Rudolf Brázdil

K životnímu jubileu profesora Rudolfa Brázdila

Není mnoho osobností, které se svou odbornou i organizační činností zásadním způsobem zasloužily o rozvoj a směřování vědních disciplín. V historické klimatologii k takovým osobnostem bezesporu patří prof. Rudolf Brázdil, který v letošním roce (10. dubna) oslavil 70 roků. Přitom jeho odborné aktivity a dosažené vědecké výsledky se zdaleka neomezují pouze na historickou klimatologii.
Rudolf Brázdil absolvoval studium učitelství matematika – zeměpis na Katedře geografie přírodovědecké fakulty tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (nynější Masarykova univerzita) v Brně v letech 1969–1974. Vědeckou hodnost kandidáta věd získal v roce 1980 a v roce 1983 byl po úspěšné habilitaci na Komenského univerzitě v Bratislavě jmenován docentem v oboru meteorologie a klimatologie. V roce 1990 získal titul doktora věd na Univerzitě Karlově v oboru fyzická geografie a roku 1991 byl na Masarykově univerzitě jmenován profesorem fyzické geografie. S geografií (v současnosti Geografický ústav) na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity je spojena celá jeho vědecká i pedagogická dráha.
Zpočátku se prof. Brázdil věnoval klimatologii instrumentálního období, především analýze atmosférických srážek. V letech 1985, 1988 a 1990 se zúčastnil expedic na Špicberky. Jeho kariéru lemují četné pobyty na zahraničních univerzitách či ústavech a setkání s významnými osobnostmi. Například pobyt na Meteorologickém ústavu Univerzity v Bonnu u prof. Hermanna Flohna v letech 1983–84, na Geografickém ústavu Federální technické univerzity (ETH) v Curychu na přelomu let 1992 a 1993 či pobyt na Katedře geologie a geografie University Massachusetts v Amherstu (USA) u prof. Raymonda S. Bradleyho v r. 1994.
První osobní kontakty s profesorem historie Christianem Pfisterem z Univerzity v Bernu na počátku 90. let 20. století postupně nasměrovaly odborné zaměření prof. Brázdila na historickou klimatologii. Tato vědní disciplína na pomezí klimatologie a environmentální historie se zabývá analýzou dokumentárních pramenů o počasí a podnebí, analýzou časných přístrojových pozorování, problematikou hydrometeorologických extrémů a jejich dopadů na přírodu a společnost.
Přes poměrně bohatou historii spojenou s pracemi takových osobností, jako byli C. E. P. Brooks či H. Lamb, bylo na historickou klimatologii nahlíženo řadou klimatologů, zabývajících se rekonstrukcí klimatu, poněkud skepticky. Ještě v r. 2006 Phil Jones z Climate Research Unit, University of East Anglia napsal: „You can calibrate a tree and also connect
it with other climate variables. In historical documents one not knows sure how good they are. But we need exact data to reconstruct climate of the past. It will not help us if we know that in some afternoon was sunny.“
Toto značně zjednodušující tvrzení začala postupně uvádět na pravou míru celá řada publikací či projektů, v nichž podstatnou roli hrála osobnost prof. Brázdila. Již v roce 1999 byl jedním z editorů speciálního čísla časopisu Climatic Change s názvem „Climatic Variability in Sixteenth-Century Europe and its Social Dimension.” V roce 2008 přispívá do speciálního čísla časopisu Weather věnovanému historické klimatologii. V letech 2006–2010 v projektu 6. rámcového plánu EU MILLENNIUM byl vedoucím pracovní skupiny, která odbornou komunitu jednoznačně přesvědčila, že z hlediska použitých metod i kvality sestavených rekonstrukcí je historická klimatologie srovnatelná s výsledky paleoklimatologie založené na tzv. přírodních proxy-datech. Následuje celá řada příspěvků, které shrnují „state of the art“ historické klimatologie i historické hydrologie, vesměs publikovaných v prestižních vědeckých časopisech. Jako příklad lze zmínit příspěvky „Historical climatology in Europe - the state of the art” (Brázdil et al. 2005), “Historical hydrology for studying flood risk in Europe” (Brázdil et al. 2006), “European climate of the past 500 years: new challenges for historical climatology” (Brázdil et al. 2010), “Documentary data and the study of past droughts: a global state of the art“ (Brázdil et al. 2018). Práce prof. Brázdila jsou citovány i v poslední souhrnné zprávě IPCC z roku 2013 a tento jen stručný výběr lze doplnit jeho spoluautorstvím na článku otištěném v časopise Nature (Blöschl et al. 2020).
