Otakar Zikmunda

Odešel doc. RNDr. Otakar Zikmunda, CSc.

Dne 17. 3. 2010 nás náhle opustil doc. RNDr. Otakar Zikmunda, CSc. Narodil se v roce 1930 ve Slavošovcích na Slovensku. Po absolvování reálného gymnázia v Čáslavi nastoupil v roce 1949 na tehdejší Přírodovědeckou fakultu Karlovy Univerzity v Praze a v roce 1953 dokončil studia meteorologie a klimatologie na matematicko-fyzikální fakultě UK. Hluboký zájem o meteorologii získal už na střední škole, kdy byl ovlivněn především publikacemi prof. Hanzlíka. Při studiu meteorologie na vysoké škole se díky prof. Brandejsovi seznámil s moderními metodami meteorologie a klimatologie a byl jedním z jeho nejnadanějších a nejpracovitějších žáků. Ve studiu pokračoval u prof. Brandejse formou aspirantury, kterou dokončil v roce 1956 a získal titul kandidáta fyzikálně-matematických věd. V tomto období publikoval řadu významných prací z oboru objektivních předpovědních metod a podstatnou měrou se zasloužil o zavedení Fjortoftovy metody předpovědi absolutní topografie hladiny 500 hPa pomocí grafické integrace prognostické rovnice do synoptické služby Českého hydrometeorologického ústavu. Tyto práce publikoval jako zaměstnanec Geofyzikálního ústavu ČSAV a později Laboratoře meteorologie ČSAV. V roce 1962 přešel ve funkci odborného asistenta na matematicko-fyzikální fakultu UK, kde se v roce 1966 habilitoval.

Doc. Zikmunda publikoval několik desítek prací v oboru objektivních předpovědních metod. Pro naši meteorologii jsou zvláště významné dvě knižní publikace, s RNDr. M. Škodou, CSc. kniha Objektivní metody předpovědi v synoptické meteorologii (1966) a s RNDr. J. Bednářem, CSc. kniha Fyzika mezní vrstvy atmosféry (1985).

Doc. Zikmunda, pokračovatel školy prof. Brandejse, vychoval jako vysokoškolský učitel a školitel aspirantů celou řadu současných významných odborných a vědeckých pracovníků v meteorologii. V letech 1969 až 1972 působil jako vedoucí katedry meteorologie a klimatologie, potom jako zástupce vedoucího katedry geofyziky  a meteorologie na MFF UK. V letech 1990–1996 vedl na téže fakultě nově zřízenou katedru meteorologie a ochrany prostředí. V roce 1996 odešel do důchodu, avšak s uvedenou katedrou zůstal v trvalém kontaktu prací na částečný úvazek.

Doc. Zikmunda zastával ve svém dlouhém a bohatém profesním životě mnoho významných funkcí. Byl dlouholetým předsedou komise pro státní závěrečné zkoušky v oboru meteorologie a klimatologie, i pro zkoušky rigorózní (RNDr.), působil jako školitel aspirantů v někdejším systému vědecké přípravy a posléze jako školitel doktorandů v doktorském studiu, předsedal mnoha obhajobám disertačních prací, ať již dříve tzv. kandidátských, později doktorských prací. Po řadu let byl členem Vědecké rady MFF UK, členem někdejšího Kolegia astronomie a geofyziky ČSAV, Národního komitétu IUGG, Redakční rady časopisu Studia geophysica et geodaetica. Zvláštní zmínky si jistě zaslouží externí pedagogická činnost doc. Zikmundy na Komenského univerzitě v Bratislavě, kde dlouhodobě působil jako vyučující v tematické oblasti numerických modelů pro předpověď počasí a jako vedoucí diplomových prací. Spolupráce se slovenskými kolegy hrála v jeho životě vždy podstatnou roli, k čemuž nepochybně přispívala i skutečnost, že měl na Slovensku značnou část svých rodových kořenů.

