Gregor Mendel

GENIUS GENETIKY - OSLAVA GREGORA MENDELA VĚDOU A UMĚNÍM

Jen u těch čtenářů, kteří nevědí o vícestranné vědecké činnosti Johanna Gregora Mendela (1822-1884), může název příspěvku vyvolat dojem, že nepatří do tohoto časopisu, nýbrž do biologického periodika. Jde o název výstavy, která byla slavnostně zahájena 16. května 2002 v Opatství sv. Tomáše na Mendelově náměstí v Brně a pro veřejnost bude přístupná do 21. května 2003. Ačkoliv od narození otce genetiky uplynulo již 180 roků, zájem o jeho dílo v celosvětovém měřítku stále vzrůstá, a pozornosti neunikají ani jeho zásluhy o pokrok v meteorologii.

V augustiniánském klášteře na Starém Brně, v němž Gregor Mendel žil a pracoval, prováděl pokusy s křížením rostlin i pozorování meteorologická, vznikla v roce 1965 stálá expozice zvaná Mendelianum, která měla připomínat jeho život a dílo. Bylo to již v době, kdy tzv. mendelismus-morganismus přestával být i v Československu považován za buržoazní vědecký směr a kdy se konečně i naší biologové (povzbuzeni sovětskými vědci!) odvažovali hlásit k odkazu spoluzakladatele exaktní biologické vědy. Přesto byla expozice, která patřila Moravskému zemskému muzeu a byla umístěna v bývalém refektáři zrušeného kláštera, poplatná své době.

Poté, co byl klášter navrácen původním majitelům, usilovalo jeho vedení o nezúženou prezentaci G. Mendela vybudováním moderní a nedeformované expozice odpovídající současným nárokům na muzejní a výstavnickou činnost. Proto se na nové výstavě historické prvky představují pomocí interaktivní počítačové technologie a konfrontují s novými díly soudobého evropského umění. Mendelovy revoluční myšlenky i hmotné dokumenty jeho působení jsou díky světelným a jiným efektům prezentovány poutavě až sugestivně. Doprovodné texty v českém a anglickém jazyce jsou přesné a výstižné.

Je samozřejmé, že odborné těžiště nové expozice je v genetice, jejíž zákony G. Mendel objevil a formuloval. Není však opomenuto, že se Mendel věnoval i meteorologii, že počasí nejen pozoroval, ale výsledky měření také zpracovával a publikoval a že napsal i významná pojednání s meteorologickou tematikou. Již v úvodní části expozice si návštěvníci mohou prohlédnout originální, jeho rukou psané záznamy denních pozorování počasí, které byly zapůjčeny z archivu brněnské pobočky ČHMÚ. Zahraniční kurátorky výstavy při návštěvách a konzultacích, které proběhly na pobočce, byly překvapeny, že tyto, podle jejich vyjádření mimořádně vzácné a ve světě finančně vysoce oceněné materiály, jsou plně zachovány; ze strany ČHMÚ bylo proto třeba provést mnohá opatření, aby se po ukončení výstavy navrátily zpět do jeho archivu.

V     souvislosti s novou instalací památek na meteorologickou činnost G. Mendela dokládáme jeho hluboký zájem o pozorování počasí dvěma výroky, jejichž autory jsou přední členové Přírodozpytného spolku v Brně. První vyslovil prof. Gustav v. Niessl (1839-1919), který řídil síť meteorologické komise, když na zasedání spolku dne 9. ledna 1884 oznámil Mendelovo úmrtí:

„Zesnulý patřil od založení spolku k jeho nejhorlivějším a nejlaskavějším přispěvatelům tím, že ho nejen sám vydatně podporoval materiálně, ale že se také živě podílel na jeho vědeckých pracích. Volných chvil, které mu jeho šťastné postavení dopřálo, téměř výhradně využíval k velmi důkladným přírodovědeckým studiím, které ukázaly naprosto samostatný způsob vlastního pojetí. Sem patří zvláště pozorování velkého množství jím kultivovaných rostlinných kříženců. Zároveň věnoval živý zájem meteorologii. Po smrti Med. Dr. Olexíka převzal pravidelné vedení meteorologického pozorování v Brně s pečlivostí a přesností jemu vlastní. Přes svou těžkou nemoc se teprve koncem prosince minulého roku odhodlal oznámit, že bude nucen od začátku nového roku ukončit pozorování. V jeho meteorologickém deníku ještě ke konci předešlého měsíce nacházíme údaje o stavu tlakoměru, které zapisoval třesoucí se rukou. Teploty diktoval ze zápisů na lístcích jen několik málo hodin před tím, než ztratil vědomí. Tak se tedy téměř až do posledního dechu zabýval svými oblíbenými vědami." [1]

