Miroslav Škoda

IN MEMORIAM MIROSLAVA ŠKODY

V pondělí 21. března 2005 jsme se naposledy rozloučili s dlouholetým kolegou a kamarádem, RNDr. Miroslavem Škodou, CSc. Za všechny meteorology i ostatní kolegy promluvil prof. Jan Bednář.

Stručně shrnul jeho odbornou životní pouť, která se vyznačovala věrností numerické meteorologii a Českému hydrometeorologickému ústavu. Po studiích meteorologie a klimatologie na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze nastoupil v srpnu 1958 do Hydrometeorologického ústavu, v jehož službách setrval až do února 1999.

Nesmazatelným způsobem se zapsal do historie meteorologie minulého století, a to zejména v oblasti přechodu od metod klasické synoptické meteorologie k metodám numerických předpovědí počasí. Zejména jeho práce z konce 60. a počátku 70. let měly u nás vysloveně průkopnický charakter a byly na úrovni světové špičky ohledně objektivní analýzy meteorologických polí. Avšak jeho podstatné přínosy mají ještě starší kořeny. Dr. Škoda stál u našich prvních prognostických výpočtů hladiny 500 hPa podle barotropního modelu, posléze u aplikací tříparametrického baroklinního modelu v čs. povětrnostní službě. S numerickými předpovědními metodami bezprostředně souvisejí i jeho významné příspěvky k řešení operativního zpracování zpráv TEMP, SATEM, GRID atd.

Byl nesporně významnou postavou nejen v národním měřítku, ale jednou z vůdčích osobností v objektivních meteorologických prognózách v oblasti střední a východní Evropy. Pouze nepříznivé okolnosti v podobě pověstné železné opony a všeho, co s ní souviselo, ho omezovaly, aby za takovou osobnost byl plně uznáván v měřítku celoevropském a světovém. Jeho velkým snem bylo, aby se Praha stala jedním z významných center numerické meteorologie. Toto přání se mu vyplnilo bohužel až těsně před jeho odchodem z činné služby ve formě ustavení RC LACE v Praze. Toto Regionální centrum pro modelování na omezené oblasti střední Evropy, jehož hlavní počítač byl nakonec umístěn v Praze, sdružilo Česko, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Slovensko a Slovinsko ke spolupráci na společném projektu využívání a dalšího rozpracování modelu ALADIN pod vedením Météo-France.

Česko-slovenská spolupráce v meteorologii i vzájemnost v mnohem širším kontextu byla vždy jednou z priorit jeho činnosti. Vzpomínka slovenských meteorologů bude uveřejněna v Meteorologickém časopisu, vydávaném Slovenským hydrometeorologickým ústavem.

Významně se podílel na výchově více než jedné generace českých meteorologů na nynější Katedře meteorologie a ochrany prostředí Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

V přednáškách o numerických prognózních metodách byl následovníkem prof. S. Brandejse a realizátorem jeho myšlenek. Pozitivně ovlivnil dlouhou řadu diplomových prací a někdejší vědeckou výchovu kandidátů věd. Skutečnost, že ČR se dnes na poli soudobých metod předpovědi počasí může jako rovnocenný partner zapojit do evropské spolupráce, je i zásluhou jeho pedagogické činnosti. Obdobně lze hodnotit i jeho působení na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Ale nad všemi těmito slovy stojí skutečnost, že studenti jej měli všeobecně rádi, jak dnes často svědčí osobní vzpomínky.

Byl vždy neopominutelným a osobitým účastníkem dlouholeté řady spolupráce jak s Ústavem fyziky atmosféry AV ČR, tak s Armádní povětrnostní službou. Nebyly všechny dny jasné, doba byla někdy i zlá, zájmy různé. Byly i spory a střety, různé kontroverze, ale nakonec vždy vyústily v plodnou spolupráci..

Řadu let byl šéfredaktorem časopisu Meteorologické Zprávy, ve kterém i publikoval mnoho svých prací.

