řadě i inovaci spojového počítače, který umožňuje ČSSR podílet se na mezinárodní výměně informací a propojení světových center sledujících počasí.

Uznání si zasluhuje i jeho přínos k posílení prestiže ČSSR při mezinárodní spolupráci, a to zejména v roli stálého zástupce čs. vlády ve Světové meteorologické organizaci, a na jednáních Konference ředitelů HMS/MS socialistických států. Jako ředitel ČHMU působil účinně i na mnoha dalších mezinárodních akcích jako vedoucí nebo člen delegace. Projevem ocenění jeho zahraniční aktivity bylo zvolení do výkonné rady Světové meteo­rologické organizace v roce 1981.

Za jeho funkční období se rovněž výrazně prohloubila vědecká a odborná činnost ústavu. Zásadně usiluje o intenzifikaci výzkumu ve vztahu k modernizaci pracovních postupů, uplatňování pokrokových metod a inter­disciplinární přístup k řešení naléhavých problémů národního hospodářství a ochrany životního prostředí. Věnuje nevšední pozornost výchově vědeckých pracovníků a odborných specialistů s vědomím, že pouze správně motivovaný lidský faktor může měnit vědu ve výrobní sílu. K uskutečnění těchto cílů využívá efektivně ing. Rich­ter v nemalé míře i vědecké atestační komise a vědecké rady, které řídí jako jejich předseda. Byl iniciátorem vydání publikace „Podnebí a vodní režim ČSSR", jakož i dalších studií, návodů a předpisů racionalizujících odbornou činnost ústavu. Z jeho podnětů se prohloubila neformální vědecká spolupráce s ústavy ČSAV, s vy­sokými školami a resortními výzkumnými ústavy. Vhodnými organizačními opatřeními se mu podařilo dosáh­nout i zapojení většího počtu pracovníků do vědecko-výzkumného procesu, jak při řešení státních a resortních úkolů, tak i při zkoumání problémů vyplývajících z potřeb dalšího odborného a technického rozvoje ČHMÚ.

Už v minulosti byla jeho vynikající politicko-organizátorská činnost oceněna:

• státním vyznamenáním ,,Za službu vlasti" v roce 1962
• resortním vyznamenáním „Budovatel vodního hospodářství" v roce 1972
• „Stříbrným odznakem ROH" v roce 1980
• resortním vyznamenáním „Nejlepší pracovník MLVH" v roce 1983.

Svého životního jubilea se dožívá ředitel ČHMÚ, s. ing. Václav Richter, v dobrém zdraví, vysoké pracovní aktivitě a s optimismem jemu vlastním. To mu jistě vytváří dobré předpoklady k tomu, aby mohl i v dalším období stejně intenzívně pracovat na svěřených úsecích jeho nelehké a společensky odpovědné funkce.

Ke splnění jeho záměrů a k další úspěšné práci mu přejeme jménem všech pracovníků Českého hydro­meteorologického ústavu pevné zdraví, radost ze života, neutuchající elán při překonávání překážek a dobrou pracovní pohodu.

Josef Hladný — Jiří Kaše, NZ 1986/2, ročník 39, str. 33-35

K ŽIVOTNÉMU JUBILEU RNDr. MARGITY KURPELOVEJ, DrSc.

Dňa 13. 12. 1985 sa v duševnej pohodě na aktívnom odpo­činku v dóchodku dožívá významného životného jubilea dlhoročná vědecká a vedúca hospodářská pracovníčka Slo­venského hydrometeorologického ústavu v Bratislavě RNDr. M. Kurpélová, DrSc., rodáčka z Čachtíc (okr. Trenčín).

Po skončení středoškolského štúdia (gymnázium v Novom Meste n. Váhom) v roku 1945 pokračovala v štúdiu na Prírodovedeckej fakultě UK v Bratislavě, ktoré ukončila štátnymi skúškami v r. 1950. V roku 1966 ukončila externú vodeckú aspirantům a v roku 1967 získala doktorát prírodných vied (RNDr.). Hodnost samostatného vědeckého pracovníka jej bola přiznaná v roku 1969 a vedúceho vědeckého pracovníka v roku 1977. V roku 1983 obhájila doktorát geografických vied (DrSc). Ešte pred ukončením vysokoškolského štúdia (1950) nastúpila do zamestnania na Hydrometeorologický ústav v Bratislavě, kdo pracuje dotoraz.

RNDr. M. Kurpélová, DrSc. po nástupe na HMÚ dostala za úlohu zorganizovat fenologickú službu na Slovensku a vy­budovat sieť fenologických stanic, ako základný předpoklad pre rozvoj fenológie na Slovensku. Odborné viedla pracovnu skupmu pro fenológiu až do roku 1971, kedy bola pověřená vedením samostatného oddelenia pre výskům klimatologie.

Na základe teoretických poznatkov a publikačných výsledkov rozvinula v prvom období svojej činnosti u nás fenológiu ako samostatná vednú disciplínu. Vo svojej odbornej, vedeckej a publikačnej činnosti sa věnovala predovšetkým nasledujúcim problémom:

• výskům prírodných podmienok Slovenska z fenologicko geografického hradiska
• použitie matematických metód pri analýze fenologických javov a metodách ich předpovědí
• agroklimatická rajonizácia ČSSR (zvlášť významné pře polnohospodársku velkovýrobu)
• potenciálně agroklimatické podmienky pestovania základ­ných polnohospodárskych kultúr
• výskům vztahu rastlín k vlahé (vláhová potřeba rastlín v nadvaznosti na vhodnost ich pestovania na území Slo­venska — v priestore a v čase)
• výskům meteorologických podmienok v žatevnom období
• výskům reliéfnej mezoklímy a mikroklímy, atd.

Vzhladom na dosiahnuté výsledky vo výskumnoj činnosti bola jej zverená aj koordinácia a riešonie výskumných úloh z oblasti agrometeorológie a fenológie v rámci medzinárodnej spolupráce HMS-MS socialistických štátov. Išlo predovšetkým o úlohu „Agroklimatické resursy socialistických štátov Európy" v spolupráci ZSSR, PER, NDR, MER a BER, kde bola aj spoluautorkou i členkou redakčnej rady troch publikácií z tojto problematiky. Ako členka pracovnej skupiny pri Světověj meteorologickej organizácií v Ženevě spolupracovala na úlohách:

• štúdium vplyvov meteorologických faktorov na velkosť a kvalitu úrody polnohospodárskych plodin vo světe a ... na velkosť a kvalitu úrody technických plodin vo světe,
• meteorologický výskům Tatier v spolupráci s PER ako súčasť programu ALPEX WMO.