Podobnou zprávu o Mendelově meteorologickém úsilí podává prof. Hugo Iltis v úvodu k Mendelovu sborníku, který sestavil ze dvou badatelových stěžejních studií z genetiky a z pojednání o větrné smršti, která se vyskytla v Brně v roce 1870. Píše: „Poprvé v novém vydání vychází kromě obou klasických prací také Mendelův článek o trombě. I když se tento menší spis svým významem nemůže srovnávat s oběma prvně jmenovanými pracemi, je přesto zajímavé poznat v něm Gregora Mendela jako meteorologa, neboť on té vědě, možná, věnoval ještě intenzivnější práci než svým pokusům s křížením. Zatímco pokusy s křížením prováděl jen do roku 1871, v meteorologických pozorováních pokračoval, jak jsem viděl z velice pečlivých záznamů, až do 31. prosince 1883; dotyčné údaje zapisoval vlastní rukou do svého deníku až k tomuto datu, tedy ještě šest dní před svou smrtí. Ostatně bylo již častěji potvrzeno z povolané strany a vyplývá to i z dopisu, který Mendelovi poslal Buys-Ballot a který byl nalezen v archivu Přírodozpytného spolku, že Mendelovi by byly zjednaly ve vědě sice ne slavné, avšak vážené jméno samotné meteorologické práce. V dopise slavný meteorolog prosil Mendela o poskytnutí jeho údajů; dopis je však datován 9. března 1885, kdy již Mendel nebyl mezi živými " [2] (přel. K. K.).

Zbývá dodat, že G. Mendel kromě počasí, které sledoval pro Ústřední ústav pro meteorologii a zemský magnetismus ve Vídni, pravidelně zaznamenával v klášterním objektu i stav hladiny podzemní vody, což bylo v jeho době velmi neobvyklé, a pozoroval množství ozonu, které se udávalo v Schönbeinově stupnici. Pozorovací činností tudíž zasáhl do oborů, kterými se v současnosti zabývají tři úseky ČHMÚ. Proto právem považujeme G. Mendela za nejvýznamnějšího moravského hydrometeorologického pozorovatele.

Literatura:

[1]  Verhandlungen des naturforschenden Vereines in Brünn, 23, 1884. Brünn 1885, s. 19-20.

[2]  Dtto, 49, 1910, Brünn 1911, Abhandlungen, s. 3-6.

Další publikace o meteorologické činnosti G. Mendla (výběr):

[3]  Dubec, K. - Orel, V.: Gregor Mendel’s scientific activity in meteorology. Časopis Moravského muzea, 65, 1980, Folia Mendeliana 15, s. 215-242.

[4]  Havlíček, V - Žalud, Z. - Krška, K.: Johann Gregor Mendel und seine meteorologische Tätigkeit. Wetter und Leben, 50, 1998, H. 1, s. 81-88.

[5]  Krška, K. - Šamaj, F.: Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku. Praha, Univerzita Karlova, nakl. Karolinum 2001. 568 s. (Kapitola „Přírodovědecký (Přírodozpytný) spolek v Brně", s. 105-109.)

[6]  Munzar, J.: G. Mendel’s erste, bis jetzt unveröffentliche Abhandlung über Meteorologie. In: Proceedings of the Gregor Mendel colloquium. Moravian Museum Brno 1971, s. 185-187.

[7]  Munzar, J.: Gregor Mendel and the tornado in Brno on 13th October 1870. Moravian geographical reports, No. 1/1998, Vol. 6, s. 53-60.

[8]  Munzar, J. - Pejml, K, - Krška, K.: Meteorologie skoro detektivní. Praha, Horizont 1990. 288 s. (Kapitoly „Pekelná symfonie nad starobrněnským klášterem“ a „Předpověď počasí až na pole?“, s.90-220.)

[9]  Veselý, E.: Památka na Gregora Mendela v archivu Hydro-meteorologického ústavu. Meteorol. Zpr., 18, 1965, č. 2, s. 28-29.

