Emil Veselý

Za Dr. Emilem Veselým

Když v polovině září 1987 svolal ředitel ČHMÚ ing. Václav Richter slavnostní redakční radu u příležitosti 40. výročí Meteorologických Zpráv, zúčastnil se zasedání i senior čs. Meteorologů, RNDr. Emil Veselý. Živě vzpomínal na začátky tohoto časopisu, jehož byl druhým odborným, tj. zodpovědným redaktorem. Proto nás o tři týdny později bolestně zasáhla zpráva, že 6. října 1987 Emil, starším kolegů přítel, mladším nezištný rádce, navždy odešel z našich řad.

Narodil se 16. srpna 1903 v Přerově. Pro jeho životní cestu měla zřejmě značný význam okolnost, že během vysokoškolského studia, v roce 1925, prodělal těžký, nepoznaný břišní tyfus, z něhož se podle mínění lékařů dostal úplným zázrakem. Tehdy si totiž slíbil, že pokud se uzdraví, že se nikdy nedopustí ničeho nečestného. O tři roky později byl jedním z první desítky doktorů přírodních věd na Karlově univerzitě s dizertací z oboru meteorologie. Svému oboru zůstal věrný po celý život. Ještě za studií se stal asistentem prof. Hanzlíka na univerzitním meteorologickém ústavě, a to asistentem „doživotním“, neboť i po odchodu na Státní ústav meteorologický (SÚM) 1. dubna 1929 se dále staral o popularizační práce svého učitele a připravoval je do tisku.

V životě dr. Veselého je možno vidět dvě hlavní etapy jeho odborné činnosti: více než 25leté působení v SÚM a zhruba 10letá činnost ve Výzkumném ústavu balneologickém (VÚB). Na prvním působišti prošel mnoha funkcemi, pracoval v synoptické a letecké meteorologii (a to v době, kdy se v naší meteorologické praxi začínala rozvíjet za vedení G. Swobody a později M. Končeka frontologická metoda) a v bioklimatologii.  Dvakrát (v letech 1929–1930 a 1937–1938) byl ústavem vyslán jako odborný pracovník na meteorologickou observatoř do Staré Ďaly (přejmenované v roce 1948) na Hurbanovo). Zde ho také v listopadu 1938 zastihl vídeňský verdikt, podle kterého ČSR odstoupila jih Slovenska, a tím i Starou Ďalu, Maďarsku. S rodinou a těžkostmi se evakuoval do Prahy, kde prožil napjatou atmosféru, která byla v ústavě za okupace.

Po válce vybudoval a vedl oddělení knihovny a dokumentace, byl u zrodu Meteorologických Zpráv. Jako jejich odpovědný redaktor se svědomitě staral o odbornou i jazykovou úroveň příspěvků. Dík znalosti slovenštiny byl schopen správně opravovat i články slovenských autorů. K pestrosti obsahu přispívaly i jeho recenze, které nikdy nebyly formální.

Provozní prostředí plné ruchu a snad i nepochopení vedlo k tomu, že počátkem roku 1955 dr. Veselý přešel jako fyzik-meteorolog na tehdejší Výzkumný ústav pro balneologii (pozdější VÚB) v Praze. Na tomto pracovišti medicínského výzkumu mu povaha prací spolu s klidnou a přátelskou atmosférou plně vyhovovala, takže se s elánem zapojil do řešení problémů fyzikálních aplikací v balneologii a mohl plně projevit svou přesnost i kritický přístup. Navázal zde úzkou spolupráci s internisty, fyziatry a hygieniky, o čemž svědčí řada jeho odborných publikací z té doby. Snažil se též o zřizování a správnou funkci meteorologických stanic v lázních. S touto etapou souvisí i jeho práce o podnebí Mariánských Lázní.

Po odchodu do důchodu uplatňoval ještě řadu let své zkušenosti na Vysoké škole zemědělské v Praze-Suchdole, kde vedl studenty při cvičeních z bioklimatologie.

Také svůj volný čas věnoval snaze hlouběji proniknout do tajů povětrnostních dějů. Proto v roce 1931 skládá pilotní zkoušky pro sportovní letadla. Po válce se přihlásil k výcviku bezmotorového létání (a protože už patřil ke starším účastníkům kurzu, byl mladšími kolegy podle svého přání oslovován „táta Emil“. Létal pak až do svých 63 let, kdy mu ze zdravotních důvodů nebylo prodlouženo pilotní osvědčení. Čtyři roky předtím, 24. července 1962, se dr. Veselému podařilo na letišti Točná dovršit získání plachtařského odznaku „stříbrné C“, který vyžaduje docílit bezmotorový let v trvání více než 5 hodin, v délce přes 50 km a převýšení 1000 m. Všechno nasvědčuje tomu, že byl v 59 letech nejstarším pilotem v ČSSR, kterému se tento výkon podařil. Ve Svazarmu působil dr. Veselý rovněž jako lektor meteorologie a byl examinátorem z tohoto oboru u pilotních zkoušek.