Je členkou vědeckých spoločností ČSAV a SAV (meteorolo­gickej , geografickej a bioklimatickej), členkou redakčnej rady Meteorologických zpráv a vedeckej rady SHMÚ.

Popři svojej výskumnej činnosti vykonávala rozsiahlu odborno-organizátorskú činnost (koordinácia výskumu klimato­logie SHMÚ; koordinácia výskumných úloh z meteorologie a klimatologie za ČSSR v rámci HMS-MS socialistických štátov a pod.).

Za svoju odborne-výskumnú a organizátorsko-riadiacu prácu monovaná dostala v roku 1971 rezortně vyznamenáme MLVH-SSR „Budovatel vodného hospodárstva" a v roku 1974 štátne vyznamenáme „Za vynikajúcu prácu".

RNDr. M. Kurpélová je členkou KSČ od roku 1963. Počas celého obdobia zastávala rózne funkcie (podpredsedkyňa a predsedkyňa výboru ZO KSS, členka pléna ObV KSS Bratislava III, členka vedecko-tochnickej komisie pri MsV KSS Bratislava, predsedkyňa ZO SZŽ). V rokoch 1958 — 61 absolvovala Večernú univerzitu marxizmu-leninizmu.

Za aktívnu politicko-angažovanú prácu RNDr. M. Kurpé­lová, DrSc. bola ohodnotená aj politickými orgánmi (Čestné uznanie ObV ZČSP - 1974; Medaila ObV KSS Bratislava III k 30. výročiu oslobodenia Československa Sovietskou armá­dou — 1974; Památná medaila ObV KSS Bratislava III pri příležitosti 50. výročia založenia KSČ — 1975; Památná medaila ÚV SZŽ k 35. výročiu oslobodenia československa ČA — 1980; Bronzová medaila ObV SZM „Za socialistickú výchovu" — 1980).

Ing. VÁCLAV PÍCKO, CSc. - PĚTASEDMDESÁTNÍKEM

Dne 23. září 1984 se dožil v plné práci 75 let ing. Václav Picko, CSc, jeden ze zakladatelů Čs. bioklimatologické spo­lečnosti při ČSAV, její první čestný člen a čelný funkcionář. Bez jeho iniciativní a vytrvalé práce organizačního sekretáře a hospodáře společnosti, jenž je neutuchajícím duchem jakého­koliv kolektivního díla, si vlastně ani nedokážeme představit bioklimatologického společenství; pravidelný rytmus života Čs. bioklimatologické společnosti spočívá již téměř dvacet let v jeho spolehlivých manažérských rukou.

Záslužné životní dílo jubilantovo ve statistice a bioklimato­logii jsme si připomenuli při příležitosti jeho sedmdesátin (Meteorol. Zpr., 33, 1980, č. 1 a Fyziatrický a revmatologický věstník, 58, 1980, č. 4).

Rádi bychom jubilantovi vyjádřili vděčnost, úctu a přátelství za jeho neúnavné, často mravenčí, avšak vždy účelné a s nadhledem koncipované společenské dílo v zájmu Čs. bioklimatologické společnosti a cílů, daných této organizaci ve vědeckém i společenském životě.       

Vladimír Krečmer, MZ 1984/6, ročník 37, str. 189

RNDr. EMILIE TREFNÁ SE DOŽÍVÁ 70 LET

28. června 1984 oslavila RNDr. E. Trefná v obdivuhodné svěžesti významné životní jubileum. Rodačka z Domažlic, vystudovala kreslení na ČVUT a geografii (se zaměřením na meteorologii a klimatologii) na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. V roce 1946 se stala doktorkou přírod­ních věd. Po kratším působení na gymnáziu, kde vyučovala zeměpis a kreslení, přišla v roce 1949 do tehdejšího Státního meteorologického ústavu v Praze. Zpočátku pracovala v od­dělení aplikované klimatologie, kde se věnovala studiu skle­níkového mikroklimatu, později přešla do oddělení vše­obecné klimatologie a tam setrvala až do důchodu. Význam­nou měrou se podílela na mnoha vědeckých publikacích, jež HMÚ v oboru klimatologie v posledních 30 letech vydal. Při­pomeňme především "Podnebí ČSSR — Souborná studie" a "Podnebí a počasí v Krušných horách" (1975 české a zá­roveň i německé vydání v NDR). Zabývala se též otázkami světového klimatu — společně s J. Reinhartovou napsala "Stručnou klimatografii světa pro leteckou a jinou dopravu" (vyd. Dopravní nakladatelství, 1959). Své pedagogické vzdě­lání uplatnila i v HMÚ v podnikové technické škole, kde vy­chovala několik stovek středně-technických kádrů. V roce 1969 jí bylo uděleno resortní vyznamenání MLVH "Bu­dovatel vodního hospodářství". A konečně nesmíme zapome­nout na obětavou práci jubilantky v Československé meteoro­logické společnosti, kde je po řadu let iniciativní členkou vý­boru pražské pobočky. Pro svou milou, družnou a nesobeckou povahu byla vždy velmi oblíbena jak mezi spoluzaměstnanci, tak i v širším kolektivu meteorologů z ostatních institucí. Přejeme jí do dalších let hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a mnoho úspěchů v další obětavé práci pro meteorologii a klimatologii.

Jarmila Reinhartová, MZ 1984/6, ročník 37, str. 189

JÁN SLEZÁK SEDEMDESIATNIKOM

9.2.1984 sa dožil 70 rokov Ján Slezák, dlhoročný pracovník SHMÚ v Bratislavě. Narodil sa v Malom Záluží, okr. Nitra, kde vychodil základnu školu. Dvojročnú polnohospodársku školu absolvoval v Nitře. Všeobecné vzdelanie si doplnil v r. 1954 až 1957 popři zaměstnaní štúdiom na SVŠ v Bratisla­vě. Základné vědomosti z meteorologie získal počas základnéj vojenskej služby. Po jej ukončení nastúpil do zamestnania k Leteckému parku ako správea vojenskej leteckej poveternostnej stanice, najprv v Prešove a potom v Trenčíne. V r. 1942 nastúpil do služieb meteorologie a bol jej věrný cez celý svoj život. Pracovný poměr na SHMÚ ukončil v r. 1975 odchodom do dóchodku. Od toho času pracuje ako brigádník na skrátený úvazok.