Karel Krška - Jaroslav Rožnovský, MZ 2002/4, ročník 55, str. 125-126

PAMÁTKA NA GREGORA MENDELA V ARCHIVU HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU

Letos 8. února a 8. března bylo tomu sto let, co Gregor Johann Mendel přednášel nadvakrát o výsledku svých záměrných pokusů s křížením hrachu. Věděl, že jeho - dnes už 65 let světo­známý - objev není v souladu s tehdejšími názory a vůbec stavem vědy, zejména s Darwinovou naukou. Byl si však později přesto jist, že „jeho čas přijde" (Iltis, str. 202). Netušil, že až začátkem našeho století, sedmnáct let po jeho smrti. Splnilo se tedy, čeho se obával: nedostalo se mu nejmenšího pochopení. Ani tam, kde je očekával, u mnichovského botanika prof. N a g e l i h o. Práce (srv. lit.), vydaná v r. 1866, zapadla úplně na dobu asi 35 let, přestože byla neobvykle přesná a přesvědčivá. Zajistila však Mendelovi nakonec přece nesmrtelnost.

Zastiňuje ovšem svým významem všechno ostatní, co otiskl. Přesto má Mendel své místo i v dějinách meteorologie na Mo­ravě. Měl o ni opravdový a veliký zájem nejen jako profesor fyziky a přírodopisu, nýbrž i později jako prelát a opat (od dubna 1868), a to až do smrti 6. ledna 1884.

Byl zakládajícím členem rakouské meteorologické společnosti. To by u profesora fyziky nebylo celkem nic zvláštního. Ani to, že měl ve svém starobrněnském klášteře vlastní Fortinův tlako­měr a patrně i plechovou budku s teploměry a srážkoměr dávno předtím, než začal pozorovat v říjnu 1878 oficiálně a posílat vý­kazy vlastních pozorování do Ústředního meteorologického ústavu ve Vídni.

Oficiální stanice byla totiž předtím v nedaleké nemocnici. Tam pozoroval od r. 1848 Med. dr. Paul O l e x i k. Avšak za jeho nepřítomnosti pozoroval např. již od 21. července do 31. srpna 1857 „prof. Mendel" - v klášteře. Také od 6. do 28. srpna 1873 pozoroval „p. prelát Gregor Mendel". Též 30. a 31. července 1874. A od Nového roku 1878 dr. Olexik churavěl trvale. Proto častěji nemohl pozorovat vůbec. Žádal Mendela, aby pozoroval pravidelně o 6 h ráno, 2 h odp. a 10 h večer a koncem měsíce mu sdělil své záznamy. Podle nich pak dr. Olexik doplňoval mezery ve vlastních výkazech.

Tak začiná druhá obsáhlá Mendelova poznámka, celkem 54 řá­dek, a to na výkazu za srpen 1878, který však Mendel vyplnil, stejně jako výkaz za červenec teprve dodatečně, téměř o 11 mě­síců později, a poslal do Vídně až 28. července 1879. Neuvedl v nich jméno pozorovatele ani Olexikovo měření ozónu. Výkaz za září 1878 poslal již asi 10. října, jako pozorovatele zapsal dr. Olexika a také jeho měření ozónu. Teprve na říjnovém výkazu zapsal své jméno a ozón už neuváděl od té doby vůbec, ač jej měřil dále. Připsal pak svou první obsáhlou poznámku. Obě poznámky, stejně jako všechny výkazy, ukazují Mendelův ne­obyčejný smysl pro přesnost, svědomitost, důkladnost a vytrva­lost, který mu také umožnil jeho významný základní objev o dě­dičnosti.

V první z nich, psané asi 6. listopadu 1878, se zmínil o chybné nadmořské výšce bývalé stanice v nemocnici, položené poněkud výše než klášter a pro svou stanici udával 204 m. Dále psal o průměrném rozdílu údajů tlakoměru svého a Olexikova v mi­nulosti. Předtím jej odpočítával od svých údajů určených pro doplňky záznamů Olexikových, nyní pak i svých vlastních v mě­síci říjnu (a potom také v listopadu a prosinci), aby se tlak vzdu­chu vztahoval po celý rok 1878 ještě na výšku původní stanice. Pochybnost o správnosti nadmořské výšky byla zřejmě opráv­něná. Od ledna do června 1879 udával totiž 198 m, od srpna 1881 - od inspekční návštěvy začátkem července - pak 211 m. Vyslovil také naději, že do Nového roku bude mít už nový sta­niční tlakoměr, který mu slíbil opatřit pan Liznar (omylem na­psal Lisnar). Byl to jeho milý bývalý žák, adjunkt Meteorologic­kého ústavu ve Vídni. Také sdělil, že od Nového roku přestane pozorovat v dosavadních termínech a začne pozorovat o 7 h rán 2 h odpoledne a 9 h večer.