Na Geografickém ústavu prof. Brázdil zformoval výzkumný tým, který systematickým výzkumem archivních pramenů postupně vybudoval rozsáhlou databázi historických zpráv o počasí a příbuzných jevech a položil základy metodologie standardně využívané v paleoklimatologii. Sama podstata práce s datovou základnou historické klimatologie vyžaduje multidisciplinární přístup a spolupráci s kolegy z různých vědních oborů. V této souvislosti nemohu nezmínit alespoň dva přátele a blízké spolupracovníky Rudolfa Brázdila, kteří již bohužel nejsou mezi námi, a to PhDr. Huberta Valáška, CSc. a PhDr. Oldřicha Kotyzu Historicko-klimatologické databáze bylo využito k celé řadě publikací, kterým dominuje volná řada monografií s názvem „Historie počasí a podnebí v českých zemích”. U všech svazků je prof. Brázdil prvním autorem a od vydání prvního dílu v r. 1995 již řada čítá jedenáct svazků. Toto dílo mimo jiné zpřístupňuje edice archivních dokumentárních zdrojů a přináší jejich meteorologickou a klimatologickou interpretaci. Dva svazky obdržely Ceny rektora MU („Historické a současné povodně v České republice“ z roku 2006 a „Climate of the Sixteenth Century in the Czech Lands“ z roku 2013). Doposud poslední monografie („Sucho v českých zemích: minulost, současnost, budoucnost“ z roku 2016) získala Cenu Josefa Hlávky za vědeckou literaturu.
Významných ocenění se dostalo i samotnému prof. Brázdilovi. Například v roce 2018 se stal nositelem ceny Eduarda Brücknera za významný přínos k interdisciplinárnímu výzkumu v klimatologii. Od roku 2019 je držitelem Stříbrné medaile MU a v roce 2020 obdržel prestižní ocenění Le Prix Vautrin-Lud, které představuje nejvyšší možné ocenění za geografii udělované již od r. 1991.
Prof. Brázdil dosud publikoval 161 článků evidovaných v databázi Web of Science, jeho práce mají více než 4000 citací a Hirschův index má hodnotu 38. Do tohoto výčtu dále patří řada úspěšně řešených projektů v roli hlavního řešitele, významný podíl na vědecké produkci oddělení pro studium variability klimatu v rámci Ústavu výzkumu globální změny AV ČR v Brně či členství v edičních radách několika vědeckých časopisů.
Odborná činnost profesora Brázdila je úzce spjata s výchovou studentů geografie na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Není mnoho osobností, které jsou pedagogy velmi náročnými, avšak i pedagogy velmi oblíbenými a „chodící encyklopedií“, jak jej označil jeden z účastníků letošní studentské ankety. Vedle vedení přednášek se věnuje vědecké výchově doktorandů a jako školitel dovedl k úspěšné obhajobě 13 doktorandů. Řada z nich nyní pokračuje v akademické kariéře, či zastává významné pozice ve výzkumných institucích v ČR i v zahraničí.
V tomto omezeném rozsahu bych chtěl vyzdvihnout ještě jeden rys prof. Brázdila, a tím je preciznost opřená o obrovský všeobecný rozhled. Spolupráce s Rudolfem Brázdilem je totiž zcela samostatnou kategorií. Řada kolegů, kteří s ním měli možnost pracovat, vám potvrdí, že řadu věcí s ním budete několikrát opakovat, dokud to nebude perfektní. Avšak nakonec budete mít dobrý pocit, že jste v dané věci udělali maximum.
Rudolf Brázdil je velmi přátelský kolega, který nezkazí žádnou legraci. Tento uznávaný a respektovaný klimatolog je vždy připraven perfektně analyzovat hru brněnské Komety či kriticky zhodnotit neradostnou situaci fotbalové Zbrojovky. A to nemluvím o jeho encyklopedických znalostech díla českého velikána Járy Cimrmana. Snad oslavenec promine, že výše uvedené řádky nejsou jen suchým konstatováním jeho vpravdě úctyhodné scientometrie.
Prof. Rudolfu Brázdilovi přeji jménem všech jeho žáků i spolupracovníků do dalších let především pevné zdraví.
 