Doc. Zikmunda byl zakládajícím členem Československé (nyní České) meteorologické společnosti. Po dlouhá léta působil v jejím někdejším Hlavním výboru a zastával zde funkci vědeckého tajemníka. Nezapomenutelnou jistě zůstává jeho účast na dlouhé řadě konferencí a odborných seminářů pořádaných touto vědeckou společností, kde vždy patřil k nejaktivnějším diskutujícím a byl všestranným činitelem organizujícím a stmelujícím společenské aktivity. Jeho zvláštní zájem patřil přirozeně pro něj mateřské pražské pobočce, kde byl trvalým, pilným a aktivním účastníkem jejích "meteorologických hovorů".

Chceme-li se pokusit vyzdvihnout z odkazu doc. Zikmundy to nejpodstatnější, musíme především vzít v úvahu tři nesporné skutečnosti:

• po boku prof. Brandejse a později jako jeho následovník položil v někdejším Československu základy teorie a aplikací numerických předpovědních metod, přičemž stopy této jeho činnosti jsou i dnes stále patrné.
• během své dlouhé pedagogické činnosti vychoval zejména v oblasti dynamické meteorologie a jejich aplikací téměř dvě generace našich meteorologů, kteří se postupně stali páteří meteorologického výzkumu i praxe v někdejším Československu a nyní v České republice, přičemž v témže směru působil i na Slovensku.
• byl neobyčejně tvořivým elementem z hlediska spolupráce mezi institucemi zabývajícími se u nás meteorologií a klimatologií, ať již jde o vysokoškolská pracoviště, nynější Český hydrometeorologický ústav, Ústav fyziky atmosféry Akademie věd apod. Byl zakládajícím členem Československé (nyní České) meteorologické společnosti, dlouho v ní působil jako její vědecký tajemník a posléze byl jejím všeobecně váženým čestným členem.

Závěrem nelze nevzpomenout vynikající lidské kvality zvěčnělého. Málokdy možno pozorovat tak upřímně a všeobecně oblíbeného člověka, jakým byl doc. Zikmunda pro svoji neobyčejně družnou a veselou povahu, otupující ostří sporů a nedorozumění. Chvíle, které jsme s ním prožívali, nebyly vždy veselé, byly i časy vnějšími okolnostmi mrazivě studené. V jeho přítomnosti však vždy bylo radostněji a vlídně tepleji. Především proto zůstane trvale zapsán v našich srdcích.

                          Čest jeho památce

Jan Bednář, MZ 2010/3, ročník 63, str. 100 a Věstník ČMeS 2010/1, říjen 2010

Docent Otakar Zikmunda pětašedesátníkem

Docent Otakar Zikmunda, vedoucí katedry meteorologie a ochrany prostředí, se 28. 11. le­tošního roku dožívá pětašedesáti let, tj. věku, jenž obvykle posky­tuje příležitost k ohlédnutí za ži­votní činností vysokoškolského učitele. V tomto směru může dnes jubilant přehlížet dlouhou řadu svých žáků, z nichž mnozí se uplatnili v jeho hlavním profesním oboru, tj. dynamické meteorolo­gii, přičemž někteří zde dosáhli i pozoruhodných mezinárodních úspěchů. Je rovněž spoluautorem dvou učebnic, tzv. "modré kníž­ky", která byla po dlouhá léta a dosud je nepostradatelnou po­můckou pro ty, kdo se začínají zabývat problematikou numeric­kých metod v dynamické meteo­rologii, a Fyziky mezní vrstvy atmosféry.

Jako žák a jeden z nejbližších spolupracovníků profesora Bran-dejse se O. Zikmunda v 50. a 60. letech stal jednou z vůdčích osob­ností dynamické meteorologie v tehdejším Československu, publi­koval desítky vědeckých a odbor­ných prací, přičemž působil i v řa­dě vědeckých komisí a grémií. Byl též dlouholetým členem Hlavního výboru a vědeckým ta­jemníkem ČSMS. Vždy byl a je oblíben pro svoji neobyčejně přá­telskou a veselou povahu, a to jak u studentů, tak mezi spolupracov­níky.

Do dalšího života proto panu docentu Zikmundovi přejeme mnoho spokojenosti, zdraví a ještě mnoho pracovních úspěchů.