Iltis, který věnoval Mendelovým meteorologickým pracím celou kapitolu, a to na str. 151 až 165, se ovšem mýlil, když se domníval, že Mendelovi, narozenému 22. července 1822, by již obtížné časně vstávat a pozdě jít lehat, a že proto posune ranní i večerní termín. Mendelovi šlo zřejmě o co nejlepší pozorování. Iltis také mylně uvedl, že byl na stanici jediný tlakoměr. Již ve výkazu za listopad se totiž Mendel jemně zmínil, i ještě nedošly přístroje, které byly z Vídně odeslány, jak mu bylo sděleno 22. listopadu. Přišly patrně brzo, ve výkazu za prosinec 1878 uvedl poprvé staniční tlakoměr Kappellerův č. 1382. Vis v klášteře ještě při návštěvě Mendelova muzea v polovině října 1947, kdy byl v nevalném stavu stejně jako muzeum. Který z kněží prý měl nějaký tlakoměr, nic bližšího však nebylo možné o něm zjistit.

Ve druhé poznámce, z konce července 1879, se Mendel také zmínil o tom, že Olexikův tlakoměr mu byl věnován v květnu toho roku na památku. Než byl přenesen do kláštera, porovnal Mendel čtyřikrát jeho údaje s údaji nového tlakoměru č. 1382. V klášteře pak se oba tlakoměry téměř úplně shodovaly. Příznačná je poznámka o tom, že asi dva roky předtím Kappeller znovu naplnil a adjustoval Olexikův tlakoměr. Měl tedy Mendel celkem tři tlakoměry. Poslední třetina této poznámky, která se celá týk vesměs jen tlakoměrů, je reprodukována na obrazové příloze jak ukázka pečlivého Mendelova rukopisu.

Výkazy vyplňoval vlastní rukou do července 1883, ač byl o května již vážně nemocen. Kromě dlouholeté ledvinové chorob se objevily i srdeční potíže. Je tedy v archivu HMÚ celkem 61 výkazů psaných Mendelem. První tři podle záznamů Olexikových, částečně snad doplňovaných vlastními. Příteli Vladimír Karskému patří dík za to, že upozornil autora již na jař nebo v létě 1946 na tuto vzácnou památku.

Iltis (str. 152) našel v archivu Přírodovědeckého spolku poslední dva Mendelovy pozorovací sešity, od října 1878 do prosince 1883. Byly to velké, kvartové sešity s tvrdými deskám, pečlivě vyplňované - Mendel pokládal záznamy za dokumenty vědecké protokoly - podle vzoru úředních výkazů. Dřívější ne vázané sešity byly spáleny po smrti Mendelově. „Je dojemné, napsal Iltis (str. 153), „ . .. jak dlouho vytrval na své pozorovat stanici: ještě po celý měsíc prosinec 1883 - dne 6. ledna 1884 zemřel - zapisoval třesoucí se rukou údaje tlaku a teploty. Na str. 192 pak cituje poslední dopis Mendelův Liznarův z 20. prosince 1883: „Milý příteli! Především můj srdečný di za literární zásilky (Liznarovy). ...Vy jste vkročil do let touhy po tvůrčí práci (des Wollens und Schaffens), zatímco u mne je tomu takřka naopak. Dnes jsem tedy musel požádat ředitelství o úplné zproštění ze všech meteorologických kumštů (Kusten míněno humorně), poněvadž jsem již od května postižen srdeční mrtvicí (Herzschlag; podle názoru jeho synovce MUDr. Alois Schindlera šlo jenom o laickou diagnózu, o nepřípadné označen vlastního zdravotního stavu) a tak špatně na tom, že nejsem s v bez cizí pomoci ani odečíst meteorologické přístroje. Poněvadž se asi sotva ještě potkáme v tomto oboru, dovoluji si rozloučí se s Vámi srdečně (Ihnen ein herzliches Lebewohl zuzurufen): přát Vám hodně požehnáni meteorologických božstev..." (allei Segen ... auf Ihr Haupt herabzuleiten; ač prelát, nepsal o po žehnání božím, již v r. 1865, po přednáškách, zmíněných dříve se mu vytýkalo zvláště z kněžských kruhů, že je darwinista; svobodný myslitel, jímž ovšem také byl).