Ján Slezák je pracovník, ktorý prešiel všetkými prácami technickej meteorologie a klimatologie a vypomáhal aj pri viacerýeh výskumných úlohách. Jeho ruky sa dotkli takmer všetkých meteorologických búdok a prístrojov na Slovensku pri ich inštalovaní, alebo výmene. Osobné ho poznali všetci pozorovatelia na staniciach, lebo on ich bud zaúcal do me­teorologických pozorovaní, alebo usměrňoval ich činnost a re­vidoval výsledky ich pozorovania; mnohí ho poznali eště z praktického výcviku v kurzoch pre pozorovatelov vojens­kých poveternostných stanic. Představení poznali jeho presnú a svedomitú prácu a pověřili ho usměrňováním činnosti oblastných revízorov meteorologických stanic a odbor­ným zhodnotením pozorovacieho materiálu před jeho uve­řejněním (klimatologické ročenky). Vedenie ústavu ocenilo jeho dlhoročné skúsenosti a svedomitú prácu tým, že v r. 1969 bol pověřený vedením oddelenia regionálnej revízie odboru technickej klimatologie. Jubilantova činnost na SHMÚ bola taká mnohostranná a jeho pósobenie bolo tak bohaté, že zasiahol do všetkých vačších technických prác. Ocenenia jeho dlhoroěnej práce sa mu dostalo v r. 1969 udělením rezortného vyznamenania MLVH"BudovateI vodného hospo­dárstva".

Okrem spomínaného odborného pósobenia na SHMÚ zú­častnil sa jubilant hlavně v mladších rokoch v práci výboru odborovej organizácie ROH.

Ján Slezák za svojej štyridsaťdvaroěnej činnosti na HMÚ patřil nepochybné k pracovníkom, ktorí tvořili jeho základ. Pracoval skromné a nenáročné, zaňho hovořili výsledky jeho práce. Jeho vztah k spolupraeovníkom bol priatelský, rád pomohol a poradil mladším. Pre svoju pracovitost, vědomosti a skromnost bol u všetkých pracovníkov oblúbený a vážený.

Do dalších rokov života mu prajú všetci jeho spolupra­covníci mnoho zdravia a pohody.

Šimon Valovič, MZ 1984/6, ročník 37, str. 189

RNDr. ZDENEK KOREJS ŠEDESÁTNÍKEM

Dne 23. listopadu 1982 se dožívá 60 let dlouholetý pracovník Českého hydrometeorologického ústavu RNDr. Zdeněk Korejs.

Narodil se v Praze v rodině zaměstnance Československé státní dráhy. Tento původ zřejmě ovlivnil i to, že po absolvo­vání gymnázia v r, 1941, kdy české vysoké školy byly zavřeny, začal sám pracovat jako dělník u tehdejší Českomoravské dráhy. Do dnešních dnů všechny své přátele udivuje znalostmi lokomotiv i jiných podrobností ze života „modré armády".

I když toto zaměstnání s. Korejse je třeba posuzovat jako přechodné, v pohnutém období fašistické okupace se nespo­kojil s klidným místečkem a brzy se zapojil do ilegální práce. Podílel se na sestavování, rozmnožování a kolportování ile­gálních tiskovin, mezi jinými též Rudého práva a Fučíkových Dějin VKS(b). Od r. 1942 je již členem Komunistické strany. Pro podezření z ilegální činnosti byla v r. 1943 jejich skupina zatčena, díky obezřetnosti a mlčenlivosti všech však mu u soudu vina nebyla prokázána. Přesto byl až do konce války vězněn v Drážďanech a v Lipsku.

Ihned po návratu do osvobozené vlasti se zapsal na přírodo­vědeckou fakultu Karlovy univerzity, kde studoval meteoro­logii a kosmickou fyziku. Již po roce studia začal v r. 1946 pracovat v tehdejším Státním meteorologickém ústavu. Jeho odborný zájem byl většinou spojen s otázkami synoptické a letecké meteorologie, o čemž svědčí i několik publikovaných odborných článků z této oblasti. V letech 1959 až 1968 vedl všeobecnou synoptickou službu. V dalších letech byl pověřen vyřizováním mezinárodní agendy ústavu, především ve vztahu k SMO. Při této práci mohl uplatnit své výborné znalosti zá­padních jazyků. Současně pracoval na překladech a zavádění mezinárodních meteorologických kódů do praktické služby. Poslední léta své aktivní odborné činnosti se věnoval výzkumu, především aplikaci předpovědi počasí pro operativní potřeby zemědělství.

Rozsáhlá byla a stále ještě jo veřejně-politická činnost s. Korejse. Jako komunista již od dob studií vykonával nejrůznější funkce ve stranických výborech včetně předsedy organizace. Velice aktivně pracoval dlouhá léta v odborech jako předseda ZV a místopředseda PV ROH. Stálo ještě je vášnivým turistou, na kole sjezdil celou republiku i některé zahraniční země, pracoval ve vedoucích funkcích orgánů ČSTV v sekci turistiky a cyklistiky.

Po zásluze byl proto s. Korejsovi udělen čestný odznak Svazu protifašistických bojovníků, plaketa k 50. výročí vzniku ČSR, pamětní medaile k 50. výročí založení KSČ, dvě medaile ČSTV. Je rovněž nositelem resortního vyznamenání „Nejlepší pracovník MLVH".

Přátelé ho mají rádi pro jeho otevřenost, smysl pro spravedl­nost a hlavně pro jeho svérázný humor. S přihlédnutím k od­bojové činnosti s. Korejs odešel na zasloužený odpočinek již koncem r. 1979. Je však vždy vítaným hostem u svých bý­valých spolupracovníků, se kterými se setkává soukromé i jako aktivní funkcionář výboru pražské pobočky československé meteorologické společnosti. Všichni mu touto cestou přejeme pevné zdraví a hodně spokojenosti do dalších let.

Silvestr Slabý, MZ 1982/5, ročník 35, str. 145

KAMILA KADULOVÁ ODIŠLA DO DÓCHODKU

V polovici februára 1981 sa vedenie HMÚ Bratislava a spolupracovníci rozlúčili s Kamilou Kadulovou, prom. knih., vedúcou OBIS HMÚ Bratislava, ked odišla zo služieb ústavu do důchodku.

Kamila Kadulová (nar. 23. 12. 1925 v Holiči, okr. Senica) nastúpila po maturitě na reálnom gymnáziu v Hodoníne a po absolvovaní knihovníckej školy v Prahe v apríli 1954, na HMÚ v Bratislavě do knižnice. Popři zaměstnaní potom úspěšné skončila štúdia odboru knihovedy a VTEI na filozofiekej fakultě UK v Bratislavě.