Jan Bednář, Věstník ČMeS 1995/2, říjen 1995

doc. RNDr. Otakar Zikmunda, CSc. šedesátníkem

Dne 28. listopadu 1990 se dožívá v plné pracovní svěžesti významného životního jubilea doc. RNDr. Otakar Zikmunda, CSc. Narodil se v roce 1930 ve Slavošovcích. Po absolvování reálného gymnázia v Čáslavi vstoupil v roce 1949 na tehdejší přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity v Praze a v roce 1953 dokončil studia meteorologie a klimatologie na matematicko-fyzikální fakultě UK. Hluboký zájem o meteorologii získal už na střední škole, kde byl ovlivněn především publikacemi prof. Hanzlíka. Při studiu meteorologie na vysoké škole se díky prof. Brandejsovi seznámil s moderními metodami meteorologie a klimatologie a byl jedním z jeho nejnadanějších a nejpracovitějších žáků. Ve studiu pokračoval u prof. Brandejse formou aspirantury, kterou dokončil v roce 1956 a získal titul kandidáta fyzikálně matematických věd. V tomto období publikoval řadu významných prací z oboru objektivních předpovědních metod a podstatnou měrou se zasloužil o zavedení Fjortoftovy metody předpovědi absolutní topografie hladiny 500 hPa pomocí grafické integrace prognostické rovnice do synoptické služby Českého hydrometeorologického ústavu. Tyto práce publikoval jako zaměstnanec Geofyzikálního ústavu ČSAV a později Laboratoře meteorologie ČSAV. V roce 1962 přešel ve funkci odborného asistenta na matematicko-fyzikální fakultu UK, kde se v roce 1966 habilitoval.

Doc. Zikmunda publikoval několik desítek prací v oboru objektivních předpovědních metod. Pro československou meteorologii jsou zvláště významné dvě knižní publikace, s RNDr. M. Škodou, CSc. kniha Objektivní metody předpovědi v synoptické meteorologii a s RNDr. J. Bednářem, CSc. kniha Fyzika mezní vrstvy atmosféry.

Doc. Zikmunda, pokračovatel školy prof. Brandejse, vychoval jako vysokoškolský učitel a školitel aspirantů celou řadu současných významných odborných a vědeckých pracovníků v meteorologii. V letech 1969 až 1972 působil jako vedoucí katedry meteorologie a klimatologie, potom jako zástupce vedoucího katedry geofyziky a meteorologie MFF UK a v současné době vede znovu zřízenou katedru meteorologie a ochrany prostředí na téže fakultě.

Doc. Zikmunda zastává mnoho významných funkcí. Kromě jiného je předsedou komise pro státní závěrečné zkoušky, komise pro rigorózní zkoušky a komise pro obhajoby kandidátských disertačních prací v oboru meteorologie a klimatologie. Je členem vědecké rady MFF UK, členem vědeckého kolegia astronomie a geofyziky ČSAV a zastává další vědecko-pedagogické funkce na příbuzných fakultách. Přednáší též na MFF UK v Bratislavě.

Doc. Zikmunda je nositelem stříbrné medaile ČSAV „Za zásluhy o rozvoj ve fyzikálních vědách“, která mu byla udělena v roce 1980, stříbrné medaile MFF UK v Praze téhož roku a v roce 1987 byl vyznamenán zlatou pamětní medailí „Za zásluhy o rozvoj kosmického výzkumu v ČSSR v rámci programu Interkosmos“.

Po celou dobu svého působení jako vědecký pracovník a vysokoškolský učitel úzce spolupracoval s Českým hydrometeorologickým ústavem, ať už v otázce ryze odborných či pedagogických ve funkci člena atestační komise a předsedy komise pro závěrečné zkoušky absolventů pomaturitního studia organizovaného ˇČHMÚ. Pro vědeckou činnost doc. Zikmundy je charakteristická trvalá snaha po aplikovatelnosti výsledků teoretických prací v obecně meteorologické a především synoptické praxi.

Přejeme doc. Zikmundovi do dalších let pevné zdraví, osobní pohodu a další pracovní úspěchy při výchově nových meteorologů i ve vědecké práci, které budou, jak pevně věříme, brzy oceněny vědecko-pedagogickým titulem profesora.

Jan Bednář, MZ 1990/6, ročník 43, str. 192