Dopis Liznarovi však nebyl poslední Mendelův dopis vůbec, jak mylně předpokládal dr. Karel Čupr ve svém článku v novinách, kterým nabádal, aby se zachovaly památky na Mendela. Také ho v něm označil jako meteorologa. Vskutku poslední, rovněž humorný dopis psal Mendel 26. prosince 1883 zmíněnému synovci, tehdy ještě mediku, s kterým by si byl rád pohovořil „důležité odborné záležitosti". Podle Iltise (str. 194) patrně životě, nemoci a snad také o smrti, kterou asi podle mínění synovcova čekal se stoickým klidem jako přirozenou nutnost. Výkazy za srpen až listopad 1883 vyplnil a poslal do Vídně nový kněz Leo L e d w i n a teprve po smrti Mendelově. Došly tam 26. ledna 1884. Poslední výkaz za prosinec chybí archivu HMÚ nebo byl omylem přivázán někam jinam. Pozorovatelská činnost sama by také nestačila ještě, abychom mohli plným právem označovat Mendela jako meteorologa, když jím nebyl z profese. Nebyl ovšem ani amatér nebo diletant. Když byl totiž v r. 1862 založen Přírodovědecký spolek Brně, navrhl hned na začátku G. v. N i e s s l zřídit meteorologické stanice na vice místech na Moravě a ve Slezsku. Mendel pak uvolil na přání členů spolku na jednom z prvních zasedání zpracovávat došlý materiál.

Hned v prvním svazku pojednáni spolku pro r. 1862, vydaném v dalším roce, uveřejnil graficky i v tabulkách Olexikova pozorování. Mendel totiž znázorňoval graficky vlastní pozorování ž dříve, než se seznámil s Olexikem, a později pak také podle ho záznamů, které Olexik posílal do Vidně, jak o tom napsal Liznar ve svém pojednání o podnebí Brna (podle Iltise, str. 152). Zatím nebylo možné zjistit, zda snad se zachovaly, ať už v archivu HMÚ, nebo Ústředního ústavu ve Vídni. Ve 2. až 5. a pak 8. svazku, 1864 až 1867 a pak 1870, uveřejnil meteorologická pozorování na Moravě a ve Slezsku v letech 1863 až 1866 a 1869. Funkce opata, kterou bral od začátku až příliš vážně a důkladně, k bylo v jeho povaze vůbec, mu znemožnila uveřejnit totéž za ta 1868 a 1869.

V 9. svazku, vydaném r. 1871, uveřejnil Mendel svou přednášku z 9. listopadu, v níž podrobně popsal a pokusil se vysvětlit a to svým vlastním způsobem - vznik tromby, smršti, která prošla 13. října 1870 přímo nad klášterem a způsobila velké škody jinde v Brně. Byla otištěna znovu v r. 1910, kdy tam byl Mendelovi postaven pomník, a Iltis jí věnuje plných sedm stránek své knihy. Konči tím, že tato práce měla podobný osud jako proslavená práce botanická, rozsahem ovšem asi dvaapůlkrát, významem pak vůbec neporovnatelně větší. Přesto snad by bylo záhodno věnovat jí pozornost, byť i téměř po stu letech. Potom se odmlčel v pojednáních spolku. Nejenom pro své povinnosti opatské a další, které plynuly z četných nových funkcí, nýbrž i pro nějaké neshody. Mendel byl totiž příliš přímý a čestný člověk, nekompromisní a vůbec zvláštní, jak bývá u géniů. Vybočoval daleko z mezí prostřednosti. Není tedy divu, že se často střetával s těmi, kdo nemohli odbočit ani dost málo z mezí své prostřednosti, např. i se svým examinátorem z botaniky. Setrval při zkoušce na svém vlastním názoru a raději od ní pak odstoupil nebo u ní dokonce snad propadl, a to už podruhé (poprvé je to sté) a zůstal suplentem až do té doby, kdy byl zvolen opatem, tento osobni neúspěch jej pravděpodobně podnítil zahájit brzo potom pokusy, které trvaly osm let. Jejich výsledkem se patrně přesvědčil, že se examinátor mýlil.

Přestože se po léta stranil Přírodovědeckého spolku, neváhal přijmout funkci delegáta Zemědělské společnosti spolu s jejím tajemníkem a účastnil se prací meteorologické komise Přírodovědeckého spolku, tj. jejích porad a zřizováni meteorologických stanic v celé zemi ještě v posledním roce života. Tento úkol ho velmi zajímal.