Pri jej nástupe sa na ústave začalo budovat odborné informačné středisko. Na začiatku boli dvaja, pri jej odchode do dóohodku sa táto zložka ústavu v Bratislavě podstatné rozrástla a má teraz 11 pracovníkov. Vznikol tak útvar, do kto­rého patří odborná knižnica ústavu, patria sem vydavatelské, dokumentačno-prekladatelské, fotografické a reprografické práce a vědeckotechnická propaganda. Na čele tohoto útvaru stála po celý čas jeho rozvoja K. Kadulová. Za jej organizátorskej práce vydal HMÚ Bratislava 19 Zborníkov prác HMÚ v Bratislavě, 25 zvázkov „Prác a štúdií HMÚ", ro­čenky meteorologických pozorovaní na Lomnickom štíte, hydrologické ročenky, ročenky čistoty ovzdušia, 51 čísiel bulletinu „čistota ovzdušia", mnohé návody a směrnice. Útvar mal na starosti aj distribúciu vydaných publikacií. Všetky úlohy spojené s vedením tejto zložky dobré zvládla a svojou organizátorskou prácou přispěla aj k úspechom vě­deckých a medzinárodných seminárov včasným zabezpečením vydania potřebných rokovacích podkladov.

K. Kadulová dobré poznala náplň technickej knižnice ústa­vu, v ktorej je vyše 18 000 zvazkov. Každému záujemcovi ochotné doporučila hladanú knihu, časopis. Poradila tiež a zaobstarala prepožiěanie prác z iných knižnic u nás a v zahraničí.

Spolu s Dr. Štěpánom Ulbrichom spravovali a pre vydanie připravili dvojzvázkovú publikáoiu Československá meteoro­logická bibliografia (HMÚ Praha 1969).

Pre svoju ochotu poradit a priatelský přístup bola a je medzi pracovníkmi ústavu velmi oblúbená a jej práce všetkými uznávaná.

Plne sa zapojila aj do masovopolitiekej práce. Ako členka KSČ (od r. 1952) sa plne angažovala. V rokoch 1958 až 1968 bola striedavo členkou výboru ZO KSS a ZV ROH, v obidvoch organizáeiách bola viac rokov predsedničkou.

Při jej odchode do dóchodku sme jej úprimne popriali do budúcna dobré zdravie, uistili ju, že ústav si velmi vážil jej práeu, jej vedenie OBIS HMÚ v Bratislavě, že svojou činnosťou zanechala trvalú pamiatku v rozvoji HMÚ v Bra­tislavě.

Juraj Rak, MZ 1981/3. ročník 34, str. 94-95

RNDr. JIŘÍ FÖRCHTGOTT ŠEDESÁTNÍKEM

Všichni, kdo znají Dr. Jiřího Förchtgotta, stěží mohou uvěřit, že 17. května letošního roku oslavil své šedesátiny. Jeho mladistvý vzhled, pracovní elán, optimismus a nezměr­ná láska k meteorologii mu nedovolily zestárnout a tak jenom datum narození svědčí o dosažení tak významného životního jubilea.

Rodák z Drahotuší u Hranic, ukončil s vyznamenáním gymnázium v roce 1940 a v důsledku uzavření vysokých škol absolvoval Vyšší průmyslovou školu strojní v Brně. Od roku 1942 až do osvobození naší vlasti, pracoval jako konstruktér v letecké továrně v Chocni. V letech 1945 až 1949 studoval na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity obor meteo­rologie. Ještě před ukončením studia, od ledna 1948, nastoupil do zaměstnání v Hydrometeorologickém ústavu na letišti Praha-Ruzyně, kde začal pracovat v oboru letecké meteoro­logie a tomuto oboru zůstal věrný až do dnešních dnů. V břez­nu 1961 přešel do funkce vedoucího meteorologické služebny na letišti v Ostravě a věnuje pozornost nejen letecké meteoro­logii, ale všímá si velmi podrobně i projevů místního počasí a jeho ovlivnění průmyslovou činností v podmínkách Ostrav­ska. Svá poznání a výsledky svých studií zpracoval ve formě řady odborných článků, které od roku 1949 publikoval jak v našich, tak i v zahraničních časopisech. Zároveň od roku 1952 se stal autorem nebo spoluautorem sedmi knižních publi­kací letecké meteorologie, nebo meteorologie pro plachtaře.

A zde jsme u druhého životního zájmu jubilanta, u plachtaření. Již v roce 1938 složil ve škole bezmotorového létání zkoušky způsobilosti pilota bezmotorového létání a po osvo­bození se zapojil do řad prvních obnovitelů tohoto krásného sportu. Skládá zkoušky plachtařského instruktora, zkoušky pilota turistických letadel, v roce 1946 splňuje všechny pod­mínky pro získání mezinárodního ocenění "stříbrné C" a jeho sportovní výkonnost vrcholí vytvořením národního rekordu pro dvousedadlové větroně převýšením 4100 m, v roce 1947.

S plachtařským sportem a s meteorologii souvisí ještě jeden koníček jubilanta, fotografování. Jeho originální a bezpro­střední snímky přírodních jevů, spjatých s počasím, obdivo­vali a obdivují čtenáři mnoha odborných i populárních časopisů.

K letošním narozeninám přejeme RNDr. Jiřímu Förchtgottovi do dalších let mnoho zdraví a hodně pracovního elánu k další tvůrčí činnosti.

Václav Lednický, MZ 1981/3, ročník 34, str. 95

JUBILEUM RNDr. JAROSLAVA PÍCHY

Dne 28. února 1981 oslavil šedesáté narozeniny RNDr. Jaroslav Pícha, zakladatel a dlouholetý vedoucí meteorolo­gické observatoře v Hradci Králové. Dr. Pícha se narodil v Kroměříži, ale skutečným domovem se mu na dlouhou dobu stalo Valašské Meziříčí. Zde chodil do školy a odtud za války po absolvování gymnázia byl poslán na nucené práce do Ně­mecka. Po osvobození studoval meteorologii na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity a přitom zároveň pracoval na letišti jako prognózní meteorolog. V roce 1949 ukončil uni­verzitní studia a od r. 1951 přešel do Hradce Králové, aby zde vybudoval meteorologickou observatoř.

A je snad největším oceněním, že s odstupem let spojuje a neformálně ztotožňuje meteorologická veřejnost osobu oslavence právě s tímto pracovištěm, kterému dal perspektivní a odborně náročný program, a které — často s nemalým úsi­lím — vybavil kvalitní měřicí technikou, a kde zavedl řád a přesnost do odborné práce, které se staly příslovečnými.