Kromě toho byl autorem či spoluautorem čtyř knih, tzv. „modrých knížek“, z nichž zejména Objektivní metody předpovědi v synoptické meteorologii byly svého času biblí mladých českých meteorologů.

Byl jedním z nejpilnějších a aktivních účastníků pražských meteorologických hovorů pořádaných ČMeS, seminářů a dalších diskuzí.

Co říci závěrem: budeme na něj vzpomínat a bude nám chybět jak odborně, tak lidsky.

Jan Bednář - Helena Vondráčková, MZ 2005/2, ročník 58, str. 64

Vzpomínka na RNDr. Miroslava Škodu, CSc.

Dne 11. 3. 2005 zemřel pan RNDr. Miroslav Škoda, CSc. Na tomto místě přinášíme text posledního rozloučení, které přednesl předseda ČMeS dne 21. 3. 2005 ve Strašnickém krematoriu.

Loučíme se dnes s panem RNDr. Miroslavem Škodou, CSc., jednou z velkých postav české meteorologie, jenž se nesmazatelným způsobem zapsal do její historie minulého století, a to zejména v oblasti přechodu od metod klasické synoptické meteorologie k metodám numerických předpovědí počasí. Po studiích meteorologie a klimatologie na MFF UK nastoupil v srpnu 1958 do Hydrometeorologického ústavu, v jehož službách setrval až do února 1999. Zejména jeho práce k konce 60. a počátku 70. let měly u nás vysloveně průkopnický charakter a byly na úrovni světové špičky ohledně objektivní analýzy meteorologických polí. Avšak jeho podstatné přínosy mají ještě starší kořeny. Dr. Škoda stál u našich prvních prognostických výpočtů hladiny 500 hPa podle barotropního modelu, posléze u aplikací tříparametrického baroklinního modelu v čs. Povětrnostní službě. S numerickými předpovědními metodami bezprostředně souvisejí i jeho významné příspěvky k řešení operativního zpracování zpráv TEMP, SATEM, GRID atd. O hodnocení jeho bohaté profesní kariéry a přínosu k odborné a vědecké literatuře budeme jistě mít příležitost přečíst si v písemných nekrolozích.

Pan dr. Škoda byl nesporně významnou postavou nejen v národním měřítku, ale jednou z vůdčích osobností v objektivních meteorologických prognózách v oblasti střední a východní Evropy. Pouze nepříznivé okolnosti v podobě pověstné železné opony a všeho, co s ní souviselo, ho omezovaly, aby za takovou osobnost byl plně uznáván v měřítku celoevropském a světovém.

Vážený pane doktore Škodo, či jak jsme Ti říkali Mirku, Mířo, nebo s trochou něhy v hlase Miřínku!

Loučíme se dnes Tebou a děkujeme Ti za vše, co jsi na poli meteorologie a klimatologie ve svém bohatém životě vykonal.

V první řadě se loučíme a děkujeme za ČHMÚ, jemuž jsi věnoval v pozoruhodné věrnosti celý svůj profesní život od dob elévských až po odchod do důchodu. Děkujeme za časopis Meteorologické Zprávy, kterému jsi po řadu let věnoval péči jako šéfredaktor. Myslím, že mohu poděkovat i za kolegy meteorology a klimatology ze Slovenska. Česko-slovenská spolupráce v meteorologii i vzájemnosti v mnohem širším kontextu Ti vždy zvláště ležela na srdci. Z osobní zkušenosti vím, jak si Tě slovenští kolegové vážili, oceňovali Tě a prostě Tě měli rádi. Se zvláštním osobním důrazem Ti chci poděkovat za meteorologické pracoviště Karlovy Univerzity, nynější katedru meteorologie a ochrany prostředí na MFF. Významně jsi se zde podílel na výchově více než jedné generace českých meteorologů. V přednáškách o numerických prognózních metodách jsi byl následovníkem profesora S. Brandejse a realizátorem jeho myšlenek. Pozitivně jsi ovlivnil dlouhou řadu diplomových prací a někdejší vědeckou výchovu kandidátů věd. Skutečnost, že ČR se dnes na poli soudobých metod předpovědi počasí může jako rovnocenný partner zapojit do evropské spolupráce, je i zásluhou Tvojí pedagogické činnosti. Jsem přesvědčen, že obdobně lze hodnotit i Tvoje působení na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Ale nad všechna tato slova stojí skutečnost, že studenti Tě měli všeobecně rádi, jak dnes často svědčí osobní vzpomínky.