Hodně úsilí věnoval dr. Veselý vědecko-organizační práci, byl propagátorem myšlenek prof. Hanzlíka na založení Československé meteorologické společnosti. Proto se v roce 1958 logicky stal nejen jejím zakládajícím a později i čestným členem, nýbrž i činným pracovníkem její bioklimatologické odborné sekce. Po vzniku Čs. Bioklimatologické společnosti v roce 1965 se aktivně zapojil i do práce zde.

Do dějin československé meteorologie se E. Veselý trvale zapsal tím, že jako první redaktor a autor mnoha hesel připravil do tisku Bioklimatologický slovník terminologický a explikativní, přičinil se tak o jeho předběžné („nulté“) vydání v roce 1970, tak o definitivní knižní vydání v roce 1980. Toto průkopnické dílo s hesly ze všech hraničních oborů, které může používat i širší veřejnost, zůstává dodnes jediným obrovským slovníkem, i když obdobný Meteorologický slovník byl nedávno předán do tisku.

Dr. Veselý si do posledních dnů zachoval svůj vysoký intelekt, srdečnost, ohleduplnost, čilost ducha a neutuchající zájem o vše nové. O tom svědčí fakt, že poslední jeho článek vychází in memoriam. Středem jeho zájmu posledních let byla snaha najít metodu, jak zjišťovat a využívat rytmy teploty vzduchu jako pomůcku předpovědi teplot, a s tím i počasí. Doufal v uplatnění této metody, až se mu podaří přesvědčit druhé. K tomu účelu nesmírně pracným způsobem vyhodnotil pomocí termoizoplét dlouhé řady hodinových pozorování teploty podle údajů observatoře Praha-Karlov. Měl v úmyslu tuto metodu přihlásit jako objev, byl však natolik poctivý, že si své výsledky chtěl z různých hledisek ještě ověřit. V poslední době se pokoušel o převedení zpracování dat na počítač a lze říci, že přes spoustu obtíží nebyl daleko od realizace.

Odešel dobrý, pracovitý a svědomitý člověk, který vyoral v naší vědě kus poctivé brázdy. Jeho život byl naplněn, i když nedosáhl pomíjivých vysokých funkcí. Osobní pocty nečekal proto, že celoživotním cílem mu byla láska k vědě, meteorologii. Je těžké vystihnout všechny jeho povahové rysy, mezi něž patřila i láska k pravdě, nezištnost v osobním životě, mimořádná skromnost a optimismus. V zájmu spravedlnost či řešení odborných problémů se nebál polemik, a tak se přičiňoval o stále „čerstvý vzduch“ v meteorologii. Byl vítaným účastníkem různých konferencí a setkání, kde se mohla uplatnit jeho životní moudrost, prosvětlená humorem.

RNDr. Emil Veselý byl živou historií naší poválečné meteorologie, neboť byl posledním vědeckým spolupracovníkem bývalého SÚM. Spolupracoval totiž se všemi představiteli oboru do roku 1938, jako prof. Hanzlíkem a Schneiderem, dr. Swobodou, Hlaváčem, Kocourkem, Gregorem, Ondrůjem, Dvorným, Miklendou a Končekem. Ve vzpomínkách a rozhovorech ukazoval na tehdejší podstatně skromnější poměry a dovedl vtipně přiblížit osobnosti, které jsou už mladší generaci neznámé. Bude proto nám všem, kteří měli možnost ho poznat, chybět. Byl totiž bezesporu, jednou z posledních velkých osobností čs. Meteorologie. Čest jeho památce!

Přehled prací RNDr. Emila Veselého je uveden v níže citovaném článku.

Jan Munzar, Štefan Petrovič, MZ 1988/1, ročník 41, str. 30–32

Dr. EMIL VESELÝ SE DOŽÍVÁ 80 LET

Naposled jsem se s ním setkal v Praze v květnu 1982 na semináři k uctění památky 100. výročí úmrtí dr. Emanuela Purkyně. A na jaře 1983 projevil dr. Veselý zájem o účast na semináři „Meteorologické prognózy" ve dnech 31. 5.–2. 6. 1983. To dostatečně svědčí o tom, že se tento jubilující čestný člen Čs. meteorologické společnosti při ČSAV stále hlu­boce zajímá o počasí a meteorologii, i když 16. srpna 1983 oslaví už osmdesáté narozeniny. Pokusme se proto při této příležitosti doplnit o jeho činnosti několik informací, které by navázaly na tři medailonky, uveřejněné na stránkách Meteo­rologických zpráv v dřívějších letech.