Dr. Pícha výrazně ovlivnil odbornou náplň svého pracoviště; s citem a rozvahou orientoval činnost na plnění důležitých a dlouhodobě prospěšných úkolů. Přísný na okolí, a zejména na sebe, dosáhl jubilant zasloužené prestiže. Hradecké praco­viště je známo daleko za hranicemi kvalitními výsledky z mě­ření slunečního záření a atmosférického ozónu a dr. Pícha se stal uznávanou autoritou v této oblasti.

Jubilant slaví životní jubileum uprostřed neúnavné snahy o další rozvoj pracoviště, stále stejně nesmířen s tím, že to či ono nejde. I když měl v osobním životě nemálo starostí, stala se mu observatoř jedním z hlavních smyslů života.

Do dalších roků přejeme oslavenci hodně zdraví, tvůrčích sil a pracovních úspěchů.

Bedřich Böhm, MZ 1981/2, ročník 34, str. 63-64

MATĚJ ŠTEFFEK ŠESÍDESIATNÍKOM (* 5. II. 1920 v Zohore)

Matěj Šteffek je teraz vo funkcii vedúceho inžiniera pre klimatológiu a dožívá sa svojho jubilea v dobrom zdraví a plný pracovného elánu. Po maturitě na gymnáziu v Malac­kách a po vojenskej prezenčnej službě a daláej činnej vojen­skej službě aj v čs. armádě vstúpil v marci 1946 do služieb Hydrometeorologického ústavu a ostal ústavu věrný až do dnešných ěias. Za svojho pósobenia na ústave pracoval stále v zrážkomernej službě a vypracoval sa na znalca zrážkových pomerov Slovenska. Spolupracoval na rieSení metód merania zrážok pomocou zrážkomerných totalizátorov, při stavbě mnohých spolupracoval, pře viaceré vyberal miesta a niektoré premiestnil do vhodnejšej polohy. Patří k najlepším znalcom zrážkomernej siete na Slovensku. V mladších rokoch skoro všetky činné stanice navštívil a pozorovatelov viedol k presnejšiemu meraniu zrážok a snehovej pokrývky. Je spoluautorom 3 štúdií o zrážkach, spolupracoval s dr. Valovičom, dr. Š. Petroviěom a P. Bobákom. Zhodnotil rozdelenie zrážok na Slovensku (1931 — 60) pre mapu zrážok Európy (13 máp), a pře zrážkové poměry Karpát (19 máp). Redakčně po celý čas připravoval materiál o zrážkach zo Slovenska pre zrážkomerné ročenky. Priebežne vyhodnocuje aktuálně zráž­kové poměry na území SSR pře spravodajstvo a pre posudky poskytované vyšším politickým a správným inštitúciám.

Zapojil sa aj do odborárskej práce, bol členom výboru ROH, predsedom mzdovej komisie, bol vedúcim politického a ekonomického vzdelávania.

Za svoje pracovné úsilie bol oceněný ako vynikajúci pracovník.

Pre svoju temperamentnú a veselú povahu je v kolektive velmi oblubený, představuje nám dobré stránky „Záhoráka".

Do dalších rokov života mu prajeme hlavně dobré zdravie a dobrú pohodu.

Štefan Petrovič, MZ 1980/1, ročník 33, str. 32

ONDŘEJ PRIADKA ŠESŤDESIATNIKOM

Rodák z Hriňovej, okres Zvolen, narodený 6. 3. 1916, absolvent Vodohospodářského inštitútu, sa dožil nedávno 60 rokov.

Začal pracovať ako robotnik na východnom Slovensku. Za vojenskej prezenčnej služby bol přidělený k poveternostnej službě, kde sa osvědčil a po dočasnej nezaměstnanosti v júli 1941 bol přijatý na Štátny hydrometeorologický ústav v Bratislavě. Na tomto ústave přežil všetky změny, ktoré meteorologická služba za 35 rokov překonala, sám přitom rástol odborné a politicky. Na ústave prešiel róznymi funkciami, od r. 1958 je vedúcim pracovníkom najprv oddelenia a neskór odboru technickej klimatológie. Zastával rózne funkcie v ZO KSS, ZV ROH, Obč. výboru pri ObNV Bratislava-Vinohrady. Všetky svoje funkcie vykonával svdomité a zodpovědné.

ŠEDESÁTINY DR. KOUBKA

Dne 13. ledna tohoto roku oslavil své šedesáté narozeniny dlouholetý pracovník Synoptické meteorologické služby RNDr. Rudolf Koubek, rodák z jižních Čech.

Po dokončení vysokoškolského studia v r. 1945 pracoval na přírodovědecké fakultě jako asistent profesora Šalamona a v r. 1947 přešel do leteckého odboru ministerstva dopravy, kde v rozsahu letecké povětrnostní služby vedl mezinárodní agendu a styk s ICAO.

V roce 1949 byl přeložen do Státního meteorologického ústavu (SMÚ) na pracoviště letiště — Ruzyně, kde sloužil v nepřetrži­tém směnném provozu, který zabezpečoval leteckou dopravu a současně i vydávám všech všeobecných předpovědí pro rozhlas a další uživatele. Jeho odborný zájem se v této době soustředil na studium bouřek (hlavně velkých srážek na území Prahy) a mlh. Po rozdělení meteorologické služby na leteckou a synoptickou přechází dr. Koubek od roku 1959 na nové působiště do Komořan; byl zařazen do předpovědního oddělení, kde později vzniká sku­pina středně a dlouhodobé předpovědi. V současné době pracuje jako vedoucí této skupiny.

VÝZNAMNÁ ŽIVOTNÍ JUBILEA

V prvním čtvrtletí letošního roku dosáhli věku 65 let dva zasloužilí pracovníci Hydrometeorologického ústavu v Praze: 11. ledna Josef Jílek, 18. března Antonín Dřevikovský.

Nechtěli bychom při letošních výročích jejich narozenin opa­kovat průběh jejich životních drah a publikační činnost, jež byly publikovány v našem časopise před 5 lety. Chtěli bychom jen připomenout jejich podii na znovuvybudování synoptické a le­tecké meteorologické služby v osvobozeném Československu a jejich vliv na další rozvoj ústavu.

Oba jubilanti jsou absolventy Karlovy university, oboru ma­tematika a fyzika, Jílek s diplomem doktora přírodních věd, Dřevikovský s aprobací profesora matematiky a fyziky. Oba se již od studií vyznačovali vzácnou vlastnosti — snahou o získání co nejvíce znalostí, co nejširšího přehledu nejen ve vlastním pra­covním oboru, ale i v technice, politice apod., včetně znalostí cizích jazyků.