V časopisu rakouské meteorologické společnosti uveřejnil jenom dvě krátké zprávy (srv. lit.). Avšak ve zmíněné Zemědělské společnosti navrhl v dubnu 1872 rozesílat došlá čísla tohoto časopisu okresním spolkům a upozornit na jeho důležitost.

Mendel byl vědeckým pracovníkem mnohostranným, a přesto důkladným. Nepřekvapí proto, že se zabýval také pozorováním fenologickým, slunečních skvrn, zřejmě v souvislosti s jejich jedenáctiletou periodou, a pozorováním spodní vody. Tato poslední věnoval Liznarovi v létě 1881 (Iltis uvádí mylně 1882) za jeho týdenního pobytu s chotí v klášteře. Ten je však mohl zpracovat až o dvacet let později a „splatit tak čestný dluh". To už věděl o světovém významu svého bývalého oblíbeného profesora, který snad v něm také vzbudil zájem o meteorologii. Spodní vody se také týká celá polovina první obsáhlé poznámky zmíněné dřivé.

Avšak meteorologie byla Mendelovi nakonec nejbližší a nej-milejší. Ještě 4. ledna 1884 se zabýval vědeckými studiemi a dik­toval výsledky svých meteorologických pozorování. Příznačné je, že nejenom potají zařídil zavčas pitvu po své smrti, aby se tak zjistila přesná diagnóza nemoci, a též ze strachu před zdán­livou smrti, ale také sám určil text vlastního úmrtního oznámení. První po titulech preláta, komtura c. k. řádu Františka Josefa a emerit. ředitele moravské Zemské hypoteční banky následuje zakládající členství rakouské meteorologické společnosti, na němž si zřejmě také - zakládal, pak teprve členství v Zemědělské společnosti. Přírodovědecký spolek není zvlášť jmenován, nýbrž zahrnut dále do „jiných učených a užitečných spolků atd.".

Pohřeb měl opat oblíbený u lidu pompézní. Ale ani jediný člověk tehdy netušil, že to byl „veliký, nesmrtelný badatel", jak napsal Iltis ke konci prvního dílu o životě Gregora Mendela ve své knize. Proto není divu, že zpráva o jeho smrti v meteorologickém časopisu má - pět řádků. Konči slovy, že Mendel „vždy dokazoval živý a účinlivý zájem o vědecké snahy". Ani ten, kdo je psal, netušil, jak Mendelův zájem byl veliký, opravdový a plodný pro celý svět.

Literatura

[1] K. Čupr, Brněnská Mendeliana, Svobodné noviny, 17. VII. 1946.

[2] H. Iltis, Gregor Johann Mendel; Leben, Werk und Wirkung, J. Springer, Berlin 1924.

[3] J. Liznar, Uber das Klima von Briinn, Verhandlungen des Naturforschenden Vereins in Brünn, Bd. XXIV, 1885. Uber die Anderungen des Grundwasserstandes nach den vom Prälaten Gregor Mendel in den Jahren 1865 — 1880 in Brünn ausgeführten Messungen, Festschrift zur Erinnerung an die Feier des fünfzigjährigen Bestandes der deutschen Staats-Oberrealschule in Brünn, 1902, str. 225 — 233. Totéž: Meteorologische Zeitschrift, 1908, str. 537 — 543.

[4] G. Mendel, Versuche uber Pflanzenhybriden, Verhandlun­gen des Naturforschenden Vereins in Brünn, Bd. IV (für 1865), 1866, str. 1-47.

Bemerkungen zu der graphisch-tabellarischen Úbersicht der meteorologischen Verhältnisse von Brünn, Verhand­lungen ... Bd. I (für 1862), 1863, str. 246-249. Meteorologische Beobachtungen aus Mähren und Schlesien für das Jahr 1863, 1864, 1865, 1866, 1869, Verhandlun­gen ... Bd. II, 1864, III, 1865, IV, 1866, V, 1867, VIII, 1870. Die Windhose vom 13. October 1870, Verhandlungen ... Bd. IX (für 1870), 1871, str. 229-246; znovu Bd. XLIX, 1910, str. 54-71. Regenfall und Gewitter zu Brůnn in Juni 1870, Zeitschrift der österreichischen Gesellschaft für Meteorologie in Wien, Bd. 14, 1879, str. 315-316. Gewitter in Brünn und Blansko am 15. August 1882, Zeit­schrift ... Bd. 17, 1882, str. 407-408.

Emil Veselý, MZ 1965/2, ročník 18, str. 28-29