Rodák z Přerova, zahájil svou odbornou dráhu na Karlově univerzitě, kde ve školním roce 1927—1928 předložil a úspěšně obhájil rigorózní práci na téma „Korelace změn tlaku a teploty ode dne ke dni mezi Prahou a Starou Ďalou (dnešním Hurbanovem)". Do dnešní doby publikoval téměř 50 příspěvků, z nichž necelá polovina byla zmíněna před deseti lety (Meteorol. zpr., 1973, č. 3). V posledních 20 letech se zaměřil přede­vším na problémy použití trojrozměrných diagramů a termoizoplét, na příspěvky k dějinám meteorologie a práci termi­nologickou.

Snad nejnázornějším příkladem lásky k oboru, svědomitosti a vytrvalosti, jo podíl dr. Veselého na dlouholeté přípravě prvního československého bioklimatologického slovníku. Vý­znamně se podílel jednak na prvním pracovním vydání Bio­klimatologického slovníku, vydaném péčí Čs. bioklimatologické společnosti v Praze v r. 1970 (a to jak funkcí redaktora, tak autorsky), jednak při pracích druhé etapy, která vy­vrcholila v definitivním rozšířeném vydání tohoto průkopnic­kého terminologického a explikativního slovníku v naklada­telství Academia před třemi lety.

Dodnes pracuje na otázkách rytmů v průběhu teploty vzdu­chu s užitím termoizoplét a zajímá se o přípravu dějin čs. meteorologie. Dr. Veselý je totiž v mnohém ohledu živou kronikou naší meteorologie. Když jsem se na něho před časem obrátil s žádostí o pár řádek vzpomínek na prof. dr. Gustava Swobodu, odpověděl mi obratem, že rád vyhoví. Protože však nemá čas psát, že mi své vyprávění pošle na magnetofonové kazetě.

Každý, kdo dr. Veselého poznal, musí souhlasit s výstižnou charakteristikou Z. Šebesty a kol. (1982). že „svým vtipným vyprávěním a moudrými glosami zpestří jak přátelské po­sezení, tak vážné odborné a vědecké zasedání, neopomene žádné výročí a stále sleduje s neutuchajícím zájmem všechno dění".

Přejeme proto RNDr. Emilu Veselému hodně zdraví a pra­covního elánu, aby jeho další životní cesta ubíhala za sluneč­ného počasí bez frontálních poruch osobní nepohody vstříc dalšímu jubileu.

Výběr z publikaci dr. E. Veselého 1962 — 1980

1. Termoizopléty. Meteorol. Zpr., XV, 1962, 6. 5, s. 139 -143.
2. Karel Krčil zemřel před sto lety. Meteorol. Zpr., XVI, 1963, č. 1, s. 21.
3. Rytmy v průběhu teploty vzduchu v zimním období 1962-1963. Meteorol. Zpr., XVI, 1963, č. 3-4, s. 95-97.
4. Sto let synoptické meteorologie. Meteorol. Zpr., XVI, 1963, č. 5, s. 153-154.
5. Sto let rakouské meteorologické společnosti. Meteorol. Zpr., XVIII, 1965, č. 6, s. 182-183.
6. Podnebí lázní Velké Losiny. In: Sajner J., Křížek V. a spol.: Lázně V. Losiny, s. 96—101. Praha, Avicenum 1973.
7. Bioklimatologický slovník terminologický a explikativní. Redigoval V. Krečmer. Praha, Academia 1980. 242 s.

Jan Munzar, MZ 1983/4, ročník 36, str. 122

Jeho živá povaha, energia, kritičnost, podněcovala nás, jeho rovesníkov, k prehlbeniu pohladu na problémy z bioklimatologie. Pre svoju veselú a priatelskú povahu bol v kolektive velmi oblúbený. Mladším pracovníkom a lekárom bol vždy dobrým poradcom v ich prácach. Nášmu jubilantovi nech ostane v dalších rokoch života jeho živost', veselá mysel a dobré zdravie. K životnému jubileu připojujeme zoznam jeho prác. Svojmu bývalému spolupracovníkovi za redakciu Meteorologic­kých zpráv blahoželajú jej najstarší členovia.