To je předurčovalo k tomu, aby po osvobození Československa Sovětskou armádou byli povoláni k obnovení československé synoptické a letecké povětrnostní služby. Situace byla taková, že po válce zůstalo v ústavu jen málo meteorologů, nebylo no­vých absolventů, protože vysoké školy byly za války zavřeny, nebylo informací o pokroku meteorologie v zahraničí. Bylo úko­lem obnovit službu, zprvu na předválečných základech, a pak ji rozvíjet na zahraniční úroveň, bylo nutno sbírat zkušenosti, účastnit se cílevědomě mezinárodních jednání, studovat získané dokumenty a literaturu, překládat, učit se a učit své spolupracovníky, a při tom konat běžnou provozní službu. To byla spo­lečná pionýrská práce obou jubilantů v prvních letech po osvo­bození.

Pak se jejich cesty rozdělily, ale oba zůstali učiteli nastupující generace.

Jílek se věnoval výzkumu. Vytvořil předpoklady pro moderní aerologickou službu, zavedl používání výškových map, aplikoval advektivně-dynamickou metodu rozboru počasí aj. Od r. 1968 je vedoucím výzkumných prací v Laboratoři meteorologie HMÚ. V r. 1960 byl vyznamenán odznakem ministra, v r. 1971 mu bylo uděleno vyznamenání prezidenta Československé socialistické re­publiky za vynikající práci.

Dřevikovský se neodpoutal od provozní služby. Přispěl k jejímu rozvoji zejména tím, že zkušenosti získané účastí v různých mezi­národních orgánech Světové meteorologické organizace a Kon­ference ředitelů meteorologických a hydrometeorologických slu­žeb socialistických států iniciativně prosazoval bezodkladně do provozní praxe s cílem neustálého udržování dobré světové úrov­ně. Své znalosti a zkušenosti čestně uplatnil také v sekretariátu Světové meteorologické organizace, kde jako první československý meteorolog působil v r. 1963 — 1966 ve funkci mezinárodního úředníka. Od r. 1967 je vedoucím útvaru zahraničních vztahů HMÚ. V r. 1971 získal rezortní vyznamenání Budovatel vodního hospodářství.

Oběma jubilantům přejeme do dalších let dobré zdraví a hodně sil k další tvůrčí činnosti.

Antonín Vesecký, MZ 1976/3, ročník 29, str. 94-95

Dr. Václav Hlaváč sedmdesátníkem

Jeden z nestorů jihočeské meteorologie a klimatologie a po prof. Franz Weydovi a prof. Jaroslavu Maňákovi nesporná jihočeská klimatologická autorita dr. Václav Hlaváč se dožil v letošním roce sedmdesátky.

Narodil se 3. června 1899 v Týně nad Vltavou. Vystudoval klasické gymnasium v Českých Budějovicích a pak obor mate­matiky a fyziky na přírodovědecké fakultě Karlovy university v Praze. Již tehdy projevil zvláštní zájem o meteorologické a klimatologické přednášky prof. dr. Slanislava Hanzlíka, jehož asistentem se stal v roce 1923. V roce 1924 přešel jako vědecký pracovník do tehdejšího Státního ústavu meteorologického (SÚM), kde působil téměř čtvrt století až do roku 1948 s pře­chodným přerušením v letech 1926 až 1928, kdy pracoval jako meteorolog v tehdejším Vojenském leteckém ústavu. V SÚM pracoval v různých oborech, zejména v oddělení předpovědní služby a v oddělení klimatologickém, jehož se stal později ve­doucím.

V letech 1948 až 1953 pracoval jako expert pro klimatologii pro bývalý ZNV pro četné KNV, ONV, MNV a jiné instituce. Vypracoval pro tyto účely 69 podrobných a často svým způsobem zpracováni naprosto novátorských expertíz, z nichž neuveřejněná expertíza Klimatografie kraje České Budějovice (1951), uložená v archívu JKNV v Českých Budějovicích, je vzorem regionální klimatické práce. V letech 1953 až 1954 působil jako krajský klimatolog na KNV České Budějovice a v letech 1954 až 1958 jako vedoucí klimatolog ve Státním ústavu pro rajónové plánování. Pak ještě rok před odchodem do důchodu pracoval ve Stavoprojektu v Českých Budějovicích.

Od roku 1959 žije v důchodu v Jivně u Českých Budějovic, kde je již od roku 1950 činný jako pozorovatel a správce meteoro­logické stanice a spravuje též sekulární meteorologickou stanici v Českých Budějovicích. V letech 1955 až 1960 přednášel jako externí učitel klimatologii a meteorologii na Pedagogickém insti­tutu v Českých Budějovicích.

Životní jubileum Vladimíra Karského

V plné svěžesti a ve zdraví se dožívá dne 26. dubna 1969 Vladimír Karský svých sedmdesátin.

Od r. 1928 až do r. 1940 pracoval ve Státním hydrologickém ústavu TGM v Praze-Podbabě v oboru srážkoměrnictví. Od r. 1940 až do svého odchodu do důchodu, tj. více než 21 let byl zaměstnancem Hydrometeorologického ústavu v Praze, kde se věnoval klimatologii a klimatografii. Zpracoval zde základní dlouhodobé pozorovací řady základních meteorologických prv­ků, zejména pokud jde o teploty a srážky. Výsledky těchto prací pak použil nejen pro různé posudky a dobrozdání pro plánovací účely, ale i pro studie závažného významu. Nejzá­važněji! je příspěvek Vladimíra Karského pro „Atlas podnebí ČSR", dílo, jehož význam byl v r. 1960 oceněn udělením státní ceny Klementa Gottwalda. Vladimír Karský se na tomto díle podílel jednak jako člen redakčního kolektivu a jednak jako autor 34 klimatických map.

Šestdesiatiny profesora dr. S. P. Chromova

Dňa 4. septembra 1964 sa dožívá 60 rokov profesor dr. Sergej Petrovič Chromov, rodák z městečka Bronicy v Mo;kovskej oblasti. Súčasne oslavuje prof. Chromov aj 40. výročie vedeckej činnosti; v posledných 30 rokoch sa stal věrným priatelom česko-slovenskej meteorologie, s ktorou po celý tento čas aktivně spolupracoval. Svoju odbornú prácu začal prof. Chromov už ako študent Fyzikálno-matematickej fakulty Moskovskej univerzity, keď v r. 1924 vstúpil do služby Geofyzikálneho ústavu v Moskvě ako mladší vědecký pracovník, povodně v Aerologickom observatóriu, potom v Oddělení siete stanic a neskoršie, od konca r. 1925, pracoval v Moskovskej oblástnej poveternostnej službě.