Loučíme se dnes s Tebou i za ČMeS. Byl jsi jedním z nejpilnějších účastníků pražských meteorologických hovorů, seminářů i dalších diskuzí, ale především vždy pracovním kolegou a milým přítelem.

Věřím, že Ti mohu poděkovat i za další meteorologické instituce, ÚFA AV ČR nebo armádní povětrnostní službu. Byl jsi vždy nepominutelným a osobitým účastníkem dlouhé řady spolupráce. Nebyly všechny dny jasné, doba byla někdy i zlá, zájmy různé. Byly i spory a střety, různé kontroverze. Ty sám jsi nebyl éterickým andělem, ale vpravdě člověkem z masa a kostí. Za čtyři desítky let, kdy se i já pohybuji v naší meteorologické obci jsem zažil i situace, kdy se s Tebou někdo hádal nebo se na Tebe někdo i trochu hněval, ale jsem s plnou vážností k tomu, co právě říkám, přesvědčen, že jsem mezi námi nepoznal nikoho, kdo by Tě pozitivně neuznával.

Na závěr Ti chci říci: Díky! Čest Tvojí památce! a vyjádřit víru, že v meteorologickém ráji Tě již mezi sebe do síně trvalé slávy přijali jako služebníka osvědčeného, věcného a užitečného.

Jan Bednář, Věstník ČMeS 2005/1, červen 2005

Miroslav Škoda, šedesátník?

V chvatu všedních dní se bohužel stává obvyklým, že nad životní drahou, osobními kvalitami, motivací, nezaměnitelným otiskem osobnosti v mysli bližních se soustavněji zamýšlíme většinou jen na vnější popud, jakým je obvykle životní výročí. Tak je tomu také v případě RNDr. Miroslava Škody, CSc., našeho Miřínka, člověka, který spojil své osudy s českou a lze říci i světovou meteorologií v posledních zhruba 30 letech. Netřeba ani příliš připomínat, že tak učinil způsobem, který se naprosto vymyká šedi průměru. Pro něj je naopak příznačná impulzivní energií bohatá a přitom o nevšední analytické schopnosti opřená aktivita, charakteristická nejen o pro jeho odborné dílo, nýbrž i životní filozofii, konkrétní občanské postoje, pojetí rodiny a mimo jiné pro styl, jakým v posledních letech řídí obor meteorologie v rámci ČHMÚ. „Nelitujte ho, vše si zavinil sám“, tato věta, která je v podstatě úhel pohledu, sebehodnocením obsahujícím prvek osobní životní filozofie, je známá všem jeho blízkým spolupracovníkům.

Aniž bychom byli schopni v tomto omezeném prostoru podat vyčerpávající zhodnocení vědecké kariéry, publikační aktivity a zejména celkovému přínosu jubilanta na poli dynamické meteorologie, ale i příbuzných oborů, připomeňme alespoň výraznější ucelené části jeho životní dráhy. Jako žák profesora Brandejse si dal za cíl uvádění jeho teoretických prací v oboru numerických předpovědních metod do praxe. Jeho práce z konce šedesátých a počátku sedmdesátých let měly vysloveně průkopnický charakter v tom smyslu, že šlo o velmi úspěšné, na úrovni světové špičky koncipované pojetí objektivní analýzy meteorologických polí. Tato byla a je naprosto nezbytnou podmínkou pro rozvoj numerických předpovědních metod. Ve snaze co nejhlouběji proniknout do problematiky oboru se stal skutečným znalcem živých, ve světě aktuálně řešených problémů objektivní analýzy.