Petr Dobrovolný, MZ 2021/3

K životnímu jubileu profesora Rudolfa Brázdila

V letošním roce (10. 4. 2011) se dožívá šedesáti let prof. RNDr. Rudolf Brázdil, DrSc. Při této příležitosti bychom chtěli alespoň stručně shrnout dosavadní odborné aktivity jubilanta, protože v řadě aspektů jsou skutečně výjimečné a to nejen v našich domácích poměrech.

Rudolf Brázdil absolvoval v letech 1969 až 1974 kombinaci matematika – zeměpis na Katedře geografie Přírodovědecké fakulty tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (nynější Masarykova univerzita) v Brně. S tímto pracovištěm (nyní Geografický ústav) je spjato jeho vědecké i pedagogické působení až do současnosti. Vědeckou hodnost kandidáta věd získal v roce 1980 a v roce 1983 byl po úspěšné habilitaci na Komenského univerzitě v Bratislavě jmenován docentem v oboru meteorologie a klimatologie. V roce 1990 získal titul doktora věd na Karlově univerzitě v oboru fyzická geografie a roku 1991 byl na Masarykově univerzitě jmenován profesorem fyzické geografie.

Na počátku své vědecké kariéry se prof. Brázdil věnoval především analýze atmosférických srážek a také problematice statistického zpracování časových řad. Pro jeho odborné směřování měl velký význam pobyt na Meteorologickém ústavu Univerzity v Bonnu v letech 1983–84 u prof. Hermanna Flohna. Z tohoto období je možné zmínit také jeho expediční činnost. V roce 1985 se zúčastnil polsko-české expedice na Špicberky, kam se následně vrátil s dalšími expedicemi v letech 1988 a 1990.

Z přelomu 80. a 90. let se datují jeho první kontakty s profesorem Christianem Pfisterem z Univerzity v Bernu. Tato setkání měla pro další směřování vědecké kariéry prof. Brázdila velký význam. Jedním z hlavních objektů jeho zájmu se postupně stala historická klimatologie, analýza dokumentárních pramenů o počasí a podnebí, analýza časných přístrojových pozorování, problematika hydrometeorologických extrémů a jejich dopadů na přírodu a společnost. V průběhu 90. let prof. Brázdil postupně zformoval výzkumný tým, který začal se systematickým výzkumem archivních pramenů. Postupně vybudoval rozsáhlou databázi historických zpráv o počasí a příbuzných jevech. Excerpcí pramenů, jejich interpretací a analýzou, navázáním intenzivní spolupráce s řadou odborníků u nás i v zahraničí postupně konstituoval výzkumný směr, který je především jeho zásluhou špičkou ve svém oboru v evropském ale i světovém měřítku. V roce 1999 byl společně s prof. Pfisterem a prof. Glaserem editorem speciálního čísla časopisu Climatic Change s názvem „Climatic Variability in Sixteenth-Century Europe and its Social Dimension.“ Z bohaté publikační činnosti v oblasti historické klimatologie je nutné dále zmínit volnou řadu monografií s názvem „History of Weather and Climate in the Czech Lands“, která od vydání prvního dílu v r. 1995 již čítá sedm svazků a která mimo jiné zpřístupňuje edice archivních dokumentárních zdrojů a přináší jejich meteorologickou a klimatologickou interpretaci.

V mezinárodním měřítku se stal prof. Brázdil postupně vedle prof. Pfistera vůdčí osobností historické klimatologie. V letech 2006 až 2010 vedl jednu z pěti pracovních skupin projektu 6. rámcového programu EU s názvem Millennium. Tento projekt se zabýval kvantitativní rekonstrukcí klimatu posledního milénia na základě různých nepřímých (tzv. proxy) údajů. Především díky iniciativě prof. Brázdila publikovala tato pracovní skupina v roce 2010 speciální číslo časopisu Climatic Change, které shrnuje základní poznatky o klimatu posledních 500 roků v Evropě získané studiem dokumentárních pramenů a instrumentálních měření. Rudolf Brázdil v posledních letech publikoval – ve většině případů jako hlavní autor – několik zásadních příspěvků, které z hlediska použité metodologie či dosažených výsledků staví historickou klimatologii po bok jiných disciplín, které se zabývali rekonstrukcí klimatu v předinstrumentálním období na základě nepřímých údajů.

Prof. Brázdil je dlouhodobě úspěšným řešitelem řady domácích i zahraničních grantů věnovaných vedle historické klimatologie také analýze klimatu v období instrumentálního měření, problematice homogenizace, studiu frekvence a intenzity vybraných hydrometeorologických extrémů či jejich dopadům na přírodu a společnost. Rozsáhlá je především jeho publikační činnost s velkým domácím i mezinárodním ohlasem. Uveřejnil již více než 280 původních odborných prací. Jeho práce mají přes 500 citací v domácí literatuře a přes 1000 citačních ohlasů v zahraničí. Z velkého počtu prací je možné uvést více než dvě desítky monografií, účast v autorském kolektivu Atlasu podnebí Česka a Atlasu krajiny České republiky.

Vedle již zmíněných expedicí na Špicberky absolvoval několik dlouhodobých zahraničních stáží, jako například pobyt hostujícího profesora na Geografickém ústavu Federální technické univerzity (ETH) v Curychu na přelomu let 1992 a 1993, či měsíční pobyt u prof. Raymonda S. Bradleyho na Katedře geologie a geografie University Massachusetts v Amherstu (USA) v r. 1994.

Odborná činnost profesora Brázdila je úzce spjata s výchovou studentů geografie na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. V současné době je garantem studia a předsedou oborové rady. Vedle vedení přednášek se věnuje vědecké výchově doktorandů a jako školitel dovedl k úspěšné obhajobě deset doktorandů.

V oblasti historické klimatologie je profesor Brázdil světově uznávanou a respektovanou osobností. Výše uvedené řádky jsou jen stručným shrnutím jeho dosavadní vědecké a pedagogické práce u příležitosti životního jubilea. Jménem řady spolupracovníků přeji jubilantovi do dalších let především pevné zdraví.

Petr Dobrovolný, MZ 2011/2, ročník 64, str. 63–64