Právě v tom čase sa začala všade presadzovať nová frontologická pracovná metoda v synoptickej meteorologii, nadšeným zastáncom ktorej sa stal aj S. P. Chromov. Spolu so svojimi vedúcimi a spolupracovníkmi, najma s S. I. Nebolsinom, v tom čase vedú-cim synoptickej služby, sa zaslúžil jubilant o uplatnění pracovných metód tzv. nórskej školy aj v bežnej praxi Moskovskej poveternostnej služby.

Medzitým S. P. Chromov pokračoval v svojich vysokoškol­ských štúdiach zavřšených v r. 1928 diplomovou prácou pojednávajúcou o vtedajších vydobytkoch modernej synoptickej me­teorologie. V nasledujúcom roku sa zúčastnil S. P. Chromov na prácach v súvise s organizováním Poveternostnej služby SSSR, terajšieho to Ústredného ústavu prognóz, v ktorom pra­coval až do r. 1936. Tam spolu so synoptikom A. I. Asknazijom presadzoval osvojenie frontologických pracovných metód mlad­šími sovietskymi meteorológmi. V r. 1935 organizoval S. P. Chromov vedeckovýskumné oddelenie Ústredného ústavu prognóz. O rok neskoršie bol jubilant pověřený vedením Katedry synoptickej meteorologie v Moskovskom hydrometeorologickom inštitúte, kde vychoval vela žiakov, ktorí sa znamenité uplatnili v praktickej službě a vo výskume.

Tesne před vypuknutím druhej světověj vojny obhájil S. P. Chromov na Moskovskej štátnej univerzitě hodnost' doktora geografických vied na základe monografie, ktorá vyšla pod názvom „Synoptická meteorológia". Počas vojny sa věnoval prof. Chromov výchove vojenských meteorológov a dočasné pracoval aj v Ústrednom ústave prognóz. V r. 1943 bol vyzna­menaný rádom Červenej zástavy práce. Za služby v armádě dosiahol hodnosť podplukovníka. Po víťaznom skončení druhej světověj vojny převzal prof. Chromov zasa funkciu vedúceho Katedry synoptickej meteorologie v Leningradskom hydrome­teorologickom inštitúte. Od r. 1945 převzal jubilant tiež povin­nosti vedúceho Katedry meteorologie a klimatologie na Leningradskej štátnej univerzitě, kam prešiel na základné zamestnanie v r. 1950. Za svojho pobytu v Leningrade pracoval súčasne aj v Hydrometeorologickom inštitúte a v Arktickom ústave. Od r. 1953 bol jubilant vyměňovaný za profesora na Katedře klima­tologie Moskovskej štátnej univerzity, kde pracuje doteraz. Po odchode prof. B. P. Alisova převzal prof. Chromov v r. 1958 vedenie katedry; v tejto funkcii pracuje dodnes.

Najváčší úspěch v svojej práci dosiahol prof. Chromov vydá­ním knihy „Úvod do synoptickej analýzy", ktorá vyšla v r. 1934 a vyvolala velký ohlas nielen doma, ale aj za hranicami Sovietskeho svazu. Toto dielo bolo prvým monografickým spracovaním modernej synoptickej meteorologie vo formě vysokoškolskej učebnice a příručky pre odborníkov. Do tých čias výdobytky modernej synoptickej meteorologie založené na poznatkoch Bjerknesovej školy boli uveřejněné v róznych časopisoch a od­bornému světu chýbalo monografické systemizovanie modernej vedy; tým váčšia bola jubilantova zásluha, že našiel možnosť sa tejto úlohy podujať a úspěšné ju vyriešiť v poměrné velmi krátkom čase. Chromovova kniha sa stala hned základnou učebnicou synoptickej meteorologie na vysokých školách a nepostradatelnou příručkou pre meteorológov pracujúcich operativně v poveter­nostnej službě. O mimoriadnom úspěchu knihy svědčí aj to, že už v r. 1937 vyšlo jej druhé doplněné a rozšířené vydanie. Takmer súčasne vyšla kniha v českom překlade prof. M. Končeka a o tri roky bola v Špringerovom nakladatelstve vo Viedni vydaná německá verzia knihy připravená autorom v spolupráci s dr. G. Swobodom, vtedajším generálnym sekretárom Medzinárodnej meteorologickej organizácie, a s prof. M. Končekom.

Ján Danč šesťdesiatnikom

Dňa 17. júla t. r. sa dožil Ján Danč, vedúci klimatického odboru na bratislavskej pobočke nášho ústavu šesťdesiat rokov. Rodák z Korneuburgu (u Viedne), kam mu odišiel otec za prácou, dokončil středoškolské štúdium v Bratislavě a vysoko­školské na přírodovědecké) fakultě v Prahe, odbor matematiku a fyziku. Po skončení štúdia pósobil na viacerých středných školách v Bratislavě. V r. 1940 prišiel k meteorologickej službě na Slovensku. Vtedy sa táto služba tu budovala a prišiel radšej do odbornej práce, než aby z nanútenia vychovával študentov v klérofašistickom duchu.

Viedol spočiatku přístrojové oddelenie ústavu, po oslobodení republiky bol pověřený vedením meteorologickej služby na Slo­vensku. Za jeho riadenia sa celá služba po zničení pri přechode frontu znova vybudovala, vybudovala sa sieť stanic, zriadila sa synoptická služba, obnovilo sa meteorologické observatórium na Lomnickom štíte, zorganizovala sa prevádzka na ústave. Budova ústavu pri přechode frontu vyhořela, bolo sa třeba postarať o umiestenie služby; všetky ťažkosti nového budovania meteo­rologickej služby úspěšné zvládol. Zorganizoval službu na prevzatom observatóriu v Hurbanove, vtedy ešte v Starej Ďale, kde naša služba v prvých rokoch prevádzala aj geofyzikálně pozorovania. Načas sa z funkcie vedúceho služby vzdal a zas viedol přístrojové oddelenie ústavu na Slovensku. Po odchode prof. dr. Končeka na vysokú školu znova převzal riadenie služby a viedol ju 2 roky, kým nedošlo k reorganizácii v celoštátnom meradle. Mal vždy zálubu v radiačnom odbore, viedol potom radiačnú službu pre celé územie republiky, zriadil radiačnú sieť a věnoval sa metodike vyhodnocovaní radiačných meraní. Pri novom členění ústavu viedol zas istý čas klimatický odbor na Slovensku, neskór po 2 roky bol riaditelom pobočky Hydro­meteorologického ústavu na Slovensku a dokončuje službu zas vo funkcii vedúceho klimatického odboru na Slovensku.