Zoznam prác dr. E. Veselého:

1. Termoisoplethy pro Prahu, Říše hvězd, 1926.
2. Mezinárodní rok solární, Říše hvězd, 1932.
3. Souměrnost v průběhu tlaku vzduchu, Říše hvězd, 1939.
4. Jak vzniká sucho, MZ 3, 1949, č. 2.
5. Čekáme na ledové muže, MZ 3, 1949, č. 3.
6. Vzdušné moře, MZ, 3, č. 3.
7. Bodování počasí podle Gregora a korelace s aktinometrem Arago-Davyho, MZ, 4, 1950, č. 1-2.
8. Výpočet trendů v praxi, MZ, 5, 1954, č. 1.
9. Profesor Hanzlík — svérázný člověk, MZ, 6, č. 2.
10. Dr. Otto Seydl sedmdesátníkem, MZ, 7, 1954, č. 3.
11. Problematika zchlazování a možnosti bioklimatického prů­zkumu lázní; Vo: II. celostátní meteor, konference v Brati­slavě 21.-26. IX. 1953, Sborník dokumentů, HMÚ Praha 1954.
12. Plánujeme zeleň v průmyslovém území, Ovocnářství a zeli-nářství, 1954, č. 4.
13. Die Abkuhlung im Wasser, Wetter und Leben, 8, 1956.
14. Zchlazování ve vodě, Vo: I. celostátní bioklimatická konfe­rence v Liblicích, 19.—20. V. 1955, Sborník dokumentů, Praha, ČSAV 1956.
15. (Spolu s J. Joachimom), Statistická studie některých účinků povětrnostních front na hypertoniky, Časopis lékařů českých, 96, 1957.
16. Rozdíl zchlazování a skutečné ochlazování lidského těla, MZ, 13, 1960, č. 5.
17. Zteplování ve vodě, Vo: II. celostátní bioklimatická konfe­rence v Liblicích 3.-5. XI. 1958, Sborník dokumentů, ČSAV, Praha 1960.
18. Trojrozměrné diagramy — názorná pomůcka, MZ, 15, 1962, č. 3-4.
19. Památka na Gregora Mendela v archivu Hydrometeorologic­kého ústavu, MZ, 18, 1965, č. 2.
20. Stručný nástin podnebí Mariánských Lázní. Vo: Mariánské Lázně, Přírodní zdroje a jejich význam, Praha, St. zdravot, nakl. 1965.
21. Poznámka k bodování počasí pro Prahu, MZ, 25, 1972, č. 4-5.
22. Bioklimatologický slovník (terminologický a aplikativní), Čs. bioklimatologická společnost, Praha 1970.

Štefan Petrovič a Antonín Vesecký, MZ 1973/3, ročník 26, str. 93-94

RNDr. Emil Veselý padesátníkem

Narodil se v Přerově 16. srpna 1903 jako nejstarší ze čtyř dětí řadového příslušníka modré armády. Studoval na gym­nasiu v Přerově a od r. 1922 na přírodovědecké fakultě Kar­lovy university v Praze, kde si oblíbil meteorologii a fysiku. Již jako studující se stal r. 1926 asistentem prof. Hanzlíka. Dosáhl doktorátu v červnu r. 1928 a po celý život zůstal věrný svému oboru. Roku 1929 nastoupil ve Státním ústavu meteorologickém a pracoval nejdéle v Praze, nějaký čas také ve Staré Ďale (nyní Hurbanově) na Slovensku a na letišti v Ruzyni. Svůj zájem o meteorologii projevuje nejenom svě­domitou, až puntičkářskou prací úřednickou, nýbrž také se vycvičil před více než dvaceti lety jako pilot sportovních letadel, v posledních letech pak bezmotorových letadel, aby se díval sv. Petrovi přímo do oken a tím poznal aspoň to, co dělá jeho patron v troposféře. Uveřejnil řadu, většinou populárních článků ze svého oboru, zčásti v Meteorologic­kých zprávách, jejichž redigování se účastnil v letech 1948 až 1951. Proto zde vzpomínáme jeho padesátých narozenin.

Pro svoji milou povahu, pevný charakter pravého Moravana a svoji lidskost je oblíben všemi soudruhy i jinými lidmi, s nimiž přichází do styku. Vyšel z lidu a zůstal lidu věrný. Vždy jevil zájem o lékařské problémy ve vztahu k vlivům okolí, zvláště pak k počasí. A tak se stalo, že se teď také dostal k odvětví bioklimatologie, které se zabývá těmito moderními problémy. Očekáváme, že v mužném věku, plný síly, vědeckých a životních zkušeností prospěje bioklimatologii, oboru na hranici věd přírodních a lékařských, co nejvíce a přejeme zdar práci vždy energického a veselého Dr Veselého.                                           

MUDr B. Dosužkov, MZ 1953/5, ročník 6, str. 140