Je jeho zásluhou, že se podařilo zahájit první výpočty nejprve barotropních předpovědí hladiny 500 hPa a později tříparametrického baroklinního modelu pro potřeby meteorologické služby, a to v době, kdy hydrometeorologický ústav nevlastnil ještě žádnou výpočetní techniku. V roce 1967 proběhl několikaměsíční zkušební provoz automatického zpracování aerologických údajů, včetně horizontální a vertikální kontroly, výpočtu diagnostických veličin a návazně baroklinní předpovědi. Výsledky byly do HMˇU předávány použitím modemu s rychlostí 1200 bodů z Výpočetní laboratoře dopravy. V té době byly na vyšší úrovni jen meteorologické služby velkých států.

Jubilantova odborná aktivita byla vždy zaměřena především na rozvoj a využití numerických předpovědních metod. S tím souvisí jeho přínosy k řešení problematiky operativního zpracování zpráv TEMP, SATEM, GRID, předpověď nebezpečných jevů a další.

Uskutečnil řadu služebních cest, převážně směřujících tehdy jediným možným směrem, ve světě zaujal, důrazně připomněl výsledky naší meteorologie, osobně se blízce seznámil se špičkami oboru nejen v Moskvě a Novosibirsku, ale také ve Skandinávii, kam se mu podařilo v roce 1968 proniknout na konferenci o numerických předpovědních metodách.

Bylo by neodpustitelné, kdybychom přehlédli jeho dlouholetou, prakticky spojitou pedagogickou činnost. Jeho přednášky „termodynamika atmosféry“, a zejména pozdější „dynamické předpovědní metody“, se staly významnou součástí sylabu pro výchovu meteorologů na univerzitě v Praze. Mimo to se řadu let věnoval výchově meteorologických pozorovatelů a techniků v rámci podnikové technické školy v Praze i v Bratislavě.

Z bohaté publikační činnosti uvedeme alespoň knihy: Objektivní metody předpovědi v synoptické meteorologii (spolu s O. Zikmundou, 1966), Tříparametrický baroklinní model a jeho statistické zhodnocení (spolu s J. Vocetkou, 1973, Příspěvek k metodám objektivní analýzy meteorologických údajů (1975) a Automatizovaná předpovědní linka ČHMÚ realizovaná na počítači EC 1055 (spolu s kolektivem, 1990). Od roku 1990 zastává M. Škoda i funkci vedoucího redaktora časopisu Meteorologické Zprávy.

V posledních poněkud horečných letech spojených s výkonem funkce odborného náměstka pro meteorologii a klimatologii vzal na sebe vědomě nevděčnou roli člověka, přebírajícího rozsáhlý strukturálně komplikovaný a hlavně toho času destabilizovaný útvar. Necítíme se oprávnění provést jakékoli hodnocení této jeho pracovně nesmírně náročné životní etapy, můžeme však podat upřímné svědectví, že lidsky sleduje linii velkého společenského díla ve smyslu potlačování úzce utilitárních zájmů jednotlivých pracovišť a osobností. Prosazuje nutnost instrumentální a metodologické modernizace měřících a vyhodnocovacích metod uplatňovaných v provozu i ve vývojových s potřebami provozu spojených činnostech. Osobně přitom oceňujeme i eticky čistý, nadčasový přístup, s nímž nejen zdůrazňuje podíl meteorologie na ekologicky významných informacích (radioaktivita, ozón), které zůstaly v pozadí zájmu, ale i naši spoluzodpovědnosti za pravdivé a prakticky účinné šíření používání těchto informací.

Přejeme jubilantovi ještě mnoho let plně aktivního života, jak soukromého, tak i odborného, ku prospěchu meteorologie i jeho blízkých.

Helena Vondráčková, MZ 1993/1, ročník 46, s. 32