Vykonal opravdu velký kus organizačnej práce, najma po oslobodení, a vykonával ju svědomité, ako všetky mu zverené úlohy. Popři riadiacej činnosti na ústave v odbornej práci zameral sa na radiáciu, vlhkost' vzduchu a výpar. Jeho příspěvky o nomogramoch pre nový zákalový činitel Linkeho vzbudili pozornosť i v zahraničí. Jeho štúdia o vplyve vodných ploch na mikroklimu okolia bola základom k posudzovaniu vplyvu vodných ploch na klímu u nás a uviedla na správnu mieru názory v tejto otázke. Zapojil sa do prác na klimatografii Slovenska, zhodnotil vlhkosť vzduchu na Slovensku a jej změnu s výškou. Přispěl do Atlasu podnebia Československej republiky a do „Tabuliek" časťou o vlhkosti vzduchu. Spolupracoval na podkladoch pre štámy vodohospodářsky plán na Slovensku, pre rajonizáciu polnohospodárskej výroby na Slovensku. Popři riadiacej činnosti vynaložil všetok volný čas na odbornú prácu a pri odchode z ústavu zanechává rad príspevkov, s ktorými pracujeme pri posudkoch pre najróznejšie zložky národného hospodárstva.

Vo svojej riadiacej a odbornej práci žil životom socialistu. Mal vysoké požiadavky najprv na seba a silnou vórou překonal všetky svoje zdravotně ťažkosti. Vychovával spolupracovníkov vždy príkladom, tým si získal úctu, s ktorou sa s ním lúčia spolupracovníci pri jeho odchode na odpočinok. Bude mať teraz viac času na odbornú prácu a iste ešte přispěje novými štúdiami v klíme Slovenska, lebo tu rád pracoval. Patřil k prvej generácii študujúcej klímu Slovenska a svoj diel práce poctivo vykonal, takže móže spokojné učtovať pri svojom odchode na odpočinok, v ktorom mu všetci pracovníci na pobočke Hydrometeorologic­kého ústavu prajú dobré zdravie a novů možnosť k úspešnej odbornej práci.

O. Dobrota, MZ 1963/5, ročník 16, str. 117

Šesťdesiat rokov prof. inž. Ota Duba, doktora vied

PROF. RTDR. BEDŘICH ŠALAMON

Vladimír Karský šedesátiletý

Odborným zájemcům o meteorologii velmi dobře známý s. Vladimír Karský se dožil šedesáti let. Narodil se dne 26. dubna 1899 v Bělehrade v Jugoslávii, kde byl jeho otec toho času továrním mistrem v keramické továrně. Střední školu navštěvo­val nejdříve v Pardubicích, potom studoval na Malostranské reálce v Praze III, kde v r. 1917 maturoval. Po vzniku Českoslo­venské republiky absolvoval zemědělský odbor na Českém vy­sokém učení technickém v Praze. Na jaře r. 1928 nastoupil služ­bu ve Státním hydrologickém ústavu v Praze - Podbabě jako technický úředník, kde pracoval zejména v oddělení vyhodno­cování srážek a na srážkoměrných ročenkách. Při soustředění meteorologické služby na jaře 1940 přešel do Ústředního mete­orologického ústavu a pracuje v tomto ústavě, nyní Hydromete­orologickém, dodnes.

V meteorologickém ústavě pracoval zprvu na agendě srážkoměrné, která sem přešla z hydrologického ústavu. Záhy však s. Karský - díky své mimořádné iniciativě - se seznámil s pro­blematikou klimatologie a klimatografie. Jeho pečlivost a svědo­mitost v práci ho vedla k důkladnému poznání a rozboru základ­ních meteorologických a klimatických dat, takže se vypracoval na nejlepšího znalce sítě stanic v Čechách a na Moravě. Praxe, zvláště po osvobození republiky Sovětskou armádou, žádala víc a více klimatických posudků a dobrozdání. I těchto úkolů se ujímá náš jubilant, pilně a svědomitě studuje odbornou klimatologickou literaturu, sleduje pečlivě mezinárodní dění a vývoj v tomto oboru, takže stále rostoucí požadavky na tomto úseku práce úspěšně plní. Za svého působení na ústavu vypracoval stovky roz­sáhlých posudků, z nichž mnohé byly podkladem pro výstavbu důležitých podniků. Je to nenápadná, mravenčí, ale rozsáhlá práce, v praxi ústavu velmi důležitá. V této činnosti byl s. Vla­dimír Karský mladším pracovníkům příkladem, a později nej-mladším i učitelem. Vždy dbal o vědecky správné zhodnocení výsledků pozorování a o přesnost zhodnocování.

Účastnil se všech prací na „Atlase podnebí Československé republiky", a to jak v odborné redakci, tak i jako autor největšího počtu map. Vypracoval celkem 34 map pro oblast Čech a Moravy. Je tak největším přispívatelem tohoto našeho reprezentačního klimatického díla. Dále je členem redakčního kruhu pro vydání Klimatografie, která bude obsahovat tabulkovou část zhodnoce­ných klimatických pozorování. Je tajemníkem komise pro seku­lární stanice. Výsledky zhodnocení již částečně publikoval v „Me­teorologických zprávách": byly to 301eté normály teplot ze sta­nic v Čechách a na Moravě, dále společně s dr. Š. Petrovičem zhodnotil roční chod teplot v naší republice. S. Vladimír Karský se velmi dobře a iniciativně uplatňuje i v mezinárodních stycích s meteorology spřátelených států. Sem patří jeho studijní a pra­covní cesta do Polska ještě s jinými pracovníky našeho ústavu, vykonaná za účelem koordinace a srovnání hraničních dat klima­tických prvků pro tehdy připravovaný „Atlas podnebí ČSR". V současné době se zabývá kromě zmíněných běžných provoz­ních prací studiem klimatu Krušných hor a Podkrušnohorské průmyslové oblasti. Řešení tohoto problému souvisí s důležitými hospodářskými otázkami našeho státu a NDR. Přitom spolupra­cuje s příslušnými odborníky jak našich vědeckých a hospodář­ských institucí, tak i s klimatology NDR.